Jorkšírský teriér patří mezi plemena s nejrozmanitějšími možnostmi úpravy srsti. Existují desítky střihů od krátkých praktických úprav až po výstavní dlouhou srst. Tento článek přináší ucelený přehled toho, kdy poprvé stříhat jorkšíra, jaké střihy jsou nejoblíbenější, jak probíhá stříhání biewer yorkshire terriera i jaké možnosti existují pro bílého jorkšírského teriéra. Text je doplněn odkazy na videa a fotogalerie střihů a nechybí ani zkušenosti chovatelů z praxe.
Kdy poprvé ostříhat jorkšíra
Jedna z nejčastějších otázek majitelů je: kdy začít stříhat jorkšíra nebo jorksir stene kdy poprvé stříhat. Štěně jorkšíra mívá měkkou, štěněčí srst, která se kolem 6.–10. měsíce mění na srst dospělou.
Obecně se doporučuje:
první střih přibližně v 5.–6. měsíci,
pokud má štěně velmi hustou srst, je možné poprvé stříhat už kolem 4. měsíce,
u citlivých jedinců doporučují chovatelé vyčkat do 7. měsíce.
Někteří se také ptají na biewer kdy poprvé stříhat nebo kdy ostříhat štěně biewer. Biewer jorkšír teriér má podobnou strukturu srsti jako klasický jorkšír, proto se doporučení neliší.
Ve svém příspěvku ZÚŽENÁ DÝCHACÍ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Jackelová.
vlastním fenku jorkšíra, má zúženou dýchací trubici. Byli jsme na vyšetření, zatím podáváme léky theoplus 100. Zdá se mi, že se problém nelepší. můžete mi poradit nějaký jiný lék, nebo jak dále postupovat. Ještě navíc lék theoplus 100 má výpadek a zatím mi nikdo neporadil náhradu. Fenka váží 4,5 kg mám problém do ní lék dostat. Existuje jiná forma, třeba tekutá ? Theoplus 100 jsem podávala po čtvrtinách.
Předem moc děkuji za radu a přeji krásný den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Mám stejný dotaz jako paní co se ptala na danou jorkšíra já mám psa má dusivé záchvaty snížená průdušnice při spaní chrápe chroptí co byste mě doporučili dekuji
Jak ostříhat biewera je velmi podobné jako u jorkšíra, ale srst biewera bývá více hedvábná a jemná. Při dotazu biewer jorkšír teriér stříhání doporučují chovatelé:
jemné šampony bez silikonů,
pravidelné olejování konečků,
delší střih vypadá u trikolorní srsti velmi elegantně.
Ve svém příspěvku JORKŠÍRSKÝ TERIÉR - STŘIHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada Pecholtová.
Dobrý den můžu kdy je vhodne první stříhání štěněte? Jako na úplný sestřih děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libuše Kyhosova.
Dobrý den mám dotaz. Mám 4měsíční štěně. Koupila jsem mu yoggies kachna aktive a najednou má štěně řídkou stolici. Může být příčina v novém krmivu? Děkuji Kyhosová.
Ve svém příspěvku SEDALIN PODÁNÍ PŘI STŘÍHANÍ VELMI TVRDÝCH A DEFORMOVANÝCH DRÁPŮ,KTERÉ JSOU BOLESTIVÉ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Mišunová.
Pora´dte nám jak často můžeme aplikovat Sedalin 35 mg/ml peronální gel kdy musíme co dva měsíce stříhat velmi tvrdé zdeformované drápy.Vlivem vrozené vady u Bull-teriéra.Má velmi citlivé drápy,tvrdé a tlusté.Nervy vrostlé až prakticky do konce drápu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku PES SI OLIZUJE CHLUPY U OCASU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kmoníčková.
Dobrý den,
v prosinci jsem byla s moji fenkou jokšírkou na veterině pro tabletku na parazity v kožíšku, chodím s ní často na louku kde se ji něco takového chytlo a ona se stále drbala, dostala tabletku, kapičky do uší proti zánětu, proběhlo stříhání drápků, prohlídka análních žláz jestli jsou čisté, paní doktorka nám řekla že by neměla dostávat psí odměny jelikož muže být na ně alergická, kupovala jsem je pouze v obchodě pro psí potřeby, .Všechno jsem dle rad
paní doktorky dodržela, ale pejsek měl klid od drbání se pouze asi 14 dní a začala
se drbat nanovo, navíc přibyl problém že si olizuje kořen ocásku a to dost vehementně. Odčervená byla naposledy koncem listopadu
Prosím o radu jak bych mohla tomu drobkovi pomoct
.Myslím si že to olizování kořene ocásku začalo po vyšetření žlázek
Děkuji Marie
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jorkšírského teriéra se doporučuje koupat každé 2 až 3 týdny – jestliže je to nutné, tak i častěji. Je nesmysl, když vám někdo říká, že se má jorkšír koupat jen minimálně.
Než se začne pes koupat, je nutné zabezpečit jeho uši proti nežádoucímu vniknutí vody. Srst se snažte při šampónování příliš nezacuchat. Chraňte oči! Při výběru vhodného šampónu buďte opatrní, ne každý psí šampón je vhodný pro jorkšírské teriéry.
Biewer Yorkshire Terrier vznikl v Německu v 80. letech 20. století jako barevná varianta jorkšírského teriéra. Plemeno se postupně vyvinulo do samostatné linie, která má dnes jasně daný standard a vlastní chovatelské kluby. Typickým znakem je tříbarevná srst – kombinace bílé, černé a zlaté – a kompaktní, elegantní stavba těla.
Původ a vývoj plemene
Plemeno vzniklo cíleným chovem, nikoli náhodnou mutací. Chovatelé kladli důraz na stabilní zbarvení, zdraví a vyrovnanou povahu. Právě proto je dnes velký důraz na výběr štěněte z ověřeného prostředí, jako je kvalitní biewer teriér chovná stanice.
Rozdíl oproti klasickému jorkšírovi
Na rozdíl od běžného jorkšíra je biewer klidnější, méně dominantní a často lépe zvládá soužití s dětmi i jinými zvířaty. Mnoho majitelů potvrzuje, že biewer působí vyrovnanějším dojmem, což ocení zejména rodiny.
U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden, a to s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Chování jorkšíra je charakterizováno jeho tvrdohlavostí, vyžaduje společnost lidí, nerad je sám. Charakteristický je i jeho štěkot. Při špatné výchově bývá rozmazlený a uštěkaný. Srst potřebuje údržbu. Toto plemeno má sklon k vadě nedostatečného růstu: moc málo roste, což se následně projeví na délce života a na větší náchylnosti k vadám srdíčka a podobně. Při výcviku ho rozruší opravdu každá maličkost a poté je hodně těžké vrátit jeho pozornost zpět. Nemusí moc malé děti a je žárlivý. Jednoduše řečeno, je to velký pes v malém těle. V podstatě je ale dobře vychovatelný, stejně jako všechny druhy psů – není to totiž o druhu plemena, ale o důsledné výchově od štěněte až do dospělosti.
Pokud se jedná o štěně jorkšírského teriéra, pak vybírejte krmení pro štěňata malých plemen. Štěňata rostou a vyvíjejí se, a proto mají zcela specifické požadavky na výživu.
Kvalitní krmivo by mělo obsahovat:
rybí olej pro zdravou kůži a srst – můžete také aplikovat ve formě oleje přímo na krmivo; 100% lososový olej posiluje imunitní systém a má vliv na celkové zdraví;
nezbytné vitamíny a minerály k podpoře imunitního systému a k udržení dobrého zdraví;
vysoce kvalitní živočišný protein k podpoře udržení svalové hmoty;
vlákninu k udržení zdravého zažívacího traktu, pomáhá vstřebávat živiny a redukuje množství stolice;
uhlovodany k udržení energie.
Tyto složky jsou klíčové v dobré výživě. Když vybíráte, čím krmit jorkšírského teriéra, hledejte právě tyto složky.
Na rozdíl od psů velkých plemen, kteří dosahují seniorského věku v 5 letech, malá plemena psů jako jorkšírský teriér mohou zůstat u krmiva pro dospělé psy do věku 7 let. Pak přejděte na speciálně vytvořená krmiva senior pro malá plemena. Tato krmiva pomohou udržet zdraví a aktivitu jorkšíra pro další následující léta.
Zájem o bílý jorkšírský teriér roste. Nejde o samostatné plemeno, ale o barevnou variantu vzniklou selekcí. Střihy jsou stejné jako u klasického jorkšíra.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy.
Cefalexin patří do skupiny cefalosporinů, které tvoří třídu beta-laktamových antibiotik spolu s rodinou penicilinů. Je jedním z první generace cefalosporinů a byl vyvinut v 70. letech minulého století pro použití v humánní medicíně. Cefalexin je polosyntetické antibiotikum derivované z přírodního antibiotika izolovaného v roce 1948 a produkovaného plísní Cephalosporinum acremonium, která byla objevena v roce 1945.
Ve srovnání s prvními používanými antibiotiky (peniciliny) má cefalexin širší spektrum účinnosti, má velmi vysoký efekt proti G+ bakteriím (mnohem vyšší než nové generace cefalosporinů) a je rezistentní vůči penicilináze produkované bakteriemi. Baktericidní účinek cefalexinu spočívá v inhibici syntézy bakteriální stěny.
Toto antibiotikum, účinné vůči celé řadě bakterií, se začalo ve veterinární medicíně používat před více než dvaceti lety. Navzdory tak dlouhé době používání a paradoxně oproti tomu, co se stalo s jinými antimikrobiálními agens, cefalexin o mnoho méně podlehl vzrůstu bakteriální rezistence. Dnešní in vitro účinnost cefalexinu je stále stejně vysoká, jako tomu bylo v začátcích jeho používání. Všechny zmíněné vlastnosti dělají z tohoto antibiotika tu nejlepší první volbu při mnoha onemocněních v praxi malých zvířat.
Většina cefalosporinů není absorbována nebo jen velmi málo v gastrointestinálním traktu díky malé liposolubilitě, proto mají velmi malou účinnost po perorálním podání. Pouze dva cefalosporiny byly vyvinuty pro veterinární praxi k perorálnímu podání – cefalexin a cefadroxil. Cefalosporiny druhé a třetí generace jsou k perorální užití vyvinuty, ale pouze pro humánní praxi.
Studie v humánní medicíně ukázaly, že cefalexin je po perorálním užití velmi dobře absorbován a že jeho hladina v krvi dosahovala MIC. První studie u psů tato data potvrzují. Bylo dokázáno, že se cefalexin u psů nejvíce absorboval v duodenu a jeho koncentrace v plazmě stoupala velmi rychle (dvě hodiny). Výše uvedené činí z cefalexinu antibiotikum první volby pro systémovou perorální ATB léčbu.
Studie na různých živočišných druzích neprokázaly toxicitu na reprodukci – absence teratogenního efektu. Cefalexin může být použit v případě gravidity a rovněž pro mladá zvířata ve veterinární medicíně.
Rozela nebo rosela (rozšířenější název, avšak encyklopedicky nepoužívaný) je rod ptáků z čeledi papouškovitých. Latinský název zní Platycercus, což znamená plochý (široký) ocas. Rozely jsou převážně semenožravé a žijí v pobřežních oblastech Austrálie a na blízkých ostrovech, vyhýbají se aridnímu australskému vnitrozemí. Obývají lesy, buš, farmy, parky a zahrady. Rozely byly vysazeny také na Novém Zélandu a ostrově Norfolk.
Rozela je papoušek střední velikosti, pestře zbarvený (dle mutace), dobře se množící, tudíž většinou lehce odchovatelný, proto je oblíbený u chovatelů začátečníků. Pro chov je doporučována venkovní voliéra s co nejdelším proletem (to proto, že rozely jsou vynikající letci) a závětřím, místem, kam se rozely mohou schovat před nepřízní počasí.
Jsou to odolní ptáci, kteří vydrží venku i naši zimu, ale jsou nesnášenliví vůči ostatním ptákům svého i jiného druhu. Proto se musí chovat odděleně – jen jeden pár na jednu voliéru. Jsou známy i případy, které tuto teorii vyvracejí. Ale raději to nezkoušejte, může to vést ke zmrzačení nebo zabití papouška.
Krmíme směsí zrnin, kterou lze zakoupit v obchodech nebo na specializovaných burzách. Aby krmení bylo pestré, podáváme ovoce, zeleninu, různé trávy a větvičky stromů (ty velmi dobře poslouží k okusu, při kterém si papoušek zabrousí zobák, avšak záleží na druhu předkládaných větví, jejich tvrdosti, která má na tuto skutečnost vliv).
Rozela pestrá je relativně dlouhověký papoušek. V dobrých podmínkách se může dožít až 20 let. Tito ptáci jsou velice smělí, zvědaví a neustále aktivní. Zvuky, které vydávají, jsou na poslech líbivé – nejde o nepříjemné křiklouny. Jako téměř všichni papoušci se i tyto rozely dají jako mladí jedinci dobře ochočit. Při nedostatku ptačích společníků však vyžadují od svého chovatele mnoho pozornosti.
Mladý pták má matné barvy, je postavou menší. Čerstvě vylétlé mladé rozely mají oproti starším jedincům kratší letky a ocasní pera, oranžový zobák. Dospělí jedinci mají zobák šedý, syté barvy peří a vylétané robustní postavy. Ocasní pera a letky jsou delší. Zobák větší a silnější. Rozdíl mezi mladým a dospělým ptákem je tedy na první pohled značný.
U rozel není pohlavní dimorfismus nikterak výrazný. Zkušený chovatel rozezná od pohledu samici od samce, začátečníkovi by to však mohlo činit potíže. Samec je oproti samici větší, robustnější. Jeho peří má sytější barvy. Temeno je větší, stejně jako celá hlava a zobák. Samice je menší, matněji zbarvená. Zobák a hlava by měly být u samce vždy větší než u samice. Rozely dospívají ve stáří jednoho roku.
Na jaře, obvykle koncem dubna, začíná tok. Ten můžeme vyvolat také tím, že zpestříme krmení a začneme zkrmovat vaječnou míchanici.
