Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé pelety tlačí do pacek. Toto se dá vyřešit pořízením dřevité hrudkující podestýlky, která je jemnější. Pokud se váš králík naučil chodit na toaletu, ale zničehonic máte pocit, že máte doma prasátko, které rozhazuje po bytě bobky, jak se mu zlíbí, a je mu mezi 4–12 měsíci, pak můžete být klidní. Váš králíček se právě nachází v pubertě a pomocí bobků si značkuje území. Horší je, pokud si území začne značkovat močí. Za toto chování ovšem nemá smysl králíka trestat například zavřením do klece. Králík jedná pudově a nemůže si pomoct. Pokud vás značkování obtěžuje (čemuž se v extrémních případech skutečně nelze divit), měla by pomoct kastrace.
Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde především o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, a tak si zejména v prvních dvou měsících dejte záležet. Králíka chvalte za to, co udělá dobře. Když zjistíte, že se mu něco nelíbí (například ho to lechtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se k němu následně přiblížíte, bude mít obavy, že ho chcete zase lechtat.
Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se, že je vzduch. Při příchodu a po ránu ho pozdravte. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho. Králíčka nezastrašujte, tím si jeho důvěru nezískáte, naopak, začne se vás spíš bát a ze strachu může začít útočit kousáním a škrábáním, což si mnozí majitelé omylem vysvětlují jako agresivitu. Přitom je to jenom projev strachu. Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho povaze. Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.
Věnujte zvířátku svůj čas. Aby si králík co nejlépe zvykl na lidi a chod domácnosti, musí být nutně několik hodin denně puštěný. Absolutní minimum jsou 4 hodiny denně mimo ubikaci a někteří králíci potřebují ještě víc. Pokud tolik času nemáte, králíčka si nepořizujte. Zavřený v kleci by se trápil, a když už by se z klece náhodou na několik minut denně dostal, určitě by neměl náladu na mazlení, ale snažil by se vybít si energii demolicí vybavení bytu. Pamatujte si: spokojený králík = králík s dostatkem volnosti. Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, nebude na vás zvyklý a opět nemůžete čekat, že se od člověka, který ho drží jenom zavřeného v kleci, nechá s nadšením mazlit.
Králíčka hlaďte vždy jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte jej příliš silně, jinak mu hlazení bude nepříjemné. Nezvedejte ho do náruče za účelem hlazení (důvody viz dále), ale naopak ho hlaďte na zemi, aby měl pevnou půdu pod nohama. Když si donesete králíčka domů, je vhodné upravit ze začátku jeden pokoj tak, aby nemohl nic zničit (kabely, květiny, knihy), a důkladně ucpat všechny díry, aby neměl kam zalézt a kde se zaseknout. První den a noc mu dopřejte klid, aby si mohl zvyknout na novou situaci. Druhý den mu otevřete klec, aby mohl sám ven. Pokud jsou na něj dvířka klece moc vysoká, sundejte celý drátěný vršek klece. Pak si lehněte s knihou v pokoji na zem, čtěte si a mějte po ruce nachystanou nějakou dobrotu. Králíčci jsou zvědaví a časem jim to nedá, vylezou z klece a začnou zkoumat okolí. Až se přiblíží k vám, tiše na něj milým hlasem mluvte a zkuste mu opatrně nabídnout pamlsek tak, aby ruku viděl. Pamatujte: králíci nablízko špatně vidí a prudký pohyb je může vylekat. Pokud si pamlsek vezme, můžete ho zkusit opatrně prstem pohladit po čumáčku a mezi očima směrem k uším. Pokud prchne, nezoufejte a vytrvejte. Dobré je udělat si tematicky zaměřený víkend a snažit se věnovat co nejvíc času ochočování. Pokud vám králík ještě nevěří a není na vás zvyklý, nesnažte se ho hladit tak, že k němu prostě přijdete a skloníte se. V tu chvíli mu totiž evokujete dravce, který se ho snaží ze vzduchu ulovit a králík prchne. Pokud králíčka hladíte a ten při tom chroupe zoubky, pak se mu hlazení moc líbí.
Králík nemá rád zvedání a chování v náručí – napovídá mu to instinkt. V přírodě totiž stojí králíci v potravním řetězci velice nízko a často jim hrozí, že se stanou svačinou dravce. Jejich jedinou obranou je útěk, a pokud se ocitnou ve vzduchu a útěk je jim znemožněn, pravděpodobně jim zbývají poslední minuty života. Proto králíci nemají rádi chování a zvedání. Pokud namítnete, že má váš malý králíček chování rád, dočkejte času. Mláďata se sebou často nechají vyvádět psí kusy, ale jakmile poberou trochu rozumu, začnou kopáním, škrábáním a úprkem do bezpečí dávat jasně najevo, že zvedání tedy ne. Takže jestli se králíkovi zvedání nelíbí, nezvedejte ho. Mohl by si vaši ruku spojit s nepříjemnými pocity a začít před vámi utíkat, i když ho chcete jenom pohladit. V horších případech může začít na ruku i ze strachu útočit škrábáním a kousáním. Králíka je nutné zvedat vlastně jenom tehdy, chceme-li ho někam přepravit (na veterinu, na chatu) nebo mu ostříhat drápky, což je jednou za čas a králíkovi to dlouhodobé trauma nezpůsobí. Určitě není nutné ho kvůli tomu na zvedání snažit zvykat. Večer dostanete králíka do klece poměrně spolehlivě na jídlo. Dobré je naučit ho na určitý zvuk, který bude signalizovat, že se podává večeře (šustění sáčkem, štěrchání s plechovkou, cinkání nehtem o misku a podobně). Pak se králík do klece přiřítí tak rychle, že za ním zbude jenom žíznivá čára. Až králíčka opět položíte na zem nebo pustíte z přepravky, je vhodné mít po ruce něco dobrého, čím byste si ho mohli usmířit.
Klec by měla být umístěna na klidném místě. Nesmí být v průvanu, na přímém slunci, a pokud v zimě intenzivně vytápíte byt na tropické teploty, neměla by být ani u topení. Králíčkovi pořiďte na krmivo jeho vlastní misku, která bude mít své stálé místo, aby si zapamatoval, kde najde potravu. Králíčka z klece nevyndávejte! Nechte ho, aby si vyskočil ven sám a aby se tam mohl kdykoliv svobodně vrátit. Pokud je to možné, nezasahujte králíkovi do klece v době jeho přítomnosti. I potravu mu dávejte, když v kleci není. Mohl by to brát jako narušení svého teritoria a proti ruce vystartovat s úmyslem vyhnat vetřelce. U některých králíků proti tomuto chování pomáhá, když mu jemně přitisknete hlavičku k podlaze, což v králičí řeči značí podřízené postavení. U některých ale toto nezabírá.
Neberte králíkovi jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to. Králík údajně jí až 70x denně a je pro něj nebezpečné, aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se máte snažit svého miláčka vykrmit. Ale musí mít neustále k dispozici dostatek sena a vody.
Pokud má králík zuby správně rostlé, nepotřebuje je nijak speciálně obrušovat, protože si je opotřebuje při běžném příjmu potravy. Přesto je vhodné, aby měl k hlodání nějakou větvičku (seznam vhodných dřevin viz Jídelníček), protože se tím dobře zabaví. Pokud králíček ohlodávat větve nechce, vůbec to nevadí, jestliže mají zuby správný skus, nepřerostou mu, i když nic hlodat nebude. Pokud mu zuby přerůstají, nepomůže ani celý jabloňový sad a je potřeba chodit zuby v inhalační narkóze brousit. Pokud se broušení opakuje často, je lepším řešením mu zuby nechat na specializovaném pracovišti vytrhnout. Dobrý veterinář zuby NIKDY nestříhá! Králíkovi NEDÁVEJTE suchý chleba.
Králíkům rovněž nedávejte pamlsky obsahující mléko, drůbeží moučku, živočišné bílkoviny, med, piškoty a ani jakékoliv další lidské cukrovinky.
První očkování se standardně provádí ve věku 10 týdnů po negativním rozboru bobku na kokcidiózu. Králík musí být v době očkování naprosto zdravý (ani lidé se neočkují třeba jen s rýmou). Při prvním očkování ve věku 10 týdnů se po měsíci nepřeočkovává. Standardně se očkuje pouze proti myxomatóze a králičímu moru. Interval mezi očkováními závisí na druhu použité vakcíny. Pokud se použijí při očkování monovalentní vakcíny (to znamená, že králík dostane dvě injekce a v každé bude jiná očkovací látka), přeočkovává se po roce. Pokud se použije kombinovaná vakcína (dostane jednu injekci, například Pestorin Mormyx), přeočkovává se po půlroce. Pokud je v okolí nepříznivá nákazová situace, očkují se i mláďata mladší deseti týdnů (od 6. týdne), ale v 10. týdnu je pak potřeba přeočkovat. Je vhodné mít králíka proti těmto dvěma smrtelným chorobám naočkovaného celoročně. Nezáleží na tom, jestli přijde nebo nepřijde do kontaktu s ostatními králíky, protože tyto nemoci přenáší bodavý hmyz.
Králíčkovi do záchůdku pořiďte dřevitou podestýlku. Vybírat můžete mezi dřevitými peletami (obsah záchůdku se po použití vyhazuje) nebo dřevitou hrudkující podestýlkou (ze záchůdku se lopatkou vyberou bobky a hrudky moči, takže zůstane jenom čistá podestýlka). Ve zbytku klece by měl mít králíček kobereček. Pokud kobereček odmítá, můžete mu nechat jenom holý plast, někteří králíci ho vyloženě upřednostňují. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej koupat.
Ve svém příspěvku JAKÝ VLIV MÁ KUKUŘICE NA VÝKRM KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ČMEJLA Miloš.
Může se králík krmit kukuřicí nebo ne. Jaký to má vliv na jeho zdraví?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.
Kukuřice je pro králíka dobrým zdrojem sacharidů, podobně jako obilí. Králík si poradí jak s celým klasem, tak i s vyloupanými semínky nebo s kukuřičným šrotem. Králíkmůže kukuřici konzumovat v kterékoli její vegetační fázi. Kukuřice by měla být ale jen jednou z několika dalších složek stravy králíka. V králičím jídelníčku společně s kukuřicí by měla být zastoupena kořenová zelenina nebo krmná řepa, seno nebo čerstvá tráva a tvrdý chléb.
Je dobré si uvědomit, že zakrslý králík patří ke společenským zvířatům. Obvykle si na lidi snadno zvykne, když je s nimi od malička. Pak se z něj stává věrný společník, který svého páníčka následuje po celém bytě. Pokud ale nemáte čas se mu věnovat, pak pro vás králíček není vhodnou volbou. Může se začít bát lidí, s tím pak bývá spojená i jeho vysoká agresivita.
Výhodou králíčka také je, že obvykle patří k tichým zvířátkům, což znamená, že nevydává žádné výrazné zvuky, ale někdy může rušit svoji aktivitou, králíčci totiž obvykle ožívají večer a brzy ráno, což není každému člověku příjemné. Pokud pořizujete králíčka pro své dítě, pravděpodobně bude chtít, aby s ním králíček sdílel pokoj. To ale není úplně vhodné, protože večer je opravdu králíček nejaktivnější a rušil by spánek dítěte. V tu chvílí opravdu nezáleží na tom, jestli ho na noc necháte zavřeného v kleci (věřte mi, najde si něco, čím bude moc mlátit, šustit, vrzat), nebo volně pobíhat.
Zakrslí králíci patří také k čistotným zvířátkům, která jsou schopná naučit se chodit na svůj záchod jako kočky. Záchod je samozřejmě nutné pravidelně čistit. I tady si je třeba uvědomit, že není králík jako králík. Opět je jejich schopnost naučit se chodit na připravený záchod individuální. Problémem může být, pokud budete zpočátku v jeho výchově nedůslední, nebo se na ni úplně vykašlete, tak nemůžete čekat, že bude králíček čistotný. Nikdo se jen tak sám nenaučí používat záchod. Někdy se ale stává, že vychovatel je důsledný, snaží se, a i přesto to králíčka nedokáže naučit. I to se bohužel stává. Nečistotní králíčci, ať už z jakéhokoliv důvodu, obvykle čůrají a bobkují kdekoliv po celém bytě a kleci, případně rádi vyhrabávají připravený záchod. Na čistotnost králíčka má vliv i puberta (ta na něj přijde asi již 6 měsíců po narození), v tu chvíli se může z každého králíčka stát pořádný čuník. Stává se, že pubertální králíčci si značkují celý byt i jejich páníčka. V lepším případě to dělají bobky, v horším případě všude stříkají moč.
Jak dokazuje schopnost naučit se chodit na svůj záchod, patří zakrslí králíci k učenlivým zvířátkům. Kromě toho, že se tedy naučí této čistotnosti, mohou se také naučit přiběhnout na určitá zavolání. Tato schopnost je ale velmi individuální. Existují králíčci, kteří přiběhnou i na zavolání svého jména, pak jsou ale králíčci, kteří za vámi přijdou, jen když sami chtějí, případně když pro ně máte nějakou vhodnou motivaci (například oblíbený pamlsek, zeleninu). Dokonce někteří králíčci se i naučí, že něco nesmí, pokud při jejich „tréninku“ využíváte stále stejně znějící povely. Ale jak tu již zaznělo, jedná se o velmi individuální vlastnosti králíčků, zároveň je také nutná důslednost jejich majitele. Králíček se také s přehledem naučí rozeznávat zvuky. Dokáže se naučit poznat zvuk otevírající se skříně, v níž pro něj schováváte pamlsky, pak hned čeká, co dostane. Stejně tak ale dokáže poznat zvuky, které nemá rád, například prskání pánve, pak se hned běží schovat. I vychovaný králíček je ale svým způsobem průzkumník a ničitel. Některé věci se prostě nedají odnaučit a králíčci rádi objevují a zkouší poznat různé věci (jak jinak než pomocí zoubků). Králíčci velmi rádi takhle okusují pokojové rostliny, knihy, časopisy, kabely, gauče a různá oblečení. Vše, co se jim připlete do cesty, může skončit okousané, překousané nebo různě dírkované. V podstatě nemá úplně smysl se na králíčka zlobit, některé věci se prostě neodnaučí (samozřejmě to můžete zkoušet, někteří králíčci se třeba naučí, že knihy kousat nesmí, s jiným materiálem jim to ale již nejde). Pokud si tedy vyberete králíčka jako domácí zvířátko, je lepší všechno lehce zničitelné odstranit z jeho dosahu.
Králíčci jsou tedy schopní se nechat nějakým způsobem vycvičit, ale zároveň mají rádi své „tradice“, neradi přijímají jakékoliv změny. Někteří králíčci mají problém třeba se změnou uspořádání nábytku, nebo přijetím nového člena rodiny (ať už dalšího zvířátka, ale nebo i dítěte), dokonce problémem může být i přemístění jejich záchodku nebo změna steliva. Jakákoli změna může u králíčků vyvolat stres, který je pro zakrslé králíky opravdu nebezpečný.
Zakrslý králík sice patří k příliš nenáročným zvířátkům, ale i tak je třeba mu věnovat pozornost a čas. Pro žádného králíčka rozhodně není dobré, když tráví celý den v kleci a je pak vypuštěný ven jen třeba na hodinku. Takový králíček se pak obvykle stává velmi nespolečenským, a případně i agresivním. Nejlepší je, když máte prostor, kde můžete králíčka nechat celý den pobíhat, aniž byste se báli, že něco zničí (například chodba) a zároveň mu také věnujete dost pozornosti, aby si k vám mohl přijít pro pohlazení a pomazlení. Pokud ho totiž necháte jen pobíhat bez zájmu o něj, koledujete si o to, aby se vás bál a vyrostl z něj nezkrotný neposeda. Opravdu důležité je se mu věnovat, hrát s ním hry, mazlit se, i mluvení na něj králíček velmi ocení. Osamocený králíček je stejně jako člověk nakonec velmi nešťastný. Pokud nemáte na králíčka tolik času a bojíte se, že by mohl kvůli tomu „zdivočet“, tak se doporučuje mu pořídit kamaráda (ideálně opačného pohlaví, ale pozor, pokud nechcete mít hromadu mladých, je nutná kastrace). Nikdy by ale králíčci neměli sdílet jednu klec dohromady. Nedělalo by to dobrotu a mohli by spolu bojovat.
Ve svém příspěvku ZAKRSLÝ KRÁLÍK - NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada.
Zakrslý králík po operaci dělohy hodně pelichá a více pije Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o bakteriální onemocnění, které může mít různé stupně závažnosti. Toto onemocnění postihuje hlavně tedy dýchací ústrojí.
Projevy
U infekční rýmy je důležité rozlišit, jestli se jedná o velmi prudkou formu onemocnění, které může v krátké době (v rámci několika dní) způsobit králíkovu smrt, nebo jestli se jedná o chronickou formu, která je částečně podobná infekční rýmě u lidí. U akutní formy je výtok z nosu, zhoršené dýchání, v závěru se objevují křeče. Králík také působí apaticky a nejí. Typická je také vyšší teplota. U chronické formy se nemoc projevuje také výtokem z nosu a kýcháním. U perakutní formy nemoc končí selháním dýchací soustavy a srdce.
Nákaza
Králík se může infekční rýmou nakazit přímým kontaktem s již nemocným králíkem, ale klidně i nepřímo prostřednictvím krmiva, vodou. Náchylnější k tomuto onemocnění jsou králíci, kteří se pohybují v prašném prostředí nebo na průvanu. Králík se může nakazit i od králíka, který nemá žádné příznaky nemoci.
Léčba
Léčbu infekční rýmy určuje veterinář, na kterého se chovatel obrátí (je opravdu lepší tuto nemoc nepodceňovat, protože je možné, že byste příznaky považovali za rýmu a on to byl ve skutečnosti králičí mor nebo jiné onemocnění). Veterinář obvykle předepíše antibiotika u chronické formy onemocnění. U peraktuní a akutní formy infekční rýmy veterinář králíka obvykle neléčí a králík na tuto nemoc umírá.
Prevence
Stejně jako u člověka i u králíka může být prevencí užíváním různých vitamínů (vitamíny A, E a C). Důležitá je také hygiena v králíkárně a v případě, že je některý králík nakažený, tak jeho karanténa.
Ve svém příspěvku KRÁLÍK DOMÁCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín P..
Králík se chová normálně.Po zabití játra i plíce normální bez defektu,
ale vnitřní tuk(sádlo)je nažloutlé.Některý to má čistě bílé,některý
nažloutlé.Nevím proč? Je to nějaká nemoc?
Děkuji za radu.Tonda P.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zácpu u králíka lze poznat už podle toho, jak se králík pohybuje. Králík, kterého trápí zácpa, obvykle totiž sedí s nahrbeným hřbetem, jeho břicho je nadmuté a králík samozřejmě vůbec nejí.
Příčiny
Zácpu u králíka může způsobit nevhodná strava (někdy králík spořádá i to, co by opravdu neměl, například když vám uteče z králíkárny, tak může v jejím okolí objevit řadu nevhodných věcí), problémem může být také nachlazení.
Léčba
Králíkovi, který trpí zácpou, se doporučuje poskytnout dostatek vody, případně zeleniny jako je salát a mrkev. Ideální je také pohyb, který pomůže rozpohybovat střeva. Pokud by ale zácpa trvala déle než den, je lepší navštívit veterináře, aby se vyloučilo vážnější onemocnění, jehož příznakem by mohla být zácpa.
Prevence
Prevencí může být zabezpečení králíkárny tak, aby se králík nenachladil a zároveň nemohl sníst něco nevhodného.
V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Svoboda.
Dotaz:
Pokud má králík ušní svrab (prašivinu), je možné bez obav jeho maso konzumovat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je výlučně kožní onemocnění, které nijak neovlivňuje svalovinu ani vnitřní orgány. Vzhledem k tomu, že u jatečných králíků se celá kůže stahuje, nehraje její onemocnění žádnou roli v kvalitě masa.
Kokcidióza patří pravděpodobně k nejznámější králičím nemocím. Existují dva druhy kokcidiózy. Jedna z nich zasáhne střeva a druhá játra. Nemoc vyvolá přemnožení prvoků rodu Eimeria právě buď ve střevech, nebo v játrech.
Projevy
Mezi základní projevy tohoto onemocnění patří nechutenství, s tím spojený průjem (řídký a zapáchající), hubnutí, i nadýmání, apatie králíka, netečnost, ale i plynatost a také skřípání zuby a vypoulené oči.
Nákaza
Králík domácí se tímto onemocněním může nakazit prostřednictvím krmiva, nebo trusu, v němž nemocný králík vyloučil nezralé formy kokcidií.
Léčba
U tohoto onemocnění je třeba si uvědomit, že hlavně u mláďat může kokcidióza způsobit rychlý úhyn. Pokud se kokcidióza objeví u starších králíků, nemusí znamenat jejich smrt, u králíka se může kokcidióza stát chronickým onemocnění a králík bude nosičem této nemoci (není tedy vhodné, aby sdílel kotec s ostatními králíky). Pro léčbu tohoto onemocnění se využívají léky jako Sulfacox, Trisulmix, ESB3, Klozanit. Králík se z této nemoci nevyléčí úplně, navždy bude bacilonosičem a nemoc se také projeví i na jeho zdravotním stav.
Prevence
Abychom zabránili tomuto onemocnění, můžeme králíkům přidávat do vody Aciodomid K (tento přípravek okyseluje prostředí ve střevech), pomoci může také nekrmit králíka „zeleným“ krmením (pak by ale musel být chován na granulích, což není vždy finančně výhodné). Některé zdroje navíc doporučují granule s kokcidiostatiky, jejich užití je ale složitější. Tyto granule obsahují antibiotika, a pokud se chovatel rozhodne je využívat, neměl by králíky krmit již ničím jiným, protože by se mohlo stát, že si organismus králíka na tyto antibiotika zvykne a ony pak už nebudou fungovat. Výhodou těchto granulí je, že jsou levné a pokud chovatel chová králíka jen pro jeho maso, tak se tyto granule dají využívat.
Ve svém příspěvku KRÁLÍK DOMÁCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Terrichová zdenka.
Dobrý den,chováme králíky již několik let.Letos se nám stalo,že samice porodila,měla krásné hnízdo,kde se hýbala mláďata.Po asi třech dnech se najednou většina chlupů "ztratila".našli jsme jich celou kupu pod králíkárnou vzadu,nikde žádní mladí.V rožku králíkárny je dírka průměru asi 3-4 cm.Může nám někdo poradit,co to mohlo být a jak králíky ochránit?Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lubomír Hánečka.
PT.
Myslím si, že tou dírkou se do hnízda dostali mladí potkani a mladé králíčata vytahali a zkonzumovali.
Lasička by to neudělala.
Projevy Mezi příznaky otravy patří průjmy, potácivost, apatičnost, nechutenství, nadýmání i křeče. Obvykle po úhynu králíka dochází k jeho pitvě, která odhalí degeneraci jater a ledvin a vnitřní krvácení.
Příčiny
K otravám králíků nedochází často, někdy jsou způsobené omylem (nevhodné krmivo, chemické látky, jedovaté rostliny), někdy se ale může objevit otrava králíků v chovu záměrná. Nejčastěji dochází k otravě prostřednictvím krmiva. Pokud by došlo k otravě chemickou látkou, je třeba zjistit, o jakou látku se jedná, a jak se králík otrávil (někdy chovatelé králíkárnu natírají nevhodnými barvami, nebo jim dají „zelené krmivo“, které pochází z míst, kde bylo chemicky ošetřeno). Otrava rostlinami je obvykle způsobená neznalostí chovatele, který králíkovi „dopřál“ bylinu, kterou neznal, nebo ji změnil za jinou.
Léčba
Otrava se u králíků dá léčit, pokud je brzy odhalená, jestliže se už ale jed dostal do krve, tak králík nemá šanci. Chovatelé ani veterináři obvykle ale otravy neléčí, pokud otravy nejsou mírné, a nebo není „záchrana“ králíka nutná (například u výstavního kousku). Obvykle se k léčbě používají projímadla a další látky, které na sebe jed navážou. Otrávený králík je také sledován a jsou mu v případě potřeby poskytnuty další léky.
Prevence
Prevencí je v takovém případě znalost bylin, které králíkovi podáváme, znalost složení krmiva, ale i pozornost při vybírání chemikálií, s nimiž můžekrálík přijít do kontaktu.
V naší poradně s názvem UŠI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Nejedlíková.
mám v péči čerstvě králíka a zdá se mi, že si často tře uši, mohlo by se jednat o svrab? díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
I králíkmůže mít svrab. Žádným domácím prostředkem svrab nevyléčíte, jen s medikamenty na předpis, takže budete muset k veterináři. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět svrab v uších u králíků v pokročilém stadiu: https://www.google.cz/image…
Jedná se o onemocnění způsobené plísněmi v krmivu. Pro králíka je důležitá jeho imunita, pokud je nějak narušená, nebo ji ještě nemá vybudovanou (mládě), tak ho toto onemocnění může snadno postihnout. Nebezpečí této nemoci spočívá v tom, že mykotoxiny zůstávají v těle králíka i po jeho smrti. A při zpracování jeho masa se nedají nijak odstranit, ani tepelnou úpravou masa.
Projevy
U mykotoxikózy je důležité vědět, jestli se jedná o mírnou formu (obvykle zde projevy nejsou žádné, takže chovatel třeba ani nepozná, že ji králík prodělal), nebo jestli se jedná o akutní otravu. Při mírné formě může zkušený chovatel postřehnout změnu srsti králík, sníženou aktivitu, nebo určitou ztrátu váhy. U akutní formy je stav králíka horší, obvykle králíka trápí obrovské křeče, při nichž také králík uhyne. Po úhynu takového králíka obvykle následuje pitva, aby se zjistilo, proč králík uhynul a případně se zabránilo úhynu dalších kusů v chovu. Pitva u králíka zasaženého mykotoxikózou prokáže vnitřní krvácení a změny na játrech a ledvinách.
Příčiny
Jak zde již zaznělo, příčinou této nemoci jsou plísně, které se vyskytují v krmivu.
Léčba
Mykotoxikóza se obvykle u králíků neléčí.
Prevence
Prevencí této nemoci je hlídat stav krmiva určeného pro králíka. Pokud se chovateli krmivo nezdá, působí například žlukle, zatuchle, tak je lepší ho nepoužít.
Ve svém příspěvku PSÍ NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Jarolímová.
Dobrý den, mám dotaz ohladně psa tchýně. Slezla ji srst, takže je jako stažený králík. Pouze na hlavě ji zůstalo pár chlupů. Může mě někdo dát typ, co by to mohlo býti. Po návštěvě u nich se náš pes dost často olizuje a kouše se na tlapkách. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucasice.
Podle mě to bude nějaká alergie, zkoušela jste změnit granule?
Králíčci mají pod nosem a v okolí očí několik hmatových vousů. Oči mají zakulacené, naopak uši bývají protáhlé. Králičí zrak není příliš dobrý. Oči má králík vysoko na hlavě a po stranách hlavy, takže zcela zdravý králík dokáže vidět v rozsahu 360 stupňů. Problémem je ale prostor přímo před králíkem, kde je jeho slepé místo. Králík navíc nevidí stejně jako člověk, má velmi omezené vnímání barev. Na rozdíl od člověka ale vidí lépe v horších světelných podmínkách. To je ale asi jediná zraková výhoda králíka oproti člověku. U uší záleží na plemenu, uši mohou být velmi dlouhé, ale i kratší, mohou být vztyčené, ale i svěšené. Délka uší je různá, může být od 5 cm až po 62 (u některých plemen dokonce i více!) cm. Pro králíka je velmi důležitý jeho chrup, králík má celkově 28 zubů. V horní čelisti má 4 řezáky (jeden pár velký a druhý menší) a 12 stoliček. V dolní čelisti má 2 řezáky a 10 stoliček. Přední zuby mohou králíkovi za rok vyrůst dokonce až o 13 centimetrů, pokud se o ně nijak nepečuje.
Pro tuto nemoc je typické, že může postihnout jakéhokoliv králíka v jakékoliv fázi života.
Projevy
U králíka nejprve dojde k zácpě, králík ale obvykle zpočátku působí v pořádku, pak se u něj začne objevovat nechuť, netečnost, slinění a skřípání zubů. Králík se náhle přestává hýbat, jeho výkaly jsou občasné a potažené slizem. Zácpa obvykle vyvolá také plynatost a zánět střeva.
Příčiny
Příčinou tohoto onemocnění je obvykle to, že králíkovi chovatel podal velké množství suché stravy, ale bez dostatečného množství vody. Pokud králík nemá zároveň dostatek pohybu (což v klasických králíkárnách nemá), tak je dost pravděpodobný úhyn tohoto zvířete.
Léčba
Léčba je možná, pokud se s ní začne včas. Pokud si chovatel ale králíkových zdravotních problémů včas nevšimne, obvykle zvíře uhyne. Možností jak králíka léčit je podávání projímadel a zavedení diety s dostatkem vody. Vhodné je také králíkovi dopřát možnost pohybu.
Prevence
Prevence je v tomto případě podstatě jediná, je nutné, aby si chovatel vždy uvědomil, jestli má králík dostatek vody a jestli jeho suchá strava neobsahuje příliš hrubé vlákniny.
Ve svém příspěvku ZAKRSLÝ KRÁLÍK BERÁNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ZDENA.
Zdravím.Muže mně někdo poradit,Muj králíček od včera večera nežere ani nepije.nevím co se mohlo stat,ještě včera odpoledne byl čilý.poradte mně prosím.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bag.
Název tohoto plemene zavádí k tomu, aby byl jeho původ řazen do Nového Zélandu, tento králík byl ale vyšlechtěn ve Spojených státech amerických a pojem „novozélandský“ má proto, že k jeho křížení bylo využito stájových králíků z Nového Zélandu. Novozélandský bílý králík vznikl asi na začátku 20. století.
Vzhled
Pro toto plemeno je typická váha kolem 5 kilogramů. Jak již jeho název napovídá, barva srsti je bílá, i drápy jsou bílé. Barva očí je růžová. Uši jsou asi 10 cm dlouhé. Také tělo je mohutné.
Chov
Tento králík má také sklony k lenosti, zároveň je novozélandský bílý králík velmi vhodný pro chovatele, kteří se pokouší o užitkové křížení, protože toto plemeno je velmi plodné. Je důležité v jeho kleci udržovat čistotu kvůli jeho bílé barvě srsti. Jeho chov je opravdu hlavně pro maso.
Původ tohoto plemene je v Německu ve 20. století. Králík byl vyšlechtěn z francouzského stříbřitého. I toto plemeno je často využíváno nejen pro chov na maso, ale i k výstavám.
Vzhled
Pro toto plemeno je typické to, že jejich mláďata mají na počátku černou srst a až postupně se jejich srst zesvětluje. Pro výstavy je ale důležité, aby barva srsti byla po celém těle stejná. Srst je dlouhá asi 3 cm. Oči má tento králík hnědé, drápky jsou tmavé, až černé. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. I u tohoto králíka je ideální váha kolem 5 kilogramů.
Chov
Srst tohoto králíka je mezi zpracovateli velmi žádaná, a proto musí být králík udržován v čistotě, aby si svou srst neponičil. Velký světlý stříbřitý králík se často používá také ke křížení.
Jednou možností je, že králík bude vychováván hlavně na seně (není krmen tedy čerstvou trávou). Seno je pro králíka důležitou součástí stravy, dává mu nutné živiny. Je vhodné seno umisťovat do nějakých jesliček, protože když se hodí králíkovi jen tak na zem, tak se stává, že králík po seně dupe. A seno využívané jako podestýlka není vhodné jako králičí potrava. Seno je pro králíka domácího důležité proto, že obsahuje velké množství vlákniny. Vláknina je pro něj důležitá, protože mu pomáhá, aby se mu ve střevech udržela správná rovnováha. Zároveň díky senu králík obrušuje své zoubky, což jak bylo napsáno, je pro něj důležité. Řada chovatelů používá jakékoliv seno, ale často se pak stává, že tím způsobí u králíka řadu nemocí. Seno může u králíků způsobit třeba zánět očí, když je velmi prašné. Někdy chovatelé dávají králíkovi seno dříve, než je dostatečně suché, tak si ale také zahrávají s králičím zdravím. Vlhké seno totiž plesniví a plíseň u králíka může způsobit řadu nemocí, které mu pak poškodí třeba játra a ledviny. I králík domácí, který je chovaný pro maso, může být ale zmlsaný, a tak se nemusí spokojit s každým senem, které mu chovatel „předhodí“. Na takového králíka se dá vyzrát, tak, že se do něj přidají některé byliny, které králíkovi voní (například jetel a pampelišku). Samozřejmě není seno jako seno, a pokud si chovatel suší seno sám, tak se klidně může stát, že omylem usuší něco, co je pro králíčka škodlivé, a tím králíkovi může velmi ublížit, případně i způsobit jeho smrt. Nevhodné je pro králíky také seno z míst blízko silnic, nebo psích parků. Takové seno může být různě infikováno, a tak opět může u králíčka vyvolat řadu zdravotních problémů.
Myxomatóza je dalším virovým onemocněním, které může způsobit králíkův úhyn. Počet úmrtí u neočkovaných králíků se blíží ke sto procentům.
Projevy
U králíka nemocného myxomatózou se objeví zduření v podkoží hlavy, na uších, v puse, kolem nosu, ale i u pohlavních orgánů. Zduření se může ale rozšířit na celé tělo (v pozdějších stádiích). Dalšími příznaky jsou výtok z očí, nateklá víčka a zánět spojivek. Pro toto onemocnění je také typická vysoká teplota. Příznaky trvají několik dní (průběh není tak rychlý).
Nákaza
Králík domácí se může tímto onemocněním nakazit opět bodnutím hmyzu, které je tedy pro něj nebezpečné. V chovu se králík také může nakazit přímým kontaktem s nakaženým králíkem, ale i nepřímo prostřednictvím vody a krmiva. Vir k němu může přenést ale i chovatel. Virus se ve vzduchu udrží i několik dní, i měsíců (pokud je prostředí dostatečně vlhké).
Léčba
Léčba této nemoci je na rozdíl od králičího moru možná, ale průběh může být různý. Řada veterinářů ale tuto nemoc u králíků z chovu neléčí (protože i po vyléčení jsou nositeli viru). Záleží totiž na řadě faktorů, jako je věk králíka, jeho vitalita, stádium nemoci atd.
Prevence
I proti myxomatóze existuje očkování, které se provádí stejně jako u králičího moru zhruba jednou za půl roku (někdy veterinář očkuje proti oběma onemocněním jedinou dávkou). Také je vhodné zabránit kontaktu králíka s bodavým hmyzem (ochranné síťky) a pravidelně dezinfikovat jejich králíkárny. Chovatel, který králíky krmí čerstvou trávou, by měl mít jistotu, že se nikde nepohybuje divoký králík, který touto nemocí trpí (prostřednictvím sdílené potravy by se mohli králíci v jeho chovu nakazit).
Ušní svrab je parazitním onemocněním. Svrab se často rychle rozšiřuje, protože roztoči mají velkou schopnost se rychle rozmnožovat.
Projevy
Ušní svrab má na první pohled zřetelné příznaky. Kolem uší (někdy i nosu) se u králíka objeví strupy, které si králík neustále škrábe (to způsobuje to nepříjemné svědění), králík je také neklidný a může působit apaticky, nebo agresivně. Neléčený svrab může způsobit i zánět zvukovodu, narušení středního nebo vnitřního ucha. Pokud by svrab způsobil hluchotu králíka (i dočasnou), je možné u něj pak pozorovat ztrátu koordinace.
Nákaza
Toto onemocnění způsobují roztoči, kteří se mohou objevovat ve všech králíkárnách. Roztoči, kteří „dopadají“ na kůži králíka, se do ní zavrtají a způsobují ušní svrab (také nazývaný prašivina). Králík se také může nakazit od již infikovaných králíků buď přímým kontaktem, nebo nepřímým, prostřednictvím stejného steliva, krmiva, pomůcek, ale roztoče k němu může přenést i chovatel.
Léčba
Léčba ušního svrabu není náročná, je třeba dané místo potírat. Někdy veterináři doporučí léčbu v podobě injekcí. Důležité je také odstranit z dosahu králíka vše, co by mohlo být roztoči prolezlé a jeho klec vyčistit (ideálně vydezinfikovat). Pokud si chovatel ušního svrabu nevšimne, ten se může rozšířit i do uší a způsobit i hluchotu králíka. Je nutné králíka také umístit do karantény.
Prevence
Pokud se objeví roztoči, chovatel si toho nemá šanci všimnout, dokud se neobjeví příznaky této prašiviny, je proto třeba králíky pravidelně kontrolovat, aby se nemoc podchytila včas.
Historicky bylo známo, že psi jedí králičí maso. Divocí psi by sežrali každého malého savce, kterého by mohli chytit a zabít, a králíci pro ně byli jedním z nejlepších cílů. Králičí maso je psy vítaná pochoutka, i když byl králík nakažený a trpěl myxomatózou nebo králičím morem. Pes není vhodným hostitelem pro tyto viry způsobující myxomatózu a králičí mor. Viry myxoma a lagovir psovi nijak neublíží. Nakazit se a onemocnět z nich můžou pouze zase jen králíci.
Není žádným překvapením, že psi potřebují k životu maso. Králičí maso je pro psa přínosem z těchto důvodů:
Králík má vyšší obsah bílkovin než kuřecí, krůtí, telecí, hovězí, kachní, jehněčí a vepřové maso, což znamená, že je nabitý spoustou libového a středně tučného masa pro svaly vašeho psa. Jeho tělo obsahuje esenciální aminokyseliny nezbytné pro obnovu tkání a podpory imunitního systému.
Králičí maso má nižší obsah cholesterolu než většina jiných zdrojů bílkovin, obsahuje minimální množství nasycených tuků. Zdravé tuky v králičím mase udrží klouby vašeho psa promazané a srst lesklou.
Vitamín B12! Králičí maso, konkrétně orgány plné živin, jsou vynikajícím zdrojem vitamínu B12, který zajišťuje správnou funkci nervového systému psa. Je také potřebný pro normální růst buněk. Pokud se váš pes chová zpomaleně, může to být způsobeno tím, že mu chybí nějaký dobrý zdroj B12, protože vitamín B12 pomáhá udržovat jeho energetickou hladinu.
Králíkmůže být pro psa nový protein což znamená, že váš pes buď zřídka nebo nikdy nebyl vystaven tomuto typu krmiva, a proto je to skvělá volba bílkovin pro psy, kteří mají bříška buď citlivá, nebo mají potravinovou alergii na jiné zdroje bílkovin. Pokud se zdá, že vašeho psa něco svědí nebo má nějaké problémy se zažívacím traktem, zavedení nového proteinu, jako je králík, do jeho stravy může pomoci „resetovat“ jeho systém a dát jeho imunitnímu systému pauzu od boje proti proteinům, na které může reagovat. Špičkoví specialisté na veterinární dermatologii králičí maso pro psy vřele doporučují!
Pokud máte psa přivyknutého na syrovou stravu, měli byste zvážit častou obměnu masa, které váš pes konzumuje. Králičí maso je vhodná volba. Je také důležité, abyste svému psovi dovolili pozřít i obsah žaludku králíka, protože ve volné přírodě by dostal částečně natrávenou rostlinnou hmotu ze žaludku své kořisti. Orgánové maso, jako jsou játra a ledvinykrálíků, také obsahují různé živiny, které pes potřebuje. V mnoha případech váš pes nebude mít přístup k těmto živinám, pokud mu nebudete podávat maso z orgánů.
Na internetu je spousta receptů na přípravu králičího žrádla bezpečného pro psy. Toto maso může být pečené, vařené nebo restované; jen z něj vynechte koření a přebytečný tuk.
Jedná se o další parazitní onemocnění, které je také známé pod pojmem roupy. Roup králičí je parazit, který je velký asi 5 až 10 milimetrů. Parazité u králíka zrají v tlustém střevě.
Projevy
Příznaky přítomnosti tohoto parazita v těle králíka se neobjevují hned od začátku. Obvykle začínají být znatelné, až když je buď parazitů v těle více, nebo parazit dozraje do určitého stádia. Králík v tomto pozdějším stádiu začíná náhle hubnout (i když stále jí), trpí průjmy, případně i chudokrevností. Sliznice v okolí jeho konečníků je zarudlá, může být i oteklá a svědivá. Když se roupi v těle králíka znatelně rozmnoží, je možné je i v okolí jeho konečníku pozorovat.
Příčiny
Králík se obvykle králičím roupem nakazí od jiného králíka, který znečistí společné krmivo, nebo stelivo. Také se tento parazit může dostat ke králíkovi prostřednictvím „zeleného krmiva“, s nímž přišel do kontaktu infikovaný divoký králík nebo zajíc.
Léčba
Na pasalurózu veterinář obvykle použije prostředky na odčervení s tím, že dávkování je velmi individuální.
Prevence
Jako prevence může v tomto případě sloužit podávání různých přípravků na odčervení (preventivně) a ideálně nepoužívání „zeleného krmiva“ z míst, kam mají přístupně volně žijící divocí králíci případně zajíci. Vhodné je také nového králíka v chovu preventivně odčervit a na pár dní dát do karantény.
