Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

KOLAPS PRŮDUŠNICE U PSA

Obsah

Tracheostomie u psa

Dočasné chirurgické otevření průdušnice (dočasná tracheostomie) může být život zachraňující. Trvalé chirurgické otevření průdušnice (trvalá tracheostomie) může zlepšit kvalitu života.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Diskuze

V diskuzi ZÚŽENÁ PRŮDUŠNICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Dobrý den,
mám na Vás dotaz ohledně zúžené průdušnice u mého pejska Jorkšír. Mému pejskovi je 14 let. Na operaci jí dát nechci, potřebovala by nějaký lék, pokud existuje.
Je už po několika operacích a má slabé srdíčko.

Děkuji moc za zprávu,

Němcová Ivana

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Zúžená průdušnice u psa

Strava čivavy

Co jí čivava? Čivavy jsou všežravci a je třeba dbát na správnou a vyváženou výživu. Zároveň je také třeba dbát na to, abychom toto malé plemeno nepřekrmovali. Čivavy s nadváhou mívají problémy s vazy, kolaps průdušnice, chronickou bronchitidu a zkrácenou délku života.

Co nesmějí jíst čivavy

Mnoho běžných potravin, které jsou pro nás naprosto bezpečné, mohou u čivavy způsobit vážné onemocnění. Všichni jsme slyšeli, že čokoláda je pro psy toxická, ale možná vás překvapí, jaké další potraviny jsou na seznamu.

  • Alkohol,
  • kofein,
  • čokoláda,
  • ovocná semena, pecky a jádra,
  • česnek,
  • hrozny a rozinky,
  • chmel,
  • cibule,
  • makadamové ořechy,
  • muškátový oříšek,
  • xylitol.

Zdroj: Co nesmí čivava

Diskuze

V diskuzi ZÚŽENÁ PRŮDUŠNICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hanák.

podáváme lék Cartilan infla STOP JE TO VHODNÉ POMOHL NA KLOUBY A BYLO ŘEČENO ŽE POMÁHÁ I NA ZŮŽENOU PRUDUŠNICI

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Zúžená průdušnice u psa

Jak se pozná zúžená dýchací trubice u psa

Zúžená trachea se projevuje různě – od mírného kašle až po celkový dechový kolaps zvířete. Kašel, který je popisován v souvislosti s kolabující tracheou, je chronický, drsný a suchý, připomínající doslova chrochtání. K jeho vyvolání nebo zhoršení vedou emotivní podněty, které pes vnímá, jako je například strach či radost. Dále tlak na průdušnici způsobený obojkem, pitím vody i příjmem potravy. Mnohdy stačí pouhé zvednutí zvířete či nadměrný tlak (podebrání) na oblast vstupu do hrudníku. Ke zhoršení projevů mohou vést alergie, včetně reakce na tabákový kouř, chronické infekce v dýchacích cestách a traumata od nevhodného obojku. Mnohá literatura popisuje, že kašel je podobný „husímu kejhání“. V těžších stavech se přidává i neochota k pohybu a fyzické aktivitě.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Diskuze

V diskuzi ZÚŽENÁ DÝCHACÍ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Jackelová.

vlastním fenku jorkšíra, má zúženou dýchací trubici. Byli jsme na vyšetření, zatím podáváme léky theoplus 100. Zdá se mi, že se problém nelepší. můžete mi poradit nějaký jiný lék, nebo jak dále postupovat. Ještě navíc lék theoplus 100 má výpadek a zatím mi nikdo neporadil náhradu. Fenka váží 4,5 kg mám problém do ní lék dostat. Existuje jiná forma, třeba tekutá ? Theoplus 100 jsem podávala po čtvrtinách.
Předem moc děkuji za radu a přeji krásný den

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.

Mám stejný dotaz jako paní co se ptala na danou jorkšíra já mám psa má dusivé záchvaty snížená průdušnice při spaní chrápe chroptí co byste mě doporučili dekuji

Zdroj: diskuze Zúžená dýchací trubice

Tracheální kolaps u psů

Kolaps průdušnice je onemocnění, které postihuje hlavně drobná plemena psů, jako je například čivava nebo jorkšírský teriér. Nejčastěji se jedná o vrozenou vadu, ale někdy to může být i následek chronického onemocnění, v těchto případech plemenná příslušnost nerozhoduje.

Průdušnice psa je vlastně dlouhá trubice, jejíž stěny jsou po celém obvodu vyztuženy chrupavčitými prstenci. Prstence jsou na horní straně přerušené svalem, který reguluje šířku trubice. U psů drobných plemen někdy dojde k tomu, že se chrupavčité prstence v celém obvodu průdušnice vůbec nevytvoří a místo nich tvoří stěnu jen volná membrána. Tato membrána se v průběhu života psa postupně uvolňuje a během dýchacího cyklu se střídavě přisává a oddaluje ode dna průdušnice. Tím dochází k dráždění citlivé sliznice a vzniká kašel.

Příčiny kolapsu průdušnice jsou pravděpodobně ovlivněny mnoha faktory a jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a k problémům s dýcháním.

Pokud jsou pohyby membrány hodně výrazné, může během dýchání docházet chvílemi k úplnému ucpání průdušnice a k dušení. Následně vše komplikuje ještě otok poškozené sliznice, který proudění vzduchu rovněž omezuje. Nejčastěji k těmto záchvatům dochází ve chvílích vzrušení zvířete, například při příchodu majitele domů, při běhání, při zuřivém štěkání a podobně. V průběhu života zvířete se projevy choroby většinou pomalu zhoršují.

Mírnější formy choroby lze někdy i dlouhodobě zvládat konzervativní léčbou. Podávají se zejména léky snižující zánět a následný otok sliznice (kortikoidy), léky tlumící kašel, v některých případech je přínosné podávání léků rozšiřujících dýchací cesty (bronchodilatancia). Vzhledem k tomu, že záchvaty choroby propukají zejména ve chvílích vzrušení, pomůže někdy podávání uklidňujících léků.

Existují případy, kdy konzervativní léčba nestačí a pacienti stále procházejí epizodami dušení. V takovém případě může veterinární lékař pomoci zavedením tracheálního stentu. Tracheální stent je síťová trubička vyrobená z vysoce pružné a odolné slitiny (nitinol). Pacienta je třeba nejprve uvést do sedace a zhotovit rentgeny hrudní dutiny a krku. Na základě těchto snímků je pak pacientovi na míru vyroben tracheální stent. Pro doručení stentu je pak uveden do celkové anestezie a zaintubován. Stent je v zavinuté podobě zaveden pod kontrolou endoskopu na přesné místo v průdušnici a postupně rozvinován. Nakonec se v průdušnici zcela rozvine a zabrání tak nežádoucím pohybům volné stěny.

Zdroj: Divné dýchání u psa

Diskuze

V diskuzi ZÚŽENÁ PRŮDUŠNICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tumová Gabriela.

Dobrý den,mám pudlíka toye (3,80 kg) fnečka, která trpí velmi častými dávicími problémy. Bylo mi na veterině řečeno, že se stím nedá nic dělat, jedině operativně nahradit umělou trubicí. Velmi tuto možnost zvžuji, ale mojí Marušce je 14 let a mám vážnou obavu, aby se probudila z narkozy. Tato potíž trvá asi 2 roky. Jinak je na svůj věk pohyblivá a veselá. Ptám se na váš názor a není-li možná léčba medikamenty. Děkuji ze zprávu a přeji pěkný den. Gabriela Tumová

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Zúžená průdušnice u psa

Co dělat, když se pes dusí

Pokud je váš pes v nouzi, doporučuje se chlazení s intravenózním podáním tekutin a ledu, veterinář může dočasně chirurgicky otevřít průdušnici do (postup známý jako dočasná tracheostomie), aby byl příjem kyslíku jednodušší. Někdy jedině tento zásah dokáže zachránit život vašeho psa.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Nemoci

Nejčastější onemocnění jsou oční choroby, entropium, zánět mozku mopsů, luxace čéšky, zánět zvukovodu, nemoci dýchacího ústrojí, zúžení nozder, prodloužení měkkého patra, změknutí chrupavek průdušnice, záněty v záhybech kůže.

Zdroj: Mops

Suchý kašel u psa

Suchý kašel je projevem zánětu na sliznici průdušnice, průdušek, ale i v plicních sklípcích. Pokud se jedná o závažné onemocnění, je vhodné podávat homeopatické léky v kombinaci s klasickými.

Léčba

Při léčbě suchého kašle je možné použít níže uvedená homeopatika.

Oscillococcinum: Na počátku onemocnění je možné systematicky podávat 1–2krát denně.

Ferrum phosphoricum: Lék vhodný při akutním zánětu průdušnice a průdušek, kašel suchý, krátký, spastický, teplota nebývá, nebo je jen lehce zvýšená. Někdy může zvíře vykašlat hlen s krví, může se vyskytnout krvácení z nosu.

Ředění 8–15 CH 2–3krát denně.

Drosera: Kašel suchý, častý a krátký. Zhoršuje se v noci.

Ředění 9–15 CH 2–3krát denně.

Spongia tosta: Kašel suchý, drsný, zhoršuje se v teplé místnosti a vleže.

Ředění 5–9 CH 3–6krát denně.

Nikdy zvířeti nepodávejte brufen či aspirin, mohli byste ho otrávit. Dbejte pouze rad veterináře. Co pomůže vám, může psovi ublížit!

Zdroj: Pes kašle

Co způsobuje zúžení průdušnice

Zúžení průdušnice je pravděpodobně ovlivněno mnoha faktory a příznaky jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a problémům s dýcháním (zúžené průdušky). Onemocnění se dělí na čtyři stupně, a to podle zúžení průměru průdušnice.

Diagnostika se provádí na základě klinických projevů charakterizovaných typickými zvuky, podobnými husímu kejhání, které pes vydává při kašli; neschopností fyzického výkonu a problémy s dýcháním. U psa se objevuje špatné dýchání, těžké dýchání, dýchavičnost. Pro diagnostiku se dále využívá RTG vyšetření a fluoroskopie. Ultrazvukové vyšetření je použitelné pouze pro extratorakální část průdušnice a kvalita poskytnuté informace je nižší než při RTG vyšetření. Endoskopické vyšetření podává o tracheálním kolapsu kvalitnější informaci – přesně hodnotí rozsah poškození, včetně stavu hlavních průdušek, kdy může dojít k zúžení průdušky. Lze použít pevné i ohebné endoskopy, přičemž pevné jsou vhodnější z hlediska rychlosti vyšetření. Při vyšetření se používá lehká injekční anestezie, při níž zůstávají zachovány tracheální reflexy, takže je možno zjistit rozsah a stupeň poškození. U pacientů v pokročilém stadiu onemocnění je anestezie riziková, zvláště při současných srdečních a plicních problémech. Pokud se uvažuje o chirurgickém řešení, je endoskopie nezbytná. Chirurgické řešení v pokročilém stadiu onemocnění a u psích pacientů se současnými kardiopulmonálními problémy rovněž nebývá nejlepším řešením.

Terapie léky pomáhá kontrolovat respiratorní problémy spojené s obtížným dýcháním, jako je cyanóza a synkopy. Kortikoidy s krátkým účinkem omezují otoky a zánětlivé stavy. Potlačení kašle a celkové zklidnění jsou důležité pro stabilizaci zvířete. Pro lékovou terapii chronického onemocnění lze použít kombinaci bronchodilatans, kortikosteroidů, antibiotik a sedativ, čímž se však postup onemocnění nezastaví.

Tracheomalacie je regresivní změna průdušnice s výrazným změknutím chrupavek. Může způsobovat poruchy ventilace. Chirurgické řešení lze užít v případech, kdy je postižena pouze průdušnice (ne hlavní průdušky). Možné chirurgické techniky jsou tracheostomie, aplikace dorsálního ligamenta, ventrální incize tracheálních prstenců a použití externích polypropylenových protéz. Díky technikám používajícím externí protézy lze dosáhnout dobrých výsledků. Protože však podle zkušeností úspěch chirurgického řešení závisí na udržení dobrého prokrvení trachey v průběhu umístění protézy, navrhuje se použití modifikované prstencové protézy.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Nemoci

Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.

Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:

  • 6–9 týdnů věku – první očkování (DHPPi)
  • 8–12 týdnů věku – první přeočkování (DHPPiL)
  • 12–16 týdnů věku – druhé přeočkování (DHPPiL+R)
  • vždy po 1 roce – roční přeočkování (DHPPiL+R)

Zdroj: Jorkšírský teriér

Nemoci

Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.

Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.

Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.

Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.

Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.

Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.

Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.

U pomeranianů se může objevit i takzvaná Black Skin Disease (BSD – nemoc černé kůže). Příznaky BSD se neprojeví ihned, nýbrž až v době, kdy štěňatům začne růst jejich dospělá srst, tedy přibližně v 6 měsících věku. Při chorobě BSD štěňatům dospělá srst nikdy nenaroste. V 18 měsících jim naopak na zadní části těla (oblast kolem ocasu a zad u stehen) začne srst v chuchvalcích vypadávat. Kůže zčerná nebo zešediví, nijak však nezapáchá ani se netvoří žádné vředy. Štěně zůstává zdravým zvířetem. Srst může na postižených místech znovu narůst, obzvláště po kastraci. Jedná se o poměrně neobvyklou poruchu, přesto se u pejska může vyskytnout. Další typ této vady se objevuje v pozdějším věku psa, kdy srst, která vypadá normálně, začne řídnout: nejdříve na zadní části stehen a na hýždích, poté na zádech a vypadávání pokračuje po zádech směrem nahoru. Psa lze samozřejmě léčit, ale každý jedinec reaguje na léčbu různě.

Některým pomeranianům zůstanou zachovány štěněčí zuby (vyrostou dvě řady zubů, což je běžné u toy plemen). Řada štěněčích zubů by se měla odstranit, neboť může poškodit skus. Jestliže pejska neukazujete na výstavách, je lepší počkat s vytrháváním, jelikož štěněčí zuby obvykle vypadnou samy. Když to bude nutné, navštivte svého veterináře a vše s ním zkonzultujte. Zmíněné zuby se trhají ve chvíli, kdy je štěně v narkóze z jiného důvodu. Štěňatům by se obecně měly dávat hračky na žvýkání, protože kromě jiného pomáhají uvolnit štěněčí zuby.

Zdroj: Pomeranian

Tracheální stent

U závažnějších případů, kdy se objeví stenóza trachey, se doporučuje chirurgická terapie. Tato léčba spočívá v zavedení takzvaného stentu, což je v podstatě síťka, která roztahuje a zpevňuje průdušnici. Používají se nitinolové stenty od americké firmy Dextronix. Jedná se o stenty speciálně vyvinuté pro veterinární použití ze slitiny niklu (48,8 %) a titanu (50,2 %), tedy kovů, které jsou ve slitině vysoce pevné, pružné, nedráždí tkáně, jsou hypoalergenní a samozřejmě nekorodují a nepraskají. Vyšetření a operace se stentem jsou drahé. Cena se pohybuje od 10 000 do 30 000 Kč jen za operaci.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Brno-Komín

Veterinární klinika Komín se zaměřuje na všechna domácí zvířata a na rehabilitační i fyzioterapeutickou činnost těchto zvířat.

Zdravotní tým se skládá z MVDr. Igora Beneše, MVDr. Renáty Mléčkové, MVDr. Veroniky Benešové a MVDr. Aleše Brychty.

Klinika je vybavena operačními sály, RTG, USG, EKG, zubním ultrazvukem a mikroskopem a dalším vybavením pro potřebná vyšetření.

Klinika nabízí ambulantní veterinární péči domácím zvířatům. Zaměřuje se na vakcinaci, ošetření kolapsu průdušnice, kardiologii, dermatologii, alergenodiagnostiku, desenzibilizaci, chirurgii, ortopedii, traumatologii, gynekologii, porodnictví, radiofrekvenční identifikaci, endoskopii.

Veterinární klinika MVDr. Igora Beneše, Bystrcká 28, 624 00 Brno-Komín, tel.: 604 752 593, e-mail: veterinakomin@gmail.com, webová adresa.

Ordinační doba

• pondělí až pátek od 8:00 do 19:00 hodin

• sobota od 8:00 do 10:00 hodin

• neděle od 19:00 do 20:00 hodin

Zdroj: Veterina Brno

Operace průdušnice

U závažnějších případů se doporučuje chirurgická terapie. Tato léčba spočívá v zavedení takzvaného stentu. Stent je uložen v plastovém pouzdře s atestem sterility, které zároveň slouží jako jeho zavaděč. Po vybalení z ochranného obalu je možné zavaděč se stentem zavést pod kontrolou bronchoskopu do průdušnice a částečně stent vysunout. Zavaděč je plastová trubička o průměru 3,33 mm, ve které je kolem radiokontrastního mandrénu svinutý stent. Unikátnost řešení firmy Dextronix spočívá v tom, že stent lze z obalu zavaděče vysunout až na 90 % délky, stent rozvinout a zase bezpečně bez poškození vtáhnout zpět. Vysouvání a zasouvání se děje pomocí mandrénu, který je jištěný plastovou pojistkou, jež nedovoluje úplné vysunutí stentu a jeho znehodnocení ve fázi usazování síťky a manipulace v průdušnici. Po bezpečném umístění stentu na správné místo se po odtržení pojistky stent mandrénem zcela vysune. Zavaděč a mandrén se následně skrze již plně rozevřený stent vytáhnou ven. Jakmile stent opustí zcela zavaděč (pouzdro), rozevře se pružná nitinolová síť do plného průměru daného typu stentu. V této fázi již není možno stent z průdušnice bezpečně vyjmout. Rozevřená pružná síť se „opře“ o stěny trachey a vyztuží kolabující prstence, takže průdušnice již nevratně drží požadovaný kruhový průřez, nebortí se a problémy s dýcháním jsou vyřešeny.

V celém procesu stentace průdušnice je nejsložitější určení vhodného průměru a délky stentu. Základem je kvalitní rentgenogram. U digitálních rentgenogramů se délka průdušnice od larynxu nad bifurkaci a její průměr snadno odečtou pomocí měřicího softwaru. Vždy se doporučuje několik snímků a několik měření, které poskytnou relevantní hodnoty a vyloučí eventuální chybu vycházející z deformace a zúžení průdušnice v momentě expozice. U analogových rtg. snímků je postup obdobný, ale je nutné předem vytvořit vlastní přesný přepočítávací faktor pro dané rtg. a kazetu k odečtení skutečných hodnot. Pro snadnější měření lze použít kalibraci na bronchoskopu, má-li přístroj rentgenkontrastní značky. Firma Dextronix dodává nyní nově i přesně kalibrovaný měřicí katetr s rentgenkontrastními značkami. Katetr se zavádí do jícnu, popřípadě i přímo do trachey, a lze s ním přesně odečíst požadované hodnoty. Jakmile jsou hodnoty trachey naměřené, musí se zvolit i odpovídající stent. Stenty se vyrábějí ve škále základních délek a průměrů, ale firma dokáže vyrobit na objednávku jakýkoliv rozměr.

Nitinolová slitina má takzvaný paměťový efekt, to znamená, že pokud je stent upleten na průměr 10 mm a je vložen do zavaděče, po jeho vysunutí se rozvine na požadovaných 10 mm. Aby se stent mohl opřít o stěnu trachey, je potřeba k naměřenému průměru průdušnice přičíst cca 20–30 %, aby se eliminovaly chyby při měření průměru. Je-li tedy například naměřený diametr průdušnice 8 mm a použije-li se stent o průměru 10 mm, pak z tabulek, které firma dodává, lze přesně určit maximální natažení stentu. S větším rozvinutím se však zmenšuje délka stentu a naopak, s čímž je nutné při volbě rozměrů pro dané zvíře počítat. V praxi bude roztažená délka kratší, protože měření se provádějí v laboratorních trubicích kalibrovaného průměru, ale trachea je „poddajná“. Roztažení stentu tedy nebude shodné jako ve tvrdém materiálu (obvykle) sklu.

