Opadavé keře či stromy krušiny rostou převážně v Evropě či Asii a mohou dorůstat výšky 6 m. Jedná se o významnou medonosnou rostlinu. Dřevo se využívá v truhlářství. Větve krušiny se používaly na dřevěné uhlí pro výrobu střelného prachu. Z rostliny se vyrábějí barviva a pěstuje se i jako dekorativní. Toxické látky kůry mizí po jejím zahřátí, též po velmi dlouhém skladování. Používá se v léčitelství. Ve větších dávkách je krušina při vnitřním užívání jedovatá, proto dbejte na správné dávkování. Na běžné použití proti zácpě stačí jedna lžíce kůry na 250 ml vody. Krušina se má používat vždy jen krátkodobě. Vyrábí se z ní bylinná a regenerační mast (mast na lipomy).
Účinky a použití krušinové masti:
Obsahuje velké množství krušinové kůry!
Používá se na hrubou a pomerančovou kůži, při redukci tuků, na jizvy, pajizévky, strie, praskliny, jako prevence strií v těhotenství, na onemocnění růže, skvrny na pokožce, na suchou a zanícenou pokožku.
Má antiseptické účinky, zjemňuje a vyhlazuje pokožku.
Je účinná na lipomy, podkožní bulky, tukové bulky, tukové nádory, na růži, na popraskanou kůži při náhlém zhubnutí nebo přibrání na váze, na tukové převisy.
Pro králíčka je rozhodně ze všech potravin nejdůležitější seno, které obsahuje vlákninu, a tak pomáhá pohybu střev a udržuje v nich správnou rovnováhu. Zároveň králíček seno přežvykuje, takže si tím obrušuje zoubky. Výběr správného sena je pro králíčka velmi důležitý. Seno nemůže být prašné, mohlo by u králíčka způsobit třeba zánět očí. Také musí být suché, protože vlhké seno začne plesnivět a plíseň je pro králíčka velmi nebezpečná, mohla by mu poškodit i orgány jako jsou játra a ledviny. Důležité také je, aby seno králíčkovi vonělo, aby ho vůbec chtěl jíst. Králíčci mají většinou rádi seno, kde je hodně pampelišky nebo jetele, které jim chutná a zároveň i voní. Pokud z nějakého důvodu králíčkovi koupené seno nevoní, je možné do něj přidat sušené bylinky (například právě pampelišku), které senu dají novou, čerstvou a pro králíčky lahodnou vůni. Pokud si seno sušíte sami, musíte být velice opatrní, abyste omylem neusušili nějakou rostlinu, která je pro králíčka velmi jedovatá. Zároveň čerstvě usušené seno se musí nechat nejprve několik týdnů uležet, aby v něm došlo ke všem nutným biochemickým změnám, které by jinak mohly opět způsobit zdravotní problémy u králíčka. To platí i o bylinkách sušených doma, i zde je nutné nejprve několik týdnů počkat, než dovolíme, aby se do nich králíček zahlodal.
Řada chovatelů přidává králíkům do jídelníčku také řadu dřevin. Větvičky obsahují rostlinné i minerální látky. Větvičky dřevin mají i řadu dalších výhod, v kleci se králíci často nudí (obzvlášť ti mladí, kteří ocení jakékoliv ukrácení času), tak se můžou zabavit okusováním větví, zároveň si u toho obrousí své zoubky. I u dřevin ale platí, že některé dřeviny jsou pro králíka doporučovány, některé může králík okusovat v menším množství a jiné jsou úplně nevhodné. Jednou za čas může chovatel králíkovi ke stravě přidat i větvičku borovice, borůvky, břízy, buku, granátovníku, habru, hlohu, hrušně, jabloně, jasanu, javoru, jilmu, jedle, lísky, lípy, maliníku, olivovníku, olše, ostružníku, třešně, švestky, platanu, rybízu, smrku, topolu a vrby. Zároveň ale větve borovice, břízy, buku, jedle, lípy, olše, švestky, smrku, topolu a vrby doporučují jen v malém množství. U habru je třeba zase zkontrolovat, jestli strom není chycený plísní, která by byla pro králíka nebezpečná. Z jasanu se králíkovi nesmí podat plody ani pupeny, stejně tak i u javoru. Jádra ze švestky jsou zase jedovatá. Pro králíky nevhodné a často i jedovaté jsou větve z bezu, cedru, citrusových dřevin, dubu, durmanu, fíkovníku smokvoně, jalovce, jírovce maďala, oleandru, ořešáku královského, pámelníku bílého, pižmovky mošusové, ptačího zobu obecného, rododendronu, svídy, škumpy, šeříku, tisu černého, trnovníku akátu, tůje, zimolezu, zimostrázu obecného, zlatého deště.
Další složkou jídelníčku zakrslých králíčků se stávají různé větvičky dřevin, které mají pro králíčky několik významů. V první řadě i větvičky obsahují různé rostlinné a minerální látky, které králíčci potřebují ke svému zdravému vývoji. Zároveň ohlodávání větviček je pro králíčky vítanou kratochvílí. Řada králíčků se okusování různých větviček vydrží věnovat i několik hodin, jen tak je to neunaví a nepřestane bavit. Zároveň je okusování větviček zdravé pro králíčky, pomáhá jim to s jejich zoubky. Dá se také říct, že látky v kůře mají pro králíčkovy zuby stejný účinek jako zubní pasta pro lidské zuby. Zároveň je okusování větví tím nejlepším prostředkem pro broušení zoubků (králíček si ale brousí zoubky třeba také i o kořenovou zeleninu a kořeny bylinek). Mezi vhodné dřeviny pro králičí okusovaní určitě patří planika, borovice (není vhodná příliš často, protože obsahuje éterické oleje), borůvka, bříza (u břízy zase listy působí velmi močopudně, proto je lepší tyto větve také nepoužívat ve větším množství), buk (zde je zase nevýhodou vysoký obsah kyseliny šťavelové), granátovník, habr (zde je zase vysoký obsah kyseliny tříslové, zároveň tento strom mívá problémy s plísní, proto je třeba vždy pořádně větev zkontrolovat), hloh (výhodný pro srdeční činnost králíčka), hrušeň, jabloň, jasan (zde je třeba vědět druh jasanu, některé typy jsou zcela nevhodné, zároveň se nikdy králíčkovi nepodávají plody a pupeny jasanu!), javor (i zde je důležité, aby větev neměla na sobě žádné pupeny a květy, a i tak je vhodnější dávat králíčkovi takovou větev v malém množství), jilm (zde je třeba dát si pozor na plody), jedle (obsahuje velké množství éterických olejů, proto je lepší ji dopřát králíčkovi jen občas a v malém množství), líska, lípa (lípa působí na králíčka močopudně, a proto je také lepší ji využívat málokdy), maliník, olivovník, olše (jen malé množství), ostružník, třešeň a švestka (jádra obsahují vysoké množství kyseliny kyanovodíkové, a proto jsou jedovatá, kůru a listy ale králíček zvládne, i přesto se velké množství nedoporučuje), platan, rybíz, smrk (i smrk obsahuje vysoké množství éterických olejů, a tak je velké množství pro králíčky nevhodné), topol (lepší podávat v malém množství), vrba (obsahuje kyselinu tříselnou a léčivé látky, a proto je opět lepší podávat menší množství).
Mezi nevhodné a i jedovaté dřeviny beze sporu patří: bez černý a bez hroznatý (je možné ale dát králíčkovi květy této dřeviny, jen ale v malé množství), bez chebdí (jedovatý), cedr (éterické oleje), všechny citrusové dřeviny (éterické oleje), dub (jedovatá tříslovina), durman (jedovatý), fíkovník smokvoň (jedovatý), jalovec (jedovatý), jírovec maďal zvaný kaštan (látky dráždící střeva), oleandr (jedovatý), ořešák královský, pámelník bílý, pižmovka mošusová, ptačí zob obecný, rododendron (jedovatý), svída (plody a listy jsou nejedlé), škumpa, šeřík, tis černý, trnovník akát, tůje, zimolez, zimostráz obecný, zlatý déšť.
U dřevin tedy platí stejné pravidlo jako u bylin, pokud si nejste jistí, že dřevina není pro králíčka škodlivá, je vhodnější ji zcela vynechat. Zároveň i u dřevin platí, že je lepší používat dřeviny, které nepocházejí z míst blízko silnic.
Téměř poslední složkou stravy králíčků je ovoce. Pro člověka by ovoce mělo být běžnou součástí jídelníčku, u králíčka je to ale jinak, zde ovoce slouží jen jako pamlsek a rozhodně se musí používat jen v malé míře, protože pro králíčka obsahuje velké množství cukru. A stejně jako lidem, i králíčkům hrozí cukrovka. Pokud dokonce má váš králíček nadváhu, tak byste měli ovoce zcela vynechat. Jinak se ovoce může podávat zhruba třikrát týdně v malém množství (to jsou třeba tři malé kousky)
Pokud ovoce ale obsahuje pecku nebo jádra, určitě byste je měli nejprve odstranit, stejně tak nejsou rozhodně vhodné různé slupky, na nichž často ulpívají různé postřiky.
Mezi vhodné ovoce pro králíčky patří ananas (vláknina – dobrá proti línání), angrešt, jablko (odstranit jádra obsahující kyselinu kyanovodíkovou), banán (může ale způsobovat zácpu a obsahuje velké množství cukru a fosforu, který může ve velkém množství způsobit deformaci zoubků), hruška (hodně cukru a vody, která může způsobit průjmy), jahody (vhodné plody i listy), šípky (vysoký obsah vitamínu C), borůvky (vhodné jsou plody, listy i větvičky), maliny (vhodné jsou plody, listy i větvičky), ostružiny (vhodné jsou plody, listy i větvičky), rybíz (vhodné jsou plody, listy i větvičky; plody se ale doporučují maximálně dvakrát týdně), kiwi (obsahuje hodně cukru, vhodný třeba v době línání, ale i tak v malém množství), mandarinky (obsahují ovocné kyseliny dráždící kůži a okyselují moč), meloun (vhodná dužina, nevhodná je zelená slupka, působí ale močopudně), pomeranče (stejně jako mandarinky ovocné kyseliny dráždí kůži a okyselují moč), červené i bílé hroznové víno (ideálně nejprve zbavit jader, také obsahuje hodně cukru a kyseliny tříslové), meloun cukrový (velký obsah cukru), třešeň (ve větším množství může spolu s vodou způsobit průjmy, jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou), broskev (stejně jako třešeň může spolu s vodou způsobit průjmy a jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou), švestka (stejné jako broskev a třešeň), nektarinka (stejné jako třešeň, švestka a broskev), meruňka (stejné jako třešeň, broskev, švestka a nektarinka).
Stejně jako zelenina, byliny a dřeviny, není každé ovoce pro králíčky úplně vhodné, protože některá ovoce jsou pro ně jedovatá (avokádo), jiná příliš tučná (kokos) a další jim mohou způsobit velmi silné a nepříjemné trávicí potíže (papája, curuba, granátové jablko, guáve, physalis, liči, mango a další exotické ovoce).
Vybíráme buď terárium pouštního (agama límcová, vousatá), nebo tropického (agama kočinčinská) typu, ale vždy dostatečně velké. Absolutní minimum pro jednu dospělou agamu je rozměr 100 x 50 x 50 cm (d x š x v). Pro skupinku agam je samozřejmě potřeba terárium úměrně větší. Nepodceňujte nikdy u terárií větrání, víc znamená obvykle lépe.
Jako podklad je nejvhodnější vrstva písku. Plně vyhovuje obyčejný písek do dětských hřišť.
Agamy vousaté rády šplhají a obvykle spí na nejvyšších možných místech – proto je vhodné členité pozadí s dostatečně velkými plošinkami, ve velkém teráriu i silnější větve a podobně. I když agamy pijí jen výjimečně (pokud pravidelně přijímají rostlinnou potravu, nemusí pít vůbec), měla by být v teráriu vždy miska s čistou vodou.
Zbytečné jsou různé úkryty, jeskyně, vodopády, sádroví trpaslíci a podobně. Nemá smysl dávat do terária jakékoliv živé rostliny, agamy je zaručeně brzo zlikvidují. I případné umělé rostliny by měly být dostatečně pevné a odolné. Pokud už se rozhodnete mít v teráriu živou rostlinu, ujistěte se, že není jedovatá.
Teplota v teráriu by se měla přes den pohybovat kolem 30 °C, a to s určitým teplotním gradientem (třeba 26 až 33 °C), aby si zvířata sama mohla vybrat, co jim vyhovuje. V teráriu musí být i výhřevné místo, kde teplota přes den dosahuje 40 až 45 °C. Nejjednodušším řešením je například kus břidlice, nad který se umístí obyčejná bodová žárovka vhodného výkonu. Jako výhřevné místo umístněné pod zdrojem UV je možné použít i topný kámen, ale pozor – ujistěte se, že jeho teplota nepřekročí výrazněji 40 °C. Přes noc stačí běžná pokojová teplota – s vypnutými všemi zdroji tepla a světla. Velmi důležité je dostatečné osvětlení, neboť jde o heliofilní druh, který potřebuje hodně světla. Je nutné osvětlit celý prostor terária, třeba lineárními zářivkami, větší terária pak výbojkami. Svítíme zhruba 12 hodin denně.
Pro zdravý a správný růst zvířat je nutné mít v teráriu vhodný zdroj UV-B záření. Zdrojem UV-B v teráriích mohou být speciální lineární zářivky (pro velmi malý účinný dosah – v řádu několika centimetrů – jsou pro tento druh nevhodné), kompaktní zářivky (vhodné do menších terárií, odchoven) nebo výbojky.
U všech zdrojů UV-B záření je potřebné vhodné umístnění hlavně z důvodu dodržení jak minimální vzdálenosti od zvířete (u výbojek může být minimem klidně 40 až 60 cm), tak vzdálenosti maximální, za kterou už je množství UV-B nedostatečné (to může být u kompaktní zářivky i pouhých 20 až 25 cm). Taky pamatujte na to, že veškeré zdroje UV-B mají omezenou životnost – množství UV záření postupem času klesá. Proto je po určité době (6–12 měsíců) nutná výměna za zdroj nový.
Jedná se o středně velkého robustního ještěra, délka včetně ocasu v dospělosti je kolem 40 až 60 cm, ocas tvoří více než polovinu této délky.
Agama bude potřebovat dostatečně velké terárium pouštního typu. Absolutní minimum pro jednu dospělou agamu je rozměr 100 x 50 x 50 cm (d x š x v). Pro skupinku agam je samozřejmě potřeba terárium úměrně větší. Všeobecně platí nepodceňovat u terárií větrání, víc znamená obvykle lépe.
Jako podklad je nejvhodnější vrstva písku. Plně vyhovuje obyčejný písek do dětských hřišť.
Agamy vousaté rády šplhají a obvykle spí na nejvyšších možných místech, proto je vhodné členité pozadí s dostatečně velkými plošinkami, ve velkém teráriu i silnější větve a podobně. I když pijí jen výjimečně (pokud pravidelně přijímají rostlinnou potravu, nemusí pít vůbec), měla by být v teráriu vždy miska s čistou vodou.
Zbytečné jsou různé úkryty, jeskyně, vodopády, sádroví trpaslíci a podobně. Nemá smysl dávat do terária jakékoliv živé rostliny, agamy je zaručeně brzo zlikvidují. I případné umělé rostliny by měly být dostatečně pevné a odolné. Pokud už se rozhodnete mít v teráriu živou rostlinu, ujistěte se, že není jedovatá.
Teplota v teráriu by se měla přes den pohybovat kolem 30 °C, a to s určitým teplotním gradientem (třeba 26 až 33 °C), aby si zvířata sama mohla vybrat, co jim vyhovuje. V teráriu musí být i výhřevné místo, kde teplota přes den dosahuje 40 až 45 °C. Nejjednodušším řešením je například kus břidlice, nad který se umístí obyčejná bodová žárovka vhodného výkonu. Jako výhřevné místo umístněné pod zdrojem UV je možné použít i topný kámen, ale pozor – ujistěte se, že jeho teplota nepřekročí výrazněji 40 °C. Přes noc stačí běžná pokojová teplota – s vypnutými všemi zdroji tepla a světla. Velmi důležité je dostatečné osvětlení. Jde o heliofilní druh, který potřebuje hodně světla. Je potřeba osvětlit celý prostor terária, třeba lineárními zářivkami, větší terária výbojkami. Svítíme zhruba 12 hodin denně.
Pro zdraví a správný růst zvířat je nutné mít v teráriu vhodný zdroj UV-B záření. Zdrojem UV-B v teráriích mohou být speciální lineární zářivky (pro velmi malý účinný dosah – v řádu několika centimetrů – jsou pro tento druh nevhodné), kompaktní zářivky (vhodné do menších terárií, odchoven) nebo výbojky.
U všech zdrojů UV-B záření je potřebné vhodné umístnění, hlavně z důvodu dodržení jak minimální vzdálenosti od zvířete (u výbojek může být minimem klidně 40 až 60 cm), tak vzdálenosti maximální, za kterou už je množství UV-B nedostatečné (to může být u kompaktní zářivky i pouhých 20 až 25 cm). Taky pamatujte na to, že veškeré zdroje UV-B mají omezenou životnost – množství UV záření postupem času klesá. Proto je po určité době (6 až 12 měsíců) nutná výměna za zdroj nový.
Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.
Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.
Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).
Třetí významnou složkou stravy králíčka, hned po senu a vodě (granule nepočítám, ty jsou opravdu jen doplňkem) je zelenina. U králíků je to stejné jako u lidí, každý králík dává přednost něčemu jinému. Zelenina je pro králíčky důležitá, protože obsahuje pro ně nezbytné vitamíny i vlákninu. Králíček by měl dostávat zeleninu dvakrát denně, ideálně ráno a večer (pokaždé asi hrst zeleniny). Nejvhodnější je k tomu zeleninový salát, který bude tvořen alespoň 5 druhy zeleniny. Druhy by se měly často měnit, protože každá zelenina obsahuje jiné minerální látky a vitamíny. Zelenina musí mít pokojovou teplotu, rozhodně se nepodává přímo z lednice, a vždy je třeba ji nejprve omýt a zkontrolovat jestli není shnilá, plesnivá nebo zapařená. Zelenina se králíčkům podává nejdříve až po 7. týdnu jeho života, v tu dobu už je jeho zažívání schopné si se zeleninou poradit.
Králíčkům se nejčastěji podává mrkev. Vždy, když u králíčka začínáte s novým druhem zeleniny, je dobré dát mu jen trošku a sledovat, jestli mu tato zelenina nezpůsobuje zažívací potíže, pokud je králíček v pořádku, může danou zeleninu i nadále konzumovat.
Přestože je zelenina pro králíčka důležitá, není vhodné mu ji dávat v neomezeném množství. Některé druhy zeleniny nejsou úplně vhodné, protože můžou způsobit třeba nadýmání. Mezi takovou zeleninu patří určitě kedlubna, zelí i brokolice. Pokud s nimi králíček nemá problém, můžeme mu ji dávat, ale v malém množství a určitě ne jako hlavní zeleninu.
Pro králíčky je tedy vhodný artyčok (vitamín A), brokolice (vápník), brukev (vápník), celer (vitamín A), cuketa (vitamín A), čekanka (vitamín A), dýně (vitamín A), fenykl (vitamín A), chřest (vitamín A), kapusta (vápník a kyselina šťavelová), kedlubna (vápník a kyselina šťavelová), kukuřice (vitamín A), květák (vitamín A), baklažán (vitamín A), mrkev (vitamín A), okurka (vitamín A), pastiňák (vápník), paprika (vitamín A a vitamín C), pažitka (vápník), petržel (vápník), rukola (vápník a kyselina šťavelová), rajčata (vitamín A), řepa (řepa bílá obsahuje dostatek vápníku a řepa červená zase kyselinu šťavelovou), ředkvičky (vitamín A), řeřicha (vápník), salát (vitamín A), špenát (kyselina šťavelová), zelené fazolky (vitamín A), zelí (vápník, kyselina šťavelová, ale i řada vitamínů a minerálů).
Naopak pro králíčky jsou nevhodné brambory, protože je v nich mnoho škrobu, cibule, která dráždí sliznice a ničí ve střevech i dobré bakterie, čímž snižuje králíčkovu imunitu. Ze stejného důvodu je také nevhodný česnek a feferonky. Nevhodná je také čočka, která králíčka velmi nadýmá, čerstvé fazole, protože jsou jedovaté, špatný je také pórek a rebarbora, která obsahuje mnoho kyseliny šťavelové a je lehce jedovatá.
V některých zeleninách je tedy obsažená kyselina šťavelová, která může králíčkovi také uškodit, protože spolu s vápníkem vytváří v močových cestách kamínky, takže mnoho zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové může u králíčků způsobit nemoci ledvin, močové kameny, ale i odvápnění kostí. Není potřeba se ale této kyselině zcela vyhýbat, v malém množství neškodí. Další nevhodnou látkou je solanin, který obsahují rajčata a brambory. Solanin zase způsobuje žaludeční potíže, záněty střev, průjmy, záněty ledvin, poruchu krevního oběhu a dýchání, dokonce může poškodit i nervový systém. Rozhodně tedy není vhodné králíčkovi dopřát (ani v malém množství!) zelené části brambor, nezralá rajčata, nebo jejich listy a stonky. Další škodlivou látkou obsaženou v některých druzích zeleniny jsou nitráty. Tedy sloučeniny dusíku a kyslíku. U zvířat může dojít k otravě nitridy, což způsobí průjmy, svalový třes, potácení. Stejně jako kyselina šťavelová v nízkém množství nitráty králíčkovi neuškodí.
Další významnou složkou stravy králíčků jsou byliny, těmi snad nepohrdne žádný králíček, zároveň ale ve velkém množství mohou u dospělých králíčků způsobit řadu problémů. Také je třeba si uvědomit, že není bylina jako bylina, a stejně tak významné je i místo, odkud byliny pochází. Pro králíčka jsou zcela nevhodné byliny pocházející z polí, nebo z jejich blízkosti (pravděpodobně i je zasáhlo hnojení), z trávníků ve městech (často se zde venčí psi, což může u králíčků způsobit vážné zdravotní komplikace), z blízkosti silnic (byliny jsou znečištěny výfukovými plyny).
Bylinky může králíček jíst sušené i čerstvé, tady se zase doporučuje jen dávat pozor na rozumné množství sušených bylin obsahujících velké množství vápníku.
Mezi pro králíky vhodné bylinky patří anýz (pomáhá trávení), bazalka (zklidňuje a povzbuzuje chuť k jídlu), borůvkové listí, brutnák lékařský (vysoký obsah minerálů může ve vysokých dávkách poškodit játra), echinacea (zlepšuje imunitu), heřmánek (pomáhá při zažívacích problémech a při onemocněních dýchacích cest), hluchavka, chrpa (králíček jí jen květy!), jahodníkové listí, jetel (mladý jetel může silně nadýmat a způsobit průjem), jitrocel kopinatý (protizánětlivý, pomáhá při zažívacích potížích), jitrocel větší (také protizánětlivý a tiší zažívací problémy), kokoška pastuší tobolka (zastavuje krvácení, je absolutně nevhodný pro březí samice!), kontryhel, kopr (obsah řady vitamínů, povzbuzuje chuť k jídlu a trávení, tlumí křeče), kopretina, kopřiva (močopudná, používá se zvadlá nebo usušená!), koriandr, kostival lékařský, levandule, libeček (ledvinové a žaludeční problémy, nepodává se březím samicím!), lískové listy, majoránka, malinové listy, máta peprná (podporuje trávicí ústrojí, prokrvení i tvorbu žluči), mateřídouška, meduňka (protikřečové účinky, pomáhá při nadýmání), měsíček (zklidňující účinek, používají se květy!), oregano (pomáhá se střevními potížemi, při léčbě kokcidiózy), ostružinové listí (vysoký obsah kyseliny tříslové, pokud je na listí i trní, tak se podává jen sušené), pampeliška (močopudný účinek, používají se kořen, listy i květ), pelyněk (králíčkům se podává málokdy obsahuje thujon), petrželí (vysoký obsah vápníku a nepodává se březím samicím!), podběl (protizánětlivý), řeřicha (povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje látkovou výměnu a je močopudná, podává se také ve velmi malém množství), rozmarýna, růže (králíčkovi se nepodává jako strava růže kupovaná v obchodu, z růže má rád listy bez trnů a květy), rybízové listí, řebříček (nachlazení, problémy s ledvinami, močovými cestami a měchýřem), sedmikráska (podporuje hojení při onemocnění plic), slunečnice (okvětní lísky a rostlina, nikdy se králíčkovi nepodávají slunečnicová semínka!), šťavel kyselý (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), šťovík (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), třezalka tečkovaná (zklidňující účinky), tymián, vojtěška. Z travin to je bojínek luční, jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá, lipnice luční, poháňka, psárka polní, srha laločnatá. Některé z bylin mají i pro králíčka určité léčivé účinky.
Řada bylin je současně léčivými rostlinami, a tak ve větším množství může být pro králíčka nebezpečná a poškodit mu třeba některé orgány jako ledviny a játra. Proto při výběru bylin je třeba být hodně opatrný. Zároveň se také stává, že některé byliny jsou snadno zaměnitelné za jiné, které jsou ale pro králíčky jedovaté. Pokud tedy nemáte jistotu, že trháte opravdu správnou bylinu, tak ji raději králíčkovi nepodávejte.
Stejně jako řada bylin je pro králíčky z nějakého důvodu vhodná, tak velká spousta z nich je nevhodná, protože jsou pro něj jedovatá. Řadí se sem rostliny jak volně rostoucí (bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, bledule jarní, bolehlav, česnek medvědí, halucha, hrachory, jmelí bíle, kapraď samec, konvalinka vonná, lilek černý, lýkovec jedovatý, mák, náprstník červený, ocún jesenní, oměj šalamounek, prvosenka jarní, pryskyřník prudký, přeslička, rulík zlomocný, sasanka hajní, sněženka předjarní, starček přímětník, vlaštovičník větší, vratič obecný), tak také rostliny pěstované na zahradě (barvínek menší, břečťan popínavý, cesmína ostrolistá, čemeřice černá, hyacint, krokus, lilie, lupina mnoholistá, modřenec širolistý, narcis, tulipán), stejné problémy králíčkovi mohou ale způsobit i rostliny pěstované doma (agáve, hvězdník, anthurie, azalka indická, begonie, brambořík perský, dracéna, fíkovník malolistý, fíkovník gumovník, filodendron, hortenzie velkolistá, kala, řemenatka, kroton, lilek korálový, lopatkovec, monstera, mučenka, oleandr, pelargonie, muškát, potosovec zlatý, pouštní růže, prýšec zářivý, toulitka, vánoční hvězda). Všem těmto rostlinám se králíček opravdu musí vyhýbat. Samozřejmě rostlin je více než je tento výčet, a proto platí jasné pravidlo, jestli nemáte absolutní jistotu, že to králíčkovi neublíží, tak mu to nepodávejte.
