Podobně jako u lidí se i u psů často vyskytují různé virové infekce, které postihují horní cesty dýchací. Většinou přejdou samy, ale pokud se jedná o mladé, staré či chronicky nemocné zvíře, mohou představovat problém. Postihne-li zánět také sliznici hrtanu, může se kašel jevit jako zvracení, protože se zvíře dáví a z tlamy mu mohou téct sliny s hlenem. Jenže na rozdíl od skutečného zvracení břicho zůstává v klidu, zvíře „nepumpuje“.
Pes kašle a dáví se
Dávivý kašel může vyvolat i mylný dojem, že se jedná o zvracení. Pes může mít široce otevřenou tlamu a vypadá to, jako by chtěl vydávit cizí těleso uvízlé v krku, také kašle hleny. Někdy se může objevit i rýma, výtoky z očí a nosu. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. Dávivý kašel u psa je většinou provázen nechutenstvím, malátností a ospalostí, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganismů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Posledním typem je atypická forma psí chřipky. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Příčiny
K přenosu dochází kapénkovou infekcí a příznaky se objevují během 2–7 dní po setkání s jiným nemocným zvířetem. Naštěstí není toto onemocnění pro většinu psů nebezpečné. Pokud nedojde ke komplikacím, kašel zpravidla ustoupí během 7–10 dní bez zásahu veterináře.
Léčba
Základem léčby je klid, omezení procházek a dalších aktivit. Také je třeba psa uchránit před vzrušením, které vyvolává záchvaty kašle. Prospěšné je zvlhčování vzduchu v prostorách, kde se nemocné zvíře zdržuje. Dostatek tekutin je samozřejmostí.
Jestliže je zvíře nemocné, mívá často zvýšenou teplotu, kašle, může mít výtok z nosu a očí. Postihne-li zánět také sliznici hrtanu, může se kašel jevit jako zvracení, protože se zvíře dáví a z tlamy mu mohou téct sliny s hlenem. Na rozdíl od skutečného zvracení však břicho zůstává v klidu, zvíře „nepumpuje“.
Ideální je poradit se s veterinárním lékařem, který na základě vyšetření poradí vhodnou léčbu. Jestliže zvíře jen pokašlává, nechte ho několik dnů v klidu. Vyzkoušet můžete homeopatika, pro usnadnění vykašlávání můžete podat čistě bylinné sirupy pro lidi (například jitrocelový sirup). Pokud se stav do tří dnů nezlepší, nebo se naopak zhoršuje, je nutné vyhledat veterináře.
Kašel je projevem zánětu sliznice průdušnice, průdušek, ale i plicních sklípků. Pokud se jedná o závažné onemocnění, je vhodné podávat homeopatické léky v kombinaci s klasickými.
Psincový kašel je typickou kapénkovou nákazou. S výjimkou psího herpesviru se ostatní původci množí pouze na sliznicích dýchacích cest. K rozvoji onemocnění přispívají současná chronická onemocnění, jako je chronická bronchitida, a nemoc je častější u mladých psů. Inkubační doba je do devíti dnů. Lehká forma nemoci trvá obvykle 5–14 dní, ale kašel může přetrvávat i několik týdnů. Pes trpí záchvaty suchého kašle, které vyvolávají dojem, že má „něco“ v krku, kašel se zhoršuje při námaze (běhání) nebo při zatlačení na krk (zatahání za obojek). Pes se během záchvatů může dávit a vykašlávat husté hleny připomínající našlehaný bílek – v první chvíli to vypadá jako zvracení. Občas se objeví vodnatý nebo hlenovitý výtok z nosu či z očí. Jinak se pes většinou tváří jako zdravý.
V těžších případech má pes horečku a je smutný a bez nálady. Zánět průdušnice a průdušek je doprovázen vlhkým kašlem a ztíženým dýcháním. U neočkovaných štěňat do půl roku věku, u psů s oslabenou imunitou a u zvířat s chronickými nemocemi dýchacích cest může psincový kašel přejít až do těžkého zápalu plic.
Psincový kašel je většinou virového původu, proto nezbývá než ho vyležet. Základem je klid, vzrušení či fyzická aktivita většinou provokují záchvaty kašle. Vykašlávání podporuje jitrocelový sirup (pro velkého psa v dávkování jako u člověka, pro malého nahradit polévkovou lžíci čajovou) a dostatek tekutin. Psi někdy kvůli rozbolavělému krku odmítají suché krmivo, ale namočené nebo konzervu, či maso si dají. Je-li kašel hodně úporný a vysilující, v úvahu připadají i léky na jeho potlačení.
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Nováková.
Dobrý den, před cca měsícem veterinářka zjistila u Labradora13 let srdeční poruchu...nevím přesně jakou. Léčila mu infekci na noze a na mé sdělení, že poslední dobou má dávivý kašel ho poslechla a řekla, že v budoucnu budeme řešit srdce. Zatím mu léčila tu nohu. Pes nám 8.2. zemřel, zřejmě na zástavu srdce, a mně by zajímalo, proč mu tedy nenasadila hned léky i na srdce a zda se jeho konec mohl prodloužit. Dále se trápím myšlenkou, zda při umírání moc netrpěl...našli jsme ho už doma mrtvého, měl bílou pěnu u tlamy. A zda se dá při poslechu zjistit i vodu na plicich...to mně trápí že všeho nejvíc...zda se nakonec neudusil, protože to je asi ta nejhorší smrt. Nebyl nikde oteklý, ani packy...ale proč měl ten dávivý kašel ??? Děkuji moc za odpovědi, M. Nováková, Chomutov.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den, máme stejný problém,12 let bišonek, 3-ti antibiotika s žádné zlepšení dávivého kašle. Zjištěná arytmie srdce, zatím prý bez medikace. Už nevíme co s ním.
Poradíte? Děkuji
Jak sezbavit blech? Pokud jste narazili na blechu, není na co čekat, zvíře i odčervěte, aby se případně zbavilo nákazy tasemnicí či jiným vnitřním parazitem. Stačí, aby zvíře při olizování srsti infikovanou blechu spolklo, což je pravděpodobnější právě u koček. Rezistence blech proti běžným veterinárním antiparazitním přípravkům zatím není příliš vysoká. Problémem je spíše opakované zablešení, a to buď od ostatních koček a psů, nebo z neošetřených pelechů a hnízd. Zejména kočky mají svá útočiště porůznu, na půdách, v kůlnách a podobně, proto je nutné odblešit nejen přímo kočku, ale rovněž pelech a případně další místa, kde by parazité mohli přežít.
Zbavit se blech naprosto dokonale není snadné. Blechy, respektive jejich larvy, jsou všude, kde je trochu vlhko a kde najdou trochu organického materiálu. Kromě použití chemie je tedy vhodné místa možného výskytu důkladně vyluxovat, pelech vyklepat a podobně. Především u koček však platí, že lehávají i mimo dům. Odblešení tak může být během na dlouhou trať, protože dospělá blecha dokáže bez potravy přežít několik měsíců a kukla ještě déle. V suchu blechy přežívají podstatně hůře, ale nezáleží jen na teplotě a vlhkosti. Co se potravy týká, dospělé blechy dokážou sát pouze krev, jinou potravu nepřijímají. Ale larvy se živí organickým materiálem a výkaly dospělých blech v hnízdě hostitele. Přinejmenším si tedy na odblešenou kočku někde venku klidně počkají do jara.
V prvé řadě je třeba odblešit mazlíčka pomocí pipet proti parazitům, šamponu nebo antiparazitního obojku. Druhá a zcela zásadní věc je velmi pečlivý úklid (luxování), aby se blechy zbytečně nepřemnožily. Třetím, nejdůležitějším a zároveň posledním úkolem je provést celoplošný dezinsekční postřik. Používají se na to profesionální postřiky, které zahubí všechna vývojová stadia blech.
Ve svém příspěvku DUŠNOST U KONÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý den, kobylka 10 let, od září pokašlává. Ne moc, ve stáji jen vyjímečně, ale po práci častěji. A pokud venku nacválám, kašle intenzivněji, vždy cval ukončuji...může to být dušnost?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Všenka psí je drobný, 1,4 až 1,5 mm dlouhý žlutavý hmyz s širokou, skoro čtyřhrannou hlavou, podle které ji na první pohled rozeznáme od vši. Samička je o poznání větší než sameček, jinak se obě pohlaví liší jen málo. Samičky přilepují na srst jednotlivá vajíčka, z nichž se již po pěti dnech, nejvýše po týdnu, líhnou larvy, které se dokonale podobají dospělcům. Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a v srsti zvířat. Larvy i dospělé všenky se živí šupinkami kůže a mazem. Ve větším množství dráždí pokožku a způsobují svědění. Srst se láme a vypadá neupraveně. Dospělá všenka saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky.
Rozmnožováni je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Ve stadiu, kdy nemohou sát krev, škodí okusováním pokožky a hlavně stálým znepokojováním zvířete. Vyvolávají škrábání a kousání postiženého zvířete, což může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky se hubí stejně jako vši a blechy.
Největším problémem však je to, že všenka psí může být mezihostitelem psí tasemnice (Dipylidium caninum) – pes, který se všenek snaží zbavit tím, že je vybírá zuby, se tímto nepříjemným vnitřním parazitem nakazí.
U psů chovaných v dobrých podmínkách a v čistotě se všenka psí objevuje jen vzácně, zanedbaná zvířata, držená jen u boudy, však jsou napadena často. Pokud pes získá stykem s potulnými kolegy tuto nadílku do kožichu, lze se jí poměrně snadno zbavit vykoupáním psa v insekticidním přípravku a pečlivým vyčištěním jeho obydlí. Zákrok je potřeba opakovat asi po týdnu, aby se zničily i všenky z hnid, které zásah přežily.
Všenky nejsou přenosné na člověka.
Léčba všenek spočívá v aplikaci přípravku Frontline, který zbaví vašeho psa i těchto parazitů. Rychle působící sprej či spot-on spolehlivě likvidují napadení všenkami během 48 hodin.
O každého psa se musí jeho majitel starat a lovecký pes není výjimkou. I u nich platí, že psy dlouhosrsté a hrubosrsté je nutné kartáčovat tvrdším kartáčem a případně i česat kovovým hřebenem. Kartáčování nejenže má vliv na vzhled psa, ale pomáhá mu také se zbavením nejrůznějších nečistot a s prokrvením kůže. Zároveň se při kartáčování může majitel ujistit, že pes nemá klíště, nebo blechy. Pokud by měl klíště, je důležité ho co nejdříve odstranit stejně jako u člověka. Blech se majitel může zbavit pomocí dezinfekčních prostředků.
Důležité je také občas kontrolovat oči (= světla) a uši (= slechy), jestli jsou v pořádku. Vhodné je také oči čistit pomocí očních kapek. I uši je třeba zbavit přebytečného mazu pomocí vatového tamponu. Samozřejmě pokud má pes na těle nějaká poranění, je třeba je ošetřit, menší poranění zvládne majitel ošetřit sám pomocí běžných léků, na ošetření větších je nutné navštívit veterináře.
Lovecké psy není vhodné koupat denně, nejlepší je koupat jen občas a to vlažnou vodou se speciálními šampóny pro psy a dezinfekčními prostředky.