Volba vhodného stentu je základním problémem při stentaci. Délka stentu se doporučuje taková, aby stent plně obsáhl celou tracheu a byl umístěn tak, že začíná mírně nad bifurkací a končí ideálně mezi třetím a čtvrtým tracheálním prstencem pod hrtanem. Parciální stentace, která vyřeší pouze úsek existujícího kolapsu, je také možná, ale v praxi se ukazuje, že patologie vedoucí ke kolapsu se mohou objevit následně nad či pod stentem. Problémy se poté opakují, pes je indikován k restentaci, majitel je nespokojený s výsledkem, nehledě na vynaložené finanční prostředky. Proto je vhodnější již při prvním zákroku volit takovou délku stentu, aby trachea byla vyztužená v celém průběhu. Při volbě vhodného průměru stentu je nutné počítat se síťkou, která se v maximu rozvine do průměru většího, než je naměřený tracheální diametr. Má tedy určitou rezervu. Stent v maximálním rozpětí kopírující průměr trachey nemusí plnit svoji podpůrnou funkci, může se v průdušnici kraniokaudálně hýbat, dráždí a pes ho může vykašlat.

Vlastní umístění stentu již tak složité není, ale je třeba vědět, že stent již jednou zavedený nelze z trachey bezpečně odstranit. Již zmiňovanou velkou výhodou stentů Dextronix je jejich možnost vysunutí ze zavaděče do téměř plné délky. Z klinických zkušeností je to velmi podstatná vlastnost. Stent vysunutý na 90 % délky lze pod kontrolou optiky téměř přesně umístit, zkontrolovat začátek a průběh stentu a nakonec jej bezpečně plně dovysunout. Nebezpečí chybného umístění spočívá právě v momentu dovysunutí, kdy se dá stent skokově zatlačit či povytáhnout a síťka chybně dosedne. S Dextronix stentem lze opatrně kraniokaudálně pohnout, i když je vysunut na 90 % ze zavaděče, což je v praxi odzkoušeno. Výrazně to usnadní přesné polohování stentu v průdušnici.

Jakmile je stent umístěn, kontroluje se jeho poloha rtg. vyšetřením a opětovně i optikou. Pes se kryje standardně 14 dní antibiotiky, antitusiky, mukolytiky, popřípadě přechodně steroidy. Cca po třech týdnech je nitinolová síť stentu vyplněna přerůstajícím tracheálním epitelem a stent je plně v průdušnici fixován. Dle uvážení se doporučuje po měsíci od zákroku poslední rtg. kontrola polohy stentu.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Jitrocelový sirup pro psa

Jestliže je zvíře nemocné, mívá často zvýšenou teplotu, kašle, může mít výtok z nosu a očí. Postihne-li zánět také sliznici hrtanu, může se kašel jevit jako zvracení, protože se zvíře dáví a z tlamy mu mohou téct sliny s hlenem. Na rozdíl od skutečného zvracení však břicho zůstává v klidu, zvíře „nepumpuje“.

Ideální je poradit se s veterinárním lékařem, který na základě vyšetření poradí vhodnou léčbu. Jestliže zvíře jen pokašlává, nechte ho několik dnů v klidu. Vyzkoušet můžete homeopatika, pro usnadnění vykašlávání můžete podat čistě bylinné sirupy pro lidi (například jitrocelový sirup). Pokud se stav do tří dnů nezlepší, nebo se naopak zhoršuje, je nutné vyhledat veterináře.

Kašel je projevem zánětu sliznice průdušnice, průdušek, ale i plicních sklípků. Pokud se jedná o závažné onemocnění, je vhodné podávat homeopatické léky v kombinaci s klasickými.

Psincový kašel je typickou kapénkovou nákazou. S výjimkou psího herpesviru se ostatní původci množí pouze na sliznicích dýchacích cest. K rozvoji onemocnění přispívají současná chronická onemocnění, jako je chronická bronchitida, a nemoc je častější u mladých psů. Inkubační doba je do devíti dnů. Lehká forma nemoci trvá obvykle 5–14 dní, ale kašel může přetrvávat i několik týdnů. Pes trpí záchvaty suchého kašle, které vyvolávají dojem, že má „něco“ v krku, kašel se zhoršuje při námaze (běhání) nebo při zatlačení na krk (zatahání za obojek). Pes se během záchvatů může dávit a vykašlávat husté hleny připomínající našlehaný bílek – v první chvíli to vypadá jako zvracení. Občas se objeví vodnatý nebo hlenovitý výtok z nosu či z očí. Jinak se pes většinou tváří jako zdravý.

V těžších případech má pes horečku a je smutný a bez nálady. Zánět průdušnice a průdušek je doprovázen vlhkým kašlem a ztíženým dýcháním. U neočkovaných štěňat do půl roku věku, u psů s oslabenou imunitou a u zvířat s chronickými nemocemi dýchacích cest může psincový kašel přejít až do těžkého zápalu plic.

Psincový kašel je většinou virového původu, proto nezbývá než ho vyležet. Základem je klid, vzrušení či fyzická aktivita většinou provokují záchvaty kašle. Vykašlávání podporuje jitrocelový sirup (pro velkého psa v dávkování jako u člověka, pro malého nahradit polévkovou lžíci čajovou) a dostatek tekutin. Psi někdy kvůli rozbolavělému krku odmítají suché krmivo, ale namočené nebo konzervu, či maso si dají. Je-li kašel hodně úporný a vysilující, v úvahu připadají i léky na jeho potlačení.

Zdroj: Rýma u psa

Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita

Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.

Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.

Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.

Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.

Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.

Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).

U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.

Zdroj: Škrkavka

Jsou boule po očkování normální?

Přes veškerá pozitiva s sebou očkování přináší i občasné problémy v podobě nežádoucích reakcí. Jejich frekvence je naštěstí velmi nízká, nicméně čas od času se objevují, způsobují aktuální zdravotní problém u očkovaného zvířete a znamenají nepříjemné překvapení pro majitele psa a pochopitelně i pro veterinárního lékaře, který vakcínu aplikoval.

Je nutno předeslat, že jako postvakcinační reakce se zpravidla označuje celková akutní porucha zdravotního stavu, někdy i život ohrožující, která se objevuje v souvislosti s provedenou vakcinací. Mnohem častěji však probíhá na lokální úrovni, tedy v místě, kam byla očkovací látka aplikována.

Lokální reakce svým způsobem hraje pozitivní roli v aktivní tvorbě protilátek. Objevují se totiž výhradně u inaktivovaných vakcín, což jsou očkovací látky obsahující zárodky umrtvené chemickými antiseptiky (například formolem, merthiolátem). Inaktivace způsobuje snížení imunizační schopnosti vakcíny, a vyžaduje tudíž další úpravu ve smyslu zvýšení účinnosti. Toho se dosahuje přidáním adjuvans (pomocných prostředků – nejčastěji aluminium hydroxidu nebo olejové emulze), které vyvolávají zvýšenou tkáňovou reaktivitu v místě vpichu po dobu několika dnů až dvou týdnů. Imunitní systém tak získá dostatek času k rozpoznání vpraveného antigenu a následné protilátkové odpovědi. U většiny očkovaných psů tuto místní tkáňovou reakci ani nezaregistrujeme (probíhá v podkoží na mikroskopické úrovni), v menším počtu případů se objeví zatvrdnutí nebo uzlík zpravidla velikosti hrášku nebo nejvýše lískového oříšku, který spontánně vymizí během jednoho až dvou týdnů. Zcela výjimečně se vytvoří sterilní absces jako výsledek neadekvátní místní reakce, a je nutno jej řešit chirurgicky. S výše popsaným efektem souvisí i občas se objevující bolestivost během injekce nebo bezprostředně po ní, jde však zpravidla o záležitost několika vteřin, která nemá žádný další negativní vliv na očkovaného jedince.

Jiná situace je u celkových nežádoucích reakcí. Ty vznikají jako patologická odpověď imunitního systému na organické komponenty, nejčastěji fragmenty buněčného materiálu nebo antigeny kultivačních médií, eventuálně na bakteriální antigeny (především v případě leptospirových vakcín). U určitého procenta celkových reakcí jsou příčinou komponenty zvířecích sér (například hovězí proteázy), které jsou běžnou součástí buněčných kultur sloužících k produkci vakcinačních kmenů. Alergičtí jedinci mohou být předem senzitivováni těmito bílkovinami, které od časného věku přijímají s potravou, aniž dotyčného jakkoli poškozují. Teprve po jejich vpravení do organismu jinak než přes trávicí trakt, tedy injekčně s vakcínou, u nich dojde k nastartování abnormální celkové (alergické) reakce. Ta se nejčastěji projeví kožními a podkožními otoky, s nejčastější lokalizací na hlavě (víčka, nos, pysky), a kopřivkou spojenou případně se svědivostí. Reakce nastupuje zpravidla během 30 minut až 2 hodin po očkování, nejdéle do 4–6 hodin, a délka jejího trvání bývá řádově rovněž v hodinách. Přestože většinou odezní spontánně, je v každém případě vhodná intervence veterinárního lékaře.

Dojde-li k rozsáhlé akutní celkové reakci (alergii), může být její průběh velmi dramatický. V organismu postiženého zvířete dojde k abnormálnímu uvolnění mediátorů zánětu (látek uvolňovaných z bílých krvinek), jejichž působení může navodit oběhový kolaps a otoky nejen v kožní oblasti, ale i ve vnitřních orgánech (například otok plic). Současné zvýšení sekrece hlenu na sliznicích především dýchacích cest a spasmus (křeč) hladké svaloviny, která je součástí stěn vnitřních orgánů (průdušek, žaludku a střev, močových cest), může stav dále komplikovat. Tato hypersenzitivní reakce se nazývá anafylaxe a objevuje se až po několika bezproblémových vakcinacích – poprvé zcela nečekaně třeba až ve věku pěti let.

Anafylaktoidní reakce vzniká již při prvním setkání s vakcínou na poněkud odlišném principu, ale se stejnými důsledky. Nutno připomenout, že podobnou těžkou alergickou reakci mohou kromě vakcinačních antigenů vyvolat i některé léky, především antibiotika, dezinfekční prostředky, hmyzí jed a další. Problém se pochopitelně netýká pouze zvířat, ale minimálně stejnou měrou i člověka.

U zvlášť citlivých jedinců je třeba zvýšené pozornosti a těsnější spolupráce s veterinárním lékařem. Je nutno vakcinovat takového psa vždy v ideální kondici, bez poruch zdravotního stavu. Vhodné je podávání antihistaminik (léků blokujících nežádoucí účinek histaminu, významného článku v řetězu alergické reakce), a to nejlépe již 1–2 dny před provedením očkování a několik dní po něm. Anafylaktický šok nastupuje zpravidla velmi rychle, nejčastěji do 15–30 minut; u alergických pacientů je tedy vhodné minimálně půl hodiny po injekci setrvat v dosahu veterinárního lékaře. Ten má k dispozici léky, které mohou rozvoj patologické reakce zastavit. Smrtelný průběh je zcela ojedinělý – souběžné jiné postižení zdravotního stavu nebo pozdní léčebný zákrok bývají v souvislosti s těmito výjimečnými případy. Lze uvažovat i o změně použité vakcíny. Je možné alternativní imunopreparát předběžně „otestovat“ u disponovaného zvířete nitrokožní injekcí s malým množstvím naředěné vakcíny. Nedojde-li k lokální (eventuálně celkové) reakci, lze očekávat, že pes nebude vůči tomuto přípravku zvýšeně citlivý.

Zdroj: Boule u psa po očkování

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

MVDr. Michaela Hrachová Čupová

Mgr. Marie Svobodová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP