Obezita je u starších psů velmi častým problémem. Může být způsobený řadou faktorů, nejčastější příčinou ale je, že staří psi mají pomalejší metabolismus, a tak rychleji přibírají. Majitel by měl na to myslet, a u staršího psa změnit krmivo na to, které je určené pro psy seniory. Psí obezita může být také způsobená tím, že řada majitelů svým psům dopřává jídlo, které pro mě není určené (lidské), mladší metabolismus se s ním zvládá vyrovnat, ten starší už ale ne. Obezita může být také důsledkem psí osteoporózy, protože pes, který se méně hýbe, ale dostává velké množství krmiva, rychleji přibírá. Obezita může navíc u psa vyvolat další zdravotní problémy: zhoršené dýchání, zhoršený stav kloubů a chrupavek atd.
Naopak výraznější ztráta tělesné hmotnosti je jedním ze symptomů psích zdravotních problémů. Pokud pes náhle bez příčiny hubne, obvykle ho trápí nějaké onemocnění. U starých psů může být příčinou i zhoršení chrupu, a jeho bolestivost, která způsobuje, že pes se nedokáže pořádně najíst, a proto hubne.
V příběhu NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den,mám 17tiletého pejska (Jorkšírský teriér).Asi 9let se léčíme se srdíčkem.
Hodně pospává,začal být dementní a hubne. Vím,že to vše patří k věku. Ale poslední měsíc ve spánku najednou vyjekne bolestí (hlavně v noci)což trvá pár vteřin, ale stále se to opakuje.Může to být od pátře nebo něco horšího. Děkuji Dušková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den. Myslím, že je potřeba navštívit vet.lékaře , může se jednat o interní problém a ten vyžaduje odborný přístup. |Nebojte se, lepší je vždycky přijít včas.
Jedná se o bakteriální onemocnění, které je dokonce přenosné i na člověka.
Projevy
Králík trpící pseudotuberkulózou má problémy s dýcháním i zažíváním, hubne, často vůbec nejí, trpí průjmy i zácpami. Objevuje se u něj apatie a malátnost.
Příčiny
Příčinou tohoto onemocnění je často kontakt s jiným nakaženým králíkem. Možné je také nakažení se prostřednictvím krmiva (například ze sena usušeného z míst, kde se volně pohyboval nakažený divoký králík).
Léčba
Problémem je, že příznaky této nemoci mohou být často zaměňovány za jiné onemocnění a veterináři nezbývá, než nejprve u králíka provést bakteriologické vyšetření (pokud by se pseudotuberkulóza u králíka potvrdila, je třeba otestovat celý chov). Veterináři se obvykle snaží králíka (který je chován doma!) trpícího pseudotuberkulózou léčit, ale ne s příliš dobrými výsledky. U králíků chovaných na maso je to jinak. Obvykle se nemocní králíci utrácejí.
Prevence
Jedinou prevencí je zamezení kontaktu králíka s jiným nakaženým králíkem, dbání na hygienická pravidla a dostatečnou dezinfekcí prostředí a respektování karantény u nového přírůstku do chovu.
V příběhu ČERNÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bedřiška Šustrová.
Dobrý den... mám 3 letou fenu NO a máme sní problém už jako štěně, NEŽERE, vařím jakékoliv maso hovězí , vepřové, kuře, granule střídáme a ty vůbec nežere, a nyní má právě tmavou spíše černou stolici dali jsme jí vykastrovat, tak měsíc jsme jí dávali dohromady a 1 měsíc žrala dobře a nyní právě opět nežere....jsem z toho docela zoufalá a bojím ....Děkuji za pochopení a zprávu
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud vaše bojovnice pestrá neplave a leží na boku, tak vězte, že jednou z jejich zvláštností je, že spí na boku, třeba jako lidé. Beta bude ležet u hladiny vody, na dně nádrže nebo na listu či jiném předmětu v nádrži a bude spát. Tato poloha však může rovněž znamenat zácpu, která byla způsobena potravou příliš bohatou na bílkoviny a s nedostatečným množstvím vlákniny. Taková strava vyvolá zablokování střevního traktu, který se tlačí proti plaveckému měchýři. To způsobí, že močový měchýř nefunguje, což vede k jeho onemocnění. A vaše beta pak bude plavat na jednom boku, obvykle na vrcholu vody, ale ne vždy. Někdy ryba jen leží na dně a nežere.
V příběhu NÁDOROVÉ PSÍ ONEMOCNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Pelantová .
Zdravím, mám čivavku holku, na podzim má mít 17let, prosím o radu. Ještě v 15 letech zvládla podšití dvou nádorků u prsů, které se jí v té době začaly objevovat. Bylo dobře a teď se jí objevují mokvající ranky na hrudníku. Hubne, ale je vitální, má stále silné srdce a já ji chci nechat dožít. Je to její život a já ji ho nebudu brát, je zlatíčko, ale potřebuji ji to stále něčím ošetřovat, nejlépe aby se ty ranky ještě dokázaly něčím zacelit, nebo to nějak udržovat v zasušené podobě. Moc děkuji za rady. MP. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Čupová.
Dobrý den,
Vaše fenečka je opravdu již babička velmi pokročilého věku, a tak veškeré hojení bude probíhat obtížněji. Nepíšete, zda nádory byly poslány k histologickému vyšetření, s nimi totiž bude zřejmě souviset hubnutí a případné riziko metastáz.
Na drobné ranky dobře zabírá Alaptid mast anebo lidský hemagel. Bylo by ale lepší zajít s ní k veterináři aby posoudil, zda by nebyly vhodné např. antibiotika – buď lokálně ve formě masti anebo celkově. Tu Vám ale doporučí pouze Váš veterinární lékař.
Mnoho zdraví pejskovi.
MVDr. Čupová
Jak poznat rakovinu u psa, to je oříšek (můj pes má rakovinu). Pokud se u zvířete objeví letargie, mělo by to pro majitele být prvním varovným znamením. Důležité jsou především změny chování u zvířete. Dalším signálem je chuť k jídlu. Pokud pes nežerea hubne, je něco v nepořádku.
Dalším signálem je zápach z tlamy. Každému psovi jde cítit z tlamy, ale pokud se jeho dech změní, je štiplavý a silný, což opět pozná jen jeho majitel, může jít o další varovný signál. Majitel by měl poznat rozdíl mezi špatným dechem a zkaženým dechem, který může být příznakem nádoru.
Také výskyt hrudky a bulky může upozornit na patologii. Alespoň jednou za měsíc byste měli svého psa prohlédnout, zda nemá na těle nějaké bulky. Nezapomeňte zejména na oblasti břicha, nohou a za ušima. Mnohdy se to dá poznat i při pouhém hlazení. Ne všechny z těchto kožních anomálií jsou zhoubné, ale bez veterináře to nezjistíte. Zpravidla platí, že pokud se dá s bouličkou pod kůží pohybovat, je tvořená tukem, pokud ne, nejspíš půjde o rakovinu. Jestli něco takového objevíte, neváhejte tedy s návštěvou veterináře.
Dále se může objevit kašel bez příčiny. Kašlem čas od času trpí každý pes, neustálé kašlání a sípání ovšem normální není. Pokud u svého psa pozorujete chronické problémy s kašlem, může jít o příznaky onemocnění srdce, plic nebo rakoviny. Nádor může metastazovat do plic a působit tak zvířeti respirační problémy.
Pokud pes mění nálady a je agresivní, tak rovněž zpozorněte. Každý chovatel osobnost svého psa zná, a tak rychle pozná, zda je agresivnější a náladovější, než je u něj obvyklé. Pokud vrčí a cení zuby i na lidi, které dobře zná, a brání se fyzickému kontaktu, je pravděpodobné, že je nemocný a trpí bolestmi.
Nehojící se rány jsou dalším varovným signálem. Nějaká ta odřenina nebo ranka se čas od času objeví na každém pejskovi, ale pokud jsou tyto odřeniny nápadné, a navíc se špatně hojí, nemusí jít o rány způsobené úrazy, ale o vředy, které má na svědomí rakovina.
Příznakem rakoviny u psa mohou být i časté nevolnosti a průjmy. Stejně jako lidem i psům se jednou za čas stane, že jim něco nesedne a je jim špatně. Pokud se ale tyto nevolnosti opakují jednou či vícekrát do týdne, může být na vině vážné onemocnění. A jestliže například zjistíte, že má pes v moči či ve stolici krev, že se najednou i pomočuje, může jít o příznaky negativních fyzických změn.
Také barva dásní může být signálem patologie. U zdravého psa mají dásně intenzivní světle růžovou barvu. Alespoň jednou do měsíce tlamu vašeho mazlíčka prozkoumejte. Pokud jsou dásně tmavé či zašedlé, konzultujte to s veterinářem.
Ani záchvaty třesu nejsou samozřejmostí. Tento symptom psí rakoviny se objevuje zejména u starších psů. Pokud už má váš mazlíček něco za sebou, pozorujte ho při odpočinku. Jestliže se chvílemi nedobrovolně třese, raději zajeďte k veterináři.
Pokud dojde k nejhoršímu a vy se musíte smířit s tím, že váš pes má rakovinu, nemusí být ještě nic ztraceno, ne vždy stav psa musí nutně znamenat definitivní konec a beznaděj. Onkologických diagnóz je velmi mnoho, vzhledem k prodlužujícímu se věku psů jsou ovšem nádorová onemocnění častou diagnózou.
Pokud má váš pes boule na krku, vyskytlo se u něj nádorové onemocnění krevních buněk. Odborně se nemoc nazývá lymfom nebo lymfosarkom a postihuje nejen psy, ale také kočky. Nádorové krevní buňky nejčastěji pronikají do mízních uzlin právě na krku a pod čelistí a často prostupují také do břišních orgánů, jako jsou játra či slezina.
Ve veterinární medicíně není pro onemocnění mízních uzlin známa žádná predispozice pohlaví nebo konkrétního plemene. Psi trpí touto nemocí ve středním až starším věku. U zdravých psů lze někdy pozorovat zvětšení mízních uzlin bez dalších klinických příznaků, nemoc případně doprovází nechutenství, úbytek váhy nebo apatie. V nejtěžším, tedy pátém stupni, kdy je postižena kostní dřeň, chybí v těle zvířete zdravé bílé krvinky k obraně organismu a může proto dojít k otravě krve. Někdy může vznikat nedostatek krevních destiček a v krajních případech můžeme pozorovat anemii či krvácení. Někdy lze zaznamenat nespecifické klinické příznaky při zasažení gastrointestinálního traktu. Zvíře pak zvrací, má průjem střídavě s krví či bez krve, hubne a nepřijímá potravu. V takovém případě se může stát, že veterinář obtíže považuje za zánět trávicího traktu a začátek léčby se tak oddálí. Lymfom se projevuje i na kůži, objeví se fleky a kůže plošně zduří. Kožní změny mohou, ale i nemusí zvíře svědit.
Toto onemocnění se dá léčit pomocí chemoterapeutik, u psů se pozitivní odezva na léčbu pohybuje kolem 90 procent. Bohužel se u většiny léčených zvířat vyskytne dříve nebo později rezistence na podávaná chemoterapeutika a během několika týdnů dojde k rozšíření nádorových buněk do dalších orgánů a tkání. Lymfom je nevyléčitelná nemoc, nádorově zvrhlé buňky se cytostatiky pouze potlačí, nikoli vyléčí. Stejné onemocnění se u lidí mimochodem nazývá Hodgkinova choroba.
Ledviny se skládají z mnoha jednotlivých tělísek (funkčních jednotek) odpovědných za filtraci krve a regulaci hladiny důležitých látek. Ledvinná funkční jednotka se nazývá nefron. Nefron je složen z filtračního tělíska (glomerulu), což je klubíčko cévních kapilár v pouzdru (Bowmanovo), které chytá a svádí filtrát do odvodného (odpadního) kanálku. V kanálku dochází ke zpětnému vstřebávání důležitých přefiltrovaných látek, iontů a vody. Na základě výměny různě nabitých částic se zde pomáhá udržovat správná acidobazická rovnováha (pH krve). Kanálky se sbíhají do větších sběrných kanálků, které ústí do ledvinné pánvičky a močovodu.
Hlavní funkcí ledvin v organismu je očištění krve od odpadních látek, které se v ní hromadí. Selhání má vždy příznaky otravy (vlastními zplodinami). Výskyt onemocnění se zvyšuje s věkem, ale může se objevit i u mladého zvířete. Obecně se považuje za onemocnění progresivní, které vede v konečné fázi ke smrti zvířete.
Příčiny ledvinného selhání jsou různé. Mimo jiné záleží také na věku. U mladých zvířat se může jednat o vrozenou nedostatečnost, která selhání ledvin podmiňuje. Dědičné vady jsou typické pro některá psí plemena (například kokršpaněl, bulteriér, pudl, basenji, lhasa-apso, u koček především dlouhosrstá plemena). Mezi další příčiny patří infekce, otravy (léky, jedy, bakteriální toxiny) nebo ucpání močových cest kameny. Dalšími příčinami jsou chybné reakce imunitního systému a chronické zánětlivé procesy. Může se jednat o samostatnou diagnózu nebo o komplikaci jiné nemoci. Například těžká infekce nebo septický stav mohou vrcholit selháním ledvin. Často se tento problém objevuje u fen se zanedbaným zánětem dělohy. K akutnímu selhání ledvin může také dojít ve stáří v důsledku jejich přirozeného opotřebování. Příčiny chronického selhání ledvin jsou stejné jako u akutního, pouze poškození je menší, a tak ledviny fungují alespoň z části. Je důležité upozornit, že u chronického ledvinného selhání se příznaky objevují postupně, protože hladina zplodin narůstá pomalu.
Vzhledem k tomu, že ledviny mají nezastupitelnou úlohu při čištění krve, má jejich selhání vždy příznaky otravy. Zvíře s akutním selháním ledvin nežere, zvrací, nejeví zájem o okolí, má průjem, který je často i s krví, v tlamě se mohou objevit vředy. Charakteristické je to, že zvíře hodně pije, ale nemočí vůbec nebo velmi málo. Bez pomoci veterináře by během několika dnů upadlo do kómatu a uhynulo by.
U chronického selhání ledvin zvíře více pije a močí, hubne, přidává se i průjem a občasné zvracení. Srst je hrubá, matná a lámavá. Objevuje se páchnoucí zánět dásní, někdy i zmatené chování. Dále je možno pozorovat zvýšenou únavu, zimomřivost a spavost. V pokročilejších stadiích se dostavují nepříznivé účinky toxického působení metabolitů na ostatní tkáně organismu (zvracení, slinotok, průjmy). Sliznice bývají bledé z důvodu chudokrevnosti. Pokud se zdravotní stav neřeší, onemocnění se postupně zhoršuje, až se ledviny zcela vyčerpají. Následně se objeví příznaky akutního selhání ledvin a smrt.
Nejdříve lze pozorovat zvýšený příjem tekutin a tvorbu většího množství moči. Tento stav by měl být prvotním signálem, že něco není v pořádku. Nedochází už k dostatečné zpětné resorpci vody z nově tvořené moči. Organismus ztrácí více vodu a snaží se ztrátu kompenzovat zvýšeným příjmem tekutin. Pokud majitel nezná důvod zvýšeného příjmu tekutin psa nebo kočky, neměl by nikdy omezovat svému zvířeti pitný režim.
Dále je možno pozorovat zvýšenou únavu, spavost, menší chuť k jídlu, hubnutí, horší kvalitu srsti. V pokročilejších stadiích se dostavují nepříznivé účinky toxického působení metabolitů na ostatní tkáně organismu. Dostavuje se nechutenství až zvracení, zvýšený slinotok z tlamy a zácpa, nadměrná resorpce vody v tlustém střevu, případně průjmy následkem toxického působení na sliznice zažívacího traktu. Můžeme též pozorovat vřídky v dutině ústní, případně cítit zápach po moči v dechu.
Sliznice bývají bledé z důvodu chudokrevnosti, následkem nedostatečné tvorby červených krvinek v kostní dřeni. Kvůli špatnému odvodu některých iontů a nedokonalým regulačním mechanismům dochází k vzestupu krevního tlaku. Nedostatečná tvorba aktivního vitamínu D vede k řídnutí kostí a zvýšené hladině fosforu.
V příběhu ZAKRSLÝ KRÁLÍK BERÁNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ZDENA.
Zdravím.Muže mně někdo poradit,Muj králíček od včera večera nežere ani nepije.nevím co se mohlo stat,ještě včera odpoledne byl čilý.poradte mně prosím.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bag.
Tasemnice je malý plochý červ, který se skládá z článků (může dosáhnout délky několika milimetrů až metrů). Častěji než štěňata a mladé psy tasemnice napadá oslabené dospělé psy. Tasemnice se nepřenáší přímo, ale prostřednictvím mezihostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Parazitují ve střevech, odebírají živiny hostiteli a množí se vylučováním jednotlivým tělních článků do trusu.
Charakteristickým příznakem napadení zvířete tasemnicí je zejména přítomnost pohyblivých článků tasemnice v trusu psa nebo v okolí řitního otvoru, podobajících se semínkům okurky nebo rýži. Dále také otírání konečníku o podložku, zvýšená chuť k přijímání potravy, hubnutí psa, zhoršení kvality srsti, zažívací potíže. Zde můžete vidět fotografie, na kterých jsou vidět psovská hovínka s kousky tasemnice.
K napadení dochází buď požitím mezihostitele (například blechy), nebo syrového masa, popřípadě vnitřností s boubelem.
Opatřením je provedení odčervení vhodným odčervovacím preparátem v dávce doporučené výrobcem. Také je vhodné pravidelné provádění laboratorního vyšetření trusu a průběžné sledování trusu a okolí konečníku psa. Například u fen zůstávají tito parazité (škrkavky) v těle v jakési „spící podobě“ a jsou aktivováni probíhající březostí, přičemž infikují štěňata, a to jak v těle matky, tak poté po porodu při sání mateřského mléka.
Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenášejí tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.
Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek.
U psa se vyskytuje více druhů tasemnic, které se mohou lišit svojí velikostí či druhem mezihostitele. Mezi nejčastější druhy tasemnice u psů patří například tasemnice psí, tasemnice vroubená či tasemnice hrášková. Tasemnice napadá především zranitelnější cílové skupiny, respektive starší psi nebo naopak štěňata.
V příběhu BETA BOJOVNICE NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
dobrý den,potřebuji poradit.mam samečka,doposud v pořádku,ale posl.par dní nežere a jen leží na rostlině nebo na dně na kamenech.Když potřebuje vyplavat na hladinu dělá mu to velké problémy...jako by neuměl plavat.Poradte prosím
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý den, mám stejný problém.. jak jste ho vyřešili?
Dirofilarióza neboli srdeční červivost je parazitární onemocnění psů a koček postihující kardiovaskulární systém. Původcem je Dirofilaria immitis (vlasovec psí), což je až 30 cm velká hlístice parazitující v pravé srdeční předsíni a komoře, v plicních arteriích a v duté žíle. Onemocnění se vyskytuje celosvětově – především v severovýchodních oblastech USA, v Kanadě, Austrálii, Africe a jižní Evropě. V České republice je výskyt vlasovců opakovaně zaznamenáván zejména na jižní Moravě, což souvisí s větším výskytem vektorů – komárů – v této oblasti.
Vývojový cyklus parazita začíná v zažívacím traktu komára, kde se vylíhne infekční larva, kterou pak následně při sání krve komár předá psovi či kočce (u koček je výskyt onemocnění výrazně nižší). Poté larvy v těle domácích mazlíčků migrují několik měsíců pojivovou tkání a preadultní stádia zůstávají v pravém srdci a cévách. První larvy, mikrofilárie, se v krvi objevují nejdříve za 190 dní. Dospělci žijí u psů až 7 let, u koček až 2,5 roku. Larvy mohou být v krvi ještě 2,5 roku po zničení adultních forem.
Onemocnění probíhá nejčastěji jako lehká forma bez zjevných příznaků. U těžších forem zvíře hubne, projevuje se srdeční slabost, embolie, pes či kočka hůře dýchá, kašle a chřadne. Poslechově lze zjistit šelest, pravá komora je výrazně rozšířená. Oběhové potíže mohou za určitých situací vést až k selhání jater a ledvin, kdy už léčba bývá velmi komplikovaná a prognóza nepříznivá. Potvrdit diagnózu lze pouze laboratorními metodami (Knottův test, ELISA).
Terapie a použití léků závisí na stádiu parazita a celkovém stavu pacienta. Používají se tablety ivermectinu, dále per os milbemycin-oxim, jednoduchá a bezpečná je aplikace spot on selamektinu, atd. U těžších případů je důležité zabránit ucpání cév, proto se v rámci tromboembolické profylaxe podává pacientům např. heparin či acetyl-salicylová kyselina. Při alergické reakci na mikrofilárie (alergická pneumonie) jsou nutné glukokortikoidy a antibiotika.
Prevence je velmi úspěšná u spot on aplikace selamektinu, která se aplikuje nakapáním přípravku mezi lopatky co měsíc. Dají se použít i tablety ivermektinu, milbemycinu, atd.
Bylo již popsáno i několik případů nakažení člověka komárem (USA, Japonsko), u kterého se nemoc projevuje jako plicní forma. Dirofilárie u lidí ale nepřežívají a hynou před dosažením stádia dospělce.
V příběhu BOJOVNICE BETA -NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den, Betu - samečka - mame doma už skoro 2 roky. Netuším,jak stará byla, když jsme ji koupili . Celou dobu dobře prospivala. Poslední cca 1-2 měsíce miň žrala,ale jinak byla ok. Teď dva dny nežere,vůbec neplave, polehává na dně a občas vystřelí směrem k hladině se nadechnout ,pak zase klesne na dno. Žádné jiné známky nemoci (parazity,plíseň, krupička) jsem nepozorovala, jen barvu nemá tak jasnou, jako by zešedla. Chtěla jsem se zeptat - může to být stářím rybky nebo je to spíš nemoc? A jak postupovat - nechat rybku jak je nebo trpí a je pro ni lepší ji utratit?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den. Myslím si, že je už starý. Já měla krásně červenou rybku 3 roky a pak mi začal dělat to samé. Žral normálně, ale barva byla jiná. Zašedlý a za cca měsíc umřel. Ale jsem laik a je to můj názor.
Akutní nebo chronické selhání ledvin je velmi vážné onemocnění, které má mnoho příčin. Hlavní funkcí ledvin v organismu je očištění krve od odpadních látek, které se v ní hromadí. Selhání má proto vždy příznaky otravy (vlastními zplodinami). Výskyt onemocnění se zvyšuje s věkem, ale může se objevit i u mladého zvířete. Obecně se považuje za onemocnění progresivní, které vede v konečné fázi ke smrti zvířete. Chronické selhání ledvin je stav, kdy jsou ledviny z 80 % poškozené a zbylých 20 % nestačí odstraňovat odpadní látky z těla.
Příčiny ledvinného selhání jsou různé. Mimo jiné záleží také na věku. U mladých zvířat se může jednat o vrozenou nedostatečnost, které selhání ledvin podmiňuje. Dědičné vady jsou typické pro některá psí plemena (například kokršpaněl, bulteriér, pudl, basenji, lhasa-apso, u koček jde především o dlouhosrstá plemena). Mezi další příčiny patří infekce, otravy (léky, jedy, bakteriální toxiny) nebo ucpání močových cest kameny. Dalšími příčinami jsou chybné reakce imunitního systému a chronické zánětlivé procesy. Může se jednat o samostatnou diagnózu nebo o komplikaci jiné nemoci. Například těžká infekce nebo septický stav mohou vrcholit selháním ledvin. Často se tento problém objevuje u fen se zanedbaným zánětem dělohy. K akutnímu selhání ledvin může také dojít ve stáří v důsledku jejich přirozeného opotřebování. Příčiny chronického selhání ledvin jsou stejné jako u akutního, pouze poškození je menší, a tak ledviny fungují aspoň zčásti. Je důležité upozornit, že u chronického ledvinného selhání se příznaky objevují postupně, protože hladina zplodin narůstá pomalu.
Vzhledem k tomu, že ledviny mají nezastupitelnou úlohu při čištění krve, má jejich selhání vždy příznaky otravy. Zvíře s akutním selháním ledvin nežere, zvrací, nejeví zájem o okolí, má průjem, který je často i s krví, v tlamě se mohou objevit vředy. Charakteristické je to, že hodně pije, ale nemočí vůbec nebo velmi málo. Bez pomoci veterináře by během několika dnů upadlo do kómatu a uhynulo by. U chronického selhání ledvin zvíře více pije a močí, hubne, přidává se i průjem a občasné zvracení. Srst je hrubá, matná a lámavá. Objevuje se páchnoucí zánět dásní, někdy i zmatené chování. Dále je možno pozorovat zvýšenou únavu, zimomřivost a spavost. V pokročilejších stadiích se dostavují nepříznivé účinky toxického působení metabolitů na ostatní tkáně organismu (zvracení, slinotok, průjmy). Sliznice bývají bledé z důvodu chudokrevnosti. Pokud se zdravotní stav neřeší, onemocnění se postupně zhoršuje, až se ledviny zcela vyčerpají. Následně se objeví příznaky akutního selhání ledvin a smrt.
Jestliže máte byť jen malé podezření, že by se u vašeho psa mohlo jednat o chronické či akutní selhání ledvin, vždy navštivte veterináře! Zvířeti odebere krev a na základě rozboru určí diagnózu. Pes s akutním selháním ledvin potřebuje dlouhodobé podávání infuzí a neustálou kontrolu stavu. K dalšímu životu je nutné udržet alespoň část ledvin funkčních. Pokud se přes veškerou snahu ledviny nepodaří zachránit, pak bohužel přichází na řadu eutanazie. U starších zvířat vyžadujte nejméně jednou ročně rozbor krve. Pokud výsledky odhalí, že ledviny pracují hůře, můžete vhodnou dietou snížit jejich zatěžování, a tak zvířeti prodloužit život. Na odběr krve je nutné přivést zvíře nalačno, to znamená 12 hodin po posledním krmení. Léčba chronického selhání ledvin je komplexní a poměrně náročná. Nezbytné je doživotní podávání speciální diety s nízkým obsahem bílkovin, soli a fosforu.
Bez konzultace s veterinářem zvířeti nepodávejte žádné léky! I přes dobrou vůli mu můžete nenávratně poškodit ledviny!
Nezapomínejte zvíře pravidelně očkovat, snížíte tím riziko akutního selhání ledvin v důsledku infekčního onemocnění.
Mějte pod dozorem veškeré chemikálie či léky, které by mohl pes nedopatřením pozřít (nemrznoucí kapaliny, jedy na krysy, přípravky na ochranu rostlin, zbytky antibiotik a podobně).
Jako prevence se obzvlášť u starších zvířat osvědčuje používání lososového oleje, který podporuje činnost ledvin, a navíc se po něm leskne srst. Výhodou je, že zvířatům chutná, takže skvěle dochutí oblíbené granulky.
Kontrolujte u zvířete stav chrupu. Paradontóza ledviny prokazatelně poškozuje. Choďte se zvířetem na pravidelné kontroly a odstraňování zubního kamene.
U starších zvířat měřte jednou za měsíc spotřebu vody. Jestliže pes vypije více než 100 ml na každý kilogram hmotnosti, je nutné vyhledat veterináře. Prevence je základ – používejte jen kvalitní, vysoce stravitelná krmiva. Nutný je neustálý přístup k čerstvé vodě.
Homeopatická léčba společně s infuzní terapií a dietními opatřeními pomáhá podporovat funkci ledvin, pokud již nedošlo k nezvratným změnám v jejich tkáni. Ovšem není samospásná, zvíře by měl vždy prohlédnout veterinář!
Recept
Ingredience: 125 g syrového libového mletého masa, 200 g vařené bílé rýže, 1 vejce, 2 lžíce slunečnicového nebo kukuřičného oleje, 600 mg vápníku, špetka jodizované soli, 2 lžíce jemně strouhané mrkve, ¼ askorbátu sodného
Technologický postup: Všechny ingredience smíchejte a podávejte syrové, jestliže je pes přijme. Jinak smíchejte vše kromě vitamínů, pečte asi 20 minut při střední teplotě a po vychladnutí přidejte vitamíny. Občas maso nahraďte jednou až třemi lžičkami jater.
Množství: Obecně psovi můžete dávat tolik jídla, kolik sní. Tento recept by měl stačit pro 5kg psa na 3 dny pro 20kg psa na jeden den. Pokud množství ztrojnásobíte, vystačí pro 30kg psa na 2 dny.
V příběhu LACHTANI PACKA U KRALIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina V..
Dobry den,mam 7letou teddy slecnu.Předevčírem jsem zjistila ze ma pravou přední packu vybocenou dozadu jako lachtan.Běhala mimo klec jako vždy ,jedla ale curat chodila jinam.Od včera uz nežere krčí se v koutku.Na veterine jsem byla ,dostala antibiotika a výživu.Na pacicce nic pani doktorka nenašla.Dnesku ji budu pichat antibiotika a zitra jdeme na kontrolu.Pit ji chodimm dávat z pitka obcas si vezme trochu sena nebo zrni z misky.Na packu se nezvedne ma ji otocenou do zadu snaží se ji dat zpátky ale moc ji to nejde.Prosim poraďte .Děkuji moc
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.
Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.
Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.
Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.
Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.
Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.
Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.
Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.
Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.
Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.
U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mohou mléčné žlázy poškodit). Tyto záněty mohou při neléčení vyvolat další infekci.
U mláďat zakrslých králíků se také může objevit infekce bakterií E.coli, to obvykle způsobuje přechod z kojení na stravu.
Častým onemocněním králíčků bývají plísně, v takovém případě se na těle králíčka objeví lysé místo.
Pokud králíčka chcete i venčit venku, je třeba dát si pozor na onemocnění zvané cysticercosis, kdy se králíček nakazí tasemnicí, když se pase v místech, kde jsou venčeni psi. Ale i když králíčka neberete ven, může ho tato tasemnice zasáhnout, když mu donesete trávu právě z místa, kde se psi často venčí.
Onemocnění ledvin v mnoha případech ohrožuje život kočky, proto si žádá rychlou léčbu. Problémy ledvin může způsobit nedostatek tekutin, ale i nevhodná strava. Některá krmiva pro kočky obsahují vysoké množství soli, aby lépe chutnala.
Při nedostatečném příjmu tekutin se tvoří v moči a močovém měchýři močové kameny nebo močový písek. Tyto kameny mohou bolestivě zraňovat, nebo dokonce zcela ucpat močovody. Zadržování moči poškozuje ledviny a následkem je akutní selhání ledvin. Ledviny jsou zodpovědné za filtrování rozkladných produktů metabolismu z krve a za jejich následné vylučování. Přísluší jim tedy velmi důležitý úkol odstraňovat jedy. Jestliže je funkčnost ledvin jakkoli narušena, nebezpečné látky se hromadí v těle a kočka onemocní.
Příčinou onemocnění ledvin mohou být i vrozené vady (zejména u dlouhosrstých plemen), bakteriální infekce, virové choroby, například kočičí leukémie a kočičí zánět pobřišnice, otravy a nádory. Roli hraje i dědičnost.
Náhlé neboli akutní selhání ledvin může vzniknout i v důsledku otrav, bakteriálních a virových infekcí, ucpáním močovodů, případně v důsledku onemocnění srdce. Tyto akutní případy, přestože jsou okamžitě a včas úspěšně léčeny, mohou vést k chronickému poškození ledvin.
Postupné zhoršování funkce ledvin je nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí a vyskytuje se (v různém rozsahu a stupni) u mnoha zvířat. Poškození je trvalé, a pokud se neléčí, končí vždy smrtí. Postupem času (stárnutím) dochází k poškození tak velké části ledvin, že ledviny už nejsou schopny odfiltrovat z krve všechny zplodiny, které se pak hromadí v krvi. Tento proces, který se nazývá chronické selhání ledvin, je u koček starších 7 let velmi častý.
Jedním z prvních příznaků nemoci je ztráta schopnosti produkovat koncentrovanou, tmavou moč. Aby se organismus mohl zbavit stejně velkého množství zplodin, musí vyprodukovat větší množství zředěné moči. Kočka má větší žízeň než obvykle, hodně pije a močí mnohem častěji (může se objevit krev v moči). S postupující nemocí se mohou objevit i další příznaky. Kočka je smutná, apatická, ztrácí chuť k příjímání potravy, opakovaně zvrací, hubne a její srst se stává matnou. Páchne jí z úst a v dutině ústní se objevují vředy. V poslední fázi nemoci upadne do kómatu. Mnohé z uvedených příznaků se vyskytují i u jiných nemocí. Při podezření je tak nutné navštívit veterináře, který kočku vyšetří celkově a zároveň vyšetří krev a moč.
Poškozené ledvinné buňky nelze obnovit, ale přesto se dá udělat mnoho, aby se nemocná kočka cítila lépe. Nejdůležitější je snížit zátěž na zbývající zdravou tkáň ledvin. Toho lze dosáhnout změnou výživy. U veterináře je k dostání speciální krmivo, které snižuje odpadní látky v krvi. Uvedená krmiva mají i zvýšený obsah vitamínů a minerálních látek. Léčená kočka nesmí dostávat žádné zbytky jídel ani žádné pamlsky, protože by to nepříznivě ovlivňovalo působení diety.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při zablešení tak, že si způsobí četná drobná, ale i rozsáhlejší zranění pokožky. Ta se mohou druhotně stát vstupní branou bakteriální infekce. Dochází pak k vypadávání srsti a vznikají rozsáhlé strupy. Pes, který nemá klid ani při spánku, po čase hubne a celkově chátrá. Někdy – u citlivých jedinců – vyvolávají blechy závažné potíže alergického původu.
U psů, kteří nejsou na zablešení zvyklí, způsobuje úporné drbání již přítomnost několika málo cizopasníků. Přitom slabší napadení nemusí být včas rozpoznáno. Blechy jsou velmi pohyblivé a umějí se rychle skrýt. Pozornosti chovatele nesmějí však ujít svědivá zarudlá místa po sání blech na kůži psa. Ta jsou, podobně jako trus blech, který lze v srsti najít, důkazem napadení blechami. Blechy přijímají víc krve, než stráví. Proto část nestrávené krve odchází s výkaly z jejich těla. V srsti takový trus vypadá jako drobná, tmavě zbarvená zrnka podobná máku.
Hubení blech musí být soustavné. Rozhodně nestačí pouze psa odblešit. Je třeba podrobit důkladné očistě také prostředí, v němž je zvíře drženo, aby se předešlo znovunapadení. Vhodné přípravky doporučí majiteli psa veterinární lékař, který přihlédne k věku zvířete i dalším okolnostem.
Přípravky ve spreji musí být použity tak, aby se účinná látka dostala na kůži a opravdu zasáhla cizopasníky. Zvlášť pečlivě je třeba postupovat při postřiku dlouhosrstých psů, psů hrubosrstých a těch, kteří mají silně vyvinutou podsadu. Podle okolností se postříká celý povrch těla psa nebo se přípravek nastříká jen na takzvaná predilekční místa. To jsou místa, kde se blechy, ale i jiní vnější cizopasníci zdržují nejčastěji a v největším množství, i když napadení není mimořádně silné. Predilekční místa jsou za ušima, na šíji, za lopatkami, na hřbetě nad páteří a u kořene ocasu.
Při ochraně psa před zablešením se nejnověji stále více uplatňují repelenty, látky, které sice vnější cizopasníky nehubí, ale odpuzují je. Vhodné prostředky s tímto účinkem doporučí majiteli psa veterinární lékař.
I když je použitý přípravek k hubení cizopasného hmyzu pro psa poměrně nejedovatý, je třeba při postřiku sprejem chránit oči, ústí zevních zvukovodů, ústa a nos.
Při ošetření prostředí speciálním přípravkem je třeba pamatovat i na různé předměty, jako jsou podložky pod psa, košík na ležení, ale i čalouněný nábytek, polštáře, přikrývky a jiné zařízení v bytě. Při ubytování psa v kotci je nutno podrobit důkladné očistě i boudu. Materiál použitý jako její vystýlka je nejlepší spálit.
Stále je třeba mít na zřeteli, že blecha psí je mezihostitelem tasemnice psí, proto po každém zablešení psa musí následovat i jeho odčervení na tasemnici.
Slinivku břišní dělíme z funkčního hlediska na dvě části, tedy na takzvanou endokrinní (produkuje inzulin) a exokrinní (produkuje břišní šťávy).
Mezi nejčastější onemocnění slinivky břišní patří záněty a méně častá sekreční nedostatečnost slinivky břišní, označovaná zkratkou EPI (exokrinní pankreatická insuficience). V minulosti bylo toto onemocnění diagnostikováno prakticky jen u německých ovčáků a jejich kříženců a případně kolií, u nichž byl již v minulosti prokázán dědičný sklon k onemocnění slinivky břišní (autosomálně recesivní typ dědičnosti). V posledních deseti letech se paleta postižených plemen postupně rozšířila nejdříve na ostatní větší plemena. Dnes je tak obtížné označit některé plemeno za odolnější. Mezi pacienty jsou i „voříšci“, i když stále převažují němečtí ovčáci.
Slinivka břišní neboli pankreas je nevelká protáhlá žláza uložená za žaludkem podél prvního úseku tenkého střeva – dvanáctníku. Toto umístění je důležité proto, že žláza vyrábí „trávicí šťávu“, která vytéká do dvanáctníku a má nezastupitelnou úlohu při trávení bílkovin, tuků i škrobů. Pří jejím nedostatku nemůže tělo využít přijatou potravu, která tak vychází nestrávená se stolicí. Pes vlastně strádá hladem přesto, že přijímá většinou více potravy, než bývá obvyklé. Skutečnost, že pes neprospívá či hubne i při zvýšené žravosti a mívá i nekvalitní srst či nemocnou kůži, bývá také jedním z nejčastějších důvodů první návštěvy veterinární ordinace. V pokročilejších případech se přidávají kašovitá objemná šedožlutá stolice až přechodné vodnaté průjmy, plynatost, občasné zvracení, zvrácené chutě (požírání trusu) nebo stavy nechutenství, skleslosti až apatie a nechutí k pohybu. Takové problémy již obvykle signalizují zjitřené onemocnění slinivky břišní. Nejvážnější situace se vyznačuje záchvatovými stavy, nezřídka zaměňovanými s padoucnicí (epilepsií), nebo prudkou otravou. Pes často projevuje bolestivost při zvednutí pod bříškem za hrudní kostí nebo ulevuje bolesti v „prosebné“ pozici s předníma nohama nataženýma dopředu, hrudí na podlaze a zadníma nohama postavenýma. V nejtěžším záchvatu leží bezvládně na boku a nereaguje, poněvadž se nachází ve stavu šoku, který může skončit i celkovým selháním krevního oběhu a uhynutím. Naštěstí u psů, na rozdíl od lidí, bývají tyto stavy vzácnější a nekončí tak často smrtí.
Popsané příznaky jsou souhrnem pozorování mnoha případů s velmi variabilním výskytem a spíše při vleklém onemocnění slinivky břišní. Hlavní nepříjemnou vlastností je nevypočitatelnost jak dalšího průběhu, tak závažnosti onemocnění. Pro veterináře je proto odpověď na otázku o vyhlídkách nemocného psa do budoucna velmi obtížná. Velmi obtížná je ale i diagnóza tohoto onemocnění. Prakticky neexistuje naprosto jednoznačný diagnostický test, takže diagnóza onemocnění slinivky břišní zůstává jen na úrovni podezření. To může být vysloveno až na podkladě úvahy vycházející z podrobné informace majitele o chování psa a odborného vyšetření v ordinaci, doplněného řadou vyšetření krve a stolice. K ověření bývá třeba i opakovaných vyšetření k porovnání nálezů. Z toho přirozeně vyplývá i finanční náročnost pro majitele postiženého psa.
Příznaky, průběh onemocnění a osud psa závisí v první řadě na druhu a rozsahu poškození žlázy. Pokud se potíže objeví již u velmi mladého psa, bývá příčinou dědičná vada ve vývoji žlázy a její funkci. Slinivka v takovém případě již v mladém věku prakticky vymizí. Nástup onemocnění ve středním a vyšším věku psa bývá spíše následkem skrytého poškození žlázy plíživými procesy včetně vleklého zánětu. Záludnost spočívá v tom, že se příznaky objeví teprve při zničení 80–90 % funkční tkáně, poněvadž slinivka, podobně jako například játra či ledviny, má obrovskou rezervní funkční kapacitu, která i léta zakrývá probíhající onemocnění. Jediná jistota při onemocnění slinivky břišní spočívá v jeho nepříjemné doživotní definitivnosti. Tuto zásadní skutečnost je třeba si uvědomit při vyslovení podloženého podezření na toto onemocnění, jelikož další život psa bude více či méně nepříznivě ovlivněn. Přinejmenším je takový pes citlivý na způsob výživy a nesnáší zejména změny a stravovací zátěž. Většinou vyžaduje i dietní způsob výživy. Závažným handicapem je nemocná slinivka pro služební, pracovní a sportovní plemena, protože tito psi většinou již nesnesou nezbytnou fyzickou zátěž a jsou z těchto důvodů z využití vyřazeni.
Z ochablé funkce slinivky vyplývá pro život psa a jeho majitele další komplikace. To, co nevyrobí nemocná slinivka, musí být psovi dodáváno při každém krmení uměle v podobě tablet či tobolek doživotně nebo v nejpříznivějších případech v určitých obdobích. Přísun trávicích enzymů v tabletách musí být navíc poměrně vydatný, poněvadž kyselé prostředí v žaludku zničí až 90 % podávaného preparátu. Na místo působení, do dvanáctníku za žaludkem, se tak dostane jen malá část účinné složky. To je další finanční i praktická zátěž, se kterou musí majitel počítat. Útěchou může být zkušenost veterinářů, že 80 % psů s vleklou nedostatečností slinivky břišní reaguje na správně vyladěnou léčbu i dietu dobře. Jejich trávení a celková kondice se očividně zlepší tak, že nezasvěcený ani nepozná, že jsou nemocní.
Velmi důležitou roli v léčení, ale zřejmě i v prevenci onemocnění, respektive poruch funkce slinivky břišní, má dieta nebo způsob výživy psa. Dietní opatření musí respektovat tyto tři nejzákladnější požadavky: nízký obsah tuku, vysoce kvalitní bílkovina, krmení po menších dávkách. Trávení tuků je nejnáročnější trávicí proces a závisí z velké části na dobré funkci slinivky břišní. Je ironií psího osudu v péči člověka, že se dostává do situace, kdy nedovede strávit tuky, zatímco jako masožravec dokázal v přírodních podmínkách využít více než 50 % tuku v potravě. Dnes například víme, že „pankreatická“ dieta pro psa, ať komerční či vypočítaná z domácích surovin, nemá obsahovat více než 20 g tuku na každých 1 000 kalorií a je označována jako „nízkotučná“. Snadná stravitelnost bílkovinných složek krmiva může být zajištěna jen používáním vysoce kvalitních bílkovin živočišného původu v čisté svalovině, vejcích, eventuálně mléčných výrobcích. Bylo například prokázáno, že u psů krmených nekvalitními jatečními odpady s obsahem hůře stravitelného kolagenu ve šlachách, vazech a podobně, dochází již po 3–4 týdnech k ochabnutí funkce slinivky břišní a po delší době nekvalitního krmení až k jejímu onemocnění. Rozhodně nelze psovi s nemocnou slinivkou předkládat bílkovinu původu rostlinného (sója, luštěniny), protože i zdravý pes využije tuto méně kvalitní bílkovinu sotva z 50 %.
Pokud jde o objem krmiva, je pes nemocný nedostatečností slinivky břišní citlivý na příjem velkého množství potravy najednou. Vyžaduje krmení po menších dávkách nejméně 3x denně, což může představovat další praktickou obtíž pro majitele psa, pokud není zrovna v důchodu. Naštěstí průmysl vyrábějící krmiva pro psy pamatuje v programu svých „léčebných“ diet i na tyto případy a dodává již i na náš trh speciální, lehce stravitelné diety. Jsou však k dostání jen u veterinárních lékařů a jejich používání je vázáno na lékařský dohled. Pro případy, kdy pes odmítá komerční krmiva, nebo pro střídání propočítáváme podobné diety i z domácích surovin. Velkým omylem, kterého se majitelé nemocných psů často dopouštějí, je předčasná tendence k návratu na normální stravu, jakmile se u psa zlepší vzhled stolice, normalizuje se chuť a trochu se zlepší kondice. Měsíční dietní zkouška s přídavkem trávicích enzymů představuje minimální dobu k ověření správnosti zavedeného stravovacího režimu. Za běžnou považují zahraniční autoři dobu 4 měsíců „pankreatické“ diety, která naznačí i tendence dalšího vývoje onemocnění, míru nezbytných dietních opatření a dovolí někdy i opatrný návrat k normálnímu krmení. Vše se musí přizpůsobit individualitě pacienta, aby byly vyhlídky na přijatelný „psí“ život i s nemocnou slinivkou. Ještě náročnější je režim u psa po záchvatu při zjitřeném onemocnění slinivky břišní. Tehdy je třeba zklidnit břišní orgány 2–4denní hladovkou jen za přístupu k tekutinám (voda, čaj). Poté zkoušíme nabídnout malé množství potravy složené z nasekaného vařeného hovězího masa se 4 díly vařené rýže několikrát denně. Od třetího týdne lze podávat eventuálně i mléčné výrobky. Dávky krmiva se postupně zvětšují a zpestřují. Nemají obsahovat mnoho hrubé vlákniny například ze zeleniny. I zde se často chybuje příliš rychlým zvyšováním dávek krmiva. Nestrávené zbytky potravy pak přirozeně způsobí průjem. Podobně nesprávná je i snaha dopřát psovi „to nejlepší“ a předložit mu hned granule nejvydatnějšího typu, byť renomované značky. Trávení takového krmiva je poměrně náročné a vyžaduje postupný návyk i u zdravého psa. Někteří psi si na ně nezvyknou vůbec. Podle zkušeností z posledních let vyvolává nekompromisní přechod na granulovaná krmiva u některých psů časem i útlum činnosti slinivky břišní až její onemocnění. Vůbec nejhorší je střídání tradiční domácí stravy a granulí dokonce i během jednoho dne, které dokáže rozladit trávení velmi rychle. Bohužel, psi zatím spíše doplácejí na dříve nevídanou pestrost nabídky krmiv, než aby z toho měli užitek. Ideál vidíme v odstavení štěněte na kvalitní kompletní granulovanou směs a setrvání u vyzkoušené značky po celý život. K tomu je ovšem třeba zorientovat se na trhu krmiv, mít zajištěný trvalý zdroj vybraného krmiva a mít na to finance. Pro současnou dobu u nás je, bohužel, charakteristický pravý opak. Nakupuje se většinou náhodně nebo „co jedna paní doporučila“, co je právě k dostání nebo na co zbývají peníze. Střídají se značky. Nečtou se viněty, kde je napsáno, pro kterou věkovou kategorii je krmivo určeno. Když dojde zásoba granulí, předloží se psovi zase zbytky od oběda.
Dřív, než se rozhodneme převést svého psa na průmyslové krmivo, je třeba naznačená úskalí zvážit. Přechod dospělého psa na nový způsob výživy pak musí být pozvolný, s postupným navykáním během 2–3 týdnů. Pokud pes nové krmivo vytrvale odmítá nebo mu působí zažívací potíže, nelze věc lámat přes koleno a musíme zůstat u původního způsobu krmení. Vzpomeňme, že prvním orgánem, který zareaguje na nepohodu ve stravování, bude většinou slinivka břišní!
Dobrý den,mám 17tiletého pejska (Jorkšírský teriér).Asi 9let se léčíme se srdíčkem.
Hodně pospává,začal být dementní a hubne. Vím,že to vše patří k věku. Ale poslední měsíc ve spánku najednou vyjekne bolestí (hlavně v noci)což trvá pár vteřin, ale stále se to opakuje.Může to být od pátře nebo něco horšího. Děkuji Dušková
Dobrý den... mám 3 letou fenu NO a máme sní problém už jako štěně, NEŽERE, vařím jakékoliv maso hovězí , vepřové, kuře, granule střídáme a ty vůbec nežere, a nyní má právě tmavou spíše černou stolici dali jsme jí vykastrovat, tak měsíc jsme jí dávali dohromady a 1 měsíc žrala dobře a nyní právě opět nežere....jsem z toho docela zoufalá a bojím ....Děkuji za pochopení a zprávu
Zdravím, mám čivavku holku, na podzim má mít 17let, prosím o radu. Ještě v 15 letech zvládla podšití dvou nádorků u prsů, které se jí v té době začaly objevovat. Bylo dobře a teď se jí objevují mokvající ranky na hrudníku. Hubne, ale je vitální, má stále silné srdce a já ji chci nechat dožít. Je to její život a já ji ho nebudu brát, je zlatíčko, ale potřebuji ji to stále něčím ošetřovat, nejlépe aby se ty ranky ještě dokázaly něčím zacelit, nebo to nějak udržovat v zasušené podobě. Moc děkuji za rady. MP.
Zdravím.Muže mně někdo poradit,Muj králíček od včera večera nežere ani nepije.nevím co se mohlo stat,ještě včera odpoledne byl čilý.poradte mně prosím.Děkuji
dobrý den,potřebuji poradit.mam samečka,doposud v pořádku,ale posl.par dní nežere a jen leží na rostlině nebo na dně na kamenech.Když potřebuje vyplavat na hladinu dělá mu to velké problémy...jako by neuměl plavat.Poradte prosím
Dobrý den, Betu - samečka - mame doma už skoro 2 roky. Netuším,jak stará byla, když jsme ji koupili . Celou dobu dobře prospivala. Poslední cca 1-2 měsíce miň žrala,ale jinak byla ok. Teď dva dny nežere,vůbec neplave, polehává na dně a občas vystřelí směrem k hladině se nadechnout ,pak zase klesne na dno. Žádné jiné známky nemoci (parazity,plíseň, krupička) jsem nepozorovala, jen barvu nemá tak jasnou, jako by zešedla. Chtěla jsem se zeptat - může to být stářím rybky nebo je to spíš nemoc? A jak postupovat - nechat rybku jak je nebo trpí a je pro ni lepší ji utratit?
Děkuji za odpověď.
Dobry den,mam 7letou teddy slecnu.Předevčírem jsem zjistila ze ma pravou přední packu vybocenou dozadu jako lachtan.Běhala mimo klec jako vždy ,jedla ale curat chodila jinam.Od včera uz nežere krčí se v koutku.Na veterine jsem byla ,dostala antibiotika a výživu.Na pacicce nic pani doktorka nenašla.Dnesku ji budu pichat antibiotika a zitra jdeme na kontrolu.Pit ji chodimm dávat z pitka obcas si vezme trochu sena nebo zrni z misky.Na packu se nezvedne ma ji otocenou do zadu snaží se ji dat zpátky ale moc ji to nejde.Prosim poraďte .Děkuji moc
