Zvláštností toho plemene koček je, že když je vezmete do náruče, zcela se uvolní jako hadrová panenka. Podle této vlastnosti také dostalo toto výjimečné plemeno i svůj zvláštní název.
Je lepší kočka, nebo kocour?
Teprve po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezikočkoua kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku.
Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky.
Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Černohouzová.
Dobrý den,váš článek mě velice zaujal měla bych na Vás dotaz ohledně mého kocoura.Bydlíme na vesnici tak chodí ven i vykonávat potřebu na podzim se popral s kocourem od sousedů a měl na ocásku pár boláků,ale začala mu vypadávat srst tak polovinu ocásku má už lysinu a začíná se mu to rozlézat dál do kožichu udělají se stroupky a pak mu to i krvácí.Věk kocourka nevím je to tulák,který před čtyřmi roky se k nám zatoulal,ale za ty čtyři roky jsem s ním žádné zdravotní problémy neřešila.
Předem děkuji za odpověd.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezikočkoua kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníka.
Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky.
Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.
Ve svém příspěvku KOCOUR A LYSINA NA SRSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ALENA RUZICKOVA.
Dobry den nasemu kocourovi 2roky se obevila lysinka na boku asi velikosti briska malicku, rano nebylo nic a vecer prisel s plesatym koleckem, mohl utrpet v souboji s kocourem nebo je to neco vaznejsiho nepoznam to diky za radu Alca
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tereza.
Dobrý den, naše kočka si nakonec vylízala z malého kolečka dvě lysiny velikosti dlaně. Trvalo to tak 14 dní, přestala si je dál zvětšovat a lysiny zarostly. Zvěrolékař řekl, že to mohla být pouhá alergická reakce. Takže pokud tam nemá nějakou velikou ránu, neřešila bych to.
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezikočkoua kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky jsou obvykle menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku.
Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky.
Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.
Ve svém příspěvku KOLIK CO DNES STOJÍ U VETERINÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, máme kočičku Amálku a kočička má problémy s trávením, dost často nám zvrací granule. A proto se Vás chci zeptat,kolik by nás stálo vyšetření žaludku a střev(gastroskopie)u kočičky. Děkuji Macháčková.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra S.
Dobrý den,
měla jsem podobný problém s kocourem, zvracel dost často. Veterinář mu odebral krev a když zjistil, že ledviny a játra má v pořádku, zkusil mu dát léky na zánět žaludku a pokud by nepomohly, udělalo by se větší vyšetření. Test z krve, dvě injekce a prášky na 1 měsíc cca 1490,- kč. Stal se zázrak, od té doby nezvrací.
Ovšem bylo mi řečeno, abych mu nedávala granule.
VS
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou rozdíly mezikočkoua kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku.
Nekastrovaný kocour se chová teritoriálně: svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky.
Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují. Při hrách nebývají tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztrácí.
Ve svém příspěvku HNISAVÉ LOŽISKO A BOLEST ZAD U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den,
Už to jsou tři dny, co jezdím s domácí kočkou na veterinu, protože nejedla, byla celkově dost skleslá. Veterinář ji prohlédl, a v tlamičce si všiml hnisavého ložiska. Nasadil jí proto antb, další injekci dostala na bolest, další pak s glukózou. Prohmatával jí břicho, které se mi zdá dost vytažené (ale je to cca týden co nejedla,) nic k němu ale nepověděl. Všiml si, že jí bolí záda, tak včera dostala ještě injekci B12. Teplota po celou dobu 39 - 39,2°C.
Po víkendu se už přijde pomazlit, pořád se jí ale nelíbí chování a co se jídla týče, za den sní celkem asi 4 malé sousta. Pije, na záchod chodí... Nevím zda je postup léčby v pořádku, jen po třech dnech nepřišlo skoro žádné zlepšení.. Nevím, zda se neobávat že se jedná o něco horšího.
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jindra.
Vezměte kočičku na kontrolu k veterináři. Po třech dnech sice nebude ještě bakteriální infekce zažehnána, ale nic nezkazíte, když necháte zkontrolovat průběh léčby. Lékař se také může více soustředit na vyšetření dutiny břišní například rentgenem nebo magnetickou rezonancí.
