Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
Téma

JAK TRESTAT CIVAVU

Obsah

Jak často koupat čivavu

Příliš časté koupání čivavy není vhodné, neboť při něm může dojít k odmašťování, nadměrnému vysoušení a podráždění pokožky. Srst čivavy má navíc schopnost samočistění, i když se pes pohybuje v zabláceném a mokrém prostředí, mnoho nečistot na jeho srsti po uschnutí neulpívá. Proto pejska koupejte jen párkrát do roka (maximálně 4x). Spíše než podrobit čivavu zbytečně koupání se doporučuje použít opatrně k lepšímu očištění srsti navlhčený hadřík.

Zdroj: Suchá koupel pro psy

Diskuze

V diskuzi KRMENÍ ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miksovska.

Jsou pro roční civavu vhodná ke krmení drůbeží játra?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Krmení čivavy

Jak trestat čivavu

Trestání stále a za každou maličkost nepřipadá v úvahu, tím byste docílili jen toho, že se vás a lidí všeobecně začne pes bát, a to nesmíte v žádném případě dopustit! Výše trestu závisí na mnoha okolnostech. Důležité je, aby pes činnosti zanechal hned. Pokud psa vychováváte odmalička, postačí, když štěně po povelu "vytřepete" za kůži, některým psům stačí pouze zvýšený hlas. Ve výcviku se nejčastěji používá vytahání za obojek, škubnutí vodítkem, zatahání za obojek. Nejpoužívanějším trestem je obyčejné plácnutí. Pokud se použije ve správnou chvíli, tedy okamžitě, a vhodnou intenzitou, může to vyřešit mnohé. Pes se nebojí ruky, jak se dlouho tradovalo, pokud je to ruka, která mnohem častěji chválí, než trestá. Mezi trestem a pochvalou je třeba udržet rovnováhu: přibližně 1 trest na 10 pochval. Trest pro psa má smysl pouze při prohřešku. Další formou trestu může být vykázání psa z místnosti, na místo. Při štěkání na okolí odveďte pozornost psa hračkou či hrou. Velmi účinným trestem je ve většině případů nevšímavost ze strany majitele, dočasné izolování psa nejlépe mimo domácnost. Myslete na to, že si vychováváte společníka na dalších několik let. Pokud výchovu zanedbáte, může se z vašeho psíka stát tyran, který bude ztěžovat život vám i vašemu okolí.

Doporučení: Jakýkoliv trest po vašem příchodu domů je již zbytečný, neboť si jej pes nespojí s předešlou "nekalou" činností, ale s vaším příchodem. Výsledkem bude, že vás pes po příchodu nebude vítat a byt bude demolovat dál. V tomto případě je třeba činnosti předejít dostatečným zabezpečením zvířete.

Zdroj: Výcvik čivavy

Diskuze

V diskuzi VÝCVIK ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žaneta.

Dobrý večer dostala jsem pejska civavu je mu 4-5 měsíců a chtěla jsem se zeptat kolik mnozstvi davky krmiva mu presne mam dávat vim akorat 3krát denně dekuji tamchimova

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Láďa.

Nasypte pejskovi granulky do misky a nechte ať si vezme sám kolik potřebuje.

Zdroj: diskuze Výcvik čivavy

Jak krmit

Strava (jídlo) pro čivavu by měla být kvalitní. Štěně musí mít stále k dispozici čerstvou vodu.

Četnost krmení:

  • do 3 měsíců 4x denně;
  • do 5 měsíců 3x denně;
  • do 12 měsíců 2x denně;
  • od 1 roku 1x denně.

Zdroj: Výcvik čivavy

Diskuze

V diskuzi CIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika horakova.

Dobry den mam 18 mesicni civavu Tondu,asi tyden ma problem vyskocit na postel,chodi,ji,neni problem s vyprazdnovanim,prosim o radu,dekuji.M.Horakova

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Civava

Nachlazení a kašel

Čivava může mít zduřené uzliny na krku a kýchat – tento problém se často objevuje v zimě a při větších výkyvech teplot, také při přecházení ze zimy do tepla.

O léčbě nachlazení je dobré se poradit s veterinárním lékařem, který stanoví diagnózu. V některých případech je možné čivavě podávat jitrocelový sirup, pokud tento není účinný po 4 dnech, navštivte veterinárního lékaře.

Jako prevenci lze čivavu v chladnějších dnech oblékat, aby neprochladla, anebo omezit dlouhé venčení v chladném prostředí.

Zdroj: Nemoci u čivavy

Diskuze

V diskuzi ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.

Mame čivavu dicha ale dela uh mužete mi reknout cotoje

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.

Dobry den, koupili jsme si od jedne nejmenovane chovatelky čivavaka 12tydenniho dostali jsme k němu kupni smlouvu a pp ne že pry to musi poslat někam a až to přijde da nam vědět tři tydny ho mame doma a chovatelka se neozyva za jak ji mužou přijit PP?mam strach aby nas nepodvela

Zdroj: diskuze Čivava

Čivava krátkosrstá

Jak název napovídá, pro tuto čivavu je typická krátká srst. Barva srsti není pevně daná, čivava může být jednobarevná, ale může se jednat i o kombinaci více barev. Přestože je srst krátká, na dotek je velmi jemná a hedvábná. Na krku a ocase může být srst o něco delší. Hlava čivavy má jablkovitý tvar se širokým čelem. Oči tohoto psa jsou velké. Uši jsou široké a na špičkách se zužují, boltce směřují nahoru. Čumák je rovný. Krk je středně dlouhý. Končetiny jsou obvykle silné a svalnaté. Ocas je středně dlouhý. Čivava se může dožívat dlouhého věku, ale v době oblíbenosti levných nákupů z množíren atd. je to s tím dožitím často přesně naopak. Její hmotnost se pohybuje mezi 1,5 – 3 kilogramy a výška v kohoutku kolem 18 – 23 cm. Díky své velikosti je vhodná do bytu. Je potřeba dát pozor při kontaktu s většími psi, kteří by ji mohli omylem vzhledem k její velikosti ublížit.

Zdroj: Čivava

Diskuze

V diskuzi PES ČÍVÁVÁ POPIS A POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonin Vaněk.

Mám stěně čívavu 7měsícu nevim jaké potraviny jsou pro něj nejlepší již jsem vyskoušel nekolik chřupek i kapsiček ale vetšínou mu nic nechutna

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.

Dobrý den, mám doma také čivavu, fenečku, v březnu jí budou 3 roky. Ta moje čivava je dost vybíravá, nejraději má jídlo vařené, hustou polévku, např. masíčko (kuřecí, hovězí, vepřové.) se zeleninou, vajíčko - stačí 1/2 na den , rýži, nudle, oves.vločky, brambůrek. Ale i tak mám doma granulky, pro malé plemena, některé jsou přímo pro čivavy. Nad kapsíčkama, paštičkama, atd. ohrnovala nos, čichla a odešla, radějí hladověla. Jinak když si najdete web.stránky , která je věnovaná čivavám, tam je o tomto plemenu úplně všechno, také jsem zpočátku nevěděla co s tím malým štěnětem, byl to dárek, pro mě ten nejkrásnější.

Zdroj: diskuze Pes čívává popis a potraviny

Rady pro chov čivavy

Čivavy se dožívají až dvaceti let (obecně platí: čím menší pes, tím delší život). Dospělý pes by měl vážit mezi 1,5-2,5 kilogramy.

Psí unikát: Čivavy se rodí s neúplně vyvinutou lebkou - tento jev se nazývá fontanela a můžeme ho spatřit pouze u tohoto plemene.

Srst: Jsou dlouhosrsté a krátkosrsté varianty. Barva srsti může být libovolná.

Ochránce zemřelých indiánů: Podle archeologických nálezů bylo toto plemeno chováno indiánskými kmeny Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Psi byli po smrti náčelníka kmene rituálně zabiti a pohřbeni spolu s ním, aby ho chránili na cestě do světa duchů.

Čivavy u nás: První čivavu do tehdejšího Československa dovezla v roce 1971 od chovatelky z USA Jitka Pacltová. Byla to krátkosrstá fenka, čokoládově hnědá s pálením. První dlouhosrstou čivavu pak dovezli z Německa manželé Serbusovi roce 1976.

Tipy: Čivava je pes jako každý jiný, jen malý. Když mají krmení stále, tak se nepřejídají. Nyní určitě výcvikářům vstávají vlasy na hlavě, ti cvičí na základě jídla, a když bude pes bohatě nažraný, tak se špatně motivuje.

Každá čivava miluje teplíčko. Krátkosrstá je pochopitelně choulostivější na teplo než dlouhosrstá, ale to se zase dá nahradit kabátkem, slušivou bundičkou či svetříkem.

Každá čivava je schopná výcviku, ostatně jako každý pes. Jen jí nesmí cvičení nudit. Není to německý ovčák, který může cvik opakovat několikrát. S čivavou se dá tančit i cvičit agility. Je to prostě všestranný pes. Není to však chrt, který bude blahem bez sebe, že může běžet u kola. Na kolo patří do košíčku, kde může dělat páníčkovi "navigátora". Čivava se vyběhá na zahradě i v bytě - proběhne bleskem několikrát pokoje a je spokojená.

Čivavy jsou ideální pro mladého, středně starého i staršího majitele, který má rád zvířata, jen ne k malým dětem, které by je láskou umučily. Samozřejmě že záleží na výchově rodičů.

Koupání: Dlouhosrstá čivava déle schne a musí být déle v teple.

Povaha: Povaha je různá, stejně jako u lidí. Čivavy jsou temperamentní, ale o něco méně než jorkšír, záleží však skutečně kus od kusu. Některá čivava nezaštěká a nezaštěká, a jiná zase tu tlamičku nezavře. To je genetika, ale i výchova.

Pravidlo pro všechny nové a nezkušené majitele malých pejsků: Než štěně odroste a pobere zkušenosti, šoupejte nohama, tak ho nezašlápnete. Pozor také na přibouchnutí dveří, mohlo by tam být štěně. Jakmile čivava dosáhne dospělosti a rozumu, hravě noze uhne, protáhne se kolem dveří a žádná újma nehrozí.

Zdroj: Výcvik čivavy

Diskuze

V diskuzi POTRAVA PRO ČIVAVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svetlana Balazsová.

Dobrý den,


chci se zeptat čím mám krmit čivavu. Momentálně dostava ráno 3 pištoty, granule Brit Care Dog Show asi 100 g, na oběd asi 1/4 konzervy GIMDOG PURE DELIGHT kuřeci s jehněčím nebo hovězím k tomu vařenou rýží a večer opět granule. V průběhu dne nějakou dobrůtku. Třeba tyčinku HU BAMBO. Nevím jestli dělám dobře. Jsou mu 4 roky a váhu má 3.80 kg. Mám z ní potíže. V noci mněl velkou stolici řidší a vyzvracel jídlo potom, žaludeční šťavu. Dost často asi jednou do měsíce jsem z ním na veterině kvůli průjmu nebo křečím na bříšku. Dostane antibiotika na 2 dni a potom je dobrý. Chci Vás požádat o radu jak správně a čím krmit pejska. Má neustály hlad a myslím že mu dávám moc jídla.


Děkuji předem za radu.

S pozdravem
Balazsová

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Linda.

Dobrý večer, já nejsem odborník, ale jak čtu množství vašeho krmení, tak jsem dost vedle. Mám foxteriéra, 9 kg, 7 let , který dostává denně :1 denta tyčinku na zuby ráno, 110 gramů kvalitních granulí na den rozděleno do dvou dávek, denně kousek papriky a jablka, občas trochu tvarohu, občas trochu vařené kořenové zeleniny. Je zdravý, veselý a pořád by žral, ale má smůlu. Zdravím.

Zdroj: diskuze Potrava pro čivavu

Výchova francouzského buldočka

To, jaké vlastnosti bude mít dospělý francouzský buldoček, záleží už na jeho výchově v raném věku. Socializační období trvá zhruba do věku patnácti týdnů, a v tomto čase se štěně učí reagovat na různé životní situace. Je proto vhodné předkládat štěněti maximum podnětů a vést ho k tomu, aby na neobvyklé zážitky reagovalo klidně: vyzkoušet jízdu výtahem, autem či jinými dopravními prostředky, vyjít si na procházku do odlišného prostředí, než je štěně zvyklé, zvykat ho na provoz na silnicích, seznamovat psa se zvířaty, s dětmi i dospělými, navštívit veterináře, vyzkoušet vodítko a obojek.

Chovatel musí mít na paměti, že sám musí i na nečekané situace reagovat klidně, aby psa nestresoval vlastními netypickými reakcemi – a nikdy nezvedat psa do náruče. Důslednost je nejdůležitější moment při výchově francouzského buldočka. V zásadě platí, že cokoliv je jednou povoleno, mělo by být povoleno vždy a naopak, a že cokoliv zakáže jeden člen domácnosti, musí zakazovat i ostatní. Toto plemeno dokáže dobře vycítit jakékoliv zaváhání a umí jej využít ve svůj prospěch.

Pes se nejlépe naučí poslouchat povely za odměnu – pochvalu, pohlazení i pamlsek. Od chvíle, kdy se štěně ocitne v nové domácnosti, je třeba využívat každého kladného momentu v chování psa a spolu s příslušným povelem jej pochválit. Francouzský buldoček se rád zavděčí a bude proto opakovat všechno, za co byl pochválen.

Francouzští buldočci milují pozornost a každé odloučení pokládají za trest. Štěně tak v době, kdy rodina není doma, může ničit věci, a to jednak proto, aby se zabavilo, jednak proto, aby si vynutilo pozornost.

S tresty za podobně nevhodné chování je to složitější. Konkrétně za ničení věcí je lépe přivyknout jej na pokojovou boudu, avšak nikdy ne za trest. Pes by měl boudu chápat jako místo, kde je sám chráněný a kde by ho nikdo, tedy ani děti, neměl rušit. Štěně trestáme vždy těsně před tím, než má k nevhodnému chování dojít, například než se rozběhne za kočkou, a to tak, aby vůbec nepoznalo pocit uspokojení z dobře prohnané kočky. Pokud trest následuje až po činu, bude pes příště dávat přednost kladům požitku před zápory trestu.

Způsob trestání musí být umírněný. Není vhodné štěně uchopit za kůži na krku a zatřást s ním, protože to je způsob, kterým psi usmrcovali kořist. Trestat lze slovně, například výkřikem „Fuj!“, nejlépe tak, aby se leklo.

Výcvik k čistotnosti spočívá v prevenci, štěně musí od prvního dne u chovatele chodit často ven. Za každé vyprázdnění mimo domácnost následuje pochvala a opakování nějakého slova, které bude v budoucnu využíváno jako pokynu k vyprazdňování vždy, když dojde k časové tísni. Pokud bude štěně přes den pobývat ve své pokojové boudě, je velká pravděpodobnost, že se čistotě naučí velmi brzy.

Základní povely „Ke mně“, „Sedni“ a „Lehni“ jsou důležité také z hlediska bezpečnosti psa a pes by je měl zvládnout co nejdřív. Francouzský buldoček je inteligentní a poslušný pes, ale přesto se může stát, že jeho pozornost upoutá něco jiného a na povely nebude včas reagovat. Tím se znovu dostáváme k požadavku důslednosti ve výchově francouzského buldočka.

Zdroj: Francouzský buldoček

Diskuze

V diskuzi ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štěpánka Sýkorová.

Mám 2letiu čivavu dlouhosrstou. Poslední dobou se změnilo její chování, začala se všeho bát, lidi, psů, každého zvuku. S jídlem problém nemá, sní vše a ráda. Nechápu proč. Od mala byla družna s ostatními psiky i lidi měla ráda. Poradí mi někdo?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Čivava

Nemoci

Vzhledem k velikosti tohoto plemene se odvíjí řada specifických zdravotních problémů a komplikací.

  • Velmi častým problémem čivav je luxace čéšky. Toto malé plemeno trpí na vnitřní luxaci, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, přičemž první stupeň se projevuje většinou až po větší zátěži, kdy pes noze občas ulehčí, poposkočí. Řeší se klidem, léky od bolesti a chondroprotektivy. Naopak u nejvážnějšího 4. stupně je již stav luxace permanentní a jediné řešení je chirurgické. Zde již končetiny nejdou natáhnout – jsou ve stálém pokrčení.
  • Dalším zdravotním jevem, na který je potřeba se u čivav zaměřit, je fontanela (otvor v lebce). U štěňat čivavy bývá velká, ale s postupem věku se zmenšuje až u některých dospělých psů zcela mizí. Fontanela je rizikem při pádu či úrazu pejska, neboť hrozí výraznější poranění mozku.
  • Dalším zdravotním problémem častým pro toto malé plemeno je odontolitiáza a záněty dásní. Již od štěněte je proto vhodné navykat pejska na pravidelné čištění zubů a péči o chrup.
  • Nachlazení a kašel může tyto malé pejsky také potrápit. Takto nemocná čivava obvykle neztrácí úplně sovu hravost. Často k její léčbě pomůže jitrocelový sirup, který se podává na piškotu. V zimě je někdy vhodné čivavu obléci do teplých oblečků, aby neprochladla.

Chovatelé čivav se obvykle sami chlubí tím, že lehce poznají, kdy je jejich pejsek nemocný, protože v tom okamžiku ztrácí zájem o hry a nemají tu správnou „jiskru v oku“.

Zdroj: Čivava

Diskuze

V diskuzi ČIVAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štěpánka Sýkorová.

Prosím poradite? Mám 2letou čivavu Lili. Poslední dobou se změnilo její chování. Z kamaradske, veselé Lili, je bojácná, zvuky lidé i ostatní pejsci. Sní vše na co přijde. Nejsem si vědoma že by ji někdo ublížil nebo něco jiného. Už nevím jak to napravit. Děkuji za odpověď

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Čivava

Cviky

Psa na zkoušce vede psovod, který zná, respektuje a dodržuje zkušební řád a který je schopný zvládnout psa i v mimořádných situacích. Povinnosti psovoda v pozici soutěžícího začínají ve chvíli, kdy psovod vstoupí do soutěžního prostoru, a končí po vyhodnocení akce. Psovod zodpovídá v průběhu celé soutěže za svého psa a všechny škody na majetku či zdraví osob psem způsobené. Od psovodů se očekává, že se budou chovat slušně a sportovně.

Psovod je povinen dodržovat všechna ustanovení a pokyny rozhodčích a stewardů. Rozhodčí může psovoda ze soutěže vyloučit (diskvalifikovat), pokud nedodržuje řád a pravidla anebo se chová nevhodným způsobem. Rozhodnutí rozhodčího je konečné a soutěžící ho nemůže zpochybnit. Během cviku se psovod nesmí psa dotýkat, hladit ho ani jej jinak povzbuzovat. Pochvala je dovolena až po skončení cviku, to znamená, když steward řekne „cvik ukončen“ nebo „konec cvičení“.

Mezi cvičeními musí mít psovod psa pod kontrolou. Po dobu cvičení a mezi cviky, když je psovod se psem v soutěžním prostoru, není dovolené používat ani mít při sobě pamlsky, míčky, hračky nebo jiné motivační předměty. Mimo soutěžní prostor je používání pamlsků, hraček a dalších motivačních předmětů dovolené. Tým by si ale neměl hrát v bezprostřední blízkosti soutěžního prostoru a nesmí hrou rušit ostatní soutěžící. Není dovolené, aby tým vstupoval do soutěžního prostoru před začátkem soutěže bez svolení rozhodčího nebo jím pověřené osoby. Pořadatel musí týmům umožnit krátký trénink v soutěžním prostoru. V tomto případě musí mít všechny týmy na trénink stejné podmínky a musí o tom být všichni předem uvědomeni. Každý tým musí mít možnost být v soutěžním prostoru sám, trénink jednotlivých týmů by neměl přesáhnout dobu 5 minut. Soutěžní prostor by už měl být připravený a rozvržený stejně jako při závodu (především umístění čtverce a překážky). Trénink může proběhnout i den před soutěží. Při tréninku v soutěžním prostoru nejsou dovolené pamlsky; ostatní motivační pomůcky a hračky povoleny jsou.

Psovod by měl mít psa během cviků i mezi nimi po svém levém boku. Pokud pro to existuje fyzický důvod nebo postižení, může mít psovod psa během cviků nebo mezi nimi po své pravé straně. Soutěžící nebo případný „teamleader“ této dvojice musí nicméně toto opatření ještě před začátkem soutěže probrat s daným rozhodčím. Všichni rozhodčí, kterých se to týká, musí být informováni, a pokud se jedná o více rozhodčích hodnotících tento tým, musí se předem dohodnout na případném dopadu, jaký to bude mít na hodnocení. Jakékoliv výjimečné opatření musí být oprávněné a nesmí působit rušivě na ostatní psy a soutěžící. Pokud je například psovod na kolečkovém křesle, měl by být během skupinových cviků na konci řady tak, aby nemíjel jiného psa. Po skupinových cvicích má psovod, který je první v pořadí, na vykonávání jednotlivých cviků možnost požádat o krátkou, cca 5minutovou přestávku. Je zakázáno trestat psa.

Jsou povoleny pouze obyčejné obojky (se zapínáním nebo přetahovací přes hlavu). Ostnaté nebo elektrické obojky a další omezující vybavení nebo prostředky jako náhubky jsou zakázány. Toto omezení platí od počátku soutěže až po její závěr. Deky, obleky, postroje, pláštěnky, boty, ponožky, bandáže, náplasti a podobně na sobě pes během vykonávání cviků mít nesmí.

