PSÍ ČUMÁK A NEMOCI je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Jorkšírský teriér je velmi živé, temperamentní, zvědavé, bystré, ostražité, samostatné a tvrdohlavé plemeno. Je ale rovněž velmi statečné a nebojácné. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Pozor, je to pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.
Řeč psů
Řeč těla psů je naprosto jednoznačný komunikační kanál. Každý velmi rychle pozná, kdy je pes veselý a kdy naopak smutný. Poměrně jednoduchým způsobem lze rozpoznat také agresivitu psa anebo nadšení, když například pes tuší, že co nevidět se svým pánem vyrazí na vycházku. Psi pomocí očí, máchání ocasu, natáčení hlavy nebo vyskakování či vystrčení zadku nahoru předávají tolik informací, že je nestíháme dešifrovat.
Důležitý je například dlouhý oční kontakt. Existuje totiž souvislost mezi očním kontaktem a zvýšenou hladinou oxytocinu, hormonu, který pomáhá vyjádřit upevnění vztahu a jeho rozvíjení.
Když pes něco přinese, tak to většinou vnímáme jako pokyn ke hře, abychom mu házeli míček nebo se s ním o něco přetahovali. Dalším důvodem ale může být i to, že nám psi vlastně přinášejí dárky. To je pozůstatek ještě z dob, kdy takřka všichni psi byli lovci a honili se jen za kořistí. A od těch dob si myslí, že bychom mohli mít radost z toho, co nám přinesou, bez ohledu na to, zda to bude míček, nebo použitá ponožka, či ulovená myš.
Přikrčení a zdvižená jedna tlapka, kdy pes vypadá jakoby ve střehu, znamená přípravu k rychlému skoku nebo vyběhnutí za cílem. Většinou je to výraz těla, který předchází lovu nějaké kořisti.
Když se pes přikrčí až schoulí a odvrátí pohled a snaží se udělat menším a ještě menším, má zkrátka strach, bojí se. Pokud je toto chování přetrvávající a bez zjevné příčiny strachu, je více než pravděpodobné, že se jedná o týraného psa.
Má pes uši pověšené, nebo vztyčené? Pes umí ušima sdělit, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připlácnuté“ k hlavě znamenají strach.
Ze psí tlamy sice nevycházejí slova, ovšem dokáže toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček“. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.
Když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost. Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko
V naší poradně s názvem NEMOCI PSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš.
Dobrý den,chtěl bych se zeptat mám pejska 13 let ,teriér začal hodně dýchat,často pije,často močí co by to mohlo být,děkuji s pozdravem Luboš
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud váš pes příliš pije, což je stav s názvem polydipsie, je to pravděpodobně proto, že ztrácí nadměrné množství vody z některého z mnoha důvodů. Řada nemocí vede k nadměrnému příjmu vody a výdeji moči, ale mezi nejčastější z těchto nemocí patří selhání ledvin, diabetes mellitus a Cushingova nemoc.
Méně častá příčina toho, že váš pejsek více pije, se nazývá psychogenní polydipsie. Jedná se o behaviorální stav s fyzickým projevem nadbytku žízně. Primární polydipsie je název stavu nadměrného pití vody, který není způsoben nemocí nebo psychózou.
Prvním a nejdůležitějším krokem při řešení nadměrného pití je diagnostikovat a potvrdit základní příčinu v ordinaci vašeho veterináře. Mnoho z příčin spojených s velkou žízní jsou velmi závažné a musí být vyřešeny co nejdříve. Jde zejména o nemoci ledvin, diabetes mellitus a hyperkalcemii, což je vysoká hladina vápníku v krvi.
To vše jsou komplikované a progresivní nemoci. Je důležité, aby tyto potenciální příčiny byly potvrzeny a kontrolovány dříve, než způsobí nevratné poškození.
Co dělat, když váš pes hodně pije?
Nikdy neomezujte přístup k vodě ve snaze snížit příjem vody. Omezení vody může mít za následek dehydrataci a nerovnováhu tekutin, což zhoršuje podmínky k uzdravení.
Nikdy neignorujte tento problém. Některé z příčin, které tyto změny způsobují, jsou velmi závažné a mohou být i fatální. Proto si co nejdříve sjednejte prohlídku u veterináře.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u
Psi se olizují nejen tehdy, když mají chuť na něco dobrého, ale i když se v určité situaci cítí nejistí, například při seznamování s cizím psem, nebo když nevědí, jestli nebudou potrestáni od svého pána, protože něco provedli. Toto gesto má vyjadřovat něco jako „chci, abys věděl, že jsem v pohodě“. Někteří nejistí psi, kteří pociťují velkou úzkost, k tomu připojují ještě další gesta – koukají do strany a jakoby zvedají oči, takže jim je vidět bělmo. Je to podobné, jako když si nervózní člověk kouše nehty. Olizování čumáku může znamenat také velké soustřední při výcviku. Proto je vhodné přijít na první lekce na „cvičáku“ v době, když je pes pořádně proběhnutý, aby byl mezi cizími psy klidnější. Submisivní psi či štěňata dávají najevo svůj respekt a úctu vůči výše postaveným nebo dospělým psům tím, že jim olizují čenich nebo pysky. A další klasickou situací, při které se psi často oblizují, je žebrání u stolu. Dávají tím najevo, že mají chuť na vaše jídlo.
Pokud si pes pořád olizuje čumák, nejspíš trpí dalšími problémy. Může jimi být zvracení, průjem, nechuť k jídlu, netečnost, únava a další. Nepřehlížejte tyto symptomy a poraďte se s veterinářem. Ani změny na psím čenichu byste neměli přehlížet. Může se jednat o odlupování, šupinky, ale i ztrátu pigmentace. Pokud jste zaznamenali, že má váš pes dlouhodobě popraskaný čenich, tvoří se mu stroupky, nebo dokonce otevřené ranky, neváhejte navštívit veterináře. Tento projev může být manifestací vnitřního skrytého onemocnění.
Majitelé krátkolebých plemen, převážně francouzských buldočků a mopsů, mají se suchými čumáčky svých mazlíčků bohaté zkušenosti. Tato plemena totiž trpí na suchý čumák mnohem více než jiní psi. Je to dáno specifickou anatomií jejich obličeje, který jim mnohdy přináší vážné zdravotní potíže. Přibližně každý druhý páníček těchto chlupáčů řeší přesušený citlivý čumáček, který už na první pohled vypadá nezdravě a bolestivě v souvislosti s neustálým lízáním.
V naší poradně s názvem PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je psí seborrhea. Léčba seborrhey u psů je jen omezená a je zaměřena na základní příčinu problému. Nelze-li u psa zjistit žádnou základní příčinu, pak je onemocnění diagnostikováno jako primární nebo idiopatická seborrhea. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba pro primární seborrheu. Možné je jen napomoci lepším průběhům různými přípravky, které pomáhají řídit mazotok. Mezi ně patří:
- doplňky s Omega-3-mastnými kyselinami
- Antiseborrheické šampony
- Hydratační krémy
- Retinoidy
- Ústně podávaný cyklosporin
- Antibiotika - k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí například při rozškrábání
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky ne
Ve svém příspěvku BLECHY- NEZABRAL BIOKILL NA PROSTŘEDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kalná Irena.
kamarád má 5dospělých českých fousků.Vloni na podzim proběhla invaze blech,spotřeboval se 5l kanystr Biokillu na prostředí a postřik na psy. Před 3týdny se začalo opět s postřiky,nezabírá.Psi mají boláky kolem ocasů,na kloubech zadních nohou,neustále se okusují.Postřik byl proveden několikrát,boudy,RD a dílna,kde se psi zdržují. Volala jsem do Biovety,prý BioKill zabírá pouze na dospělé blechy. Prosím o radu,zda existuje účinný prostředek,jako byl Fenoform,Neocidol....který působí i na larvy,kukly blech.Který z postřiků,obojků by byl vhodný...a cenově dostupný /majitel je důchodce/
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Taky jsme vyzkoušeli Bio Kill, ale snad nejlepší je Frontline Pet Care. Je to difuzér proti hmyzu a roztočům pro domácnost. Koupíte v lékárnách i u veterináře. Stojí kolem 300,-Kč.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
V naší poradně s názvem ŘÍDKÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kraus.
Dobrý den potřebujeme poradit. Máme německého ovčáka stáří 4.11.2014 má průjem, který se občas změní v trochu tužší. Již se nedokážeme s tím poradit. Dáváme stravu jen granule. Děkuji za radu.
S pozdravem Petr Kraus
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste psí probiotika. Probiotika upraví střevní flóru a zajistí správné fungování střev. Stolice pak zhutní a pes bude mít zase správný přísun živin ze střev. Psí probiotika se prodávají ve formě pasty a její dávkování je závislé na hmotnosti psa. Dají se koupit v lékárně a nebo u veterináře.
Akita Inu (nebo také akita inu, či akita-inu) je mimořádně věrný pes. Jsou zdokumentovány případy, kdy i deset let po smrti svého pána akita inu chodil čekat na nádraží, odkud se pán vracel z práce. Jsou to příjemní a milí psi, kteří se dobře hodí k dětem. Jsou velmi inteligentní, ale někdy trochu svéhlaví a příkaz vykonají, až když se jim zachce. Měl by si je proto pořizovat již zkušený chovatel. Samci jsou někdy příliš dominantní vůči jiným psům, což se dá minimalizovat brzkou socializací štěněte. Akita inu se velmi dobře a rychle učí, a proto se často využívá při canisterapii, a to i u nás. Plemeno se osvědčilo také jako služební pes policistů a vojáků.
Akita inu se odlišuje od řady ostatních špiců Japonska svým větším vzrůstem. Výška v kohoutku dosahuje 58 až 70 cm, váha kolem 35 až 50 kg. Je to užitečný pes, dobře stavěný. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený. Srst je pevná s hustým a měkkým základem. Na pohled se akita inu podobá čau-čau, má však o něco kratší srst. Barva srsti je pepř a sůl, buď čistá, nebo začerněná, bělavá, nebo přecházející do rezava. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti. Musí být zřetelné „urajiro“, což je bílá srst na tvářích, čenichu, hrudi, spodní straně trupu a na špičce ocasu. Lebka je v poměru k tělu se širokým čelem, středně dlouhou tlamou a silnými zuby s nůžkovitým skusem. Oči a uši jsou poměrně malé. V průměru se akita dožívá věku 12 let.
Akita asi během 7 měsíců rychle vyroste do své konečné výšky, což by mohlo vést k domněnce, že je vývoj ukončen, ale klouby a kosti jsou ještě „nedospělé“, proto je potřeba psa nepřetěžovat. Zajímavostí je, že srst akity je samočistící a postrádá klasický psí zápach.
Akita miluje děti, ke kterým se chová s citem a jemně. Svou rodinu brání před jakýmkoliv nebezpečím. Jsou to nesmírně milí a příjemní společníci. Jejich příslovečná vlastnost je věrnost. Své rodině a pánovi jsou neuvěřitelně oddaní, jak to dokazuje mnoho příběhů. Jsou to stateční a neochvějní psi s vysokou inteligencí. Na svou velikost málo jedí a jsou někdy citliví na různé složky potravy (hlavně na sóju).
Název plemene vznikl podle prefektury Akita na severu ostrova Honšú,
Ve svém příspěvku PES SI OLIZUJE CHLUPY U OCASU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kmoníčková.
Dobrý den,
v prosinci jsem byla s moji fenkou jokšírkou na veterině pro tabletku na parazity v kožíšku, chodím s ní často na louku kde se ji něco takového chytlo a ona se stále drbala, dostala tabletku, kapičky do uší proti zánětu, proběhlo stříhání drápků, prohlídka análních žláz jestli jsou čisté, paní doktorka nám řekla že by neměla dostávat psí odměny jelikož muže být na ně alergická, kupovala jsem je pouze v obchodě pro psí potřeby, .Všechno jsem dle rad
paní doktorky dodržela, ale pejsek měl klid od drbání se pouze asi 14 dní a začala
se drbat nanovo, navíc přibyl problém že si olizuje kořen ocásku a to dost vehementně. Odčervená byla naposledy koncem listopadu
Prosím o radu jak bych mohla tomu drobkovi pomoct
.Myslím si že to olizování kořene ocásku začalo po vyšetření žlázek
Děkuji Marie
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Mezi nejčastější příznaky patří únava a divná nálada. Jestliže se váš veselý pejsek, který si jindy jen hrál, změní v utrápený uzlíček nervů, na hru nebo nějaké pomazlení nemá chuť a jeho největší zábavou se stalo vyhledávání klidných koutů, něco je špatně. Zvýšená potřeba spánku během zimních měsíců je normální, protože stejně jako lidé mají psi hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje i dobrou náladu. Melatonin zajišťuje, že večer usneme a ráno se probudíme. V zimních měsících se ho však kvůli delším nocím vylučuje víc a u někoho to může vést až k depresím. Ani psi nejsou výjimkou a deprese se u nich projevuje velmi podobně jako u lidí. Takže pokud váš pes může délkou spánku konkurovat i Šípkové Růžence, zpozorněte. Zvláště obezřetní byste měli být ve chvíli, kdy se nechce z pelíšku zvednout, ani když před něj postavíte misku s jídlem.
Když jsou psi smutní, ztrácejí zájem o jídlo a často hubnou. Ale může to fungovat i obráceně. Někteří psi naopak touží po jídlu jako po určitém druhu útěchy. Jestliže psovi vyhovíte, a budete mu dávat víc pamlsků a větší porce krmiva, povede to logicky k tloustnutí. Příčinu problému to však nevyřeší.
Že psi hodně spí, to není nic neobvyklého. Ale normálně spí hlavně v době, kdy jste v práci a oni jsou sami doma. Pokud ovšem spánek pokračuje i v době, kdy přijdete domů, a pes sotva reaguje na vaši přítomnost, je něco špatně.
Také pokud pes náhle ztratí zájem o společné hry, procházky a další věci, které by ho za normálních okolností bavily, zpozorněte. Psi, kteří trpí depresí, jsou náhle méně aktivní, jsou jakoby zpomalení.
Rovněž nadměrné olizování tlapek může být znakem psychických problémů. Depresivní psi si totiž často olizují nebo okusují tlapky, aby se uklidnili.
I psy, kteří se náhle skrývají nebo chtějí být sami, většinou něco trápí. Pokud není příčinou nemoc, jedná se pravděpodobně o psychický problém. Švýcarští veterináři například tvrdí, že pokud je pes smutný, případně trpí nenadálými výbuchy agrese, nemusí to nutně být jen jeho přirozená povaha. Možná jen trpí depresí a tohle je výsledek.
Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.
Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.
Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Formy demodikózy
Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový
Jedná se o parazita způsobujícího u psů kožní onemocnění zvané červená prašivina neboli demodikóza. Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, takže jich v jednom váčku mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a dále se objevují různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Demodex cannis (trudník psí) napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá častěji krátkosrstá plemena psů.
Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější. Demodikóza se projevuje vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do mízních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dbát na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.
Trudníci mohou pronikat i do vnitřních orgánů psa a v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.
Názory na léčbu demodikózy se různí. Je však nutné vyvarovat se léčení steroidy, které snižují obranyschopnost postiženého jedince. Mezi nejšetrnější způsoby léčby patří například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak chovatele, kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i majitele jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.
Trudník je přenosný i na člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudn
Všenka psí je drobný, 1,4 až 1,5 mm dlouhý žlutavý hmyz s širokou, skoro čtyřhrannou hlavou, podle které ji na první pohled rozeznáme od vši. Samička je o poznání větší než sameček, jinak se obě pohlaví liší jen málo. Samičky přilepují na srst jednotlivá vajíčka, z nichž se již po pěti dnech, nejvýše po týdnu, líhnou larvy, které se dokonale podobají dospělcům. Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a v srsti zvířat. Larvy i dospělé všenky se živí šupinkami kůže a mazem. Ve větším množství dráždí pokožku a způsobují svědění. Srst se láme a vypadá neupraveně. Dospělá všenka saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky.
Rozmnožováni je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Ve stadiu, kdy nemohou sát krev, škodí okusováním pokožky a hlavně stálým znepokojováním zvířete. Vyvolávají škrábání a kousání postiženého zvířete, což může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky se hubí stejně jako vši a blechy.
Největším problémem však je to, že všenka psí může být mezihostitelem psí tasemnice (Dipylidium caninum) – pes, který se všenek snaží zbavit tím, že je vybírá zuby, se tímto nepříjemným vnitřním parazitem nakazí.
U psů chovaných v dobrých podmínkách a v čistotě se všenka psí objevuje jen vzácně, zanedbaná zvířata, držená jen u boudy, však jsou napadena často. Pokud pes získá stykem s potulnými kolegy tuto nadílku do kožichu, lze se jí poměrně snadno zbavit vykoupáním psa v insekticidním přípravku a pečlivým vyčištěním jeho obydlí. Zákrok je potřeba opakovat asi po týdnu, aby se zničily i všenky z hnid, které zásah přežily.
Všenky nejsou přenosné na člověka.
Léčba všenek spočívá v aplikaci přípravku Frontline, který zbaví vašeho psa i těchto parazitů. Rychle působící sprej či spot-on spolehlivě likvidují napadení všenkami během 48 hodin.
V naší poradně s názvem PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Ano, určitě na veterinu. A čekejte, že to bude na vícekrát.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Tak jo no....To je jedno hlavně aby to bylo vše ok je to moje miminko...Tak děkuji moc i za Mikuláše Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
Ve svém příspěvku PSÍ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Náš pes /kříženec 11 let/ má dávivý kašel. Veterinář mu dal tři injekce antibiotik a tři druhy prášků. Kašel se moc nezlepšil a veterinář řekl, že má stařeckou záduchu. Dá se s tím ještě něco dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nevrlý ota.
mám podobný problém.pes má dávivý kašel ,hlavně večer a v noci.je jí 8let.dvakrát antibiotika a moc se to nezměnilo.děkuji za každou radu.
Bradavice se u psů tvoří na základě virového napadení povrchové vrstvy kůže některým z četných druhů virů. Viry se přenášejí dotykem (do organismu mohou proniknout i skrz malou oděrku na kůži). Psi mohou přenést viry způsobující bradavice na člověka a naopak. Psí bradavice se podobají bradavicím lidským: vypadají jako malé kožní vyrážky, které se mohou objevit kdekoliv na těle, včetně obličeje a tlap psa. U psů se často vyskytují i v ústech, a dokonce i blízko očí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet tudíž rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu, kdy bradavice většinou samy vymizejí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy v oblasti očí a úst ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém. Papilomy v oblasti ústní se u psů vyskytují ve většině případů jen do věku 2 let, během kterých se psi vůči papilomům stávají odolnějšími. V oční oblasti se papilomy objevují nejčastěji do 4 let věku psa, málokdy je najdete u starších psů. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Bradavice u psů nevyžadují lokální léčbu, jestliže zvířeti nepůsobí potíže. Avšak má-li pes velký počet bradavic, měla by být zahájena antivirová léčba. U psů s jednou bradavicí se čeká, zda sama ustoupí, ale v případě, že se objeví vážnější komplikace (například v příjmu potravy, nebo dokonce bradavice hnisá), je nutné ji chirurgicky odstranit. Při léčbě bradavic mohou někdy pomoci i vitamíny A a E, rovněž můžete vyzkoušet olejíček s vitamínem E, jímž budete denně potírat postižené části psí kůže (během několika dnů by mělo být patrné zlepšení). Výjimečně se pak bradavice odstraňují zmrazením. Vždy je vhodné navštívit veterináře a stav psa a případnou léčbu s ním konzultovat.
Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.
Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.
Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava kubíková.
Pěkný den.Mám u baráku toulavého kocoura.Je divoký, žije v přírodě,ale na zimu ho krmím aby přežil.Sama mám dvě vymazlené,vykastrované,odčervené kočky.Poslední dobou jsem si všimla že má tulák svrab v uších,než jsem stačila zareagovat,tak mu z uší již tekl hnis a krev.Došla jsem na veterinu,zakoupila antb.a podávala tulákovi v masové kapsičce.Vyléčil se. Nyní ale je v nějakém špatném stavu,zalezl do kůlny kde jsem mu udělala pelíšek.Nejí,nepije.Bohužel na sebe nenechá sáhnout,jediný pokrok je,že ho krmím z ruky a vodu mu dávám pod čumák,tak se napije. Už i on asi volá o pomoc. Potřebuji mu podat lék na svrab v uších a pak dále budu pokračovat na svrab kůže.Ale jak to mám udělat,když syčí.Lze koupit lék v tabletě který mu dám do masové kapsičky?To jediné funguje. Nějaké kapky do uší, to nezvládnu, může mě kousnout. Chytit se nenechá. Nechci aby mi nakazil mé zdravé kočky a čubinku. Ale zemřít,nevidět a neslyšet, to nedokáži.Chci ho vyléčit a pak ať si jde svoji cestou.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.
Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Trudník proniká podél chlupu do mazových váčků, tam se množí a způsobuje jejich roztažení, čímž se chlup uvolňuje a vypadává. Obsah mazového váčku se druhotně infikuje mikroby a hnisá. Na postižených místech se objevují nejprve malé skvrny s řidší srstí, které se později rozšiřují, splývají a vznikají tak velké plochy bez srsti. Tyto plochy mají šedomodrou až načervenalou barvu a z jejich povrchu se odlupují vrstvičky pokožky. První příznaky onemocnění se projevují na hlavě kolem očí, na nose, na pyscích a na hrudních končetinách. Postižená místa nesvědí. Trudníci se však mohou mízní cestou dostat až do vnitřních orgánů, kde potom cizopasí, demodikózu tedy nelze považovat pouze za kožní onemocnění, ale je třeba na ni nahlížet jako na onemocnění celkové. V pokročilém stadiu nemoci pes typicky páchne a trudníci jsou snadno rozpoznatelní při mikroskopickém vyšetření kožního seškrabu. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a vznikají různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Trudník psí je viditelný mikroskopem a v malém počtu je přítomen ve vlasových váčcích většiny psů, pokud přirozená obranyschopnost psa nedovolí přemnožení tohoto kožního parazitického roztoče, nedochází ani k projevům kožního onemocnění. Nejčastěji bývají demodikózou napadena štěňata a mladí psi ve věku 3–18 měsíců. Napadeni mohou být také podvyživení a oslabení psi, psi starší nebo v celkově špatné fyzické kondici, a nejčastěji jsou to krátkosrstá zvířata.
Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vys
Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.
Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.
Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:
