Téma: 

pomeranian povaha


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

POMERANIAN

Povaha

Pomeraniani jsou typičtí svým přátelským, hravým a temperamentním chováním. Milují být v přítomnosti svých majitelů a též se ví, že své páníčky velmi brání. Jsou ostražití a na jakoukoli změnu ve svém prostředí reagují štěkáním, mohou tudíž štěkat velmi často. Čas o samotě většinou snášejí dobře v prostředí, kde jsou hračky.

Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je pomeranian známý jako trpasličí špic. Jeho postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, jenž je vysoko posazený a plochý. Pomeraniany charakterizuje mimo jiné jakýsi límec u krku tvořený krycí srstí a také jemné chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Pomeranian může mít různou barvu srsti: bílou, černou, hnědou, červenou, krémovou, černou s pálením, hnědou s pálením, žíhanou a další. Mezi nejčastější barvy patří oranžová, černá a krémová. V poslední době si lidé velmi oblíbili zbarvení merle, které v sobě kombinuje modrou a převážně bílou barvu srsti.

Pomeranian je malé psí plemeno, jehož zástupci dosahují výšky v kohoutku 13 až 28 cm a hmotnosti 1,9 až 3,5 kg.

Ačkoli mají pomeraniani dvojitou tlustou srst, péče o ni není nikterak náročná. Chovatelé doporučují srst jednou denně vyčesat pro udržení její kvality, jelikož ji pomeranian pravidelně ztrácí. Zkracovat by se pak měla každý měsíc až dva. Rovněž je třeba věnovat pozornost stavu uší, očí a zubů.

Co se týče věku, pomeraniani se obecně dožívají 12 až 16 let.

Chovatelé nesouhlasí s tím, že FCI standard z roku 1998 přiřadil pomeraniana k německému špicovi, a tvrdí, že po sto letech vývoje se už jedná o samostatné plemeno. Taktéž se snaží vyhnout křížení pomeraniana s německým trpasličím špicem, a to už jen proto, aby se zachoval mírně odlišný vzhled.

Slovo pomeranian bylo odvozeno od slova pomořanský. Z Pomořan pocházel původně až třicetikilový pastevecký špic. Toto plemeno uznal až v roce 1870 anglický Kennel Club a v roce 1888 byl první špic dovezen do USA.

Za více než sto let se původní pomořanský špic úplně změnil: změnila se jeho srst, postavení nohou, chůze. Dnes se jedná o úplně jiného psa.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: black skin

Mame pejska pomeranian, ktery trpi vypadavanim srsti tzv. Black skin. Jako maly byl prvnimi majiteli vykastrovan a drst se opet srovnala. Po dvou letech, ale doslo k opětovnému vypadávani srsti. Zkouseli jsme ho léčit na problemy se stitnou žlázou. Davame mu prasky s obsahem melatoninu, ale vysledky se stale nedostavuji. Věk 4 roky.
Dekuji za radu. Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Black skin
Odesláno dne: 6.11.2016 uživatelem Běla Binková
Počet odpovědí: 0

POMERANIAN

Prodej štěňat

Pomeranian (ač miniaturní pejsek) je ve své ryzí podobě velmi drahý. Vyvíjel se totiž asi sto let v USA a ve Velké Británii a u nás je jen málo chovatelů, kteří dbají na čistotu plemene. Daleko častěji (a také levněji) koupíte křížence pomeraniana a německého trpasličího špice, tedy jeho prapředka.

Chovatelé rozhodně nabádají k opatrnosti. V České republice se cena pomeranianů pohybuje (samozřejmě i podle kvality jednotlivých štěňat) od 25 000 korun směrem nahoru. Jedinci na výstavy mohou stát 50 000 korun i více. Pakliže se rozhodnete přivézt štěně pomeraniana z Británie, počítejte s cenou až 2 500 liber plus doprava, z USA si psa přivezete za 3 500 dolarů plus cesta.

Při pročítání inzerátů můžete často narazit na štěňátka, jež vznikla křížením v nějaké „množírně‟. Varovat by vás měla především výhodná cena, která může zlákat ke koupi.

Chovatelské stanice

Chovatelské stanice pomeranianů najdete prostřednictvím vyhledávače na internetu. Stanice nabízejí k odběru štěňata jak s průkazem původu, tak i bez něj.

