Téma: 

nádor


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KOŽNÍ NÁDORY U PSŮ

Útvary na kůži a jejich rozlišení

Nádor (novotvar, zduření) je soubor nekontrolovatelně se množících buněk. Děje se tak z důvodu narušeného procesu jejich přirozeného stárnutí a umírání. Pokud je tato porucha malá, vzniká nádor nezhoubný (benigní), jehož buňky nemetastazují. Zhoubné (maligní) nádory vysílají metastázy (dceřiná ložiska) do určité vzdálenosti od původního nádoru, kde napadají další oblasti.

Kožní novotvary se vyskytují jako jednotlivé nebo mnohočetné útvary, o něco vyšší výskyt je u samičího pohlaví. U psů většina nádorů bývá benigních

(u kočiček bohužel naopak). Dělí se na tři skupiny - první skupinou jsou primární kožní novotvary (55% původu mezenchymálního, 40% epiteliálního a v 5% se jedná o melanocytární nádory), druhou skupinou sekundární novotvary metastatické a třetí skupinu představují pseudotumory, kam spadají zánětlivé procesy a různá zduření, která se klinicky mohou jevit stejně jako nádory.

K rozlišení nádorových a nenádorových lézí je nutné cytologické a/nebo histologické vyšetření, nestačí pouhé klinické vyšetření. Cytologické vyšetření se provádí nasátím buněk útvaru jehlou, následným barvením a posouzením na sklíčku. U některých typů novotvarů je k diagnostice tato metoda dostatečná, u jiných konečnou diagnózu stanoví až histologické vyšetření vzorku z chirurgicky odebrané tkáně.

Detail odstavce: Útvary na kůži a jejich rozlišení
Zdroj: Kožní nádory u psů
Zveřejněno: 20.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: nemoci křečka .... otevřený nador

Dobrý den přítel má křečka a hrozně rychle se mu zvětšila boule na boku a během týdne se mu otevřela ...poraďte co dát.je stále zalezla v domečku ale papa.je ji rok a půl.uz není ani aktivní Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Nemoci křečka .... otevřený nador
Odesláno: 27.3.2018 uživatelem Maruska
Počet odpovědí: 0

NEMOCI STARÝCH PSŮ

Nádorové onemocnění

Rakovina je dalším onemocněním, které se často objevuje u starých psů. U psů se nejčastěji objevuje rakovina lymfatického systému, rakovina kostí i měkkých tkání, orální melanom a rakovina prsu. A léčí se v podstatě stejně jako u lidí. Pokud veterinář přijde na to, že pes má někde v těle ukrytý nádor, může se ho pokusit chirurgicky odstranit, v dnešní době je ale možná i chemoterapie případně radioterapie a kryochirurgie. Nádor u psa obvykle objeví veterinář, rakovina se u psa projevuje obvykle až ve vyšším stupni, kdy se může (ale nemusí, na některých psech se to ani nepozná) změnit jeho chování. Rakoviny, která se projevuje boulemi (mohou být všude na těle), si ale může všimnout i majitel psa, v takovém případě je nutné hned psa odvézt k veterináři, který mu vyšetří krev. Kromě boulí po těle se rakovina může projevit i ztrátou hmotnosti, zhoršeným uzdravováním ran, krvácením z úst, nosu a uší, slintáním, kašlem, potížemi s jídlem, únavou, průjmy, zácpou a krví či slizem ve stolici.

Detail odstavce: Nádorové onemocnění
Zdroj: Nemoci starých psů
Zveřejněno: 20.12.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: hematom abces u psa na nose obrazky

Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat, máme doma Mini Bulika a na nose se mu objevil velký podebrany flek.
A na veterině nam řekli ze to je nádor, ale nam to tak nepřijde chci se zeptat zda by to taky nemohl byt hematom nebo něco jiného. Děkuji za odpověď přikládám fotku Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Hematom abces u psa na nose obrazky
Odesláno: 22.8.2016 uživatelem Jana Marešová
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

FIBROM U PSA

Léčba a prognóza

Rizika u fibromu spočívají především v tom, že pokud se tento kožní nádor neřeší včas, může narůst do velkých rozměrů, kdy již bude jasně viditelný a navíc bude psovi komplikovat život. Co se týče léčby fibromu, existuje několik možností. Vždy je dobré vyhledat veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit. Na základě vyšetření pak lékař doporučí vhodnou léčbu.

Fibrom lze například odstranit pomocí laseru. Laserový paprsek dokáže odloupnout kůži ve velmi jemných vrstvách, tudíž zbaví psa fibromu velmi šetrně. Vytvoří se malý strup a ten po několika dnech odpadne. Někdy se může stát, že fibrom po čase zmizí sám bez léčby, to se ovšem stává zřídka. Laserová léčba je jednou z nejvíce používaných, neboť je šetrná a bezbolestná. Možné je také chirurgické odstranění.

Bezpříznakové fibromy se většinou neřeší. Je-li to nutné (fibromy s příznaky, nejistota stran diagnózy, obavy z toho, že se jedná o zhoubný nádor), fibrom se odstraňuje. To vede k vyléčení a navíc je k dispozici kompletní tkáň fibromu k histologickému vyšetření.

Detail odstavce: Léčba a prognóza
Zdroj: Fibrom u psa
Zveřejněno: 2.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Může to být nádor?

Z vašeho dotazu je zřejmé, že velmi soucítíte se svou fenečkou, a že se snažíte sehnat pomoc, kde se dá. Bohužel ale přes internet se u takto nemocného zvířete dá radit jen s velkým rizikem neúspěchu. Proto zůstaňte u svého původního plánu - vyhledat veterinární kliniku, kde budou shopni a ochotni vám pomoci. Tim můžete svému zvířeti pomoci nejlépe.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Může to být nádor?
Odesláno: 4.10.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KOŽNÍ PROBLÉMY U PSŮ

Tukové boule u psa

Tukové boule neboli lipomy u psa jsou nezhoubné nádory z tukové tkáně. Lipomy rostou pomalu pod kůží a v podkožní tkáni a většinou nejsou pro zvířata příjemné. Obvykle jsou měkké a pod kůží mají omezenou pohyblivost. Časem mohou dorůst do větších rozměrů a mohou bránit v normálním pohybu v případě, že se nacházejí mezi nohama, na hrudi nebo v axilární oblasti předních nohou (jakoby v podpaží). Lipomy často rostou na břiše, ale mohou se vyskytnout kdekoliv na těle. U většiny psů, kteří mají lipom, se nezřídka objeví další nádory, které však nemusí být nutně zhoubné či metastatické. Každý kožní novotvar by měl zkontrolovat veterinář.

V souvislosti s benigními (nezhoubnými) lipomy se můžete setkat s pojmem infiltrativní lipom u psa. Jedná se o druh lipomu, který napadá svalové a vazivové tkáně, a proto se musí odstraňovat.

Liposarkom je nádor maligní (zhoubný), jenž se může dále šířit (metastazovat), a to do plic, kostí a dalších orgánů. Tento nádor je sice vzácný, ale i přesto by ho měl veterinární lékař brát při vyšetření v potaz.

Lipomy obvykle nevyžadují léčbu, protože ve většině případů zastaví svůj růst a psovi nepůsobí problémy. V případě potřeby se lipomy odstraňují při chirurgickém zákroku, kdy se kůže nařízne a bulka se vymáčkne. Poté se kůže zašije.

Detail odstavce: Tukové boule u psa
Zdroj: Kožní problémy u psů
Zveřejněno: 5.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: boule pod kůží na brise

Ahoj, náš pes - Irský setr má na břiše pod kůží nějakou měkkou bulku. Je pohyblivá velikosti cca 2x6cm. Je u čtvrté bradavky, může to být něco třeba na mléčné žláze? Podle našeho veterináře prý je to možné, ale nechci nic zanedbat. Podotýkám že se jedná o psa nikoli o fenku. ale vím že nádor prsu můžou mít i mužů, má už 12 let nechceme ho zbytečně operovat, ale taky máme strach abychom něco nezanedbali. prosím máte s tím někdo zkušenost? děkuji Tomáš Struhala

Zdroj: diskuze Boule pod kůží na brise
Odesláno: 3.1.2018 uživatelem Tomáš
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

ONEMOCNĚNÍ JATER U PSA

Rakovina jater

Hemangiosarkom patří mezi druhy nádorů jater, které jsou velmi maligní a metastazující. Tento cévní nádor vychází z endoteliálních buněk (buňky, které lemují vnitřní povrch cév) a rychle se šíří prostřednictvím krevních cest, nejčastěji pak z jater do plic. V některých případech může metastazovat do mozku nebo srdce. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny. U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater.

V porovnání s fenami jsou rakovinou jater častěji poškozeni psi, ale rozdíl není dramatický. U mladých psů se rakovina jater diagnostikuje velmi zřídka. Nejčastěji jsou postiženi starší psi, obvykle psi starší 10 let.

Příznaky onemocnění

V prvním stadiu rakoviny nemusí majitel ani pes nic zaznamenat. V pozdějších fázích ale bývá pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech tlačí na plíce, může pes či fena kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi v prvních stadiích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Příznaky jsou bohužel individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Pro korektní diagnózu je nutné provést jaterní testy, kde se většinou zaznamenají jejich zvýšené hodnoty.

Příznaky onemocnění:

  • slabost, letargie
  • snížená fyzická aktivita
  • ztráta apetitu
  • ztráta hmotnosti psa
  • průjem
  • zvracení
  • nadměrná žízeň, pes moc pije
  • zvětšení jater
  • abdominální (břišní) krvácení

Léčba rakoviny u psů

Pokud je možné nádor odstranit, obvykle se tak učiní. K chemoterapii se nepřistupuje, protože u psů nebylo zjištěno, že by na rakovinu jater měla pozitivní účinky. Při další léčbě lékař doporučí léky, které by měly rychlost šíření rakoviny zpomalit. Vždy záleží na konkrétním případu, pokud je naděje, že se pes či fena zcela uzdraví, vyplatí se léky podávat (pokud na ně není pes alergicky, zvrací a podobně). Na druhou stranu, pokud již neexistuje žádná naděje, dobře si rozmyslete, zda se vyplatí poslední měsíce života psa dané medikamenty psovi podávat, když je zřejmé, že pes po podání léku zvrací, je malátný či se vyskytují další negativní jevy. A pokud už pes ztratí „jiskru v oku“, rozhodnutí o eutanazii je vždy na majiteli psa.

Detail odstavce: Rakovina jater
Zdroj: Onemocnění jater u psa
Zveřejněno: 13.3.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Uspání starého pejska.....?

Dobrý den,
mám trpasličí hladkosrstou jezevčici nar. 23.4.2001.
Po prvním hárání byla provedena kastrace, na podzim roku 2010 podstoupila operaci výhřezu krční ploténky, na podzim 2014 bylo provedeno sono a byly zjištěny aktivované obě nadledvinky, změny na játrech, obraz patolog. cév na játrech, kameny v MM a žlučníku. Bylo doporučeno dovyšetření na cushinga, což se ale již neprovedlo.
V současné době sice stále chodí, ale velmi malé úseky jen přímo u domu, sem tam se jí podlamují zadní nožky, chuť k jídlu má a stolice je v pořádku, na venek působí čile. Bohužel se, i přes časté venčení, hodně počůrává a je to cca měsíc co je již na druhých antibiotikách z důvodu léčby infekce močového měchýře - objevila se v moči krev tekutá i kousky, ale dle sona a krevních testů to prý na nádor nevypadá.
Domnívám se, že má vnitřně asi bolesti, neboť začala na mne vrčet kdykoliv se k ní přiblížím, před tím toto nikdy nedělala.
Vzhledem ke stáří pejska (necelých 17 let) a výše uvedených zdravotních podkladů bych Vás chtěla poprosit o názor ohledně případného uspání.... ?

Děkuji za Vaší odpověď.
S pozdravem
Filanová Kamila Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Uspání starého pejska.....?
Odesláno: 18.1.2018 uživatelem Filanová Kamila
Počet odpovědí: 0

ZÁNĚT MLÉČNÉ ŽLÁZY U PSA

Nádory mléčné žlázy u fen

Nádory mléčné žlázy fen (bulka u cecíku) patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy hrají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny anebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost. U fen je 50 % nádorů zhoubných (maligních), mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Nejčastěji se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.

Příznaky

Objevují se jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Nádor se může projevit jako bulka u struku. Může se vyskytnout i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.

Léčba

Léčba je ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz. Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizace nádorů. V případě malých nádorů se odstraňuje pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů je lepší odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní. V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.

Prognóza

Prognóza je závislá na rozsahu nálezu. K určení prognózy je rozhodující typ nádoru, a tedy histologické vyšetření. Z dalších faktorů je to velikost tumoru. Tumory o průměru nad 2,5 cm mají horší prognózu než tumory menší. Čím je tumor větší, tím je větší riziko šíření do lymfatických uzlin, plic a jiných částí těla. Tumory menší než 3 cm mají četnost opětovného výskytu menší ve srovnání s tumory většími. Dalším faktorem je průkaz postižení mízních uzlin. Tumory pevně uchycené k tkáním v hloubce mají horší prognózu. Tumor s otevřeným, hnisajícím povrchem má horší prognózu. Velmi rychlý růst doprovází také horší prognóza. Jestliže histologie prokáže, že byl tumor vyjmut celý, je prognóza samozřejmě lepší. Pokud je v histologickém řezu tumor obklopen buňkami zvanými lymfocyty, je prognóza lepší.

Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.

Detail odstavce: Nádory mléčné žlázy u fen
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Zveřejněno: 7.5.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Může to být nádor?

Dobrý den, mám dvouletou fenečku norwich teriéra. Koupila jsem ji, když jí bylo 11 měsíců. Zjistila jsem , že je vážně nemocná a několik prvních měsíců jsme doslova bojovali o její život. Zjistilo se, že má jaterní zkrat, abnormálně velké srdce, je alergička, astmatička. Bere léky na podporu jaterní funkce a veterinarní dietu. Bohužel její tělíčko má problém fungovat i s vet. dietou, ale alespoň nemívá záchvaty.
Objevil se jí na přední tlapce maličký hrbolek, ten ale rychle rostl. Podle pana veterináře to může být bradavice a nebo nádorek. Bohužel kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu pan doktor nechce odebrat vzorek na cytologické vyšetření - že by jí musel dát narkózu a tu by nemusela přežít. Mám si najít jiného pana doktora, který je lépe vybavený, pokud by nastala nějaká komplikace.
Dočetla jsem se, že je možnost cytologického vyšetření i odběrem jehlou, bez narkózy, je to bezpečné?
Můžu poprosit o posouzení přiložené fotografie - nechce mi ji váš program přijmout :-( co by to mohlo být? Hledala jsem na internetě a nejvíc mi to připomíná cystický útvar.
S fenečkou půjdu samozřejmě k jinému veterináři, ale zajímal by mě váš názor.
koupila jsem jí i sanicell, můžu ho podávat při jejích zdravotních problémech bez porady veterináře?
Předem děkuji za odpověď.
Hladíková

Zdroj: diskuze Může to být nádor?
Odesláno: 4.10.2016 uživatelem Monika Hladíková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

SARKOM U ZVÍŘAT

Sarkom u psa

U psů se můžeme setkat s několika typy sarkomů: osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, hemangiosarkom, sarkom synoviálních buněk či postinjekční sarkom.

Osteosarkom – je nejčastější nádor u psů, vyskytuje se u 75 % psů s kostními nádory. Jedná se o zhoubný typ nádoru s tendencí k metastázám do měkkých tkání, především do plic. Psi jsou postiženi nejvíce od sedmi let věku. Řešením zhoubných kostních nádorů je obvykle amputace končetiny, případně chemoterapie (cisplatina, doxorubicin). Průměrná doba přežití u psů s osteosarkomem po amputaci končetiny je 4–5 měsíců, při současné chemoterapii až jeden rok.

Fibrosarkom – tvoří méně než 5 % kostních nádorů u psů. Metastazuje pomalu nebo vůbec a kompletní excize u málo invazivních nádorů může být léčebná.

Chondrosarkom – tvoří 5–10 % kostních nádorů, metastazuje pomalu a po amputaci má velmi dobrou prognózu.

Hemangiosarkom – tvoří méně než 5 % z diagnostikovaných nádorů kostí. Jedná se často o mnohočetný nádor zasahující i slezinu a srdce. Doba přežití po zjištění diagnózy není často více než 5 měsíců a vzhledem k postižení více orgánů je i po amputaci prognóza spíše špatná.

Sarkom synoviálních buněk – z kloubních nádorů je nejčastější právě tento, jedná se o pomalu rostoucí nádor prorůstající do měkkých tkání, který metastazuje do plic, mízních uzlin a kostí. Na kloubu se jeví jako tuhý nebo fluktuující útvar v kloubu. I po provedení amputace je prognóza nepříznivá.

Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.

Všechna výše uvedená onemocnění mohou být provázena nechutenstvím, hubnutím, otokem končetiny, bolestivostí při palpaci (prohmatání), atrofií (úbytkem) svalů, kulháním a neurologickými deficity. Při postižení páteře mohou způsobit ochrnutí. Výrazným faktorem provázejícím toto onemocnění je bolest, kterou může způsobovat vlastní nádor, který svým invazivním prorůstáním do kostí způsobuje kompresi (utlačování) měkkých tkání, cév a nervů nebo i patologické fraktury. Dochází zároveň k celkovému oslabení organismu.

Možnosti léčby sarkomů u psů jsou omezené v závislosti na lokalizaci, stupni rozvoje růstu nádoru, možných metastázách a celkovém stavu a věku pacienta. V zásadě se nádory kostí řeší dvěma způsoby, chemoterapií nebo amputací postižené části těla. Před zahájením léčby musí být zhodnoceny všechny aspekty, aby léčba byla úspěšná.

Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary, odebrané s velkým okolím (ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace). Nezapomeňme, že další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).

Prevence postinjekčních sarkomů u psů spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm, výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.

Detail odstavce: Sarkom u psa
Zdroj: Sarkom u zvířat
Zveřejněno: 2.2.2016

MASTOCYTOM U PSŮ

Příznaky

Jedná se o takzvaný mezenchymální typ nádoru. Obvykle bývá dobře ohraničený. Jeho vzhled je dost variabilní. Při pohmatu bývá od měkké až k tuhé konzistenci. Opticky se v žádném případě nedá bezpečně odlišit od jiných nádorů kůže. Mastocytom patří mezi kulatobuněčné nádory kůže a podkoží. Je to nejčastější kožní tumor u psů. Jedná se o nádor, který se objevuje většinou u starších psů. Lokalizován je v kůži a podkoží, nejčastěji v oblasti pánevních končetin, perinea a genitálií.

Jeho vzhled se může u každého jedince lišit. Jedná se buď o solitární léze velikosti od několika milimetrů až do několika centimetrů, nebo může mít difúzní podobu připomínající zánět a otok kůže. Obrázky s příznaky u psa.

Tumor bývá bez srsti, povrch je často podrážděný, až s výskytem vředů a otevřených ran. Bývá svědivý, psi mají tendenci místo výskytu drbat a tím ještě zhoršují povrchové eroze. Mastocytomy mají různou velikost, často jsou svědivé, zarudlé, oteklé, se ztrátou srsti, na povrchu mohou ulcerovat, jsou měkké až tuhé konzistence, dobře ohraničené v podkoží. 50 % mastocytomů je zhoubných. Metastazují do mízních uzlin, sleziny, jater a kostní dřeně.

Mastocyty jsou buňky podobné bazofilním granulocytům. Jejich prekurzory mají původ v kostní dřeni a cestují do periferních tkání. Shromažďují se především na rozhraní vnitřního a vnějšího prostředí, jako je kůže, sliznice dýchacího a zažívacího traktu, spojivka, dutina ústní a nosní.

Chování a progrese mastocytomů jsou velice různorodé. Vyskytují se od dobře diferencovaných, pomalu rostoucích nádorů s nízkým potenciálem metastazovat, až po nediferencované, agresivní nádory s vysokým potenciálem k tvorbě metastází.

Mezi predisponovaná plemena patří boxer, bostonský teriér, labradorský retrívr, bígl, knírač.

Detail odstavce: Příznaky
Zdroj: Mastocytom u psů
Zveřejněno: 19.6.2017

ZVÝŠENÉ JATERNÍ TESTY U PSA

Příčiny zvýšených jaterních testů

Játra mají v organismu takzvanou detoxikační úlohu. Jsou tedy orgánem, který zbavuje tělo škodlivin, a to jak tělu vlastních, tak i exogenních (přijatých v potravě). Z toho vyplývá, že zhorší-li se funkce jater, je organismus otravován zevnitř a trpí tím všechny ostatní orgánové systémy. Kromě toho je při onemocnění jater narušen metabolismus mnoha důležitých látek – tuků, cukrů, vitamínů, minerálů. Příčiny selhání jaterních funkcí mohou být různé, například vrozené, infekční, parazitární, otravy, zatučnění u obézních zvířat, nádory a další. Majitel většinou začne pozorovat u svého psa nebo kočky zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází i k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii.

Diagnostika se většinou rutinně provádí vyšetřením krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladiny těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrasonografické vyšetření, které odhalí zejména nádorové změny. V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává nejprve dle stavu infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě samozřejmě záleží na zjištění příčiny onemocnění, to ale není v mnoha případech možné, a tak se veterinární lékař soustředí na takzvanou ochrannou léčbu jater. Ta spočívá v podávání hepatoprotektiv (léků s příznivým účinkem na jaterní buňky) a dlouhodobém zkrmování jaterních diet, což jsou suchá nebo konzervovaná krmiva určená přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, tedy při nástupu výše uvedených příznaků, případně i jen když se mu zvíře delší čas nezdá být ve své kůži, může i pacient trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.

Rakovina jater znamená maligní nádor hepatocytů (jaterních buněk). U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny. Symptomů rakoviny je mnoho, a to nejen v případě postižení jaterního epitelu. Záleží na tom, jak se organismus daného psa zachová. V prvním stadiu rakoviny nemusí majitel ani pes nic zaznamenat. V pozdějších stadiích ale bývá často pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech tlačí, například na plíce, pes či fena mohou kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi vlastně v prvních fázích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Zmíněné příznaky jsou bohužel individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Pro korektní diagnózu je nutné provést krevní test a sledovat míru přítomný jaterních enzymů. Stanovení diagnózy, pokud veterinárního lékaře napadne, že by se mohlo jednat o rakovinu jater, bývá vcelku rychlé. Největším vodítkem je již výše zmíněná činnost jater, respektive množství vylučovaných jaterních enzymů. Kromě krevního testu se může přistoupit k detekci dysplazie, k čemuž je potřebný vzorek jaterní tekutiny, který se odebere za pomocí jehly. Tento postup je vhodné provést při zjištění rakoviny v prvních stadiích. V odebraném jaterním vzorku totiž lze nalézt předrakovinové buňky. Teoreticky je možné provést i biopsii, což se v praxi nedoporučuje, protože se vytvářejí zbytečná rizika. V pokročilejším stadiu je možné u psa nádor na játrech detekovat za pomocí RTG. Na rentgenovém snímku se poté zjistí, do jaké míry jsou atakovány okolní orgány a jak je tumor velký. Pokud je možné nádor odstranit, obvykle se tak učiní. K chemoterapii se nepřistupuje, protože u psů nebylo zjištěno, že by na rakovinu jater měla pozitivní účinky.

Detail odstavce: Příčiny zvýšených jaterních testů
Zdroj: Zvýšené jaterní testy u psa
Zveřejněno: 14.6.2017

ZÁNĚT PO UKONČENÍ KOJENÍ U PSŮ

Nádory mléčné žlázy

Nádory mléčné žlázy jsou poměrně obvyklým nálezem u starších nekastrovaných fen (vyskytují se odhadem u 25 % nekastrovaných fen starších 4 let). Nádory mléčné žlázy se v tomto případě objevují od spodní strany hrudníku až po třísla po obou stranách střední linie břicha. Mohou to být malé, jednoduché uzlíky v podkoží, ale i velké, agresivně rostoucí a metastazující tumory. Při včasném záchytu a rychlé léčbě je však možné i některé závažnější nádory úspěšně léčit.

U fen se vyskytuje řada typů nádorů mléčné žlázy. Přibližně 50 % je benigních (nezhoubných) a 50 % maligních (zhoubných). Benigní tumory, které se běžně vyskytují, jsou komplexní adenom, fibroadenom, duktální papilom a jednoduchý adenom. Z maligních nádorů se setkáváme s tubulárním adenokarcinomem, papilárním adenokarcinomem, papilárním cystickým adenokarcinomem, solidním karcinomem, anaplastickým karcinomem, osteosarkomem, fibrosarkomem a maligními smíšenými tumory.

Nádory mléčné žlázy fen a koček patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Díky uložení mléčné žlázy v podkoží jsou však naštěstí poměrně snadno diagnostikované.

Jako u všech nádorů dochází i v těchto případech k poruše regulace dělení buněk, které se nekontrolovaně začnou množit a dochází k růstu nádorové masy. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy mají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny nebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost.

Maligní nádory mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Obvykle se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.

Diagnóza těchto nádorů je poměrně jednoduchá – spočívá v důkladném prohmatání (palpaci) celé mléčné žlázy, přičemž se zjišťují jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Patrná může být i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.

Terapie se volí ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz.

Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizaci nádorů. V případě malých nádorů lze odstranit pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů se doporučuje odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní.

V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.

Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.

Detail odstavce: Nádory mléčné žlázy
Zdroj: Zánět po ukončení kojení u psů
Zveřejněno: 17.5.2016

RAKOVINA KŮŽE U PSŮ

Nádorové onemocnění

Nádorová onemocnění patří mezi nejvážnější onemocnění kůže psa. Dle některých pramenů kolem 50 % psů starších 10 let zemře přímo či nepřímo na následky nádorového procesu. Ve srovnání s člověkem onemocní psi rakovinou dokonce dvakrát tolik. Nejčastěji se u psů i koček objevují novotvary kůže a mléčné žlázy.

Nádor (tumor, novotvar) je patologický útvar tvořený tkání, jejíž růst se vymkl kontrole organismu a roste na něm nezávisle.

Maligní (zhoubný) nádor při svém růstu ničí okolní tkáně a zakládá dceřiná ložiska (metastázy). Typickým příkladem je karcinom mléčné žlázy, který je reprezentován útvarem na mléčné liště a případnými metastatickými ložisky nejčastěji na plicích či v mízních uzlinách.

Benigní (nezhoubný) nádor roste ohraničeně a metastázy nezakládá. Může však utlačovat okolní struktury či jinak mechanicky překážet. Příkladem je v tomto případě adenom mléčné žlázy, který tvoří útvar na mléčné liště bez dalších ložisek. I ten však může znepříjemňovat život zvířete tím, že mu brání v pohybu, zvíře si ho může zraňovat, rána se může následně zanítit, bolet a podobně.

Vznik nádorového bujení je proces podmíněný genetickými změnami, které jsou vyvolány vnějšími podmínkami (cigaretovým kouřem, některými chemikáliemi či viry). Nádory jsou typickým projevem stárnoucího organismu, ale lze se s nimi setkat i u mladých jedinců.

Onkologie malých zvířat nezůstává pozadu jak v oblasti diagnostiky, tak terapie za medicínou humánní. Kromě rentgenového a ultrasonografického přístroje mají dnes mnozí veterinární lékaři přístup i k magnetické rezonanci či počítačové tomografii. Pro určení definitivní diagnózy je však třeba odebrat vzorek novotvaru (biopsie) či celý útvar a ten podrobit histologickému vyšetření. V České republice je v současné době několik laboratoří, které toto vyšetření provádějí. Majitel zvířete zná díky nim většinou do 14 dní přesnou diagnózu.

K odstranění či omezení nádorového bujení slouží u zvířat nejen chirurgie, ale i chemoterapie a ozařování.

K výraznému pokroku došlo v posledních letech v oblasti podpůrné terapie onkologického veterinárního pacienta. Kromě speciálních komerčních diet (ve formě konzerv či granulí) lze u těchto pacientů doporučit i doplňky krmiva (tablety Vetinmune), které napomáhají organismu v boji s nádorovým bujením či v rekonvalescenci po jeho odstranění. Tyto preparáty stimulují imunitní systém, zlepšují hojení ran a působí protizánětlivě. Pes či kočka se tak s jejich pomocí lépe vyrovnávají se stresem spojeným s léčbou, organismus má větší šanci svým imunitním systémem odhalit a zlikvidovat případné nádorové buňky a tkáně po terapii snadněji regenerují.

Majitelé si obvykle všimnou nádorů, které se více či méně projevují na povrchu těla. Ať už se jedná o nádorové masy rostoucí pod kůží a svou velikostí prominující na povrch, nebo o nádorové změny přímo na kůži (změna barvy, struktury, výrůstky, ...). Rostoucí nádor ale může způsobovat řadu dalších problémů, aniž by byl primárně vidět. K projevům nádorového růstu patří například hubnutí, nechutenství, apatie, zvracení a další trávicí poruchy, problémy s dýcháním, kulhání, nervové příznaky a další. Projevy závisí na lokalizaci a typu nádoru a jsou velice variabilní.

Prognóza se odvíjí zejména od typu nádoru a jeho stadia. Nelze paušálně říct, že je nepříznivá. Rozhoduje především to, zda je nádor zhoubný, či nezhoubný, v případě zhoubnosti potom také jednotlivá kritéria malignity. Vždy ale platí, že čím dříve je nádor diagnostikován a je zahájena terapie, tím vyšší je šance na vyléčení, případně delší přežití. Proto pokud pozorujete na svém zvířátku jakékoliv příznaky, jež by mohly signalizovat nádorový růst, neváhejte navštívit veterinární ordinaci.

Druhy rakoviny (nejčastěji zasažená místa):

  • Rakovina kůže – objevuje se nejčastěji na hlavě, zádech, na kořenu ohonu, na váčku s varlaty, na nohou. Je to tvrdá, hrbolkovitá vyvýšenina kůže, která se na všechny strany šíří a mění se záhy v bolák kotoučovitého tvaru s propadnutým středem, který se dále rozežírá. Odstranit se dá jen operativně.
  • Rakovina prsní – objevuje se na mléčné žláze; jde o tvrdý otok, který se zvolna šíří a je z ostatních rakovin poměrně nejmírnější. S oblibou se objevuje na prsu, napřed jako tvrdý uzlík, který při dotknutí nebolí a také se nezapaluje. Uzlík se pomalu zvětšuje, kolem něho naskakují nové uzlíky, které s hlavním uzlíkem srůstají, až celý novotvar dosahuje velikosti vlašského ořechu, ale také až velikosti pěsti. Někdy se na mléčných žlázách objeví takových novotvarů několik. Rovněž tato rakovina se dá odstranit jen operací.
  • Rakovina řiti – jeví se jako hrbolovitý, houbovitý novotvar související uvnitř s kůží. Když dosáhne větších rozměrů, působí obtíže při odcházení výmětů. Odstraní se jen operativně. Kromě rakoviny se mohou na řiti objevovat různé otoky a zápaly žláz, které však snadno rozeznáme od rakoviny skutečné, protože při zmáčknutí vyměšují hnis.

Detail odstavce: Nádorové onemocnění
Zdroj: Rakovina kůže u psů
Zveřejněno: 6.1.2016

BOLEST LEDVIN U PSA

Tvorba močových kamenů

Tvorba močových kamenů lze ovlivnit složením stravy psa a zajištěním příjmu dostatku tekutin.

Struvit (fosforečnan hořečnato-amonný) je nejčastějším typem kamenů v močovém měchýři a v močové trubici. Jeho tvorba souvisí s infekcí; lze jej léčit antibiotiky a dietou.

Kameny ze šťavelanu vápenatého (oxalát) jsou také časté. Nelze je rozpustit, nereagují na změnu stravy; jsou-li velké, vyžadují chirurgické odstranění.

Méně časté jsou naopak cystinové kameny; příležitostně byly pozorovány u jezevčíků a buldoků. Léčba může vyžadovat chirurgický zákrok.

Jsou-li kameny velké, lze je nahmatat při vyšetření břicha, zjistit rentgenem nebo ultrazvukem. Pes s ucpanými močovými cestami má zřetelnou bolest. Je napjatý, kňučí, je neklidný a nemůže močit. Pokud se stav neléčí, velmi rychle se dostaví uremický šok. Tato situace ohrožuje život zvířete; pokud pes vykazuje příznaky obstrukce (ucpání) močových cest, měli byste vyhledat okamžitou veterinární pomoc.

Nejvíce blokací je zapříčiněno kameny, které se nalézají v močové trubici před penisovou kostí (os penis); další příčinou retence (zadržení) moči může být zbytnění prostaty nebo nádor v močových cestách, případně i poranění míchy. Veterinář se bude snažit pomocí katétru vtlačit některé kameny zpět do močového měchýře. Není-li to možné, odsaje moč z naplněného močového měchýře jehlou skrz břišní stěnu. V některých případech je pro uvolnění močových cest nutný chirurgický zákrok.

Pomočování neboli inkontinence (neschopnost udržet moč) může mít několik příčin. Ty zahrnují chronický zánět dolních močových cest, roztažení močového měchýře, selhání ledvin, ztrátu kontroly svěrače (sfinkteru) močové trubice (spojeno s vyšším věkem). Další příčinou inkontinence bývá hormonální nerovnováha u starších psů i fen a také u kastrovaných fen; postihuje zejména dobrmany a bearded kolie. Existuje účinná terapie pomocí léků, která upravuje jak ztrátu ovládání svěrače, tak i formy inkontinence způsobené hormonálními změnami.

Detail odstavce: Tvorba močových kamenů
Zdroj: Bolest ledvin u psa
Zveřejněno: 18.5.2016

ŠPATNÁ FUNKCE SLEZINY U PSŮ

Slezina psů

Slezina je orgán, který se nachází v břiše psa a funguje jako filtr krve. Hraje také důležitou roli v lymfatickém a imunitním systému psa.

Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.

Mezi nejčastější poruchy sleziny patří ruptura, nádor, překrvení, infekční příčiny, rozpad červených krvinek, leukémie.

Ruptura

Ruptura sleziny může nastat u psů v důsledku nemoci nebo úrazu. Ruptura sleziny může způsobit vnitřní krvácení a může být život ohrožující. Psi, kteří mají prasklou slezinu, musí podstoupit řadu testů, aby veterinář stanovil diagnózu a vypracoval plán léčby. V případě nutnosti může pes podstoupit splenektomii (odstranění) sleziny.

Prasklá slezina u psů se projevuje letargií, náhlým kolapsem, slabostí, nadýmáním, bledou sliznicí (dásně a podšívka ze rtů) a potížemi s dýcháním. U některých psů se mohou objevit příznaky spojené s chronickým krvácením ze sleziny, jako je ztráta hmotnosti, přerušovaná slabost, letargie a anorexie.

Pes si může prasknutí sleziny způsobit například při dopravní nehodě. Při jakémkoli podezření na rupturu je potřeba vyhledat veterináře, který provede průzkumnou operaci. Ta spočívá v podání infuzního roztoku, krevní transfúze, kyslíku, břišního zábalu, léků proti bolesti, anestezii. V některých případech je možné slezinu zašít nebo provést splenektomii.

Nádor

Nádory sleziny jsou poměrně běžné a mohou být zhoubné nebo nezhoubné. Některé nádory nevyvolávají žádné potíže. Pokud však začne tumor náhle krvácet, může pes do půlhodiny uhynout. Slabé krvácení vyvolává pouze lehkou slabost.

Příznakem je zvětšené břicho, náhlá slabost, bledost dásní.

Při včasném zjištění lze slezinu operativně odstranit. Její funkci převezmou jiné orgány a pes funguje jako před zákrokem.

Překrvení

K prostému a nevýznamnému překrvení sleziny dochází při fyzické námaze u netrénovaných psů (i některé z nás po běhu začne píchat v levém boku). Po ukončení námahy se stav rychle upraví. Mnohem závažnější jsou stavy, kdy se krev ve slezině hromadí proto, že z ní nemůže odtékat. Za normálních okolností odtéká krev ze sleziny do portální žíly a odtud do jater. U cirhózy jater a zúžení nebo uzávěru portální žíly (například nádorem nebo krevní sraženinou) dochází k hromadění krve v portálním oběhu, a tedy i ve slezině.

Infekční příčiny

Typicky zvětšená slezina se vyskytuje u infekční mononukleózy a pak také u malárie, kdy jsou červené krvinky poškozovány parazitem ze skupiny plazmodií. Jinak ovšem může její zvětšení doprovázet prakticky všechny septické stavy, při kterých dochází k šíření mikroorganismů krevním oběhem a které česky označujeme jako otrava krve. Je to dáno zvýšeným vychytáváním a likvidací těchto mikroorganismů ve slezině – uplatňuje se zde funkce sleziny jako filtračního orgánu. Někdy může stav vyústit ve vznik abscesu ve slezině.

Rozpad červených krvinek

Prakticky jakékoliv onemocnění červených krvinek, které způsobí jejich sníženou životnost a zvýšený rozpad, se projeví zvětšením sleziny, kde se červené krvinky odbourávají (hypersplenismus). Mezi tyto nemoci patří například sprkovitá anémie, talasemie. Zařadit sem můžeme i autoimunitní hemolytickou anémii, kdy se v těle objeví protilátky proti červeným krvinkám, které způsobují jejich rozpad a odbourávání.

Leukémie

Také toto nádorové onemocnění krve většinou způsobí zvětšení sleziny, což je to dáno usazováním a množením nádorových bílých krvinek ve tkáni sleziny. K napadení sleziny může dojít i u lymfomů.

Detail odstavce: Slezina psů
Zdroj: Špatná funkce sleziny u psů
Zveřejněno: 18.12.2015

MASTOCYTOM U PSŮ

Léčba

Metody, jimiž se zjišťuje a vyšetřuje pokročilost onemocnění, zahrnují klinické vyšetření, tenkojehelnou aspirační biopsii, biopsii a histopatologické vyšetření vzorku, rentgenologické a ultrazvukové vyšetření, magnetickou rezonanci a diagnostické chirurgické otevření dutiny břišní. Klinické vyšetření spočívá v pečlivém ohledání nádoru a především v kontrole celkového zdravotního stavu pacienta, včetně základního vyšetření krve. Tenkojehelná aspirační biopsie znamená odběr buněk z nádoru pomocí jehly a stříkačky. Získané buňky se nanesou na sklíčko, obarví se a zkušený cytolog je posoudí. Některé typy nádorů lze spolehlivě identifikovat cytologickou metodou a odhadnout i stupeň zhoubnosti. Biopsie a histopatologické vyšetření odebraného vzorku nádorové tkáně patří mezi základní diagnostické metody, neboť poskytují definitivní diagnózu a umožňují částečně posoudit schopnost nádoru tvořit metastáze.

V případě chirurgického řešení je vhodné u rizikových pacientů (kritéria jako u indikace kompletního stagingu) provedení radikální chirurgie. U pacientů bez rizikových faktorů je dostatečné provedení excize s 1–2 cm volných laterálních okrajů a jedné intaktní fascie do hloubky. Každý jednotlivý nádor je vhodné odeslat na histopatologické vyšetření. V případě excize mízní uzliny se doporučuje odeslat na histopatologii i mízní uzlinu. Chirurgické řešení je terapeutickým řešením volby u všech lokalizovaných primárních tumorů a nemělo by být nahrazováno jinou terapií.

Následná chemoterapie a podávání H2-blokátorů se doporučuje u pacientů s gradingem 2–3. Případně lze využít i radioterapii.

Jako chemoterapie se nejčastěji používá monoterapie vinblastinem, lomustinem či chlorambucilem nebo kombinace vinblastinu a lomustinu. Pro vhodnou indikaci a výběr chemoterapie je nutné kontaktovat veterinárního klinického onkologa. Chemoterapie nenahrazuje primární chirurgické řešení pro eliminaci operabilního tumoru. Chemoterapie by neměla být rovněž používána jako alternativa za radioterapii pro zvýšení lokální kontroly mastocytu v případech, kdy další chirurgie není možná. Pacienty na chemoterapii je vhodné monitorovat z hlediska potenciálních nežádoucích účinků (hematologie a biochemie před každou aplikací plus hematologie 7–10 dní po první aplikaci cytostatika). Efektivita paliativní chemoterapie se posuzuje po 2. až 3. aplikaci, respektive po 6 až 8 týdnech od zahájení chemoterapie. Posuzují se morfologická kritéria (vzhled a velikost tumoru či metastází) a klinický stav pacienta (kvalita života, ústup paraneoplastického syndromu).

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Mastocytom u psů
Zveřejněno: 19.6.2017

KŘEČEK

Nemoci křečků

Choroby vznikají především chybami v chovu, zejména pak špatným nebo jednostranným krmením. U tak malého zvířete, jako je křeček, platí, že předcházení nemocem je daleko lepší než jejich léčení. Jedním z činitelů, které vyvolávají onemocnění, je také stres.

Zaklínění lícních váčků – příznakem tohoto onemocnění bývá oteklý lícní váček. Ten může být způsoben načechraným stelivem, které se zachytilo ve váčku. Zkontrolujte křečkovi tlamičku a vytáhněte z ní vše, co se tam mohlo zachytit. Zároveň se poraďte s veterinářem.

Infekce kůže – jestliže má křeček na kůži suchá loupavá místa, načervenalou kůži nebo ubylý kožíšek, může jít o infekci kůže. Tu mohou způsobit paraziti, alergie nebo nevhodná strava. S určením léčby vám pomůže zvěrolékař. Pokud má křeček pouze úbytek srsti, a přitom se nedrbe, nemá načervenalou kůži ani loupavá místa na kůži, může jít o projev stáří. Hodně křečků s přibývajícím věkem jednoduše ztrácí kožíšek.

Mokrý ocásek – křeček trpící touto nemocí je malátný, má mokrý konec ocásku a měkký a mokrý trus. Tato nemoc může křečka zabít, proto ho vezměte okamžitě k veterináři nebo běžte do zverimexu a kupte speciální léky na tuto nemoc.

Dehydratace – křeček se bude chovat letargicky. Pokud mu vytáhnete kůži na zadní části krku, bude se jen pomalu vracet do původního stavu. Může to být způsobené stresem, horkem nebo špatnou vodou v pítku. Při dehydrataci je nutné dát křečkovi vodu, a pokud má klec na místě, kde je horko, musíte ji přemístit jinam.

Poranění způsobená kousnutím – jedná se o bolavá místa, která mohou hnisat. Příčinou poranění bývá nesnášenlivost a vzájemné napadání křečků sdílejících stejnou klec. Je potřeba křečkovi zranění vyčistit, nevíte-li jak, bude nejlepší poradit se s veterinářem. V každém případě byste měli křečky oddělit a každého mít v jiné kleci.

Sluchové problémy – pokud má křeček problém se sluchem, může ztrácet rovnováhu, škrábat se kolem uší a třást hlavičkou. Taková nemoc je způsobena parazity nebo ušní infekcí. Na postupu léčby se domluvte se svým veterinářem.

Zrakové problémy – při potížích se zrakem budou oči křečka velmi těkavé, většinu času pak zavřené. Budou vypadat mdle a zamračeně. Tento problém může být způsoben zraněním nebo infekcí. Je zapotřebí držet křečka v tmavé místnosti a poradit se s veterinářem.

Infekce plic – při tomto onemocnění se křeček bude třást a bude se mu těžce dýchat. Může dojít ke ztrátě váhy a velmi letargickému chování. Jestliže má váš křeček tyto příznaky, je potřeba zajistit mu v kleci teplo a navštívit veterináře, který proti infekci předepíše antibiotika.

Lysiny – pokud si u křečka všimnete lysin nebo častého drbání, pravděpodobně se jedná o roztoče. Navštivte proto veterináře, který určí druh léčby. Pokud jsou vašemu křečkovi dva až tři roky, nemusíte se znepokojovat, jedná se totiž o běžný příznak stáří.

Svrab – je vážný problém, který způsobují roztoči. Jedná se o velmi nakažlivou nemoc, kterou mohou přenášet jiní nakažení křečci nebo seno obsahující roztoče. Příznakem je časté škrábání křečka (především okolo uší), suchá loupavá kůže a viditelná ztráta srsti (zejména v oblasti zad). Okolo uší, nosu a genitálií se mohou objevovat stroupky. Je potřeba křečka oddělit od ostatních a klec důkladně vydezinfikovat speciálním prostředkem určeným pro klece malých zvířat. Z klece by se mělo odstranit seno a nahradit je papírovým stelivem. Dále je potřeba vyhledat veterináře, který odebere malou část postižené kůže a zjistí, zda se skutečně jedná o svrab.

Nemoci způsobené stářím – pokud je křeček starší než jeden rok, mohou se u něj začít objevovat první příznaky stáří, například úbytek srsti, váhy, suchá kůže nebo pomalejší chování. U většiny křečků se však tyto příznaky stáří objevují mnohem později. V okamžiku, kdy bude křeček pomalejší nebo bude spát častěji než obvykle, je potřeba zajistit mu teplo a zároveň po něm nevyžadovat tolik pohybu jako dříve. Důležitá je pravidelná kontrola zubů, protože pokud by byly zlomené nebo přerostlé, mohl by mít problémy s jídlem. Jestliže máte jakékoli podezření na nemoc, rychle s křečkem zajděte k veterináři, protože průběh nemoci u starších křečků může být o hodně rychlejší a horší.

Rakovinotvorný nádor – obvykle se vyskytuje u starších křečků a častěji u samiček než u samečků. Vnitřní nádory postihující vnitřní orgány se léčí obtížněji, hodně z nich však může být úspěšně chirurgicky odstraněno. V těle křečka trpícího rakovinou se může vytvořit tvrdá boulička, která během krátké doby rychle zvětšuje svou velikost. Často je obtížné rozpoznat nádor od vředu (takzvaného abscesu). V některých případech je nádor doprovázen postupnou ztrátou srsti, letargií, slábnutím či špatnou kondicí. Jakmile zpozorujete na těle křečka bouličku, okamžitě navštivte veterináře. Čím dříve se nádor objeví, tím větší jsou šance na jeho úspěšné chirurgické odstranění. Vzhledem k malé velikosti křečků je samozřejmě riskantní uspat je narkózou, která je nezbytná k provedení operace. Přesto mnoho starších křečků zdárně podstoupilo operaci tohoto druhu.

Detail odstavce: Nemoci křečků
Zdroj: Křeček
Zveřejněno: 31.1.2017

BOULE V SRSTI KOČEK

Rakovina u koček

Kožní nádory se vyskytují jako zduřeniny na kůži nebo pod kůží. Nádory mohou být buď benigní, nebo maligní (zhoubné). Nádory se většinou velmi rychle zvětšují. Někdy je provází krvácení a vředy. Při podezření na nádor, navštivte veterináře co nejdříve.

Na vznik rakoviny, tedy nádorového onemocnění, má vliv celá řada faktorů, ať už vnější vlivy, nebo genetické dispozice, hormony, nebo i březost a laktace. Nádory dělíme na zhoubné, ty se postupně šíří a napadají orgány, a na nezhoubné, které se dále nerozšiřují. Je známo, že nezhoubný nádor se může časem přeměnit na zhoubný. Určit typ nádoru lze pouze na základě histologického vyšetření. Zhoubné nádory jsou typické rychlým růstem a tvorbou metastáz. Metastázy se nejčastěji tvoří v mízních uzlinách, mohou se však tvořit i v jakémkoliv jiném orgánu. Uvádí se, že u koček je 80–90 % nádorů zhoubných.

Mezi nejčastější orgány u koček, které postihuje tato nemoc, patří mléčné žlázy. Mezi další často napadené patří kůže, kosti nebo vnitřní orgány. Není výjimka také rakovina dutiny ústní nebo lymfom. Všechny typy mají společný začátek. Nádory rostou pomalu, ve většině případů nemají kočky žádné příznaky této nemoci, nemají bolesti. Proto se často onemocnění zjistí pozdě.

Jelikož může být onemocnění již příznakem nádorového bujení, neměli bychom brát žádné onemocnění na lehkou váhu. Patří sem průjem nebo zvracení, které má občas každá kočka. Pokud tento stav přetrvává delší dobu, je nutno navštívit veterinárního lékaře, neboť může jít o příznak bujení vnitřních orgánů – jater nebo slinivky břišní. Alarmující je rovněž krev ve výkalech nebo zvratcích, která může být důsledkem krvácejícího nádoru v trávicím traktu.

Častou formou rakoviny je rakovina kůže, která se projevuje nejdříve drobnými nádorky na kůži, které se postupně zvětšují a mají tendenci vytvářet vředy, špatně se hojí, krvácejí. V tomto případě je důležitá naše všímavost při česání kočky a prohlídce srsti a kůže.

Ve výčtu forem rakoviny nemůžeme zapomenout na virus leukémie koček – FELV. Jde o vysoce nakažlivý smrtelný virus způsobující rakovinu bílých krevních buněk a lymfatického systému. Proti tomuto nakažení existuje dosti spolehlivá vakcína. Pro již nakažené kočky však neexistuje žádná účinná léčebná látka.

Říká se, že každý z nás má v sobě zárodky rakoviny, která buď propukne, nebo ne. Stejně je tomu u zvířat. Záleží na způsobu života a pravidelném preventivním vyšetření, na dobré a plnohodnotné stravě. Existuje ovšem i něco, co může rakovinu vyvolat i při dodržování této životosprávy. Bylo potvrzeno, že kočky, které obývají společné prostory s kuřákem, mají větší sklony k rakovině, a to k rakovině ústní dutiny a lymfatických uzlin. Důvodem je neustálé olizování srsti – čištění.

Pokud došlo k tomu, že veterinární lékař diagnostikoval toto onemocnění, existuje v dnešní době několik způsobů terapie, ať už jde o terapii chirurgickou, chemoterapeutickou, nebo homeopatickou. Veterinární lékař vám jistě navrhne opatření, které povede k prodloužení života vašeho čtyřnohého kamaráda.

V počátcích diagnostika vychází zejména z anamnézy a klinických projevů onemocnění. V této fázi se veterinární lékař snaží potvrdit, případně vyloučit diagnózu nádorového růstu. Další diagnostika se odvíjí dle zjištění při základním klinickém vyšetření.

Z nádorů viditelných na povrchu těla se obvykle odebírá vzorek tkáně pro cytologické vyšetření. Nejedná se o náročný zákrok, vše je možné provést za plného vědomí pacienta. V podstatě je proveden malý vpich jehlou (obvykle malá jehla standardně používaná pro očkování) do oblasti změněné tkáně, čímž jsou odebrány buňky, které ulpí v nitru jehly. Tento vzorek je poté speciálně obarven a vyšetřen pod mikroskopem. Specialista je takto schopen rozlišit buňky zdravé od těch, které jsou postiženy nádorovým procesem. Pokud jsou příznaky nespecifické a nádor takzvaně není vidět, mohou být použity další diagnostické metody. Obvykle se jedná o zobrazovací diagnostiku, ultrazvuk, případně rentgen. Ty jsou schopny ukázat nádory vnitřních orgánů. Z takto lokalizovaných procesů je poté opět možné odebrat cytologický vzorek, ale odběr jako takový bývá náročnější a je nutná sedace pacienta. Možné je také histologické vyšetření vzorku tkáně. Pro některé nádory jsou zase typické změny v krevním obrazu. Konkrétní diagnostický postup se ale liší dle každého případu.

Možností léčby je několik a volba se odvíjí opět dle typu a lokalizace nádoru. Možná je i kombinace více léčebných metod. Jednou z možností je chirurgické odstranění nádoru. Je první volbou například u nádorů mléčné žlázy, benigních tukových nádorů v podkoží. Stejně jako v humánní medicíně i u zvířat je možné použít chemoterapii. Je využívána především při léčbě maligního lymfomu, který je jedním z nejčastějších nádorů u koček. Jedná se o opakované dlouhodobé nitrožilní podávání cytostatik, přičemž se postupuje podle různých chemoterapeutických protokolů. Samozřejmostí je také podpůrná léčba, podávání léků tlumících nežádoucí účinky chemoterapeutik a dieta, která omezuje rychlost růstu nádorů.

Prognóza závisí zejména na typu nádoru a jeho stadiu. Nelze paušálně říct, že bude nepříznivá. Rozhoduje to, zda je nádor zhoubný, či nezhoubný, v případě zhoubnosti potom také jednotlivá kritéria malignity. Vždy ale platí, že čím dříve je nádor diagnostikován a je zahájena terapie, tím vyšší je šance na vyléčení, případně delší přežití. Proto pokud pozorujeme na svém zvířátku jakékoliv příznaky, jež by mohly signalizovat nádorový růst, neprodleně vyhledáme veterinárního lékaře.

Detail odstavce: Rakovina u koček
Zdroj: Boule v srsti koček
Zveřejněno: 17.2.2016

DIVNÉ DÝCHÁNÍ U PSA

Co dělat, když pes špatně dýchá

Počítání dechů za minutu a posouzení způsobu dýchání může být velmi důležité při akutních stavech. Proto zjistěte, jakou dechovou frekvenci má váš pes za normálních okolností. Nejlepší je dech posuzovat, když pes spí. Nikdy nepočítejte dechy v době, kdy je mu teplo nebo hodně běhá. Normální dechová frekvence je 10 až 30 dechů za minutu. Pokud se pes dýcháním právě chladí, může mít klidně i 200 dechů za minutu. Posouzení způsobu dýchání je také důležité. Při normálním dýchání se při nádechu hrudník roztáhne a při výdechu se zase vrátí do původní polohy. Vydechování by nemělo vyžadovat žádnou námahu. Pokud si všimnete, že váš pes při výdechu používá břišní svaly, vydává hlasité zvuky, lapá po dechu, dýchá povrchově nebo ho dýchání bolí, navštivte veterinárního lékaře. Nejste-li si jisti, jestli váš pes vůbec dýchá, dejte mu před nos kousek vaty. Pokud se vata hýbe, pes dýchá. Můžete také použít zrcátko, dejte jej psovi před čenich, a když se na něm sráží pára, pes dýchá.

Zrychlené dýchání u psa může být způsobeno přehřátím. Jestliže pes zrychleně dýchá kvůli přehřátí, odveďte ho do (pokud možno) chladné, větrané místnosti a ochlaďte ho. Ideálně mu můžete dát tlapky do chladné vody nebo ho zabalit do namočeného ručníku. K ochlazování nepoužívejte ledovou vodu, protože velká změna teploty by psovi mohla způsobit šok. V horkých dnech psa nikdy fyzicky nepřetěžujte.

Někteří psi dýchají zrychleně také v případě, když cítí strach, úzkost nebo napětí. To jsou všechno emoce, které mohou způsobit zvýšení tělesné teploty.

Pokud zrychlené dýchání doprovází zvracení, průjem či nafouknuté břicho, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc veterinárního lékaře. Když se pes rychle zadýchává nebo nemůže popadnout dech i po menší fyzické aktivitě, může to signalizovat onemocnění srdce nebo plic. Obecně platí, že brachycefalická plemena, tedy plemena s krátkými nebo zploštělými čenichy, mají větší problémy s dýcháním než psi s dlouhým čenichem. Vzhledem ke stavbě své lebky jsou totiž vystaveni většímu riziku respiračních problémů – je pro ně těžší se ochladit. Proto na to myslete, jestli máte doma buldoka, boxera, buldočka nebo třeba mopse, a tato plemena během parných dnů maximálně šetřete.

Jestliže máte jen podezření, že na abnormální změnu dýchacího rytmu vašeho psa opravdu nemá vliv okolní prostředí či jeho předešlá aktivita, anebo má pes problém s normálním pohybem či vstát – rozhodně je na místě vyhledat veterinárního lékaře. Rychlé dýchání u psů může způsobovat mnoho typů nemocí. Může jít o problém s erytrocyty, plícemi a jinými vnitřními a mimo jiné životně důležitými orgány psa.

Pokud pes dýchá výrazně jiným způsobem, to znamená, že se zvyšuje frekvence dechů, které jsou chrčivé nebo šelestící, a přidruží se i suchý kašel, jedná se pravděpodobně o příznak onemocnění průdušnice, průdušek nebo plic. Často je to provázeno teplotou, poruchami příjmu potravy nebo bolestivostí při nádechu. I počínající zánět v oblasti dýchacích cest se může rozvinout v život ohrožující stav, a proto by měl být včas vyšetřen veterinářem. Kromě toho je třeba i vyloučit sice vzácnou, ale přesto dosud se vyskytující nemoc – virovou psinku, kterou doprovázejí obdobné příznaky. Zánětlivé onemocnění průdušek je často způsobované podchlazením, promoknutím. Může se rozšířit i do plicní tkáně a vyvolat zápal plic. Pokud je doprovázeno bolestivostí mezižeberní tkáně, naznačuje to zánět pohrudnice. Dýchací obtíže, dušnost nebo chroptění jsou příznaky shromažďování sekretu na plicích. Ten ovšem může signalizovat i další možné problémy, jako je krvácení do hrudního prostoru po úrazu (provázené navíc bledými nebo namodralými spojivkami a dásněmi) nebo po otravě (příznakem otravy je i malátnost), těžká vada srdce a krevního oběhu, vdechnuté cizí těleso nebo nádor v hrudní dutině.

Detail odstavce: Co dělat, když pes špatně dýchá
Zdroj: Divné dýchání u psa
Zveřejněno: 11.2.2017

KOŽNÍ NÁDORY U PSŮ

Primární kožní novotvary

a) epiteliální

Cystické epidermální tumory

Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.

Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.

Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.

Papilom

Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.

Spinocelulární karcinom

Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.

Aktinická keratóza

Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.

Bazaliom

Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.

Nádory kožních žláz

Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují se ve formě hyperplazie, adenomů a vzácněji adenokarcinomů, u kterých je horší prognóza z důvodu rizika recidiv po chirurgickém odstranění.

Nádory perianálních žláz jsou nejčastější u starších nekastrovaných psů – samců, u kastrátů a fen se s nimi setkáváme velmi vzácně. Jedná se o modifikované mazové žlázy s výskytem okolo řitního otvoru. Hyperplazie a adenomy jsou benigní nádory s příznivou prognózou, adenokarcinomy jsou maligní, hůře ohraničené, po chirurgickém odstranění často recidivující. Terapie je chirurgická – excize útvaru a kastrace (velmi úspěšná léčba u adenomu a hyperplazií, neúspěšná u adenokarcinomu samic).