Skotská klapouchá kočka dostala své jméno podle ušních boltců ohnutých dopředu. Tento rys vznikl spontánní mutací. Kočky s uvedenou mutací znají lidé (především v Číně) už dlouho. V roce 1961 našel pastýř v Taysidu ve Skotsku bílé kotě, které mělo uši sklopené dopředu. O dva roky později se tato bílá kočka jménem Susie okotila a dvě koťata měla uši sklopené ještě více než jejich matka. William Ross (také pastýř) si jedno kotě vzal a se svou ženou Mollie dali vzniknout plemeni skotská klapouchá kočka. Následným připouštěním se zjistilo, že gen Fd (gen sklopených uší) je dominantní a mají ho pouze skotské klapouché kočky. Později bylo však odhaleno, že křížením dvou klapouchých koček vznikne jedinec, který má zesílené nohy a ocas. Tento rys nebyl považován za další znak plemene, nýbrž za poruchy na kostře. A skotská klapouchá kočka téměř vymizela. Tato rasa se znovu objevila ve chvíli, kdy se zjistilo, že jejím zkřížením s britskou krátkosrstou kočkou se narodí koťata, z nichž polovina je zdravá a má sklopené uši. Ovšem začátkem 70. let začali mít britští chovatelé potíže, a tak GCCF pozastavila registrování skotské klapouché kočky. V USA se toto plemeno začalo chovat v roce 1974, kdy se klapouchá kočka spářila s exotickým krátkosrstým kocourem. Jedno kotě z tohoto vrhu mělo ohnuté boltce. Dostalo jméno Jed Callant. Objevují se i skotské klapouché kočky dlouhosrsté.
Skotská klapouchá kočka je díky svému venkovskému původu velmi odolná vůči nemocem i nevlídnému počasí. Rovněž výborně loví, a proto by měla mít přístup ven. Jako domácí mazlíček má sklon být majetnická a „zabírá“ si jednu osobu pro sebe. Skotská klapouchá kočka má mírnou povahu. Své páníčky zbožňuje a snaží se jim být co nejvíce na blízku. Dobře si rozumí s dětmi, pejsky i ostatními kočkami. Tyto kočky jsou velmi hravé a učenlivé. Co se týče temperamentu, nejedná se o žádné divochy, jsou to spíše něžná a mazlivá stvoření, jež vám dělají společnost při nejrůznějších domácích činnostech (od vaření až po úklid). Skotská klapouchá kočka spí často na zádech. Má velmi jemný hlas, ale příliš jej nepoužívá. Tato kočka se nenechá nikým a ničím vyprovokovat, tudíž ji s vytaženými drápky jen tak neuvidíte.
Skotská klapouchá kočka váží 2,5 až 6 kg. Hlavu má kulatou se širokým a krátkým nosem. Uši jsou ohnuté a špičky kulaté. Mohou však mít i klasický tvar a postavení (tedy uši nesklopené) a pak se plemeno označuje jako Scottish Straight. Žádoucí je těsné přilehnutí uší, které vytvoří jakousi čepičku. Velké oči mají kulatý tvar a jsou posazené daleko od sebe. Barva očí odpovídá barvě srsti. Krk je krátký a silný.
V naší poradně s názvem KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U koček se často v těchto místech objevují kožní nádory. Některé jsou zhoubné a nebezpečné, ale řada jich je nezhoubných a zvíře většinou nijak neohrožují. Pro rozpoznání, o který typ kožního výrůstku jde, bude potřeba zvíře vyšetřit. Veterinář to zvládne za pár minut a podle výsledku pak doporučí, jak s tím dál.
Stopu vlka poznáte podle přímé linie chůze a kompaktního tvaru, zatímco pes zanechává nepravidelné a rozkročené stopy.
Rozdíl vlk vs pes není v jedné stopě, ale v celém vzoru. Stopa vlka je pravidelná a směřuje rovně, zatímco psí stopa je chaotická a mění směr. Pokud sledujete více kroků, rozdíl je velmi dobře viditelný. Největší chyba je hodnotit pouze jeden otisk bez kontextu.
Jak velká je stopa vlka v cm?
Stopa vlka má obvykle velikost přibližně 9 až 12 cm, ale velikost sama o sobě není spolehlivý znak.
Velikost stopy vlka může být podobná velkému psovi, což často vede k omylu. Rozdíl vlk pes proto není v centimetrech, ale ve tvaru a chování. Velká stopa neznamená automaticky vlka. Vždy je nutné sledovat i další znaky.
Může mít pes stejnou stopu jako vlk?
Ano, velký pes může mít velmi podobnou stopu jako vlk, zejména na první pohled.
Psí stopa vs vlk může být matoucí, protože velikost a tvar se mohou překrývat. Rozdíl poznáte až podle více stop za sebou. Pes se pohybuje jinak než vlk – mění směr, zastavuje a jeho stopy nejsou pravidelné.
Jak poznat vlka podle stop ve sněhu?
Ve sněhu poznáte vlka podle přímé linie a pravidelného rozestupu stop.
Stopa vlka ve sněhu může být větší kvůli roztání nebo tlaku, což zkresluje velikost. Rozhodující je směr a pravidelnost. Sníh zkresluje tvar, proto je nutné sledovat více kroků a ne jednu stopu.
Jak poznat vlka podle chůze?
Vlk chodí v přímé linii a šetří energii, zatímco pes se pohybuje nepravidelně.
Chůze vlka je efektivní a cílená, což se projevuje v pravidelných stopách. Psí chování je chaotické, s odbočkami a změnami směru. Rozdíl vlk pes je nejlépe vidět právě v pohybu, ne ve tvaru jedné stopy.
Co znamená stopa u domu?
Stopa u domu většinou patří psovi, protože vlci se lidem vyhýbají.
Stopa vlka u domu je velmi nepravděpodobná, i když ne nemožná. Většina stop v blízkosti lidí patří psům. Je důležité sledovat kontext – prostředí a chování stopy.
Jak poznat vlka podle jedné stopy?
Jednu stopu nelze spolehlivě určit jako vlka nebo psa.
Rozpoznání vlka vyžaduje sledování více stop a jejich vzoru. Jedna stopa může být zavádějící, protože terén ji může deformovat. Vždy sledujte linii a opakování znaků.
Je stopa vlka vždy větší než psí?
Ne, velikost stopy vlka nemusí být větší než u velkého psa.
Velikost stopy je jeden z nejvíce matoucích znaků. Velký pes může mít větší stopu než vlk. Rozhoduje tvar a chování, ne samotná velikost.
Jak poznat vlka v lese podle stop?
V lese poznáte vlka podle přímé linie a pravidelnosti stop.
Ve svém příspěvku KOCKA-STRUP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den mam 10-i mesicni kocku ktere se z niceho nic behem odpoledne udelala na zadech lysina cca 2x1 cm (vypadalo to jako by ji nekdo v tom miste oholil ziletkou). Pak ji to zacalo mokvat a udelal se strup. Obvazali jsme ji to aby si to nemohla skrabat. Co to muze byt? Kocka se mnou chodi na zahradu ale je na voditku a do styku s jinymi zviraty neprijde. Dekuji za vasi odpoved. Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.
Dobry den ,
s nasi kockou, ktere je 16 let, jsem byla dnes u veterinare, udelal rozbor krve a abdominalni echografii. Vysledek - rakovina leve casti jater , scasi i sleziny ,tez metastazy nebo spise strukovatele jatra, prakticky nelecitelne , pokrocile a predepsal si protizapalovy lek a neco pro jatra a ledviny.
Kocka uz delsi dobu stradala na vaze- my to pripisovali veku, / ze 4 kg se asi behem roku dostala na 2,75 kg/ , v posledni dobe casteji vracela a nekdy mela potize s mocenim. Nutkalo ji , ale vysledek byl “ neco malo, hustsi a naruzovaly” . Stavalo se to nekdy, obcas.
Nechce se mi verit, zeby nebylo jine sanci. Jeden lekar rika, dejte ji k jidlu TO co jste ji davali doposud, treba i syrove maso, kdyz to miluje, stejne toho nema moc. Jiny lekar pry, abychom ji davali jenom spec. stravu pro jatra….
Tak ja nevim, co mam delat ?
a hlavne co mam delat aby kocka netrpela.
Na otazku odkud vim, jestli ma bolesti nebo ne, nestli ji je spatne nebo ne - odpoved znela, "tenkrat, az uz nebude nic jist. " A to mam do tehdy cekat, nebo jak ?! Prosim o odbornou pomoc.
Pripajim foto z abdominalni echografii.
Dekuji za kazdou vasi pripadnou odpoved nebo radu.
Kočky s geny pro kadeřavou srst se objevovaly mezi kočkami odjakživa. Ne všechny geny jsou však stejné. Ve třicátých letech se na území Německa objevila kadeřavá kočka jménem Munk. Munk pocházel ze spáření ruské modré a hnědé angorské kočky a považuje se za nejstarší důkaz plemene nazývajícího se německý rex. Další zmínky o německém rexovi pocházejí z roku 1951. Kdy si lékařka Rosa Scheuer-Karpinová povšimla kudrnaté kočky v berlínské Hufenladově nemocnici. Kočku pojmenovala Ovečka a zkřížila ji s černým kocourem, který se také potuloval v okolí nemocnice. Všechna koťata měla klasickou rovnou srst. Až zpětné zkřížení Ovečky s jejím synem Fridolínem přineslo ovoce. Narodila se dvě kadeřavá koťata, a tak byla dokázána přítomnost mutace. Ovečku ještě několikrát spářila, čímž vytvořila základ plemene german rex. O pár let později se německý rex dostal do USA, kde byl křížen s oblíbenými cornish rexi, s nimiž měl stejný gen pro kadeřavou srst. Další podobné plemeno – devon rex má gen pro kadeřavost odlišný.
Německý rex má velmi milou a přítulnou povahu. Má rád společnost a nehodí se pro majitele, kteří jsou téměř celý den mimo dům. Rád se mazlí a vyžaduje pozornost svého pána. Jsou to kočky velmi inteligentní a temperamentní. Mají rády teplo, a proto se velmi dobře hodí do bytu. Němečtí rexové jsou výbornými lezci a akrobaty, neustále vás překvapují svými kousky a svou hravostí. Vůči ostatním kočkám se chovají dominantně. Německý rex chce být pánem bytu a dává to ostatním kočkám znatelně najevo. Vůči cizím lidem nebo dětem se chová kamarádsky a přístupně. Ke psům nejspíše zaujme podobný postoj jako k jiným kočkám, bude chtít být velitelem, a pokud se pes nepřizpůsobí, může dostat i pár pohlavků.
Německý rex je jedno ze čtyř plemen rexů, tedy koček s kadeřavou srstí. Dosahuje hmotnosti 3–5 kg. Stavbou těla se podobá obyčejné domácí kočce, srst je ale mírně zvlněná, jakoby po trvalé. Tělo je středně velké, silné a svalnaté, ale nikdy masivní nebo podsadité. Hruď je z profilu zakulacená a vysloveně silná. Záda jsou od ramen až po trup naprosto rovná. Standard německého rexe předepisuje jemné, středně dlouhé nohy. Tlapky jsou výrazné a mírně oválné. Ocas je středně dlouhý. Má silný kořen a směrem ke špičce se mírně zužuje. Žádoucí je dobré osrstění.
V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu pak činí kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží cca 3,5 až 7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5 do 4,5 kg.
Hlava plemene german rex je zakulacená s dostatečnou šířkou mezi ušima. Vnější linie hlavy by měla téměř rovně stoupat od tváří ke špičkám uší.
Ve svém příspěvku STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan Karabčík.
Tak že zdravím byli jsme s mojí kočkou na vyšetření se stroupky na hřbetě a doktor zjistil že je to od blech takže jsme aplikovali injekci na zmírnění svědění a tabletu proti blechám ta již dnes začala účinkovat a kočička spinká v klidu jen jsem se zapomněl zeptat doktora jestli se ty boláky zhojí sami nebo bychom měli aplikovat nějaký lék ale nechtěl bych jí zase stresovat páč moje kočka je polodivoch ale asi počkám jak se to bude vyvíjet a samozřejmě asi i kontrolovat
Vybral jsem videa, která ukazují reálné stopy, rozdíly v terénu a praktické chyby, které lidé dělají. Ideální doplněk k článku – uvidíte přesně to, co v textu popisuji.
1. Jak poznat vlčí stopy (Krušné hory – CZ)
Proč jsem vybral: Krátké, ale velmi přesné vysvětlení z českého prostředí – přesně odpovídá realitě, kterou řeší čtenáři.
Důležité momenty:
0:00–0:10 – základní tvar vlčí stopy
0:10–0:20 – rozdíl oproti psovi
0:20–konec – kontext (terén, prostředí)
Přínos: Rychlé pochopení rozdílů bez složité teorie.
2. Rozdílmezi psem a vlkem (Rudolf Desenský – CZ)
Proč jsem vybral: Expert na chování psů vysvětluje zásadní rozdíly – důležité pro pochopení chůze a chování.
Důležité momenty:
0:00–0:10 – hlavní rozdíl vlk vs pes
0:10–0:20 – chování a pohyb
0:20–konec – proč se lidé pletou
Přínos: Přesně doplňuje část článku o „chování vs tvar“.
3. Vlčí stopy ve sněhu (reálné sledování – SK)
Proč jsem vybral: Nejlepší praktická ukázka – skutečné vlčí stopy v terénu.
Důležité momenty:
0:30–1:30 – první nalezení stop
1:30–2:30 – sledování linie (klíčové!)
2:30–konec – potvrzení více jedinců
Přínos: Perfektně ukazuje „přímou linii“, což je nejdůležitější znak.
4. Rozdíl vlk vs pes (rychlé shrnutí – CZ)
Proč jsem vybral: Další úhel pohledu – potvrzuje stejné principy z více zdrojů.
Důležité momenty:
0:00–0:10 – základní rozdíl
0:10–0:20 – chování vs vzhled
Přínos: Posiluje důvěryhodnost – stejné závěry z různých zdrojů.
5. Jak poznat stopu vlka (EN – praktická analýza)
Proč jsem vybral: Toto video v angličtině reálně a přehledně vysvětluje rozdílmezi stopou vlka a psa v terénu. Ukazuje nejen tvar, ale hlavně způsob pohybu a linii stop, což je klíčové.
Důležité momenty:
0:20–0:50 – základní tvar vlčí stopy (kompaktní vs psí)
0:50–1:30 – rozdíl v uspořádání stop (linie vs chaos)
1:30–2:20 – vysvětlení pohybu vlka (přímá dráha)
2:20–konec – praktické ukázky v terénu
Přínos: Video potvrzuje klíčovou myšlenku článku – rozdíl není v jedné stopě, ale v celé stopní dráze. Velmi dobře ilustruje, proč vlčí stopy působí „čistě“ a psí chaoticky.
Nejdůležitější poznatek z videí: rozdílmezi vlkem a psem není v jedné stopě, ale v celé linii a chování.
Ve svém příspěvku PŮDNÍ FILTRACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Carlos.
Článek jsem si se zájmem přečetl a docela se mi líbí. Jen co se týká půdní fitrace mám opačné zkušenosti a názor (konkrétně ve spojení s ponorným elektromotorkem). Osobně jí s oblibou používám právě v nejvíce zarostlém akváriu. Spíše než o odvádění živin, bych mluvil spíše o vyšší cirkulaci tepla a živin. Určitě je ovšem rozdílmezi nároky některých rostlin a nechci nic paušalizovat. Stolitrovku mám spoustu let ve stavu, že jsem nemusel klidně půl roku řešit odkalování a čištění řas (neonky a ancitrus neudělaly takový binec). Jednou se mi při předělávání dna stalo že jsem v kalu narazil na klubko živých nitěnek i když jsem s nimi krmil naposledy rok zpět.... Jediné významné riziko u půdního fitru oproti jiným, vidím při třeba jednodenním výpadku proudu. Bakterie na dně které mají odbourávat odpad, bez množství kyslíku na kterém je jejich kolonie závislá umírají a rovnováha je nadlouho ztracená.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Ve svém příspěvku CO JE HYPERMANGAN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Fojtová.
Dobrý den,chěla bych se zeptat,jaký je rozdílmezi červeným a zelenomodrým hypermangánem? Já jsem totiž dostala v lékárně zelenomodrý.Děkuji a s pozdravem.Fojtová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.
hypermangan-:
- dezinficiens, krystalky, které se rozpouští na VODNÝ slabě růžový roztok (fialový už je míc silný)
zelené barvivo-chirurgická zeleň=briliantová zeleň:
- dezinficiens (roztok vodný nebo s lihem)
- nebo to může být Novikův roztok, který obsahuje toto barvivo a zároveň kolodium, které zasychá v takový film+ další složky, často se tím potírá čerstvá řezná rána, odřenina, apod.
A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.
Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.
Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.
Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.
Rozdílmezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.
Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.
V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL SCHMAUS.
BOBKY VYHAZUJI OBDEN MAXIMALNĚ 3 DEN.......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Králík se chová podobně jako přežvýkavec, aby mohl strávit trávu / seno. Jelikož ale nemá 4 žaludky jako kráva, tak musí druhou etapu zvládnout z toho co vykajdí, tedy ze svých bobků. Tyto bobky jsou měkčí, obalené hlenem, a králík je vylučuje a pojídá přímo od řitního otvoru v nočních hodinách. Jsou to takzvané cékotrofy. Cékotrofy jsou výsledkem trávení králíka ve slepém střevě, tzv. céku, kde králík tráví vlákninu pomocí probiotických bakterií a tvoří se zde i vitamíny B a K. Výsledný měkký bobek – cékotrof – je zdrojem nejen těchto vitamínů, ale také minerálů a především bílkovin. Dejte tedy pozor, abyste nevyhazoval tyto měkké bobky. Tady je vidět rozdílmezi bobky https://images.app.goo.gl/j…
Konkrétní obce a mikro-lokality: kde má smysl vlka hledat
Teď se dostáváme k nejdůležitější části celého článku – konkrétní místa. Přesně tohle jsem dlouho hledal a nikde nenašel. Mapy vám řeknou region, ale realita se rozhoduje na úrovni konkrétního hřebene, lesní cesty nebo údolí.
Kde jste teď vy?
Sever Čech → nejvyšší šance
Šumava → stabilní výskyt
Morava → spíše migrace
Podle toho upravte očekávání.
Zásadní pravidlo:
Rozdíl 1–2 km v rámci jedné obce může znamenat rozdílmezi nulou a jasnými stopami vlka.
Tohle jsem si ověřil opakovaně. Stejná obec, stejný den – jedno místo bez života, druhé plné stop.
Sever Čech – absolutní centrum výskytu
Pokud chcete začít, začněte tady. Sever Čech má dlouhodobě nejvyšší koncentraci vlků v ČR.
Frýdlantsko (Jizerské hory):
Hejnice – hřebeny nad obcí směrem ke Smrku
Raspenava – lesní cesty mezi Raspenavou a Oldřichovem
Nové Město pod Smrkem – přechody směrem k polské hranici
Klíčová mikro-lokalita: lesní cesty s minimálním provozem mezi hřebeny.
Moje zkušenost:
V Raspenavě jsem šel první den po turistické trase – nic. Druhý den jsem sešel z cesty asi o 1,5 km do méně používané části lesa. Během hodiny jsem našel tři sady stop.
Děčínsko (České Švýcarsko a okolí):
Jetřichovice – hlubší lesy mimo hlavní turistické okruhy
Srbská Kamenice – přechodové lesy mezi obcemi
Krásná Lípa – okrajové oblasti směrem k Německu
Důležitý detail: turistické oblasti nejsou problém. Problém je čas.
Vlci zde jsou, ale aktivní v noci.
Liberecko – okraje města:
lesy směrem do Jizerských hor
méně frekventované hřebeny
Tady jsem si uvědomil zásadní věc:
Vlk může být blíž civilizaci, než si myslíte – jen ho neuvidíte.
Krušné hory – rozdíl hřeben vs údolí
Krušné hory jsou perfektní ukázka toho, jak rozhoduje terén.
Kraslice – hřebeny nad obcí
Rotava – hlubší lesní pásy
Jindřichovice – přechodové oblasti
Největší chyba: chodit v údolí.
Moje zkušenost:
První výprava – údolí, lesní cesta, žádné stopy. Druhá výprava – hřeben, minimální pohyb lidí. Najednou starší i čerstvé stopy.
Rozdíl byl jen ve výšce.
Šumava – stabilita vs rozlehlost
Šumava je specifická – vlci zde mají stabilní teritoria, ale zároveň obrovský prostor.
Kvilda – lesy mimo hlavní turistické tahy
Modrava – hluboké části lesa bez pohybu lidí
Borová Lada – přechodové oblasti
Volary – širší okolí
Klíčový problém Šumavy:
Vlci zde mají tolik prostoru, že vás téměř vždy obejdou.
Tohle je část, kterou bych si přál znát dřív. Průjem u psa sám o sobě často není problém. Problém je, když se k němu přidají další signály – a právě ty rozhodují, jestli je situace ještě bezpečná, nebo už ne.
V praxi jsem si vytvořil jednoduché pravidlo: nesleduji jen stolici, ale hlavně chování psa. A to je zásadní rozdíl.
Nejkritičtější varovné signály jsou tyto:
apatie (pes nemá energii, nereaguje)
odmítání vody
krev ve stolici
zvracení spolu s průjmem
rychlé zhoršení během hodin
Jakmile se objeví kombinace dvou a více těchto příznaků, už nejde o běžný průjem u psa.
Kritické pravidlo: Pokud pes nepije a je apatický, nečeká se. To je moment, kdy se jede k veterináři.
Velmi častá chyba je, že člověk čeká na „zlepšení zítra“. Jenže právě ten jeden den může rozhodnout.
Další věc, kterou jsem si ověřil: rychlost zhoršení je důležitější než samotná intenzita průjmu. Pokud se stav mění během hodin, je to varovný signál.
Foto z praxe: rozdílmezi normálním a problémovým stavem
Na fotografii je kontrast mezi aktivním a apatickým psem – aktivní pes reaguje na okolí, zatímco apatický leží bez zájmu. Tento rozdíl je klíčový pro rozhodování.
Tenhle rozdíl je zásadní. Mnoho lidí se dívá jen na stolici, ale stav psa je mnohem důležitější indikátor.
aktivní pes → většinou zvládnutelné doma
apatický pes → problém
Pokud si nejste jistí, vždy se ptejte sami sebe: chová se můj pes normálně?
Tabulka: časová osa – kdy už je to kritické
Tohle je jeden z nejpraktičtějších nástrojů, které používám. Pomáhá rychle vyhodnotit situaci podle času.
Čas od začátku
Co je normální
Co už je problém
0–24 hodin
Lehký průjem, pes aktivní
Apatie, nepije
24–48 hodin
Zlepšení nebo stabilní stav
Zhoršení, častý průjem
48–72 hodin
Návrat k normálu
Bez zlepšení
3+ dny
—
Vždy řešit
Nejdůležitější moment: pokud se do 48 hodin stav nelepší, už nejde o běžnou situaci.
Toto kočičí plemeno nebývá nijak extrémně náchylné k žádným nemocem. I přesto se stejně jako u jiných koček (a zvířat) i u nich mohou objevit různé geneticky podmíněné nemoci. Patří sem například:
Hypertrofická kardiomyopatie
Nemoc známá také pod zkratkou HCM. Jedná se o onemocnění srdce, při němž dochází ke změně velikosti srdeční komory (srdeční svaloviny zbytní), současně se zvětšují i srdeční síně, což má vliv na srdeční rytmus, dynamiku tlučení srdce a celkový vliv na funkci srdce. Nejčastěji postihuje levou stranu srdce. Toto onemocnění nepostihuje jen kočky, může se objevit i u lidí, výjimečně i u psů a dokonce i prasat. Jak onemocnění vzniká, nebylo dlouho jasné, (studie v USA i v Evropě gen zodpovědný za toto onemocnění objevily). Veterináři znali jen důsledky tohoto onemocnění, HCM může u kočky způsobit selhání oběhové soustavy, vznik krevních sraženin i náhlé srdeční selhání.