Za nás můžeme doporučit chovatelskou stanici z povltaví: www.pomeranian.cz.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Trpaslíci špic - Pomeranian ? Zmena srsti

Prosím o radu.
Môj psík má 3a pól mesiaca. Kupovali sme ho ako Pomika no viac sa mi podoba na trpaslicieho špica. Bol take malé klbko kupovali sme ho ako 6 týždňového. Srsti mal kopec, no po 2 a pól mesiaci mu začala postupne rednúce srsť, vytvorili sa mu 3 lysiny. Hrudník mu cely zišiel no už mu síce rastu nové chlpy, ale stále sa obávam či je to normálne. Či až takto môže meniť rapídne srsť a či je to prirodzene. Dočítala som sa že tento proces môže trvať aj rok kým sa mu uprace srsť. Neviem či tomu mám veriť Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Vypadávání srsti u psů
Odesláno dne: 10.2.2018 uživatelem Romana
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

POMERANIAN

Nároky na chov

Pomeranian je velmi společenský pejsek, jenž připomíná hračku s dětskou tvářičkou nebo plyšového medvídka. Miluje lidi a chce jimi být milován. Je pro každou legraci, ale když je potřeba, umí zvážnět a chovat se jako lord.

Do rodiny, která jej vlastní, přináší eleganci a vzrušení. Hodí se pro ty, kdo hledají temperamentního, trpasličího a odolného pejska. Vás a vaše přátele bude milovat.

Za jeho nejpozoruhodnější rys lze považovat touhu po přízni člověka. Ale i pomeraniani sami se mezi sebou velmi dobře snášejí, takže si můžete pořídit hned několik pejsků.

V zahraničí se pomeranianové střihově upravují již od 4 měsíců věku, kdy se zastřihávají dokulata (srst roste bohatě od mozkovny až po kalhotky; ouška by měla být v záplavě chlupů sotva znatelná). V Čechách většina rozhodčích uznává (trpí) pouze minimální úpravu, při níž se srst upravuje pouze na ouškách a koncích tlapek, kde jinak vytváří nevzhledné přesahy (rousy).

I zmíněnou minimální úpravu však někteří poradci chovu a rozhodčí odsuzují, neboť prý německý standard nehovoří o střihové úpravě špiců. Navzdory tomu se na evropských prestižních výstavách setkáte ve většině případů s celkově upravenými pomeraniany, kteří jsou někdy sestříhaní až tak, že vypadají jako plyšové hračky (toy). Zde lze podotknout, že se střihově upravuje nejedno psí plemeno (včetně loveckých i pracovních), a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016

NĚMECKÝ REX

Povaha

Německý rex je nesmírně přítulná a oddaná kočka, přátelská a velmi společenská. Je hravá, bez problému navazuje přátelství s dětmi, psy či jinými kočkami.

Je to společenské plemeno, které příliš nevyhledává samotu. Vyžaduje pozornost i mazlení. Je velice inteligentní a temperamentní. Vůči ostatním zvířatům v domácnosti zaujímá dominantní postoj.

Zdroj: Německý rex
Zveřejněno dne: 11.10.2016

BRITSKÁ KOČKA

Povaha

Jak již bylo zmíněno, u všech typů britských koček je povaha klidná, milá, přítulná a často velmi hodná. Svým majitelům jsou tyto kočky velmi oddané. Koťátka bývají velmi hravá a neposedná. Tyto kočky velmi rády spí a nevadí jim společnost jiných zvířátek, ale nemají problém ani se samotou. Tyto kočky sice milují přítomnost své lidské rodiny, zároveň ale nejsou ten typ, který se rád nosí, také nemají rády, když je někdo k něčemu nutí. Celkově jsou vhodné k dětem, protože umí být trpělivé. Nejaktivnější jsou jako mláďata, pak se jejich tempo zpomaluje. Britská kočka se zřídkakdy zaběhne.

Zdroj: Britská kočka
Zveřejněno dne: 17.2.2016

TRPASLIČÍ PUDL

Povaha

Toto plemeno patří mezi bystré, inteligentní. Štěňata jsou snadno vychovatelná a rychle se učí. Pudl má rád pohyb, ale je přizpůsobivý a věrný svému pánovi, hodí se tedy i ke starším lidem či k dětem. Vyniká svou hravostí a vynalézavostí. Je energický a rád štěká, což někdy může obtěžovat. Jinak je ale skvělý a oddaný společník, vnímavý kamarád a nenahraditelný hlídač. Jakmile si toto plemeno zamilujete, už nikdy nebudete chtít jiné.

Zdroj: Trpasličí pudl
Zveřejněno dne: 3.5.2018

SIBIŘSKÁ KOČKA

Druhy

Zpočátku nebyla barva sibiřských koček pro chovatele při šlechtění nijak důležitá, i to je důvod, proč existuje víc uznávaných barevných variant. V současnosti jsou zakázané nepůvodní „moderní barvy“, které jsou jasným příznakem křížení různých plemen. Mezi nepovolené barvy patří čokoládová (všechny její odstíny, skořicová (všechny její odstíny), lila i plavá. Mezi uznávaná plemena patří například již zmíněná něvská maškaráda, černá i bílá varianta sibiřské kočky. Tyto barevné varianty se liší vlastně jen zbarvení, velikost, stavba těla i povaha je u koček velmi podobná.

Zdroj: Sibiřská kočka
Zveřejněno dne: 27.4.2018

POMERANIAN

Pomeranian boo

Slovem boo se označuje sestřih, kdy se pes ostříhá nakrátko po celém těle. Je ale střih a střih. Každému psovi sluší něco jiného a každý má pro výstavní střih jiné předpoklady. Svou roli hraje typ srsti, hustota podsady, dokonce i barva (pokud je pes výrazně sable). Výstavní střih se totiž tvoří tak, že se na pejskovi ostříhá pouze to, co ruší jeho přirozenou anatomii, nestříhá se tedy úplně nakrátko. Zastřihují se konečky srsti, aby byl pes upravený a kožíšek měl přitom co nejdelší.

Pomeranian by měl mít dvojitou strukturu srsti, to jest krycí srst a podsadu. Krycí srst je rovná, dlouhá a tvrdá, podsada je vatovitá, jemnější, schovaná pod krycí srstí. Díky krycí srsti se k podsadě nedostává vlhkost, špína ani prach. Anglický termín zní „double coated dog‟.

Obecně existují dlouhosrstá plemena, která byla pro úpravu střihem přímo vyšlechtěna (například pudl), dále plemena, jimž střih a holení nevadí (mají vlasovou strukturu srsti, například jorkšír), a konečně plemena, pro které je stříhání nakrátko a holení nevhodné. Do poslední skupiny patří hrubosrstá plemena psů a psi se strukturou srsti, jež je podobná právě srsti pomeraniana. U hrubosrstých a double coated psů dochází při nevhodné úpravě k trvalému poškození struktury srsti: srst se zjemní a ztratí své charakteristické vlastnosti.

Srst s podsadou má několik důležitých vlastností. Příroda ji vymyslela zejména proto, aby pejskovi pomáhala. Člověk pak šlechtěním psí plemena měnil, vylepšoval, zvětšoval objem srsti či srst prodlužoval, avšak princip (její účel) zůstal stejný. To se týká nejen pomeraniana, ale i ostatních psů s podobným kožíškem, tedy plemen čau-čau, husky, samojed. Z menších plemen můžeme v této souvislosti zmínit německého špice středního nebo vlčího špice.

Pokud se „double coated‟ pejsek zašpiní, většina nepořádku a špíny se dotkne jen krycí srsti, jinak nezanechá trvalé stopy. Tento druh srsti se označuje jako samočisticí srst. Rovněž vlhkost neproniká do tvrdé krycí srsti tak rychle, jak by pronikala do vatovité podsady. Srst ostříhaná nakrátko se tudíž hůře udržuje čistá a suchá.

Vlhkost lze považovat za nepřítele malého chlupatého pejska. Jestliže totiž zůstane několik hodin vlhký, může snadno prochladnout i v relativně teplém prostředí, nebo se naopak může zapařit, když leží v pelíšku a spí. V důsledku toho může mít vleklé kožní potíže. Prochladnutí ohrožuje miniaturního pejska dokonce na životě.

Krycí srst však nechrání psa pouze před vlhkem, krycí srst pomáhá pejskovi udržet optimální tělesnou teplotu. Proto neostříhaní pomeranianové či špicové nepotřebují v zimě oblečky. Chrání je jejich kožíšky.

Ale pozor! Podsada ve funkční dvojité srsti je tak dokonalá, že dokáže i pravý opak: v parných letních dnech pejska chladí a zajišťuje, aby teplota kůže odpovídala teplotě tělesné. Představte si tedy, že pejskovi není díky mohutné srsti horko. Je-li okolní vzduch teplejší než psí tělo, podsada a krycí srst toto teplo k pejskovi jednoduše nepustí.

Stříhání pomeranianů nakrátko není vzhledem k výše uvedeným informacím pro toto plemeno vhodné.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016

ŠPANĚLSKÝ MASTIN

Povaha

Španělský mastin vyžaduje zkušeného chovatele. Důraz se klade především na potravu a životní prostor. Mastin je otužilý, takže je vhodný chov venku s velkým výběhem. Nehodí se pro služební výcvik.

Španělský mastin je pes velmi inteligentní a samostatný. Ochraně se nemusí učit, hlídací instinkt se v něm probudí naprosto přirozeně v době dospívání. Jako všechna obří plemena i mastinové dozrávají psychicky a fyzicky později, a to mezi druhým a třetím rokem. Jsou to klidní psi, kteří si velmi dobře uvědomují svou sílu a velikost a nezneužívají ji, nejsou to psi agresivní. Vetřelce odrazují svým mohutným a hlasitým štěkotem. Velmi rádi pozorují svěřené území z vyvýšeného místa. Španělský mastin se příliš nehodí pro sportovně založenou rodinu, je to pes pohodář.

Zdroj: Španělský mastin
Zveřejněno dne: 5.4.2016

VELKÝ ŠVÝCARSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Povaha

Velký švýcarský salašnický pes se velice dobře snáší s ostatními zvířaty, nemá výrazný lovecký pud a bezdůvodně neštěká. Je to citlivý a oddaný pes a vyžaduje velkou pozornost. Potřebuje být nablízku svým lidem, sdílet pánův domov a podílet se na jeho životě. Jakýkoli izolovaný pobyt v kotci či na dvorku za domem je pro něj zcela nevhodný. Je to zcela nevtíravý společník, kterému prostě stačí, když si může lehnout v blízkosti rodiny a tiše pozorovat pána při práci na počítači nebo paničku při vaření. Velký švýcarský salašnický pes má vrozenou příchylnost k dětem, od kterých je ochoten leccos snést. Neznamená to ale, že se mohou děti nechat se psem zcela bez dozoru.

Zdroj: Velký švýcarský salašnický pes
Zveřejněno dne: 3.5.2018

ČIVAVA

Čivava a její povaha

Pokud někdo sídlí v bytě a chtěl by si pořídit pejska, tak čivava může být dokonalou volbou, protože si obvykle dokáže vytvořit k rodině velmi silné pouto. Zároveň je vnímána jako bystrý, inteligentní, roztomilý, hravý a přítulný pejsek, který ale v sobě nezapře lovecké sklony. Pro povahu čivavy je velmi důležité, aby absolvovala výcvik, který by z ní udělal poslušného pejska. Jinak může být velmi neposlušná a někdy i agresivní. Čivava i přes svou velikost může ošklivě ublížit, pokud se totiž cítí ohrožená a v nebezpečí útoku ze strany lidí, ale i jiných zvířat, může útočníka pokousat. Čivava se příliš nehodí do domácnosti s malými dětmi - jelikož ty s ní často zacházejí jako s hračkou. Čivava je jinak velmi hravý, odvážný a temperamentní pes.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015

ZLATÝ RETRÍVR

Povaha

Zlatý retrívr je zlatý nejen barvou, ale i povahou. Toto plemeno je vrozeně ovladatelné a poslušné, nicméně i u něj by minimálně začátečníci měli navštěvovat kynologická cvičiště či psí trenéry, protože i tento přátelský a vítající pejsek se snadno promění v neřízenou střelu, která na Vás samou láskou skočí a povalí. Při aktivitě s ním poznáte jeho učenlivost, inteligenci a snahu zavděčit se. Je nekonfliktní a mírný nejen k lidem a dětem, ale i cizím psům. Bývá přátelský i k ostatním domácím zvířatům, pejska s nimi seznamte nejlépe již ve štěněcím věku. Jak tento lrásný pes vypadá se můžete podívat na těchto fotografiích: zlatý retrívr foto.

Zlatí retrívři vyžadují být součástí každodenního dění v rodině, ke které mají velmi úzký vztah. Proto pes zavřený v kotci bude psychicky strádat. Při chovu v bytě je třeba důkladně zvážit velikost psa a jeho pohybové a prostorové nároky. Pokud se majitel psovi dostatečně věnuje a denně s ním tráví hodiny aktivně ven, není chov v bytě problém. Plemeno nemá tendenci příliš štěkat a při dostatku pohybu ani utíkat.

Zdroj: Zlatý retrívr
Zveřejněno dne: 2.8.2016

CANE CORSO

Povaha

Cane corso je vynikající hlídač, strážce a obranář. Je velmi silný, inteligentní a nebojácný. Je si vědom své síly, ale nezneužívá jí. Velmi miluje svou rodinu, děti, přátele i ostatní zvířata žijící v domácnosti. Vyžaduje úzký kontakt s člověkem. Je výborným rodinným psem, pro děti je chůvou i kamarádem. Uplatňuje se jako ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal k hlídání stád a lovu velké zvěře. Dnes se hodí pro řadu kynologických sportů (obrana, poslušnost či záchranářský výcvik).

Cane corso je vysoce inteligentní pes, který dokáže své jednání v různých situacích korigovat, takže není žádný výbušný cholerik. Je vyrovnaný a klidný, ale není flegmatický či apatický, má nízký práh dráždivosti. Uzná-li, že situace je tak vážná, že jeho zásah je nevyhnutelný, udeří jak blesk z čistého nebe: atak psa je bleskurychlý a tvrdý. Rozvahu a přemýšlivost nelze v žádném případě považovat za lenost: pes vždy tvrdě pracoval, ale nesměl být zbytečně štěkavý, kousavý a rvavý.

Cane corso je nejen ohleduplný k dětem, ale ke všem, kdož si ohleduplnost zaslouží, ke stařečkům, padesátikilové panince, ke všem, kdo jsou slabší než on.

Zdroj: Cane Corso
Zveřejněno dne: 14.6.2016

TIBETSKÁ DOGA

Povaha

Tibetská doga je dokonalý psí aristokrat. Je vysoce inteligentní, nezávislá, ochránce, respektuje příkazy, je velice věrná své rodině a svému teritoriu. Pokud bude od útlého věku seznámena s domácími zvířaty (kočky, koně), bude je také chránit. K dětem je velmi trpělivá, není útočná.

Nevyhledává konflikty, na vycházkách je bezproblémová, ale vyžaduje-li to situace, neváhá a zasáhne. Vůči cizím lidem se chová rezervovaně, ale když je vše v pořádku, návštěvu uvítá a dlouho si ji pamatuje. Je zcela nevhodná na řetěz, nebo do kotce. Pak může být i nebezpečná. Ráda je doma i venku, nejraději však v přítomnosti svého pána.

Má ráda volnost, vyhledává si vyvýšená místa, aby měla o všem přehled, naopak nemá ráda malé uzavřené prostory.

Pro svou samostatnost je méně vhodná pro výcvik k poslušnosti, který je pro bezproblémové soužití nutný. Je to pes vhodný pro zkušeného kynologa. Miluje sníh a mráz, letní vedra snáší překvapivě dobře. Výchova tohoto zvláštního psa musí být vyrovnaná. Nadávání a bití vedou pouze k tomu, že pes bude svého pána ignorovat. Musíte se snažit dosáhnout vzájemného respektu mezi vámi a vaším psem.

Zdroj: Tibetská doga
Zveřejněno dne: 30.1.2017

BORDER KOLIE

Povaha

Border kolie se řadí k nejinteligentnějším plemenům, je to učenlivý a pracovitý pes, ale i velmi živý, pozorný a obratný. Je hodně aktivní, proto potřebuje dostatek prostoru a pohybu venku. Kolie se dá chovat i celoročně venku v kotci. Celkem snadno vychází s ostatními zvířaty, ale lepší je, když je k tomu vedena už od štěněte. K lidem je také velice přátelská, ke svému pánovi dokáže silně přilnout a plně se mu oddat. Pokud má vhodného pána, je z ní příjemný společník toužící splnit každé pánovo přání. Je to pes pro každou legraci, pro každý psí sport. Border kolie je fyzicky zdatná a odolná vůči nepřízni počasí. Nesnáší hrubost, psychický nátlak, zklamání a fyzické či psychické tresty ze strany pána. Je schopná naučit se stovkám „kousků“, ale nemá ráda dril a výhrůžky trestem. Border kolie je neagresivní plemeno, jsou to velmi citliví psi a potřebují jemné vedení, často jsou schopni předvídat povely předem. Pokud je border kolie správně socializovaná a dostatečně zaměstnaná, je z ní nenahraditelný společník. Nejvíce se hodí k aktivním lidem, kteří jsou ochotni jí dát dostatek pohybu (procházky, sporty) – nemusí plnit svůj původní účel – pasení (existují dokonce jedinci tohoto plemene, kteří se na pasení nehodí).

Zdroj: Border kolie
Zveřejněno dne: 9.11.2015

POMERANIAN

Nemoci

Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.

Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.

Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.

Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.

Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.

Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.

Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.

U pomeranianů se může objevit i takzvaná Black Skin Disease (BSD – nemoc černé kůže). Příznaky BSD se neprojeví ihned, nýbrž až v době, kdy štěňatům začne růst jejich dospělá srst, tedy přibližně v 6 měsících věku. Při chorobě BSD štěňatům dospělá srst nikdy nenaroste. V 18 měsících jim naopak na zadní části těla (oblast kolem ocasu a zad u stehen) začne srst v chuchvalcích vypadávat. Kůže zčerná nebo zešediví, nijak však nezapáchá ani se netvoří žádné vředy. Štěně zůstává zdravým zvířetem. Srst může na postižených místech znovu narůst, obzvláště po kastraci. Jedná se o poměrně neobvyklou poruchu, přesto se u pejska může vyskytnout. Další typ této vady se objevuje v pozdějším věku psa, kdy srst, která vypadá normálně, začne řídnout: nejdříve na zadní části stehen a na hýždích, poté na zádech a vypadávání pokračuje po zádech směrem nahoru. Psa lze samozřejmě léčit, ale každý jedinec reaguje na léčbu různě.

Některým pomeranianům zůstanou zachovány štěněčí zuby (vyrostou dvě řady zubů, což je běžné u toy plemen). Řada štěněčích zubů by se měla odstranit, neboť může poškodit skus. Jestliže pejska neukazujete na výstavách, je lepší počkat s vytrháváním, jelikož štěněčí zuby obvykle vypadnou samy. Když to bude nutné, navštivte svého veterináře a vše s ním zkonzultujte. Zmíněné zuby se trhají ve chvíli, kdy je štěně v narkóze z jiného důvodu. Štěňatům by se obecně měly dávat hračky na žvýkání, protože kromě jiného pomáhají uvolnit štěněčí zuby.

Zdroj: Pomeranian
Zveřejněno dne: 8.5.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výchova a povaha

Je to velmi inteligentní a přátelský pes s ochranářskými vlastnostmi. Miluje aportování.

Rád se neustále učí novým věcem. Je rád, když může být užitečný. Nesmí se zapomenout na dobrou výchovu, jinak se z něj stane velmi neposlušný pes. Je to vznešený pes, který zaujme svou elegancí a kovově stříbrošedou srstí. Vyniká svou hbitostí a poslušností, je to vhodný rodinný mazlíček.

Miluje hry s dětmi, ale zároveň se chová ostražitě vůči jiným osobám. Vůči domácím mazlíčkům či ostatním psům je nepřátelský. Ostrým štěkotem dává najevo, že chrání svého pána i jeho území.

Původně byl určen k lovu, ale v současné době se šlechtí pro společenské účely. Díky tomu se z něj stal výborný domácí společník, hlídací nebo výstavní pes. Výmarský ohař má rád pohyb, proto je nutné ho několikrát denně venčit. Nejlepší jsou pro něj dlouhé vycházky v přírodě. Tomuto plemenu vůbec nevadí, když ho majitel nechá spát venku v boudě.

Jedná se o plemeno velmi energické. Je nutné mu dopřát velké množství pohybu, dostatek kvalitní stravy, která musí být uzpůsobena podle jeho činnosti. O krátkosrsté plemeno nemusíme moc pečovat, stačí jednou za čas vykartáčovat srst. S dlouhosrstým plemenem je daleko větší práce, musí se pravidelně vyčesávat srst a kontrolovat čistota zvukovodu.

Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno dne: 2.2.2016

BIEWER TERIÉR

Povaha

Bieweři patří mezi inteligentní a veselá plemena. Svému pánovi jsou oddanými společníky. Milují zábavu a rošťárny. Jsou to však také velmi ostražití pejsci, byť nejsou typickými hlídacími psy. Dobře vychází s návštěvami i malými dětmi. Vůči jiným zvířatům nebývají agresivní. Jsou výbornými kamarády jak pro velké rodiny, tak pro starší lidi jako společníci na dlouhé večery.

Je to bystrý, energický pes – typický zástupce toy (malých) teriérů. Je oddaný, loajální, často silně fixovaný na svého pána. Je hravý a mrštný, ale má sklony k uštěkanosti, stejně jako třeba pudlové. Pokud má možnost, je velmi učenlivý. Základní výchova je nutností – jako ostatní teriéři i on trpí jistou dávkou tvrdohlavosti a dominantnosti.

Protože je to plemeno silně společenské, je možné je chovat ve smečce s jinými psy, ale vzhledem k malému vzrůstu je vhodnější chovat jej s plemeny stejné velikosti. S jinými zvířaty většinou dobře nevychází.

Děti mu nevadí a leckteré dětské hrátky přetrpí, ale je nutné děti seznámit s tím, že se jedná o psa křehké konstrukce, který se lehko zraní. Je to dobrý hlídač, protože na každého nezvaného hosta upozorní štěkotem a dokáže i oddaně bránit svou rodinu a majetek, i když příliš neimponuje velikostí. K cizím se chová rezervovaně, ale po čase si je oblíbí. Je ideálním společníkem a přítulným mazlíčkem. Dokáže se hodně naučit.

Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno dne: 19.6.2017

TRPASLIČÍ PUDL

Nároky

Přátelská veselá povaha, věrnost, učenlivost a snadná vychovatelnost z tohoto plemene činí příjemného společníka. Navíc je na výběr několik velikostních a mnoho barevných rázů. Jde o velmi chytrého, upřímného, rozumného, ale i hravého, živého a sportovně založeného, mrštného a obratného psa. Dokáže být ale také nečekaně houževnatý a vytrvalý a nechybí mu ani odvaha. Jako osvědčený společenský pes je závislý na majiteli a jeho rodině, je milý a přítulný, něžný, vždy veselý, s dobrou náladou. Svým lidem je oddaný a věrný, ale dobře snáší i cizí osoby. Ochotně a s radostí si hraje s dětmi, nevyhledává konflikty s jinými psy a je schopen žít ve společné domácnosti i s různými volně drženými zvířaty. Pudl je pes nenáročný na výchovu. Jeho temperament se dá zvládnout důsledným zacházením. Je učenlivý a přizpůsobivý, proto je vhodný i jako štěně pro začátečníky.

Pudlí srst neustále dorůstá, a proto potřebuje pravidelnou a svědomitou péči. Vyžaduje alespoň jednou za dva měsíce koupel, stříhání, česání, a to i navzdory tomu, že toto plemeno nelíná. Při nedostatečné péči hrozí zacuchání srsti. Při česání je důležité také kontrolovat uši, v nichž se často maz zachycuje společně s chlupy a mohl by způsobit ucpání vnějšího zvukovodu. Pudli trpasličí se stříhají do tří typizovaných sestřihů.

Podle mezinárodní kynologické organizace FCI se pudl řadí do skupiny 9: společenská plemena a toy, sekce 2 – pudl.

Zdroj: Trpasličí pudl
Zveřejněno dne: 3.5.2018

SIBIŘSKÁ KOČKA

Povaha

Toto plemeno je u chovatelů velmi oblíbené. Není příliš náročné na péči (narozdíl třeba od perské kočky). Kočka je zároveň velmi přátelská a společenská. Zároveň je považována za inteligentní, přemýšlivou a hrdou, zároveň je i trpělivá a shovívává k lidským vrtochům. Řada chovatelů oceňuje i její „komunikaci“, s lidmi ale i ostatními domácími mazlíčky si ráda nahlas povídá (vrní, vrká, mňouká atd.). Kočka miluje mazlení, ráda tráví svůj čas ve společnosti své lidské rodiny, má také smysl pro humor a je zvědavá, žádné dění v domácnosti ji neujde. Stejně tak se ale zajímá i o venkovní dění, a tak je také možné ji často zahlédnout na parapetu u okna, nebo na balkoně, jak pozoruje venkovní dění. Stejně tak je považována i za empatickou, protože vycítí náladu své rodiny, není ani agresivní, takže se hodí k dětem a dobře vychází i s jinými kočkami či se psy.

Tento typ kočky se dá obvykle lehce naučit i venčení na vodítku, nebo aportování různých drobných předmětů (například papírového míčku).

Jako řada dalších koček i sibiřská kočka ráda šplhá po nábytku, venku i po stromech. Domácnost by měl proto majitel rozhodně vybavit i vysokým šplhadlem. Hned od počátku by měl majitel naučit kočku škrábat své drápky pouze na určitých místech (například jí opatřit vhodné škrábadlo).

Sibiřská kočka nemá příliš ráda samotu, je vhodné ji chovat v páru, aby se nenudily. Obzvlášť pokud majitel nemá na zvíře čas, měl by jí zajistit nějakého kočičího společníka.

Zdroj: Sibiřská kočka
Zveřejněno dne: 27.4.2018

BRITSKÁ KOČKA

Druhy britských koček

Černá britská krátkosrstá kočka

Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.

Bílá britská krátkosrstá kočka

Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u  kočky černé britské krátkosrsté.

Krémová britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.

Modrá britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.

Modrokrémová britská krátkosrstá kočka

Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Tělo je podsadité, tlapky mohou být růžové i modré, případně se může jednat o směs těchto barev. Hlava je kulatá a čenich má modrou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové až zlaté. Variety se u této kočky žádné nepřipouštějí. Pro tuto kočku je typická zvědavost a čilost.

Mramorovaná britská krátkosrstá kočka

Pro srst u tohoto druhu kočky je typické mramorování. Mramorování má černou barvu. Srst je krátká a na první pohled je vidět její kresba. Na nohou srst tvoří pruhy, které působí jako náramky. Stejně jako u ostatních britských koček je tělo podsadité. Tlapky mají barvu červenou. Hlava je kulatá a široká, čumák má výraznou červenou barvu. Oči jsou velké, kulaté v odstínech mědi a zlata. U oka bývá viditelný pruh. U této kočky jsou tři přípustné variety, první má na boku kresbu ve tvaru mraků, druhý má kresbu podobnou spirálám, třetí typ je stříbřitá černě mramorovaná britská kočka. Pro tuto kočku je typická přítulnost.

Želvovinová britská krátkosrstá kočka

I u této kočky je srst krátká a hustá. Červené, černé či krémové skvrny by měly být stejnoměrně rozmístěné po celém těle. Pokud taková kočka má navíc ještě na hlavně lysinku ve tvaru plamínku, je velmi ceněná. I tato kočka má podsadité tělo, tlapky jsou růžové, černé nebo kombinované. Hlava je kulatá a čenich má černou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové a měděné. Přípustnými varietami jsou želvovinová s bílou barvou a modřeželvovinová s bílou. Tato kočka je i svou povahou okouzlující, živá a bystrá, ráda si hraje.

Dvoubarevná britská krátkosrstá kočka

Dvoubarevná britská kočka má srst krátkou a hustou, srst tvoří barevné skvrny, které mají být i po tvářích. I zde je ceněné, pokud kočka má lysinku na obličeji obvykle ve tvaru véčka. Tělo je svalnaté až podsadité. Tlapky mají růžovou barvu, nebo barvu v odstínech skvrn po těle. Hlava je kulatá a i čenich může být buď růžový, či v barvách skvrn na srsti. Oč jsou velké a kulaté v odstínech mědi a oranžové barvy. U této kočky je několik přípustných variet. Kočka může být černobílá, modrobílá, červenobílá, krémovobílá, čokoládovobílá, modrokrémovobílá, lilověkrémovobílá, lilovobílá, černěkrémovobílá, čokoládověkrémovobílá. Povaha těchto koček je velmi přítulná.

Kouřová britská krátkosrstá kočka

Srst u této kočky je krátká a hustá. Spodní část srsti je světlá až stříbrná, horní část je černá. Tělo je podsadité a tlapky jsou černé stejně jako čenich. Oči jsou velké a kulaté v odstínech mědi, zlata a oranžové barvy. Přípustné jsou variety v barvách černé a modré. Povaha této krásné kočky je milá a přítulná.

Britská krátkosrstá kočka činčila

Srst u této kočky je krátká, hustá, převážně bílá, jen na bocích, hlavě, ocásku a uších má tmavé zabarvení. Bílá barva by měla být co nejsvětlejší bez žlutých odstínů. I tělo této kočky je svalnaté a tlapky jsou růžové. Hlava kulatá a široká a čenich je růžový. Oči jsou kulaté a velké, jejich barva je zelená černě orámovaná. U této kočky se připouští různá zbarvení špiček srsti. Povaha je velmi vyrovnaná.

Zdroj: Britská kočka
Zveřejněno dne: 17.2.2016