RIMADYL PRE PSOV je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Lék Rimadyl se používá k tlumení pooperačních bolestí a zánětu po ortopedických operacích a operacích měkkých tkání psů (včetně intraokulární chirurgie).
Na co je lék Rimadyl
Tablety obsahují drogu carprofenum, tedy látku patřící do skupiny nesteroidních, protizánětlivých léčiv, která kdysi byla používána i u lidí, než byly vyvinuty jiné alternativy. Rimadyl je výborným lékem pro starší psy, kteří trpí každodenními symptomy bolesti způsobenými artritidou či dysplazií kyčelního kloubu.
Pro psy s těžkými bolestmi kloubů se doporučuje podávat injekční forma, která je účinnější.
Rimadyl tablety jsou rovněž určeny k tlumení pooperační bolesti, k analgezii a zmírnění zánětu při chronických muskuloskeletárních onemocněních, jako je například degenerační onemocnění kloubů.
Nesmí se však používat u zvířat trpících srdečními, jaterními nebo ledvinovými chorobami, kde je možnost gastrointestinální ulcerace nebo krvácení, anebo kde je zjevná krevní dyskrazie či hypersenzitivita na přípravek. Tak jako u ostatních nesteroidních antiflogistik existuje riziko ojedinělých ledvinových či jaterních nežádoucích reakcí. Dále se nesmí používat v průběhu gravidity a laktace. Přípravek nepodávat současně či v průběhu (před a po 24 hodin) jiné nefrotoxické léčby. Některé léky mohou být silně vázané na plazmatické proteiny a mohou soutěžit s jinými silně vázanými léčivy, což může vyvolat toxický efekt.
Experimentální a klinické zkušenosti s carprofenem ukazují, že gastrointestinální ulcerace je výjimečná a vyskytuje se jen při výrazném překročení terapeutické dávky.
Rimadyl tablety jsou ochucené a spontánně přijímané většinou psů, takže při perorálním podání nevyvstává obvykle žádný problém. Injekční formu aplikuje veterinární lékař.
Nesteroidní protizánětlivý prostředek Rimadyl hraje bezesporu hlavní roli při terapii artrózy. Patří do skupiny léků, které potlačují zánět, čímž zpomalují rozvoj artrózy a pochopitelně snižují bolest jako jeden z příznaků zánětu. Kouzlo tohoto přípravku spočívá v tomto případě v dlouhodobé aplikaci. Při krátkodobém podávání je schopen potlačit pouze bolest, pacientovi se sice uleví, nicméně okamžitě po vysazení léků dochází k recidivě. Teprve při dlouhodobém podávání, tedy minimálně 1 měsíc, je lék schopen plně omezit zánět a tím výrazně oddálit recidivu.
Použití u psů mladších než 6 týdnů nebo u starých psů může představovat určité riziko. Pokud je použití nevyhnutelné, měli by tito psi dostat redukovanou dávku a měli by být pozorně klinicky sledováni. Je třeba se vyhnout použití u dehydrovaných, hypovolemických nebo hypotenzních psů, protože zde existuje riziko zvýšení renální toxicity. Důležité je rovněž vyhnout se současnému podávání potenciálně nefrotoxických léčiv. NSAID mohou způsobit inhibici fagocytózy, a proto v případě léčby zápalu spojeného s bakteriální infekcí je nutné zvážit i současné použití antimikrobiální léčby.
Tento preparát není volně dostupný, proto je k dostání pouze u veterinárního lékaře nebo v lékárně na lékařský předpis.
Ve svém příspěvku ZELENÁ A RIEDKA STOLICA U PSOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý deň chcela by som sa spýtať máme 2 ročného psíka trápi ho riedka stolica až zelená čo by sme mohli preňho urobiť. Mal aj hrčku na uchu tu si rozskrabal teraz tam má jazvu prosím vás poraďte čo sním ďakujem pekne za odpoveď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na trhu je celá řada léků této skupiny, při jejich výběru hrají roli tři faktory: efekt, nežádoucí účinky a cena. Rimadyl se používá celkem často, jeho cena se však pohybuje kolem 1 435 Kč na 30 kg živé hmotnosti po dobu 20 dní, tudíž je podávání tohoto preparátu v dlouhodobém horizontu značně nákladné.
Ve svém příspěvku ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Bílá.
