PLEMENA HONIČŮ je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jako snad jediný lovecký pes se výmarský ohař podroboval za účelem nabytí způsobilosti k chovu zkoušky ostrosti na člověka. Měl být hned od počátku nejen psem loveckým, nýbrž také dobrým, nebojácným obranářem. Výmarský ohař je velmi přátelský, dobře cvičitelný, v lovecké praxi považovaný za dostatečně ostrého a vynikajícího, vytrvalého stopaře.
Výmarský ohař – historie
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
Ve svém příspěvku PLEMENA PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kašpar.
Dobrý den,
rád bych článek doplnil o psy, kterých se problémy s ledvinami často týkají - Bull Terrier (bulteriér)
Cairn Terrier (kernteriér)
English Cocker Spaniel (anglický kokršpaněl)
German Shepherd (německý ovčák)
Samoyed (samojed)
jinak info jsem vzal z https://psiusmev.cz/media/o… Tak snad pomůže.. My jsme o naši Azou přišly právě kvůli ledvinám a byl to kokr.. :/
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Ve svém příspěvku PES ČÍVÁVÁ POPIS A POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonin Vaněk.
Mám stěně čívavu 7měsícu nevim jaké potraviny jsou pro něj nejlepší již jsem vyskoušel nekolik chřupek i kapsiček ale vetšínou mu nic nechutna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den, mám doma také čivavu, fenečku, v březnu jí budou 3 roky. Ta moje čivava je dost vybíravá, nejraději má jídlo vařené, hustou polévku, např. masíčko (kuřecí, hovězí, vepřové.) se zeleninou, vajíčko - stačí 1/2 na den , rýži, nudle, oves.vločky, brambůrek. Ale i tak mám doma granulky, pro malé plemena, některé jsou přímo pro čivavy. Nad kapsíčkama, paštičkama, atd. ohrnovala nos, čichla a odešla, radějí hladověla. Jinak když si najdete web.stránky , která je věnovaná čivavám, tam je o tomto plemenu úplně všechno, také jsem zpočátku nevěděla co s tím malým štěnětem, byl to dárek, pro mě ten nejkrásnější.
Označení velká plemena souvisí s váhou těchto králíků, protože někteří z nich váží i přes 10 kilogramů. Tito králíci se někdy chovají na maso a někdy kvůli jejich kožešině, protože kvalita jejich kožek je velmi dobrá. Naopak kvalita masa není tak dobrá jako u středních plemen, protože velká plemena mají vyšší vlákninu. Tato plemena jsou na chov náročnější, a proto nejsou doporučovány pro chovatele, kteří s chovem teprve začínají. Pro velká plemena jsou také velmi důležité jejich kotce, které by měly být minimálně metr dlouhé, skoro metr široké a přes půl metru vysoké, aby to byl pro tyto plemena králíka domácího dostatečný prostor.
Králíci se dají koupit přímo od chovatelů, případně existují různé inzeráty. Cena králíků závisí na plemenu, pohybuje se v rámci několik stovek korun. Záleží také na tom, jestli se jedná o čistokrevné plemeno.
Ve svém příspěvku ZAKALENÉ OKO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel Šafář.
Dobrý den,
Moje koťátko plemena ragdoll,7měsíců má dnes ráno zakalené jedno oko a je zakalené jako by bylo slepé.Je to domácí kočka takže by neměla mít onemocnění z venvkovních vlivů.Chtěl bych se zeptat na možnou léčbu ,protože návšťěvu veterináře můžu uskutečnit až přístí týden.
Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Yveta.
Nevi nekdo co to znači u člověka,kdyz ma zakalene oči a vidi tak nejak divně ,jakoby dookola rozmazane,nebo trubicovite ?Lekaři nevědi a posilaji na ruzna vyšetřeni a stejne nic .Je to psychicky fakt naročne.Už to trva pul roku.Dekuji za odpoved .Yveta
Slovem boo se označuje sestřih, kdy se pes ostříhá nakrátko po celém těle. Je ale střih a střih. Každému psovi sluší něco jiného a každý má pro výstavní střih jiné předpoklady. Svou roli hraje typ srsti, hustota podsady, dokonce i barva (pokud je pes výrazně sable). Výstavní střih se totiž tvoří tak, že se na pejskovi ostříhá pouze to, co ruší jeho přirozenou anatomii, nestříhá se tedy úplně nakrátko. Zastřihují se konečky srsti, aby byl pes upravený a kožíšek měl přitom co nejdelší.
Pomeranian by měl mít dvojitou strukturu srsti, to jest krycí srst a podsadu. Krycí srst je rovná, dlouhá a tvrdá, podsada je vatovitá, jemnější, schovaná pod krycí srstí. Díky krycí srsti se k podsadě nedostává vlhkost, špína ani prach. Anglický termín zní „double coated dog‟.
Obecně existují dlouhosrstá plemena, která byla pro úpravu střihem přímo vyšlechtěna (například pudl), dále plemena, jimž střih a holení nevadí (mají vlasovou strukturu srsti, například jorkšír), a konečně plemena, pro které je stříhání nakrátko a holení nevhodné. Do poslední skupiny patří hrubosrstá plemena psů a psi se strukturou srsti, jež je podobná právě srsti pomeraniana. U hrubosrstých a double coated psů dochází při nevhodné úpravě k trvalému poškození struktury srsti: srst se zjemní a ztratí své charakteristické vlastnosti.
Srst s podsadou má několik důležitých vlastností. Příroda ji vymyslela zejména proto, aby pejskovi pomáhala. Člověk pak šlechtěním psí plemena měnil, vylepšoval, zvětšoval objem srsti či srst prodlužoval, avšak princip (její účel) zůstal stejný. To se týká nejen pomeraniana, ale i ostatních psů s podobným kožíškem, tedy plemen čau-čau, husky, samojed. Z menších plemen můžeme v této souvislosti zmínit německého špice středního nebo vlčího špice.
Pokud se „double coated‟ pejsek zašpiní, většina nepořádku a špíny se dotkne jen krycí srsti, jinak nezanechá trvalé stopy. Tento druh srsti se označuje jako samočisticí srst. Rovněž vlhkost neproniká do tvrdé krycí srsti tak rychle, jak by pronikala do vatovité podsady. Srst ostříhaná nakrátko se tudíž hůře udržuje čistá a suchá.
Vlhkost lze považovat za nepřítele malého chlupatého pejska. Jestliže totiž zůstane několik hodin vlhký, může snadno prochladnout i v relativně teplém prostředí, nebo se naopak může zapařit, když leží v pelíšku a spí. V důsledku toho může mít vleklé kožní potíže. Prochladnutí ohrožuje miniaturního pejska dokonce na životě.
Krycí srst však nechrání psa pouze před vlhkem, krycí srst pomáhá pejskovi udržet optimální tělesnou teplotu. Proto neostříhaní pomeranianové či špicové nepotřebují v zimě oblečky. Chrání je jejich kožíšky.
Ale pozor! Podsada ve funkční dvojité srsti je tak dokonalá, že dokáže i pravý opak: v parných letních dnech pejska chladí a zajišťuje, aby teplota kůže odpovídala teplotě tělesné. Představte si tedy, že pejskovi není díky mohutné srsti horko. Je-li okolní vzduch teplejší než psí tělo, podsada a krycí srst toto teplo k pejskovi jednoduše nepustí.
Stříhání pomeranianů nakrátko není vzhledem k výše uvedeným informacím pro toto plemeno vhodné.
Výběr plemene v současnosti mnohem častěji podléhá módním trendům než uvážlivému pořizování. Není smutnější pohled než na obézní border kólii v garsonce bez možnosti vyběhat se či provozovat nějaký psí sport. Před pořízením si upřímně řekněte, kolik času na pejska máte, jaké jsou finanční možnosti (i uživit maltezáčka bude snazší než bernardýna), zda nemáte alergii na psí srst či nepreferujete psy, kteří nelínají (pozor u většiny těchto plemen se srst musí upravovat), atd. V žebříčku našich preferencí se spolu s mnoha dalšími drží v současnosti tato plemena:
Německý ovčák
Jedná se o pracovně poměrně univerzální a inteligentní velké psí plemeno. Německý ovčák je skvělý hlídač a pes oddaný své rodině. Na výchovu a výcvik je nutné ale myslet již od štěněte a v klidu – pomocí hlasu, pozitivní motivace a pamlsků dosáhnete dobrých výsledků. Agresí a bitím docílíte opaku – vychováte bázlivého až nebezpečného psa pro sebe i okolí.
Široká psí skupina zahrnující dvě stálice - Labradora a Zlatého retrívra. Nicméně na oblíbenosti poslední dobou nabývají i Flat coated retrívr či Nova scotia duck tolling retrívr. Vášniví milovníci pohybu, vody, her jsou přátelskými a akčními parťáky do života. Plemena jsou poměrně snadno vycvičitelná a milují děti. Nicméně i tady je výchova důležitá, ať se nestanou velkými nekontrolovatelnými psy, kteří snadno (v dobrém úmyslu nadšení a vítání) porazí na zem právě příchozí návštěvu.
Veselý a akční pejsek díky velikosti vhodný do bytu. Nenechte se ale zmást roztomilým kukučem, je to přeci jen teriér, ač malý – tzn. tvrdohlavý a sebevědomý. Lze jej snadno rozmazlit, proto si hranice stanovte už od štěňátka. Všichni zástupci tohoto plemene mají přátelskou a hravou povahu.
Jedná se o lovecké plemeno zvyklé rozhodovat se na vlastní pěst, takže důsledná výchova je u něj zvlášť důležitá. Kromě loveckého využití pro práci v noře je stále častěji pořizován jako společník, pročež i tuto úlohu u aktivnějších lidí zvládá skvěle. Vyskytuje se ve třech formách srsti: dlouhosrsté, hladkosrsté a drsnosrsté.
Miniaturní psí plemeno velmi vhodné do bytu, které se spokojí s kratším venčením v parku, ale zvládne i delší procházku. Malý, křehký pejsek bude lepším společníkem pro starší lidi, než pro malé děti, u kterých je nutné mít oči na stopkách. I u tohoto plemena je důsledná výchova důležitá, čivava dokáže být i vrčící a kousavá.
V naší poradně s názvem PSÍ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Dobrý den, prosím o informaci, jaké je dávkování léku Zirtec pro psa cca 33 kg,
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zyrtec je humánní léčivo ze skupiny antialergika. Jeho použití je možné i ve veterinární praxi. Dávkování pro malé psy je 1 mg na kg váhy psa. Pro větší plemena nad 20 kg se použije jednotná dávka 20 mg. Dávka se opakuje každých 12 až 24 hodin podle potřeby.
Zakrslí králíci jsou druhem domácího králíka. Zakrslý králík je na rozdíl od králíka domácího opravdu určen primárně jako domácí mazlíček, nechová se tedy kvůli masu a ani kvůli jeho srsti. První plemena zakrslého králíka byla vyšlechtěna z králíka domácího ve Velké Británie. Od králíka domácího se liší svou velikostí a váhou, oboje je výrazně nižší. Zároveň ale u nich neustálé šlechtění způsobilo, že jsou k řadě onemocnění náchylnější než domácí králíci. Zakrslý králík může žít až deset let, ale i toto je velmi individuální, obvykle se ale zakrslí králíci dožívají zhruba pěti let. Zatímco u domácích králíků chtějí chovatelé mít co největší jedince, tak zakrslí králíci váží zhruba 1, 5 kg, což není moc. Plemena zakrslého králíka, která byla uvedena výše, jsou pojmenována obvykle podle druhu a barvy srsti.
Chov králíků pro masnou produkci se hodí střední plemena (chov králíků na maso). Mají živou hmotnost 3,0-5,5 kg. V této skupině jsou plemena vhodná pro výkrm, takzvaná masná plemena králíků. Využívají se i k chovu brojlerových hybridů. Tito králíci se vyznačují výborný osvalením pánevních končetin a hřbetu. Další důležitou vlastností masných plemen je výborná plodnost, tedy optimální počet a váha narozených mláďat a ranost plemene (ranost umožňuje králíka brzy zařadit do rozmnožovacího procesu). Další oceňovanou vlastností je schopnost výborně zužitkovat krmivo a dosahovat maximálních přírůstků. Ve věku 3 měsíců má mít králík hmotnost 2,2-2,5 kg, ve 4 měsících 3,2 kg. Samice těchto plemen musí pravidelně zabřezávat a rodit v dostatečném množství zdravé potomstvo. Za velmi dobrou plodnost se považuje 8-10 mláďat. U samců je plodnost dána schopností produkovat dostatečné množství kvalitního spermatu a jejich ochota ke skoku.
V České republice nemá lov s honiči velkou tradici. Tato plemena se podle způsobu práce dělí na velké, střední a malé, podle původu na anglický nebo francouzský typ. Další skupinou patřící k honičům jsou brakýři. Brakýři pocházejí z oblastí Německa, Rakouska, Balkánu, bývají středně velcí s plochou mozkovnou. Tento typ psů loví samostatně nebo ve dvojicích a je při lovu velmi ostrý a hlasitý. Honiči původem z Británie mají ucho zavěšené na širokém úponu a mozkovnu plochou, honiči pocházející z Francie mají mozkovnu vyklenutou s výrazným týlním hrbolem a velmi nízko zavěšené ucho s velmi úzkým úponem. Všechna tato plemena se dříve používala hlavně ke štvanicím, což byla zábava vysoké společnosti. Pro tyto psy je typické, že spolu dobře spolupracují. K honičům se řadí také několik severský plemen, pro něž je typické husté osrstění a krátké postavené ucho (slech). Tito psi jsou otužilí a mají výbornou orientaci.
Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je známé jako trpasličí špic. Jeho celková postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, který je vysoko posazený a plochý. Pomeraniani jsou dobře známí krycí srstí tvořící jakýsi límec u krku a také jemnými chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Barva srsti může být dnes nejrůznější: bílá, černá, hnědá, červená, krémová, černá s pálením, hnědá s pálením, žíhaná a další. Mezi nejčastější ovšem patří oranžová, černá nebo krémová. V poslední době je velmi oblíbené zbarvení merle, které je kombinací modré a převážně bílé barvy srsti.
Pomeraniani jsou zařazeni podle standardu FCI do skupiny 5 – špicové a primitivní plemena, sekce 4 – evropští špicové, bez pracovní zkoušky.
Pomeraniani jsou náchylní k časté ztrátě zubů, takže se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět mírnou až těžkou hluchotou, zvýšením nitroočním tlakem, ametropií. V případech, že se jedná o psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče byli oba se zbarvením srsti merle, mohou psi navíc trpět abnormalitou skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.
Plemeno pomeranian bývá často zaměňováno s plemenem německého špice. Německý trpasličí špic má hlavu klínovitou, menší, s většíma špičatýma ušima blíže k sobě, uši jsou posazené navrchu hlavy, čenich je dlouhý, špičatý, nohy tenké, méně osrstěné než zbytek těla, kostra není tak kompaktní jako u pomeraniana. Němečtí trpasličí špicové dvakrát ročně silně línají, kdežto plemeno pomeranian, které má bohatou srst, při pravidelném pročesávání a přistřihování většinou líná minimálně a srst zůstává v kartáči, takže chlupy takzvaně nesněží po podlaze. Ocas klasického německého špice je zahnutý a posazený na bok. V Česku se tato dvě plemena moc nerozeznávají, zatímco v ostatních zemích Evropy, dále pak v USA a Thajsku jsou tato plemena již dávno rozdělena a každé má svůj vlastní plemenný standard.
Obojek je aktivován pouze vibracemi hlasivek při štěkání psa, přičemž je vyloučeno spuštění jiným psem. Při štěkání psa obojek dle nastavení buď vydává samotný ultrazvukový signál, nebo se na krku psa rozechvěje vibracemi, nebo obojí současně. Tím upoutá pozornost psa a přeruší jeho (často vytrvalé) štěkání. Tento obojek je vhodný pro čivavy, yorkšíry, krysaříky, maltézské či boloňské psíky a všechna malá plemena psů, pro které jsou jiné obojky moc silné. I mezi malými křiklouny se ale zcela určitě naleznou takoví, kterým protivný zvuk nebo chvění obojku nezabrání v jejich rozhodnutí nám o sobě neustále hlasitě dávat vědět. Více než na velikosti totiž záleží na citlivosti a vnímavosti psa. V případě, že ultrazvukový obojek u vašeho psa nebude fungovat, budete jej muset nahradit obojkem elektronickým.
Nasadit čtyřnohému příteli elektronický obojek proti štěkání není žádná ostuda. K výchově psů je používají i zkušení kynologové. Aby pomůcka splnila očekávání, je nutné věnovat jejímu výběru dostatečnou pozornost. Často diskutovaný je také etický, respektive bezpečnostní rozměr protištěkacích obojků.
Moderní protištěkací obojky nemají s týráním zvířat vůbec nic společného. Musí splňovat přísná kritéria a parametry. Je tedy zaručena bezpečnost psa i jeho pána. Elektronickými obojky se zabývala mimo jiné Ústřední komise pro ochranu zvířat, která došla k závěru, že protištěkací obojky prodělaly v uplynulých letech takový technický vývoj, že jsou na hony vzdálené svým předchůdcům používajícím silnější stimuly a nevybaveným ani regulačními mechanismy. Existuje dokonce Mezinárodní asociace výrobců elektronických obojků (ECMA), která sdružuje výrobce respektující šetrné zacházení se zvířaty.
Princip protištěkacího obojku je jednoduchý. Jedná se o elektronické (nikoli elektrické) zařízení, které snadno rozpozná, když pes štěká nebo vyje. Když váš pes, například v době, kdy nejste doma, začne štěkat, obojek se aktivuje a psa napomene. Upozornění přitom většinou probíhá ve třech fázích. Prvním je zvukový signál, následuje vibrace. Pokud pes na signály nereaguje, přichází korekční elektrostatický impuls. K tomu ale většinou dochází jen výjimečně, respektive na začátku používání obojku. Pes totiž velmi brzy pochopí souvislost a souslednost jednotlivých upozornění.
Druhy elektronických protištěkacích obojků:
Ultrazvukové protištěkací obojky vysílají ultrazvuk, který je pejskům nepříjemný. Vyslání ultrazvuku je aktivováno štěkotem psa. Nevýhodou tohoto typu protištěkacích obojků je relativně nízká účinnost – ne každému psovi vadí.
Vibrační protištěkací obojky se vyznačují už vyšší účinností. Vibrace se také aktivují štěkotem psa, jsou mu nepříjemné a tím ho nabádají, aby přestal štěk
Počítání dechů za minutu a posouzení způsobu dýchání může být velmi důležité při akutních stavech. Proto zjistěte, jakou dechovou frekvenci má váš pes za normálních okolností. Nejlepší je dech posuzovat, když pes spí. Nikdy nepočítejte dechy v době, kdy je mu teplo nebo hodně běhá. Normální dechová frekvence je 10 až 30 dechů za minutu. Pokud se pes dýcháním právě chladí, může mít klidně i 200 dechů za minutu. Posouzení způsobu dýchání je také důležité. Při normálním dýchání se při nádechu hrudník roztáhne a při výdechu se zase vrátí do původní polohy. Vydechování by nemělo vyžadovat žádnou námahu. Pokud si všimnete, že váš pes při výdechu používá břišní svaly, vydává hlasité zvuky, lapá po dechu, dýchá povrchově nebo ho dýchání bolí, navštivte veterinárního lékaře. Nejste-li si jisti, jestli váš pes vůbec dýchá, dejte mu před nos kousek vaty. Pokud se vata hýbe, pes dýchá. Můžete také použít zrcátko, dejte jej psovi před čenich, a když se na něm sráží pára, pes dýchá.
Zrychlené dýchání u psa může být způsobeno přehřátím. Jestliže pes zrychleně dýchá kvůli přehřátí, odveďte ho do (pokud možno) chladné, větrané místnosti a ochlaďte ho. Ideálně mu můžete dát tlapky do chladné vody nebo ho zabalit do namočeného ručníku. K ochlazování nepoužívejte ledovou vodu, protože velká změna teploty by psovi mohla způsobit šok. V horkých dnech psa nikdy fyzicky nepřetěžujte.
Někteří psi dýchají zrychleně také v případě, když cítí strach, úzkost nebo napětí. To jsou všechno emoce, které mohou způsobit zvýšení tělesné teploty.
Pokud zrychlené dýchání doprovází zvracení, průjem či nafouknuté břicho, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc veterinárního lékaře. Když se pes rychle zadýchává nebo nemůže popadnout dech i po menší fyzické aktivitě, může to signalizovat onemocnění srdce nebo plic. Obecně platí, že brachycefalická plemena, tedy plemena s krátkými nebo zploštělými čenichy, mají větší problémy s dýcháním než psi s dlouhým čenichem. Vzhledem ke stavbě své lebky jsou totiž vystaveni většímu riziku respiračních problémů – je pro ně těžší se ochladit. Proto na to myslete, jestli máte doma buldoka, boxera, buldočka nebo třeba mopse, a tato plemena během parných dnů maximálně šetřete.
Jestliže máte jen podezření, že na abnormální změnu dýchacího rytmu vašeho psa opravdu nemá vliv okolní prostředí či jeho předešlá aktivita, anebo má pes problém s normálním pohybem či vstát – rozhodně je na místě vyhledat veterinárního lékaře. Rychlé dýchání u psů může způsobovat mnoho typů nemocí. Může jít o problém s erytrocyty, plícemi a jinými vnitřními a mimo jiné životně důležitými orgány psa.
Pokud je zrychlené dýchání provázeno zvracením, průjmem či nafouknutým břichem, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc veterinárního lékaře. Když se pes rychle zadýchává nebo nemůže popadnout dech i po menší fyzické aktivitě, může to signalizovat onemocnění srdce nebo plic. Brachycefalická plemena, což jsou plemena s krátkými nebo zploštělými čenichy, mají větší problémy s dýcháním než psi s dlouhým čenichem. Vzhledem ke stavbě své lebky jsou vystaveni většímu riziku respiračních problémů, je pro ně těžší se ochladit, proto na to myslete, jestli máte doma buldoka, boxera, buldočka nebo třeba mopse. Tato plemena během parných dnů maximálně šetřete.
Psí oči se podobají lidským a mohou trpět obdobnými potížemi, které ovlivňují kvalitu zraku. Mezi taková onemocnění patří výtok z očí, otok, zánět spojivek a další.
Pokud vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, kdy je v ovzduší mnoho pylů).
Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.
Zánět spojivek
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku. V pozdějším stadiu je již bolest velká a oko zůstává polozavřené. Onemocnění se může vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme tehdy, když neustávají příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku nebo špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko. Pokud na svém psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.
Ektropium
Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené, anebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stadiu. Při tomto onemocnění může docházet k výtoku hnisu. Pomoci mohou oční kapky, ale jen v některých případech.
Vřídek na rohovce
Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky, nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé, proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stadiu nemoc je. Pokud je v rané fázi, veterinář jen předepíše kapky, pokud je v pozdější, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.
Uveitida
Uveitida je nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené, pes se vyhýbá světlu. Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné je léčit pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.
Malé štěně lze koupat již ve velmi raném věku (2–3 měsíce). Koupání takto malého pejska má však několik zásad. Štěně nesmí prochladnout, to znamená, že po koupání je nutné pejska řádně vysušit ručníkem, popřípadě vyfoukat fénem a umístit do vytopené místnosti bez průvanu. Není dobré, pokud je venku chladno, jít v krátké době po vykoupání venčit. Dále není dobré koupat po vakcinaci, a to nejméně 10 dní.
Co se týká samotného koupání, pejskovi důkladně namočte srst teplou vodou a naneste potřebné množství šampónu, srst řádně promyjte a poté důkladně vypláchněte proudem vody. Tento postup je vhodné opakovat ještě jednou. Nakonec použijte vhodný kondicionér. Při koupání dávejte pozor, aby se šampón a voda nedostaly do očí a uší. Do oušek je možné dát vatové tampónky. Obzvláště velký pozor dejte, pokud pejska koupete v antiparazitárním šampónu, nebo v šampónech zvýrazňujících barvu. Četnost koupání záleží na několika faktorech. Za prvé na plemeni pejska – si, u nichž se požaduje tvrdá srst, je lépe koupat méně často. Za druhé záleží na používané kosmetice – pokud budete koupat v kvalitním šampónu, může být koupání častější. Za třetí, pokud je srst pejska ošetřena olejovými přípravky, je nutné častější koupaní – mastná srst působí jako magnet na prach. V tomto případě se doporučuje koupat každý týden. Obecně lze říct, že pokud použijete pro pejska vhodnou a kvalitní kosmetiku, můžete koupat, jak často uznáte za vhodné.
Štěňata koupejte v šampónu pro štěňata nebo v jemném proteinovém šampónu. Pro plemena s dlouhou srstí se doporučuje používat olejové či proteinové šampóny a kondicionéry. Pro plemena s tvrdou srstí jsou speciální šampóny, které srst nezměkčují, a je vhodná kombinace s příslušným kondicionérem. Lze zde používat i takzvaný suchý šampón.
Měli byste vybírat šampóny s vhodným pH, balzámy a oleje, aby srst psa byla čistá, krásná, lesklá a přitom si zachovala svoji kvalitu. Někdy je lepší vsadit na osvědčenou značku, doporučenou chovatelem vašeho plemene nebo veterinářem. Možná se vám nebude líbit jeho vyšší cena proti ostatním přípravkům, ale pohled na spokojeného psa, který se stále neškrábe, nebo z něj nepadají lupy, vám bude odměnou. Přípravek musíte volit podle mnoha kritérií: jestli jde o štěně (šampón pro štěňata), jaký je stav kůže (veterinární šampóny na zlepšení jejího stavu), jakou má srst barvu (některé šampóny jsou například bělicí), typ srsti (pro psy s hedvábnou dlouhou srstí šampón s výživnými oleji), zda chcete použít šampón proti vnějším parazitům. Kvalitní šampóny byste měli používat pro malá plemena (mají sušší a citlivější kůži) nebo pro plemena s jemnou a hlavně dlouhou srstí (vlas musí vypadat zdravě). K dostání jsou i šampóny antibakteriální, bylinkové, usnadňující rozčesávání, nebo dokonce 2 v 1 (kondicionér a šampón jsou v „jedné láhvi“). Vždy byste měli dát přednost takovému, který z hlediska zdravotního nebude psovi způsobovat potíže. Takže u psa s bílou srstí, který má problémy s kůží, odložte bělicí šampón na někdy jindy a raději použijte veterinární na zlepšení stavu kůže (po předchozí poradě s veterinářem). Některé šampóny můžete mezi sebou i kombinovat, a to tak, že na první mytí použijete třeba běžný šampón pro štěňata a při druhém mytí veterinární na zlepšení stavu kůže. Dalším přípravkem by měl být vhodný kondicionér, zvolený podle typu srsti (ten by měl zajistit zpevnění chlupu, usnadnit rozčesání, dodat srsti vlhkost). Bez kvalitního oleje, většinou norkového (nebo použijte alespoň balzám s norkovým olejem), se neobejde závěrečná údržba hlavně jemné hedvábné srsti. Olej by měl nejenom srst dobře promastit, ale měl by jít dobře ze srsti vymýt a neměl by srst zabarvit do žluta (u bílých psů).
