KŘEČEK VŘEDY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Křeček je malý, nenáročný a bystrý hlodavec, který sice nebude poslouchat na slovo, ale při vlídném zacházení vás odmění svojí přátelskou a zvědavou povahou.
Křeček zlatý
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) je oblíbeným domácím mazlíčkem, je totiž učenlivý, zvědavý a má vhodnou velikost. Zvláště populární je pak křeček zlatý jako první zvířátko pro malé děti, neboť je vůči nim „celkem odolný“.
Křeček zlatý pochází ze Sýrie, proto se mu někdy říká syrský. Ve své domovině obývá oblasti pouští a polopouští se suchým a teplým klimatem. Ve dne spí zavrtán v písku. Teprve večer, když se ochladí, vylézá za potravou. Výpravy za jídlem bývají dlouhé, křeček naběhá i několik kilometrů za noc. Pro případ nouze využívá lícních toreb, které naplňuje nalezenou potravou. Tu si odnáší na místo sloužící jako ložnice a spižírna zároveň. Shromažďující pud ho neopouští ani v zajetí, kde hlady netrpí. (Proto je dobré každý den zkontrolovat obsah klece a vyhodit případné zásoby z předešlého dne, které by křeček mohl vyhrabat a pozřít zkažené.)
Přírodně zbarvení křečci jsou zrzaví s bílými odznaky. Postupně byla vyšlechtěna řada barev a variací, například smetanová, bílá, šedá, černobílá (takzvaná panda) a jiné. Také délka srsti prošla změnami, dnes se chovají i křečci dlouhosrstí (o jejich srst se musí pečovat). Velikost křečka je do 18 cm a váha do 180 g.
Samice mají delší ocásek a plošší zadeček, samci mají zadeček kulatější, také řitní otvor je vzdálenější od pohlavního a u dospělých jsou viditelná varlata.
Křeček zlatý potřebuje podstatně větší klec než jiní křečci, neboť je to velmi energické zvíře a vyžaduje opravdu mnoho místa pro své skopičiny.
Povaha může být různá: agresivní, kamarádská, apatická. Většinou záleží na okolí (místě koupení), dostatku či nedostatku potravy a chování majitele. Křeček zlatý je samotář, od 2 měsíců života se více křečků nesnese. Pro člověka je velmi dobrý společník.
Křečci jsou od přírody samotáři, proto je nejlepší chovat každého ve vlastní kleci. Se stejným pohlavím se nesnesou, pouze v době páření jim nezbude nic jiného, než přijmout na krátkou dobu partnera. Ale i tak mohou někdy vzniknout problémy. Budete-li chtít seznámit samce se samicí, dejte buď samičku k samci, nebo je seznamte v neutrálním prostředí. Nikdy nedávejte samce do ubikace samice. Samičky jsou totiž agresivnější a mohlo by dojít ke zranění samce. Křeček zlatý se dá dobře ochočit, zachováváte-li určitá pravidla. Jedná se o nočního tvora, proto ho nikdy nebuďte přes den jenom proto, že si s ním chcete hrát. V tu chvíli by se z přátelského medvídka mohla stát prskající koule, která neváhá použít na ochranu svého klidu i zoubky. Počkejte, až se večer probudí, postará se o svoji toaletu a vyleze z hnízda. Pak ho můžete zvednout z klece, nechat proběhnout po stole, nebo dok
V naší poradně s názvem ZÁNĚT SPOJIVEK U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dave.
Dobrý den, je něco pravdy na tom, že by mast ophthalmo framykoin mohla být příčinou ucpání slzného kanálku? Náš kocour má zánět spojivek na jednom oku. Jsou mu 3 roky. Nikdy nebyl nemocný. Oči měl do teď zdravé. Dávala jsem mu ophthalmo framykoin a oko se mu dobře hojilo. Pro jistotu jsme šli po cca 2 dnech k lékaři (na kontrolu po víkendu). Ten potvrdil zánět spojivek a změnil mast na kapky Floxal a zánět spojivek se od té doby nelepší. Je nějaký důvod, proč nedávat mast ophtalmo framykoin? Podle lékaře, kterého jsme navštívili, může mast způsobit ucpání slzného kanálku.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ophthalmo framykoin se běžně používá i ve veterinární praxi pro kočky. Působí proti infekcí předních částí oka způsobených například bakteriálními záněty spojivky, rohovky, okraje víčka a slzného váčku, ječného zrna, vředy rohovky. Má podobné účinky jako Floxal. Pokud se stav po Floxalu nelepší, musíte o tom informovat veterináře, aby změnil léčbu. Nejspíše bude nutné udělat stěr z oka a nechat v laboratoři vyšetřit přesnou příčinu a k tomu i vhodnou léčbu.
Choroby vznikají především chybami v chovu, zejména pak špatným nebo jednostranným krmením. U tak malého zvířete, jako je křeček, platí, že předcházení nemocem je daleko lepší než jejich léčení. Jedním z činitelů, které vyvolávají onemocnění, je také stres.
Zaklínění lícních váčků – příznakem tohoto onemocnění bývá oteklý lícní váček. Ten může být způsoben načechraným stelivem, které se zachytilo ve váčku. Zkontrolujte křečkovi tlamičku a vytáhněte z ní vše, co se tam mohlo zachytit. Zároveň se poraďte s veterinářem.
Infekce kůže – jestliže má křeček na kůži suchá loupavá místa, načervenalou kůži nebo ubylý kožíšek, může jít o infekci kůže. Tu mohou způsobit paraziti, alergie nebo nevhodná strava. S určením léčby vám pomůže zvěrolékař. Pokud má křeček pouze úbytek srsti, a přitom se nedrbe, nemá načervenalou kůži ani loupavá místa na kůži, může jít o projev stáří. Hodně křečků s přibývajícím věkem jednoduše ztrácí kožíšek.
Mokrý ocásek – křeček trpící touto nemocí je malátný, má mokrý konec ocásku a měkký a mokrý trus. Tato nemoc může křečka zabít, proto ho vezměte okamžitě k veterináři nebo běžte do zverimexu a kupte speciální léky na tuto nemoc.
Dehydratace – křeček se bude chovat letargicky. Pokud mu vytáhnete kůži na zadní části krku, bude se jen pomalu vracet do původního stavu. Může to být způsobené stresem, horkem nebo špatnou vodou v pítku. Při dehydrataci je nutné dát křečkovi vodu, a pokud má klec na místě, kde je horko, musíte ji přemístit jinam.
Poranění způsobená kousnutím – jedná se o bolavá místa, která mohou hnisat. Příčinou poranění bývá nesnášenlivost a vzájemné napadání křečků sdílejících stejnou klec. Je potřeba křečkovi zranění vyčistit, nevíte-li jak, bude nejlepší poradit se s veterinářem. V každém případě byste měli křečky oddělit a každého mít v jiné kleci.
Sluchové problémy – pokud má křeček problém se sluchem, může ztrácet rovnováhu, škrábat se kolem uší a třást hlavičkou. Taková nemoc je způsobena parazity nebo ušní infekcí. Na postupu léčby se domluvte se svým veterinářem.
Zrakové problémy – při potížích se zrakem budou oči křečka velmi těkavé, většinu času pak zavřené. Budou vypadat mdle a zamračeně. Tento problém může být způsoben zraněním nebo infekcí. Je zapotřebí držet křečka v tmavé místnosti a poradit se s veterinářem.
Infekce plic – při tomto onemocnění se křeček bude třást a bude se mu těžce dýchat. Může dojít ke ztrátě váhy a velmi letargickému chování. Jestliže má váš křeček tyto příznaky, je potřeba zajistit mu v kleci teplo a navštívit veterináře, který proti infekci předepíše antibiotika.
Lysiny – pokud si u křečka všimnete lysin nebo častého drbání,
Křeček je malý samotářský hlodavec nenáročný na chov, a proto vhodný k dětem. Pochází z Asie, je aktivní večer a v noci, dožívá se 2–3 let. Křeček má dobře vyvinutý čich a sluch, dokáže poznat svého majitele. Přes den však téměř nevidí, takže se snadno poleká prudkých pohybů. Křečci jsou známí tím, že si do lícních torbiček schovávají jídlo.
Některé druhy křečků mohou dorůstat až do délky 18 cm, mají různé typy i barvy srsti (dlouhou, krátkou, saténovou). Váha křečků se pohybuje v rozmezí od 35 do 180 g, a to opět podle druhu. V zajetí jim pořídíme klec s podestýlkou, pítkem a miskou. Nezapomeneme na spousty prolézaček a úkrytů, které křečci zbožňují. Rádi ohlodávají kousky dřeva nebo kůry. Jsou to všežravci, uvítají semínka (kukuřici, slunečnici), zrní, oříšky, zeleninu i ovoce. Zvládnou i cvrčka nebo červa.
Ve volné přírodě obývali stepní oblasti, postupem času se rozšířili i na lidská pole. Hloubí si až 1 metr hluboké nory, ve kterých mají několik postranních příbytků. Mají výborný čich a sluch, naopak zrak je jejich slabší stránkou. Rovněž hmat je velice dobře vyvinutý – hlavně díky dlouhým vousům v okolí nosu.
Křečci bývají aktivní především večer a v noci, během dne většinou spí. Jsou to nenáročná zvířata, která se dají celkem snadno ochočit. Je velice zábavné sledovat je při jejich aktivitách, ať už při krmení, kdy si nacpávají lícní torby potravou, kterou si poté schovávají do „spižíren“, nebo při jejich akrobatických kouscích při hře.
Křečci se rozmnožují velice snadno. Běžně mívají několik vrhů během roku. Průměrná délka života křečků je 2–3 roky.
Základní složku potravy křečků tvoří kvalitní krmné směsi a také čerstvé zelené krmivo a ovoce. Jako doplnění zdroje bílkovin můžete nabídnout moučné červy nebo hmyz (například cvrčky). Pozor na příliš tučná krmiva s velkým množstvím olejnatých semen (například slunečnice) nebo ořechů.
Nezapomeňte, že křečkům trvale rostou zuby, takže potřebují mít neustále něco na okus, aby jim zuby nepřerostly (některé pamlsky, větvičky). Pozor na ostré špičky, aby si křečci neporanili lícní torby. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.
Křečci jsou drobní, a proto nejsou příliš nároční na životní prostor. Přesto čím více prostoru jim poskytnete, tím pro ně lépe. Důležitá je i výbava. Křečci rádi prolézají různými labyrinty nebo běhají v kolotoči. Vybavení je často součástí klecí nebo plastových boxů pro křečky a může být jedním z kritérií vašeho výběru.
Vhodnou ubikací pro křečky může být drátěná klec s plastovou vanou, plastový box nebo terárium (pozor na dobrou cirkulaci vzduchu). Výhodou plastových boxů nebo terárií je, že z nich křečci nevy
Křeček Roborowského je velký 7–9 cm a váží 30–40 g. Jeho hřbet je světle žlutý s nádechem šedé nebo červenohnědé barvy. Bříško a končetiny jsou bílé. Tlapky má chlupaté. Poznávacím znamením jsou dvě bílé skvrnky symetricky umístěné kolem očí.
Křeček Roborowského je velmi plachý a ochočit se jej podaří jen velmi výjimečně. V dostatečně velké kleci jich můžete chovat i více pohromadě. Ideální je chovat je v párech. Tito křečci se dožívají 2 až 3 let.
Křečka je možné zakoupit ve zverimexu nebo přímo od chovatele, kdy se jeho cena pohybuje kolem 150 korun za kus.
Křeček džungarský je velký 7–10 cm a váží 35–50 g. Má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě, s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Mezi další typické znaky patří ochlupené tlapky. Ocásek má maličký, od 7 do 11 mm.
Křeček džungarský má vysloveně klidnou a mírumilovnou povahu. V dostatečně velké kleci nebo teráriu tak může žít i více křečků pohromadě. Ideální je chovat je v párech. Dožívají se 2 až 3 let.
Křečka je možné zakoupit ve zverimexu nebo přímo od chovatele, kdy se jeho cena pohybuje kolem 50 korun za kus.
Křeček čínský je velký 8–13 cm a váží 35–45 g. Záda má zbarvená do zlatohnědé barvy, která směrem k bříšku pozvolna přechází v bílou. Od čela až do poloviny zad mu vybíhá černý hřbetní pás. Má velmi malá, tmavě zbarvená ouška. Je nápadně štíhlý a ve srovnání s ostatními křečky má poněkud zašpičatělý obličej.
Chování křečka čínského je divoké a samička se chová k samci vysloveně agresivně. Ochočit se dají pouze mláďata. Křečci se dožívají 2 až 3 let.
Křečka je možné zakoupit ve zverimexu nebo přímo od chovatele, kdy se jeho cena pohybuje kolem 80 korun za kus.
Křeček Campbellův je velký 7–10 cm a váží 35–50 g. Na zádech má šedohnědou srst, která směrem k bříšku přechází v bílé skvrny. Navíc se mu na hřbetě zhruba až do poloviny zad táhne černý pruh. Existují i další různá zbarvení, například černé, zlaté, bílé a podobně. Tito křečci se snesou v párech i ve větších skupinách, pokud je terárium dostatečně velké. Vůči chovateli však bývají agresivní. Dožívají se 1,5 až 2 let.
Křečka je možné zakoupit ve zverimexu nebo přímo od chovatele, kdy se jeho cena pohybuje kolem 200 korun za kus.
Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Doporučuje se však v každém případě pořídit škrabací kůl či jiné podobné hračky. V opačném případě se můžete dočkat nemilého překvapení na domácím nábytku.
Vyžívá se i ve vodních hrátkách, takže jakákoliv napuštěná voda neunikne její pozornosti. Po svých divokých předcích si zachovala silně vyvinutý lovecký instinkt, a tak před ní nejsou příliš v bezpečí menší zvířata. Pozor i na rybičky v akváriu – při pohledu na ně se totiž setkávají obě vášně, lov i voda.
Také se nedoporučuje její chov společně s chovem opeřenců nebo hlodavců. Naopak její soužití s ostatními kočkami nebo i psy bývá bezproblémové. Se zvířaty vychází naprosto v pohodě, jen se nedoporučuje například křeček či papoušek, jak již bylo řečeno výše.
V neposlední řadě zvažte, jak moc se kočce můžete věnovat. Jde za vámi, když ona sama chce, má svou vlastní osobnost. Kočka sice není pes, ale přesto potřebuje společnost. Vyhlídka na celodenní samotu je tedy přímo nežádoucí. V takovém případě je lepší uvažovat o pořízení koček dvou, které se zabaví spolu.
Bengálská kočka vyžaduje relativně málo péče o srst. Přílišné česání a kartáčování může srst dokonce poškodit. Běžnou péčí je zastřihávání drápků, a to speciálními kleštičkami. Je dobré učit střihání drápků koťátka už od mala, předejdete tím problémům boje s dospělým jedincem. Další péčí je čistění uší a očí, a to vatovým tampónem a speciálním gelem k tomuto určeným.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
