Zajímá vás téma KARPÁLNÍ TUNELY A INVALIDNÍ DŮCHOD? Tak právě pro vás je určen tento článek. Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenliví a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.
Výcvik agility u border kolie
Agility (v anglickém překladu znamená hbitost) ve výcviku psů znamená sport se psy (něco jako parkur). Vzniklo okolo roku 1978 v Anglii a jedná se o sport, ve kterém jde o nejrychlejší překonání dráhy v určitý čas.
Začít trénovat se má s velkým psem nejdříve v roce a se psem menším ne dříve než v deseti měsících. Je to z toho důvodu, že pejsci nemají ještě zcela vyvinutý pohybový aparát a také se ještě nedokážou dostatečně soustředit. To všechno se musí teprve naučit. Když začnete pracovat na překážkách už se „skoro dospělým“ psem, který spoustu věcí zná, bude vaše práce pokračovat rychleji kupředu a oba z toho budete mít radost. A v neposlední řadě vám pejsek pak vydrží běhat do vyššího věku. Je spousta věcí, které by se měl pes do té doby naučit, aby pak byla práce na parkuru jednodušší.
Se štěňátkem můžete začít pracovat hned po pár dnech, kdy si ho přinesete domů. Malá štěňátka jsou velmi tvárná, a pokud budete postupovat správně, ani nemusí postřehnout, že se něco učí. Důležitá je pozitivní motivace a vaše důslednost. Jako vhodná motivace může být použito krmení – u žravých pejsků, nebo tahacích hraček – u těch „hravějších“. Míček není v tento moment moc vhodný, protože neutvrzuje kontakt mezi pejskem a psovodem a pejsek si s ním může hrát sám, nepotřebuje vás k tomu. Důležité je, abyste se svým štěňátkem navázali úzký kontakt. To znamená, že ho zpočátku musíte naučit, že na hraní jste tam vy. Klidně mu nechejte na kousání nějakou kostičku, aby se nenudilo, když nejste doma, ale hračky vytáhněte, až když budete doma. Skvělá věc jsou uzlíky. Štěňátkům se dobře drží, skvěle se o ně přetahuje a hlavně docela dost vydrží. Hru vždy začínejte i končete vy. Hru ukončete dřív, než to pejska přestane bavit, aby se příště víc těšil. Ze začátku si se štěňátkem hrajte v krátkých časových úsecích. Mimo tahání nezapomínejte taky na mazlení a škrábání. Venku se vám štěně bude držet poblíž nohou, tak toho využijte a kousek popoběhněte, a když vás následuje, hodně ho chvalte. Můžete ho opět i lákat na uzlík, který potom „uloví“, nebo na dobrůtku, kterou pak dostane. Až si na vás štěňátko zvykne a bude kolem vás pobíhat, sotva se na něj podíváte a vezmete hračku, můžete přistoupit k dalšímu stupni učení.
Nyní pár rad k učení s hračkou. Když už štěně ví, že uzlík nebo jiná věc je prima na tahání, a sotva ji uvidí, už se po ní sápe, je načase pokročit. Sedněte si na zem a zkuste pohodit uzlík kousek od sebe. Pozorujte, co pejsek dělá. Nijak nezasahujte, maximálně zkuste natáhnout ruku, když je u hračky. Pokud
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výcvik štěňat border kolie
Lovečtí psi - seznam
Pro myslivost uznávané rasy psů jsou:
-
rasa ovčácká a pastevecká
-
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
-
teriéři
-
jezevčíci
-
špicové a tzv. primitivní plemena
-
honiči barváři
-
ohaři – stavěcí psi
-
slídiči a retrívři
-
plemena společenská
-
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
|
LOVECKÝ PES - OHAŘ
|
|
Země původu
|
Typ srsti
|
Plemeno
|
Značení
|
|
Angličtí
|
Krátkosrstý
|
Pointr
|
POI
|
|
Dlouhosrstý
|
Anglický setr
|
AS
|
|
Irský setr
|
IS
|
|
Irský červenobílý setr
|
RWS
|
|
Gordonsetr – Skotský setr
|
GS
|
|
Kontinentální
|
Hrubosrstý
|
Český fousek
|
CF
|
|
Německý drátosrstý ohař
|
NDO
|
|
Slovenský hrubosrstý stavač
|
SHO
|
|
Maďarský drátosrstý ohař
|
MOD
|
|
Pudlpointer
|
PP
|
|
Německý ostnosrstý ohař
|
NOO
|
|
Griffon Dá Arrêt À Poil Dur
|
GA
|
|
Griffon À Poil Laineux
|
GPL
|
|
Spinone It |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Lovecký pes
Krásné zvířátko vombat
Vombat obecný (Vombatus ursinus) je jedním z nejoblíbenějších druhů vačnatců v Austrálii. Vombat obecný, známý svou hravou povahou, je pro mnoho návštěvníků Austrálie oblíbeným setkáním. Vombati obecní se přirozeně vyskytují pouze v jihovýchodní Austrálii, která zahrnuje Victorii, Nový Jižní Wales, jihovýchodní Jižní Austrálii, ostrovní stát Tasmánii a okolní ostrovy. Preferují vlhké, zalesněné oblasti nebo louky se svahy, které napomáhají odtoku vody z jejich nor.
Vombati se pasou jako býložravci a konzumují především původní australské trávy. Když je těžší najít tento primární zdroj potravy, budou jíst také kořeny a hustší, vláknitější rostliny. Občas také trhají proužky kůry ze stromů, aby je mohli žvýkat. Ohryzávání kořenů pomáhá opotřebovávat jejich neustále rostoucí přední zuby. Vombati jsou nejaktivnější v noci, ale krmí se brzy ráno a pozdě večer, kdy je teplota chladnější.
Mohou se rozmnožovat v kteroukoli roční dobu a po 20-30 dnech březosti porodí jedno mládě. Mládě vombata váží 2 gramy, hned po narození zůstává ve váčku své matky po dobu 6 až 10 měsíců.
Vombati jsou velcí vačnatci „sudovitého tvaru“, kteří v dospělosti váží 20 až 30 kg. Jejich hrubý kožich má několik barevných variací od šedé po hnědou.
Dalšími pozoruhodnými rysy jsou jejich velké hlavy, krátké silné krky a silná ramena, která jim pomáhají hrabat rozvětvené tunely o délce 20-30 metrů v hloubkách až 2 metry pod zemí.
Samice mají východ z vaku obrácený dozadu, což chrání mláďata před prachem při norování.
Zdroj: článek Vombat prodej