Zdroj: Obedience

Jídelníček pro čivavu

Dokud je ve vývinu, měla by se čivava krmit asi 2x denně. V dospělosti někdo krmí jednou večer, někdo část dávky ráno a zbytek večer. Záleží, jak vám to bude vyhovovat a jak bude pejsek prospívat. Kdyby tloustl, bylo by potřeba dávky upravit, stejně tak v případě, že by byl moc hubený. Největší problém čivav spočívá v tom, že jsou extrémně vybíravé. Jakmile dostanou ochutnat něco „lepšího“, těžko si potom zvykají zpět na suché granule. Ale člověk se nesmí nechat obměkčit, na co si pejska naučíte, takové to budete mít.

Odpovídající krmivo vybíráme vždy podle velikosti a stáří psa. Denní dávka musí přitom obsahovat všechny důležité živiny a vitamíny v potřebném množství. Chovatel čivavy má velkou výhodu oproti chovatelům větších plemen, co se týče finanční náročnosti na pořízení dostatečného množství krmiva. Při vynaložení poměrně nízkých nákladů lze čivavě zajistit tu nejkvalitnější dostupnou stravu. Někteří chovatelé připravují stravu pro psa doma, při tomto postupu je ovšem velmi obtížné docílit každodenně optimální nutriční složení potravy. Přesto se k této alternativě uchyluje pozvolna stále více chovatelů, jejichž záměrem je poskytnout svému psovi co nejpřirozenější stravu. Celkově nejvyhledávanější možností je v současné době konzervované či superprémiové granulované krmivo, u kterého můžeme přesně odměřit adekvátní krmnou dávku. Některé typy granulí jsou speciálně tvarované tak, aby se psovi dobře zpracovávaly v miniaturních čelistích, příjemným bonusem je obsah složek napomáhajících prevenci proti zubnímu kameni. Některé čivavy mají sklony k mlsnosti, zároveň hrozí při nevhodné výživě tomuto plemeni nebezpečná obezita. K obojímu je potřeba při výběru stravy přihlédnout.

Zdroj: Krmení čivavy

Diskuze

V diskuzi OBEZITA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka Krykorková.

Zdravím všechny milovníky pejsků,potřebuji poradit,jak zeštíhlit naší přerostlou čivavu !

Když jsme si jí v deseti týdnech přivezli vážila něco přes dvě kila a začala rapidně přibírat na váze.Naše veterinářka doporučila jednu PL lžíci za den.Měla hrozný hlad a stále kňučela.Tak jsme to psychicky nezvládli a dali jsme ji granule nízko kalorické asi tak lžíce 2-3 denně.Nyní ve čtyřech letech má šest a půl Kg.Nyní kupujeme Mini Brit
granule bez obilovin dodržujeme dávku /má dostávat 75g/ my dáváme 50g +malý kousíček masa libové. A NEHUBNEME !
Prosím o radu ,jak na to !
Jinak je krásná ,huňatá až moc ,krátké nožíčky a tak jí ta obezita moc nesluší !
Děkuji všem ,kdo poradí.
Zdraví babi Jarka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Obezita u psa

Základy výcviku štěněte

Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným a laskavým způsobem. Trestání stále a za každou maličkost nepřipadá v úvahu – tím byste docílili, že se vás a lidí všeobecně začne pes bát, a to nesmíme v žádném případě dopustit!

Jako první a velmi důležité je štěně naučit čistotnosti. Určíme si tedy místo, kde chceme, aby štěně vykonávalo svoji potřebu. Toto místo vyložíme novinami (pod ně můžeme dát například igelit). Jak ale poznáme, že štěně potřebuje vykonat potřebu? Na to je jednoduchá odpověď. Štěňátku se většinou chce na záchod bezprostředně po probuzení. Štěně začne být neklidné, pobíhá dokola a někdy kňučí a očichává podlahu. Hned jak to u něj zpozorujete, vezměte ho na místo s novinami a po vykonání potřeby ho náležitě pochvalte. Štěně se bude divit, za co že jste ho to pochválili, a po mnoha opakování si uvědomí, proč tomu tak bylo. Tímto si navykne chodit samo od sebe na noviny – ze zvyku. K tomuto účelu je také vhodný takzvaný psí záchod. K sehnání je ve většině lépe vybavených chovatelských potřeb nebo na internetu.

Pokud, a stává se to často, štěně nevydrží a vykoná potřebu jinde než na určeném místě, nesmíme ho v žádném případě trestat (namáčet čumák do loužičky a podobně). Stejně to ničemu nepomůže a akorát se vás bude bát. Stačí ho k tomu místu přinést, ukázat mu to a říct důrazně „fuj“ nebo „nesmíš“. Vezmeme kousek novin, namočíme je do loužičky a odneseme na místo s novinami, kde chceme, aby pejsek čůral.

Ve třech měsících je štěně schopné ovládat své vylučování moči a stolice a v tomto věku je také vhodné jej učit chodit vykonávat potřebu ven. Pokaždé, když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například „jdeme ven“ a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a opět ho pak pochválíme. Toto opakujeme až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.

Dále bychom měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujeme u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujeme na místě, kde jej nic nebude rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držíme v pravé ruce a levou přizpůsobujeme jeho délku. Chůzi na vodítku bychom neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel „zpátky“ nebo „pomalu“. Nezapomínáme také na odepínání od vodítka.

Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání „ke mně“, „nesmíš“, „místo“ a podobně). S pejskem bychom měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.

Štěňátko bychom měli hned, jak to bude možné, učit nejzákladnější povel – přivolání. Jak takový povel štěně naučit si popíšeme na následujících řádcích.

Štěně pustíme na volno, ale uvidíte, že zezačátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát, nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel „ke mně“, ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.

Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více vázána. Postupem času je každopádně vhodné dospívajícího psa naučit další základní povely.

Zdroj: Výcvik štěněte

Štěně

Když si přivezete domů štěně, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem.

Výchova štěněte

Zcela určitě nejhorší jsou první týdny, malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je dobré vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum. Které se snadno udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče, a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo. Položte jej na požadované místo a pakliže vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu.

Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem, po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začne nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat, nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy již nestihnete tomu zabránit, při močení štěně přísně pokárejte a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.

Používání trestů

Pamatujte si jednu důležitou věc, a to pro další měsíce. Pakliže je to jen možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku, rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se bát.

Návyk na obojek a vodítko

Nácvik začněte velmi brzy– štěněti nasaďte neškrtící obojek, pokud se brání, rozptylte jej pamlskem nebo hračkou a v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochvalte a obojek okamžitě sundejte. Několikrát denně toto můžete zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujte. Později, až když štěně snáší obojek dobře, připněte vodítko a zkuste se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžete ho začít jemným tahem usměrňovat, aby vás následovalo – brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolte vodítko (zároveň tím eliminujete další zkušenost pro celý další život a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléct z obojku). Zároveň se snažte upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby vás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dejte štěňátku pokoj a později opatrně opakujte. S vodítkem nikdy nedělejte trhavé pohyby, vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.

Štěně si hraje

Čím je štěně starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti tedy opatřete dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužívejte takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, ani hračky příliš malé. Protože se malý raubíř seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, nechte ho bydlet v místnosti, kde toho může kousat co nejméně, a dejte mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, jej vezměte ven, aby se proběhlo a unavilo – únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažte se ho vždy zaujmou jeho hračkou, a pakliže se jí chopí, pochvalte ho. Nepropadejte však iluzím, pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíte a štěně zůstává samo doma, odstraňte vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci, například elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny a také vše, co by mohlo zničit – obuv, oblečení, koberečky.

Zdraví štěněte

Štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utvářejí společně se vztahy k lidem. Ale pozor, nechte jej stýkat jen se psy, které dobře znáte a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci (hlavně psinka a parvoviróza) naštěstí malé.

Výživa štěňat

Od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často byste měli štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně (lépe 5x). Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso – svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům, což je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně – nadýmají), nudle, rýže a podobně, by měl být 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné, ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla. V dnešní moderní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata – na granule však pozor, krmte ve velmi malých dávkách. V žaludku nabírají potom až 4x na objemu, a podáváte-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě. Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody – během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá, čím by granule chroupalo.

Odčervení štěněte

Štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak. V případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.

Zdroj: Biewer teriér

Jak naučit čivavu povely

Štěně je nutné vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku. Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným, ale laskavým způsobem.

Venčení: Pokaždé když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například "jdeme ven" a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a vy ho pak pochvalte. Toto opakujte až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.

Chůze na vodítku: Dále byste měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujte u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujte na místě, kde jej nebude nic rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držte v pravé ruce a levou přizpůsobujte jeho délku. Chůzi na vodítku byste neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel "zpátky" nebo "pomalu". Nezapomínejte také na odepínání od vodítka. Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání ke mně, nesmíš, místo, a podobně). S pejskem byste měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.

Přivolání: Štěně pusťte na volno, uvidíte, že ze začátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel "ke mně", ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.

Ke mně: Povelem ke mně se pes zastavuje přímo před psovodem a takto se to učí pro případné zkoušky, ale nejen pro ně. Klasické přivolání má dostat psa k psovodovi v jakékoliv rušivé situaci, tím má psovod nad svým psem kontrolu. Tento povel učte tak, že při říkání povelu ho po doběhnutí k vám pochvalte a odměňte pamlskem. Ze začátku je nejlepší si pomáhat tím, že si poplácáte rukama na stehna a popoháníte pejska povelem "no pojď ke mně, honem" a tak podobně, pejska to povzbudí, a jakmile si to v pozdější době spojí s pamlskem, který poté dostane, přiběhne hned. Pakliže nepřiběhne ihned a nemáte 100% jistotu, že přivolání pes zvládá, opatřete si stopovací vodítko jako pojistku.

K noze: Povelu naučte psa tak, že pejska vedle sebe posadíte, tedy těsně k noze, jak má sedět, a řeknete povel "k noze", poté ho odměníte pamlskem a pustíte ho s povelem "volno". Po zopakování povelu "k noze" si plácněte levou rukou na levé stehno, a když pejsek nepřiběhne, zavolejte ho k sobě. Povelem ho usaďte k noze a znovu takto opakujte do doby, než pejsek sám přijde k vaší noze a sedne si. Potom následuje veliká pochvala a odměna pamlskem. Povel opakujte každý den.

Zůstaň - čekej: Tento povel se pes naučí tak, že mu řeknete povel "sedni" a odejdeme od něj tak na 4 kroky, při couvání říkejte povel "čekej", případně "zůstaň". Potom se na chvilku zastavte a jděte zpět k psovi a pochvalte ho. Když se pejsek rozeběhne k vám, tak řekněte "ne, čekej", usaďte ho a zase s říkáním tohoto povelu odstupujte od pejska. Takto ten povel opakujte, a když se povede, tak jen a jen chvalte a odměňujte pamlskem.

Štěňata a výcvik: Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více upoutána. Ale věřte, že i dospělý pes se může naučit cvik stejně jako štěně. Nejde o to, v jakém věku se pes učí, ale jakým způsobem. I dospělý pes se naučí bez problémů poslouchat.

Zdroj: Výcvik čivavy

Výchova štěněte ve věku 8–9 týdnů

Když se k vám štěňátko nastěhuje, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, teprve poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. O malých psech se říká, že jsou uštěkaní. Tak to ale být nemusí, záleží jen na vás. Většina pomeranianů se chová zpočátku v novém prostředí klidně. Mnoho nových majitelů se proto snaží vyprovokovat je k aktivitě předstíraným štěkáním. Pomeranian si pak myslí, že každý nový přítel dělá totéž a přes pozdější hubování dává svou radost najevo zbytečným štěkáním. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem. Níže si tedy přečtěte, co vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.

Výchova k čistotnosti – pomeranian bydlí vždy s vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny – malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum – snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že štěně loužičku udělá vždy, když se vzbudí nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo (na trávník před domem). Umístěte jej na požadované místo, a pokud vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr).

Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem (například „čurej“), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujte si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme. Pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou velké a nelze říci, za jak dlouho se to naučí. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáte i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde dítě domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě brzy udělá loužičku, proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.

Za udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat – nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo byť před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy tomu již nestihnete zabránit, při močení štěně přísně pokárejte povelem „fuj“ a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.

Používání trestů – pamatujte si jednu důležitou věc, a to i pro další měsíce. Pokud je to jen trochu možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku – rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se vás bát. Na štěně se nemá křičet, bít je rukou nebo čímkoliv jiným v ruce – malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale když už to musíme udělat, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme „fuj“ a zatřepeme s ním – s citem. Tento úkon provedeme v klidu, rázně a velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tedy co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.

Vítání – štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme (nebo jej vezmeme do náruče) a podle psího rituálu se s ním přivítáme. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo.

Návyk na obojek a vodítko – nácvik zahájíme velmi brzy. Štěněti nasadíme neškrtící obojek, pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou – v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochválíme popsaným způsobem a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme. Když později snáší dobře obojek, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžeme ho začít jemným tahem usměrňovat, aby nás následovalo. Brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolíme vodítko (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý další život, a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Současně se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. S vodítkem nikdy neděláme trhavé pohyby – vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.

Děti a štěně – jestliže jsou v rodině děti, je třeba jim vysvětlit, že štěně je normální živý tvor jako ony a že není na hraní, proto by neměly štěně tahat jako hračku, a když se mu chce spát, tak ať ho nechají v klidu. Dále musí dávat pozor, aby na něj nešláply, že by neměly vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nedělá se to taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama, nebo jednou rukou za předhrudí, nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem. Pokud dojde k tomu, že na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladíme – i tak malý pes pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. V žádném případě by neměly děti během hry a ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat ruku, a už vůbec ne s žádným předmětem nebo klackem.

Štěně si hraje – čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, ze stejného důvodu nepoužíváme také hračky příliš malé. A protože se štěně seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, necháme je bydlet v místnosti, kde toho může zničit co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, jej vezměte ven, aby se proběhlo a unavilo. Únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažte se ho vždy zaujmout jeho vlastní hračkou, a pokud se jí chopí, pochvalte ho. Nepropadejte iluzím – když už štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíte a štěně zůstává samo doma, odstraňte vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci, například elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny, a také vše, co by mohlo zničit, například obuv, oblečení, koberečky a podobně (zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme, aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme).

Styk s lidmi a jinými psy – štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi. Malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, lidé jej chtějí hladit, je však lepší to nepřehánět. Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi – naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň si vytvoří určitou zkušenost pro život. Pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později, až bude starší, se bude na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, v neposlední řadě se psy zdravými. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu.

Zdraví – štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utvářejí společně se vztahy k lidem. Nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci (hlavně psinku a parvovirózu) naštěstí malé. Ale i když je vaše štěně očkované, dávejte si opravdu pozor. Jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že i u malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování – organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím, a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. A v neposlední řadě nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.

Výživa – od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně, lépe 5x. Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso – svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům, jako je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně – nadýmají), nudle, rýže a podobně, je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné – ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla, protože štěně může potkat akutní střevní katar. Takže nejen sníh, ale i zmrzlá potrava jsou pro štěně nebezpečné. V dnešní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata. Na granule pozor, krmte ve velmi malých dávkách. V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem, a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě. Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody – během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá granule čím chroupat. Namočené granule ovšem nikdy neskladujte. Když je kupujete v pytli v obchodě, doporučuje se koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, ve velikém množství pak působí doslova jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá, nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách, a to jen občas, u malých štěňat to neděláme vůbec.

Odčervení – štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.

Zdroj: Výcvik špice pomeranian

Výchova štěněte ve věku 11–13 týdnů

Malé štěně si hraje svým psím způsobem a tím i poznává okolní svět, podobně jako malé dítě ručičkama sahá na všechno možné a se vším zvídavě kroutí a zkouší, tak i malé štěně pomocí čichu, tlamičky a zoubků testuje zajímavé předměty, věci, okolí a také lidské končetiny. Zůstává-li samo, ponecháme jej na místě nebo v místnosti, kde toho může poničit co nejméně, a poskytneme mu dostatek hraček na hraní. Hrajeme-li si se štěnětem a během hry ho pošťuchujeme dovádivě rukama, velmi rychle se dočkáme bolestivé odplaty sevřením tlamičky plné mléčných zoubků, ostrých jako jehly. Proto takové nerozumnosti neděláme a snažíme se pozornost rozdováděného štěněte vždy upoutat na hračku. Zdaří-li se, okamžitě ho pochválíme radostně povelem „hodný“. Jsou však i tací, kteří například napadají lidské ruce a jdoucí nohy sami od sebe, a protože je takové chování nežádoucí, musíme být na štěně přísní. Zná-li štěně přísný povel „fuj“, použijeme jej. Pokud je útok opakovaný a štěně nereflektuje ani na hračky, ani na povely, budete muset přistoupit k určité formě nátlaku. Výchova a výcvik jsou jedno a to samé od útlého dětství – toto je opravdu případ, kdy odmalička musí štěně pochopit, co si smí dovolit a co ne. Otec pes a matka fenka by zlobivé štěně potrestali uchopením za krk a přitlačením k zemi, prý i zatřepáním. Přidržíme se tedy všeobecné rady a rozdováděné štěně v tento moment nejdříve s citem uchopíme za kůži na krku a zatřepeme s ním, velmi krátce a zároveň musí přijít povel „fuj“. Když to nepomůže, zopakujeme. Pokud se akce setkala s úspěchem, pochválíme je povelem „hodný“ a pozornost štěněte upoutáme na nějakou hračku a podobně.

Je-li rozdováděné štěně zahryznuto do naší ruky nebo nohy a nereflektuje na povel „fuj“, uchopíme opatrně seshora přes hřbet nosu (v místě téměř nad koutky) tlamičku za pysky a s citem zmáčkneme, zároveň musí přijít kýžený povel přísným hlasem. Je-li stisk příliš slabý, což poznáme tak, že štěně stisk neuvolnilo a ruku nepustilo, přidáme více na intenzitě a znovu použijeme povel – až do žádoucího výsledku. V momentě, kdy štěně ruku pustí a odskočí, musí následovat velká pochvala s radostnou intonací „hodný“. Vzápětí zájem štěněte opět orientujeme na hračku, pamlsek nebo jinou zábavu. Dojde-li k opakování útoku, postupujeme stejně tak dlouho, než prosadíme svou. A právě o tyto momenty se opírají celé základy výchovy a výcviku. Podobně nedovolíme štěněti, aby na nás vrčelo – nebudeme jej za to trestat, ale opět použijeme přísný povel „fuj“, a přestane-li vrčet, pochválíme jej. Odmalička zvykáme štěně na to, že miska s krmením je samozřejmě jeho, ale musí si zvyknou na to, že s ní jeho pán může chtít manipulovat. V momentě, kdy předkládáme krmení a štěně se začne krmit, pohladíme jej a strčíme na pár vteřin do krmení jeden prst, když nereaguje, klidně jej pochválíme, pohladíme a vzdálíme se, aby se v klidu mohlo nakrmit. Pokud zavrčí nebo po ruce chňapne, pokáráme jej opět přísným povelem „fuj“ a prst necháme v misce, když ztichne, okamžitě a radostně jej pochválíme obvyklým způsobem. Pokud ještě vrčí dál, přísný povel „fuj“ zopakujeme a můžeme ho prstem lehce brnknout do nosu za trest, zmlkne-li, opět pochválíme. Jestli popsané způsoby nepomáhají, budete mít do budoucna trochu problém. Tím spíše musíte být důslední a tuto výchovu denně opakovat. Variace této výchovy u krmení spočívá i v tom, že štěněti misku s krmením (na začátku krmení) odeberete, okamžitě jej pochválíte a ihned zase misku vrátíte a vzdálíte se. Nedělejte to však u jednoho krmení víc než jednou. Jestli máte větší problémy, poraďte se s chovatelem. Štěně by nemělo být stresováno obavou, že o svoji potravu přijde – celá rodina včetně dětí by měla popřát štěněti klid u krmení.

Naprostá většina majitelů si přeje, aby je pes poslouchal, a naprostá většina psů příliš nebo vůbec neposlouchá. Není to tak složité, ale spíše namáhavé a nepohodlné. Malé štěňátko není možné nutit do výcviku, ale při velmi citlivém přístupu je možné už v tomto věku položit pevný základ k nejpožadovanějšímu cviku, jako je přivolání psa k majiteli. Pejskaři v tomto věku učí pracovní psy i stopovat. Níže uvedené instrukce se týkají štěněte 2,5 měsíce starého, ale dají se většinou použít u staršího štěněte i dospělého psa.

Pro samotný nácvik musíte dodržet následující podmínky. Nedodržíte-li je, nedočkáte se žádoucího výsledku.

  1. Pro zahájení nácviku přivolání použijeme vždy takové místo, kde se nebude štěně ničím a nikým rozptylovat, a to ani zvuky nebo krmením. (Krmení jako pamlsek si nachystáme jako odměnu do kapsy – čtvrtku dětského piškotu, kousek masa, sýr.) Cvičit můžeme doma v kuchyni, předsíni, pokoji, venku na dvoře, zahradě, na vycházce najdeme klidné místo – ovšem okolo musí být naprostý klid, aby se štěně ničím nerozptylovalo.
  2. S malým štěnětem si vyzkoušíme cvik jednou a dáme mu aspoň půl hodiny pauzu před opakováním. Během dne, započteno i s pauzami, neděláme cvik více než 3–4x, ale procvičujeme alespoň jednou denně.
  3. Štěně musí slyšet na své jméno.
  4. Vybereme si jeden jediný povel, například „ke mně“, a budeme vždy používat pouze tento vybraný povel při dalším výcviku.
  5. Má-li štěně zájem o pamlsky, úmyslně vybereme dobu před krmením, kdy je hladové a ještě více při chuti, aby byl podaný pamlsek jako odměna pro štěně co nejvíce přitažlivý.
  6. Zásadně cvičíme na volno, neposloucháme návody v některých knihách, které rády tvrdí, že štěně má být na dlouhém vodítku a po povelu přitaženo k majiteli. Tento způsob je přinucení ke cviku a přinucení (nátlak) je v tomto věku velmi nežádoucí a pro štěně nepříjemný. Bude-li mít slabší povahu, může se i vyděsit.
  7. Za provedení cviku musíte vždy štěně co nejvíce pochválit, pohladit a případně podat pamlsek, má-li o něj zájem. Čím více příjemných zážitků jako odměna za provedený cvik ho čeká, tím radostněji a ochotněji ho bude provádět.

Popis nácviku: Celý výcvik psů se opírá o složitou teorii podmíněných reflexů a podnětů, které tyto reflexy vytvářejí a spouští. Mezi každým majitelem a jeho psem je neviditelné pouto – pes či štěně má rádo svého pána a rádo jej následuje, je-li k tomu motivováno.

Stoupneme si nedaleko od štěněte, v začátku 2–3 metry, a zavoláme jeho jméno – musíme upoutat jeho pozornost. Štěně se podívá na nás. V ten okamžik se vydáme rychlou chůzí nebo poklusem pryč, můžeme opět zavolat jméno a hned k tomu povel a nepřestáváme se od něj vzdalovat – štěně vidí, že mu někam utíkáme, a honem se vydá za námi. V ten moment zopakujeme povel a nepřestáváme se mu vzdalovat – v momentě, kdy nás dostihne, se zastavíme, podřepneme, zopakujeme povel, a co nejradostněji jej několikrát pochválíme povelem „hodný“, a pokud mu chutnají pamlsky, odměníme je pamlskem. Jestliže dodržíte popsaná pravidla a způsob provedení, možná budete překvapeni, jak rychle zvládnete tento první krůček pro cvik přivolání. Neusínejte však na vavřínech a aspoň jednou denně cvik procvičujte, dodržujte pravidlo naprostého klidu v okolí a opatrně postupně zvětšujte vzdálenost štěněte od vás (ne víc než 8–10 metrů). Až bude štěně starší, je nutné celý cvik upevnit za rušivějších podnětů v okolí.

Očkování – ve věku ukončeného 3. měsíce se štěně očkuje nebo přeočkovává proti infekčním chorobám. Organismus štěněte je teprve teď schopen vytvořit dostatečně vysokou hladinu protilátek v krvi a provedené očkování ho chrání na dalších 12 měsíců. Používaných vakcín je mnoho, základem je vždy očkování proti psince, hepatitidě a parvoviróze, případně v kombinaci s dalšími nemocemi. Mějme vždy na paměti, že štěně musí být přímo v den očkování naprosto zdravé, bez teploty, průjmu a podobně a že musí být zbaveno vnitřních cizopasníků, především škrkavky psí. (Přítomnost škrkavek je při silnější invazi viditelná ve stolici, ale vajíčka viditelná nejsou; zpočátku přítomnost může prokázat jen laboratorní vyšetření.) Očkování samotné je vlastně vpravení velmi malého množství umrtveného viru do organismu a reakce na něj při tvorbě samotných protilátek není při normálním průběhu nijak viditelná. Štěně je však přece jenom oslabeno tvorbou protilátek, a proto velmi dbáme v dalších 14 dnech po očkování na to, aby nezmoklo, neprostydlo a nadměrně se nevyčerpalo dlouhou procházkou. Nekoupeme ho. Pochopitelně dbáme na správnou a dostatečnou výživu. Není-li k tomu vážný důvod, očkování neodkládáme – štěně přibližně od věku 3,5 měsíce začíná vyměňovat mléčný chrup za trvalý a pozdější očkování by se mohlo „podepsat“ na kvalitě skloviny jeho trvalého chrupu (vakcinace proti psince).

Zdroj: Výcvik špice pomeranian

Chování zakrslého králíka

Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.

V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:

  1. vzít ho a odnést na toaletu;
  2. dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.

Postup č. 1 je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.

Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.

Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.

Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.

Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé pelety tlačí do pacek. Toto se dá vyřešit pořízením dřevité hrudkující podestýlky, která je jemnější. Pokud se váš králík naučil chodit na toaletu, ale zničehonic máte pocit, že máte doma prasátko, které rozhazuje po bytě bobky, jak se mu zlíbí, a je mu mezi 4–12 měsíci, pak můžete být klidní. Váš králíček se právě nachází v pubertě a pomocí bobků si značkuje území. Horší je, pokud si území začne značkovat močí. Za toto chování ovšem nemá smysl králíka trestat například zavřením do klece. Králík jedná pudově a nemůže si pomoct. Pokud vás značkování obtěžuje (čemuž se v extrémních případech skutečně nelze divit), měla by pomoct kastrace.

Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde především o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, a tak si zejména v prvních dvou měsících dejte záležet. Králíka chvalte za to, co udělá dobře. Když zjistíte, že se mu něco nelíbí (například ho to lechtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se k němu následně přiblížíte, bude mít obavy, že ho chcete zase lechtat.

Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se, že je vzduch. Při příchodu a po ránu ho pozdravte. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho. Králíčka nezastrašujte, tím si jeho důvěru nezískáte, naopak, začne se vás spíš bát a ze strachu může začít útočit kousáním a škrábáním, což si mnozí majitelé omylem vysvětlují jako agresivitu. Přitom je to jenom projev strachu. Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho povaze. Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.

Věnujte zvířátku svůj čas. Aby si králík co nejlépe zvykl na lidi a chod domácnosti, musí být nutně několik hodin denně puštěný. Absolutní minimum jsou 4 hodiny denně mimo ubikaci a někteří králíci potřebují ještě víc. Pokud tolik času nemáte, králíčka si nepořizujte. Zavřený v kleci by se trápil, a když už by se z klece náhodou na několik minut denně dostal, určitě by neměl náladu na mazlení, ale snažil by se vybít si energii demolicí vybavení bytu. Pamatujte si: spokojený králík = králík s dostatkem volnosti. Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, nebude na vás zvyklý a opět nemůžete čekat, že se od člověka, který ho drží jenom zavřeného v kleci, nechá s nadšením mazlit.

Králíčka hlaďte vždy jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte jej příliš silně, jinak mu hlazení bude nepříjemné. Nezvedejte ho do náruče za účelem hlazení (důvody viz dále), ale naopak ho hlaďte na zemi, aby měl pevnou půdu pod nohama. Když si donesete králíčka domů, je vhodné upravit ze začátku jeden pokoj tak, aby nemohl nic zničit (kabely, květiny, knihy), a důkladně ucpat všechny díry, aby neměl kam zalézt a kde se zaseknout. První den a noc mu dopřejte klid, aby si mohl zvyknout na novou situaci. Druhý den mu otevřete klec, aby mohl sám ven. Pokud jsou na něj dvířka klece moc vysoká, sundejte celý drátěný vršek klece. Pak si lehněte s knihou v pokoji na zem, čtěte si a mějte po ruce nachystanou nějakou dobrotu. Králíčci jsou zvědaví a časem jim to nedá, vylezou z klece a začnou zkoumat okolí. Až se přiblíží k vám, tiše na něj milým hlasem mluvte a zkuste mu opatrně nabídnout pamlsek tak, aby ruku viděl. Pamatujte: králíci nablízko špatně vidí a prudký pohyb je může vylekat. Pokud si pamlsek vezme, můžete ho zkusit opatrně prstem pohladit po čumáčku a mezi očima směrem k uším. Pokud prchne, nezoufejte a vytrvejte. Dobré je udělat si tematicky zaměřený víkend a snažit se věnovat co nejvíc času ochočování. Pokud vám králík ještě nevěří a není na vás zvyklý, nesnažte se ho hladit tak, že k němu prostě přijdete a skloníte se. V tu chvíli mu totiž evokujete dravce, který se ho snaží ze vzduchu ulovit a králík prchne. Pokud králíčka hladíte a ten při tom chroupe zoubky, pak se mu hlazení moc líbí.

Králík nemá rád zvedání a chování v náručí – napovídá mu to instinkt. V přírodě totiž stojí králíci v potravním řetězci velice nízko a často jim hrozí, že se stanou svačinou dravce. Jejich jedinou obranou je útěk, a pokud se ocitnou ve vzduchu a útěk je jim znemožněn, pravděpodobně jim zbývají poslední minuty života. Proto králíci nemají rádi chování a zvedání. Pokud namítnete, že má váš malý králíček chování rád, dočkejte času. Mláďata se sebou často nechají vyvádět psí kusy, ale jakmile poberou trochu rozumu, začnou kopáním, škrábáním a úprkem do bezpečí dávat jasně najevo, že zvedání tedy ne. Takže jestli se králíkovi zvedání nelíbí, nezvedejte ho. Mohl by si vaši ruku spojit s nepříjemnými pocity a začít před vámi utíkat, i když ho chcete jenom pohladit. V horších případech může začít na ruku i ze strachu útočit škrábáním a kousáním. Králíka je nutné zvedat vlastně jenom tehdy, chceme-li ho někam přepravit (na veterinu, na chatu) nebo mu ostříhat drápky, což je jednou za čas a králíkovi to dlouhodobé trauma nezpůsobí. Určitě není nutné ho kvůli tomu na zvedání snažit zvykat. Večer dostanete králíka do klece poměrně spolehlivě na jídlo. Dobré je naučit ho na určitý zvuk, který bude signalizovat, že se podává večeře (šustění sáčkem, štěrchání s plechovkou, cinkání nehtem o misku a podobně). Pak se králík do klece přiřítí tak rychle, že za ním zbude jenom žíznivá čára. Až králíčka opět položíte na zem nebo pustíte z přepravky, je vhodné mít po ruce něco dobrého, čím byste si ho mohli usmířit.

Klec by měla být umístěna na klidném místě. Nesmí být v průvanu, na přímém slunci, a pokud v zimě intenzivně vytápíte byt na tropické teploty, neměla by být ani u topení. Králíčkovi pořiďte na krmivo jeho vlastní misku, která bude mít své stálé místo, aby si zapamatoval, kde najde potravu. Králíčka z klece nevyndávejte! Nechte ho, aby si vyskočil ven sám a aby se tam mohl kdykoliv svobodně vrátit. Pokud je to možné, nezasahujte králíkovi do klece v době jeho přítomnosti. I potravu mu dávejte, když v kleci není. Mohl by to brát jako narušení svého teritoria a proti ruce vystartovat s úmyslem vyhnat vetřelce. U některých králíků proti tomuto chování pomáhá, když mu jemně přitisknete hlavičku k podlaze, což v králičí řeči značí podřízené postavení. U některých ale toto nezabírá.

Neberte králíkovi jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to. Králík údajně jí až 70x denně a je pro něj nebezpečné, aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se máte snažit svého miláčka vykrmit. Ale musí mít neustále k dispozici dostatek sena a vody.

Pokud má králík zuby správně rostlé, nepotřebuje je nijak speciálně obrušovat, protože si je opotřebuje při běžném příjmu potravy. Přesto je vhodné, aby měl k hlodání nějakou větvičku (seznam vhodných dřevin viz Jídelníček), protože se tím dobře zabaví. Pokud králíček ohlodávat větve nechce, vůbec to nevadí, jestliže mají zuby správný skus, nepřerostou mu, i když nic hlodat nebude. Pokud mu zuby přerůstají, nepomůže ani celý jabloňový sad a je potřeba chodit zuby v inhalační narkóze brousit. Pokud se broušení opakuje často, je lepším řešením mu zuby nechat na specializovaném pracovišti vytrhnout. Dobrý veterinář zuby NIKDY nestříhá! Králíkovi NEDÁVEJTE suchý chleba.

Králíkům rovněž nedávejte pamlsky obsahující mléko, drůbeží moučku, živočišné bílkoviny, med, piškoty a ani jakékoliv další lidské cukrovinky.

První očkování se standardně provádí ve věku 10 týdnů po negativním rozboru bobku na kokcidiózu. Králík musí být v době očkování naprosto zdravý (ani lidé se neočkují třeba jen s rýmou). Při prvním očkování ve věku 10 týdnů se po měsíci nepřeočkovává. Standardně se očkuje pouze proti myxomatóze a králičímu moru. Interval mezi očkováními závisí na druhu použité vakcíny. Pokud se použijí při očkování monovalentní vakcíny (to znamená, že králík dostane dvě injekce a v každé bude jiná očkovací látka), přeočkovává se po roce. Pokud se použije kombinovaná vakcína (dostane jednu injekci, například Pestorin Mormyx), přeočkovává se po půlroce. Pokud je v okolí nepříznivá nákazová situace, očkují se i mláďata mladší deseti týdnů (od 6. týdne), ale v 10. týdnu je pak potřeba přeočkovat. Je vhodné mít králíka proti těmto dvěma smrtelným chorobám naočkovaného celoročně. Nezáleží na tom, jestli přijde nebo nepřijde do kontaktu s ostatními králíky, protože tyto nemoci přenáší bodavý hmyz.

Králíčkovi do záchůdku pořiďte dřevitou podestýlku. Vybírat můžete mezi dřevitými peletami (obsah záchůdku se po použití vyhazuje) nebo dřevitou hrudkující podestýlkou (ze záchůdku se lopatkou vyberou bobky a hrudky moči, takže zůstane jenom čistá podestýlka). Ve zbytku klece by měl mít králíček kobereček. Pokud kobereček odmítá, můžete mu nechat jenom holý plast, někteří králíci ho vyloženě upřednostňují. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej koupat.

Zdroj: Zakrslý králíček Teddy

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP