Léčbu by měl zahájit veterinární lékař, který psa vyšetří a stanoví diagnózu. Někdy postačí znemožnit psovi lízání varlat, a to nasazením límce.
Vhodnou léčbou je i mazání šourku vhodnými mastmi. Mazaní by se mělo aplikovat několikrát denně, ale toto vám vždy sdělí veterinární lékař, který stanovil léčbu.
V některých případech postačí léčba preparáty proti parazitům, jsou-li problémy závažnější, je nutné zahájit léčbu antibiotickými preparáty.
V případě značného svrbění veterinární lékař předepíše i přípravky proti svědění, které vašeho psa zklidní.
V diskuzi ČÍM KRMIT STARÉHO PSA SE ŠPATNÝMI ZUBY A BOLESTÍ PŘI KOUSÁNÍ GRANULÍ A NEUBLÍŽIT MU ZMĚNOU JÍDELNÍČKU ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilda.
Namočte granule do vody na 5 minut před krmením. Granule změknou a půjdou dobře polykat. Čubince zůstane chuť, na kterou je zvyklá a to je ve stáří důležité.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
Papilomy virového původu jsou benigní a spontánně odezní v průběhu několika týdnů až měsíců. Hojení lze podpořit odstraněním jednoho nebo více papilomů. Doporučuje se odstranit jen ty, které krvácejí a danému jedinci překážejí při příjmu a kousání potravy. Pokud se papilomy odstraní dříve, než dojde ke kompletnímu rozvoji papilomatózy, dochází k recidivám. Byly vyzkoušeny jak autologní, tak komerční vakcíny, ale v místě jejich aplikace může dojít ke vzniku skvamocelulárního karcinomu.
Pokud počet a rozsah bradavic nezpůsobuje komplikace, žádná léčba se neprovádí a čeká se na spontánní ústup. Při vážných komplikacích především příjmu potravy, nebo pokud papilomy hnisají, provádí se chirurgické odstranění nebo léčba laserem.
Když pes spolkne pecku menšího rozměru, tak se obvykle nic neděje, ale někdy se může stát, že se pecka někde v zažívacím traktu zaklíní a pes pak bude mít naopak značné zdravotní problémy.
Jádra jablek a hrušek, třešňové, švestkové, broskvové a meruňkové pecky navíc obsahují jedovatý kyanid. Pár pecek nebo jadérek psovi problémy způsobit nemusí, avšak po každém požití dochází k hromadění kyanidu v těle. Kousání jadérek a pecek způsobuje uvolňování kyanidu. Problémem může být i nesprávné spolknutí, při kterém se pes může začít dusit. Rozkousnutá pecka může vytvořit možnou ostrou hranu, která rovněž může poškodit zažívací trakt.
V případě, že máte podezření na spolknutí pecky a projeví se určité příznaky, které značí poškození zažívacího traktu, je třeba neprodleně vyhledat veterinárního lékaře.
V diskuzi ČÍM KRMIT STARÉHO PSA SE ŠPATNÝMI ZUBY A BOLESTÍ PŘI KOUSÁNÍ GRANULÍ A NEUBLÍŽIT MU ZMĚNOU JÍDELNÍČKU ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Horová.
Prosím o radu, znáte někdo krmivo měkké a kvalitní. Nebo recept na kašovitou stravu pro psa. Je jí už přes patnáct a nechci jí ublížit, má citlivý žaludek, naše zlato....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vilda.
Namočte granule do vody na 5 minut před krmením. Granule změknou a půjdou dobře polykat. Čubince zůstane chuť, na kterou je zvyklá a to je ve stáří důležité.
Prostisvědivá a protizánětlivá mast Dr. MAGGIETM se používá zejména při kousnutí hmyzem ke zmírnění svědění a k podpoře hojení. Další využití je k podpoře hojení tkání, například při zánětu kůže, se kterým se setkáváme hlavně u velkých plemen psů s hustější srstí, kdy se kůže zapaří a vzniká zde zánět. Dále se mast používá při ekzému a vyrážce, kdy se kůže promastí, podpoří se hojení a hlavně se potlačí svědění, které psa nutí k další traumatizaci rány škrabáním, kousáním a odíráním se o další předměty. Lze ji použít při drobných odřeninách, oděrkách a ostatních povrchových ranách k podpoře hojení.
Mast je bezpečná i při olízání, přesto by se psům mělo v lízání rány zabránit. Lízáním rány dochází k jejímu obnovování a dráždění a je zpomalováno hojení. Pro lepší hojení je potřeba zanechat ránu v klidu bez olizování. Mast je bezpečná i pro ostatní zvířata, jako jsou kočky, malí savci či ptáci.
Mast se šetrně aplikuje každé 3–4 hodiny. Před nanesením masti je potřeba ránu očistit od nečistot a staré masti světlým roztokem přípravku Betadine či hypermanganu, případně je možné ránu ošetřit odvarem z heřmánku či řepíku. Po oschnutí postiženého místa se mast šetrně nanese v malém množství a jemně rozetře. Po nanesení masti je potřeba psa zabavit, aby se odpoutala jeho pozornost od rány. Je možné vzít psa na procházku, zaujmout ho hrou či mu dát krmení.
V diskuzi PES SI VYKUSUJE SRST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patrik Šihor.
Dobrý den. Náš labrador si vylízava tak srst, že to má až na kůži vylízané. Čím to může být. Alergií,parazity nebo stresem, ale stres nemá. Může to být, že se nudí?? Jaká je na to mast. Jak často ho koupat a co dělat pro zamezení tohoto vylízavani?? A mám ještě jednu otázku. Náš pes sežere úplně vše je to labrador. Je možné jednou sem mu dal pedigree denta stix a on se pozvracel ale až tak za 4 hodiny . Může to být z této tyčinky na čištění zubů,ale pochybuji,že to může z toho být, protože jsem jí to dával docela často a nic nezvracela. Za odpověď předem děkuji Šihor Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Cigáňov.
Mám Schi-tzu, škrábe se,líže kouše,má lupy mastnou srst,červenou kůži. Léčení veterináře na kvasinky prášky a takový průhledný gelový šampón který se ŕedí.Vařím ji domácí stravu.Maso,zelenina,rýže. Dobrý lepšilo se dobrala prášky a za 14 dní znova červená,kousání atd.opět mastná srst,lupy.Léčba už stála 3000 a žádné zlepšení. Ven chodí pravidelně 3x denně. Děkuji za radu.
.
Jestliže si všimnete, že si pes delší dobu olizuje tlapy, v první řadě tlapky prohlídněte, abyste zjistili, zda v nich nemá zapíchnuté bodláky, trny nebo jiné cizí předměty. Následně navštivte veterináře, který by měl vyloučit parazitární onemocnění. Provede vyšetření kožního seškrabu a případně přeléčí infekci, kterou si do kůže pes lízáním navíc zanesl. Psa vykoupejte v dezinfekčním veterinárním šamponu (například Lactaderm šampon Vétoquinol), veterinář vám pravděpodobně doporučí také nějaký přípravek s dezinfekčním a protisvědivým účinkem, případně nasadí antibiotika. Další možnou příčinou může být hormonální onemocnění (například snížená funkce štítné žlázy) nebo alergické onemocnění. Psovi můžete nechat udělat testy na alergeny. Alergenem může být nějaká součást stravy nebo také pyl.
Pokud trvá škrábání a kousání se déle než 1 den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře. Chronické olizování tlapek je také projevem pruritu.
Ostré předměty mohou při kousání poranit jazyk a dutinu ústní. To se naštěstí stává výjimečně. Při rozmělňování potravy jsou totiž záhy zjištěny a se stravou vyplivnuty. Eventuální poranění ústní dutiny nebývá vážné.
Spolknutí ostrých předmětů jako střepů, hřebíků nebo špendlíků v žaludku ani ve střevech nezpůsobí žádné potíže. Stěna střevní uhne před hrotem špendlíku podobně. Špendlík se ve střevě vždy otočí hlavičkou napřed a putuje spolu se stravou zažívacím traktem a vyjde se stolicí. Stěna žaludku nebo střevní nebývá hrotem ani ostřím střepu poraněna! Plochý střep nebo ostří žiletky by mohly teoreticky poranit až konečník při stolici.
Při polykání však mohou ostré předměty poranit krk nebo jícen. Celkem časté je poranění kuřecí kostí, které bývá spojeno s hltavým způsobem jídla. Kost v dutině ústní zbrklý jedlík podcení a spolkne spolu se soustem. Takové poranění jícnu může být závažné.
Při spolknutí ostrého předmětu je dobré navštívit veterinárního lékaře.
Zjistíte-li, že pes sežral ostrý předmět, je možné mu podat kysané zelí, které tyto předměty obalí a ty snadněji projdou zažívacím traktem. Vhodné je u této metody se psem absolvovat delší procházky, které stimulují trávicí pochod střev.
Přestože kožní postižení u psa může mít různé druhy původců (od virů přes bakterie až po alergické reakce), příznaky jsou vesměs shodné. Ať už se jedná o alergickou reakci, nebo vnější parazity, v naprosté většině se na kůži objeví vyrážka či jiné viditelné defekty, které lze identifikovat pouhým okem. Místa, která jsou na psím těle postižena, psa svědí, což vyvolá logickou reakci: škrábání, kousání či lízání. Ovšem tato reakce v pozdějším stadiu onemocnění může vyvolat další problémy, jako jsou otevřené rány, do kterých se snadno dostane infekce, a namísto pouhé alergické reakce můžete mít se svým psem zaděláno na větší problémy. Proto je důležité se při prvních příznacích kožního onemocnění vizuálně přesvědčit o rozšíření, následně situaci vyhodnotit a případně navštívit veterinárního lékaře. Pokud se například vyrážka vyskytuje jen na jednom místě o malém průměru, může se jednat o reakci na včelí bodnutí, případně také může být původcem i jiný hmyz či toxická látka, což v praxi nemusejí doprovázet další příznaky. Pokud se tedy jedná pouze o malý defekt psí srsti, respektive kůže, vyčkejte 24 hodin, jestliže se stav zhorší anebo pes stále věnuje pozornost danému místu na svém těle, vyhledejte lékařskou pomoc.
Zatím bylo objeveno více než 160 typů kožních chorob u psů, a tak nelze určit obecnou medikaci na tento typ onemocnění.
Kožní nemoci psů lze v zásadě rozdělit do dvou skupin, a to na vyléčitelné a nevyléčitelné. Mezi vyléčitelné patří alergie a všechny nemoci, které byly způsobeny vnějšími vlivy. Nevyléčitelná psí onemocnění kůže jsou způsobena hormony. Obvykle se jedná o hormony nadledvin anebo štítné žlázy. Mezi nejčastější typ hormonální dysbalance, která způsobuje u psů kožní vyrážky, patří hypotyreóza. V případě tohoto onemocnění jsou na vině folikulární buňky štítné žlázy, přičemž dochází k nízké produkci tyroxinu (růstový hormon), popřípadě jiného hormonu štítné žlázy. Při velmi nízké produkci tyroxinu dochází nejen u lidí, ale i u psů ke kretenismu, nízkému vzrůstu či k sexuálním poruchám. Při této diagnóze naštěstí existuje léčba, tím je podání medikamentu Euthyroxu, což je de facto uměle syntetizovaný tyroxin.
Mezi další nevyléčitelná onemocnění se řadí alergie, které se mohou časem vytratit. U alergií obecně nemá smysl psovi podávat léky, obvykle stačí změnit značku psího krmiva.
Mezi původce kožních onemocnění psů patří alergie, infekce, folikulitida, impetigo, seborea, trichofycie, alopecie, roztoči, blechy, klíšťata, granuloma, nádory, dermatitida a lupus.
Stav akné může zhoršit nejen činnost bakterií a kvasinek, ale také přítomnost roztoče. Pouhým okem neviditelný roztoč Demodex canis (trudník psí) žije v mazových váčcích kůže. Eliminovat tohoto roztoče je možné pouze lokální léčbou speciálními veterinárními přípravky. S odumíráním roztoče bývá spojeno přemnožení asociovaných bakterií, což může vést k dočasnému zhoršení stavu. Trudník psí způsobuje nemoc zvanou demodikóza. Většina psů je nositelem tohoto roztoče, což se obvykle navenek nijak neprojeví. Onemocnění není nakažlivé pro ostatní zvířata ani pro lidi. Tato nemoc má dvě formy. Lokalizovaná demodikóza je způsobena oslabenou imunitou, kdy se parazité aktivují a začnou se množit. Objevují se okrouhlá ložiska se ztrátou srsti, kůže je zarudlá a šupinatí (vytváří se pupínky na kůži), ložiska se objevují především na tlapkách, čele, hřbetě nosu a kolem očí. Nejčastěji se s touto formou setkáváme u štěňat ve věku od tří do šesti měsíců. Onemocnění obvykle vymizí samo do 1,5 roku. Veterinární lékař vám může doporučit antiparazitární přípravek nebo šampon. Je nutné nechat psa cca po čtyřech měsících zkontrolovat, aby se předešlo druhé formě – generalizované demodikóze. Generalizovaná demodikóza se může projevit v podstatě kdykoliv, ale většinou v rozmezí od 3. do 12. měsíce věku psa. Objevují se léze, které se postupně rozšiřují, přidávají se sekundárně bakteriální infekce a odlupování suché kůže a také komplikované záněty. Většinou je toto závažné onemocnění léčitelné, ale léčba trvá velmi dlouho a úplné uzdravení může nastat až po několika sériích procedur a léčení. Léčba spočívá v odstranění srsti a krust a poté následují koupele. Současně musí probíhat léčba sekundárních bakteriálních infekcí. Další možností je perorální podávání léčiv.
Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité před ním chránit psa po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Sarcoptes canis, se vyskytuje převážně u psů, ale je přenosný i na lidi. Toto parazitární onemocnění se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.
Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, velmi svědivými lézemi, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají na kůži takové druhotné změny, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace; ta může zastřít příznaky samotného svrabu a pes je pak mylně léčen na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v počátečním stadiu. Je nutno navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.
U psů se vyskytují dva základní druhy svrabu: sarkoptový (kožní) a otodektový (ten se vyskytuje v uších).
Svrab se přenáší velmi snadno přímým kontaktem, je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem přenosu totiž mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou s ostatními nakaženými potkat. Takže i když chováte svého psa v hygienicky čistém prostředí, může i on chytnout svrab.
Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušního bubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).
Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.
Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psovi uši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.
Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.
Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
O želvách je třeba říct, že jejich teplota se mění podle teploty jejich okolí, želvy jsou totiž studenokrevné. Asi každý člověk ví, že existují želvy suchozemské a vodní. Je třeba si ale uvědomit, že i když se jedná o želvu suchozemskou, neznamená to, že nemá ráda vodu a naopak, želva vodní také někdy ráda vyleze na souš.
Pro želvy je pravděpodobně nejtypičtější jejich krunýř, který se skládá ze tří částí: horní část (karapax), spodní část (plastrón) a mosty, které obě předchozí části spojují. Horní část se skládá z několika desek, jejichž počet je jedním z rozpoznávacích znaků. Destičky na krunýři odpovídají jedné šupině. Želva je se svým krunýřem pevně spojena páteřními a žeberními kostmi, takže nemůže z krunýře vylézt. Většina suchozemských želv má velký a těžký krunýř, který slouží k jejich ochraně, predátor je díky krunýři nemůže uchopit do čelisti a rozdrtit. Pro rozlišování druhů je důležité, i jak vtahují krk do krunýře. Jsou dvě možnosti. Některé želvy zatáhnou krk i hlavu pod páteř, jiné je schovají v krunýři na stranu. Kůži želvy tvoří malé šupinky. I suchozemské želvy svlékají kůži, ta ale běžně neodpadá, naopak se vrství do „kopečků“.
Jazyk všech želv se na rozdíl od jiných plazů nedá vysunout a oči většiny suchozemských želv směřují dolů. Jejich čelist slouží ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů mají rohovité výčnělky.
Z běžně používaného přísloví „pomalý jako želva“ víme, že pomalé tempo je pro suchozemské želvy typické. Jejich rychlost je dána nejen velikostí a tíhou jejich krunýře, ale i neefektivním postavením jejich končetin, které má želva roztažené do stran.
U většiny želv se nároky na chov a typy onemocnění shodují.
Pyotraumatická dermatitida je akutní mokvavá dermatitida (Hot spot), která vzniká nejvíce v teplém a vlhkém letním počasí, kdy nedochází k dostatečné ventilaci kůže, a postihuje hlavně bohatě osrstěná zvířata. Nejčastější vyvolávající příčinou je zapaření mokré srsti, ale problém může vzniknout po jakémkoli poranění kůže nebo i po kousnutí blechou či klíštětem.
Zvíře si v důsledku pocitu svědění nebo lokální bolestivosti začne místo intenzivně drbat, kousat a lízat. V důsledku traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého lysého a mokvavého ložiska, které silně svědí. Rychle vznikne rozsáhlá bolestivá a infikovaná rána. Bez včasné léčby se infekce šíří do okolí a do hlubších vrstev kůže, až dojde k hlubokému zánětu kůže.
Pyotraumatickou dermatitidu je nutné řešit co nejdříve – ihned zabránit další traumatizaci kůže nasazením límce, vystříhat postižené místo i jeho okolí a vydezinfikovat. Často je také nutné nasadit léky proti bolesti, zmírnění svědění a antibiotika. Není vhodné nechat psa koupat ve vodě, do které byste sami nevlezli. Znečištěná voda dráždí kůži a snadno dojde k zapaření. Psa je potřeba po plavání v přírodě doma vykoupat a hlavně na závěr důkladně opláchnout čistou vodou.
Pokud se začne pes drbat nebo kousat, dobře ho prohlédněte. V případě, že naleznete ranku, místo vydezinfikujte (Betadine, Alfadin), a pokud se pes stále poranění věnuje, nasaďte do druhého dne límec. Jestliže neztratí o postižené místo zájem ani do druhého dne, vyhledejte odbornou pomoc.
Toto onemocnění vznikne během několika minut, ovšem hojit se může i týdny. Nejčastěji se s ním setkáváme v létě a na podzim. Vzniká jako komplikace koupání psa, po kousnutí hmyzem nebo klíštětem, pokousání jiným psem nebo při zánětech zvukovodu.
V teplém a vlhkém počasí jsou ideální podmínky pro rychlé rozmnožení bakterií a kvasinek. Během velmi krátké doby začne poraněné místo hnisat, mokvat a svědit. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé. Majitel může před návštěvou veterináře dané místo ostříhat, ošetřit dezinfekcí a aplikovat antibiotickou mast. Je vhodné zabránit psovi v dalším lízání či škrábání. Při léčbě se používají antiseptické a antibakteriální šampóny, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů. Bohužel se v pokročilých stavech nelze mnohdy vyhnout celkové léčbě antibiotiky.
Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité před ním chránit kočky po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Notoedres cati, se vyskytuje především u koček, ale je přenosný i na lidi. Toto parazitární onemocnění se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.
Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Jedná se o roztoče, který je veliký cca 3 mm. Celý vývojový cyklus zákožek trvá zhruba tři týdny. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů, důležitým faktorem je množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, velmi svědivými lézemi na ušních boltcích, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají na kůži takové druhotné změny, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace; ta může zastřít příznaky samotného svrabu a kočka je pak mylně léčena na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Vedle kožních změn trpí kočky kvůli sekundární infekci zánětem kůže, jsou vyčerpané a malátné, málo se pohybují, nemohou přijímat krmivo. Pokud nejsou léčeny, hynou pro celkové vyčerpání a sepsi. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v počátečním stadiu. Je nutno navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.
U koček se vyskytují dva základní druhy svrabu: strupovka kočičí (kožní) – projevuje se na kůži; a strupovka ušní (ušní) – projevuje se v uších.
Svrab se mezi živočichy přenáší velmi snadno přímým kontaktem. Je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem přenosu totiž mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou s ostatními nakaženými potkat, další možností je sdílený kočičí pelech. Takže i když chováte svou kočku v hygienicky čistém prostředí, může i ona chytnout svrab.
Pokud si pes kouče packy, tak se chce zbavit svědění, které způsobuje například alergie, parazitární onemocnění nebo třeba zánět nehtového lůžka. Velmi často se však jedná o obsedantně-kompulzivní chování. Chronické olizování a kousání tlapek je projevem pruritu anebo plísňového onemocnění.
Psi si ohryzávají a olizují tlapky také proto, že tato činnost vyvolává zvýšenou produkci endorfinů, které vyvolávají pocit slasti. Nicméně z olizování tlapek se může stát nezdravý začarovaný kruh. Váš mazlíček si začne tlapky ohryzávat proto, že ho svědí, jenže tím si způsobí podráždění kůže, což ho nutí k ještě intenzivnějšímu olizování, což vyvolá ještě větší podráždění... Vlhké meziprstí pak podporuje růst kvasinek, které po čase způsobí klinické příznaky. Jde o červenohnědý maz a zarudlé, případně rozmokvané meziprstí. Je nutné podotknout, že kvasinky se likvidují zdlouhavě a dost obtížně. Existuje řada veterinárních přípravků, které obsahují složku proti kvasinkám, jedná se většinou o přípravky do uší. Proto neváhejte navštívit veterináře, který naordinuje odpovídající léčbu.
Léčba
Jestliže si všimnete, že si pes delší dobu olizuje tlapky, v první řadě je prohlídněte, abyste zjistili, zda v nich nemá zapíchnuté bodláky, trny nebo jiné cizí předměty. Následně navštivte veterináře, který by měl vyloučit parazitární onemocnění. Provede vyšetření kožního seškrabu a případně přeléčí infekci, kterou si pes do kůže lízáním navíc zanesl. Psa budete muset vykoupat v dezinfekčním veterinárním šamponu (například Lactaderm, Vétoquinol), veterinář vám pravděpodobně doporučí také nějaký přípravek s dezinfekčním a protisvědivým účinkem, případně nasadí antibiotika.
Další možnou příčinou může být hormonální onemocnění (například snížená funkce štítné žlázy) nebo alergické onemocnění. Psovi můžete nechat udělat testy na alergeny. Alergenem může být nějaká součást stravy nebo také pyl. Někdy se stává, že stále olizování tlapek vzniká kvůli narušené psychice psa. Příčinou může být nuda nebo stres způsobený novým členem domácnosti a podobně. V tomto případě je nutné vyhledat pomoc odborníka – ideálně psího psychologa.
Intenzivní lokální léčba spočívá v potírání lézí nepálivou dezinfekcí (Betadine) a zabránění dalšímu sebepoškozování (automutilaci) ochranným límcem. Ochrana před dalším škrábáním je jedním z klíčových kroků pro úspěšné zvládnutí svědivých dermatóz.
Loupání varlat může způsobovat kožní problémy u psů nebo kožní nemoci psů. Jednou z možností je, že došlo k nějakému traumatu nebo jinému podráždění oblasti varlat. To může způsobit otoky a bolest a je to v podstatě přirozená reakce psa, který se začne lízat v oblasti, která je podrážděná. Ale toto lízání jen dráždí kůži dále, takže si pes způsobí kožní infekci, která může následně způsobovat mokvání nebo vytváření šupinaté struktury. Kůže poškozená v důsledku infekce nebo zánětu se po několika dnech přirozeně odlupuje. Vnější vrstva se odtrhne, když je natáhnutá a poškozená, takže to může být to, co vidíte – odlupování v důsledku zánětu nebo infekce. Tato infekce může být zatím jen povrchní.
Loupání kůže na varlatech může být způsobeno také infekcí parazity nebo plísněmi. Paraziti mohou být na toto místo zavlečeni při venčení. Tyto infekce způsobují psovi svědění a to ho nutí si varlata stále lízat, ty pak mokvají a dochází k rozšiřování infekce.
Mezi možné příčiny loupání varlat může patřit i napadení trudníkem. Většina psů je nositelem těchto parazitů, kteří nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinutý. Vyvolávají tak vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat, ve výjimečných případech se mohou vyskytnout i na varlatech. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným mladická pyometra. Příznakem výskytu trudníku je typický zápach po myších, vypadávání srsti a odlupování mastné kůže. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář obvykle předepisuje různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků; speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.
Na šourku u psů se objevuje i dermatitida, která vyvolává podráždění a nutí psa ke škrábání. Důsledkem škrábání je další šíření zánětu, silnější svědění až vypadávání srsti. Zánět může mít mnoho příčin, mezi ty nejpravděpodobnější patří kožní virózy, bakteriální, plísňová i parazitární onemocnění, k dalším patří například poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace či keratinizace. Příznaky zánětu jsou škrábání, vypadávání srsti, pes se olizuje a kouše se do svědivých míst, má vyrážku, suchou kůži, lupy, kůži citlivou na dotek, mírně zvýšenou teplotu. Léčba vždy závisí na příčině zánětu, je potřeba navštívit veterinárního lékaře.
Škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň pruritus.
Jak pruritus ovlivní zdraví vašeho psa, závisí na stupni těchto potíží. Mírné svědění bude mít těžko nějaký výrazný dopad, ale intenzivní svědění vede k intenzivnímu škrábání a to pak vede ke vzniku bolestivých a postupně infikovaných ložisek na kůži. Pes může mít problémy se spaním, kňučet bolestí, pořád se okusovat a drbat.
Každý pes má svůj „práh svědivosti“, to je míra, kdy jakýkoliv vyvolávající podnět způsobí dostatečné podráždění vedoucí k neodolatelné touze po škrábání. Bylo zjištěno, že v nočních hodinách je práh svědivosti nižší, proto se psi úporněji škrábou právě v tuto dobu. Svědění je o to nepříjemnější, má-li pes horečku, nachází-li se v teplém nebo vlhkém, nebo naopak studeném prostředí.
Svědění vyvolávají buď chemické látky, které jsou v organismu přirozeně přítomny a nacházejí se ve větším množství v kůži (histamin, trypsin, prostaglandiny nebo leukotrieny), nebo se ve druhém případě jedná o látky tělu cizí, uvolňované z těl bakterií, plísní, obsažené ve slinách a tělech blech, klíšťat, roztočů a jiných vnějších parazitů.
Svědění je hlavním příznakem výskytu alergie nebo přítomnosti vnějších parazitů, ale může být spojováno i s bakteriální nebo kvasinkovou infekcí kůže.
Co se diagnostiky týče, je nezbytné zachovat určitý logický sled jednotlivých vyšetření.
Důležitým faktem je věk, při kterém se onemocnění vyskytlo, dále místa na těle, která nejvíce svědí, případná sezónnost příznaků, současné postižení trávicího aparátu, charakter a rozložení kožních změn a podobně. Nepostradatelné je důkladné celkové klinické vyšetření, následně pak zevrubnější dermatologické vyšetření.
V první řadě je u všech pruritických onemocnění potřeba vyloučit ektoparazity (kožním seškrabem, vyšetřením chlupů, testem s lepicí páskou, antiparazitární prevencí – Advantage, Advantix, ...). Pokud je vše negativní a svědění přetrvává, je nutné zhodnotit úlohu bakteriální, případně kvasinkové dermatitidy (cytologickým vyšetřením nebo diagnostickou terapií). V případě, že se předchozí onemocnění nepotvrdí, přistoupí se k diagnostice alergických kožních nemocí, a to pomocí hypoalergenní diety, kožního alergického testu anebo vyšetření krve na specifické IgE protilátky, samozřejmě v kontextu s anamnestickými údaji a výsledky klinického vyšetření.
Pokud škrábání a kousání se trvá déle než 1 den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit vašeho veterináře. Chronické olizování tlapek je také projevem pruritu.
