Informace od profesionálů
 |
MENU
BETA BOJOVNICE
PES
KOČKA
KRÁLÍK
Řada velkochovů chová králíky v klecích uvnitř velkých hal. Protože se jedná o velkochov, tak je tomu vše přizpůsobeno, aby se o králíky nemusel nikdo starat jednotlivě. Fungují zde například automatické napáječky, samonásypná krmítka atd. Tento způsob chovu není ale vždy jen výhodný, pokud zde třeba nějaký králík onemocní, tak je velká pravděpodobnost, že se nemoc dále rozšíří, obvykle zde ani králíci nemají dostatek světla a vzduchu.
Zdroj: Chov králíka domácího
V diskuzi KRÁLÍK DOMÁCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Syblikova.
Dobrý den.Jak se starat o 4 denní, opuštěné králíčata
díky
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Králík domácí
Jorkšírského teriéra se doporučuje koupat každé 2 až 3 týdny – jestliže je to nutné, tak i častěji. Je nesmysl, když vám někdo říká, že se má jorkšír koupat jen minimálně.
Než se začne pes koupat, je nutné zabezpečit jeho uši proti nežádoucímu vniknutí vody. Srst se snažte při šampónování příliš nezacuchat. Chraňte oči! Při výběru vhodného šampónu buďte opatrní, ne každý psí šampón je vhodný pro jorkšírské teriéry.
Zdroj: Suchá koupel pro psy
V diskuzi ZÚŽENÁ DÝCHACÍ TRUBICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Jackelová.
vlastním fenku jorkšíra, má zúženou dýchací trubici. Byli jsme na vyšetření, zatím podáváme léky theoplus 100. Zdá se mi, že se problém nelepší. můžete mi poradit nějaký jiný lék, nebo jak dále postupovat. Ještě navíc lék theoplus 100 má výpadek a zatím mi nikdo neporadil náhradu. Fenka váží 4,5 kg mám problém do ní lék dostat. Existuje jiná forma, třeba tekutá ? Theoplus 100 jsem podávala po čtvrtinách.
Předem moc děkuji za radu a přeji krásný den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Mám stejný dotaz jako paní co se ptala na danou jorkšíra já mám psa má dusivé záchvaty snížená průdušnice při spaní chrápe chroptí co byste mě doporučili dekuji
Zdroj: diskuze Zúžená dýchací trubice
Na trhu je k dostání i kniha o aljašském malamutovi, představující toto jedinečné a působivé severní plemeno, které pochází z největšího amerického státu. Čtenář ocení kapitoly o historii malamuta, jeho vlastnostech a péči o něj a dozví se, jaké jsou jeho životní nároky. Původně toto plemeno tahalo saně zledovatělou tundrou. Dnes však je mohutný aljašský pes obdivuhodným společníkem a hlídačem, pokud se dostane do rukou správnému chovateli, který je schopen se o něj dobře starat a vycvičit ho. Kniha je opatřena mnoha fotografiemi. Cena knihy se pohybuje kolem 100 korun.
Zdroj: Aljašský malamut
Francouzský buldoček je družný, veselý, hravý, sportovní, bystrý. Obzvlášť milý je ve styku se svými majiteli a s dětmi. Je to ale velký jedlík, který má sklony k obezitě. Proto je péče zaměřena rovněž na úpravu a množství stravy. Snažte se zajistit tomuto psímu plemenu, které je vhodné i do městských bytů, hodně pohybu. U francouzského buldočka je nutné přihlédnout k množství jeho fyzické aktivity a dispozicím k tloustnutí – řešením může být krmivo řady light. Pro psy pokročilého věku se prodává krmivo pro seniory, které obsahuje upravený poměr živin s ohledem na zpomalený metabolismus starého psa. Pes se dožívá obvykle vysokého věku (nad 13 let).
O každého psa se musí jeho majitel starat a lovecký pes není výjimkou. I u nich platí, že psy dlouhosrsté a hrubosrsté je nutné kartáčovat tvrdším kartáčem a případně i česat kovovým hřebenem. Kartáčování nejenže má vliv na vzhled psa, ale pomáhá mu také se zbavením nejrůznějších nečistot a s prokrvením kůže. Zároveň se při kartáčování může majitel ujistit, že pes nemá klíště, nebo blechy. Pokud by měl klíště, je důležité ho co nejdříve odstranit stejně jako u člověka. Blech se majitel může zbavit pomocí dezinfekčních prostředků.