Nejčastěji HCM postihuje kočky zhruba ve věku 1 – 5 let. V některých případech se objevuje i u starších koček, ale to je obvykle důsledek stáří.
Polycistické onemocnění ledvin
Onemocnění známé také jako zkratka PKD. Jedná se o dědičné onemocnění, které nepostihuje jen kočky, ale i lidi i jiná zvířata. Pokud onemocnění je u jednoho kočičího rodiče, tak je u koťat 50 % předpoklad, že bude nemocné. Je to chronické onemocnění, které není možné vyléčit. I přesto toto onemocnění neznamená vždy smrt zvířete, vždy záleží na tom, jak je moc onemocnění vážné. Pokud je podezření na toto onemocnění, je možné kotě vyšetřit již v sedmi týdnech, ale vyšetření nemusí být přesné, protože ledviny koťátka jsou velmi malé. Mnohem přesnější vyšetření je možné v deseti měsících věku zvířete. K vyšetření se využívá genetický test vycházející z krve nebo stěrů ze sliznice dutiny ústní.
Nemoc se projevuje vznikem cysty v ledvinách, cysty jsou plné tekutiny. Pokud se nemoc u kočky diagnostikuje, je důležité stav kočky neustále sledovat, ale neznamená to, že kočce hrozí bezprostřední nebezpečí. Sledovat stav se musí hlavně proto, aby se předešlo bakteriální infekci, která by nemoc mohla provázet a mohla by vyvolat i otravu krve.
U koček, které neprojdou diagnostikou v mládí, se obvykle nemoc projeví zvětšením břicha kočky a selháním ledvin. V počáteční fázi se nemoc nijak neprojevuje, dokonce ani nepůsobí žádnou bolest, zvětšování cyst v ledvinách je tedy nenápadné. Počet cyst v ledvinách může být klidně i několik desítek (i 200), cysty se mohou lišitt tvarem i velikostí (mohou měřit až 2 cm). Cysty se mohou dokonce rozšířit i do jater. Přítomnost cyst v ledvinách kočky se obvykle projeví mezi 3. – 7.
Vlk v ČR není pro člověka běžně nebezpečný. Přímé útoky jsou extrémně vzácné a většina vlků se lidem aktivně vyhýbá.
Riziko útoku vlka na člověka je v českých podmínkách minimální, protože vlk má přirozený strach. Problém může nastat pouze při ztrátě plachosti nebo přikrmování. Z praxe vyplývá, že nejdůležitější je vlka nevyhledávat a nenechat ho zvyknout si na lidskou přítomnost.
Kolik vlků je v ČR aktuálně?
Počet vlků v ČR se odhaduje na zhruba 100 až 150 jedinců. Přesné číslo se mění podle sezóny a nových vrhů.
Počet vlků v ČR vychází z monitoringu smeček, fotopastí a genetických analýz. Důležité je, že vlci nejsou rovnoměrně rozloženi, ale soustředí se do konkrétních oblastí. V běžném životě to znamená, že většina lidí se s vlkem nikdy nesetká.
Kde je největší výskyt vlka v Česku?
Největší výskyt vlka v ČR je v pohraničních horách. Typicky Šumava, Krušné hory, Liberecko a Jeseníky.
Mapa výskytu vlka ukazuje tato území jako stabilní, ale i tam je reálné setkání vzácné. Vlk se pohybuje na velkých územích a většinou zůstává skrytý. Zkušenost z terénu ukazuje, že mnohem častěji najdete stopu než samotného vlka.
Může vlk napadnout psa?
Ano, vlk může napadnout psa. Riziko existuje hlavně u volně pobíhajících psů.
Vlk a pes jsou konkurenti nebo kořist, záleží na situaci. Největší riziko je v noci a v oblastech s výskytem vlků. Pes bez dozoru může vlka vyprovokovat nebo být považován za kořist. Doporučení z praxe je jasné: mít psa pod kontrolou a nepouštět ho na volno v rizikových oblastech.
Jak poznám stopu vlka?
Stopa vlka je užší, delší a pravidelnější než u psa. Typická je přímá linie chůze.
Rozdíl stopa vlk vs pes spočívá v symetrii a směru. Vlk šetří energii a chodí rovně, zatímco pes se pohybuje chaotičtěji. Z vlastní zkušenosti platí, že bez měření je určení velmi nepřesné a většina nálezů jsou ve skutečnosti psi.
Jak daleko se vlk pohybuje?
Vlk se může pohybovat desítky kilometrů denně. Teritorium jedné smečky je velmi rozsáhlé.
Pohyb vlka není náhodný – sleduje potravu a klidová místa. V praxi to znamená, že vlk může být jeden den v jedné oblasti a další den úplně jinde. Proto mapa výskytu neukazuje aktuální polohu, ale pouze obecný výskyt.
Vrací se vlci na stejné místo?
Ano, vlci se vrací do svého teritoria. Ale nepohybují se stále na stejném místě.
Vlčí teritorium je velké a vlci ho pravidelně obcházejí. To znamená, že můžete najít stopy jednou a pak dlouho nic.
Jedna z největších iluzí, kterou lidé mají, je, že setkání s vlkem je otázka štěstí nebo náhody. Jenže realita je jiná. Výsledek situace ve většině případů určuje vaše reakce.
To znamená, že dva lidé ve stejné situaci mohou mít úplně jiný průběh jen podle toho, jak se zachovají.
Tabulka: Správná vs špatná reakce
Následující přehled ukazuje rozdílmezi chybou a správným postupem. Je to jeden z nejdůležitějších praktických nástrojů v celém článku.
situace
špatná reakce
výsledek
správná reakce
výsledek
vlk stojí a sleduje
čekání bez reakce
vlk se přiblíží
hlas + postoj
vlk ustoupí
vlk jde blíž
panika, ústup bez kontroly
ztráta dominance
kontrolovaný tlak
zastavení vlka
náhlé setkání
útěk
spuštění instinktu
zastavení + vizuální signál
uklidnění situace
pes na volno
bez reakce
rychlý konflikt
okamžité přivolání
minimalizace rizika
Interpretace:
stejná situace může mít opačný výsledek,
největší chyba je pasivita,
kontrola situace je klíčová.
Rozdílmezi klidným odchodem a problémem často rozhodne jedna jediná reakce během prvních sekund.
Turecká angora je považována za jedno z nejstarších plemen koček. Pochází z náhorních rovin jižního Kavkazu, kde za drsných podmínek žily tyto kočky po staletí. V Turecku se bíle zbarvená angora postupně stávala kočkou posvátnou. Bílé angory jsou součástí tureckých ZOO, kde je o ně pečováno jako o národní dědictví. První turecká angora se do Evropy dostala asi v 16. století.
Turecká angora patří do skupiny polodlouhosrstých koček. Vyznačuje se elegancí, půvabem a pružností. Tělo má jemnou stavbu kostry, je štíhlé, s nepříliš silně vyvinutým hrudníkem. Hlava posazená na středně dlouhé, štíhlé a půvabné šíji je malá až středně velká, klínovitá, v horní části široká a lehce se zužující do špičky směrem k bradě. Brada je jemně zaoblená. Nos je středně dlouhý bez stopu. Uši jsou dlouhé, zašpičatělé, široké v nasazení a dobře osrstěné s chomáčky chlupů uvnitř boltců; na hlavě jsou vysoko nasazené a jsou vzpřímené. Oči jsou velké ve tvaru mandle a směřují lehce šikmo vzhůru. Končetiny jsou dlouhé, zadní jsou delší než přední. Tlapky má turecká angora malé, jemné a kulaté. Měly by mít elegantní chomáčky chlupů mezi prsty. Ocas je dlouhý, sbíhající se do špičky, v nasazení silný, na konci úzký a dobře osrstěný. Srst je na celém těle středně dlouhá, na límci pak dlouhá. Je hedvábná a splývavá, na břiše lehce zvlněná, bez podsady. Chlupy jsou velmi jemné a mají hedvábný lesk. Vyskytuje se v barvě bílé, ale dnes již i v jiných barvách.
Kočky jsou středně velké, s váhou kolem 4,5 kg, kocouři pak o něco větší a těžší. Délka života je okolo 10 let, ale mohou se dožít i více let.
Povahou se turecká angora poněkud liší od jiných koček. Více než na svém domově lpí na svém pánovi, kterého si sama vyvolí. Těší jí pochvala, proto lehce zvládá různé úkony včetně aportování. K ostatním zvířatům v rodině je tolerantní a se psy dokonce často uzavírá přátelství. Turecká angora je mimořádně odolná, přizpůsobivá a vyznačuje se přátelským temperamentem. Je citlivá a inteligentní. Má ráda určitý prostor k pohybu, miluje horní sféry bytu, snadno se naučí chodit na vodítku, ale velmi dobře se chová i v menším bytě. Svou nespokojenost dává najevo hlasitým mňoukáním. Má ráda, když je jí věnována pozornost, a s oblibou se předvádí. Turecká angora je časově náročná, ani ne kvůli své srsti, ale kvůli své potřebě být neustále nablízku člověku, který se jí plně věnuje.
Péče o srst je snadná. Přestože má delší srst, neplstí se, a proto nepotřebuje denní vyčesávání. Turecká angora velmi ráda šplhá po vyvýšených místech, takže jí můžete udělat radost nějakou důmyslnou prolézačkou.
