Askaridóza je poměrně častým parazitárním onemocněním prasat s největšími ztrátami u selat do 4 měsíců. Původcem je škrkavka prasečí (Ascaris suis) dosahující délky až 40 cm a šířky 6 mm.
K nakažení prasat dojde krmivem či vodou, selátka se mohou infikovat také díky sání na znečištěném vemeni matky. Vajíčka přenáší i hmyz (např. moucha) či znečištěné boty ošetřovatelů.
Po pozření vajíček se v tenkém střevě líhnou infekční larvičky, které se pak krví dostanou do jater, odtud přes srdce do plic. V plicích dráždí, nutí ke kašli - jsou tedy vykašlány a opět polknuty, čímž se finálně vrací do trávícího ústrojí.
Klinické příznaky u dospělých zvířat často nejsou příliš zjevné. Selátka pomalu rostou a nepřibírají, kašlou, mají horečku. V důsledku toxinů se mohou objevit i křeče a nervové příznaky. Patologicky jsou typické světlé, tzv. mléčné skvrny na játrech.
Onemocnění se diagnostikuje koprologickým vyšetřením či nálezem dospělců v trusu. K terapii se používají odčervovací prostředky podávané v krmivu či vodě.
V naší poradně s názvem HEPATOSIL 100 DOPLNĚK KRMIVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Dobrý den .Chtěla jsem se zeptat kolik stojí hepatosil . A kde ho můžu objednat ,mám psa který má nádor na játrech .děkuji Ilona
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hepatosil je k dispozici jen na jednom "českém" e-shopu, proto bych si dávala pozor, jestli má cenu do toho jít a kupovat to. Aktuální ceny můžete vidět zde: www.miscota.cz/searc…
Naše domácí mazlíčky napadá škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Dospělci parazitů měří od 6 cm do 18 cm, mají bílou až nažloutlou barvu a nacházejí se v tenkém střevě. Jejich vajíčka mají kulovitý tvar a silnou stěnu.
V diskuzi USPÁNÍ STARÉHO PEJSKA.....? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filanová Kamila.
Dobrý den,
mám trpasličí hladkosrstou jezevčici nar. 23.4.2001.
Po prvním hárání byla provedena kastrace, na podzim roku 2010 podstoupila operaci výhřezu krční ploténky, na podzim 2014 bylo provedeno sono a byly zjištěny aktivované obě nadledvinky, změny na játrech, obraz patolog. cév na játrech, kameny v MM a žlučníku. Bylo doporučeno dovyšetření na cushinga, což se ale již neprovedlo.
V současné době sice stále chodí, ale velmi malé úseky jen přímo u domu, sem tam se jí podlamují zadní nožky, chuť k jídlu má a stolice je v pořádku, na venek působí čile. Bohužel se, i přes časté venčení, hodně počůrává a je to cca měsíc co je již na druhých antibiotikách z důvodu léčby infekce močového měchýře - objevila se v moči krev tekutá i kousky, ale dle sona a krevních testů to prý na nádor nevypadá.
Domnívám se, že má vnitřně asi bolesti, neboť začala na mne vrčet kdykoliv se k ní přiblížím, před tím toto nikdy nedělala.
Vzhledem ke stáří pejska (necelých 17 let) a výše uvedených zdravotních podkladů bych Vás chtěla poprosit o názor ohledně případného uspání.... ?
Děkuji za Vaší odpověď.
S pozdravem
Filanová Kamila Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Břetislav.
Jesliže potíže pejska přetrvávají i nyní, vyčkejte prosím další tři roky a dotaz poté znovu zopakujte.
Remise znamená zničení všech zjištěných novotvarů. Téměř u všech nádorů je toho dosaženo prostřednictvím včasného chirurgického zákroku. Jakmile histopatologické vyšetření odhalí nebezpečí šíření nádoru do okolí, přistupuje se k chemoterapii, radioterapii. Pokud nelze primární tumor chirurgicky odstranit nebo se vyskytují metastáze, je nejúčinnější radioterapie, následována případně chemoterapií. V případě pokročilosti procesu je na místě paliativní terapie při současném zachování kvality života.
Při včasném odhalení a léčbě je procento přežití kolem 80 až 90 %, ale každý případ je individuální.
Entizol obsahuje metronidazol, který se používá k léčbě parazitárních infekcí anaerobními bičíkatými prvoky z kmene Metamonada, kteří kolonizují a rozmnožují se v tenkém střevě u psů, koček a jiných společenských zvířat. Někdy ale infekci tímto parazitem spolehlivě neodstraní a je pro tento účel u psů a koček nahrazen fenbendazolem. Používá se také k léčbě chronického zánětlivého onemocnění střev u koček a psů. Obecně může veterinární komunita používat metronidazol pro jakoukoli potenciálně citlivou anaerobní infekci. Metronidazol by se měl používat pouze v případě potřeby, protože bylo prokázáno, že je karcinogenní u myší a potkanů.
Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita
Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.
Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.
Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.
Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.
Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.
Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).
U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.
Řídká stolice je zapříčiněna nárůstem bakterií v tenkém střevě. Nárůst bakterií je relativně všeobecný stav, který může být v organismu přítomen dlouhá léta, dokud se neodhalí. Je to z důvodu častého užívání léků, které „vymetou“ ze střeva nejen nežádoucí choroboplodné, ale současně i přátelské bakterie – probiotika. Tenké střevo za normálních okolností obsahuje relativně malý počet bakterií, avšak níže uvedené faktory mohou zapříčinit přebytečný nárůst bakterií v tenkém střevě.
Nežádoucí bakterie v procesu nazývaném dekonjugace žluči způsobují nedostatečný příjem tuků (malabsorpci tuků), z čehož vyplývá malý příjem sacharidů. Namísto toho, aby je organismus zužitkoval, zůstávají sacharidy v tenkém střevě, kde nastává jejich nežádoucí kvašení. Toto vyústí do tvorby plynů, bolesti, nadýmání, zapáchajících plynů. Tyto aspekty tvoří ve stolici hlen, stolice zapáchá a může vzniknout řídká stolice či průjem. Toxické metabolické produkty nežádoucích bakterií poškozují střevní buňky, čímž se zamezí příjmu živin. Kromě snížené schopnosti přijímání živin může vzniknout alergie proti potravinám a jejich intolerance.
Nárůst bakterií může způsobit:
Snížená pohyblivost v tenkém střevě zapříčiněná nadbytkem cukru v potravě, chronický stres a zdravotní problémy jako diabetes, snížená činnost štítné žlázy (hypotyroidismus) a skleroderma.
Snížená tvorba kyseliny solné (hypochlorhydrie) v žaludku je častým projevem v průběhu stárnutí organismu. Protože žaludeční kyselina je kyselá, pomáhá zabíjet bakterie. Jestliže jí je méně, je více pravděpodobné, že se budou bakterie rozmnožovat. Další příčinou nedostatečné produkce žaludeční kyseliny je zvýšené užívání antacidů.
Strukturální abnormality v tenkém střevě – operace, divertikly v tenkém střevě, slepý prstenec, střevní obstrukce a fistuly při Crohnově nemoci. Tento uvedený seznam není kompletní a uvádí jen některé strukturální příčiny způsobující bakteriální nárůst.
Stres, snížená imunita, některé léky, nedostatek vlákniny v potravě a nedostatek pankreatických enzymů.
Symptomy nárůstu bakterií v tenkém střevě jsou zácpa, nadýmání břicha a tvorba plynů po pozření stravy, únava, ztráta hmotnosti, bolesti břicha, hlen ve stolici.
Přesné testování a léčení nárůstu bakterií je složité. Konvenční léčba obecně používá antibakteriální léky, které však zároveň ničí i užitečné bakterie. Existují způsoby, jak nežádoucí nárůst bakterií v těle psa zvládnout a léčit přírodními prostředky: dietou, bylinnými prostředky, probiotiky a trávicími enzymy.
Některé klinické studie uvádějí, že neprůchodnost střeva způsobená lineárním cizím tělesem je spojena až s 30% úmrtností. Je to dáno tím, že lineární cizí těleso může poškodit rozsáhlý úsek trávicího traktu. Dochází totiž k tomu, že se stěna střeva doslova „prořeže“ při snaze cizí těleso vypudit. Mnohdy k takovému poškození dojde na několika místech. Důsledkem toho se rozvíjejí závažné komplikace. Jednou z nich je například zánět pobřišnice.
U koček a koťat se snažte z jejich okolí odstraňovat veškeré rizikové předměty a minimalizovat nebezpečí jejich pozření. Taktéž se doporučuje majiteli zvířete vyhnout se podávání kostí, které mohou uvíznout v žaludku, tenkém střevě nebo projít do střeva tlustého a zde vyvolat zácpu.
Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.
Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.
Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.
Majitel psa má možnost posoudit nejen konzistenci stolice, ale také její barvu. Barvu stolice určují žlučová barviva, která vznikají v játrech, a to jako důsledek rozkladu červeného krevního barviva.
Barvu stolice ovlivňuje značně i krmivo. Velké množství masa způsobuje tmavší barvu stolice, stejně tak jako borůvky, pokud je pes jí. Pokud psovi podáváme více zelené zeleniny, mohou mít výkaly nazelenalou barvu. Mrkev nebo červená řepa mohou mít za následek, že se stolice zbarví dočervena, mléčné produkty nebo vejce zase barví spíše dožluta.
Nezávisle na tom existují i zbarvení, která vás upozorní na chorobné procesy.
Rozlišuje se několik stupňů tohoto nádoru (dle histologické diferencovanosti buněk). Na základě klinického stadia (rozlišují se 4) se poté volí nejvhodnější terapie.
Podle klinického a histologického stadia, rychlosti a délky růstu, lokalizace a přítomnosti metastází se určuje prognóza pacienta.
Tumor tvoří žírné buňky – mastocyty, které obsahují četná granula s histaminem a heparinem. Histamin způsobuje svědění, otoky, zarudnutí, vředy duodena a žaludku. Heparin ovlivňuje krevní srážení a vyvolává krvácení.
Dále se provádí ultrasonografické a rentgenologické vyšetření na přítomnost metastází.
Metastáze je druhotné, dceřiné ložisko vyskytující se v určité vzdálenosti od původního nádoru. Vzniká nejen průnikem nádorových buněk do krevních a mízních cév, ale i šířením mezibuněčnými prostory (porogenně) a přichycením nádorových buněk na povrchy orgánů v břišní nebo hrudní dutině po jejich odloupnutí z mateřského nádoru. Pokud se tyto buňky dostanou do krevních cév, putují nejčastěji do jater a plic. Při průniku do cév mízních jsou zaneseny do nejbližších mízních uzlin. Rakovinné buňky jsou v cévách v malých shlucích či jednotlivě a běžnými diagnostickými metodami je nelze zjistit. Majitelé nejsou sami schopni rozeznat, zda daný uzlík je rakovina či ne. Panuje také mnoho mylných představ o rakovině.
Vlivem genetické mutace (vyvolané karcinogeny) dojde následně k nekontrolovatelnému růstu buněk. Klinické příznaky závisí na místě nádorového bujení a míře postižení daného orgánu. V počátečních stadiích nemoci nemusíme na psovi pozorovat žádné známky onemocnění, postupně dochází k progresivnímu snižování hmotnosti, často při zachovalé nebo i snížené chuti k jídlu, dále k celkovému chátrání, matné srsti a dle postižení různých orgánů k dalším příznakům.
