Morče je milé a společenské zvíře. Je dobrým společníkem ve hře, rádo se nechá hladit a také je mazlivé.
Morče domácí
Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického divokého morčete. V průběhu let bylo vyšlechtěno mnoho plemen a mutací lišících se barvou, délkou a uspořádáním srsti a také barvou očí. Má válcovitou postavu s velkou hlavou a krátkým krkem, zaoblený zadek bez ocasu. Na předních nohou má 4 prsty, na zadních 3. Má 12 zubů, z toho 4 hlodáky, zbytek stoličky.
Délka je 20–36 cm, váha obvykle 0,7–1,2 kg, ale mohou mít i 1,8 kg. Má hustou srst a jeho tělu dominuje široká zaoblená hlava, široký hřbet a krátký krk. Pokud jej nebudete příliš překrmovat, bude jeho tělo vypadat spíše svalnatě.
Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chová i s králíky. Při chovu v domácnosti je morče náchylné na průvan, vhodnější je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde má možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.
Jelikož se jedná o společenská zvířata, je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.
Ubikace morčete by měla být umístěna na vhodném místě, ideální je takové, kde je světlo, není přetopené a zároveň zde není průvan, protože morčata jsou náchylná k nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se dát ho přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Morče se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 60 korun.
Zdroj: článek Morče
Příběh
Ve svém příspěvku SKŘÍPLÝ NERV U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Řehák.
Fenka Bety (otec chodský pes, matka Borderkolie) ve stáří 13 let postupně ztrácí schopnost regulace pohybu pravé zadní nohy.
Zpočátku jen zakopávala svoji pravou zadní nohou o svoji levou zadní nohu.
Nyní už často na procházce po rovině Bety ztratí rovnováhu a spadne na zadek. Pomalá chůze do schodů a do koopce je zatím bez problémů, rychlou chůzi z kopce nezvládá.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Skříplý nerv u psa
Kočičí plíseň
Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.
Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).
Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.
Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.
Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobné ranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.
Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti. Další možností je vy
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Vyrážka u koček
Testy na alergie u psa
Průběh
Pokud má majitel psa podezření na alergii, navštíví veterináře, který provede diagnostiku tohoto onemocnění. Existuje několik možností, jak zjisti, jestli se opravdu jedná o alergii. Nejčastěji se provádějí kožní alergické testy (stejně jako u člověka). U tohoto testu se intradermálně aplikuje několik alergenů a následně se pak vyhodnotí reakce na dané alergeny v místě vpichu. Hodnotí se obvykle několik desítek nejběžnějších alergenů. Výhodou je, že výsledky testu jsou opravdu spolehlivé. Testování je zároveň ale složité a finančně náročné, protože je třeba psa nejprve utlumit pomocí látek tlumících bolest a sedativ, pak je třeba oholit celkem velkou část srsti na boku psa. Do této části jsou pak aplikovány alergeny. Pokud se zjistí, že alergická reakce je slabá a majitel psa je ochoten investovat několik tisíc korun do léčby, je možné, aby se vyrobilo hyposenzibilizační sérum, které se psovi aplikuje zhruba rok v určitých intervalech, a které způsobuje, že alergická reakce postupně vymizí, nebo alespoň zeslábne. Úspěšnost není ale stoprocentní, spíše se blíží 50 %.
Kromě tohoto kožního textu může zvolit veterinář k diagnostice stanovení IGE protilátek a alergenů v krvi. Pojmem IGE protilátky jsou myšleny ty látky, které vznikají při alergických reakcích, takže jejich zvýšená hladina ukazuje na alergické onemocnění. Stejně jako u kožních testů, i zde se testuje několik desítek alergenů. Spolehlivost testu nemusí být ale tak vysoká. Naopak cena těchto testů neustále roste. Nespornou výhodou je ale, že je testování jednoduché, provede se pouhý odběr krve.
Dostupnost a cena
Vždy je třeba zjistit, které testy daný veterinář provádí. Pokud má majitel navíc zájem o hyposenzbilizační sérum, musí najít veterinární středisko, které dané sérum vytváří. Kožní testy se na veterinárních klinikách pohybují zhruba v ceně 5 000 Kč, naopak testy krve jsou asi o polovinu levnější.
Zdroj: článek Psí alergie
