ODČERVENÍ ČLOVĚKA PŘÍRODNÍ CESTOU bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Odčervení koček patří k základním chovatelským úkonům. I když nevidíte, že by v trusu kočky byli nějací parazité, je nutné pravidelné, a především preventivní odčervení, které ochrání kočku proti vnitřním cizopasníkům, kteří se nacházejí ve střevech či jiných orgánech těla kočky. Správným a pravidelně prováděným odčervením chráníme nejen svou kočku, ale zabráníme i případnému nakažení lidí a dětí. Mnoho vnitřních parazitů, kteří jsou hostiteli u koček, je totiž přenosných ze zvířete na člověka.
Koťata se odčervují podobně jako štěňata, což znamená brzy po narození společně s matkou. První odčervení se provede ve věku 14 dní odčervovací pastou, další odčervení vždy po 14 dnech a od 3 měsíců věku koťat se odčervuje každé 3 měsíce.
Harmonogram odčervení kotěte:
Zdroj: článek Odčervování koček
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jestli bychom měli s pejskem zajet na veterinu když omylem pozřel dvě tabletky za pět dní. Je to krysařík a má dva roky. Myslím, že má větry a bolesti břicha.
Je nutné ho neprodleně dopravit na pohotovost nebo si s tím pejsek poradí sám?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dvě tablety léků na odčervení během pěti dnů nepředstavuje výrazné riziko. Bezpečné množství je až pětinásobek normální dávky v jednom okamžiku. Váš pejsek na to měl pět dní. Ovšem pro vaši jistotu a za zjevných zažívacích potíží, by bylo vhodné nechat psa zkontrolovat veterinářem. Pejsek může mít skryté problémy s ledvinami nebo játry, které by mohly být tímto předávkováním aktivovány.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Odčervení psa
Dospělý pes by měl být odčerven alespoň jednou za 3–6 měsíců, a to nejen, když jsou u něj objeveni parazité. Ty lze vypozorovat ve stolici v podobě vajíček či jiných stadií vývoje. Veterinář provádí takzvané koprologické vyšetření, tedy vyšetření trusu, kdy zjistí daného parazita a jak s ním nejlépe bojovat. Nejedná se o povinné vyšetření, ale chovatelé, kteří myslí na prevenci, běžně dodržují alespoň 6měsíční pravidelnost kontrol i bez náznaků potíží.
Frekvenci odčervování určuje veterinární lékař také na základě plemene, velikosti a věku psa, jeho zařazení a využití, rozhodující může být rovněž styk s hospodářskými zvířaty, u nichž se běžně vyvíjí cizopasníci přenosní na psy. Optimální frekvence odčervení psa může být 3x za rok, tedy každé 4 měsíce. Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.
V praxi se psi většinou odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, a to v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14 dnech odčervení zopakovat. Při stanovení frekvence odčervování je nutné přihlédnout k využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, jaký je počet psů v domácnosti, zda je v domácnosti malé dítě a podobně.
Bohužel přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů, nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou následně zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.
Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Odčervení psa
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Teichertová.
Dobrý den, máme doma 13 let starého maďarského ohaře. Po odstranění boule pod krkem se u něho projevuje velká žízeň a po spaní má vždy mokrou deku, ale nečpí, takže to není moč. Asi před 4 léty mu byla odstraněna děloha. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kopecká Naďa.
Zdravím,našeho psa jsme ještě nenechali uspat.Léčime jej po poradě jednou paní doktorkou přírodní cestou.Není to léčba "rychlá"jako u jiných léků,ale zdá se nám,že mu nádor pomalu mizí.Jen nás zneklidňuje to,že má posunuté zuby dovnitř tlamy.Ale pořád běhá,žere a snažíme se mu udělat pěkný konec života.Někdo to vidí že toho psa týráme.
Děkuji Vám za příspěvek.K.
Začněte se zajímat oléky DMS,je to náročné jak finančně,tak udělat z toho mazání a nebo kapky k pořívání,ale nemá to chybu.
Zdroj: příběh Nemoci starých psů
Na českém trhu najdeme dnes i alternativy slibující odčervení psa bez chemikálií. Fungují na principu zelené lékárny. Dávkou bylinných výtažků ochromí červy a výběrem naordinované zeleniny nastartují peristaltiku střev. Paralyzovaní škůdci tak putují z těla ven ve chvíli přirozeně vyvolaného vyprázdnění. Přírodní odčervovadla však nepodléhají kontrole účinnosti, a tak ani tak oblíbené odčervení psa česnekem nemusí být účinné.
Zdroj: článek Odčervení psa
Ve svém příspěvku IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lorena.
Klidně si kup Ivermectin pro koně. Ze zkušenosti vím, že ty léky pro zvířata jsou čistější než ty pro lidi. Musíš si to ale dobře rozpoćítat. Kůň váží ca.600 kilo a já jen 60, tudíž jsem vzala jen jednou desetinu dávky. Docela ta pasta i chutnala. Měla příchuť jablek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika Girgová.
Dobrý den, prosím jak postupovat s veterinárním Ivermektinem v pastě při odčervení u člověka ? Hledám a nemůžu se ničeho dopátrat. Moc děkují
Zdroj: příběh Ivermectin pro lidi
Výcvik u německého ovčáka musí začít již od útlého věku a musí být důsledný. Výcviku se musí věnovat opravdu dostatečné penzum času, aby byl účinný. Pracovat by se mělo s hlasem a jeho tónem. V době mezi sedmým a čtrnáctým týdnem života u štěněte probíhá velmi důležitá část vývoje, kdy je hodně citlivé na okolní prostředí. V této fázi by se štěně mělo naučit, aby nemělo strach z cizích lidí a zvířat, což se posléze projeví v jeho dospělých letech. Německý ovčák dokáže perfektně plnit pokyny svého pána a má vlohy se podřídit zcela i rozkazům a povelům, nicméně k těmto dovednostem se musí dovést postupem času a cestou učení. Chybné je použití násilí, protože pes se poté stane bázlivým a může být i nebezpečný pro svoje okolní prostředí. Cvičitel by měl pro psa z výcviku udělat spíše zábavu, pak bude určitě lépe reagovat na podněty. Cvičení by mělo probíhat v klidu a pohodě, nikam by se nemělo spěchat, ale každopádně se musíte vyvarovat nácvikových chyb. Výcvik základních povelů je založen na předchozí výchově psa. Jestliže by pes nebyl dobře vychovaný, nedá se od něj čekat ani potřebné plnění cviků. Celý výcvik je tedy postaven na výchově. Pro výcvik budete jednoznačně potřebovat trpělivost a pevné nervy. Hodit se bude i vodítko, náhubek či pamlsky. Cvičit německého ovčáka by měl vždycky pouze jeden člen domácnosti, protože každý by mohl mít na zvíře jiné nároky a pes by následně byl zmatený. Povely se musí dávat stále stejně, což znamená, že se nesmí měnit intonace hlasu či názvy povelů, aby si to pes mohl zapamatovat.
Před každým cvičením by se pes měl vydovádět a vyvenčit, aby následně nemyslel na něco jiného, než co je zapotřebí. Pro výcvik se hodí zvolit klidné místo, kde psa ani vás nebude nic vyrušovat. Pes by se v příliš rušném prostředí pořád díval jinam a všechno by ho přitahovalo více než samotný výcvik. Cvičit by se mělo nanejvýš pět minut v kuse a pak by měl pes dostat krátkou přestávku, během níž se odreaguje. Příliš zdlouhavé cvičení by nudilo psa i vás. Při vykonávání cviku by se pes měl slovně chválit a po správném dokončení by měl jako odměnu dostat pohlazení, hru nebo pamlsek. Odměna by měla přijít nejpozději pět vteřin po vykonání cviku. Velice důležitá je i důslednost, protože pokud byste netrvali na vykonání cviku, pes by si po čase mohl začít dělat, co by chtěl, a povely by mohl ignorovat.
Pes by měl zvládnout dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí mohl naučit další. Těmi povely jsou: „sedni“ a „lehni“. Ideální je začít povelem sedni. Pes by se povely měl učit jedině na vodítku, jinak by mohl zbytečně pobíhat všude po&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výcvik štěněte
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava kubíková.
Pěkný den.Mám u baráku toulavého kocoura.Je divoký, žije v přírodě,ale na zimu ho krmím aby přežil.Sama mám dvě vymazlené,vykastrované,odčervené kočky.Poslední dobou jsem si všimla že má tulák svrab v uších,než jsem stačila zareagovat,tak mu z uší již tekl hnis a krev.Došla jsem na veterinu,zakoupila antb.a podávala tulákovi v masové kapsičce.Vyléčil se. Nyní ale je v nějakém špatném stavu,zalezl do kůlny kde jsem mu udělala pelíšek.Nejí,nepije.Bohužel na sebe nenechá sáhnout,jediný pokrok je,že ho krmím z ruky a vodu mu dávám pod čumák,tak se napije. Už i on asi volá o pomoc. Potřebuji mu podat lék na svrab v uších a pak dále budu pokračovat na svrab kůže.Ale jak to mám udělat,když syčí.Lze koupit lék v tabletě který mu dám do masové kapsičky?To jediné funguje. Nějaké kapky do uší, to nezvládnu, může mě kousnout. Chytit se nenechá. Nechci aby mi nakazil mé zdravé kočky a čubinku. Ale zemřít,nevidět a neslyšet, to nedokáži.Chci ho vyléčit a pak ať si jde svoji cestou.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Kočičí svrab
Přípravky na odčervení jsou u psů velmi dobře tolerovány. Jen v ojedinělých případech mohou vyvolat příležitostné zvracení nebo průjem. Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i se zvracením a průjmem. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře a nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobující průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.
Cena za odčervení psa.
Zdroj: článek Odčervení psa
Ve svém příspěvku LÉČBA PAPILOMATÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
terapie uvedená v článku je pravdivá - většina papilomů je skutečně benigních a odezní spontánně v řádů týdnů až měsíců. Odstraňují se jen ty, které hnisají, krvácejí či překážejí - a to v době, kdy už nemoc kompletně propukla, jinak hrozí recidivy.
V minulosti se skutečně autogenní vakcíny používaly - v důsledku rizika maligního zvratu a malého efektu se od nich dnes upouští a nepoužívají se.
Co se týká přenosu na člověka - psí virová papilomatóza na člověka rozhodně přenosná není, nemusíte mít obavy.
Hezký den,
MVDr. Hrachová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Dobrý den, dokázal by mi někdo poradit, zda se jedná o bradavici? Právě jsem se vrátil po 4 dnech ze zahraničí a fena mhouri oko a je jí to očividně nepříjemné..je možné, aby vyrostla za 4 dny bradavice v koutku oka? Předtím tam rozhodně nic neměla. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď / radu.
Zdroj: příběh Jak léčit papilomatóza u psa
Aby dovolená proběhla v klidu, je zapotřebí vědět konkrétní požadavky daných zemí pro cestování s domácími mazlíčky. Základem je vždy označení zvířete mikročipem (tetování je uznáváno jen v některých zemích a za určitých podmínek), vlastnictví platného pasu, platné očkování proti vzteklině, do některých států je např. povinné odčervení ve lhůtě 120 – 24 hodin před vstupem do země, jinde např. sérologické vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině. Před cestou je tedy nezbytné prostudovat web státní veterinární správy, informovat se na konkrétní podmínky cesty a následně vyřídit náležitosti s Vaším veterinárním lékařem. Ve vlastním zájmu je vhodné řešit celou věc s větším časovým předstihem, zvláště pak u států mimo EU.
Zdroj: článek Exotické nemoci psů a koček
Ve svém příspěvku GELOREN DÁVKOVÁNÍ PRO ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Doležalová.
Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Já si geloren kupuju a používám jednu oranžovou tabletu denně. Tabletu rozčtvrtím nožem a pak normálně rozkoušu a spolknu. Používám to vždycky tři měsíce 90 tablet, pak chvíli přestávka a znovu tři měsíce. Od té doby neznám bolesti v kloubech.
Zdroj: příběh Geloren dávkování pro člověka
Odčervení psů je pro chovatele nepsanou povinností, doporučuje se provádět u dospělého zvířete pravidelně v intervalu 3–6 měsíců, v případě štěněte je to pak pouze v nutných situacích nebo preventivně. Pokud dojde k začervení štěněte ve vrhu, může za to zpravidla infikované mléko fenky, proto je nutné provést odčervení neboli dehelmintizaci u celého vrhu.
Zdroj: článek Odčervení psa
Výdaje na veterinární péči se mohou u jednotlivých veterinárních lékařů lišit. Ceny jsou smluvní, čili nejsou nijak regulovány a jsou zcela na majiteli veterinární praxe. V ceně se pak odrazí to, jak si veterinář cení své práce, respektive času vynaloženého na veterinární úkony, náklady na zařízení a vedení ordinace, ale také náklady na vysokoškolské studium a následné „udržování“ své odbornosti. Je nutné brát též v potaz způsob a postupy při ošetření, použití kvalitnější techniky, doplňkové testy při ošetření a podobně.
Kočku byste měli odčervovat od raného věku. Na odčervení můžete použít pastu v ceně od 100 do 200 korun, během prvního půlroku je nutné odčervit tak třikrát až čtyřikrát. Každoročně je pak nutné pravidelné odčervení, které se provádí dvakrát až třikrát ročně, a to jednorázově tabletou, kterou si koupíte u veterináře v ceně od 30 do 50 korun a dáte ji kočce sníst doma.
V případě koček můžete uzavřít pojištění u Slavia pojišťovna a.s. za cenu 1 000 až 2 000 korun s plněním na nemoc a úraz v řádech deseti tisíců při spoluúčasti 1 000 korun, připojištění je možné dokonce i na úhyn zvířete. Ale pozor, pojišťovna bude požadovat, aby bylo zvíře očipované a se zvířecím pasem. Cena očipování a vystavení Europasu se pohybuje cca okolo 800 korun.
Zdroj: článek Odčervování koček
Tablety mají široké spektrum působení proti mnoha vnitřním parazitům. Dá se říci, že u dospělých zvířat se používají nejčastěji. Opět jako u pasty působí pouze jednorázově, a tak se odčervování musí v pravidelných intervalech opakovat. Mezi jeho hlavní přednosti také patří nízká cena.
Odčervení kočky tabletkou není nic jednoduchého a vyžaduje spoustu trpělivosti. Nejprve kočce zkuste podat lék po dobrém s něčím, co jí chutná. Pokud vaši lest prohlédne, vhoďte jí prášek přímo do krku. To je ideální dělat ve dvou lidech, kdy jeden otevře kočce tlamu a druhý prášek zatlačí do krku. Pozor ale, kočka může začít slintat. Je tedy potřeba vhodit prášek dostatečně hluboko a také držet tlamu zavřenou. Počítejte s tím, že se vaše kočka bude bránit, jak jen to půjde, a pravděpodobně vás i poškrábe. Nakonec můžete odčervení svěřit svému veterináři, který k podání prášku použije speciální nástroj.
Co se intervalu odčervování týče, záleží na konkrétním jedinci a jeho způsobu života. Doporučuje se 1/4letní nebo 1/2roční interval. Základním pravidlem je odčervovat všechna zvířata v domácnosti zároveň. Pokud máte v domácnosti psy a kočky, tak tablety na odčervení psů pro kočky nepoužívejte. Vždy volte vhodnou variantu podle druhu zvířete.
Zdroj: článek Odčervování koček
Kotě by mělo být poprvé odčerveno, když je mu cca 14 dnů. Poté se odčervuje každých 14 dnů až do věku 3. měsíců. Od 3. do 6. měsíce věku se interval prodlužuje na jedno odčervení za měsíc. Další odčervení by mělo být nastaveno podle životního stylu kočky. Záleží vždy na tom, zda kočka žije pouze v bytě, nebo je venkovní, zda jsou přítomné malé děti, jestli chytá myši nebo je krmena syrovým masem. Interval odčervení u dospělých koček je každého čtvrt až půl roku. Kočky se odčervují nejméně 10–14 dnů před očkováním. Dávkování záleží na druhu odčervovacích přípravků a váze kočky.
Zdroj: článek Odčervování koťat
Přípravky na odčervení jsou u štěňat velmi dobře tolerovány. Jen v ojedinělých případech mohou vyvolat příležitostný průjem. Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i s průjmem. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře a nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobující průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.
Léčba by v těchto případech neměla být nutná, protože tento stav obvykle sám ve velmi krátké době odezní. Jako prevence je vhodné příště zvolit jiné preparáty k odčervení, což je dobré konzultovat s veterinárním lékařem.
Zdroj: článek Jak léčit průjem u štěněte
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Australský ovčák
Při hodnocení zkoušky ZOP lze celkem získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady. Známky: výborně – 90 až 100 bodů, velmi dobře – 80 až 89 bodů, dobře – 70 až 79 bodů, nesplnil – 0 až 69 bodů.
Kritéria pro zkoušku ZOP:
Přejímka psů bývá brzo ráno. Vyplatí se přijet co nejdříve, stihnete si pak možná ještě zatrénovat a seznámit psa s prostředím. Nejdříve se vyráží na stopy, takže počítejte s tím, že si nějaký čas počkáte. Když přijdete na místo zkoušky, nezapomeňte podat rozhodčímu hlášení. Po zkoušce se zase odhlásíte. Pak už jen počkáte na oficiální ukončení a obdržíte patřičné dokumenty.
Je nutné, abyste byli členy nějakého kynologického klubu, jinak nebudete na zkoušku vůbec vpuštěni. Může to být nějaká základní kynologická organizace nebo třeba klub chovatelů určitého plemene, nebo také klubu agilit či obedience, ale pouze pod podmínkou, že si objednáte i známku ČKS na patřičný rok.
Na zkoušku si vezměte tedy nějaký průkaz dokazující členství, známku ČKS, doklad o zaplacení členství na určitý rok. Dále pak očkovací průkaz s platným očkováním, průkaz původu (pokud jej máte, pokud ne, vystaví vám rozhodčí výkonnostní průkaz), zkontrolujte, zda má pes čitelné tetování nebo čip. Dále potřebujete ke zkouškám ZOP látkový nebo kožený obojek, aport (pokud jej zkouška obsahuje). Vhodná je rovněž miska s vodou a nějaké pamlsky (pozor, při výkonu zkoušky je u sebe nesmíte mít).
Zkouška ZOP se skládá ze základní části (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, odložení), cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku ve skupině, sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině, odložení vleže ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Popis provádění cviků pro základní část:
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Rostliny pěstované v akváriích nejsou jen estetickým doplňkem dotvářejícím celkový výsledný vzhled, ale jsou důležité zejména pro zachování a udržení stabilní biologické rovnováhy v uzavřeném systému akvarijní nádrže. Rostliny pomocí zeleného barviva – chlorofylu a světelné energie přeměňují anorganické sloučeniny na látky organické. Při tomto procesu asimilace – fotosyntéze, kdy rostliny přijímají oxid uhličitý, se uvolňuje jako vedlejší produkt kyslík. Fotosyntéza probíhá pouze přes den, při dostatečně intenzivním přirozeném nebo umělém osvětlení. Rostliny kromě toho také, stejně jako živočichové, neustále ve dne i v noci dýchají, přičemž spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý. Spotřeba kyslíku rostlinami je ale mnohem menší než množství, které díky asimilaci vyprodukují. Další funkcí rostlin v akváriu je schopnost odbourávat odpadní dusíkaté látky, navíc svými kořeny prokysličují akvarijní dno, takže působí v akváriu jako takzvaný živý filtr. Vodní rostliny obsahují dokonce i látky omezující a ničící některé druhy bakterií. Porosty rostlin poskytují dále možnost přirozeného úkrytu rybám a jejich potěru, dalším druhům ryb zase slouží jako třecí substrát a pro některé ryby jsou i potravou.
Kryptokoryny se řadí mezi bahenní neboli obojživelné rostliny, které rostou ve volné přírodě v oblastech, kde během roku v závislosti na ročním období kolísá hladina vody. Při vysokém stavu vody rostou více či méně ponořené pod vodou, tehdy vytváří submerzní formu. Při nízkém stavu vody a v období sucha jsou schopny růst částečně, případně celé mimo vodu v emerzní formě s kořeny ve vlhkém substrátu. Jejich emerzní listy jsou tužší a pevnější než křehké submerzní listy a liší se mnohdy i svým tvarem. Bahenní rostliny přijímají podstatnou část živin i kořenovým systémem a jejich květy vykvétají pouze nad vodou.
Pěstírny akvarijních rostlin využívají schopnosti těchto rostlin vytvářet emerzní formu, protože se snáze pěstují a množí právě emerzně. Do akvarijních prodejen jsou pak většinou dodávány rostliny vypěstované mimo vodu, ve sklenících, při vyšší vlhkosti vzduchu. Tyto rostliny pak po zasazení do akvária nejsou mnohdy schopny beze ztrát přežít takovou náhlou změnu podmínek. Rostlina shazuje původní emerzní listy, které žloutnou a uhnívají. Teprve při dobrých podmínkách postupně vyrůstají nové submerzní listy. Naproti tomu typické vodní rostliny nebo submerzně pěstované bahenní rostliny při přesazení do jiného akvária snáší takovou změnu podmínek bez větších problémů nebo jen s malými ztrátami.
Při vysazování rostlin je základním pravidlem umísťovat rostliny stejného druhu do skupinek po více kusech. Výjimku tvoří solitérní, samostatně zasazené velké druhy, kt
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Cryptocoryne
Hepatosil je doplněk krmiva pro psy a kočky na bázi SAM (S-adenosyl methioninu), silibininu, selenu a vitamínu E. Tento preparát podporuje správnou funkci jater.
SAM je enzym, který aktivuje transmethylaci, transsulfuraci a aminopropylaci, tedy reakce zásadní pro detoxikaci jater. Způsobuje nárůst hladiny glutathionu, což je největší fyziologický obranný mechanismus proti oxidativnímu stresu, který se podílí na patogenezi v jaterní tkáni. Navíc chrání integritu buněčných membrán a redukuje jaterní fibrózu. Silibinin je nejaktivnější flavanolignan v silymarinu, směsi různých flavonolignanů nacházejících se v ostropestřci mariánském (Silybum marianum). Zlepšuje regenerační schopnosti jater a podporuje vznik nových hepatocytů. Jako antihepatotoxický činitel brání pronikání hepatoxických látek do buněk. Rovněž omezuje jaterní fibrózu, inhibuje syntézu leukotrienů, redukuje zánětlivé procesy a má imunomodulační efekt. Selen je součástí glutathion peroxidázy – enzymu nezbytného pro redukci oxidativních poškození způsobených volnými radikály. Zlepšuje antioxidativní obranu cestou nárůstu SOD (seperoxid dismutázy) a má protizánětlivý efekt cestou snížení transkripce interleukinu 6 (IL-6). Vitamín E (α-tokoferol) ochraňuje hepatocyty proti oxidativnímu poškození a zajišťuje normální funkci jater.
Podle doporučení veterinárního lékaře. Jedná se o doplněk krmiva, a proto může být podáván nepřetržitě i jako prevence.
Každá tableta Hepatosilu 100/10 obsahuje: 100 mg SAH, 10 mg silibininu, 5 mg vitamínu E, 6,25 mcg selenu.
Každá tableta Hepatosilu 200/20 obsahuje: 200 mg SAH, 20 mg silibininu, 10 mg vitamínu E, 12,5 mcg selenu.
Hepatosil 100/10 pro kočky a psy do 10 kg hmotnosti – krabička 30 tablet v blistrech.
Hepatosil 200/20 pro psy vážící více než 10 kg – krabička 30 tablet v blistrech.
Hepatosil 100/10 pro kočky a psy do 10 kg hmotnosti:
Hepatosil 200/20 pro psy vážící více než 10 kg:
Přípravek se bohužel již nevyrábí.
Zdroj: článek Onemocnění jater u psa
