PES SEŽRAL NITĚ Z HRACKY

Hračky

Štěňátku dávejte hračky určené pro psy a koupené ve specializovaných prodejnách pro psy. Nedávejte psovi hračky, ze kterých může něco odkousnout (například knoflíky) a sežrat.

Zdroj: článek Výcvik štěněte labradora

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁNĚT V TLAMĚ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav ladman.

Pes bigl špatně žere a má zarudlé dásně. Díky za radu. Jar Ladman

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Zarudlé dásně signalizují topické podráždění (například při žvýkání nové hračky), zánět dásní a / nebo infekci. Dásně psa bolí a proto nechce přijímat potravu. Bude potřeba podrobnější vyšetření, aby se našla příčina onemocnění dásní, a mohla se stanovit účinná léčba.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Zánět v tlamě psa

Pes sežral plast

Když pes pozře plast, tak je to podobné jako u jiného cizího tělesa. Problém nastává u igelitového pytlíku, který se může přilepit na stěny zažívacího traktu. Pokud tedy pes pozře sáček, tak jej musíte sledovat, zda ho vyloučí.

Pokud se tak nestane, je třeba vyhledat veterinárního lékaře.

Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa

Poradna

V naší poradně s názvem SPOLKNUTÍ CIZÍHO TĚLESA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tupý Jaromír.

náš pes středního vzrůstu sežral včera v neděli umělý (igelitový) obal z oloupaných párků,částečně dnes ráno, v pondělí, vyzvracel, zbytek v něm zůstal. ve stolici nic nemá, je unavený a nechce žrát, jenom pije.venku se pokoušel okusovat trávu ostřici. Je vhodné vyvolat zvracení a jak ? Třeba podáním něčeho, co dokáže sežrat ?Veterinář aplikoval nějaké injekce a doporučuje nedávat žádné jídlo a omezit pití, což se mi zdá nelogické, protože podle mého laického pohledu cizí předmět ze žaludku jen tak "na sucho" nestráví ani nevyzvrací. Děkuji za radu.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Na pročištění trávícího traktu u psa je nejlepší kysané zelí. To se na předmět nabalí a pomůže ho dostat přirozeně ven.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Spolknutí cizího tělesa u psa

Příčiny tvrdé stolice

Zácpa (konstipace) je definována jako málo časté, neúplné nebo obtížné vyprazdňování, při kterém se vylučuje tvrdá či suchá stolice. Existuje také chronická zácpa (obstipace), což je těžká forma potíží s vyprazdňováním, které se nedaří zvládat nebo na ně nezabírá léčba. Chronická zácpa je dlouhotrvající stav, kdy tuhou, suchou stolici není možné vyloučit a takto postižený pacient se nedokáže vyprázdnit.

Je mnoho příčin, které způsobují zácpu, od krmiva až k dysfunkci vnitřních orgánů či k problémům s pojivovým tkanivem.

Přehled nejčastějších příčin zácpy u psa:

• příjem velkého množství vlákniny
• příjem malého množství vlákniny
• nízká fyzická aktivita
• dehydratace (způsobena onemocněním)
• narušení sliznice konečníku (například kvůli provedenému chirurgickému zákroku)
• vedlejší účinek medikamentů, popřípadě doplňků stravy
• náhlá změna krmiva, dávkování
• nádor, váček na konečníku
• pes sežral kameny, hračky, rostliny, cokoliv, co blokuje peristaltický posun
• nečistoty kolem rekta nebo nadměrná obezita psa, která de facto blokuje vylučování
• zvětšená prostata (pouze u psů)

Příznaky zácpy jsou u psa podobné močovým problémům, diagnóza se tak může zaměnit například se zánětem močových cest, onemocněním ledvin či s močovými kameny.

Zdroj: článek Tvrdá stolice u psa

Příběh

Ve svém příspěvku AMAZOŇAN MODROČELÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.

Dobrý den, prosím o radu, máme necelé 2 roky starého papouška Amazoňana modročelého, celou dobu všechno v pořádku a v poslední době se začal škubat, ale škube si velká ocasní pera, která má krásně zbarvená. Vitamíny mu dáváme i dostatek ovoce a zeleniny, koupila jsem i sprej proti škubání, který mi byl doporučen, ale stejně nepomáhá. Je co nejvíc mimo klec, aby si mohl prolézat atd. Můžete mi prosím poradit čím by to ještě mohlo být.

Moc děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.

Zuzano, vytrhávání peří je vždy psychického rázu si troufnu říct. Konkrétněji nedostatkem zájmu. Přemýšlejte co je jinak. Jak intenzivně jste se mu věnovala předtím - kolik hodin, hrála jste si s ním, naučila ho hrát si, jak často mu měníte v kleci hračky, nabízela mu stále nové podměty, mazlila ho, byla doma v jeho přítomnosti...A teď ? Je intenzita stále stejná ?
Jelikož jste se moc nerozepsala, pátrání je na vás, ale jedno je jasné, potřebuje víc vaší přítomnosti, víc her s vámi, víc podmětů. Zaměstnejte ho, aby se nenudil.
Přeji vám i papouškovi spokojený život.
Marcela

Zdroj: příběh Amazoňan modročelý

Zubní pasta pro psa

Především u malých psů, kteří mají vyšší sklon k dentálním problémům, je nutné dbát o čisté zuby. Možností je spousta, čistit můžete kartáčkem a pastou, nanesením gelu na zuby anebo přidáním speciálního prášku do krmiva. Doplňkovým sortimentem jsou poté dentální vody, pamlsky a hračky. Dbejte o čistotu zoubků vašeho psa, ušetříte mu tak mnohá trápení způsobená zubním kamenem či kazivostí zubů.

Zubní pasty pro psy je možné zakoupit na internetu, u veterinárního lékaře nebo ve zverimexech.

Zdroj: článek Jak vybělit zuby u psa

Jak zvládnout vysoké teploty?

Pokud vyrazíme na cestu v teplé dny, je vhodné ji podnikat v ranních hodinách nebo naopak večer. Kdy teploty nejsou tak extrémní. “ V nejteplejších dnech můžeme nabídnout pejskům chladící podložku, kterou necháváme pouze na části plochy kam si zvíře může lehnout, tím mu zajistíme možnost volby. Případně existují i hračky, které lze naplnit vodou, kterou necháme posléze zmrznout. Pejsek, který si s touto hračkou hraje, se tím nejen zabaví ale zároveň si tím snižuje tělesnou teplotu,” radí Březinová.

Zdroj: článek Odborník radí: Jak na dovolenou autem s domácím mazlíčkem?

Jak poznat cizí těleso v žaludku kočky

Kočka málokdy pozře předměty, které neprojdou zažívacím traktem. Na rozdíl od psů nerozkusuje gumové hračky a nepolyká je, ani nepolyká ponožky, kapesníky a hadry. Kočky rády cupují vlněné svetry, zvláště ty propocené v podpaždí. Kousky vlny bývají tak drobné, že bez problému projdou zažívacím traktem a nestrávené vyjdou v trusu nebo ve zvratcích. Za cizí těleso je možno považovat i trichobezoáry, které se tvoří v zažívadlech z olízané a spolykané srsti, zejména pak u koček dlouhosrstých. Tyto útvary mohou u koček vyvolat obdobné příznaky jako po pozření cizího tělesa. Kočkám se preventivně nabízí k okusování tráva nebo obilí pěstované na vatě, nebo speciální pasty.

Větším problémem jsou lineární cizí tělesa, jehly, odštěpky kostí, drátky. Většinou se zapíchnou pod jazykem nebo při jeho bázi. Stejně tak nit omotaná kolem jazyku nebo prstenec z průdušnice či kost navlečené na zubu vyvolávají neklid, slinění i zvracení. Cizí tělesa mohou být polknuta, méně často uvíznou v jícnu nebo žaludku, častěji perforují střevo. Diagnóza je možná rentgenem, někdy sonograficky, nekontrastní cizí tělesa, například podélně natažené nitě nebo provázky, nelze ani takto vyloučit.

Cizí těleso v dutině ústní může majitel sám nalézt a při troše šikovnosti i sám odstranit. Pokud je podezření na polknuté cizí těleso nebo pokud kočce s trusem odchází nit nebo provázek, je nutné včasné ošetření. Za případné provázky vycházející z konečníku nikdy nesmíme tahat, nevíme, jak jsou dlouhé a jak daleko jsou ve střevě natažené.

K nejčastěji zjišťovaným cizím předmětům patří části hraček, kamínky, kaštany, dřívka, pecky, folie, gumičky, jehly, gumové míčky, provázky a jiné.

Klinické projevy přítomnosti cizích předmětů v trávicím traktu jsou velmi různorodé. Zvíře může trpět jen krátkodobým nechutenstvím a cizí těleso bez povšimnutí projde zažívacím ústrojím. U většiny cizích předmětů však dochází k dramatickým projevům, zejména pokud dojde k uzavření průchodnosti trávicího traktu nebo k poranění sliznice. Zvířata jsou smutná, většinou polehávají, nejeví zájem o jídlo a dochází ke zvracení. Stav pacienta se časem zhoršuje.

Průkaz cizího tělesa v zažívacím traktu, pokud není majitelem spatřeno jeho pozření, není vždy jednoduchý. Při běžném vyšetření nelze cizí předmět prokázat. Z diagnostických přístrojů se používá rentgenové vyšetření. Při nativních snímcích, tedy bez kontrastní látky, lze prokázat jen takové předměty jako kosti či kovové věci. Bohužel většina předmětů, například dřevo, pecky, kameny, plasty, igelit, se na nativních snímcích nezobrazí. V tomto případě se dává kočce vypít kontrastní látka, která cizí předmět buď ohraničí, nebo na něm ulpí po jejím odchodu. Pro sledování postupu kontrastní látky zažívacím ústrojím se zhotoví v časovém sledu série rentgenových snímků.

Nebezpečnost těchto cizích těles spočívá i v tom, že se obtížně diagnostikují běžným rentgenologickým vyšetřením. Příznaky bývají pozvolné, u některých pacientů zpočátku ne příliš dramatické, ale později s o to horšími následky.

Při operačním ošetření je nutné mnohdy otevřít žaludek či střevo dokonce na několika místech tak, aby bylo možné dlouhé lineární cizí těleso bezpečně vybavit. V případech, kdy dojde k prořezání cizího tělesa stěnou střeva, musíme odstranit celou jeho poškozenou část.

U koček dochází typicky například k uvíznutí nitě kolem kořene jazyka. Ta potom v závislosti na své délce může poškodit značnou část trávicí trubice. Může dojít k traumatizaci jícnu, žaludku i střeva, proto je nutné při každém podezření na pozření lineárního cizího tělesa u koček důkladně vyšetřit dutinu ústní.

Příznaky uvíznutí lineárních cizích těles v zažívacím traktu bývají nespecifické, to znamená, že mohou připomínat jakékoliv onemocnění břicha. Nejčastěji k nim patří zvracení, apatie, nechutenství, hubnutí, v některých případech průjem. Bolestivost dutiny břišní nemusí být na pohmat dobře rozpoznatelná. Doporučuje se proto návštěva veterinárního lékaře v případech, kdy je zvracení časté (třikrát a vícekrát denně), nebo když k němu dochází několik dnů po sobě (dva a více), a to bez odezvy na dietní opatření.

Se zápachem z dutiny ústní se setkáme u kočky minimálně. Kromě tradičního spojení s onemocněním zubů může mít i řadu jiných důvodů, ke kterým patří například příčiny spojené s příjmem potravy (potrava bohatá na bílkoviny, špatně stravitelné bílkoviny), ostatní onemocnění dutiny ústní (zánět, cizí tělesa, nádory), onemocnění hltanu (zánět, cizí tělesa, nádory), onemocnění jícnu (megaezofagus, cizí tělesa), onemocnění tenkého střeva a slinivky břišní, onemocnění dýchacího aparátu (zánět sliznice dutiny nosní, zápal plic), onemocnění kůže, metabolická onemocnění (selhání ledvin, cukrovka) a zápach spojený s péčí o povrch těla.

Zdroj: článek Odstranění cizího tělesa ze žaludku kočky

Spolknutí ostrého předmětu

Ostré předměty mohou při kousání poranit jazyk a dutinu ústní. To se naštěstí stává výjimečně. Při rozmělňování potravy jsou totiž záhy zjištěny a se stravou vyplivnuty. Eventuální poranění ústní dutiny nebývá vážné.

Spolknutí ostrých předmětů jako střepů, hřebíků nebo špendlíků v žaludku ani ve střevech nezpůsobí žádné potíže. Stěna střevní uhne před hrotem špendlíku podobně. Špendlík se ve střevě vždy otočí hlavičkou napřed a putuje spolu se stravou zažívacím traktem a vyjde se stolicí. Stěna žaludku nebo střevní nebývá hrotem ani ostřím střepu poraněna! Plochý střep nebo ostří žiletky by mohly teoreticky poranit až konečník při stolici.

Při polykání však mohou ostré předměty poranit krk nebo jícen. Celkem časté je poranění kuřecí kostí, které bývá spojeno s hltavým způsobem jídla. Kost v dutině ústní zbrklý jedlík podcení a spolkne spolu se soustem. Takové poranění jícnu může být závažné.

Při spolknutí ostrého předmětu je dobré navštívit veterinárního lékaře.

Zjistíte-li, že pes sežral ostrý předmět, je možné mu podat kysané zelí, které tyto předměty obalí a ty snadněji projdou zažívacím traktem. Vhodné je u této metody se psem absolvovat delší procházky, které stimulují trávicí pochod střev.

Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa

Tvrdá stolice

Tvrdá stolice může naznačovat, že pes nepije dostatečné množství vody, anebo nekonzumuje dostatek stravy bohaté na vlákninu. Tvrdá stolice je často tmavá, protože zůstává ve střevě delší dobu, než je potřebné a užitečné.

Při zjištění, že má váš pes tuhou stolici a má s konáním potřeby velkou práci, je vhodné se poradit s veterinářem. Příčinou může být zvětšená prostata, cizí těleso, ale i nádor ve střevech. Nebo tyto symptomy také mohou být příčinou toho, že pes sežral větší množství kostí – i když k tomu by docházet nemělo.

Jestliže se podaří vyloučit chorobný stav, je třeba se pokusit zlepšit odchod stolice změnou krmení a zvýšeným pohybem. Většinou u starších psů je faktem, že mívají línější střeva, a to vyžaduje povzbuzení ze dvou stran. Z jedné strany dlouhé svižné procházky hned po krmení a z druhé strany krmivo. Tady v tomto případě jsou na místě balastní látky, nerozpustné cukry, které psí střeva nedokážou zpracovat. Ty natahují vodu do střev a způsobují, že stolice je pak měkčí a tekutější. Takovéto vlastnosti má například zelenina, lněné semínko nebo pšeničné otruby. Při používání hotových krmiv bychom měli dbát na vysoký obsah surové vlákniny. Ten je uváděn na obalu a při sklonech k zácpám by neměl činit méně než 10 % krmiva. Nejlépe uděláme, když rozdělíme krmení alespoň na dvě porce denně a postaráme se, aby pes měl k dispozici dostatek čerstvé vody. Pokud tato opatření nepostačí, můžeme přidat ke krmivu parafínový olej nebo mléčný cukr.

Zdroj: článek Diagnostika psa podle stolice

Kočka po porodu

Normální porodní hmotnost koťat je 100 ±10 g. Přírůstky hmotnosti by měly u štěňat činit 5–10 % porodní váhy denně, u koťat by neměly klesnout pod 7–10 gramů na den. Kotě zdvojnásobí svoji hmotnost asi 14. den po narození. Úmrtnost mláďat s podprůměrnou porodní hmotností bývá i přes veškerou péči ze strany matky nebo majitele (dokrmování) vysoká.

Nepřestává-li kotě z pahýlku krvácet, je nutné tento pahýlek podvázat nití a na koneček kápnout dezinfekční prostředek nebo jodovou tinkturu. Chovatelům se doporučuje tento dezinfekční zákrok provést v každém případě, jinak by se mohlo stát, že by z okolního znečištěného prostředí vnikla zbytkem pupeční šňůry do těla kotěte bakteriální infekce. Takto postižená mláďata nesají mateřské mléko, jsou netečná, mají naježenou srst a obvykle v krátké době 2–3 dnů hynou. Prevence pupečního zánětu je zcela jednoduchá – absolutní čistota při porodu. Hnízdo a jeho výstelka, nástroje, nitě i ruce porodníka musí být absolutně čisté, všechny věci vyvařené, přežehlené nebo jinak dezinfikované. Papíry vkládané do hnízda musí být zcela čisté a ihned po znečištění je třeba je odstranit.

Dokud není celý porod zcela ukončen, jednotlivá koťata kočce odebíráme, aby se nepletla při dalších porodech. Důležité je, aby byla suchá a v teple. Proto je dobré koťata (po masáži od matky) ještě třít kouskem pleny do sucha a udržovat je v teple pomocí termoforu. V teplém a suchém pelíšku mohou koťata po narození vydržet i několik hodin bez potravy. Nemají jí ihned zapotřebí, protože první hodiny po porodu nepracuje zažívací soustava koťat naplno, a ani sací reflex nemusí být ještě dokonale vyvinut. Koťata tráví v té době glykogen z jater. Ovšem do 24 hodin po porodu je už nutné, aby se mláďata nasytila (musí mít bříška plná a zakulacená). Jestliže jim kočka nechce dát pít (častým důvodem je poporodní horečka), nutno koťata nakrmit a ke kočce přivolat veterináře.

Kočce je třeba podávat vydatnou potravu a v tomto období ji nijak v jídle neomezovat. Krmíme ji kvalitními granulemi, každý den jí podáváme syrové hovězí maso (musí být 48 hodin přemražené). Do jídelníčku také zařadíme polotučný tvaroh, pokud po něm kočka nemá zažívací potíže. Na posilněnou a doplnění živin nabídneme kočce speciální vitamínové pasty, které zakoupíme u veterináře.

Zdroj: článek Jak vyvolat porod u kočky

Příčiny

Čím větší splín, tím kreativnější musíte být. Hračky by měly být u vás doma samozřejmostí, nicméně bez vaší pomoci si jich pejsek bude jen těžko všímat. Buďte akční a vymýšlejte hry – schovávejte mu pamlsky nebo hračky a nechte ho, ať je za vašeho mohutného povzbuzování hledá. Nebo si zahrajte na schovávanou. Jistě, možná u toho budete vypadat jako blázni, ale i sebehloupější hra psa potěší, když se u toho budete bavit i vy. Fantazii se meze nekladou. Možná že nejste typ, co má rád návštěvy, ale v zájmu vašeho mazlíka byste mohli pozvat nebo navštívit vaše přátele, kteří mají psa. Věřte, že i cesta autem nebo tramvají k nim, může být vzpruhou a „zablbnutí“ se psím kamarádem mu určitě zvedne náladu. Někteří majitelé dosvědčují, že se splín rozplynul i pořízením dalšího psa. Pokud vše selže a deprese začne ohrožovat zdraví psa, poraďte se s veterinářem, který může naordinovat léky proti depresi.

Pochmurné počasí nemusí být jedinou příčinou špatné nálady. Navíc stejně jako u ostatních problémů s chováním psa i tady je nejdřív potřeba se přesvědčit, že po fyzické stránce je pes v pořádku. Často se stává, že chování, které se zdá být emocionálního původu, má ve skutečnosti fyzickou příčinu. Proto první věc, kterou byste měli udělat, je navštívit se psem veterináře, který psa vyšetří a zkontroluje, zda za jeho letargickým chováním nestojí nějaká zdravotní příčina. Pokud je nemoc vyloučena, následují další opatření. Podle odborníků většina problémů pramení z toho, že se lidé neumí k psovi chovat jako ke zvířeti, ale berou ho jako člověka. Jenže pes potřebuje znát své místo ve smečce. Když mu ho ukážete a umožníte mu žít „psí život“, bude spokojený. Další možnou příčinou může být dokonce i roční období. Přišlo se na to, že i psi mohou trpět kratšími dny. Stejně jako u lidí funguje i v psím těle hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje dobrou náladu. Nejen přes zimu proto dbejte, aby se váš pes nenudil. Někteří psi trpí depresemi ze samoty, jiní trpí, když například do rodiny přibude dítě a pes tak přijde o své výsadní postavení. Příčin může být mnoho. Pokud nezabírá větší pozornost, víc společných her, procházek, cvičení a mazlení, pak je na místě vyhledat odborníka.

Zdroj: článek Deprese u psa

Klec

Někteří chovatelé nechávají králíčky volně pobíhat, bez toho, aby jim pořizovali klec. I přesto klec doporučuji, pokud je klec dostatečně prostorná a správně umístěná, může ji klidně využívat i králíček, který jinak volně pobíhá po bytě. Výhodou klece je, že je vzdušná, takže se v ní nezapaří, zároveň můžeme králíčka v kleci klidně pozorovat, jestli tam nějak nelumpačí. Tohle platí i obráceně, králíček v kleci může klidně pozorovat svého páníčka a nebát se, že je sám. Zároveň mu klec, kterou považuje za svoje teritorium, dává pocit bezpečí. Králíček se do klece může uchylovat, i když je třeba naštvaný a nedůvěřivý.

Rozhodně se nedoporučuje nechat hned od počátku králíčka volně pobíhat po bytě, nejprve byste si měli být jistí, že je dobře vychovaný, zvládá chodit na záchod a také ví, co smí a co ne. Jinak by se také mohlo stát, že se vrátíte a budete mít počůraný a pobobkovaný celý byt, rozkousané závěsy, vytrhané nitě z vysokých koberců, rozkousané kabely i knihy. Pokud si nejste jistí, že králíček opravdu zvládne být puštěný, když je sám, můžete ho nechat pobíhat třeba po nějaké chodbě, kde není nic, co by mohl zničit. Pokud je králíček již vychovaný, můžete klec klidně odstranit, ale i tak je potřeba mu vytvořit jeho vlastní místečko, kde může odpočívat a má tam vše, co potřebuje.

Každá klec by měla obsahovat záchod pro králíčka vybavený peletkami, miskou s vodou (vhodnější je napáječka, protože do ní si králíček nenahází žádný nepořádek a zároveň si ji nevylije), miskou na krmení a samozřejmě jesličkami na seno. Pokud je povrch klece nepohodlný, nebo studený, může se do ní dát třeba malý kobereček, ale nejprve je vhodné počkat, až se králíček opravdu naučí používat záchod. Příliš se nedoporučuje sypat na dno klece třeba piliny, protože jsou prašné a mohou králíčkovi způsobit zánět v očích, zároveň také po nich může uklouznout. Pro zakrslé králíky se jinak doporučuje klec velká asi 100(80)x50x50 cm. V takové kleci má totiž králíček dostatek prostoru, aby v ní mohl být případně zavřený, když se o něj nemá kdo starat. Také se mi osvědčilo, mít v kleci pro králíčka domeček, do něhož se může schovat, když chce spát, nechce být rušený, nebo se bojí (často ho vyhledává při vysávání, nebo vaření).

Je třeba si také uvědomit, že pro králíčka je pocit bezpečí to nejdůležitější. Pokud mu tedy poskytnete klec, která má být jeho teritoriem, nesmíte ho narušovat. Králíček musí jasně poznat, že tam je on pánem a nikdo mu tam neublíží a nebude mu tam nijak škodit. Rozhodně se ho nesnažte násilím dostat do klece, nebo z ní. Nemělo by to smysl a králíček by začal být velmi agresivní. Pokud je v kleci, je lepší do ní nijak nezasahovat. Krmení mu tam dejte třeba, až bude venku, rozhodně také nečistěte jeho záchod, když je v kleci, radši počkejte, až z ní vyskočí. Nemusíte se bát, že by králíček z klece nevylezl, když necháte otevřená dvířka, tak sám vyskočí, až bude chtít. Když ho naopak chcete dostat zpět do klece, je vhodné se s ním trošku pomazlit a pak ho postavit ke dvířkám klece, aby dovnitř skočil sám. Samozřejmě se může stát, že budete pospíchat a králíček ne a ne skočit dovnitř, pak vám nakonec nezbyde, než ho tam vložit sami, ale měli byste za to králíčkovi poskytnout nějakou odměnu, aby neměl dojem, že ho trestáte.

Zdroj: článek Zakrslý králík - chov

Výchova

Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.

Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.

Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).

Zdroj: článek Zakrslý králík - chov

Psychologické nebo behaviorální příčiny

Psi jsou od přírody smečková zvířata; to znamená, že potřebují společnost a nemají rádi, když jsou po dlouhou dobu sami. Často, pokud jsou domácí mazlíčci ponecháni o samotě příliš dlouho, budou olizovat a žvýkat části svého těla, dokud je to nezačne bolet. To je nejčastější u domácích mazlíčků s vysokou energetickou hladinou, kteří se nudí nebo nemají dostatek pohybu nebo pozornosti. Pokud je to vaše situace, možná byste mohli požádat přítele, aby se uprostřed dne s pejskem prošel nebo si s ním hrál.

Najmout si pejskaře na venčení je také skvělý nápad – a můžete se také podívat, zda je ve vaší oblasti psí školka. Ujistěte se, že svému psovi poskytnete stimulující hračky, které ho zabaví, když nejste poblíž, abyste si s ním mohli hrát. Dalším tipem, který by mohl pro vašeho psa fungovat, je nechat zapnutou televizi nebo rádio. Někdy to poskytuje vašemu psovi nějaké rozptýlení a „společnost“, když jste mimo domov.

Proč si můj pes neustále olizuje přední nohy?

Může jít o příznak úzkosti nebo stresu.

Vystavení děsivým interakcím s lidmi nebo jinými zvířaty může vést k nadměrnému olizování předních nohou jako způsob, jak se pes sám uklidní. Mnoho věcí v našem každodenním životě může u psů způsobit úzkost a stres.

Zdroj: článek Pes si okusuje nohy

Nároky na chov

Pomeranian je velmi společenský pejsek, jenž připomíná hračku s dětskou tvářičkou nebo plyšového medvídka. Miluje lidi a chce jimi být milován. Je pro každou legraci, ale když je potřeba, umí zvážnět a chovat se jako lord.

Do rodiny, která jej vlastní, přináší eleganci a vzrušení. Hodí se pro ty, kdo hledají temperamentního, trpasličího a odolného pejska. Vás a vaše přátele bude milovat.

Za jeho nejpozoruhodnější rys lze považovat touhu po přízni člověka. Ale i pomeraniani sami se mezi sebou velmi dobře snášejí, takže si můžete pořídit hned několik pejsků.

V zahraničí se pomeranianové střihově upravují již od 4 měsíců věku, kdy se zastřihávají dokulata (srst roste bohatě od mozkovny až po kalhotky; ouška by měla být v záplavě chlupů sotva znatelná). V Čechách většina rozhodčích uznává (trpí) pouze minimální úpravu, při níž se srst upravuje pouze na ouškách a koncích tlapek, kde jinak vytváří nevzhledné přesahy (rousy).

I zmíněnou minimální úpravu však někteří poradci chovu a rozhodčí odsuzují, neboť prý německý standard nehovoří o střihové úpravě špiců. Navzdory tomu se na evropských prestižních výstavách setkáte ve většině případů s celkově upravenými pomeraniany, kteří jsou někdy sestříhaní až tak, že vypadají jako plyšové hračky (toy). Zde lze podotknout, že se střihově upravuje nejedno psí plemeno (včetně loveckých i pracovních), a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Zdroj: článek Pomeranian

Chov

Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Doporučuje se však v každém případě pořídit škrabací kůl či jiné podobné hračky. V opačném případě se můžete dočkat nemilého překvapení na domácím nábytku.

Vyžívá se i ve vodních hrátkách, takže jakákoliv napuštěná voda neunikne její pozornosti. Po svých divokých předcích si zachovala silně vyvinutý lovecký instinkt, a tak před ní nejsou příliš v bezpečí menší zvířata. Pozor i na rybičky v akváriu – při pohledu na ně se totiž setkávají obě vášně, lov i voda.

Také se nedoporučuje její chov společně s chovem opeřenců nebo hlodavců. Naopak její soužití s ostatními kočkami nebo i psy bývá bezproblémové. Se zvířaty vychází naprosto v pohodě, jen se nedoporučuje například křeček či papoušek, jak již bylo řečeno výše.

V neposlední řadě zvažte, jak moc se kočce můžete věnovat. Jde za vámi, když ona sama chce, má svou vlastní osobnost. Kočka sice není pes, ale přesto potřebuje společnost. Vyhlídka na celodenní samotu je tedy přímo nežádoucí. V takovém případě je lepší uvažovat o pořízení koček dvou, které se zabaví spolu.

Bengálská kočka vyžaduje relativně málo péče o srst. Přílišné česání a kartáčování může srst dokonce poškodit. Běžnou péčí je zastřihávání drápků, a to speciálními kleštičkami. Je dobré učit střihání drápků koťátka už od mala, předejdete tím problémům boje s dospělým jedincem. Další péčí je čistění uší a očí, a to vatovým tampónem a speciálním gelem k tomuto určeným.

Zdroj: článek Bengálská kočka

Cizí těleso v trávicím traktu psa

Cizími tělesy myslíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi dostanou více či méně dobrovolně do zažívadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní – tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy.

Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle.

Spolknutá cizí tělesa se dále mohou dostat do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy může veterinář provést rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, například o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici.

Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku.

Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak se nachází v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět uvázlý v tlustém střevu je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zažívadly. Diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní však dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dost obecné, nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota, takže se z nich nedá na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na absolutní velikosti a poloze tělesa v zažívadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty uvízlé v konečníku lze vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem.

Společným jmenovatelem pro cizí těleso ve střevě psa (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud má veterinář k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, může se pokusit olejovým nálevem nebo klyzmatem o odstranění předmětu konečníkem. Část střeva přiléhající k cizímu tělesu je totiž během několika dnů postižena prudkým zánětem nebo odumřením a nastává akutní nebezpečí perforace (proděravění střeva) nebo přestup zánětu na pobřišnici. Není-li proto jistota, že odložení zákroku neohrozí život pacienta, je lépe přikročit k chirurgickému vynětí cizího tělesa (enterotomie).

Na pozření cizího předmětu může (ale taky nemusí) ukazovat přetrvávající zvracení, nechutenství, střídání dnů, kdy se daří lépe, a dnů, kdy je to horší. Může být zástava stolice, ale stejně tak může být průjem nebo i formovaný trus. Zkrátka, cizí předmět v trávicím traktu se projevuje velmi neurčitě, a proto byste každý zažívací problém, který trvá déle než 48 hodin (byť se jeví třeba i banálně), měli řešit s veterinárním lékařem. Jste-li svědky toho, že zvíře něco nepoživatelného pozřelo, je namístě navštívit veterinárního lékaře a ten psa vyšetří.

Pokud cizí předmět zůstane ležet v žaludku, je to situace vcelku dobře chirurgicky řešitelná. Pokud se mu ale podaří dostat do střeva, přežití zvířete záleží na mnoha okolnostech. Jedná-li se o předmět, který střevo ucpe, ale neporaní (gumová hračka, igelit, míček a podobně) a je včas diagnostikován a následně chirurgicky odstraněn, zvíře se rychle zotaví bez následků. Podstatně horší prognózu mají zastaralé případy, při nichž už došlo k odumření utlačované části střeva, neboť je nutná resekce, tedy odstranění poškozené části. Problémové jsou zejména partie hned za žaludkem, které se odstranit nedají nebo dají, ale pouze s vážnými trvalými dopady na zdraví.

Velmi nebezpečné jsou různé provázky, nitě a textilie, ty se totiž většinou jedním koncem někde zaháknou a druhý konec projde až do střev, kde se kolem nich omotávají a prořezávají se. Stejně tak ostré předměty (pecky, bakelit) dokážou střevo rozkrájet jako ostrý nůž. Jakmile je jednou střevo porušeno a jeho obsah vyteče do dutiny břišní, je prognóza už velmi nejistá, neboť se velmi rychle rozvíjí sepse způsobující totální rozvrat těla a úhyn nebo nutnost eutanazie.

Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa