MEZINÁRODNÍ ZNAČENÍ STÁTŮ je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Psí historie je úzce spjatá s tou lidskou. Pes odpradávna doprovázel člověka při lovech, lehával s ním u jeho obydlí, hlídal jeho klidný spánek. Lovecké instinkty se u většiny ras psů zachovaly do dnešních dob a právě schopnosti těchto ras psů se i dnes v myslivosti hojně využívají.
Lovečtí psi - seznam
Pro myslivost uznávané rasy psů jsou:
rasa ovčácká a pastevecká
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Při koupi psa je nutné stejně jako výběr vhodné rasy dobře rozmyslet i jméno. Chovatelské stanice chtějí vědět jméno pejska ihned, jakmile si ho majitel zamluví, aby jím mohli na štěně už od narození mluvit a tím ho na něj přivykat.
Jméno by mělo být zpravidla krátké a znělé. Při výběru jména se sice fantazii meze nekladou, ale myslete na to, jak bude jméno znít ve chvíli, kdy budete potřebovat psa například přivolat. Je dost možné, že na zbytečně dlouhé jméno už pejsek nebude reagovat.
Pokud máte vybrané originální jméno, které je dlouhé nebo složité, je dobré ho pejskovi upravit do kratší podoby, kterou ho budete oslovovat (např. Anastasia - Anie). Pes ale většinou reaguje už na první slabiku, takže je dobré vybírat jména s tvrdou první hláskou jako například Rita, Bryan atd. I přesto je jmen opravdu mnoho.
Pro informaci:
Pokud chcete slavit Mezinárodní den zvířat, zapište si datum 4. října. V tento den se slaví na počest všech zvířat, a to nejen mazlíčků, ale i zvířat divokých, hospodářských i opuštěných. Radost tedy můžete udělat například chlupáčům v útulku nebo podpořit zvířata v dočasné péči, depozitech či ZOO. Tento den si můžete užít i na akcích ve vašem okolí v rámci oslav, které si užijí zejména děti.
Někteří mazlíčci mají navíc vlastní mezinárodní dny, například pejsci slaví Mezinárodní den psů 26. srpna, Mezinárodní den koček připadá jen o chvíli dřív, tedy 8. srpna.
24. dubna je zasvěceno problematice pokusných zvířat, kdy se slaví Světový den laboratorních zvířat.
Čivava je považována za nejmenší psí plemeno na světě. První zmínka o tomto plemenu pochází z mexického státu Chihuahua z roku 1884. Z názvu tohoto státu vzniklo označení čivava. Původně se těmto malým psům říkalo mexicko-texaští, nebo arizonští psi. O názvu rozhodovalo území, na kterém obchodníci prodávali čivavy turistům, pokud ho tedy prodávali na území Texasu, tak byl pes označován jako texaský. Původ psů (před rokem 1884) není úplně jistý. Existuje řada variant, odkud mohou čivavy pocházet a jak se dostaly do Mexika. Jednou teorií je, že se do Mexika dostaly na lodích s kolonizátory, v tom případě by čivava pocházela z Evropy. Druhou možností je, že je přivezli na obchodních lodích z Číny. Poslední výklad původu čivavy pracuje s myšlenkou, že se jedná o potomky mexických psů, kteří původně žili v divočině. Pokud třetí teorii považujeme za nejpravděpodobnější, tak toto plemeno sloužilo v dávných dobách kmenům Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Tito psi měli svou úlohu při pohřebním obřadu náčelníka kmene. V okamžiku kdy zemřel v kmeni náčelník, byli tito psi zabiti a pohřbeni spolu s náčelníkem, aby ho doprovázeli na cestě do světa duchů.
Délka srsti určuje, o kterou varietu čivavy se jedná – krátkosrstou či dlouhosrstou.
Aby dovolená proběhla v klidu, je zapotřebí vědět konkrétní požadavky daných zemí pro cestování s domácími mazlíčky. Základem je vždy označení zvířete mikročipem (tetování je uznáváno jen v některých zemích a za určitých podmínek), vlastnictví platného pasu, platné očkování proti vzteklině, do některých států je např. povinné odčervení ve lhůtě 120 – 24 hodin před vstupem do země, jinde např. sérologické vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině. Před cestou je tedy nezbytné prostudovat web státní veterinární správy, informovat se na konkrétní podmínky cesty a následně vyřídit náležitosti s Vaším veterinárním lékařem. Ve vlastním zájmu je vhodné řešit celou věc s větším časovým předstihem, zvláště pak u států mimo EU.
Amazoňan modročelý je nejčastěji chovaný amazoňan, a to jak ve světě, tak i u nás. Je nejméně náročný na chov, úspěšně odchovává mláďata i v méně příznivých podmínkách. Cenově patří k nejdostupnějším amazoňanům, navíc nepodléhá povinnosti registrace jako druhy, na které pamatuje mezinárodní úmluva.
První doložený odchov tohoto druhu v České republice proběhl v roce 1963, kdy se podařilo Janu Královi amazoňana rozmnožit. Avšak vzhledem k tomu, že v bývalém Československu se tento druh běžně choval už ve 30. letech 20. století, zřejmě nepůjde o skutečně první odchov na našem území. V současné době jej odchovávají desítky až stovky tuzemských chovatelů. Existují dokonce jeho barevné mutace.
Amazoňana modročelého krmíme kvalitním krmivem pro papoušky, navíc mu denně dáváme různé druhy čerstvého ovoce (kiwi, jablko, papáju, rozkrojený pomeranč) a zeleniny (například mrkev). Rovněž mu pravidelně podáváme směs vitamínů a minerálů určenou speciálně pro papoušky. Také dbáme na to, aby měl vždy dostatek gritu, dřevěného uhlí a písku na trávení. Papoušci mají rádi vařenou kukuřici, med a cedrové oříšky. Jídelníček musí být pestrý a nesmí obsahovat příliš tuku. Papoušci si totiž vybírají olejnatá semena (slunečnicové semínko, burské oříšky) a ta ve velkém množství ohrožují jejich zdraví. Žádnému papouškovi nesmíme podat avokádo, jelikož je pro něj silně jedovaté. Každý den čistá voda pak představuje samozřejmost.
Při krmení sledujte, zda si pták nevybírá pouze jednu složku. Toto chování může vést k obezitě, k níž bývají amazoňané velmi náchylní. A ptákům, kteří trpí obezitou, už nepomohou žádné vitamíny ani minerály. Opravdu tučné krmivo by mělo mít podobu slunečnice či světlice a mělo by se podávat ve velmi malých dávkách.
Amazoňan se v přírodě živí plody stromů (pomeranč, mango), ořechy, plody keřů, jejich listím a pupeny, semeny palem, bobulemi a mladými výhonky různých dřevin.
Papoušci mají silný zobák, proto nesmíme podcenit výběr mříže klece či pletiva voliéry.
Amazoňan modročelý je od přírody aktivní, v omezeném prostoru může trpět obezitou. Z těchto důvodů by měl mít co největší možnou klec (ideální rozměry: 120 cm šířka, 120 cm výška, 240 cm délka; umístěna by měla být 120 cm nad zemí) a v ní hračky a dřevo nebo větve, jež může okusovat. Dále jim svědčí letní pobyt na čerstvém vzduchu a slunečním světle. Pravidelné koupání nebo sprchování je nutné kvůli udržení dobrého stavu opeření a kůže. Ptáci by měli mít možnost mlžení i v suché místnosti či na slunci.
Pohlavní dospělost nastává ve 3. až 5. roce života. Pro hnízdění můžeme použít umělé budky o velikosti 30 cm x 30 cm x 60 cm. Doba sezení na vejcích se pohybuje mezi 24–26 dny. Mláďata opouštějí budku asi v 10. až 12. týdnu života. Modročelí amazoňané bývají v době hnízdění hluční, tudíž se doporučuje je odchovávat v dostatečné vzdálenosti od sousedů. Amazoňan modročelý se v zajetí odchovává poměrně obtížně.
Bišonek je společenský pes, který potřebuje být mezi lidmi. Je to jeho základní potřeba, potom je to veselý, temperamentní a hravý pes. Jeho povaha je vyrovnaná, přítulná, bez známek agresivity, přestože je bišonek nebojácný pes. Vyniká svou přirozenou inteligencí, díky níž se velice rychle učí to, co je od něj žádáno. Jeho vztah k dalším možným zvířatům v rodině je bezproblémový, k dětem se chová stejně přítulně jako k dospělým, pokud mu samozřejmě neubližují. Vzhledem k jeho velikosti je to nenáročný pejsek, vhodný i do toho nejmenšího bytu.
Předchůdce tohoto plemene je možné zcela prokazatelně hledat již ve starověku. Tehdy patřili ke skupině takzvaných bílých „dámských“ psíků. Jejich obliba pokračovala a dále stoupala i ve středověku, kdy se chovali především na francouzském a italském královském dvoře. Postupným dalším šlechtěním vznikla v období mezi dvěma světovými válkami současná podoba a standard plemene bišonek.
Bišonek je malý pes s kadeřavou srstí a veselým výrazem očí. Srst má hedvábně jemnou, visící dolů ve spirálách dlouhých nejméně 7 cm. Barva srsti je u bišonka vždy pouze bílá, někdy s možnými bledě béžovými znaky.
Minimální přípustná výška psů je 27 a fen 25 cm. Váha bišonka se pohybuje od 4 do 6 kg. Tělo je dobře stavěné s výrazně vyvinutým hrudníkem a silně vtaženou částí slabin. Hřbet se směrem k ocasu svažuje, ocas je nasazený ve hřbetní rovině a stáčí se zpět přes záď. Není ale zatočený. Nohy bišonka jsou rovné, navzájem rovnoběžné a mají jemné kosti. Vzhledem k celé velikosti je krk poměrně dlouhý. Hlava působí kulatým dojmem díky střihu, ale tvar lebky je spíše plochý. Uši má bišonek svěšené dolů, sahají zhruba do poloviny délky tlamy. Oči mají kulatý tvar a jsou velké a vždy tmavé.
Největší díl péče a starostlivosti se u bišonka zcela přirozeně váže k jeho srsti. Ta vyžaduje skutečně každodenní pročesávání až na kůži a pravidelné přistřihování. V ideálním případě by se srst bišonka měla stříhat alespoň jednou za dva až tři měsíce, ale v případě výstav je to nutné i častěji. Střih je nejlépe ponechat odborníkům v psím salonu, vycházet se musí i z oblastních tradic, které jsou ve světě i v rámci Evropy různé. Srst je rovněž nutné pravidelně umývat kvalitním psím šamponem, aby se udržela krásně sněhově bílá.
Protože má bišonek velice hustou a dlouhou srst, je důležité stále kontrolovat okolí očí, aby zde bujně rostoucí chlupy nedráždily oči nebo nepřekážely vidění. Na spodní části tlapek mezi jednotlivými polštářky někdy vyrůstají přebytečné, dlouhé chlupy, které je také třeba vystříhávat, aby psu nepů
Povolené je také uznané zbarvení či místa (bílé, srnčí, havanské hnědé) s černými skvrnami a zcela černé.
Havanský psík je statný malý pes, tedy pes silné konstituce téměř hranatého tvaru. Končetiny jsou silné. Je hojně pokrytý měkkou, dlouhou, hustou a zvlněnou srstí. Jeho pohyb je živý a pružný. Výjimečně snadno a lehce se cvičí. Je laskavý, přirozeně šťastný a přívětivý, také však okouzlující a hravý, je v něm ukrytý malý kousek šaška. Miluje děti a nekonečné hry s nimi.
Hlava je střední délky, s širokou, mírně zakulacenou lebkou a vystouplým čelem. Čenich je černý, postupně se zužující. Rty má jemné, těsné a hubené, líce jsou jemné a nenápadné. Oči jsou velké, mají mandlový tvar a hnědé zbarvení v odstínu tak tmavém, jak je to jen možné. Uši má posazeny vcelku vysoko, volně spadají podél lící, jsou lehce kulatě zakončeny. Krk je střední délky. Délka těla mírně přesahuje jeho výšku v kohoutku. Záda jsou rovná, nad ledvinami mírně klenutá. Ocas je nesený vysoko, je buď ve tvaru biskupské berly, nebo je rolovaně přetočený přes záda, je vybavený pernatou, dlouhou srstí, hedvábné struktury. Přední nohy má rovné, souběžné a štíhlé, jejich kosti však mají dobrou strukturu. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem. Havanský psík má v kohoutku 23 až 27 cm, s tolerancí od 21 do 29 cm, váží v rozmezí 3 až 6 kg (standard FCI přesnou váhu neuvádí).
Havanský psík má podsrstí vlněné, avšak ne příliš rozvinuté. Jeho krycí srst je velmi dlouhá, u dospělého psa měří 12 až 18 cm, je měkká, jemná a vlněná, může mít zvlněnou nebo kadeřavou formu. Veškeré úpravy srsti, zastřihávání nebo trimování jsou zakázány. Pouze úprava konečků srsti na tlapkách je povolena, a také je povoleno mírné zastřihnutí srsti na čele tak, aby zcela nepřekrývala oči.
Havanský psík je plemeno vykazující poměrně nízký výskyt závažných zdravotních problémů. Přesto k některým potížím inklinuje více než k ostatním. Mezi choroby zaznamenané v hojnější míře u zástupců tohoto plemene patří: kožní alergické reakce (mohou při zanedbání vyústit v bakteriální kožní onemocnění); oční choroby (progresivní retinární atrofie, zákal, zánět spojivek, zánět víček); slzení očí (mechanické podráždění očí v důsledku dráždění okolními dlouhými chlupy); luxace pately (abnormální umístění kolenní čéšky); zánět močové soustavy; ledvinové kameny; epilepsie; pankreatitida; hypofunkce štítné žlázy; zánět zevního zvukovodu; onemocnění dásní (v důsledku rozšíření zubního kamene).
Při volbě typu krmiva je třeba dobře uvážit, kolik času a energie budete ochotni otázce stravy našeho psa věnovat. Můžete se rozhodnout připravovat mu dobrou, nekořeněnou, domácí stravu, která v
Španělský mastin je známý již od počátku našeho letopočtu. Ve Španělsku, odkud mastin pochází, sloužil hlavně k ochraně stád ovcí, která hlídal před dravými šelmami a vlky. Ve středověku a novověku bylo španělské hospodářství založeno na obchodu s vlnou. Bylo nutné stáda přesunovat a právě tato stáda byla ochraňována španělskými mastiny, kde se na tisíc ovcí používalo pět mastinů. Přestože tyto stezky vedly přes města a vesnice, nestalo se, že by španělský mastin vyvolal jakýkoli incident. Španělský mastin je vychováván jako pastýřské plemeno, nikoli jako plemeno bojové. Němci ho označili za nebezpečné plemeno, což by mohlo vést k jeho vymizení v Německu. Španělé však toto plemeno za nebezpečné nepovažují. Mezi španělskými chovateli není k dispozici údaj žádné organizace na světě, že by došlo k napadení člověka španělským mastinem.
Španělský mastin je vysoký 77 cm, feny dorůstají obvykle 72 cm. To jsou však minimální výšky. Často přesahují u psů 80 cm a u fen 75 cm. Srst je polodlouhá, hustá a hrubá, na nohách kratší a naopak na ocase delší. Barva srsti španělského mastina je různá a může být jednak jednobarevná, jako například žlutá lví, červená, vlčí šeď, hnědá nebo jelení červeň, jednak může mít i žíhání zkombinované z různých barev, nebo může být skvrnitá. Španělský mastin má statnou, silnou, svalnatou postavu. Navzdory tomu je španělský mastin velmi pohyblivý a pružný. Hlava je silná a velká, tvarem připomíná tupý jehlan. Zdravé, bílé a silné zuby mají velké a ostré špičáky. Oči jsou vzhledem k velikosti hlavy malé, mají tvar mandle. Barva očí je tmavě hnědá. Vůči známým má španělský mastin pohled pozorný, inteligentní a mírný, avšak na cizí se dívá ostře. Hřbet má rovný, vodorovný, a to i při pohybu. Jeho široká hruď je mohutná a dobře osvalená. Ocas nemá španělský mastin nasazený ani vysoko, ani nízko. V nasazení je silný, jinak ohebný s delší srstí než jinde na těle. V pohybu nese ocas rovně, na konci zatočeně. Nikdy ho nemá stočený na zádech.
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je španělský mastin veden pod číslem 91/15.10.1984. Zemí původu je Španělsko. Název plemene je španělský mastin (Mastin espanol), užívá se i název mastin z Leonu (Mastin leones), mastin Estremadury (Mastin Extremeno), mastin Manchy (Mastin Manchego).
