Když se k vám štěňátko nastěhuje, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, teprve poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. O malých psech se říká, že jsou uštěkaní. Tak to ale být nemusí, záleží jen na vás. Většina pomeranianů se chová zpočátku v novém prostředí klidně. Mnoho nových majitelů se proto snaží vyprovokovat je k aktivitě předstíraným štěkáním. Pomeranian si pak myslí, že každý nový přítel dělá totéž a přes pozdější hubování dává svou radost najevo zbytečným štěkáním. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem. Níže si tedy přečtěte, co vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.
Výchova k čistotnosti – pomeranian bydlí vždy s vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny – malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum – snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že štěně loužičku udělá vždy, když se vzbudí nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo (na trávník před domem). Umístěte jej na požadované místo, a pokud vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr).
Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem (například „čurej“), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujte si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme. Pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou velké a nelze říci, za jak dlouho se to naučí. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáte i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde dítě domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě brzy udělá loužičku, proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k&n
Malé štěně si hraje svým psím způsobem a tím i poznává okolní svět, podobně jako malé dítě ručičkama sahá na všechno možné a se vším zvídavě kroutí a zkouší, tak i malé štěně pomocí čichu, tlamičky a zoubků testuje zajímavé předměty, věci, okolí a také lidské končetiny. Zůstává-li samo, ponecháme jej na místě nebo v místnosti, kde toho může poničit co nejméně, a poskytneme mu dostatek hraček na hraní. Hrajeme-li si se štěnětem a během hry ho pošťuchujeme dovádivě rukama, velmi rychle se dočkáme bolestivé odplaty sevřením tlamičky plné mléčných zoubků, ostrých jako jehly. Proto takové nerozumnosti neděláme a snažíme se pozornost rozdováděného štěněte vždy upoutat na hračku. Zdaří-li se, okamžitě ho pochválíme radostně povelem „hodný“. Jsou však i tací, kteří například napadají lidské ruce a jdoucí nohy sami od sebe, a protože je takové chování nežádoucí, musíme být na štěně přísní. Zná-li štěně přísný povel „fuj“, použijeme jej. Pokud je útok opakovaný a štěně nereflektuje ani na hračky, ani na povely, budete muset přistoupit k určité formě nátlaku. Výchova a výcvik jsou jedno a to samé od útlého dětství – toto je opravdu případ, kdy odmalička musí štěně pochopit, co si smí dovolit a co ne. Otec pes a matka fenka by zlobivé štěně potrestali uchopením za krk a přitlačením k zemi, prý i zatřepáním. Přidržíme se tedy všeobecné rady a rozdováděné štěně v tento moment nejdříve s citem uchopíme za kůži na krku a zatřepeme s ním, velmi krátce a zároveň musí přijít povel „fuj“. Když to nepomůže, zopakujeme. Pokud se akce setkala s úspěchem, pochválíme je povelem „hodný“ a pozornost štěněte upoutáme na nějakou hračku a podobně.
Je-li rozdováděné štěně zahryznuto do naší ruky nebo nohy a nereflektuje na povel „fuj“, uchopíme opatrně seshora přes hřbet nosu (v místě téměř nad koutky) tlamičku za pysky a s citem zmáčkneme, zároveň musí přijít kýžený povel přísným hlasem. Je-li stisk příliš slabý, což poznáme tak, že štěně stisk neuvolnilo a ruku nepustilo, přidáme více na intenzitě a znovu použijeme povel – až do žádoucího výsledku. V momentě, kdy štěně ruku pustí a odskočí, musí následovat velká pochvala s radostnou intonací „hodný“. Vzápětí zájem štěněte opět orientujeme na hračku, pamlsek nebo jinou zábavu. Dojde-li k opakování útoku, postupujeme stejně tak dlouho, než prosadíme svou. A právě o tyto momenty se opírají celé základy výchovy a výcviku. Podobně nedovolíme štěněti, aby na nás vrčelo – nebudeme jej za to trestat, ale opět použijeme přísný povel „fuj“, a přestane-li vrčet, pochválíme jej. Odmalička zvykáme štěně na to, že miska s krmen
Když si přivezete domů štěně, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem.
Výchova štěněte
Zcela určitě nejhorší jsou první týdny, malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je dobré vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum. Které se snadno udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče, a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo. Položte jej na požadované místo a pakliže vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu.
Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem, po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začne nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat, nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy již nestihnete tomu zabránit, při močení štěně přísně pokárejte a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.
Používání trestů
Pamatujte si jednu důležitou věc, a to pro další měsíce. Pakliže je to jen možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku, rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se bát.
Návyk na obojek a vodítko
Nácvik začněte velmi brzy– štěněti nasaďte neškrtící obojek, pokud se brání, rozptylte jej pamlskem nebo hračkou a v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochvalte a obojek okamžitě sundejte. Několikrát denně toto můžete zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujte. Později, až když štěně snáší obojek dobře, připněte vodítko a zkuste se s ním pr
Zdravé šťastné štěně je živé, hravé, s hlavou plnou báječných nápadů jak co ve svém okolí udělat, předělat a podobně. Vysvětlujte a odměňujte, mazlete se a hrajte si s ním, věnujte mu veškerý svůj čas a bláznivé štěně rychle pochopí, co se smí a co nikoli.
Cane corso je snadno vychovatelný a vycvičitelný pes. Kdo pochopí povahu tohoto plemene, dokáže reakce svého psa předvídat, pes ho nemůže svým jednáním překvapit a už vůbec ne zaskočit.
V přátelském prostředí bude pes přátelský, nikoli však vtíravý, v cizím neutrálním prostředí bude klidný a zároveň pozorný, v cizím nepřátelském prostředí bude pozorný, ale zároveň klidný. V případě ohrožení pána pak bleskurychle přejde z klidového režimu do režimu bojového, tedy zaútočí.
Majitelé psů-obranářů nesmějí dopustit, aby se dostali do situace, kdy bude pes nucen zasáhnout.
Také dobráka od kosti lze zkazit, zlomit jeho psychiku. Proto nesmíme ke štěněti cane corso přistupovat jako k potenciálnímu zabijákovi, jímž žádný pes coby vysoce domestikované zvíře už stovky let není. Dokonce u mnoha jedinců služebních plemen se musí vynaložit jisté úsilí, aby zaútočili na figuranta ohrožujícího je či psovoda.
Cane corso zaútočí na cizího člověka jen v případě, kdy ohrožuje je (pud sebezáchovy) nebo jejich člověka (instinkt obrany), výcviku na obranu netřeba. S láskou vychovaný pes nikdy nenapadne svého pána a jeho děti. Dá se tvrdit, že více než 80 procent jedinců molossoidních plemen nekousne pána naplno ani v případě, kdy se jím cítí být ohroženi na životě. Na mysli máme pouze psychicky zdravé jedince.
Při přebírání štěněte se chovatele zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy. Krmil-li granulemi, ty samé granule štěněti koupíme. Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje. Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují. Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.
Naučte štěně včas povelu „Dej!“ nebo „Pusť!“. Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Malé štěně lze koupat již ve velmi raném věku (2–3 měsíce). Koupání takto malého pejska má však několik zásad. Štěně nesmí prochladnout, to znamená, že po koupání je nutné pejska řádně vysušit ručníkem, popřípadě vyfoukat fénem a umístit do vytopené místnosti bez průvanu. Není dobré, pokud je venku chladno, jít v krátké době po vykoupání venčit. Dále není dobré koupat po vakcinaci, a to nejméně 10 dní.
Co se týká samotného koupání, pejskovi důkladně namočte srst teplou vodou a naneste potřebné množství šampónu, srst řádně promyjte a poté důkladně vypláchněte proudem vody. Tento postup je vhodné opakovat ještě jednou. Nakonec použijte vhodný kondicionér. Při koupání dávejte pozor, aby se šampón a voda nedostaly do očí a uší. Do oušek je možné dát vatové tampónky. Obzvláště velký pozor dejte, pokud pejska koupete v antiparazitárním šampónu, nebo v šampónech zvýrazňujících barvu. Četnost koupání záleží na několika faktorech. Za prvé na plemeni pejska – si, u nichž se požaduje tvrdá srst, je lépe koupat méně často. Za druhé záleží na používané kosmetice – pokud budete koupat v kvalitním šampónu, může být koupání častější. Za třetí, pokud je srst pejska ošetřena olejovými přípravky, je nutné častější koupaní – mastná srst působí jako magnet na prach. V tomto případě se doporučuje koupat každý týden. Obecně lze říct, že pokud použijete pro pejska vhodnou a kvalitní kosmetiku, můžete koupat, jak často uznáte za vhodné.
Štěňata koupejte v šampónu pro štěňata nebo v jemném proteinovém šampónu. Pro plemena s dlouhou srstí se doporučuje používat olejové či proteinové šampóny a kondicionéry. Pro plemena s tvrdou srstí jsou speciální šampóny, které srst nezměkčují, a je vhodná kombinace s příslušným kondicionérem. Lze zde používat i takzvaný suchý šampón.
V naší poradně s názvem KOUPÁNÍ KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, máme doma kocoura Maxe a chtěla jsem kocoura vykoupat,vzala jsem ho do sprchy a trochu na něj stříkala vodu, ale on nechtěl, jančil a poškrábal mě, nevím jak ho mám umýt. Mohl by mi někdo poradit, jak doma koupete kočku. Děkuji. Pavlína Macháčková.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kočky nemají vodu rády. Některé se nechají postupně přesvědčit, aby ve vodě vydržely, ale pro některé je třeba umístit do takového speciálního postroje ve tvaru tašky, ve kterém se kočka nemůže bránit a lze ji osprchovat. K dispozici je i několik videonávodů, kde je vidět jak přimět kočku ke koupání. Zde jsou: https://www.youtube.com/sea…
připravte štěňátku klidné místo na spaní, ne v průvanu ani u topení;
kupte měkký molitanový pelíšek, případně jej vystelte malou dekou o velikosti 80 x 80 cm;
nikdy štěňátku nepořizujte proutěný koš, mohlo by ho rozkousat.
Potrava:
cca do 3 měsíců krmte 4x denně;
cca do 5 měsíců krmte 3x denně;
cca do 12 měsíců krmte 2x denně;
od 1 roku krmte 1x denně.
Nejvhodnější jako krmivo:
granule - suchá strava dle věku psa (pro štěně, pro dorost, pro dospělé);
vařené maso (nesolené, nekořeněné) - kuřecí, krůtí, telecí, králičí;
zelenina (vařená i syrová);
piškoty, jogurt, sýry, šunka;
je-li štěně starší, cca 5 měsíců, dáváme na mlsání kosti od vepřového masa, žebírka - je to vhodné ke zdravému růstu zubů;
nezapomínáme na "žužlací kostičky", vepřová ucha sušená, játra, plíce, střívka.
Štěně musí mít denně čerstvou vodu!
Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:
mléko;
čokoládu, sladkosti;
sůl;
brambory;
kosti od drůbežího masa.
Odčervení štěněte:
každé štěně by mělo od svého chovatele odcházet 2-3x odčervené, toto musí mít zapsané v očkovacím průkazu či v pase pro malá zvířata;
nový majitel psa odčervuje štěně každých 14 dní od posledního odčervení přibližně do věku 4 měsíců, a to přípravkem získaným od chovatele či od veterináře (Cestal, Drontal, Caniverm a podobně);
příslušná dávka se určí dle váhy psa;
má-li štěně dlouho podezřele nafouknuté bříško, je 100% začervené, je tedy potřeba urychleně se poradit s veterinářem a nasadit odčervovací prostředek;
od věku 6 měsíců se preventivně odčervuje cca 2x ročně.
Očkování štěněte:
" od chovatele by štěně mělo být minimálně 1x očkované proti parvoviróze (cca 7. týden);
" nový majitel jde se štěnětem přibližně v 10. týdnu na očkování proti psince, leptospiróze, hepatitidě, infekčnímu kašli atd. (více informací zjistíte u veterináře);
" po 12 týdnech je třeba zajít na očkování proti vzteklině;
" kompletní plán očkování zvolí veterinář v místě bydliště.
Pokud je psík malátný, zvrací nebo má průjem, ihned vyhledejte veterináře! Nemoci štěněte:
nafouknuté bříško značí nejspíš, že je štěně začervené;
průjem (může mít ze stresu z nového prostředí) - zkuste dietu: černý čaj osladíte Glukopurem a podáváte injekční stříkačkou do tlamičky štěněte. Pozor, štěně se průjmem odvodňuje, musí tedy pít. Samo od sebe nepije tak často, proto jej uměle napájejte oslazeným černým čajem. Přidávejte psí piškoty. I když štěně podomácku léčíte, raději vyhledejte veterináře a ten
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Šebesta.
dobrý den,
chci se jen zeptat,zda tablety pro odčervení CANIVERM dávat psovi před jídlem nebo po jídle ,případně během jídla.
Děkuji za odpověď
Milan Šebesta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Přípravky je vhodné podat současně s pamlskem nebo krmivem, protože jídlo zlepšuje dostupnost léku v organismu. Před aplikací by měla být zjištěna přesná hmotnost psa nebo kočky. Štěňata a koťata by měla být odčervována pastou nebo tabletami Caniverm mite tak, aby nebylo třeba tablety dělit a mládě dostalo odpovídající dávku v celku. V případě nízké dávky léku nemusí být účinek dostatečný, štěně nebo kotě se tak parazitů nezbaví a ti naopak získají vůči přípravku tohoto složení odolnost. Při použití pasty je třeba nastavit správnou dávku na jedno štěně nebo kotě a před každou další aplikací nastavení aplikátoru zkontrolovat. Po aplikaci je třeba zkontrolovat, zda štěně nebo kotě pastu nebo tabletu spolklo. Oba přípravky, pastu i tablety, lze vmíchat do krmiva, ne však do mléka.
Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným a laskavým způsobem. Trestání stále a za každou maličkost nepřipadá v úvahu – tím byste docílili, že se vás a lidí všeobecně začne pes bát, a to nesmíme v žádném případě dopustit!
Jako první a velmi důležité je štěně naučit čistotnosti. Určíme si tedy místo, kde chceme, aby štěně vykonávalo svoji potřebu. Toto místo vyložíme novinami (pod ně můžeme dát například igelit). Jak ale poznáme, že štěně potřebuje vykonat potřebu? Na to je jednoduchá odpověď. Štěňátku se většinou chce na záchod bezprostředně po probuzení. Štěně začne být neklidné, pobíhá dokola a někdy kňučí a očichává podlahu. Hned jak to u něj zpozorujete, vezměte ho na místo s novinami a po vykonání potřeby ho náležitě pochvalte. Štěně se bude divit, za co že jste ho to pochválili, a po mnoha opakování si uvědomí, proč tomu tak bylo. Tímto si navykne chodit samo od sebe na noviny – ze zvyku. K tomuto účelu je také vhodný takzvaný psí záchod. K sehnání je ve většině lépe vybavených chovatelských potřeb nebo na internetu.
Pokud, a stává se to často, štěně nevydrží a vykoná potřebu jinde než na určeném místě, nesmíme ho v žádném případě trestat (namáčet čumák do loužičky a podobně). Stejně to ničemu nepomůže a akorát se vás bude bát. Stačí ho k tomu místu přinést, ukázat mu to a říct důrazně „fuj“ nebo „nesmíš“. Vezmeme kousek novin, namočíme je do loužičky a odneseme na místo s novinami, kde chceme, aby pejsek čůral.
Ve třech měsících je štěně schopné ovládat své vylučování moči a stolice a v tomto věku je také vhodné jej učit chodit vykonávat potřebu ven. Pokaždé, když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například „jdeme ven“ a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a opět ho pak pochválíme. Toto opakujeme až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.
Dále bychom měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujeme u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujeme na místě, kde jej nic nebude rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držíme v pravé ruce a levou přizpůsobujeme jeho délku. Chůzi na vodítku bychom neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě,
Ve svém příspěvku BORDER KOLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anette.
Mohu se zeptat na border kolii.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumíra Kejhová.
Dobrý den,
BCC štěně 4 měsíce 14 kg začalo kulhat na pravou nohu. Je velmi temperantní, celý den na zahradě, pelíšek má domaale spí raději venku. Genet. bezproblémová. Krmivo Josera pro štěně + Canine caviar.
Děkuji za radu, (bojí se veter. kvůli očkováni, pozná cestu a zvrací, před 3 týdny byl pochválen “zdravej jak řípa”.
Srst labradorů je krátká, hustá a přilehlá. Podsada je jemná a hustá, na rozdíl od tvrdé a voděvzdorné vrchní vrstvě. Protože má hodně hustou podsadu, může se stát, že srst nepříjemně páchne, protože potřebuje dlouhou dobu, než uschne. Díky této srsti je labrador dokonale přizpůsoben k plavání a na zimu. Vrchní vrstva má totiž na sobě jakoby mastný film, který téměř nepropouští vodu. Není neobvyklé vidět labradora plavajícího v ledové vodě v půli ledna, nedoporučuje se to však kvůli nebezpečí prochladnutí. Péče o srst není náročná, stačí jen jednou týdně vzít kartáč a vyčesat odumřelou srst. V období línání je to nutné provádět častěji. Občas je možné psa vykoupat speciálním psím šamponem.
Dle barvy srsti se labradoři dělí na žluté (nejsvětlejší, žlutobéžový odstín), zlaté (tmavší, spíše k hnědé než k béžové), čokoládové (čokoládově hnědá) a černé.
Línání je u labradora naprosto normální. V době línání se doporučuje přidávat zinek a biotin, aby se výměna srsti urychlila.
V naší poradně s názvem JAKÝ OLEJ LÉČÍ POKOŽKU PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Sedláková.
Máme labradora, který má alergické problémy s kůží. Momentálně je vše na ústupu, dostal dvě injekce proti svědění, kůže už není zarudlá, suché stroupky vyčesáváme, ale má pořád dodně lupů. Poradte mi prosím jaký olej mu nejlépe přidávat do krmení.
díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O tom, které krmení bude pro vašeho pejska nejlepší, se musíte pobavit s lékařem, kterému se podařilo omezit příznaky alergie. Tento veterinář patrně zjistil na co je pejsek alergický a mohl by tak nejlépe odpovědět na vaši otázku čím dále krmit. Zároveň vám doporučí i doplňky stravy, které nebudou pejskovi ubližovat prostřednictvím nežádoucích alergenů.
Pro zdravého psa je strava jeden z nejdůležitějších faktorů, zvláště do jednoho roka života, tím položíte základ pro dlouhý a zdravý život svého psa. Labradorský retrívr vyžaduje kvalitní stravu. Držte se jedné značky krmiva, která je co nejkvalitnější, a nemíchejte více značek.
Doporučuje se například Royal Canin nebo Purina Proplan.
Průmyslová krmiva jsou kompletní a obsahují dostatek živin a minerálních látek. Není tedy potřeba přidávat žádné minerální přípravky (jako kalcium a další). Když je budete přidávat ke krmení, pozměníte složení granulek a může to mít opačný efekt.
Na každém balení je tabulka s doporučenou krmnou dávkou. Tu je potřeba přizpůsobit aktuální zátěži psa.
Frekvence krmení:
8–16 týdnů: 4x denně
12 týdnů až 8 měsíců: 3x denně
8 měsíců a více: 2x denně
Pejskovi dávejte dostatek čerstvého ovoce a zeleniny (banány, jablka, hrušky, melouny, fíky, víno, jahody, mrkev, paprika, celer a podobně).
Maso:
Nikdy nedávejte syrové vepřové.
Syrové hovězí může dostat jen z obchodů pro lidi, jinak je lepší vařené.
Kuřecí maso dávejte vždy vařené.
Ryby, filé dávejte dušené.
Přidáváte-li štěněti vejce, tak vařené, syrový pouze žloutek a pouze čerstvý. Vejce mohou obsahovat bakterii Salmonella.
Platí 2 věci: připravené jídlo nesmí být příliš horké ani příliš studené – v obou případech můžete pejskovi způsobit zažívací obtíže.
Ujistěte se, že pejsek má vždy dostatek čisté vody po celý den!
Štěňátko pravidelně převažujte, mělo by každý týden přibírat přibližně kilogram. Váha labradora je velice důležitá na vývoj kloubů.
Nikdy nekrmte štěňátko od stolu. Po dobu jídla by mělo být ve svém pelíšku a nedovolte nikomu, aby jej krmil. Labrador je obrovský žrout, a pokud navštívíte restauraci, bude u každého strávníka stát a žebrat.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.
boulička na břiše psa- může to být také lipom- tzn. nezhoubný tukový nádorek, pokud je bulka pohyblivá pod kůží. Mám vlastní zkušenost, mám již 3.labradora a všichni to měli. Pokud se odoperuje, většinou narůstá pomalu znovu. Ale mám vyzkoušenou vynikající mast přímo na lipomy. Je to krušinová mast- můžete vyrobit snadno doma. Natírali jsme psovi velký lipom na zádech a po měsíci už úplně zmizel. Už je to rok a zatím nikde. chtělo by to ale trochu vyholit srst, aby se mastička dostala přímo na kůži a mazat 3x denně. Bylinky na mast koupíte buď v .bylinkářství nebo na internetu. Skládají se z: krušina, měsíček,třezalka a k tomu potřebujete dobré domácí sádlo. Návod k vaření vám zdarma pošlu na mail.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína Janečková.
Dobrý den pane Mikulec,
mohu Vás poprosit o zaslání návodu na výrobu masti. Mockrát děkuji.
S pozdrevam
Janečková
Pokud máte štěně staré přibližně 3 měsíce, je nutné je v této době nechat naočkovat proti nebezpečným infekčním chorobám. Toto očkování bude štěně chránit po dobu 12 měsíců a protilátky v jeho krvi se vytvoří do 14 dnů po vakcinaci. Štěňátko musí být naprosto zdravé, odčervené a dva týdny po očkování nesmí být vystaveno prochlazení, promáčení vodou nebo nadměrné námaze, přičemž kvalitní výživa je samozřejmostí.
Výživa v době růstu – období po 3. měsíci věku do období 6.–7. měsíce je ve znamení prudkého růstu kostry. Dorůstání psa končí přibližně v jednom roce věku. Toto období je také ve znamení výměny mléčného chrupu za chrup trvalý. Výživa v tomto věku musí být proto přiměřená všem těmto nárokům a skladba živočišných bílkovin, minerálních látek (vápník, fosfor) a dalších složek předkládané potravy musí být zachována co do objemu, správných poměrů a kvality. Štěně dále krmíme tak, aby nebylo moc hubené, ale ani obézní – nadváha by mohla mít nežádoucí vliv na všechny měkké rostoucí části kostry, páteř a kloubní chrupavky. Je potřeba hlídat skladbu stravy, nedostatek něčeho důležitého může mít za následek poruchy růstu. Pokud vaše štěně miluje granule, je to nejpohodlnější způsob, i když krmení pouze granulemi část chovatelů neuznává. Na našem trhu je řada výrobců, kteří je vyrábějí, například značka Royal Canin (existují speciální), Chicope, Eukanuba. Ve velkých městech – v prodejnách, kde se prodávají akvarijní rybky – jsou k dostání granule v mikrotenových sáčcích v půlkilovém či kilovém balení a cena je poměrně vysoká, navíc je nabídka často neuspokojivá a nemáte kontrolu nad datem výroby. Najděte si tedy dobře zásobenou nebo specializovanou prodejnu na krmiva a poraďte se s prodávajícím. Granule kupujte v originálním balení. Máte-li jen trochu možnost, navštivte prodejce krmiv osobně, poraďte se s ním, ale nekupujte granule, které mají datum spotřeby o dva týdny později, raději kupujte výrobek pokud možno nejčerstvější. Krmíte-li klasickou skladbou stravy a máte-li dojem, že štěně špatně roste, navštivte veterinárního lékaře. Rozhodnete-li se řešit výživu vlastními silami a někdo vám poradí přidávání minerálních doplňků do krmiva, přečtěte si pečlivě návod k výrobku a mějte na paměti, že jak nedostatek, tak i nadbytek těchto důležitých látek je nežádoucí, a proto postupujte opatrně. To samé platí o podávání vitamínových preparátů – vitamín A a D jsou velmi důležité vitamíny, ale vážou se na tuky v potravě a dají se poměrně snadno předávkovat.
Výcvik – jestliže jste byli pilní a cvičili podle návodu z předcházející části, měli byste již sklízet úspěchy a radov
Ve svém příspěvku LABRADOR BOLEST LZ KONČETINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den, máme černého Labradora (5 let). Před cca 20 dny jsem ji našel na dvoře v klubíčku s následnými velkými problémy vstát na LZ. Došla v evidentních bolestech do průjezdu kde jsem ji naložil na provizorní lehátko a odvezl k lékařce. RTG páteře měl dopadnout OK, jen na LZ více prosvětlená část u kosti - údajný zánět. Dostala prášky na týden a po 14 dnů se vše zdálo vpořádku. Nyní pár dnů postupně zhoršené problémy se vstáváním a na dotek nohy křeče. Vycházky na dvoře provádíme krátké a doma spíše leží. Prosím jak dále postupovat v léčbě. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Bernát.
Pane Martine, pokud nechcete experimentovat s různými veterináři, kteří z Vás budou pouze tahat peníze, doporučuji navštívit kliniku Animal, Dr. Hnízda, v Praze na Bílé hoře http://www.animalclinic.cz
Máme také Labradorku, nyní 9 letou a už má operované všechny nohy, což jí umožnilo žít docela pěkný a lehce aktivní život.
Přeji Vám, abyste se rozhodnul správně.
Ještě dříve, než si štěně vůbec pořídíte, měli byste si rozmyslet, co od pejska očekáváte. Zdali s ním chcete závodit, nebo bude vaším pomocníkem na farmě při práci s ovcemi či skotem. Chovají se různé linie, které se specializují na daný druh práce. Také je dobré, když znáte rodiče štěněte, to, jakým stylem pracují, a jaký mají rodokmen. Protože právě rodokmen, ale i samotná práce rodičů vám hodně napoví, jak bude váš pejsek nejspíš pracovat.
Dalším důležitým bodem je dobře si vybrat chovatele. Dbejte na to, zda je chovatel zkušený, jaké má výsledky v odchovu, pracovní výsledky psů a podobně.
K výběru štěněte z vrhu se váže spousta mýtů a pověr, jako například pejsek bude dobře pást, pokud má černé patro tlamičky nebo pokud má černou tečku na bradě a podobně. Jsou to jen mýty. Stejně tak neplatí, že štěně, které po vás skáče a je aktivní, je lepší než to, které sedí v koutě a pozoruje vás. Naopak to může nasvědčovat tomu, že štěně sedící v koutě je klidnější a přemýšlivější než to skákající.
Můžete provést malý test, kdy si štěňata přilákáte k sobě a pak postupně každé lehounce klepnete prstem po čumáčku. Potom sledujete, jak se zachovají. Když se štěně nechá párkrát klepnout a neuteče, nebo si dokonce chce s prstem hrát, je to štěně hloupé a vzdorovité. Pokud štěně klepnete a ono uteče a už nepřijde, je to štěně ustrašené. Štěně, které klepnete po čumáčku, ono uteče, ale přesto se nechá přivolat zpět, je chytré a učenlivé.
Samozřejmě je třeba zkontrolovat chrup, uši, zda je štěně vitální, nemá „paspárky“ a podobně.
To je asi vše, podle čeho by se u tak malých drobečků dalo vybírat.
Nikdy při výběru štěněte 100% nepoznáte, jaký váš pejsek bude, až vyroste. Nezapomeňte, že ho bude hodně ovlivňovat vaše výchova.
Než si štěně přivezete domů, měli byste mu předem připravit bydlení. Kotec by měl být dost prostorný pro volný pohyb dospělého psa. Pozor, ne tak velký, aby tam mohl pes běhat a zbytečně se unavovat. Co se týče umístění kotce, měl by být v klidném místě, kde by psa nic nerušilo, a natočen tak, aby neměl výhled na jiná zvířata nebo silnici, kde jezdí auta a chodí lidé. Velikost boudy by měla odpovídat velikosti psa. Příliš velkou boudu si pes nedokáže při chladném počasí zahřát vlastními silami a v příliš malé boudě bude mít omezený pohyb (při otáčení). Jako výstelku použijte hobliny nebo slámu, ale můžete použít třeba i seno. Dají se použít i koberce či matrace, ty se ale špatně udržují čisté a psi je mohou trhat či jíst.
Ve svém příspěvku TRUDNÍK PSÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuse.
Dobry den Vas clanek mi doopravdy otevrel oci, bohuzel muj 3 lety pes krizenec bulteriera a labradora je jiz ve fazi kdy ma v ,ekzemu' infekci. Mrzi me az zarazi, ze tento problem veterinarka neobevila cca ppred 14 dny naopak se obavam ze ockovani ktere toho dne provedla vse jeste zhorsilo. Poradte mi prosim jaky druh lecby bych mela zvolit a doporucte mi prosim lekare Muzikova Olomoucky kraj
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jen těžko byste nalezli pozornějšího záchranáře, urputnějšího psího detektiva nebo oddanějšího společníka. Labrador bývá pro svou kontaktní a inteligentní povahu využíván jako asistent slepců, společník tělesně postižených nebo účastník psychoterapeutických metod v rámci canisterapie. Díky svému skvělému čichu a schopnostem dobře porozumět povelům stává po boku policistů při hledání drog a výbušnin. Ze zkušenosti je labradorský retrívr velmi dobrým služebním psem, ale také hravým a přátelským společníkem celé rodiny. Má nekonfliktní povahu a bývá vnímán jako výborný rodinný pes.
Vzhledem k přátelské povaze špatně snáší separaci od lidí, a to nejen jako štěně, ale i jako dospělý pes. Není proto běžným hlídacím psem. Někdy se sice může vyskytnout jedinec s nadprůměrnými ochranářskými pudy, to však bývá výjimka. Labradorský retrívr postrádá agresivní sklony viditelné u běžně využívaných obranářských psů. Na cizí osoby nebo nezvyklé situace však upozorní hlasitým štěkotem. Toto plemeno je fyzicky velmi aktivní, k udržení dobré kondice potřebuje pohyb. Jeho nedostatek se často odrazí právě v obezitě. Příznačná je pro plemeno též učenlivost. Jen těžko by mohl být tak dobrým služebním, slepeckým a canisterapeutickým psem, pokud by rychle a bravurně nezvládal dlouhou řadu pokynů.
Labradorský retrívr je vděčný strávník s velkým apetitem a sklonem k obezitě. Nemá-li dostatek pohybu nebo bývá-li často překrmován, je zvýšená tělesná hmotnost očekávaným důsledkem. Někdy je až přehnaně důvěřivý. Díky stále rostoucí oblibě tohoto plemene dochází k jeho nekontrolovanému křížení, z něhož se ve větší míře rodí psi s netypickými sklony chování, jako jsou kousavost, neklidnost, bázlivost, či dokonce agresivita.
To, jaké vlastnosti bude mít dospělý francouzský buldoček, záleží už na jeho výchově v raném věku. Socializační období trvá zhruba do věku patnácti týdnů, a v tomto čase se štěně učí reagovat na různé životní situace. Je proto vhodné předkládat štěněti maximum podnětů a vést ho k tomu, aby na neobvyklé zážitky reagovalo klidně: vyzkoušet jízdu výtahem, autem či jinými dopravními prostředky, vyjít si na procházku do odlišného prostředí, než je štěně zvyklé, zvykat ho na provoz na silnicích, seznamovat psa se zvířaty, s dětmi i dospělými, navštívit veterináře, vyzkoušet vodítko a obojek.
Chovatel musí mít na paměti, že sám musí i na nečekané situace reagovat klidně, aby psa nestresoval vlastními netypickými reakcemi – a nikdy nezvedat psa do náruče. Důslednost je nejdůležitější moment při výchově francouzského buldočka. V zásadě platí, že cokoliv je jednou povoleno, mělo by být povoleno vždy a naopak, a že cokoliv zakáže jeden člen domácnosti, musí zakazovat i ostatní. Toto plemeno dokáže dobře vycítit jakékoliv zaváhání a umí jej využít ve svůj prospěch.
Pes se nejlépe naučí poslouchat povely za odměnu – pochvalu, pohlazení i pamlsek. Od chvíle, kdy se štěně ocitne v nové domácnosti, je třeba využívat každého kladného momentu v chování psa a spolu s příslušným povelem jej pochválit. Francouzský buldoček se rád zavděčí a bude proto opakovat všechno, za co byl pochválen.
Francouzští buldočci milují pozornost a každé odloučení pokládají za trest. Štěně tak v době, kdy rodina není doma, může ničit věci, a to jednak proto, aby se zabavilo, jednak proto, aby si vynutilo pozornost.
S tresty za podobně nevhodné chování je to složitější. Konkrétně za ničení věcí je lépe přivyknout jej na pokojovou boudu, avšak nikdy ne za trest. Pes by měl boudu chápat jako místo, kde je sám chráněný a kde by ho nikdo, tedy ani děti, neměl rušit. Štěně trestáme vždy těsně před tím, než má k nevhodnému chování dojít, například než se rozběhne za kočkou, a to tak, aby vůbec nepoznalo pocit uspokojení z dobře prohnané kočky. Pokud trest následuje až po činu, bude pes příště dávat přednost kladům požitku před zápory trestu.
Způsob trestání musí být umírněný. Není vhodné štěně uchopit za kůži na krku a zatřást s ním, protože to je způsob, kterým psi usmrcovali kořist. Trestat lze slovně, například výkřikem „Fuj!“, nejlépe tak, aby se leklo.
Výcvik k čistotnosti spočívá v prevenci, štěně musí od prvního dne u chovatele chodit často ven. Za každé vyprázdnění mimo domácnost následuje pochvala a opakování nějakého slova, které bude v budoucnu využíváno jako
Ve svém příspěvku ŠTĚNĚ NĚMECKÝ OVČÁCKÝ PES-STÁŘÍ 4 MĚSÍCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Máme doma štěně 4 měsíce,jmenuje se Ben,je to krásný pes,máme ho velmi rádi!Ben se začal otáčet za ocasem,vypadalo to,že si hraje,ale otáčí se a kouše se do ocásku .Protože to dělá již docela dlouho,nevíme si rady-prosíme poraďte nám.Zkoušeli jsme ho vykoupat šamponem na blechy a parazity-zatím to nepomohlo.Děkujeme předem Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondra.
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, neb
Ve svém příspěvku PÉČE O YORKSHIRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Ondrejkova.
Dobrý den,mám 3 a půl měsíčního yorkshira,chtěla jsem se zeptat pořád kouše a
nedaří se to odnaučit,při hraní i při česání,hygieně nevím si už rady dost to
už bolí,děkuji za radu Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marek.
Hele myslím si, že to je o tréninku, zkusit mu nabídnout pamlsek a udělat danou aktivitu... Pomalé pohyby. Důležité je, aby si to spojil s něčím příjemným. 3 a půl měsíční štěně je malé ještě štěně a zvládne se to odnaučit.
I morčata trpívají na lupy, které vypadají jako ošklivé bílé až žluté mazlavé šupinky. Pro odstranění takového problému je možné používat sírosalicylový šampon. Tento šampon pomáhá i při jiných kožních problémech, jako jsou některé dermatitidy a dermatofytózy.
Koupání
Před koupáním si připravte všechny potřebné věci – to abyste co nejvíce zkrátili dobu, po kterou budete morče upravovat (hřeben, ručník, šampon, kondicionér, fén).
Do dvou nádobek si nařeďte šampon a kondicionér (na jeden díl detergentu čtyři až pět dílů teplé vody). Do umyvadla (vany, škopíku) si připravte neklouzavou podložku (stačí přeložený ručník) – morčátku to nebude při koupání klouzat a bude klidnější. Nastavte správnou teplotu vody – morče má poměrně vysokou tělesnou teplotu, takže by voda měla mít kolem 42 °C, aby mu byla příjemná.
Morčata vždy koupejte pod tekoucí vodou, a ne tak, že je postavíte do škopíku, ve kterém je voda. Tento způsob je krajně nevhodný, protože koupete morče ve špíně, která se z něj odmočila, a navíc se morče do vody téměř okamžitě vyčůrá.
Morče řádně namočte (pozor dávejte na očka a ouška) a potom našamponujte – nezapomeňte ani na místa pod krkem, v podpaží, tříslech a podobně. Hlavičku myjte opatrně, i když jsou současné šampony k očím šetrné. Opláchněte a postup opakujte, dokud vám nepoteče při splachování čistá voda (u morčat stačí většinou dvakrát – poprvé se srst umyje, podruhé se uzavře chlup). Pak použijte kondicionér, který řádně vetřete do srsti na celém těle (opět pozor na hlavičku). Nechte ho působit asi minutu a pořádně spláchněte, dokud srst pod prsty nebude vrzat. Kondicionér srovná pH kůže a vyhneme se tak jejímu podráždění a případné tvorbě lupů.
Morčátko zabalte do ručníku a jemně promačkejte (v zimě můžete ručníky nahřát na topení). Pak ho přendejte do suchého, kde ho nechte zabaleného cca pět minut. Nezapomeňte vytřít ouška (ale jen ty části, které jsou vidět). Fénujte na střední teplotu ze vzdálenosti minimálně 30 cm. Rovnosrstá plemena (sheltie, peru) při fénování pročesávejte proti směru růstu srsti hřebenem. Kudrnáčkům srst pouze nadzvedávejte prsty. Pro podporu prstýnkovaté struktury srsti můžete na suchou srst použít přípravky na upevnění textury srsti a „namačkat“ lokny. Tyto přípravky obsahují většinou lanolinový či olivový olej, který brání zacuchávání srsti, podporuje její růst a kvalitu, ale neobsahují žádná zakázaná tužidla ani laky (například objemový kondicionér Vital od Bea Natur).
Pro bílá morčata, která mívají zažloutlou srst, použijte při koupání bělicí šampon či gel (a jedna malá rada – těmto morčátkům nedávejte k jídlu mrkev, červenou papriku, žlutozrnno
Štěně je nutné vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku. Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným, ale laskavým způsobem.
Venčení: Pokaždé když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například "jdeme ven" a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a vy ho pak pochvalte. Toto opakujte až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.
Chůze na vodítku: Dále byste měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujte u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujte na místě, kde jej nebude nic rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držte v pravé ruce a levou přizpůsobujte jeho délku. Chůzi na vodítku byste neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel "zpátky" nebo "pomalu". Nezapomínejte také na odepínání od vodítka. Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání ke mně, nesmíš, místo, a podobně). S pejskem byste měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.
Přivolání: Štěně pusťte na volno, uvidíte, že ze začátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel "ke mně", ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.
Ke mně: Povelem ke mně se pes zastavuje přímo před psovodem a takto se to učí pro případné zkoušky, ale nejen pro ně. Klasické přivolání má dostat psa k psovodovi v jakékoliv rušivé situaci, tím má psovod nad svým psem kontrolu. Tento povel učte tak, že při říkání povelu ho po doběhnutí k vám pochvalte a odměňte pamlskem. Ze začátku je nejlepší si pomáhat tím, že si poplácáte rukama na&nbs
