JAK VYPADÁ VEŠ A JAK BLECHA
Jak vypadá blecha
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při zablešení tak, že si způsobí četná drobná, ale i rozsáhlejší zranění pokožky. Ta se mohou druhotně stát vstupní branou bakteriální infekce. Dochází pak k vypadávání srsti a vznikají rozsáhlé strupy. Pes, který nemá klid ani při spánku, po čase hubne a celkově chátrá. Někdy – u citlivých jedinců – vyvolávají blechy závažné potíže alergického původu.
U psů, kteří nejsou na zablešení zvyklí, způsobuje úporné drbání již přítomnost několika málo cizopasníků. Přitom slabší napadení nemusí být včas rozpoznáno. Blechy jsou velmi pohyblivé a umějí se rychle skrýt. Pozornosti chovatele nesmějí však ujít svědivá zarudlá místa po sání blech na kůži psa. Ta jsou, podobně jako trus blech, který lze v srsti najít, důkazem napadení blechami. Blechy přijímají víc krve, než stráví. Proto část nestrávené krve odchází s výkaly z jejich těla. V srsti takový trus vypadá jako drobná, tmavě zbarvená zrnka podobná máku.
Hubení blech musí být soustavné. Rozhodně nestačí pouze psa odblešit. Je třeba podrobit důkladné očistě také prostředí, v němž je zvíře drženo, aby se předešlo znovunapadení. Vhodné přípravky doporučí majiteli psa veterinární lékař, který přihlédne k věku zvířete i dalším okolnostem.
Přípravky ve spreji musí být použity tak, aby se účinná látka dostala na kůži a opravdu zasáhla cizopasníky. Zvlášť pečlivě je třeba postupovat při postřiku dlouhosrstých psů, psů hrubosrstých a těch, kteří mají silně vyvinutou podsadu. Podle okolností se postříká celý povrch těla psa nebo se přípravek nastříká jen na takzvaná predilekční místa. To jsou místa, kde se blechy, ale i jiní vnější cizopasníci zdržují nejčastěji a v největším množství, i když napadení není mimořádně silné. Predilekční místa jsou za ušima, na šíji, za lopatkami, na hřbetě nad páteří a u kořene ocasu.
Při ochraně psa před zablešením se nejnověji stále více uplatňují repelenty, látky, které sice vnější cizopasníky nehubí, ale odpuzují je. Vhodné prostředky s tímto účinkem doporučí majiteli psa veterinární lékař.
I když je použitý přípravek k hubení cizopasného hmyzu pro psa poměrně nejedovatý, je třeba při postřiku sprejem chránit oči, ústí zevních zvukovodů, ústa a nos.
Při ošetření prostředí speciálním přípravkem je třeba pamatovat i na různé předměty, jako jsou podložky pod psa, košík na ležení, ale i čalouněný nábytek, polštáře, přikrývky a jiné zařízení v bytě. Při ubytování psa v kotci je nutno podrobit důkladné očistě i boudu. Materiál použitý jako její vystýlka je nejlepší spálit.
Stále je třeba mít na zřeteli, že blecha psí je mezihostitelem tasemnice psí, proto po každém zablešení psa musí následovat i jeho odčervení na tasemnici.
Zdroj: Jak vypadá veš a jak blecha
Zveřejněno: 24.8.2017
