PSÍ DÁSNĚ, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Jorkšírský teriér je velmi živé, temperamentní, zvědavé, bystré, ostražité, samostatné a tvrdohlavé plemeno. Je ale rovněž velmi statečné a nebojácné. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Pozor, je to pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.
Řeč psů
Řeč těla psů je naprosto jednoznačný komunikační kanál. Každý velmi rychle pozná, kdy je pes veselý a kdy naopak smutný. Poměrně jednoduchým způsobem lze rozpoznat také agresivitu psa anebo nadšení, když například pes tuší, že co nevidět se svým pánem vyrazí na vycházku. Psi pomocí očí, máchání ocasu, natáčení hlavy nebo vyskakování či vystrčení zadku nahoru předávají tolik informací, že je nestíháme dešifrovat.
Důležitý je například dlouhý oční kontakt. Existuje totiž souvislost mezi očním kontaktem a zvýšenou hladinou oxytocinu, hormonu, který pomáhá vyjádřit upevnění vztahu a jeho rozvíjení.
Když pes něco přinese, tak to většinou vnímáme jako pokyn ke hře, abychom mu házeli míček nebo se s ním o něco přetahovali. Dalším důvodem ale může být i to, že nám psi vlastně přinášejí dárky. To je pozůstatek ještě z dob, kdy takřka všichni psi byli lovci a honili se jen za kořistí. A od těch dob si myslí, že bychom mohli mít radost z toho, co nám přinesou, bez ohledu na to, zda to bude míček, nebo použitá ponožka, či ulovená myš.
Přikrčení a zdvižená jedna tlapka, kdy pes vypadá jakoby ve střehu, znamená přípravu k rychlému skoku nebo vyběhnutí za cílem. Většinou je to výraz těla, který předchází lovu nějaké kořisti.
Když se pes přikrčí až schoulí a odvrátí pohled a snaží se udělat menším a ještě menším, má zkrátka strach, bojí se. Pokud je toto chování přetrvávající a bez zjevné příčiny strachu, je více než pravděpodobné, že se jedná o týraného psa.
Má pes uši pověšené, nebo vztyčené? Pes umí ušima sdělit, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připlácnuté“ k hlavě znamenají strach.
Ze psí tlamy sice nevycházejí slova, ovšem dokáže toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček“. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.
Když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost. Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko
V naší poradně s názvem ZÁNĚT V TLAMĚ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav ladman.
Pes bigl špatně žere a má zarudlé dásně. Díky za radu. Jar Ladman
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zarudlé dásně signalizují topické podráždění (například při žvýkání nové hračky), zánět dásní a / nebo infekci. Dásně psa bolí a proto nechce přijímat potravu. Bude potřeba podrobnější vyšetření, aby se našla příčina onemocnění dásní, a mohla se stanovit účinná léčba.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u
V naší poradně s názvem PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je psí seborrhea. Léčba seborrhey u psů je jen omezená a je zaměřena na základní příčinu problému. Nelze-li u psa zjistit žádnou základní příčinu, pak je onemocnění diagnostikováno jako primární nebo idiopatická seborrhea. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba pro primární seborrheu. Možné je jen napomoci lepším průběhům různými přípravky, které pomáhají řídit mazotok. Mezi ně patří:
- doplňky s Omega-3-mastnými kyselinami
- Antiseborrheické šampony
- Hydratační krémy
- Retinoidy
- Ústně podávaný cyklosporin
- Antibiotika - k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí například při rozškrábání
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky ne
Ve svém příspěvku BLECHY- NEZABRAL BIOKILL NA PROSTŘEDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kalná Irena.
kamarád má 5dospělých českých fousků.Vloni na podzim proběhla invaze blech,spotřeboval se 5l kanystr Biokillu na prostředí a postřik na psy. Před 3týdny se začalo opět s postřiky,nezabírá.Psi mají boláky kolem ocasů,na kloubech zadních nohou,neustále se okusují.Postřik byl proveden několikrát,boudy,RD a dílna,kde se psi zdržují. Volala jsem do Biovety,prý BioKill zabírá pouze na dospělé blechy. Prosím o radu,zda existuje účinný prostředek,jako byl Fenoform,Neocidol....který působí i na larvy,kukly blech.Který z postřiků,obojků by byl vhodný...a cenově dostupný /majitel je důchodce/
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Taky jsme vyzkoušeli Bio Kill, ale snad nejlepší je Frontline Pet Care. Je to difuzér proti hmyzu a roztočům pro domácnost. Koupíte v lékárnách i u veterináře. Stojí kolem 300,-Kč.
