Zajímáte se o téma KDY ODSTAVIT KRÁLÍKY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Stravování králíka domácího není tak lehké, jak si většina chovatelů začátečníků představuje. Králík domácí patří mezi býložravce, a tak jsou pro jeho stravování extrémně důležité dostatečné příděly sena a zeleniny. Ale nestačí jim jen hodit seno a dát čistou vodu. I o králíka domácího, který je určený na maso, a nebo pro zpracování jeho kožešiny, je třeba se řádně starat, aby jeho maso i kožešina byly co nejkvalitnější.
Arašídy
Může králík arašídy?
I když některé zdroje uvádějí, že králíci mohou jíst arašídy, jsme rozhodně proti.
Zde je důvod:
Arašídy mají vysoký obsah tuku a obsahují mnoho vápníku, což může vašemu králíkovi způsobit dlouhodobé problémy.
Trávicí systém králíka není navržen tak, aby zvládal velké množství tuku. Místo toho musí králíci dodržovat přísnou dietu, která se skládá převážně z čerstvého sena, králičího jídla a čerstvé zeleniny.
Malá množství pamlsků jsou pro králíky v pořádku, ale arašídy a většina ostatních luštěnin by opravdu neměla být na jejich jídelníčku.
Jsou arašídy dobré pro králíky?
Ne – arašídy nejsou pro králíky dobré. I když jsou arašídy výživné, pro králíčka se nehodí.
Je arašídové máslo dobré pro králíky?
Ne! Rozhodně ne – arašídové máslo často obsahuje přidaný cukr a tuk navíc. Arašídové máslo může způsobit, že váš králík bude velmi nemocný.
Mají králíci rádi arašídy?
Ano – většina králíků má ráda arašídy a s radostí je sní. Bohužel toto chování vedlo k mylné představě, že arašídy jsou dobré králičí pochoutky.
Přemýšlejte o tom takto: Pokud jde o vašeho králíka, arašídy jsou v podstatě nezdravé jídlo. Jeden arašíd nemusí vašemu králíkovi ublížit, ale existují mnohem lepší možnosti pamlsků pro králíka.
Kolik arašídů může králík sníst?
Myslíme vážně, když říkáme, že králíci by neměli jíst arašídy vůbec.
V naší poradně s názvem STRAVA KRÁLÍKA DOMÁCÍHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek Z.
Dobrý den, letos nám na louce kde sušíme seno pro králíky vyrostlo velké množství Pryskyřníku prudkého.
Je možné podávat králíkům seno, které obsahuje větší množství Pryskyřníku prudkého?
Je sušený Pryskyřník prudký jedovatý?
Děkuji za info a přeji pěkný den VZ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pryskyřník prudký je člen rodiny Ranunculus a je jedovatý pro králíky, ne vážně, ale může způsobit zažívací potíže a kontaktní puchýře na rtech a v ústech. Několik sušených pryskyřníků, které se přirozeně vyskytují v senu, nezpůsobí problém, ale opravdu byste neměli dopustit, aby jich bylo moc. Pryskyřičníky jsou noční můrou se silnými kořeny, a navrhoval bych je všechny vytáhnout nebo vykopat, jinak se budou velmi rychle šířit.
Králičí hemoragické onemocnění je vysoce infekční virové onemocnění způsobující smrtelnou formu virové hepatitidy, která postihuje evropské králíky. Některé virové kmeny postihují také zajíce. Úmrtnost králíků se obecně pohybuje od 70 do 100 procent. Nemoc je způsobena kmeny viru králičího hemoragického onemocnění lagoviru z čeledi Caliciviridae. Virus logovir u králíků způsobuje generalizovanou infekci, která je charakterizována nekrózou jater, diseminovanou intravaskulární koagulací a rychlou smrtí.
Vir způsobující králičí mor je pro králíkyextrémně nakažlivý.K přenosu dochází přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, kadávery, tělesnými tekutinami (moč, výkaly, sekrety dýchacích cest) a srstí. Přeživší králíci mohou být nakažliví po dobu až 2 měsíců.