Důležité je také občas kontrolovat oči (= světla) a uši (= slechy), jestli jsou v pořádku. Vhodné je také oči čistit pomocí očních kapek. I uši je třeba zbavit přebytečného mazu pomocí vatového tamponu. Samozřejmě pokud má pes na těle nějaká poranění, je třeba je ošetřit, menší poranění zvládne majitel ošetřit sám pomocí běžných léků, na ošetření větších je nutné navštívit veterináře.
Lovecké psy není vhodné koupat denně, nejlepší je koupat jen občas a to vlažnou vodou se speciálními šampóny pro psy a dezinfekčními prostředky.
Zdroj: Lovecký pes
U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden, a to s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Chování jorkšíra je charakterizováno jeho tvrdohlavostí, vyžaduje společnost lidí, nerad je sám. Charakteristický je i jeho štěkot. Při špatné výchově bývá rozmazlený a uštěkaný. Srst potřebuje údržbu. Toto plemeno má sklon k vadě nedostatečného růstu: moc málo roste, což se následně projeví na délce života a na větší náchylnosti k vadám srdíčka a podobně. Při výcviku ho rozruší opravdu každá maličkost a poté je hodně těžké vrátit jeho pozornost zpět. Nemusí moc malé děti a je žárlivý. Jednoduše řečeno, je to velký pes v malém těle. V podstatě je ale dobře vychovatelný, stejně jako všechny druhy psů – není to totiž o druhu plemena, ale o důsledné výchově od štěněte až do dospělosti.
Zdroj: Jorkšírský teriér výchova
V roce 1984 manželé Biewerovi zkřížili dva tmavé jorkšíry a narodil se jim bílo-černý biewer jorkšírský teriér a la Pom Pon, dnes hodnocený až na 30 000 korun. Pořízení si takové rarity tedy není nijak levná záležitost. Možná i proto se stal velice oblíbeným doplňkem bohaté americké smetánky. Od známého jorkšíra se liší zejména barevně. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.
Biewer jorkšír je malý teriér s dlouhou srstí, kterou dělí rovná pěšinka od špičky nosu až po ocas. Chlupy zasahující do očí by se měly svazovat mašlí nebo mohou jemně splývat. Vzpřímené uši ve tvaru V má posazeny v zadní části lebky, poměrně blízko u sebe. Pes se pohybuje kompaktně a tělo drží dostatečně vzpřímeně, čímž zdůrazňuje svou důležitost. Má kulaté tlapky s černými nebo bílými drápy. Dosahuje výšky až 23 cm a váží asi 3 kilogramy.
Biewer jorkšírský teriér se řadí mezi inteligentní a chytré psy. Je hodný, přátelský, a pokud je k tomu veden, dokáže být i velice přítulný. Dobře snáší cizí lidi i malé děti. Miluje zábavu a hračky a s ostatními zvířaty se většinou nepere a nevyvolává žádné známky agrese. Přestože je ostražitý, není vhodný jako hlídací pes.
Zejména náročná je u biewer teriéra péče o srst. Vzhledem k její délce je třeba ji pravidelně pročesávat, zbavovat všelijakých nečistot a samozřejmě upravovat. Důkladně pročesat hustou srst takového jorkšíra ale není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.
Jedním z prvních registrů, který biewer teriéry uznal jako samostatné plemeno, je právě americký ACR (American Canine Register). Ten se zároveň zasadil o název „Biewer Yorkies“. ACR registruje od roku 2007 tuto rasu jako tříbarevné Yorkies neboli „particoor“. V FCI zatím není toto plemeno uznáno.
Zdroj: Jorkšírský teriér
Jorkšírský teriér má dlouhé hedvábné chlupy, podobné lidským vlasům. Aby srst jorkšíra byla upravená, je potřeba používat speciální šampony, balzámy a kondicionéry. Nedoporučuje se používat kartáč na mokrou srst, jelikož se mohou poškodit chloupky – začnou se dělit a postávat ve všech směrech. Péče o srst a její údržba klade na majitele jorkšírského teriéra velké nároky. Dlouhá hedvábná a modře zbarvená srst patří k hlavním plemenným znakům. Pěstovaná srst v plné délce se obvykle ponechává jen výstavním psům. Všem ostatním psíkům většina majitelů nechá srst zastřihávat do přiměřené délky, aby jim nepřekážela v pohybu a snáze se udržovala. Účes, respektive střih. dodá vašemu mazlíčkovi pěstěný a elegantní vzhled a zvýrazní charakteristiku plemene. Současně s účesem dostane jorkšír u specializovaných odborníků veškerou potřebnou péči a pozornost.
Zde si můžete prohlédnout fotografie účesů, respektive různých střihů jorkšírů.
Zdroj: Jorkšírský teriér - střihy
Kdy u psů nastává stáří, se nedá přesně určit, někteří lidé při srovnání psího a lidského věku, násobí psí věk číslem sedm, to ale pravděpodobně není přesné. Některé odborné zdroje uvádějí, že je lepší počítat, že první psí rok života se rovná šestnácti letům toho lidského, druhý věk pak zhruba osmi, a všechny následující roky se rovnají již čtyřem.
Stejně jako u lidí vyšší věk může i u psů způsobit řadu zdravotních problémů, typu zhoršení zraku, sluchu, problémy s chrupem, artrózu, onemocnění srdce, ledvin, jater a další zdravotní komplikace. U lidí i u psů jsou projevy stáří individuální, u každého psa se mohou objevit v jiném věku a stejně tak nemusí mít stejné zdravotní problémy. U některého psa bude stáří probíhat poklidně, u jiného bude problematické, je to stejné jako u lidí. Individuální je také to, kdy psy vstupují do stáří, obecně platí, že čím menší rasa psa, tím je stáří pozdější. U vlčáka přijde tedy stáří pravděpodobně dříve než u malého jezevčíka. Kvalitu života psa ve vyšším věku může majitel svému psímu mazlíčkovi zlepšit tím, že se o něj bude dobře starat, dopřeje mu kvalitní krmení, dostatek pohybu, nebude ho přejídat, ale ani ho nenechá hladovět.
Psího miláčka může postihnout řada různých chorob a zdravotních problémů různých stupňů závažnosti. Patří sem například:
Zdroj: Nemoci starých psů
Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.
Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.
Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.
Zavšivená srst u psa vypadá takto: vši u psa foto.
Zdroj: Parazité v psí srsti
Pokud se jedná o štěně jorkšírského teriéra, pak vybírejte krmení pro štěňata malých plemen. Štěňata rostou a vyvíjejí se, a proto mají zcela specifické požadavky na výživu.
Kvalitní krmivo by mělo obsahovat:
Tyto složky jsou klíčové v dobré výživě. Když vybíráte, čím krmit jorkšírského teriéra, hledejte právě tyto složky.
Na rozdíl od psů velkých plemen, kteří dosahují seniorského věku v 5 letech, malá plemena psů jako jorkšírský teriér mohou zůstat u krmiva pro dospělé psy do věku 7 let. Pak přejděte na speciálně vytvořená krmiva senior pro malá plemena. Tato krmiva pomohou udržet zdraví a aktivitu jorkšíra pro další následující léta.
Zdroj: Jorkšírský teriér výchova
Než se rozhodnete pořídit si králíčka, je dobré si uvědomit, že délka života zakrslého králíčka je až 9 let. Není to tedy stejné jako u hlodavců (králíček mezi hlodavce nepatří!), které někteří lidé chovají doma, kde je průměrný věk zhruba 2 roky. U králíčků se průměrný věk pohybuje zhruba kolem 5 let. Králíček stejně jako člověk prochází během svého života několika fázemi. Nejprve je považován za miminko. Tato fáze trvá zhruba do 3 měsíců. Pak se dostává do pubertálního období, které je zhruba od 3. měsíce do 7. měsíce. Z puberťáka se pak stává dospělák, toto období zase trvá zhruba do 4. roku a potom nastupuje u králíčka stáří.
Vliv na délku života králíčka má také správná životospráva. Králíček by již od malička měl mít vždy dost aktivit, které by ho zabavily, aby se nenudil. Zároveň je důležitá pravidelná péče, nejen vozit ho k lékaři a kontrolovat jeho zdravotní stav, ale i věnovat se mu. Králíček je také společenský a je rád, když není sám, pokud bude neustále vystavován samotě, může to u něj vyvolat nejen psychické, ale i fyzické problémy. Také je důležité králíčkovi zajistit místo, kde se bude cítit bezpečně, a kde mu nebudou hrozit stresové situace. Stres totiž snižuje králíčkovi jeho „životnost“. Samozřejmě je také důležité nevystavovat králíčka nebezpečným situacím (např. otrava z pokojové rostliny, zásah el. proudem při překousnutí kabelu). Pro králíčka (stejně jako pro člověka) je také důležitá kvalita stravy, králíčka není vhodné odbývat nekvalitními granulemi, které obsahují například mnoho tuku a cukrů, taková strava bude mít na králíčka nakonec velmi špatný vliv. Je tedy vhodné se o králíčka starat tak, jako by to bylo vaše milované dítě, dopřát mu vše, co byste dopřáli vlastnímu potomkovi a on se vám odvděčí spokojeným soužitím s vámi.
Současný jorkšír/yorkshire je ryze společenské plemeno vyžadující průběžnou a pečlivou úpravu srsti, pokud má být zachován jeho výjimečný, osobitý vzhled. Údržba srsti je však poměrně náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů, je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa „balíčkovat“. Se zastřižením ve smyslu vystříhání či oholení srsti tlapek, oholení oušek, vyholení čumáčku, ostříhání srsti okolo očí, zastřižení linií tělíčka a podobně lze začít již ve věku několika týdnů štěněte.
Vybavení pro běžnou péči o srst:
Zdroj: Jorkšírský teriér - střihy
Pro zdravého psa je strava jeden z nejdůležitějších faktorů, zvláště do jednoho roka života, tím položíte základ pro dlouhý a zdravý život svého psa. Labradorský retrívr vyžaduje kvalitní stravu. Držte se jedné značky krmiva, která je co nejkvalitnější, a nemíchejte více značek.
Doporučuje se například Royal Canin nebo Purina Proplan.
Průmyslová krmiva jsou kompletní a obsahují dostatek živin a minerálních látek. Není tedy potřeba přidávat žádné minerální přípravky (jako kalcium a další). Když je budete přidávat ke krmení, pozměníte složení granulek a může to mít opačný efekt.
Na každém balení je tabulka s doporučenou krmnou dávkou. Tu je potřeba přizpůsobit aktuální zátěži psa.
Frekvence krmení:
Pejskovi dávejte dostatek čerstvého ovoce a zeleniny (banány, jablka, hrušky, melouny, fíky, víno, jahody, mrkev, paprika, celer a podobně).
Maso:
Přidáváte-li štěněti vejce, tak vařené, syrový pouze žloutek a pouze čerstvý. Vejce mohou obsahovat bakterii Salmonella.
Platí 2 věci: připravené jídlo nesmí být příliš horké ani příliš studené – v obou případech můžete pejskovi způsobit zažívací obtíže.
Ujistěte se, že pejsek má vždy dostatek čisté vody po celý den!
Štěňátko pravidelně převažujte, mělo by každý týden přibírat přibližně kilogram. Váha labradora je velice důležitá na vývoj kloubů.
Nikdy nekrmte štěňátko od stolu. Po dobu jídla by mělo být ve svém pelíšku a nedovolte nikomu, aby jej krmil. Labrador je obrovský žrout, a pokud navštívíte restauraci, bude u každého strávníka stát a žebrat.
Zdroj: Výcvik štěněte labradora
Biewer teriér pochází z Německa a za rok jeho vzniku je považován rok 1984. Manželé Gertruda a Werner Biewerovi zkřížili dva strakaté psy s recesivním strakatým genem. Štěňata se jim velice zalíbila, a tak se rozhodli pro rozšíření chovu a své pejsky pojmenovali Biewer Yorkshire Terrier a la Pom Pon. Jiní chovatelé chtěli stejného výsledku dosáhnout křížením jorkšírů se shi-tzu. Avšak výsledkem nejsou typičtí biewerové. Takto vykřížení psi mají až moc společného se shi-tzu. První Biewer YT klub vznikl v roce 2003 v Německu. Nejoblíbenější jsou biewerové v USA. FCI toto plemeno zatím neuznalo.
Biewer dosahuje výšky 23 cm a váhy 1,8–3,2 kg. Zploštělá hlava má krátký čenich a černou nosní houbu. Středně velké oči jsou buď kulaté, nebo mají mandlový tvar. Malé vzpřímené uši tvaru písmene V jsou posazeny v zadní části lebky a leží poměrně blízko u sebe. Tělo je dobře stavěné a má hezké linie, délka je o málo větší než výška psa. Přední nohy jsou rovné, dobře osvalené a hojně osrstěné. Tlapky jsou kompaktní, kulaté s černými nebo bílými nehty. Ocas je nesen vysoko nad tělem a chlupy na něm tvoří praporek. Srst je dlouhá a měkká s jemnou texturou. Osrstění hlavy by mělo dosahovat ze ¾ na zem. Chlupy překrývající oči se svazují do culíčku nebo se nechávají volně splývat.
Základní zbarvení jsou modrá s černou, bílou a zlatou; modrá s černou a zlatou; zlatá s bílou.
Zbarvení hlavy je buď modré, nebo černobílé. Hruď, břicho, nohy a špička ocasu musí být bílé.
Od známého jorkšíra se liší zejména barevností. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.
Zdroj: Biewer teriér
Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.
Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.
První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.
Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.
Zdroj: Výcvik štěněte
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.