Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
Téma

MAINSKÁ MÝVALÍ NEMOCI

Chovatelské stanice

Chovatelských stanic mainských mývalích koček existuje několik, lze je najít například na internetu prostřednictvím vyhledávače. Chovatelské stanice nabízejí koťata k odběru s průkazem původu nebo bez průkazu původu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: mainská mývalí nemoci

Neustálé drbani
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Mainská mývalí nemoci
Počet odpovědí: 1

Standard plemene

Mainská mývalí kočka se řadí ke středním až velkým polodlouhosrstým plemenům. Tělo by mělo být svalnaté a dlouhé s širokou hrudí. Krk je středně dlouhý, u kocourů silnější než u koček. Tlapky jsou velké a kulaté s huňatými chomáčky mezi prsty. Ocas by měl být stejně dlouhý jako tělo a pokrytý dlouhou splývavou srstí. Hlava je v porovnání s tělem malá. Oči mají být velké, kulaté a posazené šikmo, jejich barva bývá zelená, zlatá či měděná. Bílé kočky mohou mít oči modré nebo nestejně barevné. Mainka má velké, vysoko postavené uši, jež jsou u kořene široké a na koncích zašpičatělé. Srst mainské mývalí kočky je hedvábná a příjemná na dotek. Na přední straně těla je srst o něco kratší než na zadní. Co se týče barvy, povolené je modré, zlaté, červené, bílé, krémové, černé, stříbrné, želvovinové a modře želvovinové zabarvení nebo tečkovaná, mramorová či tygrovaná kresba. Maine Coon cat mívá často bílý límec, rty nebo bradu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: Exem u kočky???

Dobrý den máme doma kocoura je to britka krizena s mainskou myvali vždy jsem byla pyšná na to jak je krásná ale její srst začala plstnatet. Po vyholeni jsem našla na kůži nějaký exem připomíná mi to lupenku. Chování kocoura se nijak nezmenilo ani se nedrbe jen už není krásný a už vubec ne příjemný na dotek. Nevite co by to mohlo být?
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Kočičí svrab
Počet odpovědí: 6

Kočka s průkazem původu nebo bez něj

Před výběrem kotěte se pečlivě seznamte se standardem plemene, abyste věděli, jak má správná mainka vypadat a jak se má chovat.

Chovem se zabývá velké množství chovatelských stanic, takže je potřeba pečlivě vybírat. Napovědět vám mohou webové stránky, rovněž se zajímejte o reference u ostatních chovatelů tohoto plemene.

Vždy chtějte vidět rodiče koťat, u kterých si kromě chování všímejte také stavu srsti a toho, zda působí celkově zdravým dojmem.

Orientační cena mainské mývalí kočky určené na chov s průkazem původu se pohybuje v rozmezí 7–30 tisíc Kč. Navzdory relativně vyšší pořizovací ceně je o mainské mývalí kočky v České republice mimořádný zájem a počet chovatelů tudíž rok od roku roste. Není se čemu divit, svým robustním tělem budí pozornost. Díky atraktivnímu vzhledu, který se snoubí s milou povahou, se tato kočka pro mnohé chovatele stává osudovým plemenem, jemuž zůstanou věrni po celý svůj život.

Lze koupit i kočky bez průkazu původu, jejich cena se pohybuje kolem 4 tisíc Kč.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: psí nemoci vyrážka foto

Dobrý večer chci se zeptat co to může být?
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Psí nemoci vyrážka foto
Počet odpovědí: 14

Chov

Mainské mývalí kočky mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi si dokážou vytvořit velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainky bývají většinou hodně mazlivé, jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě že každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi mainkami najdou takové, které se místo chování v náručí majitele raději uvelebí v jeho těsné blízkosti. Velmi dobře se snášejí s ostatními kočkami, dokonce i se psy. Rády se zapojují do všech činností svého páníčka, avšak nejsou vlezlé.

V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, z níž si udělají „naběračku“. Dalším specifikem této kočky je spaní na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tak adaptovali na drsné podmínky prostředí, v němž žili. Ve spánku bývá často schoulená do neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodné její tiché mňoukání, které někomu může připomínat holubičí vrkání.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: Re: Re: Re: psí nemoci vyrážka foto

Ano, určitě na veterinu. A čekejte, že to bude na vícekrát.

Zdroj: diskuze Psí nemoci vyrážka foto
Počet odpovědí: 14

Přenos nemocí na člověka

Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.

Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.

Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.

Zdroj: Mýval severní

Diskuze: Re: beta bojovnice nemoci

ja taky je to nomalni

Zdroj: diskuze Beta bojovnice nemoci
Počet odpovědí: 4

Povaha

Zřejmě díky impozantnímu vzhledu a klidné a milé povaze představují mainské mývalí kočky v současnosti jedno z nejoblíbenějších plemen. Nejsou pasivní, ale ani přehnaně aktivní. Jsou zvědavé, ale ne vlezlé.

Mainky jsou velmi tolerantní a nedělá jim problém snášet děti, návštěvy a ostatní zvířata. Jedná se o společenské a přítulné plemeno: jsou mazlivé, milují drbání, rády leží ve vaší těsné blízkosti a vydrží se s vámi dívat třeba na celý film; nutně nevyžadují delší nošení nebo ležení v klíně.

Mainky jdou v bytě tam, kam jde jejich majitel. Zároveň však nevyžadují přímý kontakt, jsou spíše zvědavé a zajímá je vše, co se v domácnosti děje. Členy rodiny neobtěžují ani hlasitými projevy, jejich mňoukání je velmi tiché.

Mainka sice není nijak zvlášť závislá na svém páníčkovi, přesto je jí lépe ve společnosti další kočky, případně psa. I když velkou část dne prospí, potřebuje společníka ke hrám. Mainky jsou velmi hravé a často si hrají až do pozdního věku. Rovněž jsou velmi inteligentní a lecčemu se naučí (i otvírat dveře). Dokonce rády aportují a některé také milují vodu.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: Re: Re: psí nemoci vyrážka foto

No má to na ocásku a má to takové zduřelé... Takže na veterinu nejspíš že?

Zdroj: diskuze Psí nemoci vyrážka foto
Počet odpovědí: 14

Nemoci

Hned na úvod je třeba podotknout, že by čistokrevná koťata s průkazem původu z chovatelských stanic měla být odchovávána na zdravých rodičích a vyšetřena. V dnešní době je však chovatelů koček tolik a je tak velká poptávka po tomto oblíbeném plemeni, že mnozí genetické testování neprovádějí.

Mezi nejčastější genetické nemoci patří:

  • Polycystické onemocnění ledvin: Dědičné onemocnění, které se často vyskytuje u oblíbených plemen koček, nejčastěji u koček exotických a perských. Onemocnění se projevuje až po určité době, kdy jsou ledviny vyplněny cystami, jež brání jejich správné funkci. Jedná se o nevyléčitelné chronické onemocnění, které lze diagnostikovat pomocí USG (sonografické vyšetření) ve věku kolem 8–12 měsíců, kdy jsou cysty již detekovatelné, nebo pomocí genetických testů, jež potvrzují gen PKD1 zejména u koček perských, exotických a jejich kříženců. Pro ostatní plemena nemá tento test vypovídací hodnotu. Onemocnění se dědí, v populaci se vyskytují nosiči alely autozomálně dominantní, kteří nevykazují onemocnění, ale přenášejí ho. Jestliže se zkříží takovíto dva jedinci, jejich potomci budou 1 : 1 nosiči a nemocní. Choroba se projevuje selháním ledvin, anorexií, apatií, nechutenstvím, hubnutím, uremickým zápachem, zhoršenou kvalitou srsti, nadměrným pitím a močením. Nejčastěji se projevuje kolem sedmého roku života.
  • Deficit pyruvátkinázy: Onemocnění způsobené deficitem enzymu pyruvátkinázy, jež je autozomálně recesivně dědičné, což znamená, že příznaky nemoci mají pouze jedinci, kteří zdědí po obou svých rodičích zmutovaný gen (to odpovídá cca 25 % vrhu). Jedná se o hemolytické onemocnění, jež se vyznačuje sníženou životností erytrocytů (červených krvinek). Projevuje se únavou, anémií, hubnutím a zvětšováním břicha. Screeningový test na deficit pyruvátkinázy se doporučuje provádět především u chovných koček plemen se zvýšeným výskytem takto zmutovaného genu (sem patří i kočka mývalí).
  • Hypertrofická kardiomyopatie (HCM – hypertrophic cardiomyopathy): Onemocnění, jež postihuje jak zvířata, tak lidi. Projevuje se v různém věku jako důsledek srdečního přetížení způsobeného hypertrofovaným (zvětšeným) srdcem. Jedná se o zvětšení srdečního svalu, nejčastěji levé komory. Plemenné predispozice k dané chorobě mají mainské mývalí kočky, britské kočky, norské lesní kočky, ragdollové a další. Odhaduje se, že v populaci koček je až 20 % nemocných. Nemoc postihuje nejčastěji kocoury ve věku okolo 6 let, výjimkou ale nejsou ani koťata stará 6 měsíců. K projevům se řadí šelesty na srdci, zadýchávání, kašel a cyanóza sliznic. HCM vzniká také jako následek jiných onemocnění, například vysokého krevního tlaku nebo zvýšené činnosti štítné žlázy, a projevuje se obvykle u starších pacientů. Onemocnění lze potvrdit pouze echokardiografickým vyšetřením u veterináře kardiologa, u mírných forem HCM nejsou klinické příznaky zjevné a ani kardiologické vyšetření nemusí mít vypovídací hodnotu. Genetický screeningový test je určen hlavně pro mainské mývalí kočky, vyšetřovat by se měly chovné kočky a jejich koťata.

Běžné nemoci, jež se u kočky vyskytují v průběhu jejího života, by se měly vždy konzultovat s veterinárním lékařem.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: maltézský psík a jejich nemoci

ma na kuzi cerne skvrny,je to neco zavaznehoda

Zdroj: diskuze Maltézský psík a jejich nemoci
Počet odpovědí: 0

Popis

Jedná se původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotný název kočky. Toto plemeno se v průběhu let rozšířilo i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Mainské mývalí kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé přídavné jméno, a sice mývalí, získala kočka díky svému chocholatému ocasu, jenž nápadně připomíná ocas medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický.

Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala. Aby kočky unikly před Velkou francouzskou revolucí, poslala je do Ameriky. A zde z nich postupně vzniklo současné plemeno. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Mainská mývalí kočka (anglicky Maine Coon cat) má několik charakteristických znaků: velký huňatý ocas připomínající ocas mývala (anglicky coon, racoon), dlouhé obdélníkové tělo, širokou hruď a na uších štětičky jako rys. Její tělo musí být hlavně harmonicky vyvážené. Když je kočka dlouhá a má krátké nohy, je to špatně.

Mainka se může vyskytovat ve všech přirozených barvách (stejně jako kočka domácí), s kresbou i bez kresby. Exotické barevné odstíny (lila, skořicová, čokoládová, plavá, barmská či s odznaky) nepřipadají v úvahu, takto vybarvené kočky nejsou zapsány do chovu.

Naopak barva očí může být různá, a dokonce se může s věkem měnit. Koťata se rodí s modrýma očima a teprve za pár týdnů získávají oči svoji stálejší barvu, například oranžovou. Ta se časem (kolem prvního nebo druhého roku) může ještě změnit v zelenou.

Mainka má polodlouhou srst, což může řadu lidí odradit. Avšak péče o její hedvábnou a měkkou srst není nikterak náročná. Záleží na kvalitě srsti konkrétního zvířete. Pokud má kočka opravdu kvalitní srst, stačí ji jednou za měsíc pořádně vykartáčovat.

Srst mainské mývalí kočky se ovšem může poměrně hodně mastit v souvislosti s hormonálními změnami. Přehnané maštění srsti u ocasu se někdy může objevit u kocourů, ale to lze jednoduše vyřešit dětským pudrem.

Mainská mývalí kočka dospívá poměrně pozdě, asi až ve třech letech. Mainky jsou velmi klidné a ve srovnání se štíhlými aktivními krátkosrstými kočkami (bengálka nebo habeška) to nejsou žádní běžci. Řadí se však mezi zdatné skokany: z místa vyskočí skoro do dvoumetrové výšky.

Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 m. Hmotnost kastrátů může být dokonce až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná váha se pohybuje kolem 6–7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Středně dlouhé končetiny jsou zakončeny velkými kulatými tlapami. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (vytváří tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní, je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má mainská mývalí kočka polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Její srst totiž není náchylná k plstnatění. Jedná se o hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene se akceptuje skoro každá barva a vzor srsti. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností těchto koček je jejich mňoukání. Vzhledem k velikosti mainek bychom předpokládali pořádný „hlas“, jejich mňoukání však připomíná spíše holubičí vrkání.

Hlava by měla být středně dlouhá i široká se čtvercovým nosem a silnou bradou, lícní kosti vysoce nasazené.

Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů, které vyrůstají z vnitřní strany. Jsou posazené daleko od sebe, mají širokou základnu, na koncích jsou špičaté a zakončené štětinkami.

Jak již bylo řečeno, pro mainské mývalí kočky je typická hustá, mírně mastná srst (aby odpuzovala vodu). Žádoucí je límec kolem krku a chocholatý ocas.

Tělo je velké, silné a svalnaté s dlouhýma velkýma nohama a velkými oblými tlapkami.

Zdroj: Mainská mývalí kočka

Diskuze: nemoci bety bojovnice

Má něco bílého kolem pusy a očí.
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Nemoci bety bojovnice
Počet odpovědí: 0

Kašel

Naopak toto onemocnění je spíše typické pro menší plemena, které často trpí chronickými bronchitidami.

Zdroj: Nemoci starých psů

Diskuze: Nemoci křečků

Dobrý den potřebovala bych poradit s mim křečkem byla u veterináře dala ji 3 iňekce nanachlaženi ale záse mi piska nevíte čím to je ?

Zdroj: diskuze Nemoci křečků
Počet odpovědí: 0

Nemoci přenosné na člověka

Nemoci, jimiž se můžeme od psů nakazit, se odborně nazývají zoonózy. I když celkově známe téměř 150 takovýchto nemocí, důležité je, že v naší zemi se vyskytují jen některé z nich. Největší nebezpečí pro nás představuje vzteklina. Kromě ní nás ohrožují nemoci přenosné některými parazity, bakteriemi a některé plísně. Nejčastěji diskutovanými nemocemi jsou kromě již zmíněné vztekliny také leptospiróza a atoxokaróza.

Mnoha nákazám zvířat můžeme předejít očkováním, ať už povinným, či nepovinným. Doporučuje se také pravidelná kontrola trusu, případně odčervení zvířat přibližně každé tři měsíce. Při soužití se psem v jedné domácnosti je nejdůležitější dodržovat zvýšenou osobní hygienu, zvýšenou navíc v případě, že v domácnosti je nastávající maminka, malé dítě nebo starší lidé, protože ti mají slabší imunitu.

Zdroj: Psí nemoci

Diskuze: Re: beta bojovnice nemoci

Dobrý den, mám stejný problém.. jak jste ho vyřešili?

Zdroj: diskuze Beta bojovnice nemoci
Počet odpovědí: 4

Nemoci

Pokud přikrmujete stravou s živočišnou složkou, mohou se u ryb objevit vnitřní paraziti, převážně hlístice. Poznáte to podle toho, že se ve výkalech krunýřovců objevují vajíčka těchto parazitů.

Zdroj: Krunýřovec

Nemoci kloubů – záněty

Patří k nejčastěji se vyskytujícím onemocněním pohybového aparátu. Mohou se vyskytovat samostatně, ale často se navzájem kombinují.

K nejčastějším příčinám patří mechanická traumata, přechod zánětu z okolní tkáně, celkové infekční onemocnění organismu nebo následná infekce po zranění. K zánětu může dojít i po celkovém fyzickém přetížení organismu.

Obecně se objevuje silná bolestivost, otok a teplota postiženého místa, kulhání, neochota k pohybu a porucha funkce.

Prognóza je nejčastěji příznivá, může však být i nejistá.

Zdroj: Psí nemoci

Vliv nemocí na srnčí maso

Zvěřina je v České republice velmi oblíbeným pokrmem, obzvláště na podzim, kdy je lovecká sezóna na vrcholu. Vždy je ale dobré znát původ zvěře, kterou konzumujeme. Ne totiž každý lovec nechá skolenou zvěřinou vyšetřit a konzumace masa z nakažené srny/srnce, může člověku způsobit řadu zdravotních problémů. Pokud chceme zabránit konzumaci nemocného srnčího masa a nejsme myslivci, je vhodné zvěřinu kupovat ze speciálních jatek, od majitelů honiteb (pokud nechal zvěřinu zkontrolovat).

Zdroj: Nemoci u srnek

Náchylnost čivav k nemocem

Čivavy patří v současnosti k takzvaným trendovým zvířatům. Trh si je žádá velmi často, neboť jsou to psi, kteří se díky své velikosti vejdou do tašky i do garsonky v paneláku. Bohužel toto plemeno bývá náchylné na některé choroby. Mezi nemoci, které jsou v souvislosti s čivavami často zmiňovány, patří luxace pately, epilepsie, hydrocefalie nebo srdeční nedostatečnost či hypoglykémie.

Některé nemoci mohou být genetického původu, takže je možné je eliminovat při páření. Toto malé plemeno například trpí na vnitřní luxaci čéšky, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, nejmírnější stupeň se projevuje po náročné zátěži, kdy pes poškozené noze začne odlehčovat.

V některých případech se u čivavy může projevit odontolitiáza, což je zánět dásní.

Zdroj: Nemoci u čivavy

Paraziti srnčí zvěře

Srnčí zvěř napadají střečci (dvoukřídlý hmyz). Jejich larvy se pak vyvíjejí v podkoží, nebo v nosních dutinách a hltanu nejen u srnek ale i u dalších zvířat. Právě tyto larvy vyvolávají střečkovitost. Dospělé mouchy jsou již neškodné.

Zdroj: Nemoci u srnek

Nemoci tlapek u starých psů

U starých psů, stejně jako u těch mladších se může objevit řada onemocnění tlapek. Na tlapkách se může objevit zánět, tlapky mohou být odřené, polštářky na tlapkách mohou být různě popraskané, nebo jinak poraněné. Záněty mohou být také mezi prsty. Všeobecně u těchto problémů platí, že psa velmi trápí, jsou mu nepříjemné, a proto si tlapky třeba častěji olizuje, také se méně pohybuje, obzvlášť když je tlapka bolestivá, někteří psi bolestí také ztrácejí chuť k jídlu a mohou být apatičtí, ale i agresivní. U starých psů opět bývají někdy tyto změny chování psa mylně zaměňovány za příznak stáří. Majitel se domnívá, že pes trpí nějakou stařeckou nemocí a přitom má třeba jen poraněnou tlapku.

Zdroj: Nemoci starých psů

Nemoci srnčí zvěře

Srnčí zvěř se řadí ke spárkaté zvěři (spárky = pazneht těchto zvířat). Kromě srnce obecného se ke spárkaté zvěři řadí také jelen lesní, daněk evropský, jelen sika, jelen běloocasý, los evropský, muflon, kamzík horský, koza bezoárová, a dokonce i prase divoké. Většina těchto zvířat je v České republice lovená pro jejich zvěřinu a případně kůži. Konzumaci jejich masa ale mohou ohrozit nemoci spárkaté zvěře. Mezi něž patří mor prasat (100 % úmrtnost nakaženého jedince), slintavka, sněť slezinná (přenosná na člověka), aktinomykóza (plíseň), motoličnost (motolice, nepřenosná na člověka), střevní červivost, plicní červivost, svalovčitost (černá zvěř), střečkovitost (svalovina se dá jíst po odstranění napadených částí), zevní cizopasníci (komáři, muchničky, atd.).

Zdroj: Nemoci u srnek

Snížená funkce štítné žlázy

Takzvaná hypotyreóza se obvykle u psů projevuje kožními problémy, zhoršenou kvalitou srsti, náhlým přibíráním bez zjevné příčiny, apatií. Hypotyreóza se u psa pozná z krevních testů. Tento zdravotní problém se dá léčit.

Zdroj: Nemoci starých psů

Zdraví králíka

Zakrslí králíci jsou obvykle chováni jako domácí mazlíčci, takže jejich ztráta v důsledku nemoci (obzvlášť pokud ta nemoc má ošklivý průběh) u majitele jistě vyvolá lítost a smutek. To samozřejmě může cítit i chovatel králíků pro jejich maso, i když asi z jiných důvodů. Zde se nepředpokládá, že by si vybudoval ke králíkům citový vztah. Pravděpodobně ho ale i tak ztráta zasáhne, navíc se jistě objeví obavy z nakažlivosti nemoci, protože králíka domácího mohou zasáhnout různé velmi nakažlivé nemoci, které se snadno rozšíří i k dalším králíkům. A pro chovatele je pak taková ztráta ještě větší. Ztráta celého chovu může chovatele velmi poškodit, a proto je lepší řadě nemocí předcházet, případně pokud je to nutné umístit nemocného králíka do karantény. Chovatelé, kteří mají své králíky v králíkárnách, by alespoň dvakrát ročně měli králíkárny dezinfikovat. Dezinfekce králičích klecí může být jistou prevencí před šířením různých onemocnění. K dezinfekci králíkáren se často užívá chloramin a chlorové vápno.

Chovatelé se tedy obávají řady více či méně závažných onemocnění, jako je například:

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

NEŠTOVICE

Jedná se o virové onemocnění. Neštovice nepatří v České republice k častým onemocněním králíků, objevují se jen zřídkakdy.

Projevy

Projevy této nemoci jsou stejné jako u lidí, u králíka se na místech, kde nemá srst a na sliznicích, objevuje vyrážka a strupy, které velmi svědí.

Příčiny

Nejčastější příčinou je přímý kontakt s jiným nakaženým králíkem, který tento vir může dál roznést do chovu.

Léčba

Neštovice jsou u nás velmi vzácné a u králíků se dají těžce léčit. V případě, že se objeví v chovu, tak je u nich vysoká úmrtnost. Léčbu musí stanovit veterinář.

Prevence

Jedinou prevencí je nevystavovat králíky kontaktu s jiným nakaženým králíkem.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

NEKROBACILÓZA

Jedná se o bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Fusobacterium necrophorum. Toto onemocnění se obvykle projeví u králíků, kteří mají oslabený organismus.

Projevy

U tohoto onemocnění se tvoří velká ložiska na nose a pyscích králíka. Pokožka je zde oteklá, bolestivá a namodralá. Typické je také zvýšení teploty. Pokud není nemoc od počátku léčená, tak se začne projevovat i na pohlavních orgánech a svalstvu. U králíků se také vyvine zápal plic.

Příčiny

Králík se obvykle nakazí prostřednictvím infikovaného krmiva, nebo vody, případně trusem. Bakterie se do těla králíka dostanou přes drobné poranění pokožky, případně trávicím systémem.

Léčba

Léčba této nemoci je možná, ale musí proběhnout co nejdříve. Obvykle veterinář předepíše vhodná antibiotika a nějaké přípravky na ošetření pokožky králíka.

Prevence

Vypuknutí této nemoci může zabránit zvyšování imunity (například prostřednictvím vitamínů, sledováním jejich množství ve stravě), důležité je také, aby králíkárny byly čisté a dezinfikované.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

Ing. Romana Šebková


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU