NEMOCI JATER U SRNCI ZVERE a nejen to se dozvíte v tomto článku. Správný název je srnec obecný, samec se pak označuje jako srnec, samice jako srna. Jedná se o sudokopytníka, který má v létě krásnou rezavě hnědou srst, v zimě je šedohnědá. Samec má na hlavě až 30 cm dlouhé parůžky, které na podzim shazuje, ale hned mu narůstají nové.
Chování a životní cyklus
Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.
Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.
Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.
Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.
Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne. Jak ubývá zelené potravy, omezují srnci svoji aktivitu a v zimě odpočívají, jak dlouho je to jen možné, buď v
Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ JATER U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Kovářová.
Prosím o radu s přípravou stravy pro 13letého maltézáčka s onemocněním jater a srdce.Co je možné podávat kromě konzerv a granulí? Byl zvyklí na vařenou rýži s masem a teď odmítá jaterní konzervy i granule.Léčba - Zentonil Advanced l200, Furon40mg, Urosan250mg, Cardisure 2,5mg a Essentiale forte 600mg. Děkuji D.K.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o nejčastější zákonem povolený lov jelenů. Takovýmto způsobem je možné lovit společně i samostatně. Jelen je vždy loven kulovnicí. Jak by měl probíhat společný lov jelena je dáno zákonem.
Osamělý lov
Čekaná
Pod pojmem čekaná je myšlen způsob lovu, při němž si myslivec vyhlédne vhodné místo, a na něm čeká, až se zvěř objeví. V místech, kam zvěř chodí nejčastěji, si myslivci staví kazatelny a posedy, z nichž mohou zvěř pohodlně pozorovat, mají lepší rozhled po okolních houštinách, zároveň je pak střelba bezpečnější a jistější. Je také menší pravděpodobnost, že zvěř myslivce navětří, když bude na posedu, než kdyby se skrýval někde na zemi v houští.
Obvykle se volí místo u houštin, odkud zvěř vytahuje nebo kam zatahuje, blízko u ochozů, kudy zvěř přichází, na okrajích luk, polí, kam zvěř vychází za potravou, blízko kališť i říjišť.
K úspěšné čekané je zapotřebí mít dobrý úkryt, příznivý vítr (musí foukat od zvěře k lovci, v opačném případě by zvěř lovce ucítila a nepřišla by na dostřel). Důležité je také správné chování lovce, který musí být co nejvíce potichu (oblečení musí být z nešustivého materiálu, neměl by mluvit, pokud má s sebou psa, ten nesmí štěkat), nesmí si nijak svítit (i světlo z mobilu by ho mohlo prozradit). Stejně tak může lovce prozradit i kouř, kuřáci si tedy v době čekané musí cigaretu odpustit.
Na čekanou chodí myslivci nejčastěji ráno a večer. Je důležité přijít o něco dříve, než se k místu přiblíží zvěř. A už při příchodu je třeba být co nejtišší a nebudit nijak pozornost.
Tímto způsobem lovu se loví nejen jeleni, ale veškerá spárkatá zvěř. Má totiž řadu výhod, v honitbě působí nejméně rušivě a zároveň poskytuje lovci dostatek času, aby si zvěř před výstřelem pořádně prohlédl a zhodnotil ji z hlediska chovnosti a odstřelu. Pokud je v místě navíc vybudovaná kazatelna, jedná se o velmi pohodlný způsob lovu.
Šoulačka
I tento způsob lovu je v honitbách velmi častý. Jde o to, že myslivec se pohybuje honitbou (= šoulá se), snaží se zvěř vyhledat, přiblížit se k ní a pak ji ulovit. K vyhledávání zvěře mu při tomto způsobu lovu mohou hodně pomoci jeho znalosti o chování zvěře, jejich zvycích, stopách, ložích, důležité je, aby také lovec poznal trus zvířete, které loví, aby nakonec nepronásledoval jinou zvěř. Stejně jako při čekané, i při šoulačce se musí lovec snažit pohybovat co nejvíce potichu. Při cestě lesem se lovec snaží co nejvíce se skrývat, a přitom pozorně sledovat své okolí a zároveň naslouchat zvukům lesa, protože i hlasy ptáků mu mohou napovědět, kde se zvěř ukrývá. I zde musí neustále kontrolovat směr vět
Ve svém příspěvku CO NESMÍ PES KTERÝ MÁ NEMOCNÉ JÁTRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jaké granule jsou ideální na podporu jater do dnešní doby jsem krmila psa granulemi značky Orijen, které psovi velmi chutnají nikde jsem se nedočetla jestli vadí psům větší podíl masa, který granule mají. Mám psa 7 let malý knírač a má lehce zvýšené jaterní testy co by jste mi doporučili děkuji Moravcová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Henrieta.
Dobry den,jdu poprosit o radu. Mam stareho pejska,ma
onemocneni jater i srdicka. Na jatra by mela pravidelne jest a nemit hlad,ale pak pribira a to je zase zatez na srdce. Ona je navic hrozne zrava a kdyz ji dam urcenou vahu granuli,je stale hladova. Vedel by mi nekdo poradit?
