Zajímá vás téma POMĚR CEMENTU PŘI BETONOVÁNÍ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Stejně jako u lidí můžeme i u zvířat správným životním stylem a přístupem ke stravování prodloužit život o několik let. Abychom našemu mazlíčkovi zabezpečili dlouhý a plnohodnotný život, musíme dodržovat určitá pravidla. Jedním z důležitých faktorů je výběr vhodného krmiva.
Výživa border kolie
Vzhledem k potřebě border kolie neustále se pohybovat doporučuje se krmit kvalitním kompletním krmivem pro fyzicky zatížené psy. Některé border kolie mívají problémy s příjmem krmiva, jinak řečeno s vybíravostí, tam se doporučuje hledat, časem se snad povede najít krmivo, které bude i váš pes přijímat s chutí a bez přemlouvání.
Období růstu štěněte je velmi důležité, a pokud něco pokazíme, je těžké pak tyto chyby napravovat a někdy to již ani není možné. Stěžejní je uspokojit všechny nároky rostoucího organismu! Další a neméně důležitou věcí je vytvořit u pejska správný návyk příjmu krmiva a předejít tak různým zlozvykům s tím souvisejícím.
Správné sestavení jídelníčku pro psa je velmi složité. Proto raději přenechejme tento nelehký úkol na veterinářích a dalších odbornících. Pokud vybereme dobře, tak pejsek dostane v komerčně vyrobeném krmení (granule, konzervy) vše, co potřebuje, a to ve správném poměru. Není dobré na krmení pro štěně šetřit. To, co ušetříme nyní, utratíme později například při léčení pohybových problémů pejska. Krmení by vždy mělo být určeno pro štěňata. Zvlášť se vyrábí štěněcí granule pro malá, střední a velká nebo gigantická plemena. Známé kvalitní značky již dnes dokonce nabízejí i speciální krmení pro štěňata konkrétních plemen!
Dříve bylo velkým trendem přidávat do krmení různé vitamínové a minerální doplňky. V dnešní době je to rozhodně přežitek, který u mnoha chovatelů bohužel přetrvává. Často pak dáváme pejskům kloubní preparáty, rybí tuk nebo vápník a podobně. A to vše zbytečně, a dokonce i na úkor našich psích mazlíčků! Každé vyvážené kvalitní krmení má vše, co pejsek potřebuje. Rozhodně není nutné pejskovi nic přidávat. Můžeme si to vysvětlit například na vápníku. Pro správné vstřebávání vápníku je podstatný jeho poměr s fosforem. Tento poměr je v krmivu nastaven přesně tak, jak to rostoucí zvíře potřebuje. Pokud pejskovi přidáme například tvaroh nebo minerální doplněk, dosáhneme tak jedině toho, že vápníku bude oproti fosforu nadbytek a jejich vstřebávání bude narušeno. Pokud naopak přidáme pejskovi maso, dosáhneme nadbytku fosforu a opět narušíme ideální poměr těchto dvou důležitých prvků. Pokud si to vše představíme komplexně, tak cokoliv, co pes dostane mimo komerční diety, mu naruší vyvážený a důkladně propočítaný poměr živin. Jen veterinář proto může doporučit určitý doplněk ke krmivu, pokud zvířeti prokazatelně něco chybí. Pokud neuváženě naordinujeme nějaký přípravek sami, natropíme více škody než užitku.
Důležitou roli hraje i správná technika krmení. Každý pes by měl mít vždy dostatek čerstvé pitné vody. Štěňata se začínají přikrmovat ve věku 3–4 týdnů. Pejska si přivezeme ve stáří asi 8 týdnů. V této době
Rozsah ošetření závisí na stupni postižení. Při prvním, nejlehčím stupni, kdy zánětlivé změny postihují pouze takzvaný volný okraj dásně, postačí odstranění zubního kamene a úprava povrchu skloviny (takzvané depurace). Zánět poté obvykle spontánně vymizí. Pokud dojde při dalším postupu onemocnění k uvolnění dásní a tvorbě parodontálních kapes, je nezbytně nutné tyto léze ošetřit. Základní ošetření zahrnuje takzvanou „uzavřenou kyretáž“, při které je z parodontálního chobotu ručními nástroji (parodontální, subgingivální kyrety) odstraněn plak, zubní kámen, odumřelá tkáň, granulační tkáň a nekrotický povrch zubního cementu. Toto ošetření umožní potlačení infekce a případné vyhojení defektu, což není jinak možné.
Dále jen nutné zvážit vytažení zubů, u kterých je nepravděpodobné, že u nich dojde k vyhojení chobotů, nebo bude onemocnění alespoň možné kontrolovat a udržovat. Pro rozhodnutí, zda a který zub extrahovat, neexistuje jednoznačné hledisko. Vedle rozsahu poškození tkání je brán v úvahu věk psího pacienta, jeho zdravotní stav a možnosti následné terapie. Účelem vytržení zubů je v tomto případě zbavit zvíře bolesti, zabránit destrukci čelistní kosti zánětlivým procesem a především zlikvidovat infekční ložisko v okolí postiženého zubu. Extrakce nevratně postižených zubů je vždy lepším řešením než dlouhodobé vystavování pacienta chronické infekci a bolesti. Pro psa nepředstavuje ztráta zubů, a to dokonce i ztráta kompletního chrupu, žádný problém a nemá na něj negativní dopad.
Klinické zkušenosti naopak ukazují, že u psů s velmi pokročilou parodontitidou dochází po radikálním ošetření, tedy extrakci, k podstatnému zlepšení zdravotního stavu, a to i v pokročilém věku. Lepší zdravotní stav se pozitivně projevuje i na psychickém stavu daného psa. Obavy majitelů z radikálního zubního ošetření tedy nejsou opodstatněné.
Na profesionální stomatologický zákrok pak navazuje domácí péče. Její kvalita má na celkový dlouhodobý výsledek ošetření zásadní vliv. Obvykle zcela nezabrání dalšímu rozvoji onemocnění parodontálních tkání, ale významně prodlouží interval do dalšího ošetření. Domácí péči lze rozdělit na aktivní a pasivní.
Dysplazie kyčelního kloubu – označovaná také jako DKK – je bolestivé onemocnění, při kterém dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa.
Dysplazie kyčelních kloubů je dědičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženi psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie propukne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.
Na vzniku dysplazie se dědičnost podílí mezi 20 až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek představují vnější vlivy, a to zejména výživa a tendence k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.
Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava. Pohyb, respektive nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat na betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink. Druhým nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie je nekvalitní strava nevhodná pro štěňata. Často obsahuje nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.
Z hlediska prevence je proto nutné zaměřit se na všechny rizikové faktory. Genetiku lze ovlivňovat pouze přísnou selekcí v chovných programech, která by měla přinést snížení výskytu DKK u dalších generací. Ovlivnění výskytu DKK tímto způsobem je problematické a zdlouhavé, navíc s poměrně nejistým výsledkem. Jako majitelé psů ovšem můžeme do určité míry eliminovat vnější faktory, které ve vývoji DKK hrají také důležitou roli. Jedná se především o výživu a zátěž. Je zjištěno, že abnormální zátěž, jak nedostatečná, tak nadměrná, negativně ovlivňuje růst kloubní chrupavky.
Základní poměr krmné směsi u štěňat je 2 díly masa a 1 díl přílohy. U dospělého psa je tento poměr obrácený. Strava musí být vlažná, tedy ani horká, ani studená. Potřebujeme-li ochutit například kaši nebo jogurt, použijeme hroznový cukr (glukopur) nebo med. Běžný cukr není vhodný, je pro štěňata hůře stravitelný.
Během celého růstového období je vhodné podávat psům jako doplněk mléčné výrobky – tvaroh, smetanové výrobky, sýry, jogurty a žloutek jako pamlsek. Poraďte se však s veterinářem v případě, že krmíte granulemi, jaké množství mléčných výrobků je pro vašeho psa optimální, abyste se vyhnuli potížím z nadměrného podání vápníku, který už by měl být v granulované stravě pro štěňata obsažen v dostatečném množství.
Pokud podáváte granule pro štěňata po odstavu, doporučuje se zezačátku je podávat přelité masovým vývarem. Řiďte se dávkováním uvedeným na obalu. Nedávejte najednou jogurty, sýry a tvaroh. Vyberte vždy pouze jeden produkt. Žloutek podávejte jednou týdně, případně jej můžete přidat do dávky vařeného krmení, ne do granulí.
Doporučuje se také strouhaná mrkev, která působí dobře na peristaltiku střev, a ovoce. Ovoce zařaďte do jídelníčku psa tak, aby ho trávil samostatně, nejméně 2 hodiny před nebo po podávání jiné stravy, nepodávejte ho s jinou potravou, aby v útrobách psa nekvasilo a nehnilo. Jednotlivé dávky nemají mít řídkou kašovitou konzistenci, ale podobu husté polévky s kousky masa, těstovin, zeleniny. U rostoucích štěňat zejména velkých plemen se doporučuje i přidávání kloubních přípravků, jako je například Alavis.
Pro správnou funkci trávicího ústrojí je nutné zařadit do jídelníčku i pevné části potravy, je důležité psovi podávat i flaksy a kližky. Krmte pokud možno ve stejnou dobu a na stejném místě. Nesnědené zbytky potravy ihned odkliďte, aby si pes zvykl, že jídlo je podáváno jen ve stanovený čas a nezačal si vybírat.
Pes musí mít vždy přístup k vodě. Pes na granulované stravě má spotřebu vody vyšší, pití vody nikterak u psa neomezujte. Každou změnu stravování provádíme pozvolna. Náhlé přechody na jiný druh krmení způsobují trávicí problémy. Po krmení necháme psa alespoň dvě hodiny v klidu. U rozrušeného psa krmení odložte na dobu, kdy se uklidní.
Psům nepodávejte sladké pečivo z hladké bílé mouky, cibuli, zelí, kapustu, česnek, lomivé kosti, cukrovinky s obsahem cukru, hlavně čokoládu a čokoládové výrobky, které jsou pro psa přímo toxické, dále potraviny slané (uzeniny) a kořeněné pálivým kořením, slezinu (způsobuje průjem) a potraviny slazené umělým sladidlem (v zahraničí byla popsána úmrtí v souvislosti s požitím výrobků s umělým sladidlem xylitol).
Pokud již máte zběžnou představu, jak bude vaše akvárium vypadat, a znáte nároky na prostor ryb, které budete mít, můžete začít s výběrem velikosti akvária. Dejme tomu, že pro začátek nebudete nároční na výběr ryb, protože nemáte příliš zkušeností a spokojíte se s některými menšími běžnými druhy – živorodky, tetry, pancéřníčci, menší krunýřovci. Minimální velikost akvária, o které byste měli v tomto případě uvažovat, je 50 litrů. V menších akváriích se snadno projeví nezkušenosti a chyby. Dá se říci, že čím větší, tím lepší. Vhodný objem prvního akvária je mezi 50 a 100 litry. Na něm si vyzkoušíte co a jak a v případě, že vás to nechytne, nebudete muset řešit problém, kam s 200litrovým akváriem. V případě většího zájmu o akvaristiku si dříve nebo později pořídíte větší akvárium a potom můžete s úspěchem používat toto k odchovu ryb nebo jako karanténu. Pamatujte, že ve velkých akváriích udržíte snáze biologickou rovnováhu.
Co se týče rozměrů, výška akvária osázeného rostlinami by neměla přesahovat 50 cm, protože byste později řešili problém s prosvícením celého vodního sloupce. Do 50 cm bez problémů postačí obyčejné zářivky, nad tuto hranici je možné je také použít, ale lepší je uvažovat o alternativním zdroji světla – k tomu se nejlépe hodí nízkotlaké sodíkové výbojky. Dalším důvodem této výšky je praktičnost – u vyšších akvárií budete mít problém s údržbou a nedosáhnete rukou na dno. Poměr délky k výšce přední stěny akvária by měl být minimálně 2 : 1 (například délka 130, výška 50), což vypadá opticky velice hezky. Čím větší je tento poměr, tím efektnější bude celkový výsledek. Šířka boční stěny (tedy hloubka z předního pohledu) by potom neměla být menší než výška akvária kvůli dostatečně velké ploše hladiny, kterou proniká do vody kyslík.
Je možné si pořídit i nestandardní tvar akvária (s šestiúhelníkovou nebo osmiúhelníkovou podstavou, s prohnutým předním sklem, rohové akvárium a vůbec jakýkoliv možný vyrobitelný tvar). Neměli byste přitom ale zapomínat na dostatečně velkou plochu vodní hladiny vzhledem k výšce a na praktičnost daného provedení. Akvária by se vždy měla přizpůsobovat zářivkovým trubicím, které použijete na osvětlení (pokud se nerozhodnete používat halogenové reflektory).
Také byste měli popřemýšlet, zda na akvárium použijete krycí skla, či nikoliv. Prosvětlený kryt přes celé akvárium nutný není, u akvária s malým krytem je jeho použití vhodné – zabráníte tím zbytečným úmrtí ryb při vyskakování.
Kolem menšího akvária je relativně více práce než kolem většího. S rostoucí velikostí akvária však bohužel rostou i náklady na jeho provoz. Pokud chcete někde na provozu akvária ušetřit, jednou z&nbs
Při výběru vhodné značky bychom se neměli spoléhat jen na reklamu nebo na osvědčené rady pejskařů, které potkáme v parku (i když někdy je dobrá rada nad zlato), ani na to, že určité granule pejskovi chutnají. Psům totiž mnohdy víc chutnají granule nekvalitní, které jsou dochucené solí a chemickými příchutěmi. Hlavním kritériem při rozhodování by mělo být jednoznačně složení krmiva! Pokud složení zhodnotíme jako kvalitní, vzorek několika značek pak můžeme předložit psovi, aby si sám vybral, které mu budou víc chutnat.
Při výběru bychom neměli hledět pouze na cenu, ale zejména na kvalitu. Mějme na paměti, že zdravý a dobře živený pes navštěvuje veterinárního lékaře pouze při prevenci. Proto není vhodné na výživě šetřit. U běžně aktivních dospělých psů je prvotním úkolem zajištění optimální tělesné hmoty, podpora zdravého zažívání a úprava kondice kůže a srsti.
Klíčem k výběru správného krmiva je vědět, jak číst údaje a etikety na obalu. Nejdůležitějším údajem je takzvané složení krmiva, které je povinné a kontrolovatelné. Bývá označováno jako „nejpravdivější údaj na pytli granulí“, protože výrobce musí v sestupné řadě podle hmotnosti deklarovat suroviny, které byly zpracovány při výrobě krmiva. Mnoho lidí se při výběru granulí řídí cenou, ale cena nemusí být vždy úměrná kvalitě. Nejdražší krmivo tak nemusí být to nejlepší. Spíše než cenou se tedy řiďte složením! Jistotou ale zůstává, že krmiva zakoupená v supermarketech či hypermarketech nebo takzvané ekonomické řady nemají s kvalitním krmením nic společného. Nekvalitní složení (hodně obilovin a soli, málo masa, chemická konzervace a podobně) je totiž jedním z hlavních znaků těchto granulí. V reklamách jsou mnohá krmiva prezentována jako vyvážená strava, ale prostudujeme-li si jejich složení, tak rychle pochopíme, jak na tom jsou doopravdy.
Při výběru krmiva bychom kromě kvality a ceny měli brát v potaz i dávkování krmiva. Dávkování totiž může výrazně ovlivnit výslednou cenu krmné dávky na den. U krmiv vyšší kvality obvykle stačí menší dávka krmiva, protože je výživnější. V konečném důsledku pak dražší granule mohou vyjít na stejnou částku, nebo dokonce levněji než granule levnější, ale s vyšším dávkováním. Nižší objemová dávka granulí spojená s krmením dvakrát denně také představuje nižší potenciální riziko torze žaludku (přetočení žaludku).
Suroviny, které byly použity pro výrobu krmiva, by měly být přesně pojmenované. Například „rýže“ místo „obiloviny“, „kuřecí tuk“ místo „živočišný tuk“, „kuřecí moučka“ místo „masová moučka“. Jinak nemůžete vědět jistě, co vlastně granule obsahují. Obecné názvy jednotlivých surovin místo konkrétního pojmenování vypovídají o nízké kvalitě produktu.