Mezi nejčastější příznaky patří únava a divná nálada. Jestliže se váš veselý pejsek, který si jindy jen hrál, změní v utrápený uzlíček nervů, na hru nebo nějaké pomazlení nemá chuť a jeho největší zábavou se stalo vyhledávání klidných koutů, něco je špatně. Zvýšená potřeba spánku během zimních měsíců je normální, protože stejně jako lidé mají psi hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje i dobrou náladu. Melatonin zajišťuje, že večer usneme a ráno se probudíme. V zimních měsících se ho však kvůli delším nocím vylučuje víc a u někoho to může vést až k depresím. Ani psi nejsou výjimkou a deprese se u nich projevuje velmi podobně jako u lidí. Takže pokud váš pes může délkou spánku konkurovat i Šípkové Růžence, zpozorněte. Zvláště obezřetní byste měli být ve chvíli, kdy se nechce z pelíšku zvednout, ani když před něj postavíte misku s jídlem.
Když jsou psi smutní, ztrácejí zájem o jídlo a často hubnou. Ale může to fungovat i obráceně. Někteří psi naopak touží po jídlu jako po určitém druhu útěchy. Jestliže psovi vyhovíte, a budete mu dávat víc pamlsků a větší porce krmiva, povede to logicky k tloustnutí. Příčinu problému to však nevyřeší.
Že psi hodně spí, to není nic neobvyklého. Ale normálně spí hlavně v době, kdy jste v práci a oni jsou sami doma. Pokud ovšem spánek pokračuje i v době, kdy přijdete domů, a pes sotva reaguje na vaši přítomnost, je něco špatně.
Také pokud pes náhle ztratí zájem o společné hry, procházky a další věci, které by ho za normálních okolností bavily, zpozorněte. Psi, kteří trpí depresí, jsou náhle méně aktivní, jsou jakoby zpomalení.
Rovněž nadměrné olizování tlapek může být znakem psychických problémů. Depresivní psi si totiž často olizují nebo okusují tlapky, aby se uklidnili.
I psy, kteří se náhle skrývají nebo chtějí být sami, většinou něco trápí. Pokud není příčinou nemoc, jedná se pravděpodobně o psychický problém. Švýcarští veterináři například tvrdí, že pokud je pes smutný, případně trpí nenadálými výbuchy agrese, nemusí to nutně být jen jeho přirozená povaha. Možná jen trpí depresí a tohle je výsledek.
V naší poradně s názvem ŘÍDKÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kraus.
Dobrý den potřebujeme poradit. Máme německého ovčáka stáří 4.11.2014 má průjem, který se občas změní v trochu tužší. Již se nedokážeme s tím poradit. Dáváme stravu jen granule. Děkuji za radu.
S pozdravem Petr Kraus
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste psí probiotika. Probiotika upraví střevní flóru a zajistí správné fungování střev. Stolice pak zhutní a pes bude mít zase správný přísun živin ze střev. Psí probiotika se prodávají ve formě pasty a její dávkování je závislé na hmotnosti psa. Dají se koupit v lékárně a nebo u veterináře.
Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.
Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.
Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Formy demodikózy
Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový
Ve svém příspěvku PES SI OLIZUJE CHLUPY U OCASU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kmoníčková.
Dobrý den,
v prosinci jsem byla s moji fenkou jokšírkou na veterině pro tabletku na parazity v kožíšku, chodím s ní často na louku kde se ji něco takového chytlo a ona se stále drbala, dostala tabletku, kapičky do uší proti zánětu, proběhlo stříhání drápků, prohlídka análních žláz jestli jsou čisté, paní doktorka nám řekla že by neměla dostávat psí odměny jelikož muže být na ně alergická, kupovala jsem je pouze v obchodě pro psí potřeby, .Všechno jsem dle rad
paní doktorky dodržela, ale pejsek měl klid od drbání se pouze asi 14 dní a začala
se drbat nanovo, navíc přibyl problém že si olizuje kořen ocásku a to dost vehementně. Odčervená byla naposledy koncem listopadu
Prosím o radu jak bych mohla tomu drobkovi pomoct
.Myslím si že to olizování kořene ocásku začalo po vyšetření žlázek
Děkuji Marie
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o parazita způsobujícího u psů kožní onemocnění zvané červená prašivina neboli demodikóza. Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, takže jich v jednom váčku mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a dále se objevují různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Demodex cannis (trudník psí) napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá častěji krátkosrstá plemena psů.
Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější. Demodikóza se projevuje vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do mízních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dbát na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.
Trudníci mohou pronikat i do vnitřních orgánů psa a v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.
Názory na léčbu demodikózy se různí. Je však nutné vyvarovat se léčení steroidy, které snižují obranyschopnost postiženého jedince. Mezi nejšetrnější způsoby léčby patří například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak chovatele, kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i majitele jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.
Trudník je přenosný i na člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudn
Všenka psí je drobný, 1,4 až 1,5 mm dlouhý žlutavý hmyz s širokou, skoro čtyřhrannou hlavou, podle které ji na první pohled rozeznáme od vši. Samička je o poznání větší než sameček, jinak se obě pohlaví liší jen málo. Samičky přilepují na srst jednotlivá vajíčka, z nichž se již po pěti dnech, nejvýše po týdnu, líhnou larvy, které se dokonale podobají dospělcům. Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a v srsti zvířat. Larvy i dospělé všenky se živí šupinkami kůže a mazem. Ve větším množství dráždí pokožku a způsobují svědění. Srst se láme a vypadá neupraveně. Dospělá všenka saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky.
Rozmnožováni je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Ve stadiu, kdy nemohou sát krev, škodí okusováním pokožky a hlavně stálým znepokojováním zvířete. Vyvolávají škrábání a kousání postiženého zvířete, což může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky se hubí stejně jako vši a blechy.
Největším problémem však je to, že všenka psí může být mezihostitelem psí tasemnice (Dipylidium caninum) – pes, který se všenek snaží zbavit tím, že je vybírá zuby, se tímto nepříjemným vnitřním parazitem nakazí.
U psů chovaných v dobrých podmínkách a v čistotě se všenka psí objevuje jen vzácně, zanedbaná zvířata, držená jen u boudy, však jsou napadena často. Pokud pes získá stykem s potulnými kolegy tuto nadílku do kožichu, lze se jí poměrně snadno zbavit vykoupáním psa v insekticidním přípravku a pečlivým vyčištěním jeho obydlí. Zákrok je potřeba opakovat asi po týdnu, aby se zničily i všenky z hnid, které zásah přežily.
Všenky nejsou přenosné na člověka.
Léčba všenek spočívá v aplikaci přípravku Frontline, který zbaví vašeho psa i těchto parazitů. Rychle působící sprej či spot-on spolehlivě likvidují napadení všenkami během 48 hodin.
Bradavice se u psů tvoří na základě virového napadení povrchové vrstvy kůže některým z četných druhů virů. Viry se přenášejí dotykem (do organismu mohou proniknout i skrz malou oděrku na kůži). Psi mohou přenést viry způsobující bradavice na člověka a naopak. Psí bradavice se podobají bradavicím lidským: vypadají jako malé kožní vyrážky, které se mohou objevit kdekoliv na těle, včetně obličeje a tlap psa. U psů se často vyskytují i v ústech, a dokonce i blízko očí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet tudíž rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu, kdy bradavice většinou samy vymizejí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy v oblasti očí a úst ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém. Papilomy v oblasti ústní se u psů vyskytují ve většině případů jen do věku 2 let, během kterých se psi vůči papilomům stávají odolnějšími. V oční oblasti se papilomy objevují nejčastěji do 4 let věku psa, málokdy je najdete u starších psů. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Bradavice u psů nevyžadují lokální léčbu, jestliže zvířeti nepůsobí potíže. Avšak má-li pes velký počet bradavic, měla by být zahájena antivirová léčba. U psů s jednou bradavicí se čeká, zda sama ustoupí, ale v případě, že se objeví vážnější komplikace (například v příjmu potravy, nebo dokonce bradavice hnisá), je nutné ji chirurgicky odstranit. Při léčbě bradavic mohou někdy pomoci i vitamíny A a E, rovněž můžete vyzkoušet olejíček s vitamínem E, jímž budete denně potírat postižené části psí kůže (během několika dnů by mělo být patrné zlepšení). Výjimečně se pak bradavice odstraňují zmrazením. Vždy je vhodné navštívit veterináře a stav psa a případnou léčbu s ním konzultovat.
Ve svém příspěvku SELHÁNÍ LEDVIN U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Rybičkova.
Dobrý den, může se projevit selhání ledvin u koček? Podle toho, co je napsáno v článku o psech,si myslím, že moje kočička umřela právě na selhání ledvin. Moc pila, v puse měla krvácející zapáchající dásně, potravu všechno vyzvracela. Dostávala prášky (Prednicorton) po dobu asi 5 měsíců denně, a právě po nich hrozně moc pila a moc čurala.Pak přestala čurat, ležela naprosto bezvládná, bez jakéhokoliv zájmu a nakonec zemřela.Bylo to na Štědrý den, už se nedalo její stav konzultovat na veterině, kam jsme stále chodili. Děkuji za podání zprávy.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
V naší poradně s názvem KOLIK CO DNES STOJÍ U VETERINÁŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frantisek lacny.
nas pejsek Trpaslici spic mel asi pred 7 lety pomerne tezkou operaci mocoveho ustroji od te doby lekari doporucovali vzhledem k velkemu riziku umrti jakou koliv operaci pod narkozou.Dnes je mu jiz patnact let a ma totalne zkazene vsechny zuby a dle meho nazoru je by bylo potreba vytrhat.Je to mozne provest a jaka jsou ryzika a kolik by to asi stalo.Dekuji za pripadnou radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je to možné. Do dásně se aplikuje lokální anestezie, podobně jako u lidí. Cenu ale musíte zjistit v konkrétní veterinární ambulanci, neboť ceny za tyto zákroky má každý veterinář jiné.
Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.
Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.
Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.
Ve svém příspěvku NEMOCI U ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Mikšovská.
Dobrý den,
naše 1,5 roku stará čivava nepřezubila, což veterinář zjistil dnes při očkování. Má stále komplet mléčný chrup a nemá dvoje zuby vedle sebe. Veterinář říká, že je asi bude potřeba vytrhnout. Jí normálně, dásně nemá nateklé. Nejspíš je zapotřebí ale udělat rentgen, zda má vůbec druhé zuby v dásni, že? Je to neobvyklé nebo poměrně časté? A jak se popřípadě takový zákrok provádí?
Předem velmi děkuji za odpověď
Jana Mikšovská
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Malí psi, brachycefalická plemena a obecně psi s nepravidelným skusem trpí problémy se zuby častěji. Je to dáno tím, že v normálním pravidelném skusu do sebe zuby zapadají a zubní plak se při žvýkání otírá. Někdy je třeba vytrhnout i zub, který na první pohled vypadá zdravě. Největší část zánětlivého procesu probíhá pod povrchem dásně a lze to zjistit pouze pomocí parodontální sondy, která odhalí kapsy mezi zubem a dásní (periodontální choboty). Často je zubní kámen to poslední, co ještě zub drží v dásni. Ve spoustě případů se po odstranění zubního kamene pozoruje ústup dásně a odhalení zubního krčku a kořene, pak je nezbytné takový zub vytrhnout. V některých případech je nezbytné i rentgenologické vyšetření, které pomůže zhodnotit reakci okolní tkáně zubu a ústup kosti.
Extrakce jednokořenových zubů probíhá ve dvou krocích. Nejprve se uvolní periodontální spojení pomocí extrakční páky, poté je zub vytažen extrakčními kleštěmi. Zuby s více kořeny (třenové zuby a stoličky) je třeba nejprve rozřezat vrtáčkem na jednotlivé segmenty a dále se postupuje stejně jako u jednokořenových zubů. Nekrotická tkáň se odstraní a defekt se buď ponechá otevřený, nebo se uzavře přešitím dásňového laloku. Používá se vstřebatelný šicí materiál, který se po čase sám rozpadne, tudíž není třeba stehy vyndávat.
Obavy z toho, jak bude pes žít bez zubů, jsou zbytečné. Psi při příjmu potravy moc nežvýkají, spíš hltají. Po extrakci většího počtu zubů, zejména stoliček, samozřejmě musíme přizpůsobit dietu – granule nahradit měkkou stravou, například konzervami.
Ve svém příspěvku NEMOCNÉ DÁSNĚ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin hysky.
dobrý den mužete poradit fenka po zákroku zanětu dásní byly vytrženy zuby ponechány jen čtyři.je to už 14dní nasazeny anibiotika ale fenka odmítá stravu jen opravdu málo co sní alespon pije docela dobře.trápí mě že nejí děkuji Hyský Martin
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Ve svém příspěvku BOLEST ZUBŮ U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Oravská.
Dobrý den.. Mám fenku 1,5roku, při zákusu na obraně začala mít na rukávu krev, po té rukáv pouštěla a kňučela. Nemohli jsme nic najít. Začala jsem dásně potírat tinkturou s propolisem, našla jsem na velké zdvojené stoličce v mezeře při mazání krev. Můžete mi poradit zda je správný postup a co se vlastně DĚJE... Děkuji Oravská
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Parodontitida se léčí konzervativně či chirurgicky. Cílem je zastavit postupující onemocnění, předejít dalšímu postižení tkání v okolí nemocně dásně a také zabránit postižení dosud zdravých míst. Základem je zbavit se zubního plaku – mechanicky či chemicky.
Konzervativně se zubní kámen ošetřuje ultrazvukem v celkové anestézii. Zjišťuje se rozsah onemocnění parodontu sondáží kapes a RTG vyšetřením. Následně se hrubě odstraní plak a zubní kámen, čímž se podnítí proces hojení. Závěrem se vyleští povrch zubů s použitím lokálních či celkových antimikrobiálních látek dle konkrétního stavu psa. Samotné použití antibiotik bez očištění parodontu je v zásadě bezcenné, neboť antibiotika velmi málo pronikají vrstvou zubního plaku.
Chirurgické zákroky se využívají častěji v případech, kdy byla předchozí konzervativní léčba neúspěšná. Využívá subgingivální kyretáže (odstranění nemocného epitelu kapsy dásně) a gingivektomie (odstranění nadbytečné tkáně dásně).
Ve svém příspěvku NÁDOROVÉ PSÍ ONEMOCNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Pelantová .
Zdravím, mám čivavku holku, na podzim má mít 17let, prosím o radu. Ještě v 15 letech zvládla podšití dvou nádorků u prsů, které se jí v té době začaly objevovat. Bylo dobře a teď se jí objevují mokvající ranky na hrudníku. Hubne, ale je vitální, má stále silné srdce a já ji chci nechat dožít. Je to její život a já ji ho nebudu brát, je zlatíčko, ale potřebuji ji to stále něčím ošetřovat, nejlépe aby se ty ranky ještě dokázaly něčím zacelit, nebo to nějak udržovat v zasušené podobě. Moc děkuji za rady. MP. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Čupová.
Dobrý den,
Vaše fenečka je opravdu již babička velmi pokročilého věku, a tak veškeré hojení bude probíhat obtížněji. Nepíšete, zda nádory byly poslány k histologickému vyšetření, s nimi totiž bude zřejmě souviset hubnutí a případné riziko metastáz.
Na drobné ranky dobře zabírá Alaptid mast anebo lidský hemagel. Bylo by ale lepší zajít s ní k veterináři aby posoudil, zda by nebyly vhodné např. antibiotika – buď lokálně ve formě masti anebo celkově. Tu Vám ale doporučí pouze Váš veterinární lékař.
Mnoho zdraví pejskovi.
MVDr. Čupová
Týden po chirurgickém zákroku už bývá dutina ústní zhojena dostatečně a může se přistoupit k dlouhodobým preventivním opatřením (čištění zubů kartáčkem s pastou, krmení granulemi, výplachy dezinfekčními roztoky, podávání různých žvýkacích pamlsků).
Čištění zubů se provádí kartáčkem a zubní pastou. Nejvhodnější je kartáček psí, který má štětiny vhodné tvrdosti a speciální tvar. Alternativně lze použít měkký dětský zubní kartáček. Použitelná je i dětská zubní pasta, ale lepší je speciální psí, protože je pro žaludek nedráždivá, nepění a navíc obsahuje enzymy rozkládající zubní plak a hlavně je ochucená, takže si psi na čištění snadno zvykají, protože jsou během čištění touto pastou vlastně odměňováni. U psů, kteří čištění odmítají, je vhodné začít s trpělivým nácvikem s ochucenou pastou. Navykání na čištění vyžaduje u některých zvířat velkou dávku trpělivosti, buďte na to připraveni. Pasta se nanese na prst a nechá se psovi zpočátku jen olíznout, nebo se mu nanese na pysky, případně na zuby, ale jen do chvíle, než pes začne jevit nelibost. V tu chvíli činnost přerušte a odmítavé chování ignorujte. Po chvíli se k čištění vraťte a psa při vhodném chování neustále chvalte a odměňujte pastou nebo pamlskem, při nevhodném ignorujte a činnost přerušte. Takto se vám postupně během několika dní může podařit propracovat se psovi do tlamy jen prstem s pastou, poté postupně zopakujte celý postup s kartáčkem na prst. Začínejte vždy ze strany a postupujte směrem dovnitř, psi nejlépe tolerují manipulaci v dutině ústní ze strany, nejhůře zepředu. Většinu psů lze při trpělivém postupu čištění naučit. Čištění se provádí krouživým pohybem směrem z dásně na zub. Nejlepší je každodenní čištění. U agresivních jedinců, u kterých hrozí, že svého majitele pokoušou, se zřejmě jedná o poruchu chování, agresivitu vůči majiteli, a proto se raději poraďte s odborníkem o jejím řešení.
Krmení granulemi je dalším velice vhodným preventivním opatřením. Je prokázáno, že se psům, kteří jsou krmeni měkkou stravou, zubní kámen tvoří mnohem více než těm krmeným granulemi. Po očištění zubů ultrazvukem a zahojení dásní již nebývá kousání pro psy bolestivé, je proto vhodné (pokud již nejsou granulemi krmeni) na ně přejít. To by se mělo činit postupně během několika dní, aby se tak předešlo zažívacím obtížím spojeným se změnou stravy. Existují granule přímo určené pro psy s nadměrnou tvorbou zubního kamene.
Výplachy dezinfekčními roztoky jsou pomocným opatřením, které má za úkol snížit množství bakterií v tlamě, redukovat tak množství zubního plaku a tím snížit tvorbu zubního kamene a také omezit zánět dásní a ozu
Kdo měl někdy staršího psa, tak ví, že s věkem se psovi více kazí zuby a zároveň se mu zhorší dech. Horší se mu také dásně, u nichž hrozí velké množství zánětů. Plak, který se usazuje psovi na zubech, je plný bakterií, které následně ovlivňují kvalitu psího chrupu. Bakterie se také šíří pod zuby, a tak mohou na dásních způsobit bolesti otoky. Vrcholem může být, když se dásně odtrhnou od zubů. Tento problém se dá poznat tím, že psovi krvácí dásně, nebo obsahují červené otoky. Pokud majitel psovi zuby nijak nečistí, může dojít také k tomu, že bakterie, které se v psí tlamě nachází, se dostanou do krve a způsobí poté srdeční nebo ledvinové problémy.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
