Rychlá odpověď: Některé lidské léky lze psovi na průjem dát (např. aktivní uhlí nebo Smecta), ale jen v omezeném množství a při lehkém průběhu. Hlavní princip je nezatížit trávení a zabránit dehydrataci. Nikdy nedávejte léky typu Imodium bez konzultace, protože mohou stav zhoršit nebo maskovat vážný problém.
Poprvé jsem to řešil úplně stejně jako většina lidí – pes měl průjem a doma byla lékárnička. Logika byla jednoduchá: „dám mu něco, co funguje na lidi“. Jenže realita je složitější.
Tenhle článek vznikl přesně z těchto situací. Ukáže vám, co opravdu funguje, kde je hranice bezpečnosti a kde už se z „pomoci“ stává problém.
FAQ – často kladené otázky
Můžu dát psovi lidské léky na průjem?
Ano, některé lidské léky lze použít, ale pouze omezeně.
Průjem u psa lze řešit pomocí aktivního uhlí nebo Smecty, ale vždy je nutné sledovat stav psa. Ne všechny léky jsou vhodné a některé mohou být nebezpečné.
Kolik Smecty dát psovi?
Dávkování Smecty závisí na váze psa.
Průjem u psa lze zmírnit Smectou, ale dávka musí být menší než u člověka. U menších psů stačí malé množství, u větších lze dávku zvýšit.
Je aktivní uhlí bezpečné pro psa?
Ano, aktivní uhlí patří mezi nejbezpečnější možnosti.
Průjem u psa lze pomocí uhlí často stabilizovat, zejména pokud jde o dietní chybu. Neřeší ale příčinu, proto je nutné sledovat stav.
Můžu dát psovi Imodium?
Ne, Imodium není vhodné bez konzultace s veterinářem.
Průjem u psa může být tímto lékem potlačen, ale příčina zůstává. To může vést ke komplikacím.
Co je nejlepší lék na průjem u psa?
Neexistuje jeden „nejlepší“ lék.
Průjem u psa je potřeba řešit komplexně – dieta, klid a případně jednoduchý lék jako uhlí nebo Smecta.
Jak dlouho čekat, než jet k veterináři?
Maximálně 48 hodin bez zlepšení.
Průjem u psa by se měl do dvou dnů zlepšit. Pokud ne, je potřeba řešit situaci jinak.
Co když jsem dal psovi špatný lék?
Pokud jste dali psovi nevhodný lék, sledujte okamžitě jeho stav a jednejte.
Průjem u psa se může po nevhodném léku zhoršit nebo změnit průběh. Pokud zaznamenáte apatii, zvracení nebo zhoršení, je nutné kontaktovat veterináře. Nečekejte, jestli to „přejde“.
Jak rychle zabere Smecta u psa?
Smecta může začít působit během několika hodin.
Průjem u psa se při správném použití často zklidní během 12–24 hodin. Pokud se stav nezlepší do druhého dne, je potřeba zvolit jiný postup.
Může pes dostat průjem po léku?
Ano, některé léky mohou průjem způsobit nebo zhoršit.
Průjem u psa se může objevit jako reakce na nevhodný lék nebo špatné dávkování. Proto je důležité používat jen ověřené možnosti.
Co dělat, když pes nepije?
Pokud pes nepije, jde o velmi rizikový stav.
Průjem u psa bez příjmu tekutin vede rychle k dehydrataci. V takovém případě je nutné jednat okamžitě a nečekat.
Jak poznám, že je průjem vážný?
Vážný průjem poznáte podle změny chování psa.
Průjem u psa je nebezpečný, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Tyto příznaky znamenají, že situace není běžná.
Můžu kombinovat více léků najednou?
Ne, kombinování léků je rizikové.
Průjem u psa je lepší řešit jedním postupem a sledovat reakci. Kombinace více léků může stav zhoršit.
Co když průjem po léku nezmizí?
Pokud průjem neustupuje, je potřeba změnit přístup.
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gerhard Tesař.
Dobrý den, máme kočku ragdoll 9let a má zánět uší. Uší jsou zarudle citlivé na dotek a vevnitř ucha jsou černé kousky.Na veterině jsme dostali tenazym susp 10 krát 10 ml opakovaně ale nezabírá. Rád bych znal i jiný názor a možnosti jak postupovat dál.Děkuji Tesař
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Mám 3 kastrované kočičky - dvě jsou evropské mourovaté a a Máša je britka . Jen u jedné u té nejstarší 14 leté evropské se v uších oběvilo to co popisujete…. Je to ušní roztoč,viděla jsem to pod mikroskopem na veterině , je to živé proto je citlivá na uši…ale nepomohlo vůbec nic a bylo vidět jak kvůli tomu není ve své kůži Takže jsem přestala investovat do drahých zaručených záležitostí a koupila si dětské vatové tyčinky,borovou vodu,kojenecký bepanthen a trpělivě i za cenu poškrábání jsem Gandží uši nejdříve vytřela borovou vodou a po uschnutí jsem jí tam vetřela taky na tyčince krém - byl to několika týdenní souboj ale stalo to zato dnes si nechá uši v pohodě mazlit . Tak hodně trpělivosti
Skotská klapouchá dostala své jméno podle přehnutých ušních boltců dopředu. Tento rys vznikl spontánní mutací. Kočky s touto mutací jsou známy už dlouho, a to především v Číně. Roku 1961 našel pastýř v Taysidu ve Skotsku kotě, které mělo uši sklopené dopředu. O dva roky později tato bílá kočka jménem Susie porodila koťata a dvě z nich měla uši sklopené ještě více než jejich matka. William Ross, také pastýř, si vzal jedno toto kotě a se svou ženou Mollie dali základ plemeni skotská klapouchá kočka. Následným připouštěním se zjistilo, že gen Fd pro sklopené uši je dominantní a mohou jej přenášet pouze skotské klapouché kočky. Ovšem později se zjistilo, že při křížení dvou klapouchých má potomek zesílené nohy a ocas, což nebyl další znak plemene, ale poruchy na kostře. Skotská klapouchá téměř vymizela. Až když se zjistilo, že při křížení s britskou krátkosrstou je polovina koťat zdravých a má sklopené uši. Začátkem 70. let začali mít britští chovatelé potíže, a tak GCCF pozastavila registrování. V USA začal chov tohoto plemene v roce 1974. Klapouchá kočka byla v Americe připuštěna k exotickému krátkosrstému kocourovi. Z tohoto vrhu mělo jedno kotě ohnuté boltce, jmenovalo se Jed Callant. Objevují se i skotské klapouché kočky dlouhosrsté.
Díky svému venkovskému původu je to kočka velmi odolná vůči nemocem i nevlídnému počasí. Je výborným lovcem, a proto by měla mít přístup ven. Jako domácí mazlíček má sklon být majetnická a zabírá si jednu osobu pro sebe. Skotská klapouchá má mírnou povahu. Své páníčky zbožňuje a snaží se jim být co nejvíce na blízku. Dobře si rozumí s dětmi, pejsky i ostatními kočkami. Tyto kočky jsou velmi hravé a učenlivé. Nejsou to žádní přehnaní divoši, spíše něžná a mazlivá stvoření. Doprovází vás v nejrůznějších domácích činnostech od vaření až po úklid. Zajímavostí je, že skotská klapouchá kočka spí velmi často na zádech. Má velmi jemný hlas, ale příliš často jej nepoužívá. Tato kočka se nenechá ničím vyprovokovat, a tak ji asi nikdy neuvidíte s vytaženými drápky.
Skotská klapouchá kočka dosahuje váhy 2,5 až 6 kg. Hlava je kulatá se širokým a krátkým nosem. Uši jsou přehnuté, špičky jsou kulaté. Mohou však být klasické, nesklopené a pak se plemeno nazývá Scottish straight. Žádoucí je těsné přilehnutí uší tak, že tvoří čepičku. Velké oči mají kulatý tvar a jsou posazené daleko od sebe. Barva očí odpovídá barvě srsti. Krk je krátký a silný. Tělo skotské klapouché je středně velké, zavalité, s pružným hřbetem. Končetiny jsou středně dlouhé a silné. Ocas je u kořene silný, je střední délky a není příliš ohebný. Srst je hustá, silná, měkká a má odstávat od těla. Může být krátká i dlouhá. Zbarvení je p
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
dobry den,chtela jsem se zeptat jestli se nekdo setkal s padanim usi u kraliku.mame asi 20 kraliku takovejch tech na hrani pro deti (ne na jidlo)dlouhosrstych i kratkosrstych a v posledni dobe u 2poslednich vrhu se nekterym z nich(je jim kolem jednoho az dva mesice)se kacej usi.nejdrive jedno pak druhy,nebo hned ze zacatku obe....nevime cim by to mohlo byt,nemaji zadny strupy ani svedeni,jedi granule a nehubnou ani nemaji prujem.jejich matky a tatka nemaji spadle usi.muze mi nekdo poradit,jestli je to v poradku nebo co by to mohlo popripade byt?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Skotská klapouchá kočka dostala své jméno podle ušních boltců ohnutých dopředu. Tento rys vznikl spontánní mutací. Kočky s uvedenou mutací znají lidé (především v Číně) už dlouho. V roce 1961 našel pastýř v Taysidu ve Skotsku bílé kotě, které mělo uši sklopené dopředu. O dva roky později se tato bílá kočka jménem Susie okotila a dvě koťata měla uši sklopené ještě více než jejich matka. William Ross (také pastýř) si jedno kotě vzal a se svou ženou Mollie dali vzniknout plemeni skotská klapouchá kočka. Následným připouštěním se zjistilo, že gen Fd (gen sklopených uší) je dominantní a mají ho pouze skotské klapouché kočky. Později bylo však odhaleno, že křížením dvou klapouchých koček vznikne jedinec, který má zesílené nohy a ocas. Tento rys nebyl považován za další znak plemene, nýbrž za poruchy na kostře. A skotská klapouchá kočka téměř vymizela. Tato rasa se znovu objevila ve chvíli, kdy se zjistilo, že jejím zkřížením s britskou krátkosrstou kočkou se narodí koťata, z nichž polovina je zdravá a má sklopené uši. Ovšem začátkem 70. let začali mít britští chovatelé potíže, a tak GCCF pozastavila registrování skotské klapouché kočky. V USA se toto plemeno začalo chovat v roce 1974, kdy se klapouchá kočka spářila s exotickým krátkosrstým kocourem. Jedno kotě z tohoto vrhu mělo ohnuté boltce. Dostalo jméno Jed Callant. Objevují se i skotské klapouché kočky dlouhosrsté.
Skotská klapouchá kočka je díky svému venkovskému původu velmi odolná vůči nemocem i nevlídnému počasí. Rovněž výborně loví, a proto by měla mít přístup ven. Jako domácí mazlíček má sklon být majetnická a „zabírá“ si jednu osobu pro sebe. Skotská klapouchá kočka má mírnou povahu. Své páníčky zbožňuje a snaží se jim být co nejvíce na blízku. Dobře si rozumí s dětmi, pejsky i ostatními kočkami. Tyto kočky jsou velmi hravé a učenlivé. Co se týče temperamentu, nejedná se o žádné divochy, jsou to spíše něžná a mazlivá stvoření, jež vám dělají společnost při nejrůznějších domácích činnostech (od vaření až po úklid). Skotská klapouchá kočka spí často na zádech. Má velmi jemný hlas, ale příliš jej nepoužívá. Tato kočka se nenechá nikým a ničím vyprovokovat, tudíž ji s vytaženými drápky jen tak neuvidíte.
Skotská klapouchá kočka váží 2,5 až 6 kg. Hlavu má kulatou se širokým a krátkým nosem. Uši jsou ohnuté a špičky kulaté. Mohou však mít i klasický tvar a postavení (tedy uši nesklopené) a pak se plemeno označuje jako Scottish Straight. Žádoucí je těsné přilehnutí uší, které vytvoří jakousi čepičku. Velké oči mají kulatý tvar a jsou posazené daleko od sebe. Barva očí odpovídá barvě srsti. Krk je krátký a silný. Skotská klapouchá kočka má středně velké zavalité tě
V naší poradně s názvem PSOVI VYPADVAJÍ CHLUPY Z UŠÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pánský.
