Olizování genitálií u feny je chování, které si mnoho majitelů všimne a často je znepokojí, zejména pokud se opakuje častěji než obvykle. V některých případech jde o zcela přirozenou součást hygieny, jindy však může signalizovat zdravotní problém, hormonální změny nebo nepohodlí, které fenu obtěžuje. Právě rozlišení mezi normálním a varovným chováním je pro majitele klíčové.
V tomto článku se podrobně podíváme na to, co znamená, když si fena olizuje genitálie, jaké jsou nejčastější příčiny tohoto chování, kdy je situace ještě v normě a kdy už je vhodné vyhledat veterináře. Nechybí ani praktické zkušenosti chovatelů a doporučení veterinárních lékařů.
FAQ – Často kladené otázky
Je normální, když si fena občas olizuje genitálie?
Ano, občasné olizování je součástí běžné hygieny.
Kdy už je olizování problém?
Pokud je časté, nutkavé nebo doprovázené výtokem či bolestí.
Může jít o zánět?
Ano, záněty močových cest nebo pochvy jsou častou příčinou.
Souvisí olizování s háráním?
Ano, během hárání je častější olizování běžné.
Může být příčinou stres?
Ano, stres a nuda mohou vést ke stereotypnímu chování.
Kdy jít k veterináři?
Při dlouhodobém nebo zhoršujícím se chování a dalších příznacích.
Ve svém příspěvku KDYZ SI FENA OLIZUJE GENITALIE JE KASTROVANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sarka.
Mam 4 letou fenku malt.psika.Donedavna byla vesela a hrava.Posledni 3 mesice je apaticka nechce chodit ven,nehraje si a s nikym nekomunikuje.Prodelala zanet moc.cest ktery byl vylecen ant. Byla ji vysetrena moc,krev,byl udelan rentgen vse neg.Veter.nam zdelil ze trpi uzkost. a deres.stavy ber leky ale je to horsi. Rano a po kazdem venceni prijde domu zacne se trast a narikat uz nevim co sni ma vse i lasku. Nemate nekdo takovou skusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sarka.
Psala jsem clanek /kdyz si fena olizuje genitalie/ ale hlavne mi jde o uzkost. a depres. stavy.Fenka 4 leta byla hrava a vesela ted jeji vse jedno.Nekomunikuje,nechce chodit ven po venceni se trese a narika.Veter.ji dal uklid.leky ale je to horsi nevim si rady do 4let byla uplne normalni.Prodelala zanet moc.cest odte doby je netecna. Zanet byl vylecen,ale ona upadla do deprese trva to uz 3 mesice bojim se o ni. Zazemi ma pekne a lasku take kde se stala chyba? Chodili jsme k veterinarce ktera byla neprijemna tak jsme okamzite zmenily veter. Mozna tam se stala chyba nevim.
Mnoho chovatelů uvádí, že si zpočátku mysleli, že jde o běžné chování, ale později se ukázal zdravotní problém. Nejčastěji šlo o zánět močových cest nebo hormonální potíže.
Veterináři doporučují sledovat intenzitu a délku olizování, nikoli reagovat hned při prvním projevu.
Modelový příklad: Fena začala intenzivně olizovat genitálie několik dní po hárání. Vyšetření odhalilo mírný zánět pochvy, který byl po léčbě rychle vyřešen.
Když chceme zjistit, jestli je pes zdravý, často se nejprve podíváme na jeho kůži a srst, poněvadž ony jsou dobrým indikátorem celého zdraví. Již dlouho se ví, že se deficity různých živin projevují vedle jiných příznaků právě změnou struktury, funkce a barvy srsti a kůže psa.
