KRÁLIČÍ NEMOCI NA ČLOVĚKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Můžu jíst maso z králíka s myxomatózou? Můžu konzumovat maso z králíka nakaženého králičím morem? Králičí mor i myxomatóza jsou virová onemocnění, která dokáží králíka usmrtit velmi krutou smrtí. Nakažení králíci, kteří trpí myxomatózou jsou od pohledu odporní, protože jim opuchla oční víčka a teče jim z očí a nosu hnis.
Myxomatózní králík, ani králík s králičím morem na první pohled není to, co byste si chtěli dát k nedělnímu obědu. Dnešní myxomatóza již nemusí být pro králíka vždy smrtelná a někteří ji mohou přežít, zvláště ty očkovaní.
Jak to tedy je s konzumací jejich masa? Čtěte dále a dozvíte se, jak může být pro člověka nebezpečné, když konzumuje maso z králíků s myxomatózou nebo s králičím morem.
Králičí maso pro psa
Historicky bylo známo, že psi jedí králičí maso. Divocí psi by sežrali každého malého savce, kterého by mohli chytit a zabít, a králíci pro ně byli jedním z nejlepších cílů. Králičí maso je psy vítaná pochoutka, i když byl králík nakažený a trpěl myxomatózou nebo králičím morem. Pes není vhodným hostitelem pro tyto viry způsobující myxomatózu a králičí mor. Viry myxoma a lagovir psovi nijak neublíží. Nakazit se a onemocnět z nich můžou pouze zase jen králíci.
Není žádným překvapením, že psi potřebují k životu maso. Králičí maso je pro psa přínosem z těchto důvodů:
Králík má vyšší obsah bílkovin než kuřecí, krůtí, telecí, hovězí, kachní, jehněčí a vepřové maso, což znamená, že je nabitý spoustou libového a středně tučného masa pro svaly vašeho psa. Jeho tělo obsahuje esenciální aminokyseliny nezbytné pro obnovu tkání a podpory imunitního systému.
Králičí maso má nižší obsah cholesterolu než většina jiných zdrojů bílkovin, obsahuje minimální množství nasycených tuků. Zdravé tuky v králičím mase udrží klouby vašeho psa promazané a srst lesklou.
Vitamín B12!Králičí maso, konkrétně orgány plné živin, jsou vynikajícím zdrojem vitamínu B12, který zajišťuje správnou funkci nervového systému psa. Je také potřebný pro normální růst buněk. Pokud se váš pes chová zpomaleně, může to být způsobeno tím, že mu chybí nějaký dobrý zdroj B12, protože vitamín B12 pomáhá udržovat jeho energetickou hladinu.
Králík může být pro psa nový protein což znamená, že váš pes buď zřídka nebo nikdy nebyl vystaven tomuto typu krmiva, a proto je to skvělá volba bílkovin pro psy, kteří mají bříška buď citlivá, nebo mají potravinovou alergii na jiné zdroje bílkovin. Pokud se zdá, že vašeho psa něco svědí nebo má nějaké problémy se zažívacím traktem, zavedení nového proteinu, jako je králík, do jeho stravy může pomoci „resetovat“ jeho systém a dát jeho imunitnímu systému pauzu od boje proti proteinům, na které může reagovat. Špičkoví specialisté na veterinární dermatologii králičí maso pro psy vřele doporučují!
Pokud máte psa přivyknutého na syrovou stravu, měli byste zvážit častou obměnu masa, které váš pes konzumuje. Králičí maso je vhodná volba. Je také důležité, abyste svému psovi dovolili pozřít i obsah žaludku králíka, protože ve volné přírodě by dostal částečně natrávenou rostlinnou hmotu ze žaludku své kořisti. Orgánové maso, jako jsou játra a ledviny králíků, také obsahují různé živiny, které pes potřebuje. V mnoha případech váš pes nebude mít přístup k těmto živinám, pokud mu nebudete podávat maso z orgánů.
Na internetu je spousta receptů na přípravu králičího žrádla bezpečného pro psy. Toto maso může být pečené, vařené nebo restované; jen z něj vynechte koření a přebytečný tuk.
Ve svém příspěvku ZAKRSLÝ KRÁLÍK - NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Dobrý deň,môj zajačik náhle umrel,ešte ráno bol v poriadku,poobede hnačkoval,bol ospalý,neskôr už nechcel ani behať.Ráno už bol mŕtvy.Srsť mal peknú,žiadne problémy ani zmena stravy.dakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bag.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Ve svém příspěvku BETTA BOJOVNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Venda.
Dopřejte vašemu beťákovi slanou koupel. Slaná voda ho zbaví této nemoci. V čase, kdy bude ryba v soli, vyčistěte akvárko horkou vodou a vydesinfikujte ho savem. Pak do čisté vody rybu přeneste. Slanou koupel uděláte rozmícháním 5 litrů vody a 0,5 kg soli. Ryba se začne olupovat a tím se zbaví nemoci. Ryba musí být stále v teplé vodě o teplotě, na kterou je zvyklá.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veronika.
Řada plemen domácích králíků je chována pro jeho maso, vlnu, nebo jeho kožešinu.
Králičí maso je pravděpodobně tím nejzdravějším masem, protože je lehce stravitelné a má dobré složení živin. Velkou výhodou tohoto masa je nízký obsah cholesterolu a vysoký obsah bílkovin. Králičí maso se řadí mezi bílá masa. Králičí maso nemá výraznou chuť, a proto je třeba ho výrazněji dochucovat kvalitním kořením. Nejkvalitnější maso je z králíků do jednoho roku, zároveň maso z těchto králíků je jemné a není tuhé. Kuchaři dokáží toto maso upravit řadou způsobů. Pokud maso pochází ze starších králíků, bývá tužší a obsahuje více tuků, proto je lepší takové maso dusit.
Chovatelé z králíka zpracovávají i vnitřnosti a jeho krev. Z vnitřností se využívají hlavně játra, srdce a ledviny. Z těchto orgánů se pak vytvářejí králičí paštiky a nádivky. Králičí krev se pak využívá k výrobě prejtu, střívka pak k výrobě klobás. Z těla králíka se také zpracovávalo sádlo. Králičí sádlo mívá bílou až žlutou barvu (barvu ovlivňuje krmení). Sádlo se využívalo třeba ke smažení.
Na internetu lze najít řadu receptů, jak králičí maso nejlépe připravit. Na internetových stránkách www.ceskenapady.cz lze najít několik bezkonkurenčních receptů na králíka a zároveň i krátké zhodnocení králičího masa (které látky obsahuje, jak je takové maso vhodné připravovat). Můžete na těchto stránkách najít recept na králíka od Kluků v akci, Pohlreichův recept na králíka, Babicův recept na králíka,a ale i klasické recepty na králíka na smetaně, králíka na česneku, pečeného králíka, králíka na divoko, nebo králíka netradičně.
Řada chovatelů chová králíka i pro jeho kožku. Kožku je třeba hned napnout na napínáky (dlouhé asi metr s rozpětím asi 30 cm). Kožky by měl chovatel zavěsit na stinné a vzdušné místo, kam se nedostanou žádné šelmy a v létě hmyz. Kožka by nikdy neměla být nikdy na přímém slunci. Kožky se vykupují podle jakosti a hmotnosti, pokud je kožka poškozená, tak se nevykupuje. Více ceněné jsou kožky zimní srsti, která je hustší. Kožky se využívají třeba k výrobě kožichů a klobouků.
Pro vlnu jsou přímo chovány angorští králíci. Jejich vlna je totiž měkká, hřejivá a dobře izoluje. Běžně se využívá k výrobě svetrů, ponožek a pokrývek. Tato vlna má totiž asi 20x větší hřejivost než jiné vlny. Vlna se získává stříháním (angorští králíci se stříhají každé tři měsíce, pokud by lhůta byla delší, tak se ztrácí kvalita vlny).
Ve svém příspěvku LÉČBA PAPILOMATÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
terapie uvedená v článku je pravdivá - většina papilomů je skutečně benigních a odezní spontánně v řádů týdnů až měsíců. Odstraňují se jen ty, které hnisají, krvácejí či překážejí - a to v době, kdy už nemoc kompletně propukla, jinak hrozí recidivy.
V minulosti se skutečně autogenní vakcíny používaly - v důsledku rizika maligního zvratu a malého efektu se od nich dnes upouští a nepoužívají se.
Co se týká přenosu na člověka - psí virová papilomatóza na člověka rozhodně přenosná není, nemusíte mít obavy.
Hezký den,
MVDr. Hrachová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Dobrý den, dokázal by mi někdo poradit, zda se jedná o bradavici? Právě jsem se vrátil po 4 dnech ze zahraničí a fena mhouri oko a je jí to očividně nepříjemné..je možné, aby vyrostla za 4 dny bradavice v koutku oka? Předtím tam rozhodně nic neměla. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď / radu.
Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.
Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.
Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.
Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.
Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.
Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.
Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.
Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.
Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.
Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.
U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mo
Ve svém příspěvku GELOREN DÁVKOVÁNÍ PRO ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Doležalová.
Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Já si geloren kupuju a používám jednu oranžovou tabletu denně. Tabletu rozčtvrtím nožem a pak normálně rozkoušu a spolknu. Používám to vždycky tři měsíce 90 tablet, pak chvíli přestávka a znovu tři měsíce. Od té doby neznám bolesti v kloubech.
Toto onemocnění není známé dlouho, objevuje se až v několika posledních desítkách let. Králičí mor může postihnout starší jedince, ale i mláďata. Králičí mor způsobuje vir Calivirus.
Projevy
Tato nemoc je také nazývaná jako krvavý zánět plic, což nám ukazuje, kterou část těla nemoc zasahuje. Králík postižený králičím morem je netečný, malátný, bez chuti k jídlu, s výtokem z nosu. Onemocnění také doprovází křeče.
Nákaza
Králičí mor se přenáší hlavně přímým stykem s králíkem, který trpí tímto onemocněním. Nakazit se mohou ale i králíci prostřednictvím kontaminovaného krmení, nebo bodnutím hmyzu (pokud předtím komár sál krev nakaženého králíka), případně ale i užíváním předmětů, které předtím „patřily“ nakaženým králíkům (napáječka, miska). Nemoc se také šíří čistě vzduchem, a proto je nutné infikované králíky dostat do karantény.
Léčba
Bohužel léčba na tuto krutou nemoc žádná neexistuje. Navíc je inkubační doba velmi krátká (1-2 dny). Při nákaze je jasné, že dojde k úhynu králíka.
Prevence
Jako prevence před tímto onemocněním slouží očkování u veterináře, který králíka přeočkuje zhruba jednou za šest měsíců. Pokud se v chovu objeví infikovaný králík, je třeba, aby nedošlo k žádnému kontaktu tohoto králíka s jinými králíky (ani společné misky, pítka atd.).
Jedním z oblíbených plemen zakrslých králíčků je bezesporu zakrslý beran. Zakrslý králíček beránek váží zhruba kolem 1,5 kg až 2 kg. Této váhy by měl dosáhnout zhruba na půl roce života. Přitom první měsíc váží zhruba 200 gramů. Pro tohoto králíčka je typické zavalité tělo, které je zároveň i krátké. Zakrslý beran nemá výrazný krk, naopak někdy může působit, že nemá krk žádný. Nohy zakrslého beránka jsou středně dlouhé, ale také velmi silné. Jeho hlava je široká a typické jsou pro něj dlouhé svěšené uši, na jejichž koncích jsou zvláštní hrbolky, které se nazývají korunky. Při pohledu zepředu mají uši tvar podkovy. Rozpětí uší je zhruba 25 cm. Barva srsti je různá, obvykle vychází z druhu plemene. Zakrslý beránek má několik plemen: divoce zbarvený, bílý červenooký, bílý modrooký, černý, madagaskarový – durynský, bílopesíkatý, divoce perlový strakáč, havanovitý, perlový modrý, perlový, rhönský, strakáč divoce zbarvený, strakáč madagaskarový – durynský, modrý. Jedná se tedy snad o všechny možné barevné kombinace pro zakrslé králíčky.
Zakrslý beránek patří mezi uznaná zakrslá plemena králíků za předpokladu, že se nejedná o zakrslého berana hřivnatého a nebo zakrslého berana teddyho, tito kříženci nejsou uznanými plemeny.
Chov zakrslého králíka beránka
Chov a péče o všechny zakrslé králíčky jsou rozepsány v jiném článku, a proto se zde nachází stručné shrnutí. Pro králíčka je důležité mít vlastní prostor. Nejlépe k tomu poslouží klec, která musí mít patřičné vybavení (miska na jídlo, miska nebo napáječka na vodu, jesličky na seno, záchod). Pokud má klec podlahu z drátků, je třeba na ni umístit nějakou pevnější podložku, aby si králíček neotlačil tlapky. Otlaky by mu mohly způsobit zdravotní problémy. Klec by měla mít kolem jednoho metru, to platí obzvlášť, když hodláte králíčka nechávat přes den, když nejste doma, zavřeného. Musí mít prostor, kde se může dostatečně „vyřádit“. Králičí záchod je nutné pravidelně čistit, pokud tak neučiníte, může ho králíček vyhrabávat, nebo ho přestane používat. Králíček se ve většině domácností může pohybovat volně po bytě. Byt by měl být tomu ale přizpůsoben. V dosahu králíčka by neměly být umístěné žádné knihy, časopisy, kabely, ani pokojové květiny. V podstatě nic, co by králíček mohl při volném pobíhání zničit, nebo co by mu mohlo nějak ublížit. Pokud budete králíčka vodit ven na procházku, je nutné ho na králičí „kšíry“ učit už od malička, u staršího králíčka to už téměř není možné. Králíček, který se navíc bude pohybovat venku, musí být očkován proti řadě chorob, které by si mohl zvenčí přinést. Pokud mu vytvoříte někde venku vhodnou ohrádku, tak je potřeba ji vhodně vybavit. Nesmí chybět hlavně voda a p
Krátce po narození (zhruba tři dny) je králíček velmi zranitelný a je zcela odkázaný na svoji matku, která si ho schovává v hnízdě. V období prvních čtrnácti dnů teprve začíná králíčkům růst jejich jemná srst. Většinu dne stráví stejně jako lidská miminka spánkem, který přeruší hlavně kvůli tomu, aby se mohli napít mateřského mléka. O jejich hygienu se stará králičí matka olizováním. Také pomalu otevírají oči. Během dalších dvou dnů jim dorůstá srst, která jim pomáhá udržet se v teple. Začínají se také pomocí očí a čichu lépe orientovat v prostoru, i přesto je jejich hlavním bodem života jejich králičí matka, a proto se drží u ní a napodobují ji. Jejich prohlížení okolí (stále v blízkosti matky) začíná zhruba ve třetím týdnu. V tu dobu také začínají ochutnávat i pevnou stravu.
V období mezi 4. – 6. týdnem jejich života už začínají být vcelku aktivní a opouštějí hnízdo. Už se také nemusí bát prochladnutí, protože jejich srst je zcela dorostlá. K objevování okolí jim pomáhá již zcela dovyvinutý zrak, čich, chuť i hmat. Stále je ale jejich matka krmí, i přesto už ale přijmou i jinou potravu (granule, ne zeleninu!) a vodu. Během dalších čtrnácti dnů nastává to období, kdy bývají králíčci odstaveni od své králičí matky. Již jí nepotřebují, jsou schopni přijmout jinou potravu než mateřské mléko a dokáží se sami pohybovat. Toto období je také nejvhodnější k výcviku (například k čistotnosti a dobrému chování), toto období také trvá zhruba do 3. měsíce, během něhož by si králíček měl najít svého nového páníčka.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Králičí hemoragické onemocnění je vysoce infekční virové onemocnění způsobující smrtelnou formu virové hepatitidy, která postihuje evropské králíky. Některé virové kmeny postihují také zajíce. Úmrtnost králíků se obecně pohybuje od 70 do 100 procent. Nemoc je způsobena kmeny viru králičího hemoragického onemocnění lagoviru z čeledi Caliciviridae. Virus logovir u králíků způsobuje generalizovanou infekci, která je charakterizována nekrózou jater, diseminovanou intravaskulární koagulací a rychlou smrtí.
Vir způsobující králičí mor je pro králíky extrémně nakažlivý.K přenosu dochází přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, kadávery, tělesnými tekutinami (moč, výkaly, sekrety dýchacích cest) a srstí. Přeživší králíci mohou být nakažliví po dobu až 2 měsíců.
Virus také šíří kontaminované předměty, jako je oblečení, jídlo, klece, podestýlka, krmítka a voda. Mouchy, blechy a komáři mohou také přenášet virus mezi králíky. Predátoři a mrchožrouti mohou virus šířit také tím, že ho vylučují ve výkalech. Viry jsou vysoce odolné v prostředí a mohou přežít zmrazení po dlouhou dobu. Virus může přetrvávat v infikovaném mase měsíce.
Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.
Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.
Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.
Nemoci, jimiž se můžeme od psů nakazit, se odborně nazývají zoonózy. I když celkově známe téměř 150 takovýchto nemocí, důležité je, že v naší zemi se vyskytují jen některé z nich. Největší nebezpečí pro nás představuje vzteklina. Kromě ní nás ohrožují nemoci přenosné některými parazity, bakteriemi a některé plísně. Nejčastěji diskutovanými nemocemi jsou kromě již zmíněné vztekliny také leptospiróza a atoxokaróza.
Mnoha nákazám zvířat můžeme předejít očkováním, ať už povinným, či nepovinným. Doporučuje se také pravidelná kontrola trusu, případně odčervení zvířat přibližně každé tři měsíce. Při soužití se psem v jedné domácnosti je nejdůležitější dodržovat zvýšenou osobní hygienu, zvýšenou navíc v případě, že v domácnosti je nastávající maminka, malé dítě nebo starší lidé, protože ti mají slabší imunitu.
Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.
Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).
Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.
Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.
Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobné ranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.
Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti. Další možností je vy
Konzumace masa nakažených králíků s myxomatózou nebo králičím morem
Obecně se nedoporučuje konzumovat maso z uhynulých nebo viditelně nemocných králíků, protože není jisté čím trpí.
Pokud jde konkrétně o myxomatózu nebo králičí mor, zjednodušeně řečeno, konzumace takového masa vám neublíží. Virus myxoma ani lagovirus nejsou přenosné na člověka, ani na jiná zvířata. Člověk, pes, kočka nejsou vhodnými nositeli a tyto viry se nedokáží napojit na jejich výživový systém a množit se. Pokud tedy sníte maso nebo orgán infikovaný virem myxoma nebo lagovirem, viry nejspíše zahynou v trávicím traktu nebo vyjdou z těla ven, aniž by člověku nebo zvířeti nějak uškodili.
Ovšem druhá stránka je vzhled nakaženého králíka. Králík s myxomatózou má nateklé oči, ze kterých mu vytéká hnis, nemůže dýchat a z nosu mu teče hustý hlen. Když králík přežije, tak tyto příznaky ztrácí a stává se zase normálním masem ke konzumaci.
To ale neznamená, že vám bude chutnat, protože si pamatujete čím králík prošel. Maso z takového králíka je lepší prodat, protože je nezávadné a chuťově úplně normální. Další možností je použít nakaženého králíka jako psí žrádlo a uvařit ho psovi nebo kočce.
Viry patří mezi nejvíce variabilní entity v přírodě, neustále mutují a získávají nové vlastnosti. Viry se řídí jednoduchým a neúprosným imperativem: infikovat co nejvíce hostitelských organismů. Genomické změny viru občas umožní přeskočit z jednoho druhu na druhý. Proto do budoucna nelze vyloučit, že myxomatóza nebo králičí mor se stanou nebezpečné i pro člověka nebo zvíře.
Zakrslí králíci jsou obvykle chováni jako domácí mazlíčci, takže jejich ztráta v důsledku nemoci (obzvlášť pokud ta nemoc má ošklivý průběh) u majitele jistě vyvolá lítost a smutek. To samozřejmě může cítit i chovatel králíků pro jejich maso, i když asi z jiných důvodů. Zde se nepředpokládá, že by si vybudoval ke králíkům citový vztah. Pravděpodobně ho ale i tak ztráta zasáhne, navíc se jistě objeví obavy z nakažlivosti nemoci, protože králíka domácího mohou zasáhnout různé velmi nakažlivé nemoci, které se snadno rozšíří i k dalším králíkům. A pro chovatele je pak taková ztráta ještě větší. Ztráta celého chovu může chovatele velmi poškodit, a proto je lepší řadě nemocí předcházet, případně pokud je to nutné umístit nemocného králíka do karantény. Chovatelé, kteří mají své králíky v králíkárnách, by alespoň dvakrát ročně měli králíkárny dezinfikovat. Dezinfekce králičích klecí může být jistou prevencí před šířením různých onemocnění. K dezinfekci králíkáren se často užívá chloramin a chlorové vápno.
Chovatelé se tedy obávají řady více či méně závažných onemocnění, jako je například:
Navzdory názvu žije a saje tento parazit nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Blecha obecná (Pulex irritans) je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.
Tělo blech se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý nazad směřujícími štětinami, což usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2–8 mm dlouhá. Její tělo je zbarvené od hnědé do černé (dle složení potravy). Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nichž jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché velké pigmentované oko. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil (horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání. Nohy blech mají mohutné kyčle, jsou porostlé
Nejčastěji se na člověka dostane dravčík kočičí, pak dravčík psí, králičí dravčíci jen málokdy. Obecně platí, že to bývají klinické příznaky u králíka, které upozorní na problém, u psa a u kočky se cheyletielóza často zjistí až při zkoumání příčiny vyrážek na těle majitelů a samotná zvířata jsou zcela bez příznaků.
Na lidské kůži se dravčík nedokáže množit, ale člověka dokáže pokousat. To se projevuje jako silně svědivá vyrážka nastupující po kontaktu se zvířetem, které má v srsti dravčíka, i když samotné zvíře může být na první pohled zdravé. Vyrážka vzhledem i intenzitou svědění může připomínat svrab.
Vyrážka má u člověka podobu malých červených pupínků se žlutým středem, které se objevují hlavně na trupu, stehnech, předloktích a na kůži, která se dotýkala nakaženého zvířete. Přednostně jsou postiženy ženy a děti a lidé, se kterými zvířata spí v posteli. Dravčík dokáže proniknout i přes několik vrstev oblečení. Vyrážka se může objevit okamžitě po kontaktu se zvířetem a k přenosu je potřeba jen krátká chvíle. Vyrážka vzniká jako alergická reakce, takže se nemusí ukázat u každého, jen asi 20–40 % lidí má po kontaktu se zvířetem s dravčíky nějaké potíže. Senzibilizace se může vytvářet i velmi pomalu a vyrážka se může vytvořit až po několik měsíců trvajícím kontaktu s napadeným zvířetem.