Málo časté nádory apokrinních žláz bývají na hlavě, krku, končetinách a hřbetě. Prognóza závisí na povaze nádoru - u benigních bývá po chirurgickém odstranění dobrá, u karcinomů vzhledem k malignitě a metastazujícím vlastnostem nepříznivá.

Velmi vzácně se vyskytují nádory ekrinních žláz, málo časté nádory paranálních váčků, z nichž nejčastější adenokarcinomy mají z důvodu častých metastáz a recidiv nepříznivou prognózu.

b) mezenchymální

Vřetenobuněčné nádory

Do této skupiny patří nádory benigní (např. fibrom, fibropapilom) nacházející se u starších zvířat na končetinách a ve slabinách. Po chirurgickém odstranění je jejich prognóza příznivá.

Maligní vřetenaté nádory představuje např. fibrosarkom, který je ovšem častější u koček, hemangiopericitom je naopak u koček vzácností a Schwannom. U vysokého procenta těchto maligních nádorů dochází po chirurgickém odstranění k recidivám.

Kulatobuněčné nádory

Heterogenní skupina nádorů, kam náleží mimo jiné dva nejčastější nádory psů – histiocytom a mastocytom.

Především u mladých psů čistokrevných plemen je běžný benigní histiocytom. Ohraničené útvary se nacházejí na nose, ušních boltcích a končetinách. Do půl roku dochází u většiny z nich ke spontánní regresi. Léčbou je chirurgická excize, prognóza příznivá. Plemeno šarpej je predisponováno k mnohočetnému histiocytomu, u bernského salašnického psa je dědičným onemocněním systémová histiocytóza.

Mastocytom je nejčastějším maligním kožním nádorem psů. Typický je ve věku okolo 8 let, přičemž predispozici k jeho výskytu má např. boxer, zlatý a labradorský retrívr a teriéři. Vzhled mastocytomu je různorodý – nejčastěji jde o jednotlivé útvary v kůži či podkoží, na povrchu s vypadanou srstí a vředovitým vzhledem. Vyskytuje se především na pánevních končetinách a v okolí genitálií. Paraneoplastickými syndromy mastocytomu mohou být žaludeční vředy, špatná srážlivost krve a nízký počet krevních destiček. Léčba a prognóza se odvíjí od velké nepředvídatelnosti nádoru, je závislá na zjištěních histologických i klinických.

Ostatní mezenchymální nádory

Nádory vycházející z podkožních tukových buněk (adipocytů) se označují lipomy. Jako jednotlivé nebo mnohočetné měkké útvary jsou běžné především u starších psů v oblasti končetin, hrudníku a břicha. Terapie je chirurgická, u obézních zvířat je vhodná před zákrokem dieta, díky které se lipom zmenší. Prognóza je příznivá, z důvodu recidiv ovšem nepříznivější u infiltrativního lipomu.

Liposarkom je maligní tumor s nepříznivou prognózou. U psů a koček se vyskytuje vzácně.

Hemangiom bývá naopak častým nádorem psů. Vzniká z buněk cév jako ohraničený podkožní benigní útvar.

Melanocytární nádory

Melanocytomy (benigní melanomy) jsou v této skupině nádorů zastoupeny u psů zhruba ze dvou třetin. Nacházejí se nejčastěji na hlavě, v meziprstí, na trupu. Klinicky jej nelze rozlišit od maligního melanomu. Vzhledově se projevuje jako pigmentované ohraničené útvary.

Maligní melanomy mají i po chirurgickém odstranění tendenci k recidivám a často metastazují, proto je jejich prognóza nepříznivá. Bývají tmavé barvy, velikosti do 10 cm a často ulcerují.

Detail odstavce: Primární kožní novotvary
Zdroj: Kožní nádory u psů
Zveřejněno: 20.1.2016

ODSTRANĚNÍ SLEZINY U PSA

Kdy je to potřeba

Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.

Jednou z příčin odstranění sleziny je hemangiosarkom. Jde o vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje nejčastěji u psů ve středním a starším věku (8–13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.

V anamnéze lze vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů mívá kolaps, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy). Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru je nutné sledovat případné komplikace a souběžně je řešit.

Dalším problémem je torze sleziny, která je definovaná jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem, jako je německá doga. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky. Metodou léčby je vždy splenektomie, u pacientů v šoku musí být provedena ihned po stabilizaci pacienta. Prognóza po úspěšné operaci je obecně dobrá, může však být zhoršena komplikacemi choroby (sepse, DIC, peritonitis a podobně). Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, od jednoho dne do tří týdnů. V anamnéze se nejčastěji setkáváme s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy doprovázená horečkou, dehydratací, anémií sliznic, ikterem, případně projevy šoku. Laboratorní vyšetření může odhalit regenerativní anémii, leukocytózu s posunem doleva, targetové buňky, zvýšenou aktivitu ALT a ALP a hemoglobinurii. Coombsův test může být pozitivní. Vyšetřením abdominální efúze se při torzích orgánů prokazuje většinou modifikovaný transudát. Rentgenologické vyšetření zjistí výraznou splenomegalii. V některých případech slezina zaujímá charakteristický tvar písmena C. V závislosti na poloze sleziny může být odtlačen fundus žaludku kaudálně, duodenum descendens a colon ascendens mediálně. V případech doprovázených abdominální efúzí se kontury orgánů ztrácí. Nepřímým vodítkem je v tomto případě změna polohy plynatých úseků střeva a žaludku. Ve slezině mohou být pozorovány někdy i radiolucentní bubliny plynu, patrně v souvislosti s anaerobní infekcí. Sonografické vyšetření prokáže výrazně zvětšenou slezinu. Hilární cévy jsou dilatované. Parenchym může být normální, hypoechogenní nebo anechogenní s roztroušenými lineárními echy („septa“). Retrospektivní studie 15 případů torze sleziny ukázala v 11 případech difúzně hypoechogenní parenchym, ve 2 případech normální a ve 2 případech nepravidelně hypoechogenní. Ve 13 případech byly v hilárních cévách pozorovány hyperechogenní tromby. Vyšetření barevným dopplerem prokázalo stagnaci krve v cévách ve všech 15 případech. V nedávné době byla jako příznak torze sleziny popsána přítomnost hyperechogenní trojúhelníkové oblasti mezi cévou a parenchymem v oblasti hilu. Poloha sleziny může být změněná. Jako terapie je doporučována. Nepoškozenou slezinu je teoreticky možné reponovat a ponechat namístě, nelze ovšem nijak zabránit následné recidivě. U akutních pacientů je nezbytné provést operaci ihned, u chronických ji lze krátkodobě odložit. Pacienty v šoku je třeba před operací stabilizovat.

Splenektomie bývá nutná i v případě rakoviny sleziny. Nádory sleziny jsou poměrně běžné, většinou jsou nezhoubné a nevyvolávají žádné obtíže. Začne-li tumor náhle krvácet do dutiny břišní, zaplaví jí krví a pes může do půlhodiny uhynout na vnitřní krvácení. Slabé krvácení vyvolá pouze lehkou slabost. Příznaky nádorového onemocnění sleziny jsou zvětšování břicha, náhlá slabost, bledost dásní. Při včasném stanovení diagnózy lze odstranit slezinu operací, její funkci převezmou jiné orgány a pes žije normálním životem.

Jiný problém představuje splenomegalie, která odkazuje na rozšíření sleziny. Tento zdravotní stav může nastat u všech plemen a pohlaví, ale náchylnější jsou větší plemena a psi ve středním věku. Splenomegalie obvykle není přímo spojena se slezinou, ale bývá spíše příznakem jiného onemocnění nebo stavu. Možnosti léčby jsou doporučeny na základě příčiny splenomegalie. Zvětšená slezina může vést k příznakům, jako jsou průjem, zvracení, ztráta chuti, bolest břicha, letargie, slabost. Ke zvětšení sleziny mohlo vést břišní zranění, psí hepatitida, infekční onemocnění, zánětlivé onemocnění střev, bakteriální infekce, nádory sleziny a další poruchy imunity. V závažných případech se doporučuje právě odstranění sleziny (splenektomie).

Detail odstavce: Kdy je to potřeba
Zdroj: Odstranění sleziny u psa
Zveřejněno: 19.5.2016