Sarkom u psa
U psů se můžeme setkat s několika typy sarkomů: osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, hemangiosarkom, sarkom synoviálních buněk či postinjekční sarkom.
Osteosarkom – je nejčastější nádor u psů, vyskytuje se u 75 % psů s kostními nádory. Jedná se o zhoubný typ nádoru s tendencí k metastázám do měkkých tkání, především do plic. Psi jsou postiženi nejvíce od sedmi let věku. Řešením zhoubných kostních nádorů je obvykle amputace končetiny, případně chemoterapie (cisplatina, doxorubicin). Průměrná doba přežití u psů s osteosarkomem po amputaci končetiny je 4–5 měsíců, při současné chemoterapii až jeden rok.
Fibrosarkom – tvoří méně než 5 % kostních nádorů u psů. Metastazuje pomalu nebo vůbec a kompletní excize u málo invazivních nádorů může být léčebná.
Chondrosarkom – tvoří 5–10 % kostních nádorů, metastazuje pomalu a po amputaci má velmi dobrou prognózu.
Hemangiosarkom – tvoří méně než 5 % z diagnostikovaných nádorů kostí. Jedná se často o mnohočetný nádor zasahující i slezinu a srdce. Doba přežití po zjištění diagnózy není často více než 5 měsíců a vzhledem k postižení více orgánů je i po amputaci prognóza spíše špatná.
Sarkom synoviálních buněk – z kloubních nádorů je nejčastější právě tento, jedná se o pomalu rostoucí nádor prorůstající do měkkých tkání, který metastazuje do plic, mízních uzlin a kostí. Na kloubu se jeví jako tuhý nebo fluktuující útvar v kloubu. I po provedení amputace je prognóza nepříznivá.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Všechna výše uvedená onemocnění mohou být provázena nechutenstvím, hubnutím, otokem končetiny, bolestivostí při palpaci (prohmatání), atrofií (úbytkem) svalů, kulháním a neurologickými deficity. Při postižení páteře mohou způsobit ochrnutí. Výrazným faktorem provázejícím toto onemocnění je bolest, kterou může způsobovat vlastní nádor, který svým invazivním prorůstáním do kostí způsobuje kompresi (utlačování) měkkých tkání, cév a nervů nebo i patologické fraktury. Dochází zároveň k celkovému oslabení organismu.
Možnosti léčby sarkomů u psů jsou omezené v závislosti na lokalizaci, stupni rozvoje růstu nádoru, možných metastázách a celkovém stavu a věku pacienta. V zásadě se nádory kostí řeší dvěma způsoby, chemoterapií nebo amputací postižené části těla. Před zahájením léčby musí být zhodnoceny všechny aspekty, aby léčba byla úspěšná.
Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary, odebrané s velkým okolím (ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace). Nezapomeňme, že další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).
Prevence postinjekčních sarkomů u psů spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm, výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.
Zdroj: Sarkom u zvířat