Mám roční fenku čivavy. Není papírová ale je zdravá a krásná jen má
3,60 kg a je dlouhá asi 30cm. Chovatelka mi ujistila že je to čivava po obou rodičích ale mě se zdá velká. Máte prosím někdo podobný problém? Na veterině mi dr řekla že je trochu přerostlá ale krásná,, tak prosím o názor více majitelů.
Díky Bílá
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Aj ja mam civavy, ktore maju cez 3kg.
Starsia si dlho drzala hmotnost 2,7kg, no uz je starsia a ma cca. 3,5kg. Je vsak ciperna, cula, rada beha a nevyzera vobec prerastene.
Druha, jej dcera, bude mat len 2roky a ma uz teraz 3,2kg. No je to velmi temperanentne, chvilami az sialene psica. Na pohlad je chuducka. Je vsak dlha, preto sa ta hmotnost na nej niekde straca..
No je mi jedno, ze oficialne maju mat civavy do 3kg. Milujem ich obidve, od mala su naucene bez voditka, pocuvaju na slovo, su velmi priatelske, nie su ustekane, jedna z nich je rodena aporterka a stale by sa len hrala.. a to vsetko bez bitiek a drezur...
A to je to najdolezitejsie, ze psov by mali mat ludia, co psom skutocne rozumeju a potom vsetko funguje ako ma..
Cílem vyšetření je zjistit, zda je vyšší tělesná teplota nebo horečka způsobená poruchou v regulaci tvorby a výdeje tepla, nebo je příznakem obranné reakce organismu.
U špatně vakcinovaných jedinců je třeba zvážit možnost infekčních onemocnění, jako je parvoviróza u štěňat s průjmem a zvracením a psinka s příznaky postižení dýchacích cest a nervové soustavy, u nichž je pečlivé klinické vyšetření s důrazem na poslech hrudníku a palpaci dutiny břišní základem diagnostiky.
Klinické vyšetření štěňat je zaměřeno na vyšetření kostí, kloubů, u predisponovaných plemen i nervové soustavy. Pečlivý poslech hrudníku a vyšetření břicha mohou prokázat nálezy svědčící o zánětlivém nebo nádorovém onemocnění.
Přirozenou součástí diagnostiky je vyšetření vzorku krve, zvýšený počet bílých krvinek je známkou zánětlivého onemocnění, k anémii nebo poklesu počtu krevních destiček dochází u pacientů s imunitně zprostředkovaným onemocněním. Stanovení biochemických parametrů ulehčí lokalizaci onemocnění v těle, vyšetření vzorku moči, případně krve, a mikrobiologická kultivace moči potvrdí nebo vyloučí přítomnost choroboplodných zárodků v močových cestách i v celém organismu.
Nezbytnou součástí diagnostiky se stávají zobrazovací vyšetření – rentgenogramy hrudníku a ultrasonografie dutiny břišní jsou standardně používaná a efektivní vyšetření. Pomohou odhalit zvětšení orgánů, abnormální tvary, přítomnost tekutiny, rentgenogramy kloubů a růstových zón kostí pak prokážou růstové problémy, záněty kloubů, u starších jedinců nádorové změny. Pacientům s dechovými potížemi a s nálezem srdečních šelestů je doporučována echokardiografie, která potvrdí přítomnost změn na srdečních chlopních u jedinců se zánětem srdeční nitroblány.
U psů bez specifických příznaků je důležité cytologické vyšetření zvětšených mízních uzlin, kožních lézí, uzlů a ulcerací, které mohou být projevem nádorového bujení či infekce. Imunologické vyšetření se provádí při podezření na nedostatečnou funkci imunitního systému (německý ovčák, irský setr, kokršpaněl), nebo naopak při autoimunitním onemocnění typu systémového lupu nebo hemolytické anémie. Je-li pacient importován ze zámoří nebo byl s majiteli v zahraničí, je vhodné provést sérologické vyšetření s ohledem na možná exotická onemocnění, k nimž patří ehrlichióza, neosporóza, leishmaniáza, dirofilariáza a podobně.
Nejdůležitější je zvíře účinně ochladit. Doporučuje se balení do mokrých ručníků, postříkání chladnou vodou nebo postupné namočení celého těla v chladné vodě. Vhazování celého zvířete do ledové vody v napuštěné vaně není vhodné, protože vlivem velkého teplotního rozdílu může dojít k šokové reakci organismu a ta celý problém ještě prohloubí.
Ve svém příspěvku IVERMECTIN PRO LIDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Hyšperská.
Udělaly se mi na týlní části hlavy tvrdé boule se ztvrdlou kůží.Celý zátylek svědí a pálí,v noci se stím nedá spát.Prosím,poraďte,co mipomůže a jak dávkovat.Děkuji a přeji život bez parazitů.Zdraví M.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Maria Sitárová.
DDrahí priatelia, prajen vám pekný večer.Nemôžem spať, píšem neskoro. Liek ivermectin mi nedá spať. Dnes je týždeň, čo sme odprevadili do večnosti mmoju 46 ročnú krstnú dcéru Marianu. Na covid 19. zanechala 3 nezaopartene deti.
Slovenska vlada nás všetkych pochová. v nemocniciacfh lekari kradnu ivrmectin pacientom pre seba SME NA 1 MIETE VF UMRTVOSTI NA SVETE:ZUFALSTVO0A BEZN8DEJ.Akbybolo možne nejako ten ivrmectin poslat online , ale len eurami. 1 balenie -6 tbl. stoji 4 eura. SSamozrejme aj 5 baleni, ak by bolo možné. verím v zázraky !Môžte poslat doporučený list-baliček aj so šekom. Som bezradná .ďakujem, ak sa vám podarí niečo pre mňa vybaviť. So srdečným pozdravom zostáva: Mária Sitárová, ul. hviezdoslavová 412 95611 LUDANICE, SLOVENSKO.
Jako analgetika se u psů používá celá řada preparátů z různých skupin, v různých formách (tablety, emulze, injekce). Na tomto místě je důležité poznamenat, že jsou doporučitelné pouze veterinární preparáty vhodné pro psy, či v určitých případech i humánní, podle dávkování veterinárního lékaře. Na domácí experimentování s acylpyrinem, paralenem nebo ibuprofenem už doplatilo mnoho zvířat, především mláďat!
Analgetika využívaná ve veterinární medicíně dělíme na:
Nesteroidní protizánětlivé látky: tato skupina tvoří asi nejpoužívanější část analgetik. Kromě schopnosti tlumit bolest mají i protizánětlivý a protiotokový účinek. Některá z nich se hodí i k dlouhodobé aplikaci. Jejich nevýhodou může být negativní vliv na zažívací aparát (zvracení, krvácení až tvorba vředů) a ledviny (postižení cév). U moderních typů je v běžných dávkách a při aplikaci po žrádle tento výskyt problémů málo častý. Řadíme sem Ketofen, Rimadyl, Metacam, Tomanol, Finadyne, Aulin.
Místní a celková anestetika: používají se většinou při operacích. Jsou to látky schopné velmi významně tlumit bolest. Délka účinku závisí na typu a způsobu podání. Většinou působí krátkodobě. Některé preparáty ale účinkují i určitou dobu po probuzení zvířete (především místní anestetika podaná některou technikou lokálního znecitlivění, například epidurálně). Na tomto místě je důležité varování před neuváženým podáním anestetika do kloubů bez důkladné diagnostiky!! Odbornou chybou je taktéž „opich páteře“ anestetikem při bolestech spojených s meziobratlovým diskem – hrozí nekontrolovaný pohyb s rizikem ochrnutí!!! Do této skupiny řadíme Procain, Lidocain, Marcain.
Opioidy: jsou deriváty opiátů, látky odvozené od morfia. Bolest tlumí velmi silně po rozdílnou dobu. Jejich použití je ale omezeno vzhledem k jejich problematičtějšímu získávání, poněkud vyšší ceně, některým nežádoucím vlivům (především určitá deprese dechu) a vzhledem ke způsobu aplikace některých z nich (pouze nitrožilně). Preparáty, které jsou použitelné v našich podmínkách (kromě některých speciálních případů), jsou ale poměrně bezpečné, cenově přijatelné a mohou se aplikovat i do svalu či podkoží. Hodí se především k premedikaci před operativními zákroky, kdy snižují svým účinkem spotřebu celkových anestetik a tlumí i bolest pooperační. Velmi vhodné je podání nižší epidurální dávky, která má stejný účinek jako podání celkové anestezie, ale výrazně menší vedlejší vliv. Patří sem Torbugesic, Temgesic.
Cílem vyšetření je zjistit, zda je vyšší tělesná teplota nebo horečka způsobená poruchou v regulaci tvorby a výdeje tepla, nebo je příznakem obranné reakce organismu.
U špatně vakcinovaných jedinců je třeba zvážit možnost infekčních onemocnění, jako je parvoviróza u štěňat s průjmem a zvracením a psinka s příznaky postižení dýchacích cest a nervové soustavy. U nich je základem diagnostiky pečlivé klinické vyšetření s důrazem na poslech hrudníku a palpaci dutiny břišní.
Přirozenou součástí diagnostiky je rovněž vyšetření vzorku krve. Zvýšený počet bílých krvinek například ukazuje na zánětlivé onemocnění, k anémii nebo poklesu počtu krevních destiček zase dochází u pacientů s imunitně zprostředkovaným onemocněním. Stanovení biochemických parametrů ulehčí lokalizaci onemocnění v těle, vyšetření vzorku moči, případně krve, a mikrobiologická kultivace moči potvrdí nebo vyloučí přítomnost choroboplodných zárodků v močových cestách i v celém organismu.
Nezbytnou součástí diagnostiky se stávají zobrazovací vyšetření – rentgenogramy hrudníku a ultrasonografie dutiny břišní jsou standardně používaná a efektivní vyšetření, která pomohou odhalit zvětšení orgánů, abnormální tvary či přítomnost tekutiny. Rentgenogramy kloubů a růstových zón kostí pak prokážou růstové problémy, záněty kloubů, u starších jedinců nádorové změny. Pacientům s dechovými potížemi a s nálezem srdečních šelestů je doporučována echokardiografie, která potvrdí přítomnost změn na srdečních chlopních u jedinců se zánětem srdeční nitroblány.
U psů bez specifických příznaků je důležité cytologické vyšetření zvětšených mízních uzlin, kožních lézí, uzlů a ulcerací, které mohou být projevem nádorového bujení či infekce. Imunologické vyšetření se provádí při podezření na nedostatečnou funkci imunitního systému (německý ovčák, irský setr, kokršpaněl), nebo naopak při autoimunitním onemocnění typu systémového lupu nebo hemolytické anémie. Je-li pacient importován ze zámoří, nebo byl s majiteli v zahraničí, je vhodné provést sérologické vyšetření s ohledem na možná exotická onemocnění, k nimž patří ehrlichióza, neosporóza, leishmaniáza, dirofilariáza a podobně.
Nejdůležitější je zvíře účinně ochladit. Doporučuje se balení do mokrých ručníků, postříkání chladnou vodou nebo postupné namočení celého těla v chladné vodě. Vhazování celého zvířete do ledové vody v napuštěné vaně není vhodné, protože vlivem velkého teplotního rozdílu může dojít k šokové reakci organismu a ta celý problém ještě prohloubí. Vždy dodržujte zásadu, že voda nesmí být ledová. Pokud zvíře reaguje a je schopno pít, nabízejte mu po menších dávkách chladnou (ne ledovou) vodu. Zvíře po poskytnutí prvotní pomoci dopravte
Nepřekračujte doporučené dávky. Počáteční denní dávka 2–4 mg carprofenu/kg živé hmotnosti se může podat naráz nebo se může rozdělit na dvě stejné dávky. V závislosti na klinické odezvě může být po sedmi dnech tato dávka redukovaná na 2 mg carprofenu/kg živé hmotnosti, podaného v jediné denní dávce. Délka léčby je závislá na klinické odezvě. Dlouhodobá léčba by měla být pod pravidelnou kontrolou veterinárního lékaře.
Podávání psům mladších 6 týdnů nebo starým psům může představovat určité riziko. Pokud je použití nevyhnutelné, tito psi by měli dostat upravenou dávku a měli by být pozorně sledováni veterinárním lékařem, většinou jsou tito psi hospitalizováni.
Je nutné vyhnout se použití u dehydrovaných psů, psů v šoku nebo u psů s nízkým tlakem, protože zde hrozí riziko poškození ledvin.
Vyhnout se současné aplikaci s analgetiky, neboť může dojít k poškození ledvin.
Nesteroidní protizánětlivé léky mohou způsobit uchycení bakterií fagocytózy, a proto v případě léčby zápalu spojeného s bakteriální infekcí je nutné zvážit i současné použití antimikrobiální léčby.
Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.
Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.
Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.
Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.
V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.
Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.
Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou,