Virus také šíří kontaminované předměty, jako je oblečení, jídlo, klece, podestýlka, krmítka a voda. Mouchy, blechy a komáři mohou také přenášet virus mezi králíky. Predátoři a mrchožrouti mohou virus šířit také tím, že ho vylučují ve výkalech. Viry jsou vysoce odolné v prostředí a mohou přežít zmrazení po dlouhou dobu. Virus může přetrvávat v infikovaném mase měsíce.
Obzvláště drobní chovatelé se nejčastěji uchylují k ustájení králíků ve venkovních králíkárnách. Spousta lidí z venkova tak své králíky i dnes chová. Králíkárny bývají umístěné někde v okolí domu, například na zahrádce. Jsou také sestavovány buď ze dřeva (nejčastěji), kovu, plastu, zdiva i betonu. Chovatelé mívají často králíkárny několikapatrové, což ušetří dost prostoru. Ideální jsou asi 2-3 patrové králíkárny, vyšší králíkárny nejsou vhodné, protože s králíky ve vyšších patrech se hůře manipuluje. Králíkárna by měla být orientována tak, aby králíkům dovnitř svítilo slunce spíše dopoledne, kdy tak ještě nehřeje. Horší je to v zimě, králíkům sice zima příliš nevadí, ale může při velkých mrazech dojít k zamrzání vody v miskách, mohou také zatuhnout/zamrznout zámky na klecích, případně může také přimrznout podestýlka. To všechno může zhoršovat životní podmínky králíka v kleci. Každá králíkárna by měla obsahovat krmítko (dostatečně těžké, aby s ním králík nemanipuloval), jesle na seno (pokud by se seno povalovalo volně v kleci, tak by ho králík mohl svým trusem znečistit), napáječkou, případně miskou na vodu.
V naší poradně s názvem BORDER KOLIE ŠTĚŇATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
A ješte bych se chtela prosim zeptat v jakym tydnu haraní se nejlepe nechavaji připustit nekdo říká 3 tyden nekdo 11 den tak ted newim co je pravda děkuji :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prvních 9 dní, kdy jsou vidět známky hárání na vulvě, fena nedovolí žádnému samci, aby se do ní dostal. Po těchto devíti dnech teprve přichází období, kdy to psovi dovolí. U každé fenky je tento začátek ovšem jiný a některé feny mají říji jen velmi krátkou, zvláště ty starší. Budete to tedy muset zkoušet hned od desátého dne hárání, dokud fena nepřestane být agresivní a odmitavá vůči samci.
Někteří chovatelé výjimečně dopřejí svým domácím králíkům i malé množství ovoce. Ovoce není úplně vhodné, protože obsahuje velké množství cukru, a proto je vhodné pro králíka domácího chovaného pro maso a kožešinu vhodné jen občas jako příjemné zpestření. Králíkovi by mohlo chutnat: ananas, angrešt, jablko, banán, hruška, jahody, šípky, borůvky, maliny, ostružiny, rybíz, kiwi, mandarinky, meloun, pomeranč, hroznové víno, třešeň, broskev, švestka a meruňka. Některé ovoce může ale u králíků způsobit současně i různé zdravotní problémy, banány například mohou způsobit zácpu a deformaci zoubků, hruška může způsobit průjmy, mandarinka okyseluje moč a dráždí kůži, meloun působí močopudně, pomeranč také okyseluje moč a dráždí kůži, třešeň jim může vyvolat průjmy. Naopak nevhodné je avokádo, kokos, papája, granátové jablko, mango. Ovoce se králíkům může podat sušené i čerstvé. Sušené má ale velké množství cukru. Pro králíky chované pro maso a kožešinu jsou nevhodné králičí pamlsky z obchodů. Tyto pamlsky jsou vhodné spíše pro zakrslé králíky chované doma.
Králík domácí vznikl zdomestikováním králíka divokého, který se běžně nacházel ve volné přírodě v Evropě. Předchůdce králíka domácího pochází z Pyrenejského poloostrova. Divoké králíky chovali už ve Starověkém Římě. Ve středověku se pak králíci chovali v klášterech. Opravdový chov králíků ale začal asi v 16. století. Domestikace tohoto zvířete měla praktické důvody. Lidé si uvědomili, že chov králíka není náročný, a tak si touto domestikací zajistili přístup k jeho masu a kůži. Postupně se z tohoto králíka vyšlechtila ještě jedna forma, která není určená pro chov na maso, ale spíše jako domácí mazlíček vhodný do bytů. Jedná se o zakrslého králíka. Je třeba si uvědomit, že všechna plemena králíků, která máme dnes, mají opravdu jen jednoho předka a to již zmiňovaného divokého králíka.
V současnosti se v České republice králík chová v různých chovech, velké množství králíků se nachází ve velkochovech, kde se králíci chovají opravdu jen pro maso nebo pro jejich kožešinu. Jedná se o brojlerové králíky, kteří jsou určitými hybridy.
Řada velkochovů chová králíky v klecích uvnitř velkých hal. Protože se jedná o velkochov, tak je tomu vše přizpůsobeno, aby se o králíky nemusel nikdo starat jednotlivě. Fungují zde například automatické napáječky, samonásypná krmítka atd. Tento způsob chovu není ale vždy jen výhodný, pokud zde třeba nějaký králík onemocní, tak je velká pravděpodobnost, že se nemoc dále rozšíří, obvykle zde ani králíci nemají dostatek světla a vzduchu.
Kokcidióza patří pravděpodobně k nejznámější králičím nemocím. Existují dva druhy kokcidiózy. Jedna z nich zasáhne střeva a druhá játra. Nemoc vyvolá přemnožení prvoků rodu Eimeria právě buď ve střevech, nebo v játrech.
Projevy
Mezi základní projevy tohoto onemocnění patří nechutenství, s tím spojený průjem (řídký a zapáchající), hubnutí, i nadýmání, apatie králíka, netečnost, ale i plynatost a také skřípání zuby a vypoulené oči.
Nákaza
Králík domácí se tímto onemocněním může nakazit prostřednictvím krmiva, nebo trusu, v němž nemocný králík vyloučil nezralé formy kokcidií.
Léčba
U tohoto onemocnění je třeba si uvědomit, že hlavně u mláďat může kokcidióza způsobit rychlý úhyn. Pokud se kokcidióza objeví u starších králíků, nemusí znamenat jejich smrt, u králíka se může kokcidióza stát chronickým onemocnění a králík bude nosičem této nemoci (není tedy vhodné, aby sdílel kotec s ostatními králíky). Pro léčbu tohoto onemocnění se využívají léky jako Sulfacox, Trisulmix, ESB3, Klozanit. Králík se z této nemoci nevyléčí úplně, navždy bude bacilonosičem a nemoc se také projeví i na jeho zdravotním stav.
Prevence
Abychom zabránili tomuto onemocnění, můžeme králíkům přidávat do vody Aciodomid K (tento přípravek okyseluje prostředí ve střevech), pomoci může také nekrmit králíka „zeleným“ krmením (pak by ale musel být chován na granulích, což není vždy finančně výhodné). Některé zdroje navíc doporučují granule s kokcidiostatiky, jejich užití je ale složitější. Tyto granule obsahují antibiotika, a pokud se chovatel rozhodne je využívat, neměl by králíky krmit již ničím jiným, protože by se mohlo stát, že si organismus králíka na tyto antibiotika zvykne a ony pak už nebudou fungovat. Výhodou těchto granulí je, že jsou levné a pokud chovatel chová králíka jen pro jeho maso, tak se tyto granule dají využívat.
Různé druhy plísní mohou postihnout nejen králíka domácího, ale i člověka. Řada plísní je navíc přenosná nejen mezi jednotlivými králíky, ale i mezi králíkem a člověkem. Plísně obvykle způsobují parazitující houby, které napadnou vrchní část pokožky. Je dobré si uvědomit, že plísním se velmi daří ve vlhkém a teplém prostředí.
Projevy
Projevy plísní se mohou lišit, vždy záleží na tom, o kterou plíseň se jedná. Častou plísní u králíků je například plíseň zvaná Mol, která se objevuje na uších, očních víčkách, krku, hlavě ale i končetinách králíka. Obvykle se zde tvoří žluté strupy s prohlubní uprostřed. Pro tuto plíseň je také typické, že králíka nesvědí, takže si králík nemusí toto místo neustále drbat. Typický je také zápach této plísně, který připomíná myšinu). Pro králíky je typická taky plíseň zvaná Opar lysivý (touto plísní se může nakazit i člověk). Plíseň se objevuje na nosu, krku, uších a plecích. Na těchto poškozených místech obvykle nejprve vypadá srst a pak se objeví šedé šupinky, ze kterých mohou vzniknout strupy. Ani tato plíseň králíka nesvědí.
Příčiny
Plíseň se snadno přenese z nakaženého králíka na jiného, možné je, aby se králík nakazil třeba i od hlodavců (přítomnost myší v blízkosti králíkárny například).
Léčba
Pokud se veterinář a chovatel dohodnou, že budou u králíka plíseň léčit (obvykle se to provádí jen u kousků, které mají pro chovatele zvláštní hodnotu, například jsou určené na výstavy). Veterinář obvykle předepíše nějaké oleje na změkčení strupů a jejich odstranění, k tomu protiplísňové prostředky a někdy jsou nutné i antibiotika.
Prevence
Prevencí proti plísním u králíka je izolace od nakažených králíků, nutnost dodržovat pravidla hygieny, ročně alespoň dvě dezinfekce králíkárny a samozřejmě i deratizace.
Toto onemocnění není známé dlouho, objevuje se až v několika posledních desítkách let. Králičí mor může postihnout starší jedince, ale i mláďata. Králičí mor způsobuje vir Calivirus.
Projevy
Tato nemoc je také nazývaná jako krvavý zánět plic, což nám ukazuje, kterou část těla nemoc zasahuje. Králík postižený králičím morem je netečný, malátný, bez chuti k jídlu, s výtokem z nosu. Onemocnění také doprovází křeče.
Nákaza
Králičí mor se přenáší hlavně přímým stykem s králíkem, který trpí tímto onemocněním. Nakazit se mohou ale i králíci prostřednictvím kontaminovaného krmení, nebo bodnutím hmyzu (pokud předtím komár sál krev nakaženého králíka), případně ale i užíváním předmětů, které předtím „patřily“ nakaženým králíkům (napáječka, miska). Nemoc se také šíří čistě vzduchem, a proto je nutné infikované králíky dostat do karantény.
Léčba
Bohužel léčba na tuto krutou nemoc žádná neexistuje. Navíc je inkubační doba velmi krátká (1-2 dny). Při nákaze je jasné, že dojde k úhynu králíka.
Prevence
Jako prevence před tímto onemocněním slouží očkování u veterináře, který králíka přeočkuje zhruba jednou za šest měsíců. Pokud se v chovu objeví infikovaný králík, je třeba, aby nedošlo k žádnému kontaktu tohoto králíka s jinými králíky (ani společné misky, pítka atd.).
Burgundský králík je dokonalým masným plemenem střední velikosti. Jateční váha králíka má šedesátiprocentní jateční výtěžnost. Je to proto, že králíci mají velmi slabou kůži, krátkou srst a na rozdíl od jiných plemen malou, nevýraznou hlavu. Vynikají rychlým růstem a při dobrém krmení mláďata dosahují živé hmotnosti 3-3,20 kg již ve čtyřech měsících, což je více než standard. Burgundský králík se nyní chová výhradně pro maso, ale v minulých dobách byla jeho předností i stejnoměrně vybarvená kvalitní srst, takže prodej kožek využíval kožešnický průmysl. Plemeno je vhodné i ke křížení s jinými králíky, kteří jsou také chováni kvůli masu. Chovatelé, kteří se nezabývají čistokrevným chovem, je zpravidla kříží s kalifornskými králíky, což má vliv na rychlé přírůstky a zmasilost mláďat. Samičky burgundského králíka jsou výborné matky. Jednoletá samice zpravidla mívá 6-7 mláďat a dvouletá 8-10.
Samici se obvykle rodí zhruba 5 mláďat (samozřejmě jich může být méně). Taková mláďata už na třech měsících váží zhruba kolem 3 kilogramů. Až 65 % z celkové hmotnosti králíka se dokáže zpracovat, zároveň maso těchto plemen patří mezi oblíbené, protože je celkem kvalitní. Pokud se ale rozhodnete tato plemena nechovat jen pro maso, ale i pro další chov, tak k rozmnožování je vhodné využívat králíky starší zhruba 8 měsíců. Pro tyto králíky je také potřeba mít v kotci/kleci dost prostoru. Celkově ale tato skupina nepatří mezi náročná na chov.
Králíci se dají koupit přímo od chovatelů, případně existují různé inzeráty. Cena králíků závisí na plemenu, pohybuje se v rámci několik stovek korun. Záleží také na tom, jestli se jedná o čistokrevné plemeno.
V případě, kdy štěňata neodsají dokonale všechno mléko, může u feny dojít k velmi bolestivému zánětu mléčné žlázy, takzvané mastitidě. Zánět mléčné žlázy většinou zasáhne struk mezi předními končetinami, ke kterému se štěňata nemůžou delší dobu dostat, nebo naopak struk u zadních končetin, který bývá nejvíce spuštěný a k dokonalému vysání je zapotřebí pořádný podtlak.
Mastitida je bakteriální infekce z jednoho nebo více laktujících (produkujících mléko) žláz v prsou. Prvotní příčinou tohoto zánětlivého onemocnění je tedy poškození mléčné žlázy, na které pak organismus feny reaguje zánětem. To může být ve své podstatě způsobeno čímkoliv, například infekcí, mechanickým poškozením nebo nemocí jiných tkání, viz dále v textu.
K mastitidám způsobeným takzvaným městnáním mléka dochází především při odstavu štěňat. Může k němu ovšem dojít i před odstavem, není-li štěňaty z nějakého důvodu odsáváno ze struků všechno mléko. Takto přeplněné struky jsou choulostivější, snadněji se do nich dostávají bakterie z vnějšího prostředí například při odsávání či poranění struku.
Bakteriální mastitida je vyvolána bakteriemi, které se strukovým otvorem dostanou do mléčné žlázy, kde se okamžitě začnou množit, přičemž poškozují senzitivní tkáň mléčné žlázy. Bakteriální mastitida může být vyvolána i štípnutím hmyzu – výskyt těchto případů je hodně častý v létě. Bakterie se do mléčné žlázy mohou dostat také z nečisté boudy nebo pelechu, nebo vnitřní cestou krví či lymfou z nemocných tkání v těle feny.
Mastitida může vzniknout i následkem vnějšího mechanického poškození mléčné tkáně různými úrazy či poraněními. Takováto mastitida je ve svém prvotním stadiu zpravidla neinfekční, může se však velmi rychle vyvinout v mastitidu bakteriální.
Početné vrhy, nešetrné sání, poranění o vybavení výběhu a podobně mohou být příčinou vzniku bolestivých kožních erozí, prasklinek, kterými snadno proniká bakteriální infekce do nitra žlázy s následným rozvojem zánětu mléčné žlázy (mastitidy). Při vlastním zánětu bývají struky začervenalé, oteklé, na dotek teplé a velmi bolestivé. Mléko je hustší a jeho barva se mění do žlutavého odstínu, může i zapáchat. Celkový zdravotní stav samic většinou zůstává nezměněn. V menšině případů se přesto objevuje apatie, nepřijímání potravy a horečka (40 °C).
Při výskytu zánětu je nutné mláďata odstavit (a v závislosti na věku buď zajistit kojnou fenu, nebo umělé dokrmování).
Průvodním jevem každého zánětu je vysoká produkce fibrinu. Organismus si tak vytváří nespecifickou bariéru, která by po zvládnutí zánětu měla být odbourána a nahrazena regenerovanou tkání. Mastitidy jsou však doprovázeny nadměrnou tvorbou fibr
Rozela nebo rosela (rozšířenější název, avšak encyklopedicky nepoužívaný) je rod ptáků z čeledi papouškovitých. Latinský název zní Platycercus, což znamená plochý (široký) ocas. Rozely jsou převážně semenožravé a žijí v pobřežních oblastech Austrálie a na blízkých ostrovech, vyhýbají se aridnímu australskému vnitrozemí. Obývají lesy, buš, farmy, parky a zahrady. Rozely byly vysazeny také na Novém Zélandu a ostrově Norfolk.
Rozela je papoušek střední velikosti, pestře zbarvený (dle mutace), dobře se množící, tudíž většinou lehce odchovatelný, proto je oblíbený u chovatelů začátečníků. Pro chov je doporučována venkovní voliéra s co nejdelším proletem (to proto, že rozely jsou vynikající letci) a závětřím, místem, kam se rozely mohou schovat před nepřízní počasí.
Jsou to odolní ptáci, kteří vydrží venku i naši zimu, ale jsou nesnášenliví vůči ostatním ptákům svého i jiného druhu. Proto se musí chovat odděleně – jen jeden pár na jednu voliéru. Jsou známy i případy, které tuto teorii vyvracejí. Ale raději to nezkoušejte, může to vést ke zmrzačení nebo zabití papouška.
Krmíme směsí zrnin, kterou lze zakoupit v obchodech nebo na specializovaných burzách. Aby krmení bylo pestré, podáváme ovoce, zeleninu, různé trávy a větvičky stromů (ty velmi dobře poslouží k okusu, při kterém si papoušek zabrousí zobák, avšak záleží na druhu předkládaných větví, jejich tvrdosti, která má na tuto skutečnost vliv).
Rozela pestrá je relativně dlouhověký papoušek. V dobrých podmínkách se může dožít až 20 let. Tito ptáci jsou velice smělí, zvědaví a neustále aktivní. Zvuky, které vydávají, jsou na poslech líbivé – nejde o nepříjemné křiklouny. Jako téměř všichni papoušci se i tyto rozely dají jako mladí jedinci dobře ochočit. Při nedostatku ptačích společníků však vyžadují od svého chovatele mnoho pozornosti.
Mladý pták má matné barvy, je postavou menší. Čerstvě vylétlé mladé rozely mají oproti starším jedincům kratší letky a ocasní pera, oranžový zobák. Dospělí jedinci mají zobák šedý, syté barvy peří a vylétané robustní postavy. Ocasní pera a letky jsou delší. Zobák větší a silnější. Rozdíl mezi mladým a dospělým ptákem je tedy na první pohled značný.
U rozel není pohlavní dimorfismus nikterak výrazný. Zkušený chovatel rozezná od pohledu samici od samce, začátečníkovi by to však mohlo činit potíže. Samec je oproti samici větší, robustnější. Jeho peří má sytější barvy. Temeno je větší, stejně jako celá hlava a zobák. Samice je menší, matněji zbarvená. Zobák a hlava by měly být u samce vždy větší než u samice. Rozely dospívají ve stáří jednoho roku.
Na jaře, obvykle koncem dubna, začíná tok. Ten můžeme vyvolat také tím, že zpestříme krmení a začneme zkrmovat vaječnou míchanici.
Obvykle se rodí zhruba 8 mláďat (může jich být samozřejmě ale i méně, nebo více). V okamžiku narození jsou mláďata slepá, hluchá a zcela bez srsti. Až v průběhu několika dní se vše mění, zhruba pátý den se u nich začíná objevovat srst a o dalších pět dní později začínají králíčci vidět. Jak již bylo zmíněno, králíci patří k savcům, takže mláďata jsou zpočátku živena mateřským mlékem. Mláďata je možné odstavit zhruba v době 6 -8 týdne věku králíka.
Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.
Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.
Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.
Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.
Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.
Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.
Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.
Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.
Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.
Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.
U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mo
Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé p
