JAK SE POZNÁ PSINKA

Přenos psinky na člověka

Psinka není přenosná na člověka.

Zdroj: článek Psinka

Příběh

Ve svém příspěvku BORDER KOLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anette.

Mohu se zeptat na border kolii.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumíra Kejhová.

Dobrý den,
BCC štěně 4 měsíce 14 kg začalo kulhat na pravou nohu. Je velmi temperantní, celý den na zahradě, pelíšek má domaale spí raději venku. Genet. bezproblémová. Krmivo Josera pro štěně + Canine caviar.
Děkuji za radu, (bojí se veter. kvůli očkováni, pozná cestu a zvrací, před 3 týdny byl pochválen “zdravej jak řípa”.

Děkuji za radu

Zdroj: příběh Border kolie

Co znamenají zvýšené jaterní testy

Zvýšené jaterní testy ukazují na poškození jater či infekční žloutenku. Definitivní potvrzení diagnózy by se dalo udělat odběrem vzorku tkáně jater. Podobné příznaky jako infekční hepatitida může z virových onemocnění způsobit psinka i parvoviróza, dále jakýkoliv zánět žaludku a střev způsobený dietní chybou či třeba salmonelózou, zánět slinivky, zauzlení střev, jakékoliv poškození jater či ledvin, leptospiróza nebo otrava jedem na krysy.

Zdroj: článek Příčiny onemocnění jater u psa

Poradna

V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.

Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Vypadávání srsti u psů

Snížená funkce štítné žlázy

Takzvaná hypotyreóza se obvykle u psů projevuje kožními problémy, zhoršenou kvalitou srsti, náhlým přibíráním bez zjevné příčiny, apatií. Hypotyreóza se u psa pozná z krevních testů. Tento zdravotní problém se dá léčit.

Zdroj: článek Nemoci starých psů

Příběh

Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.

Zakoupíte krušinu olšovou-kůra/ latin.frangula alnus/,třezalku a měsíček , 1/2 kostky vepřového sádla cca 125g. Na pánvi rozpustíme sádlo na mírném ohni, aby se nepřepálilo, do něho nasypeme 34 g krušiny a toto pomalu vaříme na mírném ohni 1 hod.tak, aby sádlo s bylinou jen mírně probublávalo, pomalu jemně mícháme, když by se vám zdálo, že je sádla málo můžete malinko přidat, tak aby se krušina v sádle vařila a ne smažila.!! 1 minutu před koncem vaření přisypete 17g třezalky a 17 g měsíčku, a mícháte a vaříte 1 min. Pak odstavte a pánev přikryjte poklicí a nechejte stát přes noc/ asi 12hod./ Druhý den opět zahřejete tak, aby toto vše bylo tekuté a přecedíte přes nějaké plátno nebo hustý cedník do uzaviratelné nádobky- nejlépe skleněné/ např. od přesnídávky nebo od krému,od džemu./ Po vychládnutí a ztuhnutí je mast hotová.Skladujte v chladnu ale nemrazit, nejlépe dole v lednici. Vtírejte 3x denně do kůže.,/ přímo na bulku/ nejlépe jemně oholené, aby se mast dobře vstřebala. Vtírejte tak dlouho až uvidíte znatelné zmenšování bulky, až do úplného vymizení - u nás to trvalo asi 1 měsíc a už je to rok a nic dalšího se neobjevilo. Pokud to je opravdu lipom/nezhoubný tukový nádorek/, mělo by to účinkovat, pokud je to ovšem jiný typ nádorového bujení, účinkovat to zřejmě nebude. Ale veterinář to pozná, pokud udělá sono těchto bouliček.My jsme nejprve prošli sonem a pak teprve jsme aplikovali tuto mastičku.Držíme všechny palce, ať je to jen lipom a ať se zdaří celá procedůra.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.

Děkuji Vám za recept, zkusim, děkuji za Vaši ochotu.

Zdroj: příběh Boule pod kůží na brise

Očkování proti psince

Očkování je jediný, ale naštěstí spolehlivý způsob, jak psa proti nákaze psinkou ochránit. S očkováním se začíná u štěňat od 6. týdne věku, potom následují jedna až dvě revakcinace. Poslední očkování by mělo proběhnout až po 12. týdnu věku štěněte. Většina výrobců očkovacích látek dále doporučuje očkování každý rok. Dle doporučení Světové asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) a její imunologické komise stačí po provedení správného štěněčího očkování očkovat proti psince každé tři roky. Toto nové očkovací schéma je již možné s vakcínami značky Nobivac. Jde o očkování, které chrání, jak má, ale přitom nezatěžuje tělo víc, než je nutné.

Neměli bychom opomenout ani očkování starých psů, často je slyšet názory, že oni už to nepotřebují. Naopak, starší pes, stejně jako štěňata, je rizikovou věkovou kategorií. Štěňata očkovaných matek, která pila mlezivo, přijala i protilátky proti psince a ty je ochrání 6–10 týdnů proti infekci. Proto se u novorozených štěňat nemusíme nákazy psinkou bát. Na druhou stranu protilátky z mleziva trochu překáží při očkování. Štěňata, která se napila mleziva málo nebo vůbec, potřebují být naočkována už v šesti týdnech, jinak by se mohla nakazit, ale štěňata, která měla mleziva dost, si po očkování v šesti týdnech ještě neudělají žádné svoje protilátky, mají jich dost od matky. Proto se štěňata očkují tolikrát, aby si nakonec protilátky vytvořila všechna a nenakazilo se žádné.

Psinka je součástí všech kombinovaných vakcín proti infekčním psím onemocněním, včetně prvních štěněčích, takzvaných puppy-vakcíny. Na nálepce od očkovací látky je psinka vyznačena velkým tiskacím písmenem D.

Zdroj: článek Psinka

Léčba

Psinka není léčitelná, a pokud ji pes přežije, odnese si trvalé následky. Jedinou smysluplnou ochranou je preventivní očkování. Většina vakcín poskytuje maximální ochranu proti psince a vakcinační schémata mohou být zahájena již v 7 týdnech věku. Revakcinace mohou být prováděny ročně bez jakýchkoliv rizik. Jelikož se psinka v Evropě stále hojně vyskytuje, je systém ročních revakcinací optimálním řešením ochrany.

Protože je psinka virové onemocnění, antibiotika jen pomáhají chránit proti druhotné bakteriální infekci, která se často a ráda přidává kvůli poškození bílých krvinek psinkovým virem. Léčba samotné psinky je ale jenom podpůrná. Pes potřebuje naprostý klid, podávají se antibiotika, léky proti křečím, kapačky ke zvládnutí dehydratace kvůli průjmům a zvracením. Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při rozvinutí vážných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno. Séra s protilátkami proti psince se dají použít jen v samém začátku onemocnění nebo preventivně u zvířat, která nejsou očkovaná a přišla do styku s nemocným zvířetem.

I když pes psinku přežije, často na něm choroba zanechá trvalé následky. Zánětlivá forma psinky se může objevit až se zpožděním několika let příznaky podobnými lidské roztroušené skleróze, třesem těla či ochrnutím. Ztráta čichu či zraku v důsledku psinky je nevratná. U psů, kteří prodělali psinku, jsou častým nálezem atrofovaná, ztenčená ložiska na sítnici tam, kde sítnici zničil množící se virus. Častá je trvalá neschopnost větší tělesné zátěže, pes po prodělané psince není schopen pracovního využití. U štěňat, která onemocněla ještě před výměnou mléčného chrupu, zničí virus psinky sklovinu trvalých zubů, výsledkem je takzvaný psinkový chrup. Nákaza u štěňat také často natrvalo poškodí jejich imunitní systém a zvířata dříve či později uhynou v důsledku nějakého druhotného onemocnění.

Proti psince ale existuje spolehlivá ochrana – očkování.

Zdroj: článek Psinka

Průběh onemocnění u psa

Jakmile se virus psinky dostane na sliznici horních cest dýchacích, začne se rychle množit. Nemnoží se však přímo na sliznici, ale v bílých krvinkách, které virus roznesou do krčních mízních uzlin a do mandlí. Druhý až čtvrtý den po infekci se množí hlavně tam, ale o dva dny později už se množí i ve slezině, ve sliznici žaludku a střev, v mízních uzlinách okolo střev a v játrech. Až teď se u nemocného psa objeví zvýšená teplota, ale ta v této fázi často unikne pozornosti. Virus proniká do krve a lavinovitě se šíří do sliznic celého těla a taky do mozku.

Co se stane potom, záleží na virulenci viru a na tom, jak dobře se organismus dokáže s infekcí vypořádat. U silných jedinců, kteří dokážou zmobilizovat svůj imunitní systém, se nestane vlastně nic. Ke zjevnému onemocnění psinkou nedojde a virus je často do 14 dní po infekci úplně zlikvidován. U psů, kteří sice zabojují, ale ke zničení všech virů to nestačí, se psinka již rozvine jako klinicky zjevná choroba, ale s lehčím průběhem.

Poškození sliznice dýchacích cest množícím se virem se projeví jako nachlazení s kašlem, které je nerozpoznatelné od psincového kašle. Pes nemá chuť k jídlu, má mírně zvýšenou teplotu, teče mu z očí či z nosu, kašle. Ve slabinách na břiše se může objevit vyrážka v podobě červených pupínků, které se vlivem bakterií změní v malé praskající vřídky. U starších psů je časté postižení nosní houby a polštářků na tlapkách, které zesílí, zhrubnou a mohou praskat. Při postižení nervové tkáně se může rozvinout zánětlivá forma psinky, chronický zánět mozku a mozkových blan.

Zdroj: článek Psinka

Příznaky a projevy

Psinka je virové onemocnění masožravců, z domácích zvířat se může nakazit pes. Je to vážná nová psí nemoc, která může způsobit smrt či trvalé následky u uzdraveného zvířete. V populacích neočkovaných zvířat způsobuje každých deset až dvacet let epidemie, přičemž poslední taková epidemie psinky byla v České republice v letech 1990–1992, kdy onemocnělo 40 % všech psů. Očkování proti psince sice není povinné ze zákona, ale je to určitě očkování, na kterém se nevyplatí šetřit.

Psinku způsobuje Morbillivirus, velký obalený RNA virus, který je příbuzný lidskému viru spalniček. Stejně jako spalničky je i psinka velice nakažlivá. Virus nepřežívá vyschnutí a vyšší teploty, v létě mimo nemocné zvíře proto dlouho nevydrží, ale v zimě, když je teplota venku kolem nuly, vydrží i několik týdnů. Ve vyloučených sekretech z nemocného zvířete je živý minimálně 20 minut.

Psinkou se mohou nakazit šelmy psovité, kromě psa tedy třeba i liška, lasicovité šelmy, kromě fretky i kuna, lasice, jezevec, výjimkou nejsou mývalové, medvědi, tuleni nebo třeba delfín. Člověku nebezpečí nehrozí. Psinka je kapénková infekce, zdravé zvíře se tedy může nakazit kontaktem s nemocným zvířetem a různými tělními výměšky, přičemž virus psinky je vylučován ještě 2 až 3 měsíce po infekci! Aby to nebylo málo, jen asi polovina nakažených zvířat onemocní zjevně psinkou, ostatní jen vylučují virus, aniž by na nich bylo cokoliv poznat.

Pokud zvíře přežije počáteční atak viru, má často trvalé následky, jako jsou deformované zuby, nervové tiky nebo predispozice k silným epileptickým záchvatům. Léčba je často neúčinná kvůli dlouhé inkubační době (často i tři týdny). Po vzplanutí je obvykle již pozdě na vakcinaci.

Případy psinky se častěji vyskytují za vlhkého a chladného počasí. Od 1 týdne až do 2 měsíců (!) po nakažení vylučuje infikovaný pes virus tělesnými sekrety: slinami, výtoky z nosu a očí, močí a exkrementy. Jelikož virus psinky přežívá i ve vnějším prostředí, může se zvíře nakazit kontaktem s virem na ulici nebo je virus zavlečen do domácnosti na šatech a obuvi. Virus mohou také přenášet psi s chronickou asymptomatickou (bezpříznakovou) formou psinky, kteří tak nakazí ostatní psy bez ohledu na podmínky prostředí.

Pokud není pes imunizován očkováním, je vůči tomuto viru náchylný v jakémkoliv věku.

Zdroj: článek Psinka

Jak veterinář pozná myozitidu u mého mazlíčka?

Myositida u psů může být potvrzena odběrem vzorku svalové tkáně k vyšetření. To ukáže zánětlivé buňky ve svalu. Myositida žvýkacího svalu může být diagnostikována jednoduchým krevním testem, který měří hladinu protilátek namířených proti žvýkacímu svalu (test titru 2M protilátek). K odstranění potenciální infekce (krevní testy) nebo k vyloučení přítomnosti rakoviny v těle mohou být nutné další testy (neurologické – rentgen hrudníku a břicha a ultrazvuk).

Zdroj: článek Svalová horečka u psa

Zhoršení zraku

Čím starší pes, tím obvykle hůře vidí. Zajímavé je to, že psa na rozdíl od člověka postupná ztráta zraku příliš nezasáhne. Pes se totiž řídí více čichem než zrakem. Zhoršené vidění se u psa projevuje nejprve v noci, kdy je najedou jeho chůze váhavá. Zhoršení stavu očí, hlavně postupná ztráta zraku se může projevit i fyzicky, oči psa mohou být podrážděné, plné červených žilek. Také se horší orientace psa v prostoru, více naráží do předmětů, problém mu náhle může dělat i obyčejná chůze. U starších psů se ale zkoumá, jestli netrpí šedým zákalem, který se pozná tak, že oči psa působí matně a neprůhledně. U starších psů jsou také častější oční infekce.

Zdroj: článek Nemoci starých psů

Proč nemá zájem?

Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.

Zdroj: článek Snížené libido u psa

Siamský velký (oficiální označení: Siv)

Jedná se o české plemeno uznané na konci 20. století.

Vzhled

Pro toto plemeno jsou typické dvě barvy, a to žlutá a modrá. Siamský králík se pozná podle tmavšího zbarvení kolem uší, končetin, pruhu na hřbetu a díky skvrnám na skráních. Barva očí je hnědá u žluté varianty, u modré jsou oči modrošedé. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. Ideální váha je také kolem 5 kilogramů.

Chov

Jeho chov je celkem náročný, ale i tak se mezi chovateli toto plemeno rychle rozšiřuje. Chovatelé oceňují hlavně zbarvení srsti.

Obrázky

Odkaz na fotografie siamského velkého králíka na googlu: siamský velký králík.

Zdroj: článek Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných na maso

Příznaky

Příčiny vzniku fibromu mohou být různé. Může se jednat o dědičné předpoklady, ale může se vyskytnout i u psa, který nemá genetickou predispozici. Spouštěčem pak může být například nedostatek selenu či zinku. Je nutné mít v těle také dostatek vitaminu A, vitaminu C a E. Fibrom je podle lékařů také odrazem toho, že někde v organismu panuje nerovnováha, něčeho je míň či víc.

Fibrom se projevuje jako výrůstek, který je nezhoubný. Může mít kulatý nebo válcovitý tvar a mívá obvykle červenohnědou barvu.

Kožní fibromy většinou pozná veterinární lékař na první pohled, fibromy uložené více v hloubce mohou být potvrzeny ultrazvukem. Definitivní diagnóza je možná po odeslání vzorku na histologické vyšetření, nebo přímo histologickým vyšetřením kompletně odstraněného fibromu.

Zdroj: článek Fibrom u psa

Osteoartróza

Toto onemocnění se projevuje hůře spíše u větších psích plemen (ale i malá plemena tímto onemocněním trpí!), u nichž je zátěž kloubů a chrupavek mnohem vyšší. Stav psa se navíc zhoršuje, pokud pobývá hodně v zimě a ve vlhku. Majitel toto onemocnění u psa snadno pozná, ten totiž mění své návyky, náhle se nechce příliš hýbat, pohyb mu činí problém, stejně jako vstávání, skočení do auta i z něj. Problém mu dělá hlavně chůze do schodů, dlouhé stání i delší chůze. Pokud psa bolí konkrétní kloub, často si to místo olizuje. Pes trpící artritidou může být také podrážděný a agresivní, je proto nutné vyhledat lékaře, který psu může pomoci různými léky. Proti artritidě se dá bojovat tím, že pes bude mít správnou váhu (obezita onemocnění výrazně zhoršuje) a bude s ním chodit na pravidelné kontroly k veterináři.

Zdroj: článek Nemoci starých psů

Biologie

Pro každého myslivce je důležité vědět, kdy probíhá srnčí říje. Říje u srnců probíhá zhruba měsíc v období od poloviny července do poloviny srpna. V červenci tedy začínají srnci soupeřit o přízeň samic (pohlavně dospělá srna je od 16. měsíce věku). Přestože je srnec polygamní, tak nepokládá srny najednou. Nejprve honí (srnec v době říje doslova honí srnu po pravidelných trasách) a pokládá jednu srnu, a až když její říjnost skončí, pokládá srnu další. Říjnost srny trvá zhruba 4 – 5 dní. Takže za ten měsíc, kdy probíhá srnčí říje, by srnec mohl stihnout oplodnit zhruba 6 srn (teoreticky). Srnec říjnou srnu pozná snadno, ta se ozývá pískáním, pokud by o stejnou srnu projevili zájem dva srnci, tak dochází k souboji, který samozřejmě vyhraje ten silnější a ten má tu čest srnu oplodnit. Zárodek plodu se pak zhruba 16 týdnu vůbec nemění, což se nazývá jako latentní gravidita = diapauza. Zajímavé je, že diapauza není vůbec nutná, pokud by srna byla oplodněná až v třeba v listopadu, tak diapauza nenastává a březost srny trvá tak jen pět měsíců. S diapauzou totiž březost trvá zhruba 9 měsíců. Srnčata se tak rodí zhruba v květnu, případně na začátku června. Srna může mít maximálně 2 mláďata (výjimečně tři), pro něž je typická barva srsti – hnědá s bílými skvrnami (tyto skvrny pak zmizí zhruba za 2 měsíce). Mláďata se rodí s otevřenýma očima. O mláďata se během prvních dní stará matka, která je chodí několikrát denně krmit, mezitím jsou mláďata schovaná někde v hustých křovích, polích i loukách. Srna srnčata kojí několik týdnů.

Během 16 měsíců od narození srnče dospěje, u srnčat je důležitá pohlavní dospělost, tak se pozná dospělý jedinec. Srny a srnci se ve volné přírodě mohou dožívat kolem 10 let života. Málokdy se to ale podaří, vzhledem k lovům (lov srnců je povolený v období května až září, lov srn a srnčat v období září až prosince) a častým nehodám.

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Výcvik

Králíček se musí po tom, co jste si ho přinesl domů, řadu věcí naučit. Jedním ze základních návyků je, zde už mockrát zmiňovaná, čistotnost králíčka, která spočívá v tom, že králíček pro vykonání potřeby používá záchod, který jste pro něj vytvořili. Je důležité, aby králíček pochopil, k čemu záchod slouží. Toho se dá dosáhnout třeba tak, že když vykoná potřebu mimo záchod, tak jeho čůrání utřete papírovým kapesníčkem a vložíte ho do záchodu a dáte tam i králíčka. Pokud se králíček naučí do záchodu čůrat, pak se tam naučí i bobkovat. Důležité je králíčka (aspoň zpočátku), vždy pochválit, když skočí do záchůdku. Podle vašeho hlasu pozná, že dělá správnou věc. Neměli byste čekat žádné zázraky, králíček se to nenaučí za pár minut, některým zakrslým králíkům to trvá i několik dní, než to pochopí, a jak tu již v článku zaznělo, existující králíčci, kteří se to nenaučí asi nikdy. Jiná situace je, pokud je králíček v pubertě, k tomu určitá nečistota prostě patří a králíček si od ní nemůže pomoci.

Komunikace s králíčkem je samozřejmě možná, králíček podle tónu vašeho hlasu pozná, jestli ho chválíte, nebo ho za něco káráte. Králíčka je důležité motivovat hlavně pochvalami, obzvlášť na začátku, když se učí řadu věcí. Pokud něco udělá správně, je důležité ho pochválit, aby měl tendenci své jednání znovu a znovu opakovat. Na králíčka nemá smysl křičet, k ničemu to nevede, pokud mu chcete zabránit v nějakém jednání, je mnohem lepší použít důrazný a varovný tón. Ale ani ten třeba někdy nezabere, stejně jako lidi, ani králíčci nejsou dokonalí. Pro králíčka je také důležité, aby poznal, že ho máte rádi a může vám věřit. Je třeba dobré na něj často mluvit, když procházíte kolem něj, nebo když ho míjíte, aby poznal, že vám na něm záleží. Takový králíček je pak v domácnosti spokojený a nebývá tak agresivní. Naopak králík, žijící velmi samotářsky a pod neustálým tlakem způsobený častým řevem jeho majitele, reaguje často útočně.

Zdroj: článek Zakrslý králík - chov

Papilomatóza srnčí zvěře

Jednou z nemocí, která postihuje srnčí zvěř je papilomatóza.

Příznaky

Jedná se o onemocnění způsobené papilomaviry. Toto onemocnění se pozná tak, že papilomaviry v těle srnky způsobují vývin kožních papilomů (= benigní nádor epitelu). Tyto papilomy se nacházejí v podkoží hlavně na končetinách, břiše, podbřišku, někdy ale i na hlavě a na krku zvěře. Těchto „nádorů“ může mít srna na těle i přes stovku a mohou mít různou velikost (maximálně 20 cm). Tyto nádory mohou mít různé zbarvení, mohou být světlé, ale i šedočerné. Novotvary mohou mít podobu boulí, ale i boláků a nádorů. Zvěř tedy vypadá znetvořeně. Toto onemocnění nelze léčit u volně žijících kusů.

Toto onemocnění přenáší hmyz (komár), ale i přímý a nepřímý (skrz předmět – větev, strom) s nakaženou srnou. Tyto papilomaviry nesjou na člověka přenosné.

Obrázky

Že papilomatóza není nic hezkého, dokazují obrázky uvedené zde: papilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející od srny nakažené papilomatózou není člověku nebezpečné. Papilomatóza není přenosná na člověka. Vir této nemoci navíc zlikviduje tepelná úprava masa.

Zdroj: článek Nemoci u srnek