Játra mají v organismu takzvanou detoxikační úlohu. Jsou tedy orgánem, který zbavuje tělo škodlivin, a to jak tělu vlastních, tak i exogenních (přijatých v potravě). Z toho vyplývá, že zhorší-li se funkce jater, je organismus otravován zevnitř a trpí tím všechny ostatní orgánové systémy. Kromě toho je při onemocnění jater narušen metabolismus mnoha důležitých látek – tuků, cukrů, vitamínů, minerálů. Příčiny selhání jaterních funkcí mohou být různé, například vrozené, infekční, parazitární, otravy, zatučnění u obézních zvířat, nádory a další. Majitel většinou začne pozorovat u svého psa nebo kočky zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází i k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii.
Diagnostika se většinou rutinně provádí vyšetřením krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladiny těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrasonografické vyšetření, které odhalí zejména nádorové změny. V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává nejprve dle stavu infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě samozřejmě záleží na zjištění příčiny onemocnění, to ale není v mnoha případech možné, a tak se veterinární lékař soustředí na takzvanou ochrannou léčbu jater. Ta spočívá v podávání hepatoprotektiv (léků s příznivým účinkem na jaterní buňky) a dlouhodobém zkrmování jaterních diet, což jsou suchá nebo konzervovaná krmiva určená přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, tedy při nástupu výše uvedených příznaků, případně i jen když se mu zvíře delší čas nezdá být ve své kůži, může i pacient trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.
Rakovina jater znamená maligní nádor hepatocytů (jaterních buněk). U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat
Srnčí říje probíhá zpravidla na přelomu července a srpna, ale může se podle klimatických podmínek posunout. Toto období trvá cca 14 dní, v případě neoplození srn může nastat ještě říje na podzim. Plod se začíná v srně vyvíjet od ledna, do této doby má srna takzvanou skrytou (utajenou) březost, kdy se vajíčko nevyvíjí. Srnec při říji honí srnu po pravidelných trasách, takže jsou často vidět v obilí nebo na loukách vyběhané osmičky. V říji srnec reaguje na pískání srny. Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima, po dvou až třech týdnech je matka přestává kojit. Úplně se osamostatní po roce života. Pohlavně dospívají ve dvou letech.
Srna je svědomitou matkou, ale její sexuální pud je během říje silnější než mateřský. Můžeme spatřit, jak potom od sebe odhání své mládě nebo dočasně ignoruje jeho volání.
Srnec na počátku říje srnu začíná honit. Ovšem srna není ještě v tu dobu na vrcholu ovulace, proto srnci nedává příležitost ke kopulaci. Vzdálenost mezi srncem a srnou je na počátku velká. Honička pak probíhá ve velkých kruzích, kdy oba běhají za sebou. Často obíhají strom nebo keř. Jindy opisují v lukách velké osmičky či ovály. Nezřídka můžeme vidět, jak milenci obíhají stoh slámy. Honičky se odehrávají s přestávkami, v nichž se oba partneři v klidu pasou. Někdy jsou přestávky i několikahodinové. Honění srny může trvat také den nebo dva. Když se po této době u srny dostaví vrchol ovulace, zvolní svůj spěch a srnec se k ní začne přibližovat. Srna se pak náhle zastaví a dovolí srnci spojení. To však trvá jen velmi krátce – pouhých pět až osm vteřin. Kopulace se během dne opakuje ještě několikrát. Srnec se u srny zdrží jen dva až čtyři dny a potom jde vyhledávat jinou říjnou samici.
U srny se setkáváme s utajenou březostí (latencí), to znamená, že jsou oplodněná vajíčka přibližně čtyři a půl měsíce v klidu a opět se začnou vyvíjet až na začátku dalšího kalendářního roku. Potom vývoj trvá až do května nebo do června, kdy srna porodí mládě. Ovšem příroda nezapomíná ani na srny, které v létě nebyly oplodněny – nabízí jim náhradní podzimní říji. V listopadu nebo i v prosinci mohou být tyto srny dodatečně oplodněny mladými srnci, kteří ještě nosí parůžky. Ostatní srnci, kteří shazují parůžky na podzim, jsou totiž dočasně neplodní. Vývoj tohoto zárodku ale již neprochází utajenou březostí, plod se vyvíjí zcela normálně a potom se srnám rodí mláďata ve stejnou dobu jako těm, které byly oplodněny během léta.
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasové projevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasové projevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karbi.