Deficity minerálů jsou následkem minerální nerovnováhy nebo výskytu antagonistů minerálů v krmení. Sekundární deficit zinku pochází zvláště z podávání krmení s vysokým obsahem vápníku, který soupeří se zinkem v místech jeho vstřebávání. Nebo zinek nemusí být biologicky dostupný, protože je vyvázán fytáty v krmení. Fytáty jsou komplexní organické sloučeniny obsahující fosfor. Nacházejí se především ve vláknité zelenině a mohou vázat stopové prvky jako například zinek, interferují s jejich absorpcí ze střeva. Příznaky deficitu zinku jsou ztráta srsti, ztluštění kůže (parakeratóza) a ztráta pigmentace chlupů (achromotrichie). Vědci odhalili několik stavů odpovídajících na zinek u psů a usuzují, že zinek je velmi důležitý pro optimální stav kůže a srsti u psa.
Určitá plemena mohou být více citlivá na deficit zinku. Například sibiřský husky a aljašský malamut jsou predisponováni k dermatóze odpovídající na zinek. Onemocnění obvykle začíná během puberty a projevuje se strupovatěním, šupinatěním a zarudnutím kolem tlamy, brady, očí, uší a na místech vystavených většímu tlaku, jako jdou lokty a pata. Jiná postižená místa jsou prstní polštářky a vnější genitálie. Trvalé podávání zinku psovi je tak v tomto případě víc než vhodné.
Druhý syndrom se objevuje u štěňat různých plemen, především obřích plemen. Kůže je zarudlá a vytvářejí se strupy na hlavě, těle a končetinách. Analýza krmení těchto psů často ukáže na nadměrné množství podávaného vápníku nebo krmení s vysokým obsahem proteinů rostlinného původu. Pamatujte však, že potřeba psa, co se týče zinku, je relativně malá a velmi vysoké dávky tohoto prvku jsou toxické.
Zinek je jedním z nejdůležitějších minerálů v krmivu. Absorpce zinku z potravy je ovlivněna několika faktory. Nedostatek zinku vede k řadě onemocnění, jak již bylo uvedeno výše. Nicméně nadměrné množství zinku také psovi škodí, protože může dojít k problémům při vstřebávání vápníku a k průjmům. Nejlepším zdrojem zinku jsou ječmen, pšenice, červené maso, tuňák, sýr, maso.
Známky nedostatku zinku se u psů projevují nejen vypadáváním srsti a suchou kůží, ale i ospalostí a ztrátou chuti k jídlu.
Pes, který má nedostatek zinku, se léčí přidáním zinku ve formě potravinových doplňků. U polárních plemen psů se musí prášky podávat celý život, jinak se onemocnění znovu objeví. U jiných plemen stačí dočasná léčba tabletami.
Pokud jde o vyvážené krmivo, musíme být ostražití především u pracovních psů, protože spotřebují hodně energie, a tak potřebují dostatek vitamínů a minerálů. Pokud máte doma polární plemeno psa, je vhodné poradit se s veterinářem a on vám předepíše vitamínové a minerální tablety.
Onemocnění dolních močových cest jsou nejčastějším problémem v urologické praxi koček. Obvykle se vyskytuje urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů a močového písku, vytvoření uretrální zátky nebo vznik močové infekce. Onemocnění dolních močových cest mohou být způsobena i neurogenními nebo anatomickými abnormalitami, nádory či traumatem. Více než polovinu klinických případů tvoří idiopatická onemocnění, u nichž je příčina nejasná.
Onemocnění močových cest se mohou projevovat zvýšenou frekvencí močení, bolestivým močením nebo úplnou zástavou močení. Kočky močí na neobvyklá místa, mimo toalety, může se objevit krev v moči. Těžké případy jsou charakteristické apatií, odmítáním krmiva až zvracením.
Urolitiáza je onemocnění dolních močových cest způsobené krystalizací minerálů, které vede ke vzniku močového písku a kamenů. Urolity se obvykle odstraňují chirurgicky. Močový písek je možné částečně vypláchnout urohydropropulzí. Po mineralogické analýze získaných urolitů se stanoví účinná prevence. Ta většinou spočívá v podávání speciálně vyvinutých veterinárních diet, jejichž složení pomáhá předcházet vzniku kamenů, některé diety dokonce kameny přímo rozpouštějí.
Uretrální zátky se vyskytují u koček častěji než urolitiáza a jsou – na rozdíl od kamenů – tvořené převážně nekrystalickou hmotou. V drtivé většině bývají vinou anatomické predispozice postiženi kocouři, u nichž dojde k obstrukci močových cest v oblasti penisu, kde je močová trubice přirozeně zúžená. Terapie spočívá v mechanickém odstranění překážky masáží penisu, v manuální kompresi močového měchýře, v cystocentéze a urohydropropulzi. V těžkých případech je nutná chirurgická terapie.
Zánět močových cest u koček se také někdy nazývá kočičí urologický syndrom. Principem onemocnění je vznik zánětu vývodných cest močových, provázeného často zásaditou a koncentrovanou močí se vznikem struvitových močových kamínků. Ty jsou u koček ve formě jemného „písečku“ dráždícího při své cestě sliznici, která se brání iritaci zvýšenou produkcí hlenu. Hlen pak spolu s odloupanými buňkami a krví vytváří jakousi zátku konečných úseků močové trubice. Při dlouhodobém dráždění a nedostatečném odtoku moči může vzniknout i bakteriální zánět močových cest.
U postižených zvířat pozorujeme vznik takových příznaků, jako je neklid, opakované močení po kapkách nebo s krví. Dále časté hrbení a pokusy o močení bez efektu, mňoukání nebo dlouhé hrabání na venčící misce. Nemocné zvíře si často olizuje genitálie a vykazuje projevy bolesti. Kočka se může schovávat a má napjaté a citlivé břicho. V pokročilejších stadiích (trvá-li obstrukce více než 1,5–2 dny) vzniká nechuť ke žrádlu, zvracení, dehydratace, slabost až deprese. Snižuje se tělesná teplota, zvíře může rychleji a namáhavě dýchat a náhle uhynout.
Prevence onemocnění spočívá v udržování hmotnosti a dobré kondice zvířat. Nutné je udržovat dostatečný příjem tekutin. Vznikne-li u zvířete již klinický problém, doporučujeme konzultovat zdravotní stav s veterinářem.
Mezi hlavní pooperační komplikace, které mohou nastat, patří vznik infekce a krvácení. Tato rizika lze minimalizovat dodržováním předepsaných postupů, zásad asepse, sterility při operaci, zvířeti se po dobu cca 1 týdne podávají antibiotika. V případě, že při kastraci nejsou kompletně odstraněny vaječníky, může fena po nějaké době po operaci začít opět hárat. Pokud nedošlo k úplnému odstranění dělohy, může vzniknout takzvaná pahýlová pyometra. Ale v dnešní době, kdy došlo k rozvoji a zlepšení veterinární péče, je toto riziko již velmi malé a veterinární pracoviště dbají na úplné odstranění pohlavních orgánů.
Jelikož genitálie vylučují některé hormony (estrogeny a progesteron), jejich odstranění způsobí hormonální změny, které mohou mít vliv na řadu funkcí. U vykastrovaných fen se snižuje bazální metabolismus, takže mají podstatně nižší spotřebu energie. Přebytečná energie se tak ukládá a feny mají tendenci tloustnout. Je tedy vhodné po kastraci přejít na vhodnou komerční dietu pro kastrované psy nebo snížit energetický příjem (maximálně však o 30 %) a také zvýšit energetický výdej. Nejčastějším následkem tloustnutí jsou potíže s pohybovým aparátem. Ale dnes již existuje řada kloubních preparátů obsahujících složky chránící klouby.
Mezi další nevýhody kastrace patří výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen, která je způsobena poklesem produkce hormonů estrogenů. Vyskytuje se u malého procenta fen, více u fen větších plemen a fen obézních. Může se projevit pomočováním v noci jen párkrát za rok, v extrémním případě až neschopností moč zadržet, takže neustále spontánně odkapává. Dnes je to již dobře řešitelný stav díky používání bezpečných nehormonálních přípravků obsahující efedrin nebo fenylpropanolamin.
Vzácně se mohou objevit problémy se srstí, které se projevují vypadáváním chlupů v okolí genitálií, řitního otvoru až na bocích a břiše. Po kastraci též může srst mírně změnit barvu a změnit strukturu tak, že vypadá jako štěněcí.
