Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
Téma

ROZDÍL MEZI SRNCEM A JELENEM

Obsah

Záměna srny/ srnce a laně/jelena

A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.

Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.

Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.

Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.

Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.

Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.

Zdroj: Nemoci u srnek

Diskuze

V diskuzi IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kurt.

Dobrý den,vážení.
Chtěl bych se zeptat jaký je rozdíl mezi veterinárním a lidským Ivermektinem. Hledal jsem rozdíl mezi těmito preparáty v sortimentu u nejmenovaného čínského výrobce a rozdíl jsem našel pouze v mg účinné látky a tvaru pilulek. Tbl. - pes 6mg,drůbež 2mg,kůň 10mg a člověk 6mg. Tedy v případě,že účinná látka se nazývá Ivermectine a není pro každý druh zvířete nečím specifická a nebo není do tabletek přidán ještě nějaký jiný prvek. Děkuji

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lorena.

Klidně si kup Ivermectin pro koně. Ze zkušenosti vím, že ty léky pro zvířata jsou čistější než ty pro lidi. Musíš si to ale dobře rozpoćítat. Kůň váží ca.600 kilo a já jen 60, tudíž jsem vzala jen jednou desetinu dávky. Docela ta pasta i chutnala. Měla příchuť jablek.

Zdroj: diskuze Ivermectin pro lidi

Je lepší kočka, nebo kocour?

Teprve po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku.

Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky.

Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.

Zdroj: Ragdoll

Diskuze

V diskuzi CO JE HYPERMANGAN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Fojtová.

Dobrý den,chěla bych se zeptat,jaký je rozdíl mezi červeným a zelenomodrým hypermangánem? Já jsem totiž dostala v lékárně zelenomodrý.Děkuji a s pozdravem.Fojtová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.

hypermangan-:
- dezinficiens, krystalky, které se rozpouští na VODNÝ slabě růžový roztok (fialový už je míc silný)

zelené barvivo-chirurgická zeleň=briliantová zeleň:
- dezinficiens (roztok vodný nebo s lihem)
- nebo to může být Novikův roztok, který obsahuje toto barvivo a zároveň kolodium, které zasychá v takový film+ další složky, často se tím potírá čerstvá řezná rána, odřenina, apod.

Zdroj: diskuze Co je hypermangan

Srna versus laň

Rozdíl mezi nimi je ve velikosti, ve způsobu života i v potravě. Jelení zvěř žila původně v bezlesých oblastech, srnčí naopak v hustých lesích. Jelen váží až 200 kg, laň o něco méně, zatímco srnec a srna něco přes 20 kg. Jelení zvěř u nás byla ve volné přírodě vyhubena někdy na počátku 19. století a pak opět vysazena. V její potravě převládá tráva, zatímco srnčí zvěř potřebuje listy keřů a stromů.

Titul vysoká zvěř ale patří pouze zvěři jelení.

Fotografie s rozdíly:

Zdroj: Srnka

Poradna

V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL SCHMAUS.

BOBKY VYHAZUJI OBDEN MAXIMALNĚ 3 DEN.......

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Králík se chová podobně jako přežvýkavec, aby mohl strávit trávu / seno. Jelikož ale nemá 4 žaludky jako kráva, tak musí druhou etapu zvládnout z toho co vykajdí, tedy ze svých bobků. Tyto bobky jsou měkčí, obalené hlenem, a králík je vylučuje a pojídá přímo od řitního otvoru v nočních hodinách. Jsou to takzvané cékotrofy. Cékotrofy jsou výsledkem trávení králíka ve slepém střevě, tzv. céku, kde králík tráví vlákninu pomocí probiotických bakterií a tvoří se zde i vitamíny B a K. Výsledný měkký bobek – cékotrof – je zdrojem nejen těchto vitamínů, ale také minerálů a především bílkovin. Dejte tedy pozor, abyste nevyhazoval tyto měkké bobky. Tady je vidět rozdíl mezi bobky images.app.goo.gl/jN…

Zdroj: diskuze Králík domácí nemoci

Novozélandský červený králík

Novozélandský králík červený je u chovatelů oblíbený, má klidnou povahu, váží 3-4,5 kg, má protáhlé tělo, krátké a silné končetiny a velmi hebkou srst s velkým množstvím podsady v tmavě červené barvě, která nesmí mít žádné stínování. Samci mají oproti samicím širokou hlavu se silnými lícemi. Plemeno je možné chovat bez problémů, a navíc z něj lze mít i všestranný užitek. Je zařazeno mezi střední plemena, ale není uznáno jako masné plemeno, na rozdíl třeba od novozélandského králíka bílého. Jateční váha králíka je cca 3-4,5 kg.

Obrázky

Zde můžete vidět, jak vypadá novozélandský králík červený.

Zdroj: Křížení králíků

Diskuze

V diskuzi PŮDNÍ FILTRACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Carlos.

Článek jsem si se zájmem přečetl a docela se mi líbí. Jen co se týká půdní fitrace mám opačné zkušenosti a názor (konkrétně ve spojení s ponorným elektromotorkem). Osobně jí s oblibou používám právě v nejvíce zarostlém akváriu. Spíše než o odvádění živin, bych mluvil spíše o vyšší cirkulaci tepla a živin. Určitě je ovšem rozdíl mezi nároky některých rostlin a nechci nic paušalizovat. Stolitrovku mám spoustu let ve stavu, že jsem nemusel klidně půl roku řešit odkalování a čištění řas (neonky a ancitrus neudělaly takový binec). Jednou se mi při předělávání dna stalo že jsem v kalu narazil na klubko živých nitěnek i když jsem s nimi krmil naposledy rok zpět.... Jediné významné riziko u půdního fitru oproti jiným, vidím při třeba jednodenním výpadku proudu. Bakterie na dně které mají odbourávat odpad, bez množství kyslíku na kterém je jejich kolonie závislá umírají a rovnováha je nadlouho ztracená.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Půdní filtrace

Reprodukce

Srnčí říje probíhá zpravidla na přelomu července a srpna, ale může se podle klimatických podmínek posunout. Toto období trvá cca 14 dní, v případě neoplození srn může nastat ještě říje na podzim. Plod se začíná v srně vyvíjet od ledna, do této doby má srna takzvanou skrytou (utajenou) březost, kdy se vajíčko nevyvíjí. Srnec při říji honí srnu po pravidelných trasách, takže jsou často vidět v obilí nebo na loukách vyběhané osmičky. V říji srnec reaguje na pískání srny. Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima, po dvou až třech týdnech je matka přestává kojit. Úplně se osamostatní po roce života. Pohlavně dospívají ve dvou letech.

Srna je svědomitou matkou, ale její sexuální pud je během říje silnější než mateřský. Můžeme spatřit, jak potom od sebe odhání své mládě nebo dočasně ignoruje jeho volání.

Srnec na počátku říje srnu začíná honit. Ovšem srna není ještě v tu dobu na vrcholu ovulace, proto srnci nedává příležitost ke kopulaci. Vzdálenost mezi srncem a srnou je na počátku velká. Honička pak probíhá ve velkých kruzích, kdy oba běhají za sebou. Často obíhají strom nebo keř. Jindy opisují v lukách velké osmičky či ovály. Nezřídka můžeme vidět, jak milenci obíhají stoh slámy. Honičky se odehrávají s přestávkami, v nichž se oba partneři v klidu pasou. Někdy jsou přestávky i několikahodinové. Honění srny může trvat také den nebo dva. Když se po této době u srny dostaví vrchol ovulace, zvolní svůj spěch a srnec se k ní začne přibližovat. Srna se pak náhle zastaví a dovolí srnci spojení. To však trvá jen velmi krátce – pouhých pět až osm vteřin. Kopulace se během dne opakuje ještě několikrát. Srnec se u srny zdrží jen dva až čtyři dny a potom jde vyhledávat jinou říjnou samici.

U srny se setkáváme s utajenou březostí (latencí), to znamená, že jsou oplodněná vajíčka přibližně čtyři a půl měsíce v klidu a opět se začnou vyvíjet až na začátku dalšího kalendářního roku. Potom vývoj trvá až do května nebo do června, kdy srna porodí mládě. Ovšem příroda nezapomíná ani na srny, které v létě nebyly oplodněny – nabízí jim náhradní podzimní říji. V listopadu nebo i v prosinci mohou být tyto srny dodatečně oplodněny mladými srnci, kteří ještě nosí parůžky. Ostatní srnci, kteří shazují parůžky na podzim, jsou totiž dočasně neplodní. Vývoj tohoto zárodku ale již neprochází utajenou březostí, plod se vyvíjí zcela normálně a potom se srnám rodí mláďata ve stejnou dobu jako těm, které byly oplodněny během léta.

Zdroj: Srnka

Kdy je vhodná

Zinková mast patří mezi osvědčené prostředky, které se používají k lokální léčbě dermatologických problémů, opruzenin, ekzémů a podráždění kůže. Nejdůležitější složkou této masti je zinek, stopový prvek, který je známý svými vynikajícími hojivými a zklidňujícími účinky. Zinkovou mast si můžete koupit v lékárně anebo vyrobit doma ze čtyř surovin.

Zinek je jedním z nejdůležitějších stopových prvků, které příznivě ovlivňují stav pokožky. Zmírňuje projevy podráždění a zároveň předchází dalším dermatologickým problémům. Zinek obnovuje a pomáhá udržovat hormonální rovnováhu, zvyšuje obranyschopnost organismu, snižuje zánětlivé projevy a zklidňuje podrážděnou pokožku. Protože urychluje obnovu kožních buněk, přispívá k rychlejšímu hojení ran, včetně jizev.

Mezi nejčastěji používané produkty se zinkem patří zinková mast. Dalšími používanými přípravky jsou zinková pasta, zinkový pudr a zinková emulze. Rozdíl mezi jednotlivými přípravky spočívá nejen v jejich struktuře, ale také v obsahu účinné látky. Nejvyšší obsah zinku má přitom zinková pasta, jejíž nevýhodou je, že se poměrně obtíže roztírá. Pudr zase bývá natolik tekutý, že se jím často při aplikaci potřísníte i jinde než na ošetřovaných místech. Zlatou střední cestu tak opravdu představuje zinková mast. (Zinková emulze je polotovar sloužící k výrobě zinkové masti.)

Zdroj: Zinková mast pro psa

Rozdíl mezi psounem a surikatou

Psoun je na rozdíl od surikaty denní hlodavec, jehož domovinou jsou hlavně prérie Severní Ameriky. Velikostí se od surikaty moc neliší, stejně jako ona dokáže stát pouze na zadních nohách (opírá se o ocas), podobou ale více připomíná sysla. Vzhledem k tomu, že je to hlodavec, živí se ve volné přírodě pouze rostlinnou stravou – trávou, pýrem, určitými druhy slézu, v létě některými aromatickými keříky, v zimě pak kaktusy, bodláky, kořeny i podzemními cibulkami. Rostlinám, které psounům příliš nechutnají, ukusují nové výhonky, dokud nezajdou. Tím vytvoří prostor pro růst jejich oblíbených lahůdek.

Stejně jako surikaty, jsou i psouni společenští a vytvářejí rodinné klany. Tvoří je sameček několik samiček a jejich potomci. Tyto klany se pak sdružují do velkých kolonií. Část jedinců, stejně tak jako u surikat, tvoří strážní skupiny, které se starají o bezpečí ostatních, hájí teritorium a obydlí své skupiny. Při nebezpečí vyskakují, štěkají, cení a klapou zuby, naježí svůj ocas a snaží se protivníka zahnat.

Jestliže se rozhodnete psouna chovat doma, pořiďte mu alespoň jednu, nejlépe však čtyři samičky. Pokud bude sám, bude to z hlediska jeho životních potřeb nepřirozené a bude trpět samotou. Pak mu musíte psouní rodinu vynahradit svou téměř neustálou pozorností a láskou, často ho chovat a mazlit se s ním. Pozor ale v době říje. To se z vašeho roztomilého kamaráda může stát agresivní tvor, který vás může i kousnout. Agresivně se může chovat i k vašim návštěvám. Proto se doporučuje v této době umístit ho raději do klece. Po skončení říje je z něho ale opět ten milý zvířecí kamarád. Malé psouňátko může získat buď od soukromého chovatele, nebo ze zoologické zahrady. Na rozdíl od surikaty přijde jeho pořízení levněji – na čtyři až šest tisíc.

Zdroj: Surikata

Pes leží a třese se

Psi se mohou radostí pomočit anebo se třást. Tento jev ale do pár minut vymizí. Dalším důvodem třesu u psů může být reflex oklepání se, kdy se pes jednoduše snaží rychleji uschnout. Tento reflex de facto neprobíhá vědomě, pes nechce uschnout, ale tekoucí voda (nebo jiné předměty) ho na těle svědí/dráždí, následuje tedy oklepání psa. Tyto projevy psů jsou zcela běžné a neznamenají nutnost léčby.

Důvodem třesu ležícího psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté patří: návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu další příznaky, viz výše.

Jestliže máte podezření, že příčinou třesu u vašeho psa může být pozření toxické látky, ihned konzultujte situaci se svým veterinářem. Otrava u psů bývá způsobena pozřením většího množství listů jedovatých rostlin, čokolády (kakaa), hroznového vína, rozinek a podobně.

Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pes třese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.

Zdroj: Svalový třes u psa

Lupy u morčat

I morčata trpívají na lupy, které vypadají jako ošklivé bílé až žluté mazlavé šupinky. Pro odstranění takového problému je možné používat sírosalicylový šampon. Tento šampon pomáhá i při jiných kožních problémech, jako jsou některé dermatitidy a dermatofytózy.

Koupání

Před koupáním si připravte všechny potřebné věci – to abyste co nejvíce zkrátili dobu, po kterou budete morče upravovat (hřeben, ručník, šampon, kondicionér, fén).

Do dvou nádobek si nařeďte šampon a kondicionér (na jeden díl detergentu čtyři až pět dílů teplé vody). Do umyvadla (vany, škopíku) si připravte neklouzavou podložku (stačí přeložený ručník) – morčátku to nebude při koupání klouzat a bude klidnější. Nastavte správnou teplotu vody – morče má poměrně vysokou tělesnou teplotu, takže by voda měla mít kolem 42 °C, aby mu byla příjemná.

Morčata vždy koupejte pod tekoucí vodou, a ne tak, že je postavíte do škopíku, ve kterém je voda. Tento způsob je krajně nevhodný, protože koupete morče ve špíně, která se z něj odmočila, a navíc se morče do vody téměř okamžitě vyčůrá.

Morče řádně namočte (pozor dávejte na očka a ouška) a potom našamponujte – nezapomeňte ani na místa pod krkem, v podpaží, tříslech a podobně. Hlavičku myjte opatrně, i když jsou současné šampony k očím šetrné. Opláchněte a postup opakujte, dokud vám nepoteče při splachování čistá voda (u morčat stačí většinou dvakrát – poprvé se srst umyje, podruhé se uzavře chlup). Pak použijte kondicionér, který řádně vetřete do srsti na celém těle (opět pozor na hlavičku). Nechte ho působit asi minutu a pořádně spláchněte, dokud srst pod prsty nebude vrzat. Kondicionér srovná pH kůže a vyhneme se tak jejímu podráždění a případné tvorbě lupů.

Morčátko zabalte do ručníku a jemně promačkejte (v zimě můžete ručníky nahřát na topení). Pak ho přendejte do suchého, kde ho nechte zabaleného cca pět minut. Nezapomeňte vytřít ouška (ale jen ty části, které jsou vidět). Fénujte na střední teplotu ze vzdálenosti minimálně 30 cm. Rovnosrstá plemena (sheltie, peru) při fénování pročesávejte proti směru růstu srsti hřebenem. Kudrnáčkům srst pouze nadzvedávejte prsty. Pro podporu prstýnkovaté struktury srsti můžete na suchou srst použít přípravky na upevnění textury srsti a „namačkat“ lokny. Tyto přípravky obsahují většinou lanolinový či olivový olej, který brání zacuchávání srsti, podporuje její růst a kvalitu, ale neobsahují žádná zakázaná tužidla ani laky (například objemový kondicionér Vital od Bea Natur).

Pro bílá morčata, která mívají zažloutlou srst, použijte při koupání bělicí šampon či gel (a jedna malá rada – těmto morčátkům nedávejte k jídlu mrkev, červenou papriku, žlutozrnnou kukuřici či jiné pamlsky s obsahem karotenu – ten způsobuje žloutnutí srsti). Na morčata s barevnou srstí bělicí přípravky nepoužívejte, mohou způsobit, že barva vybledne.

Používat můžete kosmetiku určenou pro psy (vhodné jsou profesionální salonní přípravky) nebo šampony pro hlodavce. Pro morčata s citlivou kůží, jejichž kůže má sklony po použití klasických přípravků rudnout, šupinkovatět a svědit, můžete na koupání použít klasické mýdlo s jelenem. Pro lesklou srst je možné přidat do posledního oplachu ocet (1 díl octa na 10 dílů vody).

Po vysušení a finální úpravě ještě zakraťte drápky, budou měkčí, takže to půjde lépe.

Skinny morče

Skinny morče je klasické morče, které ovšem nemá chlupy. Má jenom takový drn na čumáčku a pak něco málo na pacičkách. Skinníci byli vyšlechtěni v Kanadě pro potřeby kosmetického průmyslu, naštěstí se jich pak ujali chovatelé a dnes jsou to oblíbení mazlíčci rozšíření po celém světě. Pro zajímavost existuje ještě jiný druh bezsrstého morčete – baldwin – ten se však rodí osrstěný a cca do dvou měsíců mu veškeré chlupy vypadají. Na rozdíl od skinníků nemají baldwini žádné osrstění.

Tento druh morčete má o něco rychlejší metabolismus, takže trochu víc konzumuje a taky vylučuje, ale ten rozdíl není nijak zásadní. Je však o dost citlivější na průvan.

Skinníci vyžadují běžnou péči, to znamená mít neustále k dispozici seno, čerstvou vodu a pravidelný přísun zeleniny. Samozřejmostí je zastřihávání drápků. Navíc skinníci nesmí být vystaveni průvanu a nízké teploty jim taky nedělají dobře. Čas od času je vhodné morče umýt speciálním šamponem, který odstraní vrstvu staré kůže, takže pak bude vypadat krásně zdravě.

Zdroj: Likvidace lupů

Ekzém u psa

Někteří psi mají sklon k ekzémům. Na rozdíl od lidí pro ně ekzém představuje závažnou chorobu, neboť se ho kvůli srsti špatně zbavují. Léčba probíhá povrchově i vnitřně. Ekzémy u psů se projevují škrábáním a vypadáváním srsti. Zanedbání tohoto onemocnění může vést ke vzniku otevřených hnisavých ran, jež se velmi těžko léčí.

Suchý ekzém se projevuje suchými a šupinatými skvrnami na kůži, které se zpočátku objevují na malé ploše těla. Na ní mohou v lepším případě zůstat, v horším případě se odtud postupně rozšiřují na další části těla. Mezi příčiny ekzému patří i bleší kousnutí, které svědí, což psa nutí ke škrábání. Když pes postižené místo rozškrábe, hrozí bakteriální infekce, jež vede ke vzniku vlhkého, až hnisajícího ekzému. Pakliže si tedy všimnete jakékoli skvrny (suché, šupinaté nebo holé) na kůži psa, vezměte psa k veterinárnímu lékaři.

Co se týče léčby, existuje celá řada hydratačních a antibakteriálních krémů, pleťové vody, a dokonce i šampony, které jsou k dispozici u veterináře. Některá bylinná léčiva (mimo jiné aloe vera) mohou být též účinná, avšak jejich použití v souvislosti s ekzémem je třeba vždy konzultovat s veterinářem.

Zdroj: Kožní problémy u psů

Oči a zrak

Králík má oči posazené celkem vysoko, díky tomu, že jsou oči umístěné po stranách hlavy, tak králík může vidět v rozsahu i 360 stupňů a i vysoko nad hlavu. Problém je, že co je přímo před obličejem, to nevidí. Zároveň také narozdíl od lidí mají omezené vnímání barev. Některé barvy jistě vidí, ale nejspíš ne tak jako my. I přesto umí ale barvit rozlišovat (alespoň ty, které opravdu vidí). Na rozdíl od člověka králík vidí lépe za horších světelných podmínek. I přesto ale jeho obraz není dokonalý jako náš, je více zrnitý.

Samozřejmě jiné smysly především tedy sluch a čich kompenzují jeho problémy se zrakem.

Zdroj: Fyziologie zakrslých králíčků

Proč nemá zájem?

Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.

Zdroj: Snížené libido u psa

Veleštír promáčkloklepetý

Veleštír promáčkloklepetý obývá ve volné přírodě východní Afriku, především pak Tanzanii. Jeho domovem jsou převážně vlhké savany, kde žije při zemi, ukrytý pod větvemi, kusy kůry nebo pod listím.

Velikost těla dosahuje maximálně 15 centimetrů. U samečků jsou některé smyslové hřebínky delší. Projevuje se u nich výborná zraková ostrost. Klepeta tohoto jinak černého veleštíra mají načervenalý opalizující lesk. Po pářícím rituálu a převzetí spermatoforů samičkou se partneři od sebe rychle oddělí. Na rozdíl od jiných štírů je tento druh velmi klidný a lze ho dobře pozorovat.

Terárium pro jednoho veleštíra promáčkloklepetého (Pandinus cavimanus) by mělo mít větší rozměry, než je předepsané minimum. Protože velmi rád běhá, doporučuje se nádrž minimálně o velikosti 60 x 40 x 40 cm. S oblibou si tento druh také vyhrabává hluboké chodby, proto je třeba připravit v teráriu dno vysoké 25–30 cm. Využijeme k tomu zeminu nebo směs zeminy a písku. Úkryt i místo k odpočinku můžeme vytvořit ve formě dutin z kůry korkovníku. Zařízení terária musí doplňovat mělká napájecí miska se stále čerstvou vodou. Teplotu v teráriu udržujeme mezi 22 až 27 stupni Celsia.

Veleštír promáčkloklepetý konzumuje v zajetí cvrčky domácí nebo cvrčky banánové, šváby a také sarančata. V přirozeném prostředí se ukrývá přes den ve vysoké trávě, pod kameny nebo kládami. Potravu se vydává hledat v noci. Má výborný zrak a dokáže urazit i velké vzdálenosti. Rozhodně však není rychlý, aktivní lovec, na kořist raději číhá. V období sucha si vyhrabává podzemní chodby. Patří k mírným, neútočným druhům, vhodným i pro začátečníky

Pokud má vlhké prostředí, tak se nerozmnožuje a může dokonce uhynout. Určování pohlaví je na rozdíl od ostatních štírů snadnější. Jak již bylo řečeno výše, samci mají zvláštně promáčklá klepeta.

Samice rodí 5 až 20 živých mláďat. Ta první dva týdny nepřijímají potravu, samice je vozí na hřbetě a hlídá je. V tomto období jim předává pokožkou vodu a snad i výživu. Po 14 dnech se mláďata poprvé svlékají, osamostatňují se a začínají sama lovit potravu. Pohlavně dospívají po 6. (samci) až 7. (samice) svlékání.

Zdroj: Pandinus cavimanus

Vši a hnidy u psa

Veš psí (Linognathus setosus) má bílou barvu a saje krev. Ani jeden druh nenapadá člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a psa tak intenzivně dráždí, pes se škrábe, čímž si může poranit kůži a do rány si následně může zanést i infekci.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou vši příliš pohyblivé, při rozhrnutí srsti lze vidět přisátou veš, jež se nesnaží prchnout jako všenka ani neodskočí jako blecha. Vši se vyskytují na hlavě (zvláště na čenichu, dále v těsném okolí pysků, očí a uší), též na krku (zespodu) a v hrudní oblasti. Při výrazném přemnožení se pak zdržují kdekoliv. Vši přilepují na jednotlivé chlupy hnidy, které se poměrně pevně drží. Psí vši jsou méně časté než blechy. Pes je získá pouze při kontaktu se zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Ochranu proti vším zajišťují rovněž antiparazitární přípravky (viz výše).

Zdroj: Kožní problémy u psů

Zakrslý versus domácí králík

Zakrslí králíci jsou druhem domácího králíka. Zakrslý králík je na rozdíl od králíka domácího opravdu určen primárně jako domácí mazlíček, nechová se tedy kvůli masu a ani kvůli jeho srsti. První plemena zakrslého králíka byla vyšlechtěna z králíka domácího ve Velké Británie. Od králíka domácího se liší svou velikostí a váhou, oboje je výrazně nižší. Zároveň ale u nich neustálé šlechtění způsobilo, že jsou k řadě onemocnění náchylnější než domácí králíci. Zakrslý králík může žít až deset let, ale i toto je velmi individuální, obvykle se ale zakrslí králíci dožívají zhruba pěti let. Zatímco u domácích králíků chtějí chovatelé mít co největší jedince, tak zakrslí králíci váží zhruba 1, 5 kg, což není moc. Plemena zakrslého králíka, která byla uvedena výše, jsou pojmenována obvykle podle druhu a barvy srsti.

Zdroj: Zakrslý králík - plemena

Sochy zasvěcené svatému Hubertu

  1. Brána obory Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou (okres Nymburk) – Socha klečícího svatého Huberta je na jednom sloupu brány, na druhém je pak svatohubertský jelen. Obora vznikla v roce 1840.

  2. Dům U Jelena ve Vimperku (okres Prachatice) – Dům je ozdoben svatohubertským výjevem.

  3. Kaple svatého Huberta na Konopišti (okres Benešov) – Hlavní deskový oltář z 16. století ve stylu pseudogotiky obsahuje řezby svatého Huberta, Panny Marie s Ježíškem a svatým Jiří.

  4. Kaple svatého Huberta u loveckého zámečku Dřevíč (okres Rakovník) - Jedná se o barokní jednopatrový zámeček s mansardovou střechou z první poloviny 18. století. Kaple byla postavena v roce 1899.

  5. Kaple svatého Huberta u loveckého zámečku Tyrolský dům v Rukávečské oboře (okres Písek) – kaple i lovecký zámeček jsou dřevěné stavby.

  6. Kaple svatého Huberta ve Mstišově (okres Teplice) – Barokní stavba byla postavena v roce 1707 K. Laglerem. Ve výklencích štítové stěny a ve štítovém nadstavci se nachází sochy svatého Huberta a Jana Nepomuckého.

  7. Kaple svatého Huberta v obci Starý Ples u Josefova - Jaroměře (okres Náchod) – raně barokní kaple postavena na přání hraběte Sporcka v roce 1690 společně s loveckým zámečkem (zaniklý). Ve vstupním průčelí jsou umístěny novodobé sochy světců.

  8. Kaple svatého Huberta v Karlově Studánce (okres Bruntál) – Byla postavena v klasicistním stylu ve 30. letech 19. století. V kapli se nachází barokní olejomalby z roku 1758, oltářní obraz svatého Huberta a obraz svatého Eustacha visící vlevo od oltáře.

  9. Kaple svatého Huberta v Lednicko-valtickém areálu – Jedná se o novogotickou stavbu postavenou v roce 1855 stavitelem J. Popelackem. Kaple je trojboká se třemi arkádami, postavená z pískovcových kvádrů, se síťovou klenbou. Uprostřed kaple se nachází oltář se sochou svatého Huberta na vysokém podstavci.

  10. Lesní brána u Škrdlovic (okres Žďár nad Sázavou) – Na jednom zděném sloupu je kamenná postava klečícího svatého Huberta a na druhém sloupu je pak zachycen svatohubertský jelen.

  11. Lovecký zámeček Svatý Hubert (okres Rakovník) – Jedná se o jednopatrový barokní zámek s osmiúhelníkovým půdorysem a zvoncovou střechou z počátku 18. století.

  12. Morový sloup v Chlumíně (okres Mělník) – Uprostřed návsi nechala vévodkyně Toskánská zřídit tento morový sloup, který postavil Jan Purš ve tvaru trojbokého jehlanu v roce 1728. Autor soch ale není znám. Kromě sochy svatého Huberta se zde nachází také socha sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého, sv. Josefa, sv. Jana Bromejského, sv. Máří Magdaleny, sv. Anny, sv. Jáchyma a socha panny Marie.

  13. Pomník svatého Huberta u Třeboně - Nachází se v polesí Barbora u obce Majdalena.

  14. Pomník svatého Huberta v obci Lovčice u Chlumce nad Cidlinou (okres Hradec Králové) – Pomník se sochami klečícího svatého Huberta a jelena je umístěn u kostela svatého Bartoloměje z roku 1714.

  15. Pomník U Svatého Huberta v Poněšické oboře blízko Hluboké nad Vltavou (okres České Budějovice) – Jedná se o obelisk ze čtyř kamenných kvádrů ukončený kapličkovým výklenkem se soškou klečícího svatého Huberta, proti této postavě je na stěně výklenku plastický výjev jelena.

  16. Reliéf svatého Huberta v kostele sv. Linharta v obci Cítov (okres Mělník) – Původně románský kostel barokně přestavěný má v boční kapli rokokový oltář s reliéfem svatého Huberta.

  17. Socha svatého Huberta na hradě Roštejn (okres Jihlava) – Jedná se o 65 cm vysokou plastiku umístěnou ve vstupním sále hradu.

  18. Socha svatého Huberta na myslivně Želetinka na Konopišti – Znázorňuje světce v loveckém oděvu.

  19. Socha svatého Huberta na Staré myslivně na Konopišti – Znázorňuje světce v loveckém oděvu.

  20. Socha svatého Huberta na zámku v Třeboni – Znázorňuje světce v loveckém oděvu.

  21. Soška svatého Huberta v kostele sv. Václava v obci Dolní Krupá (okres Mladá Boleslav) – Jedná se o přestavěný barokní kostel, v němž se na jednom oltáři nachází soška – dřevořezba svatého Huberta.

  22. Sousoší u domu U Jelena v Praze – Jedná se o sousoší klečícího svatého Huberta s jelenem ve výklenku domu z 60. let 18. století.

V dnešní době jsou s postavou svatého Huberta spojovány i nejrůznější moderní stavby jako hotely a penziony.

Zdroj: Svatý Hubert

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

MVDr. Michaela Hrachová Čupová

Mgr. Světluše Vinšová

Ing. Romana Šebková


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP