Tělo pavouka můžeme již při zběžném pohledu rozdělit na dvě základní části: hlavohruď, na níž zřetelně rozlišíme šest párů končetin, a zadeček, který u sklípkanů není článkovaný. Obě tyto části jsou spojeny tenkou stopkou.
Hlavohruď nese na hřbetní straně kompaktní štít. Ten si můžeme nejlépe prohlédnout na sklípkaní svlečce. Nápadným útvarem je jamka neboli vtisk, který vbíhá dovnitř těla pevným trnem, sloužícím pro úpon mohutných svalů savého žaludku. Dále si můžeme v přední části karapaxu všimnout drobné vyvýšeniny, na níž jsou uloženy čtyři páry jednoduchých očí. Jejich zorná pole se překrývají a pavouk tak registruje zrakové podněty ve značně širokém úhlu. Na spodní straně hlavohrudi najdeme mezi kyčlemi nečlánkovanou pevnou destičku zvanou prsní štít.
Sklípkany odlišujeme od ostatních pavoukovitých podle postavení chelicer. U labidognátních pavouků se chelicery při zakousnutí pohybují k sobě, u ortognátních se chelicery zakusují paralelně dozadu.
Klepítka neboli chelicery vznikly z prvního páru končetin. Jsou dvoučlánkové, a jak již bylo řečeno, otevírají se rovnoběžně s podélnou osou těla. V bazálním článku chelicery je umístěna jedová žláza, jejíž vývod ústí těsně pod špičkou druhého článku.
Druhý pár končetin se přeměnil v makadla (pedipalpy). Ty mohou mít u pavoukovců nejrůznější tvar, ale u sklípkanů mají podobu kráčivých nohou. Jsou ovšem o jeden článek kratší. Kyčelní články pedipalp (gnathocoxy) ohraničují spolu s horním (labrum) a dolním pyskem (labium) ústní otvor, kterým začíná trávicí trubice. Rozšířená představa, kterak pavouci vysávají kořist chelicerami, je tedy mylná. U dospělých samců mají pedipalpy také významnou úlohu při páření. V dospělosti se u nich mění poslední článek makadel v kopulační orgán, složený ze dvou základních částí. Vlastní zásobárna spermatu (bulbus) vybíhá ve špičatý útvar (embolus). Ten je při kopulaci zaváděn do spermaték samice. Celý orgán je v klidu sklopen, takže je na první pohled špatně viditelný.
Zbývající čtyři páry končetin slouží k pohybu. Jsou osmičlánkové a poslední dva články zpravidla nesou na spodní straně zvláštní chloupky (scopulae). Právě toto husté ochlupení tvořené kartáčky krátkých, na konci větvených chloupků funguje podobně jako přísavky gekonů a umožňuje sklípkanovi pohyb po hladkém povrchu (sklo, listy rostlin). Nejlépe je toto ochlupení samozřejmě vyvinuto u stromových sklípkanů, kde jsou koncové články končetin (zejména tarsus pedipalp a tarsus i metatarsus předních dvou párů noh) díky němu značně rozšířené a na první pohled upoutají svým duhovým leskem.
Zadeček sklípkanů je vakovitého tvaru, původní článkování lze vysledovat jen podle uložení některých důležitých orgánů.
V naší poradně s názvem NEMOC KRÁLÍČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dáša.
Dobrý den,prosím o radu.Mám králíčka beránka 7let a poprvé se u něj objevila nemoc u oka až k čumáčku proužek holé kůže,nevím co to je a jestli by pomohla nějaká mastička,jinak je čilý a v pohodě,strašně přítulný,děkuji za odpověd :-) Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše jde o podkožní střečkovitost. To je parazitární onemocnění zvířat způsobené larvami much – čeledi střečkovitých, lidově zvaných střečci, patřících mezi dvoukřídlý hmyz. Zatímco onemocnění vyvolávají larvy, dospělé mouchy jsou neškodné, mají zakrnělé ústní ústrojí, které jim dovoluje jen sání rostlinných šťáv, a brzy hynou. Nejlepší bude, když králíčka necháte vyšetřit veterinářem, protože střečkovitost se bude rozšiřovat a králíček bude trpět až tak, že se dostane do šoku, při kterém může i zahynout.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Tito paraziti žijí na povrchu těla koček (paraziti u koček). Vývojový cyklus blech od vajíčka po dospělého jedince trvá 3 až 4 týdny, přičemž samička klade vajíčka až 3 měsíce. U klíštěte plné nasátí trvá 24 až 48 hodin.
Možnosti likvidace a obrany:
Obojek: Je levný, snadno dostupný, účinek proti blechám až 4 měsíce, proti klíšťatům až 10 týdnů, záleží na značce. Může způsobovat lokální alergie a vypadávání srsti, před nasazením je lépe aplikovat antiparazitární šampon. Výrobky: Bayer Bolfo (od 4 měsíců věku), Beaphar, Trixie (od 6 měsíců věku).
Sprej: Je levný, snadno dostupný, kočky ale nesnášejí zvuk spreje při aplikaci. Hrozí možnost olíznutí a následné otravy (vyhýbat se přípravkům, v nichž je účinnou látkou permethrin). Sprej je vhodný jako „nouzový“ přípravek, kdy je nutné ihned likvidovat velké množství blech na zvířeti, většinou je jen proti blechám. Výrobky: Frontline (Pfizer), Bayer Bolfo, Diffusil.
Šampon: Je levný, snadno dostupný, ale je problematický při použití u koček (manipulace, oplachy). Většinou je jen proti blechám a má pouze krátkodobou účinnost. Výrobky: Frontline (Pfizer), Bayer Bolfo, Orthosan, Héry.
Pudr: Má obdobné výhody a nevýhody jako šampon. Výrobky: Beaphar, Bayer Bolfo, Trixie.
Spot-on: Je dražší (některé jen na předpis), má vysokou účinnost, jeho aplikace snadná.
Výrobky:
Frontline (Pfizer) – fipronil: Účinnost proti blechám a klíšťatům (po aplikaci umírají nové blechy do 24 hodin, všenky do 48 hodin). Přípravek může začít účinkovat až několik dní po aplikaci; užívá se od 8 týdnů stáří; doba účinnosti po aplikaci: klíšťata 1 měsíc, blechy 5 týdnů.
Advantage (Bayer) – imidacloprid: Je přípravek proti blechám, užívá se pro kočky od 6 týdnů stáří, doba účinku: 1 měsíc. Zabíjí i larvy v okolním prostředí, lze aplikovat také jako prevenci.
Advantage 40 pro kočky do 4 kg
Advantage 80 pro kočky nad 4 kg
ProMeris (Cymedica) – metaflumizon: Přípravek proti blechám, pro kočky a koťata do 4 kg i pro kočky nad 4 kg, používá se od 8 týdnů věku, účinek: 6 týdnů.
Advocate (Bayer) – imidacloprid + moxidectin: Přípravek proti blechám, oblým červům (škrkavkám a měchovcům) i proti jejich larvám, srdečním červům (prevence) a roztočům (svrabu); používá se od 9 týdnů věku, doba účinku: 1 měsíc; prevence i léčba.
Pokud přikrmujete stravou s živočišnou složkou, mohou se u ryb objevit vnitřní paraziti, převážně hlístice. Poznáte to podle toho, že se ve výkalech krunýřovců objevují vajíčka těchto parazitů.
Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).
Mezi projevy vyrážky patří škrábání, zarudlá kůže a vypadávání srsti. Projevy závisí na druhu onemocnění.
Škrábání
Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Měli bychom sledovat, zda se na těle psa nevyskytují paraziti (blechy, vši, roztoči) nebo bakteriální nákazy (malá, infikovaná a šupinatá místa a červené zanícené plošky).
Příčinami škrábání může být zamoření parazity, ušní onemocnění, onemocnění análních žláz či podráždění (zarudlé břicho).
Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce. Proti parazitům se používají protiparazitní koupele (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech), omývání infikovaných míst antibakteriálním roztokem. Všechny nákazy, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči. Při podráždění pokožky odstraňte příčiny, které je způsobují (nylonové koberce, dezinfekční prostředek na mytí podlahy). Když léčení selže, poraďte se s veterinářem.
Pokud je kůže popraskaná nebo mokvá, tak se okamžitě poraďte s veterinárním lékařem.
Zarudlá kůže
Tento příznak signalizuje začátek onemocnění ještě předtím, než se plně rozvine.
Příčinami může být přítomnost blech, vší, podráždění pokožky dotykem, alergický zánět kůže a bakteriální nákazy.
Léčení souvisí s příčinou infekce. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast. Při větším rozšíření použijte dětský lanolinový šampon, který dobře opláchne dráždivé látky a zklidní pokožku. Suchou kůži ošetřete sprejem proti blechám. Když do 24 hodin nedojde ke zlepšení, poraďte se s veterinářem.
Vypadávání srsti
Příčiny vypadávání srsti psů jsou různé. Je třeba vždy věnovat pozornost srsti i pokožce psa a prohlédnout jej, zda se u něj nevyskytují zlámané chlupy, jestli nemá zanícenou kůži, holá místa, jestli mu symetricky nevypadává srst nebo nepřiměřeně dlouho nelíná.
Dalším důvodem vypadávání srsti bývá škrábání (zarudlá kůže, zlámané chlupy), poruchy růstového cyklu (holá místa) a výživa.
Nejčastější příčinou vypadávání srsti jsou však hormonální poruchy, které vyžadují veterinární péči. Jsou-li zaviněny nevhodnou skladbou potravy, dávejte psu multivitaminy a olej, které zastaví línání. Jestliže se po několika týdnech stav nezlepší, spojte se ihned s veterinářem.
Babesie jsou původcem této nemoci – jsou to parazité napadající červené krvinky. V Americe, Africe, Asii a jižní Evropě se u psů vyskytuje Babesia canis, v Indii a jižní Africe Babesia gibsoni, kočky napadá Babesia felis v zemích severní Afriky, v Indii, USA a jižní Evropě. Přenašeči jsou tropická a subtropická klíšťata rodu Haemaphysalis, Rhipicephalus a v mírném klimatu Dermacentor. Zvířata poškozují destrukcí erytrocytů- dochází u nich k akutní hemolytické anémii za příznaků vysoké horečky provázené hubnutím, žloutenkou, ascitem, postupně přibývají poruchy dýchacích a trávících cest, poškození očí, může být zasažen i nervový systém s následnými poruchami hybnosti, ochrnutím a záchvaty připomínajícími epileptické. U Babesie felis je průběh mírnější, kočky se uzdraví často spontánně.
Terapie musí být intenzivní, na psí babesiózu se podává např. imidokarb, u koček trypanová modř. Akutní infekce psů mají prognózu poměrně nepříznivou, v rámci prevence jsou proto důležité přípravky chránící zvířata před napadením klíšťaty. Pokud už je klíště přisáté, co nejrychleji jej odstraňte.
V naší zemi se vyskytuje r. Dermacentor v okolí dolního toku Dyje a Moravy, na Slovensku žije rovněž v některých částech, proto riziko babeziózy je i u nás v mírném pásmu.
Výčet nemocí hrozících v exotických krajích je samozřejmě mnohem rozsáhlejší. Plicní motoličnatost, motoličnatost jater či pankreatu, mnoho dalších parazitárních původců gastrointestinálních potíží, postižení očí Telaziózou či řada helmintodermatóz aj. trápí více či méně často zvířata i člověka v různých oblastech světa.
V rámci zachování zdraví tedy v cizích končinách nenechejte svého chlupatého přítele volně běhat, lovit či žrát mršiny, nekrmte jej syrovým masem, podávejte pouze pitnou vodu. Bezpodmínečně nutné je používání repelentů, obojků či spot onů a dalších přípravků dle konkrétních cílových destinací.
Před cestou vždy zvažte, zda není pro Vašeho psa po dobu dovolené lepší chalupa u tchýně v Beskydech či kupříkladu pro Vaši kočku známý hlídající ji u Vás v bytě. Kočičky se hůř adaptují na změny prostředí, roli hraje u obou zvířat i vedro, dlouhá cesta letadlem aj., které zvlášť ve starším věku chlupáčkům neprospějí.
Při plánování cesty do jižní Evropy, Afriky, Jižní a Střední Ameriky a některých asijských končin je důležité být informován o parazitárním onemocnění Leishmanióze. Jedná se o zoonózu, riziko tedy platí jak pro lidi, tak pro domácí mazlíčky. Leishmanie jsou bičíkovci (jedna ze skupin prvoků), které přenáší tropičtí komárci rodu Phlebotomus a Lutzomia. V těle savců napadají krevní buňky monocyty, ve kterých se množí, až buňka postupně praskne a takto uvolnění paraziti pokračují v invazi do dalších buněk. Komár následně svým kousnutím nasaje infikovanou krev a šíří parazitózu dále.
U lidí se leishmanióza vyskytuje v kožní a systémové formě, u psů a koček jde vždy o systémové onemocnění. Zvířata hubnou, trpí horečkou, patrné je zvětšení mízních uzlin a kožní změny (typická je tvorba tzv. „brýlí“ okolo očí), hnisavé vředy na kůži, postupně dochází k průjmům a selhání ledvin. Onemocnění je závažné a velmi obtížně léčitelné, i po terapii (přípravky s antimonem) dochází k častým exacerbacím.
Prevencí jsou repelenty! Pro psy existují na trhu např. obojky, spreje, atd. s látkami namířenými přímo proti nebezpečným pakomárům. Toto onemocnění je velmi časté u toulavých psů např. v oblíbeném Řecku, Itálii, Španělsku a dalších zemích, proto zároveň předejděte šarvátkám Vašeho čtyřnohého kamaráda s např. řeckým psem. V ČR tito komárci nežijí, proto zde není nebezpečí šíření.
Srst psa je jakýmsi zrcadlem, v němž se odráží zdraví psa. Pokud pes trpí silným vypadáváním srsti a jsou dokonce vidět holá místa (alopecie), která však nejsou vyvolána odíráním, škrábáním nebo olizováním, znamená to, že něco není v pořádku. To však platí i v případě, že je srst mastná nebo naopak nelesklá, vyskytují se ekzémy nebo se pes škrábe.
Změna barvy srsti může být znamením špatné výživy, narušením metabolismu, stresem, alergií nebo klimatickými změnami. Když dojde ke zbarvení srsti dočervena nebo došeda, může se například jednat o nedostatek mědi. Naopak nedostatek zinku způsobuje předčasné šednutí chlupů nebo kožní nemoc zvanou paraketóza (nadměrné rohovatění kůže).
Hlavním předpokladem zdravé a krásné srsti je starostlivá péče o psa. Všechny psy, dokonce i psy s krátkou srstí je nutno pravidelně kartáčovat. Při česání máme možnost všimnout si případných změn na kůži, parazitů nebo nádorů. Psi by se měli koupat minimálně, a když, tak pouze vlažnou čistou vodou a jemnými promašťujícími psími šampony a chránit přitom uši vatou.
Problémy se srstí mohou odkazovat také na nesprávnou výživu. Prodávaná krmiva jsou většinou vyvážená, avšak u domácí vařené stravy tomu tak být nemusí. V tomto případě je potřeba doplňovat tuto stravu minerálními a vitamínovými preparáty a občas vajíčkem. Spousta psů má nelesklou, matnou srst, když žerou příliš hodně masa. I tady je vhodné přejít na vyváženou stravu. Další možností je, že má pes alergii na určitý typ podávaného krmiva. Potom je nutné změnit druh krmení. U některých psů vysoké dávky bílkovin a nedostatek životně důležitých mastných kyselin způsobují lupy, svědění nebo ekzémy.
Za problémy se mohou skrývat i paraziti, například roztoči, nebo plísňové infekce, a to především při vypadávání srsti, výskytu lupů nebo u nelesklé srsti. Některým psům může vypadávání srsti způsobit alergie na blechy.
Vypadávání srsti může mít rovněž hormonální příčinu. V mnoha případech jde o hypofunkci štítné žlázy. Po kastraci dochází taktéž ke změně hormonů v těle. Vypadávání srsti většinou ale netrvá příliš dlouho a po nějaké době samo zmizí.
Další příčinou vypadávání srsti bývá stres. Neurotičtí nebo stresovaní psi mají tendenci se škrábat a kousat, jejich srst je řídká nebo jim vypadává na určitých místech.
U některých plemen bývá vypadávání srsti podmíněno geneticky, například u boxerů a dalmatinů.
Příčin může být hned několik: mezi ty nejčastější patří nesprávná výživa, hormonální poruchy, alergie, paraziti, stres či genetika.
Alopecie (lysivost) se od běžného línání liší, jde totiž o lokální či částečnou ztrátu srsti. Důvodů je několik – zastavil se růst chlupů, pes si kůži nadměrně škrábe a vykusuje nebo chlupy samy z určitého místa vypadávají.
Alopecii způsobují:
Hormonální poruchy: nevyváženost pohlavních hormonů; snížená aktivita štítné žlázy (takzvaná hypotyreóza), zvýšená hladina hormonu nadledvin, například v důsledku nádorového onemocnění hypofýzy nebo nadledvin (Cushingův syndrom).
Parazitické a plísňové onemocnění: takzvaná prašivina způsobená roztočem trudníkem (rod Denodex) nebo kruhový lišaj způsobený plísní.
Prostředí: otlačeniny, mozoly na loktech, popáleniny, reakce na místo vpichu injekce, stříhání srsti (u špiců).
Dědičné poruchy: částečná lysost u jezevčíků, alopecie u plemen vyšlechtěných pro neobvyklou barvu srsti, která je spojená se ztrátou pigmentu, zánět mazových žláz (u středních pudlů), zánět kůže u severských plemen vyvolaný nedostatkem zinku.
Chování: neustálé olizování určité oblasti, často vyvolané nudou nebo stresem – jako následek vzniká zánět kůže.
U psů se mohou objevovat různé kožní otoky. Je nezbytné stanovit přesnou diagnózu, neboť některé typy (například bradavice, cysty a nádory) vyžadují chirurgické odstranění. Cysty lze nahmatat jako tvrdé bulky pod kůží. Bradavice jsou růžové, případně pigmentované, skvrnité a u kořene strupovité. Vyskytují se často u starších psů. Jsou virového původu a spolehlivě proti nim pomáhá lék Plerasan V. U starších psů se také občas vyvíjejí pomalu rostoucí nádory, často jde o měkké vejcovité útvary pod kůží (benigní, tedy nezhoubné nádory). Otoky u starších psů by však měl vždy vyšetřit veterinář, neboť hrozí riziko rozvoje nádorového onemocnění.
Essential 6 spot on pro psy je patentovaný přípravek pomáhající při kožních potížích – línání, matná, suchá, lámavá a mastná srst. Obsahuje léčebné oleje s antiseptickými, zklidňujícími a protisvědivými účinky. Přípravek doporučují i veterinární dermatologové.
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat způsobené parazitickými roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů a koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i fretky, lišky a ostatní šelmy. U králíků může v uších parazitovat jiný roztoč – Prosoptes cuniculi. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U mnoha zvířat, zvláště u koček a lišek, se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Ušní svrab, lidově také prašivina, je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu koček je strupovka ušní (Otodectes cynotis), která napadá i ostatní šelmy. Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U koček se vyskytuje mírnější forma nemoci, případně onemocnění probíhá bez příznaků.
Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus (doba, za kterou samička z nakladeného vajíčka začne klást vlastní) trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Z domácích zvířat je nejčastěji ušní svrab diagnostikován právě u koček. Klinicky se projevuje zejména u zanedbaných koťat nebo starších jedinců a je příčinou 60–70 % zánětů zvukovodu. Zdá se, že svědění, které provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou.
Přítomnost parazitů rovněž stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u kočky svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi. Pokud je diagnostikován ušní svrab, veterinární lékař vybere pro vaši kočku adekvátní terapii, kterou může být například aplikace příslušného spot-on přípravku. V případě závažného zánětu ve zvukovodu je třeba doplnit terapii vhodnými antibiotickými kapkami do uší. Vždy je však nutné přeléčit všechna zvířata v domě.
Alergie, ať už na cokoli, je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale můžeme do určité míry kontrolovat její projevy.
Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel nejprve vyloučí blechy a pak se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, přestože nemá blechy.
Mezi nejsvědivější oblasti často patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy může být příznakem alergie zarudlá kůže boltců, záněty kůže nebo svědivý ekzém v okolí řitních žlázek. Alergie se může projevovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat, i když je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Obvykle se začnou projevovat až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy, ale nemusí tomu tak vždy být.
Díky civilizaci a jejím výdobytkům je okolní prostředí neustále zásobováno dalšími a dalšími látkami, které dráždí a oslabují imunitní systém. Bohužel se tyto dopady netýkají pouze lidí, ale i ostatních živočichů. To, že alergií přibývá nejvíce u zvířat, která jsou v téměř neustálém kontaktu s lidmi, o mnohém vypovídá.
S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů. A toto číslo stále narůstá. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Navíc často podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u svého oblíbeného plemene podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě.
Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním mnohdy problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií. Alergie (přesněji atopie) má totiž vždy genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci a jiní. V posledních letech je dohánějí pitbulové, američtí stafordští teriéři, ale i labradoři a retrívři.
Výčet látek (alergenů), na které si disponovaný pes může vytvořit alergii, se vcelku kryje s výčtem alergenů významných i pro člověka. Takzvané sezonní alergeny, tedy nejrůznější pyly (zejména travní), se u psů zatím uplatňují řidčeji. Významnější jsou ostatní nesezonní, takzvané obecné alergeny. Mezi nejčastější patří alergie na bytový
Vnější parazité (ektoparazité) se vyskytují v srsti psa. Určitě jste se někdy s některými osobně setkali, vyskytují se kdekoli a nejlepší obranou proti nim je správná hygiena a preventivní odčervování.
Trávicí problémy patří mezi nejčastější problémy u psů. Řadíme sem nejen průjmové onemocnění, ale i opačný problém – zácpu. Oba zmiňované problémy jsou nejčastěji způsobeny dietní chybou, kterou ve většině případů zaviní sám chovatel svojí nepozorností, nevědomostí či nadměrnou láskou a neschopností něco odříci svému psu. Nezřídka se na tom podílejí i děti a příliš starostliví sousedé.
Problémy s trávením mohou způsobit i orgánové choroby, bakteriální či virová onemocnění, střevní paraziti či alergie na určité složky v potravě. Ojediněle může jít o otravu.
Pokud dojde k zácpě či průjmu, zamyslíme se v první řadě nad možnou příčinou vzniku těchto zažívacích problémů.
Prvním základním a osvědčeným úkonem je „nasadit“ psovi přísnou dietu. Průjmové onemocnění bývá většinou doprovázeno i zvracením, v první fázi obsahují zvratky natrávenou potravu, pak jen žaludeční šťávy. To už je nutné dodržovat přísnou dietu. Psovi nepodáváme nejlépe až 48 hodin žádnou potravu, velmi omezeně tekutiny. Z tekutin se doporučuje černý neslazený čaj, který psovi nechutná, a proto pozře jen množství pro utlumení žízně. Pokud delší dobu pes čaj nechce přijímat, dáme mu malé množství převařené vody pokojové teploty. Malé dávky a často.
Nepodáváme žádné piškoty, suchary a jinou dietní potravu, neboť sliznice trávicího ústrojí potřebuje až 48 hodin na uklidnění, tedy bez kontaktu s potravou. Po této „hladovce“ jako první podáme mírně osolenou polévku z ovesných vloček nebo uvařenou rýži. Pokud se následně nedostaví zažívací problémy, můžeme dát psovi uvařené bílé maso nebo malou dávku masa ze psí konzervy.
Jestliže se nedostaví další průjem nebo zvracení, denní – ale stále dietní – dávky pomalu zvyšujeme. Uvádí se, že za 7–10 dnů se pes může začít krmit běžným, pro něho zvyklým krmivem a již v obvyklých dávkách. Pokud jsme si vědomi, že průjem vznikl po podání jiného krmiva, než na jaké byl pes zvyklý, toto ihned vysadíme a krmíme již odzkoušeným.
Jestliže i přes tuto dietu a úpravu stravy dojde k opětovným zažívacím problémům, je třeba navštívit veterinárního lékaře, který provede vyšetření psa, včetně laboratorního vyšetření trusu. I přes finanční náročnost těchto vyšetření je výsledek velmi efektivní, neboť na základě zjištěných výsledků lékař stanoví přesnou diagnózu.
Náš trh s krmivy pro psy je hojně zásoben i dietními krmivy při zažívacích problémech, a pokud nemáme čas psovi vyvařovat dietní stravu, můžeme koupit již krmivo dietní s nízkým obsahem proteinů a tuků a vyšším obsahem hrubé vlákniny. Doporučuje se podrobně prostudovat návod na krmení (některé krmivo se doporučuje namáčet) a rovněž prostudovat dávkování. Kupujte krmivo osvědčených značek, nejlépe ve specializovaných prodejnách.
