Jedná se o virové onemocnění koček. Původcem je koronavirus. Onemocnění postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Nedostatečná funkce imunitního systému může být rovněž predisponujícím faktorem FIP (stres, léčba kortikoidy, přidružená onemocnění).
Jak poznám FIP u kočky
Typickými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a teploty, které nereagují na podávání antibiotik. Později si majitelé všímají zvětšujícího se bříška, které je nebolestivé. To je způsobeno masivní zánětlivou reakcí v dutině břišní, při které vzniká výpotek hromadící se v břiše. Zánět postihuje i pobřišnici. Od toho je odvozen i název peritonitida. Z dutiny břišní lze při punkci vysát několik mililitrů až po litr uložené tekutiny. Tlakem bránice na hrudník se v tomto stavu pacientům špatně dýchá. Tekutina se může hromadit i v dutině hrudní a v osrdečníku. To ještě více ztěžuje dýchání a kočky většinou dýchají povrchově s otevřenou tlamičkou. Jejich dech se výrazně horší, když je položíme na bok. K méně častým příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka nebo zánět slinivky břišní.
Suchá forma však žádné typické příznaky nemá. Suchou je nazývána proto, že při zánětu, který způsobuje v různých orgánech, nevzniká žádný výpotek a nikde se nehromadí tekutina. U jedné třetiny pacientů zjišťujeme neurologické abnormality, poruchy chůze, kývání hlavou do stran, zánět spojivek, prorůstání cév do rohovky oka, krev nebo hnis v přední oční komoře. Tato zvířata nejprve hubnou a jeví známky onemocnění různých orgánových systémů. V tom je toto onemocnění záludné, že může vždy postihnout jiný orgán. Velmi často bývají postiženy ledviny. Ty jsou větší, mají hrbolatý povrch a postupně ztrácejí funkčnost.
Příznaky obou forem se mohou prolínat, proto je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který provede patřičná vyšetření a stanový diagnózu.
Ve svém příspěvku BOLEST PÁTEŘE U PSA,MÍCHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den máme zlatého retrívra bude mu deset let, před týdnem nám začal pomalu chodit a při pohybu naříkat(knučet). pak nechtěl vstát vubec, potom zase jen na přední nohy pak zase jen na zadní a tak se to střídalo. mezi tím jsme navštívili veterináře udělal mu rtg páteře zadní části těla dal injekce a prášky na bolest. Stím že má artrosu. ted už nám leží 14 dní sem tam se občas snaží zvedat nohy, Za tu dobu jsme byli u lékaře opět a dělal mu rtg přední poloviny těla a řekl že to je od krční páteře , že mu tam dva obratle nějak tlačí na míchu a zřejmě došlo k otoku. Opět mu již třikrát dával injekce že to zmírní otok a že bi se měl celkově zlepšit. Doposud je stav stejný jednou muže hýbat předeníma nohama a pak zas jen zadníma. Hlavou hýbá normálně tělo také udrží v leže. Nevíme zda je takoví stav normální lékař nás ujištuje že to chce čas jediné co se změnilo je že už nknučí při pohybu ,. Nerozumím tomu . Jen nechceme a bi se náš pejsek trápil,,Je to stres pro něj i pro nás doma. Zkoušíme ho povzbuzovat k pohybu on bi psichycky chtěl ale fizicky mu to nejde. Tak nevíme zda je tento stav normálí a lékař volí správně, chtěl bich vás poprosit o váš názor. Za případou odpověd velice děkuji Sentivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel ---.
Co nejdřív vyhedejte jiného veterináře. A spíš -vererinární kliniku.
Popiště jinému lékaři vše co se Vám dějě, veme mu veškerou dokumentaci od vašeho původního veterináře. S tav co popisujte není vůvec dobrý, a to že by se mělo vašemu psovi po všech lécich ulevit, a nestalo se , tak to znamená že by jsme měli navšívit jiného veterináře, nejlíp někakou veterinární kliniku, tam bývá víc veterinářů na jednou, a více halv , více vyřeší.
Zvukové povely jsou vyslovovány normálním tónem hlasu. Na psa není dovoleno křičet, pokud to nevyžaduje jeho vzdálenost od psovoda. Oslovit psa jménem před povelem je povoleno pouze u OB-Z. V ostatních třídách je oslovení psa jménem před povelem hodnoceno jako povel navíc a je penalizováno ztrátou bodů, vyjma těch cviků, kde je oslovení povoleno popsaným způsobem v popisu jednotlivých cviků.
Zvukové ani posunkové povely nejsou v tomto zkušebním řádu striktně dané, jsou pouze doporučené. Psovod je však limitován maximálním počtem povelů, které může použít během jednoho cviku. Posunkové povely jsou krátké pohyby rukou. Používání posunkových povelů je dovoleno pouze tehdy, pokud je to uvedeno v popisu cviku.
Používání posunkových a zvukových povelů současně u cviků, kde to není dovoleno, je považováno za povely navíc a znamená ztrátu bodů.
Základní pozice
Psovod stojí přirozeně rovně v klidném postoji. Pes sedí těsně při levé noze psovoda tak, aby jeho lopatka byla na úrovni kolen psovoda. Podélná osa těla psa je v rovnoběžném směru k postoji psovoda. Přední nohy psa by měly při pohledu z boku lícovat s lýtky psovoda. Ramena psa jsou na úrovni nohou psovoda. Křivé přisednutí je chybou. Cvik začíná stewardovým pokynem „začátek cviku“ psovodovi a končí, když steward řekne „cvik ukončen“ nebo „konec cvičení“.
Pokud je pes z důvodu zdravotního postižení psovoda vedený na pravé straně, tak i v základní pozici sedí při pravé noze psovoda. Pokud zkušební řád nestanoví jinak, cvičení začíná a končí v základní pozici.
Pozice „ke mně“
Pes si sedá rovně a těsně před psovoda, na pokyn stewarda dá psovod psovi povel k zaujetí základní pozice. Křivý posed nalevo nebo napravo je chybou.
Pozice „lehni“
Pes si musí lehnout okamžitě po vydání povelu psovodem. Pes se smí okamžitě převalit na stehno (kyčel), ale zaujatou polohu již nesmí měnit. Pes může otáčet hlavou, zajímat se o rušivé vlivy v okolí, ale neměl by například jíst trávu a podobně.
Převalování se ze stehna na stehno, nervozita, zvukové projevy a podobné chování jsou penalizovány ztrátou bodů. Je chybou, pokud se pes převalí a leží celým tělem na boku. Pes nesmí ležet na zádech nebo se převalovat.
Pozice „stůj“
Pes stojí všemi čtyřmi tlapkami na zemi a nepohybuje se. Pes musí polohu zaujmout rychle a nedělat zbytečné kroky navíc. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí.
Pozice „sedni“
Pes sedí rovně, na obou zadních nohách. Není dovolené, aby si pes seděl na stehně. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí. Přešlapování předníma nohama, převalování se z kýty na kýtu
Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ UŠNÍCH BOLTCŮ U KOČEK FOTOGALERIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Korecká Jaroslava.
Dobrý den,
máme kočku, stáří 5 let, která je venkovní, je plachá a chodí jen na jídlo. Jinak se chytit nedá, hned uteče. Asi před rokem začala mít strupy na ušním boltci a nyní už je to ve stádiu, kdy je celý boltec pokryt mokvající, krvácející boulí. Kočka se drbe a stále hází hlavou.Ráda bych ji pomohla, ale nevím jak.
Existují nějaké tablety nebo něco, co bych ji přidala do jídla?
děkuji za každou pomocnou radu J. K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila Hlavata.
Dibrý den,mám ten stejný problém jak psala paní,prosím o radu,děkuji.
Tato ryba má latinský název Hyphessobrycon lues, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 23 až 28 °C. Jde se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Nádherně jasně červená až cihlově červená tetra, vyskytující se v mnoha variacích a v nejrůznějších tónech červené barvy, na boku těla za hlavou s různě velkými příčnými černými skvrnami.
Je to mírumilovná hejnová ryba, platí pro ni nutnost chovu ve skupince více kusů, kdy jsou rybky čilé a všímavé jen vůči sobě navzájem. Vyhledávají rády úkryty mezi vodními rostlinami, kde postávají hlavou šikmo dolů. Sameček je štíhlejší, sytěji vybarvený.
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
V naší poradně s názvem UŠNÍ SVRAB U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Hahnová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je možné volně v Lékárně zakoupit lék na toto onemocnění, a případně jak se lék jmenuje.Domnívám se, že můj pejsek toto má v jednom uchu.Vypadá to jako kávová sedlina. Drape si v uchu a občas třepe hlavou.Vzhledem k mému věku a k sutuaci která je, tak bych nechtěla s pejskem cestovat vlakem k našemu veterináři. Děkuji, přeji hezký den.
Hahnová Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kávová sedlina v uchu u psa je typický příznak svrabu. Léčba svrabu spočívá v aplikaci jedu, který svrab usmrtí a pejska tohoto problému zbaví do několika dní. Bohužel léčba je k dostání jen na předpis, protože se jedná o jed. Je rozumné, že nechcete v této době pandemie koronavirem cestovat vlakem, a proto byste měla kontaktovat svého veterináře telefonem a dohodnout s ním možnosti předání léku. Určitě najdete řešení, jak nejlépe k vám potřebnou léčbu dostat.
Pokud má kočka problémy s ušima (zánět, cizí těleso), může se stát, že se boltec náhle výrazně zvětší a vznikne zduřenina zabírající menší nebo větší plochu této části ucha. Jedná se o výron krve z prasklé cévy mezi kůží a chrupavkou ušního boltce, který si kočka způsobí intenzivním klepáním hlavou a úderem ucha o tvrdý předmět. Kočka je na postižené ucho citlivá, boltec je bolestivý a kočka nepřestává klepat hlavou, čímž se může celý problém ještě zhoršit.
Léčba spočívá v chirurgickém ošetření prováděném v celkové anestezii, při němž je odstraněna krev z othematomu a boltec je cca na 14 dní prošit speciální chirurgickou metodou. Tyto dva týdny jsou velmi náročné na pooperační péči ze strany majitele, neboť kočka se snaží si ucho stále drbat a může si stehy poškodit. Přesto je tento z pohledu majitele náročný výkon nutný. Jestliže se totiž krev pouze vypustí, dojde v naprosté většině případů velmi rychle k opětovnému naplnění a výše zmíněné operaci se zvíře stejně nevyhne. Naopak je možná komplikace v důsledku infekce othematomu. Při odkládaném zákroku stejně jako při špatné pooperační péči může dojít i k trvalé deformaci ucha.
U vodních želv se rozlišuje, jestli se jedná o mořské nebo sladkovodní želvy. Jejich původ určuje i jejich velikost. Sladkovodní bývají totiž daleko menší než mořské.
I u vodních želv jsou stejné typy zatahování krku jako u želv suchozemských. Pro masožravé želvy je ale typické, že umí rychle pohnout hlavou a chytit svou kořist. Některé mořské želvy mají u očí slané žlázky, které jim pomáhají zbavovat se nadbytečné soli z mořské vody, kterou pijí.
Krunýř vodních želv je většinou plochý, a tak mohou rychle a snadno plavat a potápět se. Zároveň je jejich krunýř také lehčí než u želv suchozemských. Vodní želvy svou kůži svlékají postupně po malých částech. Sladkovodní želvy mají na končetinách plovací blány a zároveň i drápy, které používají při šplhání na souš. Velké sladkovodní želvy příliš neplavou, často jen chodí po dně na rozdíl od menších druhů. Mořské želvy mají ploutve. Předními ploutvemi pohybují nahoru a dolů, zadní používají spíše ke kormidlování. Mořským želvám se špatně pohybuje po souši, proto na ni vylézají jen samice, aby nakladly vejce. Přestože se želvy pohybují v obrovských hloubkách a vydrží tam dlouho, občas se potřebují nadechnout vzduchu, a proto musí vyplouvat na povrch.
Želva žlutohnědá dorůstá do velikosti 30 cm, je podobná želvě zelenavé. Barvu má žlutou s hnědými skvrnami. Odlišuje se tím, že má na okraji karapaxu jen jeden štítek. Na stehnech nohou má ostruhy. Na krunýři nad hlavou má vyobrazenou mašli. Tato želva je býložravá.
Latinský název
Testudo graeca
Nároky na chov
Želva žlutohnědá může být chována doma, nebo v teplých měsících i ve venkovním výběhu, pokud tam má možnost schovat se před sluncem či deštěm. Tato želva je na rozdíl od ostatních želv o něco teplomilnější. Želvy, které jsou chované jen venku trpí často rýmou.
Želva žlutohnědá je býložravec, nejvhodnější je pro ni pampeliška, jitrocel, a další traviny. V zimě je vhodné čínské zelí, čekanka. Občas můžeme její stravu doplnit i kousky ovoce.
Želvárium by mělo být podobné jako u želvy zelenavé. Neměl by tedy chybět substrát, úkryt, osvětlení. Protože je želva žlutohnědá o něco náročnější na chov než ostatní druhy, není vhodná pro chovatele začátečníky. I pro tento druh želvy je potřeba registrace.
Nejčastější onemocnění
Želva žlutohnědá může trpět stejnými nemocemi jako želva zelenavá. Jedná se hlavně o poruchy související s výživou, o vnější infekce, poranění, vnitřní nemoci, parazitní onemocnění. (viz. výše: Želva zelenavá)
Latinský název je Phelsuma Standingova. Tato 26 cm velká ještěrka se vyskytuje na jihozápadním Madagaskaru. Potřebuje přes den teplotu 28 až 32 °C, v noci 21 až 25 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 70 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.
Obývá horkou a na srážky chudou oblast. Žije na stromech a na sluncem ozářených místech. Živí se různým hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, ale také rády olizují sladký nektar z květů a šťávu z ovoce.
Chováme je pouze v párech. Vyžadují prostorné a hustě osázené terárium, vybavené větvemi na šplhání. Můžeme přidat i několik silnějších bambusových stvolů s prořídlým otvorem v horní části, samice do nich rády snášejí vejce. Zimujeme je při teplotě 20 °C ve dne, v noci 15 °C a dobu osvětlení zkrátíme z 13 hodin na 11. Po zbytek roku vyžaduje mírně vyšší teplotu než ostatní felsumy.
Samice kladou vejce do bromélií nebo zavěšených kořenáčů naplněných hlínou. Samice má za rok 5 až 7 snůšek po jednom nebo dvou vejcích. Při teplotě 28 °C se za 60 až 65 dní líhnou mláďata, která odchováváme jednotlivě. Pohlavně dospívají v šesti až osmi měsících. Samec při páření vyleze na samici, zakousne se jí za hlavou a podsune pod samici svoji kloaku a dochází k páření.
Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje od 700 do 1 100 Kč.
