V naší poradně s názvem BRADAVICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Mičan.
Máme Německého trpasličího pinče. Udělaly se mu tři bradavičky (světlé) na čenichu! Výskyt bradavic se objevil asi před deseti dny! Veterinář nám dal Interferon na potírání postiženého místa. Jak dlouho potírat? Díky za odpověď! Josef Mičan, Plzeň
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Interferon alfa-2b je imunomodulátor a antivirotikum používané k léčbě virového onemocnění u psů, papilomatózy (bradavičky). Tento lék je v léčbě zvířat experimentální a vědecké studie jsou omezené, pokud jde o jeho účinnost a další faktory.
Jeho použití u psů k léčbě virových onemocnění je tak zvaně „off label“ nebo „extra-label“. Mnoho léků je běžně předepisováno pro off-label použití ve veterinární medicíně. V těchto případech se velmi pečlivě řiďte pokyny a upozorněními svého veterinárního lékaře, protože jeho pokyny se mohou výrazně lišit od pokynů na štítku nebo obvyklého užívání. Kontaktujte proto svého veterináře a zeptejte se ho na způsob a délku léčby.
Interferon alfa se totiž podává ústy ve formě tekutiny. Může být také podán injekcí v nemocničním prostředí. Měl by být podáván bez jídla; pokud však dojde ke zvracení při dávkování nalačno, podávejte budoucí dávky s jídlem. Tekutou formu pečlivě odměřte a kapalinu silně neprotřepávejte, pokud není uvedeno jinak. Dejte tento lék přímo do úst nebo do tváře; nemíchejte do krmiva vašeho domácího mazlíčka.
U tohoto léku může trvat až několik týdnů, než jsou zřejmé plné účinky, ale postupné zlepšení je obvykle patrné po několika dnech.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují se ve formě hyperplazie, adenomů a vzácněji adenokarcinomů, u kterých je horší prognóza z důvodu rizika recidiv po chirurgickém odstranění.
Nádory perianálních žláz jsou nejčastější u starších nekastrovaných psů – samců, u kastrátů a fen se s nimi setkáváme velmi vzácně. Jedná se o modifikované mazové žlázy s výskytem okolo řitního otvoru. Hyperplazie a adenomy jsou benigní nádory s příznivou prognózou, adenokarcinomy jsou maligní, hůře ohraničené, po chirurgickém odstranění často recidivující. Terapie je chirurgická – excize útvaru a kastrace (velmi úspěšná léčba u adenomu a hyperplazií, neúspěšná u adenokarcinomu samic).
Málo časté nádory apokrinních žláz bývají na hlavě, krku, končetinách a hřbetě. Prognóza závisí na povaze nádoru - u benigních bývá po chirurgickém odstranění dobrá, u karcinomů vzhledem k malignitě a metastazujícím vlastnostem nepříznivá.
Velmi vzácně se vyskytují nádory ekrinních žláz, málo časté nádory paranálních váčků, z nichž nejčastější adenokarcinomy mají z důvodu častých metastáz a recidiv nepříznivou prognózu.
Do této skupiny patří nádory benigní (např. fibrom, fibropapilom) nacházející se u starších zvířat na končetinách a ve slabinách. Po chirurgickém odstranění je jejich prognóza příznivá.
Maligní vřetenaté nádory představuje např. fibrosarkom, který je ovšem častější u koček, hemangiopericitom je naopak u koček vzácností a Schwannom. U vysokého procenta těchto maligních nádorů dochází po chirurgickém odstranění k recidivám.
Kulatobuněčné nádory
Heterogenní skupina nádorů, kam náleží mimo jiné dva nejčastější nádory psů – histiocytom a mastocytom.
Především u mladých psů čistokrevných plemen je běžný benigní histiocytom. Ohraničené útvary se nacházejí na nose, ušních boltcích a končetinách. Do půl roku dochází u většiny z nich ke spontánní regresi. Léčbou je chirurgická excize, prognóza příznivá. Plemeno šarpej je predisponováno k mnohočetnému histiocytomu, u bernského salašnického psa je dědičným onemocněním systémová histiocytóza.
Mastocytom je nejčastějším maligním kožním nádorem psů. Typický je ve věku okolo 8 let, přičemž predispozici k jeho výskytu má např. boxer, zlatý a labradorský retrívr a teriéři. Vzhled mastocytomu je různorodý – nejčastěji jde o jednotlivé útvary v kůži či podkoží, na povrchu s vypadanou srstí a vředovitým vzhledem. Vyskytuje se především na pánevních končetinách a v okolí genitálií. Paraneoplastickými syndromy mastocytomu mohou být žaludeční vředy, špatná srážlivost krve a nízký počet krevních destiček. Léčba a prognóza se odvíjí od velké nepředvídatelnosti nádoru, je závislá na zjištěních histologických i klinických.
Nádory vycházející z podkožních tukových buněk (adipocytů) se označují lipomy. Jako jednotlivé nebo mnohočetné měkké útvary jsou běžné především u starších psů v oblasti končetin, hrudníku a břicha. Terapie je chirurgická, u obézních zvířat je vhodná před zákrokem dieta, díky které se lipom zmenší. Prognóza je příznivá, z důvodu recidiv ovšem nepříznivější u infiltrativního lipomu.
Liposarkom je maligní tumor s nepříznivou prognózou. U psů a koček se vyskytuje vzácně.
Hemangiom bývá naopak častým nádorem psů. Vzniká z buněk cév jako ohraničený podkožní benigní útvar.
Melanocytomy (benigní melanomy) jsou v této skupině nádorů zastoupeny u psů zhruba ze dvou třetin. Nacházejí se nejčastěji na hlavě, v meziprstí, na trupu. Klinicky jej nelze rozlišit od maligního melanomu. Vzhledově se projevuje jako pigmentované ohraničené útvary.
Maligní melanomy mají i po chirurgickém odstranění tendenci k recidivám a často metastazují, proto je jejich prognóza nepříznivá. Bývají tmavé barvy, velikosti do 10 cm a často ulcerují.
V naší poradně s názvem HOTSPOT U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych se zeptala jestli se toto onemocnění může vyskytnout i u koček? Konkrétně se jedná o Britského kocoura (kastráta), který je pouze v bytě.
Děkuji za odpověď. Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hot spot se může vyskytnout u koček stejně jako u psů. Nejčastěji to bývá v oblasti uší a kořene ocasu. Dá se to dobře léčit doma. Stačí misto vystříhat, aby do rány nepadaly okolní chlupy a zabránit zvířeti škrábání a olizování toho místa. Nanáší se desinfekční roztok Betadine a maže se to antibiotiky Framykoin popřípadě Belogent.
Bradavice se u psů tvoří na základě virového napadení povrchové vrstvy kůže některým z četných druhů virů. Viry se přenášejí dotykem (do organismu mohou proniknout i skrz malou oděrku na kůži). Psi mohou přenést viry způsobující bradavice na člověka a naopak. Psí bradavice se podobají bradavicím lidským: vypadají jako malé kožní vyrážky, které se mohou objevit kdekoliv na těle, včetně obličeje a tlap psa. U psů se často vyskytují i v ústech, a dokonce i blízko očí (papilomatózy).
Ze začátku se bradavice množí velice rychle a jejich počet tudíž rapidně stoupá. Přibližně po 2 měsících dochází k ústupu, kdy bradavice většinou samy vymizejí. Přibližně do 5 měsíců je většina bradavic pryč, pouze papilomy v oblasti očí a úst ustupují pomaleji. Starší psi jsou citliví na bradavice více, protože mají slabý imunitní systém. Papilomy v oblasti ústní se u psů vyskytují ve většině případů jen do věku 2 let, během kterých se psi vůči papilomům stávají odolnějšími. V oční oblasti se papilomy objevují nejčastěji do 4 let věku psa, málokdy je najdete u starších psů. Pes může mít buď jednu relativně velkou bradavici, nebo více bradavic menších, a to hlavně na nohou a obličeji.
Bradavice u psů nevyžadují lokální léčbu, jestliže zvířeti nepůsobí potíže. Avšak má-li pes velký počet bradavic, měla by být zahájena antivirová léčba. U psů s jednou bradavicí se čeká, zda sama ustoupí, ale v případě, že se objeví vážnější komplikace (například v příjmu potravy, nebo dokonce bradavice hnisá), je nutné ji chirurgicky odstranit. Při léčbě bradavic mohou někdy pomoci i vitamíny A a E, rovněž můžete vyzkoušet olejíček s vitamínem E, jímž budete denně potírat postižené části psí kůže (během několika dnů by mělo být patrné zlepšení). Výjimečně se pak bradavice odstraňují zmrazením. Vždy je vhodné navštívit veterináře a stav psa a případnou léčbu s ním konzultovat.
Psincový kašel nebo také infekční laryngotracheitida psů se velice snadno přenáší mezi jednotlivými zvířaty, a tak se rychle šíří hlavně v takových zařízeních, kde je chováno více psů najednou. Jsou to například psí útulky nebo psince pro služební psy v armádě.
Příčina
Toto onemocnění je typické tím, že ho způsobuje celý soubor mikroorganismů. Z virových původců je to především virus parainfluenzy psů typ 2 a psí adenovirus typ 2 (CAV 2). Existuje i psí adenovirus typ 1, který způsobuje infekční hepatitidu psů, nazývanou také jako Rubarthova choroba. Někdy se může uplatnit i virus psinky. Z bakteriálních původců je nejdůležitější Bordetella bronchiseptica a následně i další bakterie, jako jsou streptokoky nebo pasteurely a mykoplazmata.
Příznaky
Psincový kašel je velice infekční. K přenosu dochází kapénkovou infekcí a onemocnění se projeví asi 3 nebo 4 dny po nakažení. Nejvíce nápadným projevem jsou záchvaty kašle a pes může i vykašlávat hleny. Majitelé často nepoznají, že jde o kašel, a myslí si, že pes zvrací nebo že se mu v krku zasekla kost! Z dalších příznaků může pes trpět i výtokem z nosu a očí. Často nemá ani zájem o krmení a je apatický (smutný a bez zájmu o okolí). U některých pejsků se objevuje i zvýšená teplota a zvíře se rychle unaví. Závažnost onemocnění je dána především tím, v jaké kondici pejsek je a jestli nemá sníženou obranyschopnost (například jiné onemocnění, imunosupresivní léky). U psů, kteří jsou jinak zdraví, probíhá infekční laryngotracheitida asi jeden týden, poté dochází k samovolnému uzdravení. U oslabených jedinců (nemocní, staří nebo naopak mladí psi) ale může být průběh horší a léčba by se neměla zanedbat.
Léčba
K léčbě je možné použít léky proti kašli, takzvaná antitusika, jako je například kodein. Používá se ale pouze u psů s vysilujícím kašlem, aby se jim na chvíli ulevilo. Nedoporučuje se dávat léky proti kašli všem psům, protože pak není hlen vykašláván a dochází k jeho hromadění v dýchacích cestách. Většinou není potřeba použít k léčbě antibiotika. Pokud kašel přetrvává déle než dva týdny, tak je zapotřebí provést další vyšetření a zjistit příčinu. Nemocného pejska necháme v teple a v klidu. Procházky omezíme jen na nutné venčení, aby pes dostatečně odpočíval.
Jestliže je onemocnění způsobeno více druhy virů a bakterií a jejich výskyt není každý rok stejný, není očkování proti několika z nich vždy účinné. Rozhodně ale očkováním výrazně snížíme možnost onemocnění, a pokud už k němu dojde, tak průběh není zdaleka tak vážný jako u nevakcinovaného psa. Běžně se očkuje proti parainfluenze psů, adenoviru a psince. Dále je možné očkovat psa proti Bordetelle, a to buď v injekci do podkoží, nebo aerosolem do dutiny nosní. Aplikací do nosu je možné očkovat štěňata již ve věku dvou týdnů a jsou chráněna už po 4 dnech. Revakcinace se musí provádět každý rok.
Ve svém příspěvku SVEDENI KUZE U PSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Vrablova.
Dobry den svedeni kuze u psa hlavne na hrbetu packy a u ocasu a na stehne nekdy dost intenzivne koupeny novy obojek proti parazitum co jeste udelat?dekuji za odpoved.Vrablova.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příčin může být hned několik: mezi ty nejčastější patří nesprávná výživa, hormonální poruchy, alergie, paraziti, stres či genetika.
Alopecie (lysivost) se od běžného línání liší, jde totiž o lokální či částečnou ztrátu srsti. Důvodů je několik – zastavil se růst chlupů, pes si kůži nadměrně škrábe a vykusuje nebo chlupy samy z určitého místa vypadávají.
Alopecii způsobují:
Hormonální poruchy: nevyváženost pohlavních hormonů; snížená aktivita štítné žlázy (takzvaná hypotyreóza), zvýšená hladina hormonu nadledvin, například v důsledku nádorového onemocnění hypofýzy nebo nadledvin (Cushingův syndrom).
Parazitické a plísňové onemocnění: takzvaná prašivina způsobená roztočem trudníkem (rod Denodex) nebo kruhový lišaj způsobený plísní.
Prostředí: otlačeniny, mozoly na loktech, popáleniny, reakce na místo vpichu injekce, stříhání srsti (u špiců).
Dědičné poruchy: částečná lysost u jezevčíků, alopecie u plemen vyšlechtěných pro neobvyklou barvu srsti, která je spojená se ztrátou pigmentu, zánět mazových žláz (u středních pudlů), zánět kůže u severských plemen vyvolaný nedostatkem zinku.
Chování: neustálé olizování určité oblasti, často vyvolané nudou nebo stresem – jako následek vzniká zánět kůže.
U psů se mohou objevovat různé kožní otoky. Je nezbytné stanovit přesnou diagnózu, neboť některé typy (například bradavice, cysty a nádory) vyžadují chirurgické odstranění. Cysty lze nahmatat jako tvrdé bulky pod kůží. Bradavice jsou růžové, případně pigmentované, skvrnité a u kořene strupovité. Vyskytují se často u starších psů. Jsou virového původu a spolehlivě proti nim pomáhá lék Plerasan V. U starších psů se také občas vyvíjejí pomalu rostoucí nádory, často jde o měkké vejcovité útvary pod kůží (benigní, tedy nezhoubné nádory). Otoky u starších psů by však měl vždy vyšetřit veterinář, neboť hrozí riziko rozvoje nádorového onemocnění.
Essential 6 spot on pro psy je patentovaný přípravek pomáhající při kožních potížích – línání, matná, suchá, lámavá a mastná srst. Obsahuje léčebné oleje s antiseptickými, zklidňujícími a protisvědivými účinky. Přípravek doporučují i veterinární dermatologové.
Ve svém příspěvku KOŽNÍ NÁDORY U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatava kubna.
dobry den . u stareho psa u korene ocasu na spodni strane kulovity a zvetsujici se utvar .obcas krvacel . po delsi dobe cira tekutina . jiz velikost male mandarinky . vetsinou svetla a leskla . budu rada za vasi odpoved.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U starých psů se ale mohou projevit i choroby, které stejnou měrou mohou propuknout i u mladších psů, patří sem například lymská borelióza.
Psi tráví většinu svého života venku a v některých ročních obdobích mohou být (stejně jako lidé) snadno napadeni klíštětem, které přenáší nejrůznější nemoci a jednou z nich je právě lymská borelióza. Toto onemocnění má několik stádií a všeobecně platí, že čím déle se začne onemocnění léčit, tím fatálnější jsou pro nemocného psa důsledky. Problémem tohoto onemocnění je, že symptomy se neprojeví u každého psa (dokonce podle některých zdrojů se objeví jen u 10 % nemocných psů!), a tak odhalení této nemoci obvykle přichází pro psa pozdě. Záchrana je tedy nemožná. Mezi symptomy patří kulhání, problémy s močením, deprese, ztráta chuti k jídlu. Bohužel všechny toty symptomy provází stáří psů, a tak právě u psů seniorů je velmi těžké boreliózu odhalit, protože páníček obvykle tyto symptomy připisuje tomu, že pes je starý, trpí artritidou, nebo jiným zdravotním problémem.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:
antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno spíše alergickou reakcí na přítomnost roztočů než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním, a třepáním hlavou. Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče, jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Vhodným preparátem pro léčbu jsou kapky proti ušnímu svrabu.
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).
V naší poradně s názvem PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je psí seborrhea. Léčba seborrhey u psů je jen omezená a je zaměřena na základní příčinu problému. Nelze-li u psa zjistit žádnou základní příčinu, pak je onemocnění diagnostikováno jako primární nebo idiopatická seborrhea. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba pro primární seborrheu. Možné je jen napomoci lepším průběhům různými přípravky, které pomáhají řídit mazotok. Mezi ně patří:
- doplňky s Omega-3-mastnými kyselinami
- Antiseborrheické šampony
- Hydratační krémy
- Retinoidy
- Ústně podávaný cyklosporin
- Antibiotika - k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí například při rozškrábání
Srst psa je jakýmsi zrcadlem, v němž se odráží zdraví psa. Pokud pes trpí silným vypadáváním srsti a jsou dokonce vidět holá místa (alopecie), která však nejsou vyvolána odíráním, škrábáním nebo olizováním, znamená to, že něco není v pořádku. To však platí i v případě, že je srst mastná nebo naopak nelesklá, vyskytují se ekzémy nebo se pes škrábe.
Změna barvy srsti může být znamením špatné výživy, narušením metabolismu, stresem, alergií nebo klimatickými změnami. Když dojde ke zbarvení srsti dočervena nebo došeda, může se například jednat o nedostatek mědi. Naopak nedostatek zinku způsobuje předčasné šednutí chlupů nebo kožní nemoc zvanou paraketóza (nadměrné rohovatění kůže).
Hlavním předpokladem zdravé a krásné srsti je starostlivá péče o psa. Všechny psy, dokonce i psy s krátkou srstí je nutno pravidelně kartáčovat. Při česání máme možnost všimnout si případných změn na kůži, parazitů nebo nádorů. Psi by se měli koupat minimálně, a když, tak pouze vlažnou čistou vodou a jemnými promašťujícími psími šampony a chránit přitom uši vatou.
Problémy se srstí mohou odkazovat také na nesprávnou výživu. Prodávaná krmiva jsou většinou vyvážená, avšak u domácí vařené stravy tomu tak být nemusí. V tomto případě je potřeba doplňovat tuto stravu minerálními a vitamínovými preparáty a občas vajíčkem. Spousta psů má nelesklou, matnou srst, když žerou příliš hodně masa. I tady je vhodné přejít na vyváženou stravu. Další možností je, že má pes alergii na určitý typ podávaného krmiva. Potom je nutné změnit druh krmení. U některých psů vysoké dávky bílkovin a nedostatek životně důležitých mastných kyselin způsobují lupy, svědění nebo ekzémy.
Za problémy se mohou skrývat i paraziti, například roztoči, nebo plísňové infekce, a to především při vypadávání srsti, výskytu lupů nebo u nelesklé srsti. Některým psům může vypadávání srsti způsobit alergie na blechy.
Vypadávání srsti může mít rovněž hormonální příčinu. V mnoha případech jde o hypofunkci štítné žlázy. Po kastraci dochází taktéž ke změně hormonů v těle. Vypadávání srsti většinou ale netrvá příliš dlouho a po nějaké době samo zmizí.
Další příčinou vypadávání srsti bývá stres. Neurotičtí nebo stresovaní psi mají tendenci se škrábat a kousat, jejich srst je řídká nebo jim vypadává na určitých místech.
U některých plemen bývá vypadávání srsti podmíněno geneticky, například u boxerů a dalmatinů.
Škrkavky (Toxocara canis) jsou u psů velmi rozšířené, mohou jim způsobovat značné zdravotní problémy.
Škrkavky jsou cizopasní oblí červi dlouzí 6 až 15 cm, kteří u psů žijí v tenkém střevě. Vylučují vajíčka, která se trusem dostávají do vnějšího prostředí, kde dozrávají a stávají se zdrojem infekce pro další zvířata, ale i pro lidi a především pro děti.
Pes se nakazí pozřením zralých vajíček, z nichž se v jeho střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají střevní sliznicí a pokračují dále v těle svého hostitele. Migrace larev závisí na stáří a pohlaví jedince. U štěňat do 3 měsíců stáří larvy krví migrují do plic, odkud bývají vykašlány, znovu polknuty a dostávají se do střeva, kde se vyvíjí v dospělé jedince. U starších psů larvy migrují krví do plic, ale také aktivně pronikají do nejrůznějších orgánů a tkání, kde se opouzdří. U březích fen se opouzdřené larvy aktivují, pronikají přes placentu a dostávají se do nenarozených štěňat. Larvy, které u feny migrovaly do mléčné žlázy, mohou štěňata infikovat při sání mléka.
Larvy při migraci mechanicky poškozují tkáně, jimiž cestují, a také s sebou zavlékají ze střeva nejrůznější mikroorganismy. Jedinci nakažení škrkavkami zaostávají v růstu, mají matnou srst, zvětšené břicho, dochází ke ztrátám hmotnosti, zvracení, objevuje se kašel, chudokrevnost. V těžkých případech může dojít k úhynu jedince.
Člověk se může nakazit kdekoliv a kdykoliv pozřením vajíček škrkavek. K tomu dochází například u dětí při hraní (na pískovištích, v parcích, zahradách), kdy pojídají písek, hlínu, olizují předměty. A právě při této činnosti může dojít k pozření vajíčka škrkavek. Další cestou nákazy je nedostatečná hygiena rukou, olizování prstů, konzumace potravy neumytýma rukama nebo i špatně omytého ovoce či zeleniny. Vylíhlé larvy migrují v těle člověka, pronikají krví nebo aktivním pohybem do nejrůznějších orgánů (játra, plíce, oko, mozek, svaly) a způsobují vážná poškození. V lidském těle mohou larvy zůstat životaschopné a pohyblivé i několik let. U člověka se onemocnění projevuje bolestmi břicha, teplotou, nechutenstvím, zvracením, krvavými průjmy, únavou kloubů a svalů, kožní vyrážkou. Příznaky mohou trvat několik týdnů až let. K méně častým příznakům onemocnění patří postižení mozku, srdce, ledvin, poruchy vidění, otoky kloubů.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob je nakažení přes mezihostitele pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je podávání antiparazitik preventivně během života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka. Za tím účelem je nejvhodnější konzultace u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Kdy u psů nastává stáří, se nedá přesně určit, někteří lidé při srovnání psího a lidského věku, násobí psí věk číslem sedm, to ale pravděpodobně není přesné. Některé odborné zdroje uvádějí, že je lepší počítat, že první psí rok života se rovná šestnácti letům toho lidského, druhý věk pak zhruba osmi, a všechny následující roky se rovnají již čtyřem.
Stejně jako u lidí vyšší věk může i u psů způsobit řadu zdravotních problémů, typu zhoršení zraku, sluchu, problémy s chrupem, artrózu, onemocnění srdce, ledvin, jater a další zdravotní komplikace. U lidí i u psů jsou projevy stáří individuální, u každého psa se mohou objevit v jiném věku a stejně tak nemusí mít stejné zdravotní problémy. U některého psa bude stáří probíhat poklidně, u jiného bude problematické, je to stejné jako u lidí. Individuální je také to, kdy psy vstupují do stáří, obecně platí, že čím menší rasa psa, tím je stáří pozdější. U vlčáka přijde tedy stáří pravděpodobně dříve než u malého jezevčíka. Kvalitu života psa ve vyšším věku může majitel svému psímu mazlíčkovi zlepšit tím, že se o něj bude dobře starat, dopřeje mu kvalitní krmení, dostatek pohybu, nebude ho přejídat, ale ani ho nenechá hladovět.
Psího miláčka může postihnout řada různých chorob a zdravotních problémů různých stupňů závažnosti. Patří sem například:
Mezi projevy vyrážky patří škrábání, zarudlá kůže a vypadávání srsti. Projevy závisí na druhu onemocnění.
Škrábání
Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Měli bychom sledovat, zda se na těle psa nevyskytují paraziti (blechy, vši, roztoči) nebo bakteriální nákazy (malá, infikovaná a šupinatá místa a červené zanícené plošky).
Příčinami škrábání může být zamoření parazity, ušní onemocnění, onemocnění análních žláz či podráždění (zarudlé břicho).
Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce. Proti parazitům se používají protiparazitní koupele (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech), omývání infikovaných míst antibakteriálním roztokem. Všechny nákazy, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči. Při podráždění pokožky odstraňte příčiny, které je způsobují (nylonové koberce, dezinfekční prostředek na mytí podlahy). Když léčení selže, poraďte se s veterinářem.
Pokud je kůže popraskaná nebo mokvá, tak se okamžitě poraďte s veterinárním lékařem.
Zarudlá kůže
Tento příznak signalizuje začátek onemocnění ještě předtím, než se plně rozvine.
Příčinami může být přítomnost blech, vší, podráždění pokožky dotykem, alergický zánět kůže a bakteriální nákazy.
Léčení souvisí s příčinou infekce. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast. Při větším rozšíření použijte dětský lanolinový šampon, který dobře opláchne dráždivé látky a zklidní pokožku. Suchou kůži ošetřete sprejem proti blechám. Když do 24 hodin nedojde ke zlepšení, poraďte se s veterinářem.
Vypadávání srsti
Příčiny vypadávání srsti psů jsou různé. Je třeba vždy věnovat pozornost srsti i pokožce psa a prohlédnout jej, zda se u něj nevyskytují zlámané chlupy, jestli nemá zanícenou kůži, holá místa, jestli mu symetricky nevypadává srst nebo nepřiměřeně dlouho nelíná.
Dalším důvodem vypadávání srsti bývá škrábání (zarudlá kůže, zlámané chlupy), poruchy růstového cyklu (holá místa) a výživa.
Nejčastější příčinou vypadávání srsti jsou však hormonální poruchy, které vyžadují veterinární péči. Jsou-li zaviněny nevhodnou skladbou potravy, dávejte psu multivitaminy a olej, které zastaví línání. Jestliže se po několika týdnech stav nezlepší, spojte se ihned s veterinářem.
Zápal plic je zánět dolních dýchacích cest. Zánět může způsobit bakteriální infekce, plíseň či inhalace, respektive vdechnutí cizorodých látek do plic, které následně u psa způsobí zápal plic. Rozlišuje se aspirační zápal plic, plísňový a bakteriální zápal plic.
Základní příčiny vzniku zápalu plic u psů jsou již zmíněny v úvodu. Nicméně konkrétních příčin existuje obrovské množství. Za vznik infekce plic může být zodpovědná i překážka v dýchacích cestách, ať už cizorodá, či tělní. Mezi další možné příčiny zápalu plic u psů patří: inhalace tělních tekutin, inhalace žaludečních kyselin, poškození lumenu horních cest dýchacích a následné rozšíření infekce, vdechnutí bakterií, respektive bakteriální infekce, poškození hltanu (nejčastěji infekce) a zduření, respektive zvětšení spodní části jícnu.
Jakmile máte podezření, že pes trpí zánětem plic či jakýmikoli respiračními, respektive dýchacími obtížemi, urychleně vyhledejte veterinárního lékaře. Rychlost a korektnost sestavení medikace je rozhodující. Následky zápalu plic mohou být u psů fatální. Toto onemocnění způsobuje vyšší rizika trvalých následků a úmrtnosti.
Léčebný režim spočívá v tom, že by pes měl být v teple, suchu, a především v klidu, ale pod dozorem svého pána. Vzhledem k tomu, že průběh a fáze – a to nejen v závislosti na příčině zápalu plic – jsou u psů variabilní, nelze stanovit obecná pravidla zacházení. Nicméně v případě vážnějších případů se doporučuje zamezit příjem orální cestou a neustálá kontrola ve veterinární ordinaci či na veterinární klinice. Medikamenty či kapky, pokud jsou nasazeny, podávejte psovi v určeném množství, a to i v případě, že onemocnění zdánlivě ustoupí.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis) je původcem sarkaptového svrabu. Parazituje především u psů. Napadení se ale může vyskytnout i u lidí.
Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm. Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem. Kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže dochází následně k zánětu. Nejčastěji se zákožka u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích. Pokud nedojde k zahájení léčby, příznaky se rozšíří na celé tělo.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
