KTERÉ MOČOVÉ KAMENY LZE ROZPOUŠTĚT je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Bolest ledvin se u psa velmi špatně v domácím prostředí odhaduje, většinou si majitelé psů myslí, že se jedná o jiné příčiny bolesti. Při pochybnostech je tedy důležité navštívit veterináře.
Tvorba močových kamenů
Tvorba močových kamenů lze ovlivnit složením stravy psa a zajištěním příjmu dostatku tekutin.
Struvit (fosforečnan hořečnato-amonný) je nejčastějším typem kamenů v močovém měchýři a v močové trubici. Jeho tvorba souvisí s infekcí; lze jej léčit antibiotiky a dietou.
Kameny ze šťavelanu vápenatého (oxalát) jsou také časté. Nelze je rozpustit, nereagují na změnu stravy; jsou-li velké, vyžadují chirurgické odstranění.
Méně časté jsou naopak cystinové kameny; příležitostně byly pozorovány u jezevčíků a buldoků. Léčba může vyžadovat chirurgický zákrok.
Jsou-li kameny velké, lze je nahmatat při vyšetření břicha, zjistit rentgenem nebo ultrazvukem. Pes s ucpanými močovými cestami má zřetelnou bolest. Je napjatý, kňučí, je neklidný a nemůže močit. Pokud se stav neléčí, velmi rychle se dostaví uremický šok. Tato situace ohrožuje život zvířete; pokud pes vykazuje příznaky obstrukce (ucpání) močových cest, měli byste vyhledat okamžitou veterinární pomoc.
Nejvíce blokací je zapříčiněno kameny, které se nalézají v močové trubici před penisovou kostí (os penis); další příčinou retence (zadržení) moči může být zbytnění prostaty nebo nádor v močových cestách, případně i poranění míchy. Veterinář se bude snažit pomocí katétru vtlačit některékameny zpět do močového měchýře. Není-li to možné, odsaje moč z naplněného močového měchýře jehlou skrz břišní stěnu. V některých případech je pro uvolnění močových cest nutný chirurgický zákrok.
Pomočování neboli inkontinence (neschopnost udržet moč) může mít několik příčin. Ty zahrnují chronický zánět dolních močových cest, roztažení močového měchýře, selhání ledvin, ztrátu kontroly svěrače (sfinkteru) močové trubice (spojeno s vyšším věkem). Další příčinou inkontinence bývá hormonální nerovnováha u starších psů i fen a také u kastrovaných fen; postihuje zejména dobrmany a bearded kolie. Existuje účinná terapie pomocí léků, která upravuje jak ztrátu ovládání svěrače, tak i formy inkontinence způsobené hormonálními změnami.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Močovékameny jsou bolestivý stav, který se nejčastěji vyskytuje u samců. Je způsoben blokádou v uretře, což je trubice, kterou moč vychází z močového měchýře. Jsou tvořeny agregáty močových krystalů obsažených v močovém měchýři. Tyto krystaly mohou i bez vytvoření kamene způsobit příznaky urinálního onemocnění a být i překážkou, která kočce brání v močení a ohrožuje její život. Krystaly vznikají, když je moč nasycena minerály. Nejčastěji se vyskytují močovékameny s oxylátem vápníku. Dále jsou to struvity, které jsou velmi časté a bývají tvořeny fosfátovými ionty, amoniem a hořčíkem.
Typickými příznaky jsou potíže při močení. Projevují se různě, někdy si jich majitel ani nevšimne, například kočka tráví více času na záchodku nebo močí mimo, nebo se velmi často a dlouho olizuje na genitáliích. Zvíře má sníženou chuť k jídlu, objevují se změny v chování, třeba také odpor k zaujetí typické pozice při močení, podle rozsahu blokády močí málo nebo vůbec ne, po vymočení zůstává dlouhou dobu ve stejné pozici nebo dává najevo bolest při močení. Moč je narůžovělá, což značí přítomnost krve v moči. Vzhledem k tomu, že má močový měchýř omezenou kapacitu, je nutná okamžitá veterinární pomoc, aby byla překážka z močové roury odstraněna.
Faktory, které napomáhají k tvorbě močových kamenů, jsou stupeň kyselosti moči, tedy pH moči, neboť struvity se tvoří v zásadité moči. Dále infekční cystitidy – moč je od přírody sterilní, pokud dojde k infekci bakteriemi, zvýší se pH moči, tím se zvýší riziko tvorby struvitů. A v neposlední řadě je to koncentrace minerálů v moči – krystal je složen z různých molekul, jejichž koncentrace v moči je přímo ovlivněna potravou. Pokud zvíře málo pije, jeho moč je koncentrovanější a minerály v ní obsažené mohou snadněji zkrystalizovat.
Struvity lze rozpustit podáváním zvláštní diety, která je bohatší na sodík, díky tomu zvíře více pije, a tím se jeho moč rozřeďuje. Dieta je sestavena tak, aby snižovala koncentraci minerálů (hořčík a fosfor) a močoviny v moči tak, aby okyselovala pH. Ostatní kameny jako oxaláty rozpustit nelze, veterinář je musí vyjmout při celkové anestézii.
Ve svém příspěvku USPÁNÍ STARÉHO PEJSKA.....? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filanová Kamila.
Dobrý den,
mám trpasličí hladkosrstou jezevčici nar. 23.4.2001.
Po prvním hárání byla provedena kastrace, na podzim roku 2010 podstoupila operaci výhřezu krční ploténky, na podzim 2014 bylo provedeno sono a byly zjištěny aktivované obě nadledvinky, změny na játrech, obraz patolog. cév na játrech, kameny v MM a žlučníku. Bylo doporučeno dovyšetření na cushinga, což se ale již neprovedlo.
V současné době sice stále chodí, ale velmi malé úseky jen přímo u domu, sem tam se jí podlamují zadní nožky, chuť k jídlu má a stolice je v pořádku, na venek působí čile. Bohužel se, i přes časté venčení, hodně počůrává a je to cca měsíc co je již na druhých antibiotikách z důvodu léčby infekce močového měchýře - objevila se v moči krev tekutá i kousky, ale dle sona a krevních testů to prý na nádor nevypadá.
Domnívám se, že má vnitřně asi bolesti, neboť začala na mne vrčet kdykoliv se k ní přiblížím, před tím toto nikdy nedělala.
Vzhledem ke stáří pejska (necelých 17 let) a výše uvedených zdravotních podkladů bych Vás chtěla poprosit o názor ohledně případného uspání.... ?
Děkuji za Vaší odpověď.
S pozdravem
Filanová Kamila Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Břetislav.
Jesliže potíže pejska přetrvávají i nyní, vyčkejte prosím další tři roky a dotaz poté znovu zopakujte.
Kameny v moči vznikají zjednodušeně řečeno takto: moč postižených pacientů je přesycená minerály. V následku změny kyselosti moči (pH) dojde ke krystalizaci těchto látek a zároveň k jejich nedostačenému rozpouštění. Velmi často dochází ke změně acidity moči kvůli infekci močových cest. Tvorba některých druhů kamínků může být tedy přímo výsledkem zánětu. Naopak větší kamínky (nebo jednotlivý kámen) mohou vyvolat značné záněty v močovém měchýři mechanickým drážděním sliznice. Minerální složení kamínků je různé na základě různých faktorů při jejich vzniku. Některé druhy kamenů se tvoří zvláště u určitých plemen psů.
Dále onemocnění, výživa psa nebo jeho vrozená dispozice mohou zvyšovat pravděpodobnost vzniku močových kamenů. Když jednou dojde ke krystalizaci v moči, rozběhne se řetězová reakce, při níž dochází k dalšímu nabalování krystalů a zvětšování kamínku – pokud nedojde k jeho vypuzení nebo se nezmění příznivé podmínky pro jeho růst. U některých psů se nachází v močovém měchýři jen takzvaný „písek“, který je částečně vylučován při močení. Močení je často značně bolestivé. Větší kamínky, které jsou vtlačeny do močové trubice a vzpříčí se uvnitř, vyvolávají nejzávažnější symptomy: pacient není schopen se řádně vymočit, v odkapávající moči se nachází krev. V pokročilém stadiu obstrukce močových cest může být stav pacienta už velmi vážný, jelikož následkem hromadění moči v ucpaném močovém měchýři dochází ke vstřebávání toxických látek z moči do krve, tedy k takzvané urémii.
Vzhledem k větší délce a menšímu průměru močové trubice jsou touto obstruktivní formou onemocnění většinou postiženi psi a jen velmi zřídka feny. Zvířata, u kterých se vytvoří jeden velký nebo několik menších kamenů v močovém měchýři, mohou být případně zcela bez symptomů. Část těchto pacientů se projevuje stejně jako při běžném zánětu dolních močových cest. Během močení vykazují bolestivé reakce, celkové množství moči při častém močení je snížené.
Na základě klinického vyšetření je diagnostikována bolestivá oblast močového měchýře, větší kameny se dají i přímo nahmatat jako tvrdé, hrubé útvary. Při cévkování močové trubice se může narazit na odpor, pokud je trubice ucpaná kamínkem. Vyšetření moči většinou prokáže zánět, často také bakterie, a hlavně krystaly odpovídající typu kamene. Také pH moči naznačuje, o které druhy urolitů by se mohlo jednat. V některých případech je dobré zaslat vzorky moči na bakteriologickou kultivaci, s ohledem na volbu antibiotik při následné terapii.
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Urolity se vyskytují v ledvinách, močovodech a močovém měchýři, odkud se mohou uvolnit a následně ucpat močovou trubici. Mohou způsobit ledvinovou koliku, krvácení do dolních močových cest, zánět močového měchýře a obstrukci (zneprůchodnění) močové trubice. Existuje více druhů konkrementů, jejich složení závisí na příčině vzniku.
Urolitiáza bývá poměrně častou diagnózou u psů, kteří mají problémy s močovým ústrojím. Její podstatou je přítomnost krystalků v moči, jejichž kumulací a slepováním dochází později k tvorbě močových kamenů. Velikost těchto krystalových částic je dána rychlostí jejich růstu a rychlostí toku moči. Později vzniklé močovékameny můžeme podle jejich složení rozdělit do skupin: struvity, uráty, kalcium oxaláty, cystinové kameny.
Hlavními komponenty struvitů jsou amoniový iont a trojmocný fosfát. Ve většině případů se u psů tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu, příležitostně však i bez přítomnosti infekce. Strategie rozpouštění takových krystalů je založena na snížení koncentrace amoniaku, hořčíku a fosfátu v moči na velmi nízkou úroveň.
Uráty vznikají při metabolismu purinů a pyrimidinů vyskytujících se v nukleových kyselinách. Zdraví psi přeměňují většinu urátů v játrech na alantoin. Ta zvířata, u kterých k této přeměně nedochází, vylučují převážnou část metabolitů nukleových kyselin ve formě urátů, které jsou později základem urátových kamenů. Tento typ močových kamenů je častý u dalmatinů.
Kalcium oxaláty jsou nejčastějším typem močových kamenů u lidí. V posledním desetiletí se však setkáváme s nárůstem tohoto typu kamenů i u psů. Tvorba těchto kamenů je spojena hlavně se zpomaleným tokem moči v močových cestách nebo její úplnou stázou. Spolurozhodujícím činitelem je navíc větší množství iontů vápníku v moči.
Cystinové kameny se tvoří u psů s defektem zpětné absorpce aminokyselin v tubulech ledvin, známým jako cystinurie. Rozpustnost cystinu je závislá na pH moči. Lépe se rozpouští při pH nižším než 7, tudíž v moči kyselé.
Typizace jednotlivých druhů kamenů se provádí mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu. Za určitých podmínek, mezi které patří záněty, nádory močových cest a obecně zpomalení nebo úplné zastavení toku moči močovými cestami, dochází ke kumulaci a slepování jednotlivých krystalů. Takto vzniklé jednotlivé kameny se nalepováním dalších krystalů nadále zvětšují a později se usazují na různých místech močového traktu a začínají vyvolávat klinické projevy. V této fázi si tohoto děje většinou všimne majitel a přichází se svým zvířátkem do veterinární ordinace.
Před samotnou operací je potřeba vysvětlení nutnosti zákroku u psa a následná dietní omezení. Kameny se tvoří převážně v močovém měchýři, mnohem vzácněji v ledvinách. Z močového měchýře mohou být drobnější kamínky protlačeny močovou trubicí ven, mohou ovšem také ucpat dolní močové cesty a způsobit velice bolestivé a nebezpečné akutní stavy.
Průběh
Operace močového měchýře je pro zvíře i majitele zátěží, a proto je nutno na operaci zvíře připravit a stabilizovat. Po chirurgickém zákroku následuje infuzní terapie a další léčba, pooperačně jsou medikována antibiotika a léky proti bolesti, většinou spojená s krátkodobou hospitalizací. Při následné kontrole cca za dva dny po operaci je pes v dobré kondici a nemá s močením žádné problémy.
Ovšem kamínky někdy není možné vypláchnout z trubice ven. Zde může být dána indikace k takzvané uretrostomii, při které vytvoříme chirurgicky trvalý „náhradní“ vývod z močové trubice. Chirurgií ovšem terapie nekončí. Bez řešení infekce, která tvorbu samotných kamenů vyvolala, a bez striktní speciální diety nelze očekávat úspěšnou léčbu.
Odstraněné močovékameny je vhodné podrobit analýze ve specializované laboratoři. U těch typů konkrementů, jejichž složení to umožňuje, se předepíše speciální dieta, která slouží jako prevence vzniku dalších urolitů.
Cena
Chirurgické odstranění močových kamenů (cystotomie) se pohybuje v rozmezí od 2 800 do 4 000 Kč.
V ceně operačních zákroků je zahrnuta cena za kanylaci, infuzní terapii, anestezii při použití intravenózních anestetik a cena za léky v den operace.
Veškeré ceny jsou smluvní, mohou se u jednotlivých pacientů lišit v závislosti na technické a časové náročnosti operačních zákroků.
U psů existuje plemenná predispozice k tomuto onemocnění, například bišonek, malý knírač, pudl, shi-tzu, yorkšírský teriér jsou rasy známé větším sklonem k tvorbě močových kamenů. Dalmatinové, kteří mají anomálii metabolismu, která způsobuje nadměrné vylučování urátů do moči, jsou pak náchylnější k tvorbě urátových kamenů. Obecně samčí jedinci jsou náchylnější k tvorbě močových kamenů než samice, výjimkou jsou struvitové kameny.
Močovékameny jsou malé krystalky, které se usazují v ledvinových pánvičkách nebo v močovém měchýři. Mohou způsobit až úplné ucpání močových cest nebo podráždění či poškození části močových cest, což způsobuje bolest, zánět nebo bakteriální infekci. V nejhorším případě mohou vést k selhání ledvin.
Terárium je prosklené nebo jinak kryté zařízení, v němž se chovají živočichové různých, především však exotických druhů. Cílem teraristy je chovat živočicha v co nejpřirozenějších podmínkách, které simulují jeho původní biotop (stanoviště, životní prostor).
Podobným zařízením je akvaterárium, známější pod názvem paludárium, které se od terária liší pouze stálou vodní plochou, jak samotný název napovídá. Například při chovu pouštního terarijního živočicha použijete suchý písek, kameny a pouštní rostliny, při chovu obojživelníka v paludáriu zasadíte bujnou vlhkomilnou zeleň, přidáte vodní rostliny, zeminu, kameny a podobně.
Rostliny do terárií volíme podle vlhkosti a teploty, které konkrétní druh živočicha v chovném zařízení potřebuje.
Podle teploty dělíme terária na pouštní (jsou suchá a velmi teplá, s teplotou kolem 40 °C); tropická (vytápí se na 30 °C); subtropická (s teplotou kolem 25 °C) a terária mírného pásma (teplota se většinou udržuje přes 20 °C).
Při výběru terarijních rostlin je nutné přihlédnout k jejich nárokům. Ne každý druh patřící do biotopu vámi chovaného živočicha snese omezené podmínky, i kdyby se co nejvíce podobaly těm přírodním. Největším problémem je nedostatek světla, proto dobrou volbou vhodného osvětlení zvýšíte možnost širšího výběru rostlinných druhů.
Poté, co si novou rostlinu přinesete domů, osprchujte ji – může být totiž postříkána nějakým ošetřujícím chemickým přípravkem.
Nejčastěji užívané terarijní rostliny jsou šplhavník (Epipremnum aureum), lopatkovec (Spathiphyllum floribundum), monstera (Monstera), fíkus (Ficus) a různé mechy.
Je problém osadit rostlinami terárium, které se vytápí na vyšší teploty kolem 30 °C, protože dochází hlavně v zimních měsících k velké nerovnováze světla a tepla. Čím vyšší máme teplotu, tím více světla rostliny potřebují a naopak. Při vyšších teplotách rostliny vyčerpávají rychle zásobní látky, které načerpaly během jarních a letních měsíců. Žijí vlastně na dluh, neboť mají málo světla a nedovedou si fotosyntézou vytvořit látky potřebné k životu. Další problém spočívá v tom, že málokdo má terárium u okna. V zimních měsících je intenzita světla tak malá, že i venku je světla nedostatek. Z toho mála nám ještě něco ubere okenní tabule a v místnosti pak světlo ubývá do čtverce tak, že například jeden metr od okna je již jen asi 25 % světla. Vypadá to sice, že těsně u okna a třeba 2–3 m od okna je světla stejně, není to však bohužel pravda, neboť lidské oko je přizpůsobivé množství světla a nedokáže to posoudit. Pokud tedy máme terárium hned vedle okna, je také intenzita světla nevyhovující, toto se však dá vyřešit umělým přisvětlováním. Nestačí