Dobrý den, mám pra Parson Russel teriér. Je mu necelých 5.let. Z vnější strany uší mu vypadává srst. Jaká je příčina a co s tím lze udělat.
Děkuji. JP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Příčin může být několik. Mechanicky si pes sám škrábáním tlapkou může způsobit vypadávání srsti na slechách. Pozorujete psa jestli se takto často drbe. Další příčinou může být roztoč buď dravčík a nebo svrab. To byste poznala pod mikroskopem prozkoumáním seškrábnutého vzorku kůže. Další příčiny mohou být plísně a bakterie. K tomu bude potřeba udělat povrchový stěr, nechat nakultivovat v petriho misce na živném roztoku a pak pod mikroskopem vyšetřit. Vidíte, že v domácím prostředí toho moc nemůžete a budete se muset vypravit k veterináři, aby učinil některý z uvedených postupů. Podle výsledků se pak stanoví léčba, která je zase ve většině případů na lékařský předpis.
Kdo měl někdy staršího psa, tak ví, že s věkem se psovi více kazí zuby a zároveň se mu zhorší dech. Horší se mu také dásně, u nichž hrozí velké množství zánětů. Plak, který se usazuje psovi na zubech, je plný bakterií, které následně ovlivňují kvalitu psího chrupu. Bakterie se také šíří pod zuby, a tak mohou na dásních způsobit bolesti otoky. Vrcholem může být, když se dásně odtrhnou od zubů. Tento problém se dá poznat tím, že psovi krvácí dásně, nebo obsahují červené otoky. Pokud majitel psovi zuby nijak nečistí, může dojít také k tomu, že bakterie, které se v psí tlamě nachází, se dostanou do krve a způsobí poté srdeční nebo ledvinové problémy.
Stopu vlka poznáte podle přímé linie chůze a kompaktního tvaru, zatímco pes zanechává nepravidelné a rozkročené stopy.
Rozdíl vlk vs pes není v jedné stopě, ale v celém vzoru. Stopa vlka je pravidelná a směřuje rovně, zatímco psí stopa je chaotická a mění směr. Pokud sledujete více kroků, rozdíl je velmi dobře viditelný. Největší chyba je hodnotit pouze jeden otisk bez kontextu.
Jak velká je stopa vlka v cm?
Stopa vlka má obvykle velikost přibližně 9 až 12 cm, ale velikost sama o sobě není spolehlivý znak.
Velikost stopy vlka může být podobná velkému psovi, což často vede k omylu. Rozdíl vlk pes proto není v centimetrech, ale ve tvaru a chování. Velká stopa neznamená automaticky vlka. Vždy je nutné sledovat i další znaky.
Může mít pes stejnou stopu jako vlk?
Ano, velký pes může mít velmi podobnou stopu jako vlk, zejména na první pohled.
Psí stopa vs vlk může být matoucí, protože velikost a tvar se mohou překrývat. Rozdíl poznáte až podle více stop za sebou. Pes se pohybuje jinak než vlk – mění směr, zastavuje a jeho stopy nejsou pravidelné.
Jak poznat vlka podle stop ve sněhu?
Ve sněhu poznáte vlka podle přímé linie a pravidelného rozestupu stop.
Stopa vlka ve sněhu může být větší kvůli roztání nebo tlaku, což zkresluje velikost. Rozhodující je směr a pravidelnost. Sníh zkresluje tvar, proto je nutné sledovat více kroků a ne jednu stopu.
Jak poznat vlka podle chůze?
Vlk chodí v přímé linii a šetří energii, zatímco pes se pohybuje nepravidelně.
Chůze vlka je efektivní a cílená, což se projevuje v pravidelných stopách. Psí chování je chaotické, s odbočkami a změnami směru. Rozdíl vlk pes je nejlépe vidět právě v pohybu, ne ve tvaru jedné stopy.
Co znamená stopa u domu?
Stopa u domu většinou patří psovi, protože vlci se lidem vyhýbají.
Stopa vlka u domu je velmi nepravděpodobná, i když ne nemožná. Většina stop v blízkosti lidí patří psům. Je důležité sledovat kontext – prostředí a chování stopy.
Jak poznat vlka podle jedné stopy?
Jednu stopu nelze spolehlivě určit jako vlka nebo psa.
Rozpoznání vlka vyžaduje sledování více stop a jejich vzoru. Jedna stopa může být zavádějící, protože terén ji může deformovat. Vždy sledujte linii a opakování znaků.
Je stopa vlka vždy větší než psí?
Ne, velikost stopy vlka nemusí být větší než u velkého psa.
Velikost stopy je jeden z nejvíce matoucích znaků. Velký pes může mít větší stopu než vlk. Rozhoduje tvar a chování, ne samotná velikost.
Jak poznat vlka v lese podle stop?
V lese poznáte vlka podle přímé linie a pravidelnosti stop.
Ve svém příspěvku WOBENZYM MUŽE BYT PODÁVÁN PSOVI ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka urbanova.
Dobrý den,Prosím o informaci jestli existuje nějaka podpurna léčba po opakovaných zánětech zubů a operacích ,jako je wobenzym, nebo i přímo Wobenzym,jestli.lze podávat pejskovi.Podotykam ze uzkostlive dbáme o ústní hygienu.Jedna se o pudlika.Nemuzu se dopátrat rozumného řeseni. Myslím že nejsou v pořádku ani opakování narkózy. Děkuji předem za odpověď. Urbanovs
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Verča.
Psí uši přímo přitahují bakterie a nečistoty. Nejvíce náchylní jsou hlavně psi s převislými boltci (kokršpanělé, pudlové nebo baseti). U těchto plemen je vhodné čistit uši až dvakrát týdně. Důležitý je však způsob, jakým to provádíte. Na mechanické čištění nebo vatové tampony zapomeňte a raději volte šetrný přípravek, který je k tomu určen. U pejsků s převislými boltci jsou uši často nepříjemně cítit, proto je důležité pravidelné ošetření čisticími kapkami, aby nedošlo k vzniku zánětu. Kapky brání uchycení zárodků ve zvukovodu, tlumí přirozeným způsobem zánět a ucho zklidňují. Pokud však vypukne zánět, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem! Zvířeti nikdy bez konzultace s veterinářem sami neordinujte lidské léky, kapky či mastičky! Čistění uší by mělo probíhat podle množství mazu v uších, zpravidla však jedenkrát za čtrnáct dnů.
Psí ucho uchopte mezi prsty a natáhněte ho nahoru tak, aby se ušní kanál napřímil. Do otvoru zvukovodu opatrně vsuňte nástavec od speciálního ušního spreje nebo kapek a lahvičku stiskněte (dodržujte dávkování, které uvádí výrobce), aby se ušní kanál naplnil tekutinou. Pokud vás trápí obavy, že poraníte bubínek, je to zbytečné. Psi mají ušní kanálek zalomený a dostat se k bubínku je při běžném čištění téměř nemožné. Ucho byste měli stále držet, aby tekutina natekla dovnitř.
Velmi důležitou součástí samotného čištění je správná masáž, která slouží k mechanickému odstranění nečistot. Po stříknutí tekutiny ucho promněte v místě, kde vyrůstá z hlavy. Při masáži musíte vnitřní strany ušního kanálu třít o sebe, aby se špína uvolnila. Měli byste slyšet mlaskavý zvuk (jestliže ucho nemlaská, je buď málo naplněné čisticím přípravkem, nebo ho masírujete špatně). Mechanické rozrušení usazeného kalu je opravdu důležité, pouhé vykapání boltce, byť z vnitřní strany, řádné vyčištění nezaručí! Jakmile zvíře propustíte, obvykle se otřepe, čímž se uvolní kapky i s rozpuštěnou špínou (ideální je, když uši čistíte na zahradě). Zapomeňte na dočišťování uší vatou, uvolněná vlákna by mohla ucho podráždit! Ucho můžete na závěr lehce otřít papírovým kapesníkem.
Zvířeti se čištění uší většinou moc nelíbí, proto z toho nedělejte žádnou velkou vědu a pracujte pokud možno rychle (natáhnout ucho, aplikovat přípravek, promasírovat a propustit). Nakonec nezapomeňte svého psa odměnit nějakým pamlskem, aby pro něj pravidelná péče o uši byla aspoň trochu příjemná.
V naší poradně s názvem BRAVECTO PRO KOČKY A PRO PSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prosíková J..
Dobrý den, prosím o sdělení, zda je možné aplikovat psovi spot-on Bravecto, který je výrobcem určen pro kočky? Navíc psovi vážícím o 2 kg více než je dávkování Bravecto pro střední kočky... Je možné se řídit pouze obsahem látky fluralaner ve spot-onu? Děkuji velice za odpověď, zdraví Prosíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro psy i kočky je v Bravectu stejná účinná látka a zkřížená aplikace je možná. Kočičí Bravecto bude fungovat i pro psy a naopak.
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, neb
Ve svém příspěvku CHRONICKY ZANET USI U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice.
dobry den.mam německého ovčáka ve veku6 let.ma chronicky zanet usi,caste teploty a zmeny na vaze. občas m i zavrčí na mou 18 mesicni dceru.moje maminka mluvila s veterinářkou a pry nejlepší způsob je utraceni psa.ja ale na tento názor nechci pristoupit.prosim o radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumil Richter.
nejsem veterinář ale NO chovám 40 let na uši mu zkuste mast z konopí (domácí), na reakci na vaši dceru může být žárlivý , je dobré když přichází do rodiny nový člen ho pejskovi "představit" , může to být i tím že pes je nervní z uší pokud dítě pláče nebo je hlasité může mu to způsobovat potíže , veterinářka která léčí přes maminku ? nedoporučuji !!!! při řídké stolici a ubytku hmotnosti může trpět nedostatečnou činností slinivky břišní , potvrdt může jen krevní rozbor cena cca 1000 kč , mám takovou fenku přidávám 1/2 prášku pankreolanu , váhu se nám daří držet i přibírat , má ale řidšlí stolici musí opatrně s jídlem případně použiji smektu do jídla . fenky jsou dvě obě kamarádky s 4 letým vnukem , jedinný problém že jak je malý tak ho vždycky umyjí (olízají ho )i přes jeho protesty
Onemocnění uší, které se projevuje „špínou“ v uších, je jednou z častých příčin, proč je majitel kočky nucen navštívit svého veterinárního lékaře.
Většinou se jedná o zánět zevního zvukovodu (otitis externa), ale postižen může být i samotný boltec. Postižení boltce je častěji vidět jako následek automutilace (sebepoškozování) při zánětu samotného zvukovodu. U koček mezi hlavní příčiny tohoto problému patří ušní svrab, jehož původcem je parazit Otodectes cynotis. Nemocná zvířata mají „špinavé ucho“, jakoby vyplněné tmavým mazem podobným kávové sedlině.
Méně časté jsou záněty bakteriálního původu. U některých zvířat je zánět ucha sekundárním projevem jiného onemocnění, jako je například alergie na krmivo, atopie nebo některá autoimunitní onemocnění. Zánět může být rovněž reakcí na přítomnost cizího tělesa v zevním zvukovodu – nejčastěji jde o zbytky travních osin. U koček se také setkáváme zánětem vyvolaným přítomností polypu, který jako překážka irituje okolní tkáně. Některé záněty jsou naopak způsobeny majiteli, například při neopatrném čištění uší vatovými tampony. U některých zvířat jsou záněty zvukovodu častější než u jiných. V kanálu zvukovodu se může hromadit vlhkost, která podporuje růst kvasinek, následně přemnožené kvasinky vyvolají zánět. Opakované záněty mohou způsobit zúžení zvukovodu a opět vytvořit vhodné podmínky pro vznik dalšího zánětu. Jakmile máte podezření, že vaše zvíře trpí zánětem ucha, je dobré vyhledat veterinárního lékaře.
Jak se to pozná
Prvním příznakem počínajícího ušního problému bývá časté poklepávání hlavou a kočka se škrábe za ušima, případně se tře o různé předměty. Někdy může být zvíře citlivé na dotek v oblasti ucha, někdy i hlavy celkově. Některá zvířata mohou být až agresivní. Pokud máte v domácnosti větší počet zvířat, můžete pozorovat, že ostatní zvířata budou očichávat nebo olizovat ucho nemocného zvířete. V případě, že si k boltci čichnete, ucítíte pravděpodobně pronikavý zápach. Často lze pozorovat přítomnost velkého množství mazu.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění. Základem léčby je ale vždy prevence, a proto je třeba se o uši vašeho mazlíčka pečlivě starat. Aby si zvíře na čištění uší zvyklo, je třeba ho k tomu vést už od mladého věku. Uši by se v žádném případě neměly čistit na sucho, ale je potřeba použít speciální kapky do uší pro kočky (nejčastěji s obsahem chlorhexidin). Do ucha nakapeme několik kapek přípravku a promneme chrupavku ucha u jeho báze. Poté jen vytřeme maz, který zůstal na boltci. Na čištění uší určitě nepoužíváme vatové tampóny jako u lidí, pouze si dáme vatu na prst a čistíme ucho jen tam, kam dosáhneme. V opačném případě zatlačujeme maz hlouběji k bubínku a podporujeme tím vznik zánětu. Pravidelnou péčí o uši je možné rychleji odhalit počínající problém, proto je dobré nepodceňovat její význam.
Zvracení vyvolávejte nejpozději dvě hodiny po pozření podezřelé látky. Nejvíce doporučovaným přípravkem k vyvolání zvracení je tříprocentní roztok peroxidu vodíku naředěný vodou, který psovi nalijete přímo do tlamy. Pokud nedochází ke zvracení, látku mu po deseti minutách znovu aplikujte. Stejné reakce byste měli dosáhnout, dáte-li psovi na jazyk jedlou sodu nebo hořčici, případně silně koncentrovaný slaný roztok.
Po podání roztoku přinuťte psa chodit, látka se tak rychleji rozšíří a urychlí se její účinek. Pokud se pes nevyzvrací ani po dvou podaných dávkách peroxidu, třetí mu už nepodávejte a urychleně hledejte veterinární pomoc.
Ne vždy je žádoucí nutit psa zvracet. Pokud pes již zvracel nebo zvrací, rozhodně mu nepodávejte prostředky na vyvolání zvracení, tímto úkonem mu jen přitížíte. Je-li pes v šoku, nebo se u něj projevuje malátnost, vyvolávání zvracení by ho mohlo udusit. Také nemá smysl nutit psa zvracet po déle než dvou hodinách od pozření toxické látky, v této době již zvracením ničeho nedocílíte. U bělidel či leptavých látek dochází při jejich zvrácení ke kompletnímu poleptání sliznice trávicího traktu. Tím psovi tedy rozhodně nepomůžete. Celou situaci naopak zhoršíte.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava kubíková.
Pěkný den.Mám u baráku toulavého kocoura.Je divoký, žije v přírodě,ale na zimu ho krmím aby přežil.Sama mám dvě vymazlené,vykastrované,odčervené kočky.Poslední dobou jsem si všimla že má tulák svrab v uších,než jsem stačila zareagovat,tak mu z uší již tekl hnis a krev.Došla jsem na veterinu,zakoupila antb.a podávala tulákovi v masové kapsičce.Vyléčil se. Nyní ale je v nějakém špatném stavu,zalezl do kůlny kde jsem mu udělala pelíšek.Nejí,nepije.Bohužel na sebe nenechá sáhnout,jediný pokrok je,že ho krmím z ruky a vodu mu dávám pod čumák,tak se napije. Už i on asi volá o pomoc. Potřebuji mu podat lék na svrab v uších a pak dále budu pokračovat na svrab kůže.Ale jak to mám udělat,když syčí.Lze koupit lék v tabletě který mu dám do masové kapsičky?To jediné funguje. Nějaké kapky do uší, to nezvládnu, může mě kousnout. Chytit se nenechá. Nechci aby mi nakazil mé zdravé kočky a čubinku. Ale zemřít,nevidět a neslyšet, to nedokáži.Chci ho vyléčit a pak ať si jde svoji cestou.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tento pes je vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá vztah „starší sestry“ a bedlivě je střeží před každým nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře naladěný pes. Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem. Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je nesen nad zemí. Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Na silný, masivní krk navazuje velká hlava s plochou lebkou – oči musí být mandlového tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a spuštěné.
Srst u tohoto druhu je dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Základní barva je černá, se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech nohách a na hrudi, s bílými znaky na hlavě, na hrdle a na hrudi. Bílá lysina na hlavě se oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy a nesmí zasahovat k hnědočerveným skvrnám nad očima, od těch musí být oddělena proužkem černé srsti. Žádoucí jsou také bílé tlapky a bílá špička ocasu. Přestože jde o dlouhosrsté plemeno, péče o jeho srst není nijak náročná. Nezbytné je pročesávání a kartáčování, postačí však jedenkrát do týdne. V období línání by se měl pes pročesávat denně. Koupání postačí 3–4krát do roka, ovšem je nutné použít kvalitní šampon určený speciálně pro psy. V případě zablácení postačí osprchování tlapek a břicha čistou vodou bez použití šamponu. Srst nepotřebuje žádné úpravy stříháním. Občas prohlédněte psovi zuby, jestli se na nich netvoří zubní kámen, který by bylo třeba odstranit, a zkontrolujte čistotu uší. Okolí očí udržujte také v čistotě. Pokud si pes neobrušuje drápky pohybem venku, například v zimě, je potřeba je zastřihnout.
Bernský salašnický pes se vůči všem důvěrně známým osobám chová velmi přítulně a mírumilovně a je dobře ovladatelný. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Ve společnosti ostatních psů je klidný a přátelský, nevyvolává rvačky. K dalším domácím zvířatům je velmi tolerantní a nemá žádné sklony je lovit. Toto plemeno je vhodným společ
Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušního bubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).
Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.
Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psoviuši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.
Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.
Ve svém příspěvku UŠI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Baron.
Dobrý den, dříve jsem měl stejný problém a všichni mi poradili tabletky Alavis, které uši postaví v rozmezí mezi 7-30 dnů. Navíc je to dobré i na klouby, cena je kolem 500 kč, ale 100% vám to zajistí úspěch. :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzana.
Mohu se prosím zeptat, jaký Alavis konkrétně?
Děkuji
Psí oči se podobají lidským a mohou trpět obdobnými potížemi, které ovlivňují kvalitu zraku. Mezi taková onemocnění patří výtok z očí, otok, zánět spojivek a další.
Pokud vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, kdy je v ovzduší mnoho pylů).
Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.
Zánět spojivek
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku. V pozdějším stadiu je již bolest velká a oko zůstává polozavřené. Onemocnění se může vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme tehdy, když neustávají příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku nebo špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko. Pokud na svém psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.
Ektropium
Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené, anebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stadiu. Při tomto onemocnění může docházet k výtoku hnisu. Pomoci mohou oční kapky, ale jen v některých případech.
Vřídek na rohovce
Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky, nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé, proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stadiu nemoc je. Pokud je v rané fázi, veterinář jen předepíše kapky, pokud je v pozdější, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.
Uveitida
Uveitida je nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené, pes se vyhýbá světlu. Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné je léčit pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
V naší poradně s názvem JAKÁ KLOUBNÍ VÝŽIVA PRO ŠTĚNĚ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Rejholdová.
Chtěla jsem Vás poprosit o názor, je možné dát štěněti Výmarského ohaře Geloren Dog? co byste jiného doporučil od kolika měsíců a proč?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Geloren pro psy obsahuje kyselinu hyaluronovou, glukosamin, chondoitin a kolagen. Všechny tyto látky zvíře normálně přijímá stravou založenou na mase. Když budete takto mladému psovi podávat geloren pro psy, tak mu tím spestříte pamlskový plán, ale v tomto věku mu nijak zvlášť nepomůžete. Tedy v případě, že používáte kvalitní krmivo. Někdy chovatel koupí velmi levně v akci krmení pro psy, ale to většinou obsahuje především bobtnající směsi, které pejska nasytí, ale nevyživí. Známkou jsou pak objemné výkaly a nemocný pejsek. Geloren pro psy má smysl jako výrazné preventivní opatření od tří let.
Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.
Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.
U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.
