Stav mléčné žlázy je nutné hodnotit v souvislosti s pohlavním cyklem, podstatné je, kdy fenka naposledy hárala, mohou se také objevit nateklé struky (nateklé cecíky). Je-li žláza nateklá bez vlivu pohlavního cyklu, může se jednat o zánět mléčné žlázy, tedy mastitidu, nebo o nádorový proces. Terapie pak odpovídá výsledku klinického vyšetření, optimálně doplněného o cytologické vyšetření sekretu mléčné žlázy.
Příznaky
Nateklé struky, bolestivost, výskyt bulky, výtok ze struků, teplota může a nemusí být.
Léčba
Prostá mastitida se řeší antibiotiky doplněnými o resorpční masti, terapie nádorového procesu je jednoznačně chirurgická. Nádory na mléčné žláze u fen jsou z 50 % benigní a z 50 % maligní. Jednoznačné rozlišení typu nádoru dovoluje až histologické vyšetření z odebraného vzorku.
V diskuzi ZÁNĚT DĚLOHY U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Hackerová.
Dobrý den, je to moc dobře zpracovaný článek.Děkuji. Můžu se zeptat na názor na kastraci feny staré 13 a půl roku? Byla jí diagnostikována cystická hyperplazie. Hárá již 2 měsíce, lehce zvýšená teplota. Jinak bez příznaků, normálně vyměšuje, normálně jí. Jen velmi špatně snáší narkózu. Na srdíčku lehká šelest, bez meditace asi vzhledem k věku normální.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka Ohnemichlová.
Naší fence bude 11 let,si rok bere léky na srdce,asi mpřes měsíc ji léčíme na počínající zánět dělohy,kolik je běžná cena operace v tomto věku a je naděje,že bude vše v pořádku, a kolik nás bude stát pooperační léčba, nyní má za sebou 2 dobrání antibiotik, a pořád trochu krvácí,trochu více pije.
Mastitida je zánět mléčných žláz vyskytující se nejčastěji u fen v prvních týdnech laktace. Jestliže nedochází k dostatečnému vyprazdňování mléčné žlázy sáním štěňat, vytvoří se zánětlivé ložisko. Může docházet i ke vzniku abscesů. V tomto případě se objevuje zarudnutí a otok mléčné žlázy, která je při doteku bolestivá. Postižený struk produkuje mnohem méně mléka, sekret je vodnatý, má nahnědlou barvu, může být i s příměsí krve. Fena je celkově apatická, má horečku, postupně ztrácí zájem o štěňata.
Léčba se neobejde bez podání antibiotik a léků proti bolesti. Z postižené žlázy je vhodné 3–4krát denně odstříkat mléko. Nikdy ho nenecháme sát štěňata, protože by mohlo dojít k intoxikaci. Na žlázu se 3 dny přikládají teplé obklady, dále se struk chladí. Výborný je také obklad z tvarohu. Protizánětlivé masti se mohou aplikovat, ale štěňata je nesmí olizovat.
Kolibacilóza je způsobena infekcí E. coli. Mezi rizikové faktory tohoto typu infekce patří špatný zdravotní a nutriční stav březí feny, nedostatek mleziva (prvního mléka), nečisté prostředí při porodu, obtížný nebo prodloužený porod, přeplněné množící zařízení, souběžná infekce nebo jiná existující onemocnění a záněty mléčné žlázy u kojící feny.
V diskuzi INJEKCE PROTI POČETÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šandorová.
Děkuji za odpověď,jen bych se ještě chtěla zeptat co to znamená,co nejdříve ultrazvuk?Za jak dlouho bude vidět,jestli je březí,pokud došlo k pokrytí dnes.Děkuji za odpověď,Šandorová,Olomouc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Ultrazvuk dokáže zobrazit plody v děloze feny po uplynutí třetího týdne od nakrytí.
V případě, kdy štěňata neodsají dokonale všechno mléko, může u feny dojít k velmi bolestivému zánětu mléčné žlázy, takzvané mastitidě. Zánět mléčné žlázy většinou zasáhne struk mezi předními končetinami, ke kterému se štěňata nemůžou delší dobu dostat, nebo naopak struk u zadních končetin, který bývá nejvíce spuštěný a k dokonalému vysání je zapotřebí pořádný podtlak.
Mastitida je bakteriální infekce z jednoho nebo více laktujících (produkujících mléko) žláz v prsou. Prvotní příčinou tohoto zánětlivého onemocnění je tedy poškození mléčné žlázy, na které pak organismus feny reaguje zánětem. To může být ve své podstatě způsobeno čímkoliv, například infekcí, mechanickým poškozením nebo nemocí jiných tkání, viz dále v textu.
K mastitidám způsobeným takzvaným městnáním mléka dochází především při odstavu štěňat. Může k němu ovšem dojít i před odstavem, není-li štěňaty z nějakého důvodu odsáváno ze struků všechno mléko. Takto přeplněné struky jsou choulostivější, snadněji se do nich dostávají bakterie z vnějšího prostředí například při odsávání či poranění struku.
Bakteriální mastitida je vyvolána bakteriemi, které se strukovým otvorem dostanou do mléčné žlázy, kde se okamžitě začnou množit, přičemž poškozují senzitivní tkáň mléčné žlázy. Bakteriální mastitida může být vyvolána i štípnutím hmyzu – výskyt těchto případů je hodně častý v létě. Bakterie se do mléčné žlázy mohou dostat také z nečisté boudy nebo pelechu, nebo vnitřní cestou krví či lymfou z nemocných tkání v těle feny.
Mastitida může vzniknout i následkem vnějšího mechanického poškození mléčné tkáně různými úrazy či poraněními. Takováto mastitida je ve svém prvotním stadiu zpravidla neinfekční, může se však velmi rychle vyvinout v mastitidu bakteriální.
Početné vrhy, nešetrné sání, poranění o vybavení výběhu a podobně mohou být příčinou vzniku bolestivých kožních erozí, prasklinek, kterými snadno proniká bakteriální infekce do nitra žlázy s následným rozvojem zánětu mléčné žlázy (mastitidy). Při vlastním zánětu bývají struky začervenalé, oteklé, na dotek teplé a velmi bolestivé. Mléko je hustší a jeho barva se mění do žlutavého odstínu, může i zapáchat. Celkový zdravotní stav samic většinou zůstává nezměněn. V menšině případů se přesto objevuje apatie, nepřijímání potravy a horečka (40 °C).
Při výskytu zánětu je nutné mláďata odstavit (a v závislosti na věku buď zajistit kojnou fenu, nebo umělé dokrmování).
Průvodním jevem každého zánětu je vysoká produkce fibrinu. Organismus si tak vytváří nespecifickou bariéru, která by po zvládnutí zánětu měla být odbourána a nahrazena regenerovanou tkání. Mastitidy jsou však doprovázeny nadměrnou tvorbou fibrinu, který se opožděně a pomalu odbourává. Nadbytečný fibrin tak pokrývá nejen místo zánětu, ale i okolní tkáň, která je nedostatečně zásobena kyslíkem a snadno se do ní zánět rozšiřuje. Vazba bakterií na fibrin znemožňuje jejich dosažitelnost pro antibiotika a výsledkem jsou recidivy, případně přechod onemocnění do chronické nebo subklinické formy. Úplného bakteriologického uzdravení po antibiotické léčbě bez podpory enzymů tak lze dosáhnout pouze ve 30 % případů.
Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.
V diskuzi VYSAZENI ANTIKONCEPCE U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bilkova.
Dobry den,chci se zeptat,jeden z veterinaru pichal antikonc. Nasi fence kazdy pul rok dva roky,ze vedlejsi ucinky to nema,po precteni vaseho clanku to asi tak neni,Jsme i jine Veterinarky a ta rika,ze je to spatne,ze ji tim ublizujem...tak jsme ji vysadily,Kdy?po kolika mesicich mame cekat harani?dekuji Dada
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Některé fenky nezačnou hárat již nikdy. U některých to bude trvat kolem třech až pěti měsíců, ale je to velmi individuální. Je zapotřebí, aby fenka vyloučila vpíchnuté hormony a začala produkovat svoje, které vyvolají hárání.
Někteří chovatelé řeší ochranu fen pomocí hormonální antikoncepce pro feny. U nás jsou nejpoužívanější injekční preparáty jako Depo-Promone, Covinan, které se aplikují feně většinou v anestru, což je klidové období mezi říjemi. Přípravky na hormonální bázi oddálí hárání minimálně o tři měsíce, v praxi však může být fenka bez říje i rok. Jako alternativa injekčních preparátů jsou k dispozici i hormony v tabletách, například Pillkan. Užívání hormonální antikoncepce se neobejde bez rizika. Veterináři varují, že injekce mohou u některých jedinců způsobit vážné choroby, například zánět dělohy nebo rakovinu mléčné žlázy. Kromě toho hrozí také glukózová intolerance, která může vyústit až v diabetes nebo přibývání na váze díky zvýšené chuti k jídlu. Některé feny se změní i v chování, jsou odtažitější a méně hravé. Proto se o užívání hormonální antikoncepce vždy poraďte s veterinářem.
V diskuzi PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Mám 4 feny NO ve věku 6, 1a pul a dvě půlroční. Ty starší trpí matnou jakoby zaprášenou srsti-šedivým popraškem, který zůstává na rukou i oblečení. Už jsem náznaky zaznamenala i u mladších. Pridávám jim lososovy olej ke granulim. Občas vařené maso s přílohou. Jak mám prosím upravit stravu nebo co přidat, aby se situace zlepšila?P.S. JSOU odcervene i odblesene, pravidelně cesane. Děkuji za radu
Mastitida u psů je jednou z nejčastějších onemocnění v poporodním období.
Příznaky
Příznaky onemocní jsou závislé na druhu mastitidy. Může se objevit i bulka na mléčné žláze.
Typy onemocnění:
katarální mastitida – tento typ onemocnění je nebezpečný, protože bez specifických zkušeností je jen velmi obtížné ho odhalit. Symptomy prakticky chybí, s výjimkou přítomnosti hlenu v sekretech. Bez včasné léčby katarální mastitidy se onemocnění rozvíjí na mastitidu katarální hnisavou.
sérová mastitida – v mléce vylučovaném mléčnou žlázou existuje zánětlivý exsudát. Tento typ onemocnění nelze zjistit bez klinické diagnózy.
vláknový typ – z mléčných žláz vytékají bílé husté fibrinové prameny.
chudá forma mastitidy – v mléce ošetřujícího psa se objevují cizí částice hnisu, které mohou mít vzhled napínacích nití nebo oddělených částí bělavého nebo nažloutlého odstínu. Mléko ve většině případů mění barvu a vůni. Při této formě mastitidy by mělo dojít k okamžitému zastavení kojení.
flegmonózní mastitida – při této chorobě se hnis hromadí ve vrstvě podkožní tkáně a šíří se ve vnitřních vrstvách kůže. Zpočátku do mléka nevstupuje, ale po rozšíření bakterií do laloků se v mléce objeví hnisavé hrudky.
abscesní mastitida – tato forma se projevuje v podobě abscesu na postižené části mléčných žláz. Je jen velmi zřídka diagnostikována.
mastitida gangrenózní povahy – je považována za nejtěžší formu onemocnění, při které odumřou tkáně prsních žláz a rozkládají se.
Co s tím dělat
K léčbě počátečních stadií mastitidy se využívá konzervativní terapie:
laserová terapie – provádí se pomocí speciálních laserových zařízení. Pro toto ošetření stačí 3–5 návštěv trvajících jeden a půl až dvě minuty.
antibiotická terapie – důležité je, aby se pes podrobil diagnostickému vyšetření k identifikaci patogenu ze sekrecí mléka a dle nálezu se následně nasazují příslušná antibiotika.
novokainová blokáda – tato metoda se používá k léčbě počátečního stadia purulentní nebo katarální mastitidy. Blokáda se provádí injekcí roztoku novokainu v postižené oblasti. Pokud je to nutné, doporučuje se po třech dnech aplikaci opakovat. Při ambulantní terapii může být blokáda provedena každé tři dny s použitím antibiotika bicilin-3.
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
V naší poradně s názvem BORDER KOLIE ŠTĚŇATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
A ješte bych se chtela prosim zeptat v jakym tydnu haraní se nejlepe nechavaji připustit nekdo říká 3 tyden nekdo 11 den tak ted newim co je pravda děkuji :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prvních 9 dní, kdy jsou vidět známky hárání na vulvě, fena nedovolí žádnému samci, aby se do ní dostal. Po těchto devíti dnech teprve přichází období, kdy to psovi dovolí. U každé fenky je tento začátek ovšem jiný a některé feny mají říji jen velmi krátkou, zvláště ty starší. Budete to tedy muset zkoušet hned od desátého dne hárání, dokud fena nepřestane být agresivní a odmitavá vůči samci.
K dispozici je komerční vakcína firmy Merial, Eurican Herpes 205. První vakcinace se provádí v průběhu hárání nebo 7.–10. den po nakrytí feny. Druhá vakcinace by měla být provedena 1 až 2 týdny před předpokládaným porodem. Revakcinace (opakované očkování) by měla být provedena v průběhu každé další březosti dle stejného schématu.
Vakcinace březích fen nechrání před infekcí, jen u nich tlumí rozvoj klinických příznaků.
V diskuzi ZÁNĚT MLÉČNÉ ŽLÁZY U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše Albrechtová.
Mám bišonku fenku 12let,má velmi nemocné srdce a ted se jí objevilzánět mlécné žlázy ze struků ji teče mléko s krví.Nejdříve měla 14 dní antibiotika a nyní bere hormony,zvěrolékař ji nedoporučuje vyjmout pod narkózou mlécné uzliny že by nemuselo srdíčko vydržet.Dělám ji masáže a odstříkávám hnědou a krvavou tekutinu ze struků.Též ji dávám chladné obklady.Myslíte že ji to přejde nebo mi napište jaká je prognóza.Děkuji za radu.Nechci aby se trápila.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti, zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu – je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Tibetská doga neboli tibetský mastif je jednou z nejstarších čistých ras zachovaných v původní podobě. První písemné zmínky o tomto psu pocházejí z období cca 1000 let před našim letopočtem.
Celkový vzhled je mohutný, těžký, dobře stavěný se silnou kostrou. Působí vážným dojmem. V tomto plemeni se spojuje majestátní síla, mohutnost a vytrvalost. Pomalu dospívá. Feny dosahují nejlepší kondice ve dvou až třech letech, psi okolo 4. roku.
Látka deslorelin dokáže u zvířat dočasně snížit hladinu samčího pohlavního hormonu testosteronu, díky tomu je utlumeno psí libido a snížena funkčnost samčích reprodukčních orgánů. Aplikaci preparátu provádí veterinář pomocí implantátoru v oblasti volné kůže na hřbetě mezi krční a bederní páteří. Účinek neplodnosti se dostaví přibližně po šesti týdnech od ošetření. Implantát je biokompatibilní, po půlroce se samovolně vstřebá a není potřeba jej vyjmout. Přínosem tohoto řešení je eliminace pomočování u vykastrovaných fen.
O vhodnosti antikoncepce nebo zákroků, jako je kastrace, se vždy poraďte s veterinářem.
Pokud již mastitida nastane, je třeba přikládat chladivé (ne ledové!) obklady a srazit teplotu (osvědčený je tvaroh, podmáslí a zázračná jsou i povidla, která jednak účinkují a jednak štěňatům nedělá problém se poté přisát, což se nadá říct například o mentolově zapáchajícím Aphlegminu). Dále je velmi důležité zatvrdlý struk rozmasírovat a hnis postupně odstříkat, jinak se utvoří absces a hnis si prorazí cestu ven mimo mléčnou žlázu.
Léčba by měla být podpořena antibiotiky, při tomto onemocnění je vždy třeba navštívit veterinárního lékaře.
Důležitá je také péče o mléčnou žlázu, která spočívá v dostatečné hygieně (omývání vlažnou vodou, heřmánkem nebo slabou dezinfekcí, například Betadine), dále je možné aplikovat chladivé a hojivé masti (Aphlegmin, Calcium panthotenicum a jiné). Podle fáze zánětu můžeme přikládat i obklady, zpočátku studené, u chroničtějšího průběhu teplé. S ohledem na závažnost se používají antibiotika – potencované sulfonamidy, enrofloxacin a podobně (častými původci zánětů jsou: Pasteurella, Klebsiella, E. coli, Streptococcus) současně s probiotiky. Konečným řešením mastitid bývá i chirurgické odejmutí žlázy. Nejlepší prevencí je dodržování hygieny, časté vyměňování podestýlky ve výběhu a kontrola stavu žlázy.
Močový měchýř je druhým nejčastějším místem výskytu nádorového procesu v oblasti močového aparátu. Častěji jsou postihovány feny okolo 10 let. Maligní tumory se vyskytují častěji než benigní, objevují se především transitional cell karcinom a skvamózní karcinom. Velmi častá je tvorba metastáz, a to především do regionálních mízních uzlin, plic, jater a sleziny.
Nejčastějšími klinickými příznaky jsou hematurie, dysurie, polakiurie, výskyt chronických cystitid.
Léčba spočívá v chirurgickém odstranění masy, popřípadě nasazení chemoterapie. Prognóza je infaustní (nepříznivá), doba přežitelnosti se pohybuje kolem 6 měsíců.
Pokud existuje nějaká zdravotní příčina, jejímž následkem je mimo jiné i snížené libido, většinou dojde po vyřešení zdravotního problému k opětovnému zvýšení sexuálního apetitu psa. Nicméně v případě, že je pes jinak zcela zdráv a o jakékoli feny kdekoli v prostředí nejeví zájem, není vhodné jej z genetických důvodů používat v chovu. Alternativním způsobem oplodnění může být i umělá inseminace, ke které se ale ze strany psa přistupuje kvůli důvodům: nezkušenost, plachost (pes odmítá krytí v cizím prostředí, je starší, atd.), ortopedické poruchy na páteři či zadních končetinách či poranění genitálií.
Zdroj informací: Nemoci psa a kočky II. Díl (Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš)