Dobrý den.Neví náhodou někdo, o jakou nemoc by se mohlo jednat u naší dobrmanky?Začlo to asi před rokem a půl drobnými ložisky pouze u očí.Postupně se to rozšiřuje(ale pouze kolem očí),chvilkama to částečně ustoupí načež se to zase začne rozšiřovat.Navštívil jsem několik veterinářů,byly provedeny odběry k rozboru na dermatohistopatologii,ale bez indikace problému.Jako další možnost mi bylo doporučeno sono jater a nové krevní testy,ale vzhledem k orientační ceně dalších vyšetření a tomu,kolik mne to už doposud stálo ,aniž by se dostavil alespoň náznak úspěchu,jsem prozatím od dalších vyšetření ustoupil.Fenku si vyrážku neškrábe,takže předpokládám,že ji asi nesvědí či nebolí.Denně ji dávám dvě zinkové tablety a mažu navečer Kerasalem.Ovšem bez odezvy.Kerasal chci úplně vysadit a zkusit Konopku(na doporučení laika).Díky za případnou odezvu.
karbi
Hemangiosarkom patří mezi druhy nádorů jater, které jsou velmi maligní a metastazující. Tento cévní nádor vychází z endoteliálních buněk (buňky, které lemují vnitřní povrch cév) a rychle se šíří prostřednictvím krevních cest, nejčastěji pak z jater do plic. V některých případech může metastazovat do mozku nebo srdce. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny. U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater.
V porovnání s fenami jsou rakovinou jater častěji poškozeni psi, ale rozdíl není dramatický. U mladých psů se rakovina jater diagnostikuje velmi zřídka. Nejčastěji jsou postiženi starší psi, obvykle psi starší 10 let.
Příznaky onemocnění
V prvním stadiu rakoviny nemusí majitel ani pes nic zaznamenat. V pozdějších fázích ale bývá pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech tlačí na plíce, může pes či fena kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi v prvních stadiích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Příznaky jsou bohužel individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Pro korektní diagnózu je nutné provést jaterní testy, kde se většinou zaznamenají jejich zvýšené hodnoty.
Příznaky onemocnění:
slabost, letargie
snížená fyzická aktivita
ztráta apetitu
ztráta hmotnosti psa
průjem
zvracení
nadměrná žízeň, pes moc pije
zvětšení jater
abdominální (břišní) krvácení
Léčba rakoviny u psů
Pokud je možné nádor odstranit, obvykle se tak učiní. K chemoterapii se nepřistupuje, protože u psů nebylo zjištěno, že by na rakovinu jater měla pozitivní účinky. Při další léčbě lékař doporučí léky, které by měly rychlost šíření rakoviny zpomalit. Vždy záleží na konkrétním případu, pokud je naděje, že se pes či fena zcela uzdraví, vyplatí se léky podávat (pokud na ně není pes alergicky, zvrací a podobně). Na druhou stranu, pokud již neexistuje žádná naděje, dobře si rozmyslete, zda se vyplatí poslední měsíce života psa dané medikamenty psovi podávat, když je zřejmé, že pes po podání léku zvrací, je malátný či se vyskytují další negativní jevy. A pokud už pes ztratí „jiskru v oku“, rozhodnutí o eutanazii je vždy na majiteli psa.
V naší poradně s názvem ONEMOCNĚNÍ JATER U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka latinakova.
dobry vecer potrebovala bych poradit jake dostupne homeopatika by mi nekdo doporucil pro mou labradorku desetiletou ma nador na jatrexch,davam ostropestrec a alavis.alavis chci vymenit za homeopatika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Deset let je u labradorů normální věk dožití. Smiřte se s jejím zdravotním stavem a až bude nejhůř, tak jí kupte injekci na uspání. Tím ji i sobě pomůžete mnohem více, než z ní dělat pokusnou laboratoř.
Mladí srnci nasazují v roce první parůžky, takzvané knoflíky, které jsou sotva viditelné a které v zimě shodí. První opravdové parohy dorostou do délky asi 10 cm a někdy se i větví, a i ty jsou na podzim shozeny. Brzy však začíná růst pár dalších parohů na očnicových hrbolech neboli pučnicích; jsou pokryty lýčím, a tak vypadají mohutnější, než ve skutečnosti jsou. Na konci růstu se prokrvené lýčí scvrkne a rozpadne se. Srnec pak vytlouká paroží v březnu až květnu třením o kmeny stromů nebo o zem. Vypadá to, jako by k otloukání připravené paroží srnce svědilo a přivádělo ho do vzrušeného stavu. Plně vyvinutá lodyha obvykle nese tři výsady (jde pak o šesteráka). Jedna výsada směřuje dopředu, střední přímo vzhůru a třetí téměř pravoúhle dozadu. Parohy s větším počtem výsad jsou výjimkou, ale u východoevropských a sibiřských srnců jsou parohy obecně mohutnější. V západní a střední Evropě dosahují délky okolo 30 cm, ale přitom zřetelně přesahují vztyčené srnčí slechy. Mladší srnci mívají lodyhy holé, ale u starších se objevují takzvané perly, bílé kulaté výstupky na růžici kolem pučnice. Při poranění se perly rozrůstají do takzvaných paruk, více méně beztvaré masy s hlubokými rýhami. U starých srnců paroží ustupuje, i když ne tak zřetelně jako u jelena. Šesterák postupně přejde na vidláka. U některých srnců jsou lodyhy tenké a téměř rovnoběžné, u jiných se objevuje široce rozložený typ paroží. Biologický význam větveného paroží je zřejmě v tom, aby se srnci při bojích o samice vážně nezraňovali, protože paroží se jim navzájem zaklesne.
Srnci, kteří již shodí parůžky, se nemohou zapojit do náhradní říje, protože po dobu shození a následného růstu parohů jsou neplodní.
Paroží srnců je vyživováno testosteronem a jedná se o kostní útvar.
V naší poradně s názvem NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelová Vlaďka.
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, konzultaci. Moje fenečka, nyní má 14 let.Vím, je to už úctyhodný věk. Již 3-4 měsíce 24 hodin denně rychle dýchá, jako by běžela maraton.Opravdu 24 hodin denně.Nemůžu se na ni už dívat ani její rychlý dech poslouchat. Brečela bych nad ní od rána do večera. Chodíme pravidelně k veterináři, má nedomykavost chlopně, na její onemocnění prý žádný lék není. Je ochrnutá cca 10 let, začaly jí bytnět obratle a přestala chodit. Pohybuje se pouze pomocí předních nožiček. Byla i na operaci v Brně na klinice Jaggy,cca 4 roky zpět, operace však nebyla úspěšná.
Dle sono břicha má větší játra i močový měchýř, protože jí moč odchází nepravidelně.Dávám jí pleny několikrát denně, ale to mi vůbec nevadí.Ráda to pro ni udělám. Terezka je moje srdcovka.Před 3 měsíci měla opakovaně několikrát vyšší kortizol, potom se upravil. Vůbec nevím, z čeho její celodenní rychlé dýchaní může být. Má také zvětšené bříško, zřejmě od větších jater a močového měchýře.Pan doktor, ke kterému jezdíme si myslí, že je to od její nefunkční páteře.Ale 24 hodin denně se mi moc nezdá. Na její velmi rychlé dýchání pro ni nemá žádný lék. Moc se o ni bojím, že srdíčko tuto námahu nezvládne. Moc mě trápí její neutěšený stav a prosím moc o radu a pomoc pro Terezku.
Pana doktora, ke kterému jezdíme nechci obcházet, jen bych se chtěla ujistit konzultací, že pro Terezku není opravdu žádná pomoc.
Děkuji Vám Koudelová Vlaďka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašeho textu je cítit, jak svoji fenečku Terezku bezmezně milujete. Určitě jste s ní zažila krásné chvíle a umožnila jste jí šťastný život navzdory jejím zdravotním postižením. Nyní budete muset přijmout, že přichází závěr jejího života a stejně vroucně, jako dřív, jí být oporou při jejím odcházení. Fenečka si neuvědomuje své zdravotní problémy a vnímá je jako normální průběh svého života, i to zrychlené dýchání. Proto se ani vy tím nestresujte. Zůstaňte v kontaktu se svým oblíbeným veterinářem a společně ji umožněte láskyplný odchod z tohoto světa.
Pro každého myslivce je důležité vědět, kdy probíhá srnčí říje. Říje u srnců probíhá zhruba měsíc v období od poloviny července do poloviny srpna. V červenci tedy začínají srnci soupeřit o přízeň samic (pohlavně dospělá srna je od 16. měsíce věku). Přestože je srnec polygamní, tak nepokládá srny najednou. Nejprve honí (srnec v době říje doslova honí srnu po pravidelných trasách) a pokládá jednu srnu, a až když její říjnost skončí, pokládá srnu další. Říjnost srny trvá zhruba 4 – 5 dní. Takže za ten měsíc, kdy probíhá srnčí říje, by srnec mohl stihnout oplodnit zhruba 6 srn (teoreticky). Srnec říjnou srnu pozná snadno, ta se ozývá pískáním, pokud by o stejnou srnu projevili zájem dva srnci, tak dochází k souboji, který samozřejmě vyhraje ten silnější a ten má tu čest srnu oplodnit. Zárodek plodu se pak zhruba 16 týdnu vůbec nemění, což se nazývá jako latentní gravidita = diapauza. Zajímavé je, že diapauza není vůbec nutná, pokud by srna byla oplodněná až v třeba v listopadu, tak diapauza nenastává a březost srny trvá tak jen pět měsíců. S diapauzou totiž březost trvá zhruba 9 měsíců. Srnčata se tak rodí zhruba v květnu, případně na začátku června. Srna může mít maximálně 2 mláďata (výjimečně tři), pro něž je typická barva srsti – hnědá s bílými skvrnami (tyto skvrny pak zmizí zhruba za 2 měsíce). Mláďata se rodí s otevřenýma očima. O mláďata se během prvních dní stará matka, která je chodí několikrát denně krmit, mezitím jsou mláďata schovaná někde v hustých křovích, polích i loukách. Srna srnčata kojí několik týdnů.
Během 16 měsíců od narození srnče dospěje, u srnčat je důležitá pohlavní dospělost, tak se pozná dospělý jedinec. Srny a srnci se ve volné přírodě mohou dožívat kolem 10 let života. Málokdy se to ale podaří, vzhledem k lovům (lov srnců je povolený v období května až září, lov srn a srnčat v období září až prosince) a častým nehodám.
Ve svém příspěvku KOCKA-STRUP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den mam 10-i mesicni kocku ktere se z niceho nic behem odpoledne udelala na zadech lysina cca 2x1 cm (vypadalo to jako by ji nekdo v tom miste oholil ziletkou). Pak ji to zacalo mokvat a udelal se strup. Obvazali jsme ji to aby si to nemohla skrabat. Co to muze byt? Kocka se mnou chodi na zahradu ale je na voditku a do styku s jinymi zviraty neprijde. Dekuji za vasi odpoved. Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.
Dobry den ,
s nasi kockou, ktere je 16 let, jsem byla dnes u veterinare, udelal rozbor krve a abdominalni echografii. Vysledek - rakovina leve casti jater , scasi i sleziny ,tez metastazy nebo spise strukovatele jatra, prakticky nelecitelne , pokrocile a predepsal si protizapalovy lek a neco pro jatra a ledviny.
Kocka uz delsi dobu stradala na vaze- my to pripisovali veku, / ze 4 kg se asi behem roku dostala na 2,75 kg/ , v posledni dobe casteji vracela a nekdy mela potize s mocenim. Nutkalo ji , ale vysledek byl “ neco malo, hustsi a naruzovaly” . Stavalo se to nekdy, obcas.
Nechce se mi verit, zeby nebylo jine sanci. Jeden lekar rika, dejte ji k jidlu TO co jste ji davali doposud, treba i syrove maso, kdyz to miluje, stejne toho nema moc. Jiny lekar pry, abychom ji davali jenom spec. stravu pro jatra….
Tak ja nevim, co mam delat ?
a hlavne co mam delat aby kocka netrpela.
Na otazku odkud vim, jestli ma bolesti nebo ne, nestli ji je spatne nebo ne - odpoved znela, "tenkrat, az uz nebude nic jist. " A to mam do tehdy cekat, nebo jak ?! Prosim o odbornou pomoc.
Pripajim foto z abdominalni echografii.
Dekuji za kazdou vasi pripadnou odpoved nebo radu.
Pokud váš pes trpí onemocněním jater, poohlédněte se po vhodných doplňcích stravy a zároveň mu upravte jídelníček. Jestliže krmíte granulemi, sáhněte po osvědčených jaterních dietách. V případě, že krmíte klasicky, upravte složení krmné dávky.
Játra jsou pro fungování organismu nesmírně důležitá, jejich hlavní úlohou je odstraňování jedovatých a škodlivých látek z těla. Podílejí se na metabolismu sacharidů, látkové přeměně tuků a syntetizují látky důležité pro srážení krve. Navíc se také podílejí na trávení potravy v tenkém střevě, tvoří hormony, které zajišťují hospodaření s vodou a také solemi, rovněž uchovávají vitamíny a minerály. Pokud selhávají, pak se objevují hormonální poruchy metabolismu, poruchy srážení krve, vodnatelnost břicha a v důsledku hromadění toxinů v těle selhávají ledvin a objevují se poruchy funkce mozku, jež vedou k jaternímu kómatu a smrti. Ovšem stejně jako ledviny mají i játra velkou schopnost kompenzace – pro plnění základních funkcí stačí i pouhá pětina funkční tkáně. Mají také velkou schopnost regenerace, takže i když jsou rozsáhle poškozena, mohou se po správné léčbě bez následků obnovit. Pokud váš pes trpí nějakým onemocněním jater, je velmi důležité dodržovat speciální dietu, aby se játra mohla zregenerovat a obnovit svou funkci. Jestliže nejsou poškozena trvale, po upravení jejich funkce můžete dietu vysadit, v opačném případě je nutné dodržovat šetřící dietu do konce psího života.
Mezi příznaky poškození jater patří únava, nechutenství, průjem, zvracení, svalové křeče, kožní potíže, skvrny na kůži, vypadávání srsti, nafouklé břicho, nažloutlé sliznice.
Příčinami poškození jater jsou obezita, nedostatek pohybu, otrava léky, případně pesticidy či herbicidy, infekční onemocnění, vrozené vady.
Některá plemena jsou k poškození jater náchylnější, například bedlingtonský teriér, jorkšírský teriér a kokršpaněl.
Vzhledem k tomu, že játra mají při nemoci sníženou schopnost odbourávat z těla toxické látky, které vznikají při trávení tuků a bílkovin, je potřeba v dietě omezit hlavně příjem těchto dvou látek. Tuky můžeme omezit opravdu výrazně, příjem bílkovin snižte jen částečně a zaměřte se především na kvalitní a dobře stravitelné bílkoviny, které tolik nezatěžují trávení. Z jídelníčku vyřaďte zejména tučná masa – kachní, zvěřinu, tučné vepřové, některé vnitřnosti (slezina, játra, srdce) a živočišné oleje. Psovi také nedávejte tučné mléčné výrobky a sýry, ze zeleniny květák, zelí, kapustu, papriku, ředkvičky a okurku. Rovněž mu nepředkládejte tučná semena a ořechy, jako jsou mandle, slunečnicová semínka nebo mák.
Mezi vhodné potraviny, které lze podávat při onemocnění jater, patří maso kuřecí, krůtí, jehněčí, telecí, netučné
U psů se můžeme setkat i s benigním, to znamená nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater bývá zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, tedy se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastázovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny.
Příznaky rakoviny při postižení jaterního epitelu jsou různé. Záleží na tom, jak se organismus daného psa zachová. V prvním stadiu rakoviny nemusíme my ani pes nic zaznamenat. V pozdějších stadiích však bývá pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech „tlačí“, například na plíce, mohou pes či fena kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi vlastně v prvních fázích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Indikované příznaky rakoviny jater u psů jsou individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Aby byla diagnóza korektní, je nutné provést krevní test a sledovat míru přítomných jaterních enzymů.
Příznaky:
slabost, letargie
snížená fyzická aktivita
ztráta chuti k jídlu
ztráta hmotnosti
průjem
zvracení
nadměrná žízeň, pes moc pije
zvětšení jater
abdominální (břišní) krvácení
U rakoviny jater lékař doporučí léky, které by měly rychlost šíření rakoviny zpomalit. Vždy záleží na konkrétním případu, pokud je naděje, že se pes či fena zcela uzdraví, vyplatí se léky podávat (pokud na ně není pes alergicky, zvrací a podobně). Na druhou stranu, když už žádná naděje neexistuje, dobře si rozmyslete, zda se vyplatí poslední měsíce života psa mu dané medikamenty podávat. Když je zřejmé, že pes po podání léku zvrací, je malátný či se vyskytují další negativní jevy, a psovi se „ztratí jiskra v oku“, je rozhodnutí o eutanazii na majiteli psa.
Ve svém příspěvku TRHÁNÍ ZUBŮ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakubec.
Prosím máte někdo skušenost s vytrháním všech zubu u Yokšír staří 12 let
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milena.
Absolvovala jsem totální odstranění všech zubů s jednou z mých dětských jorek, když jí bylo kolem 12. Dobře se z toho vzpamatovala a vrátila se i k tvrdým granulím. Nejprve jsme ji je změkčovali teplou vodou, ale za pár měsíců jí ztvrdly dásně a dala přednost tvrdým věcem. Dožila se 14 let a až do konce života chroupala granule ztvrdlými dásněmi. Zdálo se, že se jí po tom moc ulevilo, protože jí zuby způsobovaly spoustu bolesti. Protože šlo o starší fenku, tak náš veterinář vyžadoval před operací krevní vyšetření, aby se mohl ujistit, že funkce ledvin a jater jsou schopny zpracovat koktejl léků, aby se probrala z narkózy. Doporučuji vytrhat všechny zuby, dokud je váš pejsek ještě zdravý (tj. bez anémie nebo srdečních onemocnění atd.).
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Ve svém příspěvku BETTA BOJOVNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Venda.
Dopřejte vašemu beťákovi slanou koupel. Slaná voda ho zbaví této nemoci. V čase, kdy bude ryba v soli, vyčistěte akvárko horkou vodou a vydesinfikujte ho savem. Pak do čisté vody rybu přeneste. Slanou koupel uděláte rozmícháním 5 litrů vody a 0,5 kg soli. Ryba se začne olupovat a tím se zbaví nemoci. Ryba musí být stále v teplé vodě o teplotě, na kterou je zvyklá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veronika.
Zvětšená játra mohou u psa signalizovat infekční hepatitidu. Virus vstupuje do organismu přes tkáň mandlí, šíří se do krčních mízních uzlin a mízou proniká do krve. V krvi se nachází od 4. dne po infekci, šíří se do všech tkání a orgánů a je přítomen i ve slinách, moči a výkalech. Další vývoj onemocnění záleží na reakci imunitního systému nemocného psa. Zvířata, která si nevytvořila do 7. dne po infekci dostatečnou hladinu protilátek, umírají náhle na selhání jater. Průběh nemoci je velice rychlý, spojený s poruchami srážení krve a často na první pohled vypadá jako otrava.
Charakteristickými příznaky jsou průjem, zvracení, zákal rohovky, může se objevit žloutenka. U klinicky zjevných případů onemocnění může být úmrtnost až 40 %. Často však proběhne bez příznaků nebo jsou průjem a zvracení jen mírné a přechodné a nemoc je považována za dietní chybu. Pro jiná domácí zvířata nebo člověka nepředstavuje žádné nebezpečí.
Protože je infekční zánět jater psů virové onemocnění je, léčba pouze podpůrná. Kapačky pomohou bojovat s dehydratací v důsledku zvracení a průjmu, antibiotická clona slouží k potlačení druhotné bakteriální infekce a ke snížení množství bakterií ve střevech jako ochrana jater. U vyléčených psů může dojít k přetrvávání chronických zánětů jater nebo ledvin.
Infekční zánět jater psů je k nerozeznání od jiných nemocí, které způsobují průjem či zvracení. Teprve při odběru krve se zjistí zvýšené hodnoty jaterních enzymů, které ukazují na poškození jater, vyšetření ultrazvukem potvrdí jejich zánět, u neočkovaných psů se dají prokázat vytvořené protilátky, virus se dá rovněž zjistit v moči nemocného zvířete. Definitivní potvrzení diagnózy by se dalo provést odběrem vzorku tkáně jater. Proti infekčnímu zánětu jater existuje účinná ochrana, a tou je očkování, které je součástí základních kombinovaných vakcín proti psím nemocem.
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
dobry den,chtela jsem se zeptat jestli se nekdo setkal s padanim usi u kraliku.mame asi 20 kraliku takovejch tech na hrani pro deti (ne na jidlo)dlouhosrstych i kratkosrstych a v posledni dobe u 2poslednich vrhu se nekterym z nich(je jim kolem jednoho az dva mesice)se kacej usi.nejdrive jedno pak druhy,nebo hned ze zacatku obe....nevime cim by to mohlo byt,nemaji zadny strupy ani svedeni,jedi granule a nehubnou ani nemaji prujem.jejich matky a tatka nemaji spadle usi.muze mi nekdo poradit,jestli je to v poradku nebo co by to mohlo popripade byt?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mezi takovéto vynálezy spadají zaměřovače, které ale v době svého vzniku nebyly u lovců příliš oblíbené (vliv na to měla nepochybně i vysoká pořizovací cena). Nakonec se ale zaměřovače rozšířily, vliv na to měla jistě i druhá světová válka. Dnes je dokonce puškohled ze zákona povinný za snížených světelných podmínek, puškohled má význam i etický a humánní. Díky puškohledu se snížila pravděpodobnost špatné rány, která by vedla ke zranění lovené zvěře, nebo k usmrcení špatného kusu. Ze stejných důvodů se nakonec přistoupilo i k využívání noční optiky, která původně byla pro myslivce určená jen k pozorování. Další neméně důležitý důvod pro využití noční optiky je i bezpečnost lovu.
Využití noční optiky je důležité hlavně v oblastech, kde je přemnožená černá zvěř, často jen noční optika poskytuje lovci šanci stavy černé zvěře v dané oblasti zredukovat.
Noční vidění je v dnešní době běžnou součástí myslivecké výbavy pro lov a pozorování zvěře v noci. V České republice je v noci povolen lov černé zvěře a právě tyto přístroje zlepšily kvalitu jejich lovu. Přístroje nočního vidění zvýšily pravděpodobnost úspěchu střelby.
Přístroje na noční vidění pomáhají myslivcům pozorovat a zjišťovat spády zvěře, napomáhají také zjišťování skutečných stavů zvěře v noci (důležité pro hospodaření mysliveckých spolků), ve dne může být totiž sčítání problematické.
Přístroje na noční vidění se na mezinárodním trhu objevily poprvé asi před dvaceti lety. Některé pracovaly s IR systémem (u tohoto systému je cíl osvětlen neviditelným spektrem infračerveného světla a přijímač v přístroji převádí infračervené světlo do viditelného spektra), jiné fungovaly na principu zesílení zbytkového světla (zesilovače zbytkového světla zesilují přirozené osvětlení jako je svit hvězd, světelný smog). Stejně jako u jiných přístrojů i u těch na noční vidění se technika vyvíjí, a proto vznikají stroje různých generací, ty se pak označují jako první, druhá třída atd. Přístroje s nejvyšším označením se běžně nevyužívají ani pro myslivost, vhodné jsou jen pro speciální účely ozbrojených sil.
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gerhard Tesař.
Dobrý den, máme kočku ragdoll 9let a má zánět uší. Uší jsou zarudle citlivé na dotek a vevnitř ucha jsou černé kousky.Na veterině jsme dostali tenazym susp 10 krát 10 ml opakovaně ale nezabírá. Rád bych znal i jiný názor a možnosti jak postupovat dál.Děkuji Tesař
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Mám 3 kastrované kočičky - dvě jsou evropské mourovaté a a Máša je britka . Jen u jedné u té nejstarší 14 leté evropské se v uších oběvilo to co popisujete…. Je to ušní roztoč,viděla jsem to pod mikroskopem na veterině , je to živé proto je citlivá na uši…ale nepomohlo vůbec nic a bylo vidět jak kvůli tomu není ve své kůži Takže jsem přestala investovat do drahých zaručených záležitostí a koupila si dětské vatové tyčinky,borovou vodu,kojenecký bepanthen a trpělivě i za cenu poškrábání jsem Gandží uši nejdříve vytřela borovou vodou a po uschnutí jsem jí tam vetřela taky na tyčince krém - byl to několika týdenní souboj ale stalo to zato dnes si nechá uši v pohodě mazlit . Tak hodně trpělivosti
Jednou z nemocí, která postihuje srnčí zvěř je papilomatóza.
Příznaky
Jedná se o onemocnění způsobené papilomaviry. Toto onemocnění se pozná tak, že papilomaviry v těle srnky způsobují vývin kožních papilomů (= benigní nádor epitelu). Tyto papilomy se nacházejí v podkoží hlavně na končetinách, břiše, podbřišku, někdy ale i na hlavě a na krku zvěře. Těchto „nádorů“ může mít srna na těle i přes stovku a mohou mít různou velikost (maximálně 20 cm). Tyto nádory mohou mít různé zbarvení, mohou být světlé, ale i šedočerné. Novotvary mohou mít podobu boulí, ale i boláků a nádorů. Zvěř tedy vypadá znetvořeně. Toto onemocnění nelze léčit u volně žijících kusů.
Toto onemocnění přenáší hmyz (komár), ale i přímý a nepřímý (skrz předmět – větev, strom) s nakaženou srnou. Tyto papilomaviry nesjou na člověka přenosné.
Obrázky
Že papilomatóza není nic hezkého, dokazují obrázky uvedené zde: papilomatóza foto.
Rizika
Srnčí maso pocházející od srny nakažené papilomatózou není člověku nebezpečné. Papilomatóza není přenosná na člověka. Vir této nemoci navíc zlikviduje tepelná úprava masa.
Srny a obzvlášť tedy srnci patří k teritoriálním zvířatům, jejich teritorium bývá zhruba kolem 2 ha. Během roku se srnci / srny pohybují buď jednotlivě, nebo v páru, případně s rodinou. Na zimu se ale často sdružují do tlup, které je pak možné vidět na polích. Srny jsou plaché a neustále (ve dne - v noci) si hlídají blížící se nebezpečí, nahrává jim i to, že mají dobře vyvinuté smysly. Pokud jsou srny i srnci vyrušeni, projeví se hlasitým békáním (zvuk trochu se podobající psímu štěkání).
Srny patří k velmi vybíravým druhům jelenovitých, alespoň co se týká potravy. Přes rok spásají různé bylinky a traviny, na rozdíl od laní a jelenů nepohrdnou ani listy, pupeny, plody a kůrou různých dřevin, případně i zemědělskými plodinami. Na pastvu chodí tedy hlavně v noci. Přes zimu bývají pak dokrmovány myslivci, kteří jim ke krmelcům nosí například seno, atd.
Srnčí je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Tělo má dlouhé nejvíce 140 centimetrů, výšku v kohoutku až 90 centimetrů a dosahuje hmotnosti až 35 kg. Srny jsou menší než srnci. Letní srst je narezle červenohnědá, zimní šedohnědá až šedá. Typická je bílá skvrna na zadku, takzvaný obřitek. Srnec má na hlavě na pučnicích rostoucích z čelní kosti málo členité parůžky. Podle věku parůžky shazuje většinou od konce září až do prosince a poté mu začnou růst nové.
Srnčí zvěř je nejhojnější především v polních honitbách prostoupených remízky a menšími skupinami lesa. Je velmi přizpůsobivá a adaptovala se na různá stanoviště od otevřené zemědělské krajiny po souvislé horské lesy. Během léta žije srnčí zvěř většinou jednotlivě, v zimním období se sdružuje do různě početných tlup. Živí se bylinami, trávami, listy, pupeny, letorosty různých dřevin a také zemědělskými plodinami. Je vybíravější než například zvěř vysoká a trpí často poruchami trávení.
Říje probíhá od poloviny července do první poloviny srpna. Říjné srny se ozývají tenkým pískáním. Srna je březí 40 až 41 týdnů a koncem května a v červnu vrhá jedno až tři srnčata.
Srnčí zvěři nejlépe vyhovuje otevřená krajina s menšími lesíky, křovinami, loukami a poli. Během léta žije většinou jednotlivě na nevelkém území v okruhu 1–3 km. Nejvíce času věnuje odpočinku a přežvykování, vychází na pastvu v podvečer a v noci, není-li rušena, tak i ve dne. Pouze necelé tři hodiny denně prospí. V potravě převládají různé druhy bylin a trav, dále se v ní objevují větve a listy keřů, houby, spadané plody a polní plodiny. V otevřené krajině se začátkem podzimu obě pohlaví shlukují do různě početných tlup (10–100 jedinců), která se potulují po polích s ozimy, pícninami a zbytky okopanin či kukuřice. V nížinách leckde přivykl tomuto stádovému způsobu života celoročně, jinde se společenstva rozpadají až zjara, kdy samci začínají s vytloukáním paroží a osamostatňují se. Vedoucím zvířetem bývá nejčastěji některá ze starších samic. Hrubým bekavým hlasem varuje před nebezpečím a zároveň i soka před vstupem do teritoria, jehož hranice značí výměškem několika typů pachových žláz. K vlastní říji dochází až uprostřed léta a od října do listopadu samci paroží shazují. Z utajené březosti v trvání 40–41 týdnů připadá na vlastní vývoj zárodku jen asi polovina doby. Někdy ovšem dochází i k náhradní podzimní říji v listopadu a prosinci, a pak klidové stadium odpadá. Samice mívají 1–2 mláďata (vzácně i 3–4), která rodí na přelomu května a června. Zpočátku zůstávají v úkrytu ve vysokém podrostu a matku následují až p
