LEK NA ODCERVENI RYBEK a nejen to se dozvíte v tomto článku. Neonky jsou tím pravým pro akvaristy, kteří milují nápadné druhy rybek. Pohybují se ve středních a spodních částech nádrže a díky jejich neonovým pruhům je lze jen velmi těžko přehlédnout.
Neonky
Neonky patří k velké čeledi Charaicidae, podčeledi Tetragonopterinae, která je systematicky zařazena do nadřádu Characoidea řádu Characiformes (tetrovité). Většina těchto druhů se vyznačuje relativně podlouhlým tělem. Nápadné jsou u těchto rybek takzvané tukové ploutve v zadní části hřbetu nebo u kořene ocasní ploutve, i když ne u všech druhů teter se tyto ploutve vyskytují. Jejich funkce je doposud záhadou. Jedná se o klidné hejnové rybky, které jsou všežravé, ale v žádném případě nepoškozují rostliny. Ve srovnání s jinými čeleděmi (například živorodky, cichlidy) je pro tyto druhy typická produkce jen velmi malého množství tělesných odpadů. Proto se obzvláště tyto rybky doporučují do společenských nádrží a lze je po právu nazvat klenoty. Neonky jsou podobně jako stejně velké hejnové rybky mírumilovné a nemají žádné velké nároky na prostor v nádrži. K ostatním rybkám se chovají mírumilovně a celkově vzato se chovají velmi řádně.
Doporučuje se chovat neonky ve skupině o minimálním počtu 10–12 kusů, protože chování těchto rybek v nádrži souvisí i s jejich počtem. Pokud jich chováme menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny pak ale vytváří takzvané školy, které se čile pohybují ve střední části, někdy si dokonce vyberou i určité místo, na kterém si od toho věčného plavání na chvíli odpočinou.
Neonky vyžadují čistou vodu s velkým obsahem kyslíku. Vedle filtrace je proto důležitá i její výměna, kterou provádíme v týdenních intervalech. Množství vyměněné vody odpovídá asi 20 % ocelkového objemu nádrže. Rozdíl teploty vyměňované vody by neměl být větší než 2 °C. Výsledky této pozorné péče se pak objevují jak v dobré zdravotní kondici a vybarvení jednotlivých exemplářů, tak skýtají dobré záruky pro další úspěšný odchov těchto rybek.
Při zařizování nádrže bychom měli dbát na to, aby se nám podařilo vytvořit prostředí, které co nejvíce odpovídá původnímu místu výskytu těchto krásných rybek. Vhodnější než místo na plném slunci je místo s nepřímým osvětlením. Pro chov neonek se dnes převážně upřednostňují nádrže lepené pomocí černého silikonu, který má oproti průhledným materiálům tu výhodu, že jím neprorůstají řasy. Ideální akvárium by mělo mít minimálně obsah kolem 80–120 l. Vhodné je nepříliš intenzivní osvětlení a osázení malými druhy rostlin. Rostliny vytváří nejen důležitou část biotopu nádrže, ale podílí se také na celkovém dojmu atmosféry a krásy tohoto podvodního světa.
Ve svém příspěvku BETA BOJOVNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emička Eliášová.
Jaké jméno je pro Betu vhodné ? Pro kluka?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bety.
Nevím jak moc jsou jména vhodná pro rybičky když na ně stejně nesliší ale já rybek vystříídala hodně takže ti poradím z nějakých jmen ktere jsme měli :
Beta Samec: Blue
Paví očko Samec: Franklin
Beta Samice: Andy , Perla , Střela , Bluinka ( a promoji další betu Endží)
Paví očko Samice : Endží , Ginger
Samo sebou mužeš dat rybce jakekoliv jmeno nebo vyber s kalendaře
Toto je perla
Koťata se odčervují podobně jako štěňata, což znamená brzy po narození společně s matkou. První odčervení se provede ve věku 14 dní odčervovací pastou, další odčervení vždy po 14 dnech a od 3 měsíců věku koťat se odčervuje každé 3 měsíce.
Ve svém příspěvku NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobrý den, můžete my někdo prosím poradit, co nejrychleji, co se stalo s mým Betakem a co udělat s akvarkem, vybavením a ostatními rybami? Před cca třemi týdny jsem koupila vše včetně rybiček od paní, která rušila chov po půl roce. Zprovoznili jsme vše dle rád a návodu na webu. Jednalo se o ancitruse, jednoho samce Bety a tři samice Bety. Druhý den jsme nakoupili 6 neonek a dvě živé rostliny. Vše bylo ok, předevčírem zmizel betak, ráno přišel na jídlo a pak jsem ho neviděla. Včera ráno byl mrtví. Má děravé ploutve a na těle ohromné bílé fleky. Ostatní ryby zatím dobré. O jakou nemoc se může jednat? Jak mám ošetřit Akvarko, jaké léky mám koupit a co s tím, abych je zachránila? Jsem naprostý začátečník, budu ráda za Vaše rady. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel G..
Jestliže se jednalo o rybky "Bety" - jinak také zvané beta bojovnice, mohlo dojít k tomu, že se prostě mezi sebou usmrtily. Tyto pestré rybky pocházejí původem z Malajsie a používaly se zde k sázkovým zápasům - něco jako kohoutí zápasy......Tento druh ryb není vhodný do společných hejn - tedy do společnosti ostatních rybek, jako jsou neonky a podobně, neboť ostatní ryby napadá a v podstatě usmrcuje. Rvou se i mezi sebou - v profesionálních chovech se dokonce chovají sice v jedné nádrži ale oddělené - rozdělené do samostatných oddělení.
Bílé skvrny by mohly znamenat nějaké plísňové onemocnění, ale vzhledem k rychlému konci - úmrtí ryby, soudím, že bílé fleky vznikly ožíráním již mrtvého těla ostatními betami.
Není rybička jako rybička - je třeba si také o jednotlivých druzích něco dohledat.....
Hodně štěstí ..... G.
Dospělý pes by měl být odčerven alespoň jednou za 3–6 měsíců, a to nejen, když jsou u něj objeveni parazité. Ty lze vypozorovat ve stolici v podobě vajíček či jiných stadií vývoje. Veterinář provádí takzvané koprologické vyšetření, tedy vyšetření trusu, kdy zjistí daného parazita a jak s ním nejlépe bojovat. Nejedná se o povinné vyšetření, ale chovatelé, kteří myslí na prevenci, běžně dodržují alespoň 6měsíční pravidelnost kontrol i bez náznaků potíží.
Frekvenci odčervování určuje veterinární lékař také na základě plemene, velikosti a věku psa, jeho zařazení a využití, rozhodující může být rovněž styk s hospodářskými zvířaty, u nichž se běžně vyvíjí cizopasníci přenosní na psy. Optimální frekvence odčervení psa může být 3x za rok, tedy každé 4 měsíce. Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.
V praxi se psi většinou odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, a to v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14 dnech odčervení zopakovat. Při stanovení frekvence odčervování je nutné přihlédnout k využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, jaký je počet psů v domácnosti, zda je v domácnosti malé dítě a podobně.
Bohužel přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů, nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou následně zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.
Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na
Jak je známo, nejlepším způsobem léčení nemocí je vždy prevence. Vedle jiného i proto, že vlastní léčba nebývá často jednoduchá a v řadě případů bývá i neúčinná. Zdraví vašich rybek záleží v první řadě na podmínkách, které jim vytvoříte, a na několika málo zásadách, které se určitě vyplatí dodržovat.
1. Nakupujte rozvážně
Velké množství ryb v akváriu, takzvané přerybnění, je nejčastější začátečnickou chybou. Nepodlehněte tedy touze koupit si každou rybku, která se vám líbí. Další velkou chybou je, že koupíte rybu, aniž byste věděli, jak moc vyroste, nebo neznáte podmínky, které je potřeba pro její chov vytvořit. Může se pak stát, že se původně roztomilá rybička bude v padesátilitrovém akváriu dost tísnit. V přerybněném akváriu se také velmi snadno hromadí ve vysokých koncentracích škodlivé látky, hlavně sloučeniny dusíku. A v neposlední řadě rybky nemají potřebný klid, překážejí si, voda je takzvaně vydýchaná.
2. Karanténa
Velmi častým zdrojem nákazy bývají nové kusy nebo i rostliny vysazené přímo do akvária. Ryby je vhodné umístit na několik týdnů (minimálně 2, nejlépe 6) do karanténní nádrže, než se stanou součástí vašeho akvária. Rostliny je pak dobré před vysazením do akvária opláchnout v roztoku hypermanganu nebo v jiné dezinfekci. Pokud objevíte nemocné jedince, včas je ze společné nádrže odlovte a izolujte v karanténě.
3. Dezinfekce
Používané pomůcky (síťky, odchytové zvony, stěrky na řasy a podobně) pokud možno nepřenášejte mezi jednotlivými nádržemi bez předchozí dezinfekce. Vždy a důsledně dezinfikujte pomůcky, které přišly do styku s nemocnou rybou nebo jste je použili v karanténní nádrži. Nejdostupnějším a nejjednodušším způsobem, jak se zbavit velkého množství patogenů, je dezinfekce varem. Aby byla dezinfekce účinná, nechte nástroje vařit minimálně 30 minut. K dezinfekci je možné také použít manganistan draselný (KMnO4, hypermangan). Tuto fialovou krystalickou látku běžně koupíte v lékárně. Při koncentraci 0,2 % (to je 2 g KMnO4 ve 100 g vody) má antiseptické účinky. Můžete použít i vyšší koncentrace, ale jen velmi opatrně, při vyšších koncentracích má totiž hypermangan keratolytické účinky (leptá kůži). Další metodou je použití 3% roztoku peroxidu vodíku.
4. Omezování stresu
Stres a šok nesvědčí rybám úplně stejně, jako jsou nepříjemné pro člověka. Snažte se tedy vyvarovat náhlých změn v prostředí akvária. Máme na mysli například náhlou změnu intenzity osvětlení, skokovou změnu teploty či chemismu vody, klepání na sklo, nešetrné přelovení a celou řadu dalších nepříjemných zásahů, které mohou vést k propuknutí choroby.
5. Potrava
Pestrá a bohatá strava je zcela jistě základem dobrého zdravotního stavu vašich ry
Ve svém příspěvku EKZÉM U PEJSKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
dobrý den, chtěla bych poradit,mám dvou letou fenku kříženec jezevčík a čivava. Asi před rokem se jí objevily stroupky na ocase a zase jí zmizely.Do roka se jí objevily znovu na ocese a na křížích. Byla jsem na veterině,poprvé to bylo léčené jako zánět kůže.dostala antibiotika a tablety proti škrábání.Po třech týdnech se to objevilo znovu.Koupila jsem na radu šalvěj a dělala jsem jí koupele,co druhý den.Zmizelo to,ale asi za 14 dní se to objevilo znovu.Takže zase veterina a tentokrát to byla reakce na bleší kousnutí.No at to zkrátím,pes se stále kouše na zadních partijích a líže se kolem konečníku.Má i vyčištěné žlázky,ale dělá to stále. ono to vypadá že má blechy ale žádné jsem nenašla. Kolikrát se stane že poskočí a dívá se k ocasu co to bylo. má ohraničenou vyrážku jen na těch křížích a nikde jinde.potřebuji radu co dál.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzka.
Je mozne ze ma blesky , ktere nevidite.Znam tento pripad nahore u korene ocasu si delaji nejcadteji hnizda.Srst u kazdeho pejska je tam hustsi a hrubsi.Idealni misto.Jsem velice spokojena s timto pripravkem.Je to tedy na objednani z Anglie a zasilku Vam poslou ze Singapuru.Je to na veskere parazity ktere mohou milacci mit.Uzasne.Ja objednavam podle vahy vetsi baleni ktere je na vahu pejska od 20 kg.Je to pro ne ptevence I jako odcerveni, nemaji zadne blechy, kliste na nich uschne ani se nezakousne.Je to I na srdecni cervy.Vazne super.Posilam svuj email:zuzka.zulik@gmail.com nevim jestly se da odkaz zverejnit ale poslu Vam to v emailu, pokud napisete
Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je velice rozšířená mírumilovná hejnovitá rybka, jedna z nejoblíbenějších ryb mezi akvaristy. Na boku má svítivě modrý pruh, spodní část těla je červená (od hlavy až po ocas), ve svítivých modrých pruzích na obou bocích jsou droboučké zářivé částečky, které odrážejí světlo podobně jako reflexní páska na bundě. Ve své domovině totiž tyto neonky obývají tmavé pralesní potoky a reflexní pruhy jim pomáhají, aby neztratily kontakt s hejnem.
Pozor na množství dusitanů ve vodě. Neonka červená miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Začínající akvaristé ji mohou zaměnit s tetrou neonovou (neonka obecná).
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud se jich chová menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky, přičemž plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Nikoliv stísněné prostředí. Vhodné je osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý s volným prostorem. Je tedy dobré osadit 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál o zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, nadto lépe vynikne také jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy – patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte málo, ale častěji.
Neonku červenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů; cena se pohybuje okolo 12 korun za kus.
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jestli bychom měli s pejskem zajet na veterinu když omylem pozřel dvě tabletky za pět dní. Je to krysařík a má dva roky. Myslím, že má větry a bolesti břicha.
Je nutné ho neprodleně dopravit na pohotovost nebo si s tím pejsek poradí sám?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dvě tablety léků na odčervení během pěti dnů nepředstavuje výrazné riziko. Bezpečné množství je až pětinásobek normální dávky v jednom okamžiku. Váš pejsek na to měl pět dní. Ovšem pro vaši jistotu a za zjevných zažívacích potíží, by bylo vhodné nechat psa zkontrolovat veterinářem. Pejsek může mít skryté problémy s ledvinami nebo játry, které by mohly být tímto předávkováním aktivovány.
Neonka zlatá (Paracheirodon innesi sp. Gold) se rovněž doporučuje chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, protože jak již bylo zmíněno výše, chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud je chováno menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Přes střed těla se táhne výrazný červený pruh, horní část těla je zlatá, spodní stříbrná. Neonka zlatá je velmi choulostivá na vodní parametry, není to rybka určená pro chov začátečníkům. Miluje měkkou, mírně kyselou vodu, nejlépe filtrovanou přes rašelinu. Pozor na množství dusitanů ve vodě. Vhodná jsou pro ni hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. V žádném případě nesmí být vypuštěna do čerstvě založených nádrží.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Běžný chov je možný v nádrži střední velikosti o minimální délce 60 cm, a objemu 54 až 63 l. Nikoliv stísněné prostředí. Celkem by mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy, a to běžnými rostlinami. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí a vynikne tak lépe jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku zlatou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, její cena se pohybuje kolem 16 korun za kus.
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ PSA JAK DLOUHO PŮSOBÍ TABLETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Schovankovs.
Dobry den, podala jsem 5 mesicnimu steneti border kolie tabletu na odcerveni po jidle, ale za 45 minut vsechno vyzvracel. Mam tabletu na odcerveni podat znovu. Pejska mam 2 tydny na hlídání a jeho veterináře neznám . Děkuji za odpověd. Schovankoba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při zvracení do jedné hodiny od podání je velká pravděpodobnost, že lék byl vyzvracen. Pro dosažení požadovaného terapeutického účinku je třeba dávku opakovat.
Neonka diamantová je nově objevený druh neonky, zatím tedy bez přesného latinského i českého názvu.
Jde o čilou mírumilovnou hejnovitou rybku. Miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Teplota vody by měla být v rozmezí od 23 do 28 stupňů.
Na bocích má po celé délce těla pruh, který od hlavy začíná jako zelenomodrý a za okem přechází v bílou. V zadní části těla je pod tímto pruhem jasně červené zbarvení. U samic je tělo oblejší. Rozdíl není tak zřetelný jako u neonky obecné, její pruh je modrý jen asi 1–2 mm za oko, dále pokračuje jako bílý, ale samice je robustnější a samec naopak štíhlejší.
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud je chováno menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Postačí osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý, ale s volným prostorem. Celkem by tedy mělo být osázeno 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, a navíc tak lépe vynikne jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy (patentky), perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku diamantovou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 20 korun za kus.
Ve svém příspěvku ZÚŽENÁ DÝCHACÍ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Jackelová.
vlastním fenku jorkšíra, má zúženou dýchací trubici. Byli jsme na vyšetření, zatím podáváme léky theoplus 100. Zdá se mi, že se problém nelepší. můžete mi poradit nějaký jiný lék, nebo jak dále postupovat. Ještě navíc lék theoplus 100 má výpadek a zatím mi nikdo neporadil náhradu. Fenka váží 4,5 kg mám problém do ní lék dostat. Existuje jiná forma, třeba tekutá ? Theoplus 100 jsem podávala po čtvrtinách.
Předem moc děkuji za radu a přeji krásný den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Mám stejný dotaz jako paní co se ptala na danou jorkšíra já mám psa má dusivé záchvaty snížená průdušnice při spaní chrápe chroptí co byste mě doporučili dekuji
Tato ryba má latinský název Cleithracara maronii, její velikost je 10 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jde o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Jedna z nejklidnějších, nejmírnějších rybek, často je až plachá a lekavá. Velmi dobře se hodí do většího společného akvária, kde se dá chovat i spolu s menšími rybkami.
Péče a chov nejsou problematické, v nádrži však vyžaduje dostatek úkrytů a klidné společníky. Zbarvení těchto akar je velmi variabilní, mění se podle nálady rybek i podle prostředí. Pohlaví je obtížně rozeznatelné, sameček je zpravidla větší a má mírněji protažené konečky hřbetní a řitní ploutve.
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Šebesta.
dobrý den,
chci se jen zeptat,zda tablety pro odčervení CANIVERM dávat psovi před jídlem nebo po jídle ,případně během jídla.
Děkuji za odpověď
Milan Šebesta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Přípravky je vhodné podat současně s pamlskem nebo krmivem, protože jídlo zlepšuje dostupnost léku v organismu. Před aplikací by měla být zjištěna přesná hmotnost psa nebo kočky. Štěňata a koťata by měla být odčervována pastou nebo tabletami Caniverm mite tak, aby nebylo třeba tablety dělit a mládě dostalo odpovídající dávku v celku. V případě nízké dávky léku nemusí být účinek dostatečný, štěně nebo kotě se tak parazitů nezbaví a ti naopak získají vůči přípravku tohoto složení odolnost. Při použití pasty je třeba nastavit správnou dávku na jedno štěně nebo kotě a před každou další aplikací nastavení aplikátoru zkontrolovat. Po aplikaci je třeba zkontrolovat, zda štěně nebo kotě pastu nebo tabletu spolklo. Oba přípravky, pastu i tablety, lze vmíchat do krmiva, ne však do mléka.
Přípravky na odčervení jsou u psů velmi dobře tolerovány. Jen v ojedinělých případech mohou vyvolat příležitostné zvracení nebo průjem. Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i se zvracením a průjmem. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře a nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobující průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.
Na českém trhu najdeme dnes i alternativy slibující odčervení psa bez chemikálií. Fungují na principu zelené lékárny. Dávkou bylinných výtažků ochromí červy a výběrem naordinované zeleniny nastartují peristaltiku střev. Paralyzovaní škůdci tak putují z těla ven ve chvíli přirozeně vyvolaného vyprázdnění. Přírodní odčervovadla však nepodléhají kontrole účinnosti, a tak ani tak oblíbené odčervení psa česnekem nemusí být účinné.
Tablety mají široké spektrum působení proti mnoha vnitřním parazitům. Dá se říci, že u dospělých zvířat se používají nejčastěji. Opět jako u pasty působí pouze jednorázově, a tak se odčervování musí v pravidelných intervalech opakovat. Mezi jeho hlavní přednosti také patří nízká cena.
Odčervení kočky tabletkou není nic jednoduchého a vyžaduje spoustu trpělivosti. Nejprve kočce zkuste podat lék po dobrém s něčím, co jí chutná. Pokud vaši lest prohlédne, vhoďte jí prášek přímo do krku. To je ideální dělat ve dvou lidech, kdy jeden otevře kočce tlamu a druhý prášek zatlačí do krku. Pozor ale, kočka může začít slintat. Je tedy potřeba vhodit prášek dostatečně hluboko a také držet tlamu zavřenou. Počítejte s tím, že se vaše kočka bude bránit, jak jen to půjde, a pravděpodobně vás i poškrábe. Nakonec můžete odčervení svěřit svému veterináři, který k podání prášku použije speciální nástroj.
Co se intervalu odčervování týče, záleží na konkrétním jedinci a jeho způsobu života. Doporučuje se 1/4letní nebo 1/2roční interval. Základním pravidlem je odčervovat všechna zvířata v domácnosti zároveň. Pokud máte v domácnosti psy a kočky, tak tablety na odčervení psů pro kočky nepoužívejte. Vždy volte vhodnou variantu podle druhu zvířete.
Ve svém příspěvku IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lorena.
Klidně si kup Ivermectin pro koně. Ze zkušenosti vím, že ty léky pro zvířata jsou čistější než ty pro lidi. Musíš si to ale dobře rozpoćítat. Kůň váží ca.600 kilo a já jen 60, tudíž jsem vzala jen jednou desetinu dávky. Docela ta pasta i chutnala. Měla příchuť jablek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika Girgová.
Dobrý den, prosím jak postupovat s veterinárním Ivermektinem v pastě při odčervení u člověka ? Hledám a nemůžu se ničeho dopátrat. Moc děkují
Bojovnice se dobře hodí do společenských nádrží, ale pouze ke klidným a neagresivním druhům, které bojovnicím nebudou okusovat jejich dlouhé ploutve a současně nebudou pro bojovnice vizuálním rivalem, jako třeba některé skaláry. Ani malé rybky nejsou vhodnými společníky, protože by bojovnicemi mohly být považovány za potravu. Ideálním prostředím pro bojovnice je akvárium klasického formátu nad 100 l, ve kterém nechybí vysoké a volně plovoucí rostliny. Vhodná teplota pro tyto rybky je mezi 24–30 °C a pH vody by mělo být v rozmezí 6,5–7,0, přičemž je nezbytné prostředí udržovat v uvedených mantinelech. Betty jsou velmi citlivé na nepříznivé podmínky, mohou trpět alergiemi na některé vybavení akvária, případně na přemnožení bakterií a sinic.
Sameček staví na hladině pěnové hnízdo, pod kterým dochází ke tření. Jikry spadlé ke dnu sameček posbírá a opětovně vrací zpět do pěnového hnízda. Samička mu někdy pomáhá, občas také jikry potají požírá. Po tření tedy samičku odlovíme a snížíme sloupec vody na 10 cm. Sameček pečuje o jikry sám. Potěr se vylíhne za 24 hodin a asi za 2 dny, kdy spotřebuje žloutkový vak, se rozplavává, a to je pravý čas na odlovení samečka. Potěr přijímá první dny drobnou jemnou živou potravu, popřípadě usušený vaječný žloutek cezený přes tkaninu (ideální je krmit mikry). Do stáří 4 týdnů přijímá potěr kyslík žábrami přímo z vody, proto se v této době velmi jemně vzduchuje, ale přesto je potřeba měnit také vodu. Po 4 týdnech se potěru začíná vytvářet přídatné dýchací ústrojí – labyrint. V této době musíme opět krmit velmi jemnou potravou, protože se potěr v tomto období větším soustem často udusí. Potěr roste nestejnoměrně a je nutné třídit jej podle velikosti. Pokud mají rybky dobrou stravu, rostou velmi rychle.
Bojovnice je v přírodě všežravec. Pro krmení jsou ideální suchá vločková či granulovaná krmiva.
Bojovnice pestrá může žít ve větších akváriích i společně s dalšími samci, ale to pouze v případě, že je akvárium dostatečně velké a s potřebným množstvím úkrytů, protože samci napadají samce, když hájí své teritorium. Také nutí samice ke tření, což může někdy skončit i smrtí samice. Úkryty jsou proto vždy velmi důležité. Je-li více samic na jednoho samce, jeho agresivita se rozloží mezi všechny samice. Bojovnici můžete obvykle chovat i s jinými rybkami, je-li nádrž větší. Bude vůči nim projevovat sice teritoriální chování, ale pokud rybek budete mít dost, agrese se rozloží a ji časem omrzí rybky pronásledovat.
I bojovnice pestrá trpívá na nemoci. Jsou jimi zejména plíseň a bakteriální rozpad ploutví. Náprava je obvykle jednoduchá, a podchytí-li se včas, lze rybku i zachránit.
Plíseň u bojovnice pestré poznáte snadno. Na rybce se vytvářejí bílé až žluté chomáčky plísně. Plíseň je způsobena obvykle nízkou teplotou a špatnou kvalitou vody (vysoký obsah dusíkatých látek, zkažená voda a nízká teplota). Vodu pravidelně měňte po 36 až 48 hodinách za čerstvou odstátou vodu. Zvyšte teplotu asi na 26 až 27 °C. Po několika dnech by měla plíseň zmizet. V žádném případě plíseň z rybky neseškrabujte. Do vody můžete přidat dezinfekční přípravky, jako je malachitová zeleň, nebo přípravek přímo proti plísni. Plíseň se u tohoto druhu léčí dobře.
Krupička se vyznačuje malými bílými tečkami různě na povrchu těla. Je to infekční onemocnění a léčíme ho přípravky k tomu určenými. Bojovnice pestré málo trpívají tímto onemocněním, ale může se to stát. Je dobré při léčbě zvýšit tepotu vody a vodu měnit podle návodu na léku. Toto onemocnění je lepší léčit přímo léky k tomu určenými. Je třeba nakažené rybky separovat od ostatních. Léčba trvá od 7 do 14 dnů. Veškeré předměty používané v akváriu bychom měli dezinfikovat (proprat síťky, kameny převařit, rostlinky opláchnout v lehkém roztoku malachitové zeleně, akvárium vydrhnout octem a solí a nechat vyschnout). Bojovnice pestrá je náchylná na toto onemocnění, pokud je zesláblá.
Rozpad ploutví může být u bojovnice pestré způsoben několika faktory, a to buď:
následkem potyčky – nemusíme se bát, ploutve dorostou za 2 až 4 týdny;
následkem bakteriálního onemocnění, léčíme nejlépe Baktopurem;
následkem odumírání tkání – ploutve se rozpadají, jsou vidět kůstky. V místech, kde se setkává ploutvička s tělem, je krvavá skvrna. Opět léčíme Baktopurem. Bojovnici izolujte od ostatních rybek a zvyšte teplotu vody. Dodržujte pokyny na obalu léku.
Otcem masové evropské akvaristiky se stal Emil Adolf Rossmässler (1806–1867). Narodil se v rodině známého lipského mědirytce a již od mládí se věnoval pozorování přírody. Po ztrátě otce jej dala matka na teologická studia, kterých však zanechal, protože ho více než teologie zajímala botanika a zoologie. Nejprve se stal učitelem zoologie na Akademii pro lesní a polní hospodářství a později profesorem botaniky tamtéž.
Mezi akvaristy je stále nejběžnější a asi nejoblíbenější tropická sladkovodní nádrž, která slouží k chovu nejrůznějších druhů ryb. V současnosti běžně dostupné akvarijní ryby – ačkoliv pocházejí z geograficky rozličných oblastí – jsou snadno chovatelné ve společenské nádrži, a to nejen díky své určité domestikaci (zdomácnění), ale také díky podobným nárokům na prostředí. Neznamená to však, že veškeré rybky nabízené v obchodech můžeme spolu umístit do jakéhokoliv akvária.
Při výběru ryb musíme dbát na charakteristiku jednotlivých druhů a na jejich vzájemnou snášenlivost. Do společné nádrže nepatří ryby, které jsou dravé, nesnášenlivé a rvavé, nebo druhy, které ničí a požírají rostliny. Mnohé druhy vyžadují pro svůj zdárný chov dostatečně velkou nádrž, u jiných je vhodné do určité míry přihlížet k jejich nárokům na některé parametry vody. I když se prostředí v domovině mnoha ryb a tamní kvalita vody často dost liší od domácího akvária, jsou dospělé ryby značně přizpůsobivé, zejména díky tomu, že jsou již po několik generací zdárně akvaristy odchovávány a přizpůsobeny tak podmínkám v našich akváriích. Výjimku tvoří ty druhy, které se doposud v akváriích běžně nemnoží a jejichž nabídka v obchodech pochází většinou z importů z volné přírody.
Už při nákupu ryb v akvarijních prodejnách si všímáme stavu ryb v prodejních nádržích. Můžeme tak předem zabránit pozdějším neúspěchům a úhynům ryb. Rybky by samozřejmě neměly jevit známky nemoci, měly by být čilé, s nepoškozenými ploutvemi, nesmí mít zakalené oči, propadlé nebo vyboulené břicho či odstávající šupiny nebo jiná poškození. Nákup raději úplně odložíme, pokud se v některých prodejních nádržích povalují uhynulé ryby, a také tehdy, je-li v nich voda zakalená, zbarvená od léčiv nebo působí-li celkově neudržovaně.
Od každého druhu si pořizujeme vždy více kusů, neboť většina rybek se cítí lépe ve společnosti několika jedinců svého druhu, či alespoň v páru. Navíc jsou obvykle nabízeny ryby mladé, takže u mnoha z nich nejde doposud rozeznat jejich pohlaví, což je další důvod pro pořízení si většího počtu.
V každém případě u nákupu ryb z prodejny, případně i od spolehlivého chovatele, se doporučuje karanténa všech nových ryb. I když se rybky moho
Bojovnice pestrá, latinsky Betta splendens, dorůstá délky až okolo 7 cm. Původní a současné rozšíření této rybky je v Zadní Indii. Přírodní populace jsou zelené, modré a červené. Samci jsou výrazně větší než samičky a mají mohutnější ploutve. Zvláště samci vyšlechtěných akvarijních forem se vyznačují závojovými, širokými a dlouhými ploutvemi. Agresivitu projevují zejména samci vůči sobě i vůči samičce po nakladení jiker. Chceme-li, aby se samečci ukázali v celé své kráse s roztaženými ploutvemi, přiložíme ke stěně akvária zrcátko. Samec uvidí sebe jako soka, přejde do bojové pozice, a tak roztáhne všechny ploutve.
Bojovnice pestrá je labyrintní ryba, což znamená, že nemá žábry, ale nadechuje se vzduchu nad hladinou.
Na chov není tato ryba náročná, dožívá se okolo 2,5 roku. Doporučuje se chovat v akváriu jednoho samce samostatně nebo jednoho samce a dvě samice. Pokud nemáte zájem o odchov, nedoporučuje se pořizovat si samice. Minimální velikost akvária na jeden kus je okolo 15 litrů, pro pár 30 litrů.
Jedná se o všežravce, který přijímá potravu živou, mraženou, sušenou nebo vločkovou. K ostatním rybám je mírná, ale pokud mají ostatní druhy potěr, tak ho považuje za kořist. Bojovnice pestrá patří mezi jedny z nejznámějších akvarijních rybek a je chována v mnoha barevných formách. V dospělosti tak mnoho jedinců hýří nádhernými barvami a tvary ploutví.
Pro chov je vhodná menší nádrž, libovolně osázená, s teplotou vody cca 26 °C, dno může být i bez písku. Dobré je umístit do akvária plovoucí rostliny. Pro úkryt jsou vhodné kameny. Bojovnice vyžaduje stálou slabou filtraci vody, ale pokud je nádrž udržována a pravidelně (často) měněna voda, není filtrace nutná (platí jen pro jednodruhový chov!).
Doporučuje se chovat pouze jednoho samečka, protože dospělí samci jsou mezi sebou velmi nesnášenliví. Dobře se cítí v hustě zarostlé nádrži s možnostmi úkrytů. Plovoucí rostliny jsou velmi vhodné. Ideální je nižší sloupec vody, okolo 30 cm. Bojovnice potřebuje přístup k hladině, jinak se udusí. Nadechuje se nad hladinou (má labyrint) v intervalu 2–20 minut v závislosti na obsahu kyslíku ve vodě. Teplota vzduchu nad hladinou musí být udržována v podobné hodnotě, jako je teplota vody, nebo teplejší, jinak by rybám hrozilo nachlazení a úhyn.
Vyšlechtěné formy – dle tvaru ploutví: půlměsíc (Half moon), závojnaté (Veil tail), paprsčité (Crown tail) a další.
Tato ryba má latinský název Pterophyllum scalare, její velikost je 12 cm, výška až 20 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jedná se o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Skaláry patří mezi nejznámější a nejpopulárnější akvarijní ryby. Zbarvení původních přírodních forem skalár je stříbřité, s 5 až 7 tmavými příčnými pruhy, z nichž jsou tři sytě černé. Během let bylo vyšlechtěno velké množství rozličných barevných forem – kouřové, černé, mramorové, zlaté, albinotické, závojové a mnoho dalších.
Skaláry vyžadují bezpodmínečně dostatek různorodé živé či alespoň mražené potravy. Chováme je ve velkých nádržích, vysokých minimálně 50 cm. Jsou to majestátné, dlouhověké a klidné ryby. Pouze v období tření, kdy tvoří revíry, jsou agresivnější. Mohou být lekavé a citlivé na hluk. Jsou dosti vnímavé vůči chemikáliím a léčivům. V případě potřeby je můžeme léčit zvýšením teploty až na 32 °C, případně přidáním roztoku soli. Můžeme je chovat i ve společné nádrži, přičemž chov spolu s drobnějšími druhy rybek (tetry, neonky) je možný za předpokladu, že je spolu chováme odmalička. Pokud ovšem do nádrže s dospělými skalárami přidáme nové a malé rybky, mohou se následně stát terčem útoků skalár, které je považují za potravu.
Pohlaví je nesnadno zjistitelné, spolehlivým znakem je pouze v období tření rozdílný tvar vystouplého třecího kladélka (močopohlavní bradavky), které je u samců zašpičatělé, zatímco u samic válcovité. Dospělí velcí samci mívají často vyklenuté čelo s menším tukovým hrbolem.
