JAK POMOCI PSOVI OD SVĚDĚNÍ KŮŽE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Štěně je důležité nepřetěžovat alespoň do čtyř měsíců věku. Svaly ještě nejsou pořádně vyvinuté a příliš pohybu by mohlo škodit. Proto bychom měli začít štěně vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku.
Výcvik štěněte německého ovčáka
Výcvik u německého ovčáka musí začít již od útlého věku a musí být důsledný. Výcviku se musí věnovat opravdu dostatečné penzum času, aby byl účinný. Pracovat by se mělo s hlasem a jeho tónem. V době mezi sedmým a čtrnáctým týdnem života u štěněte probíhá velmi důležitá část vývoje, kdy je hodně citlivé na okolní prostředí. V této fázi by se štěně mělo naučit, aby nemělo strach z cizích lidí a zvířat, což se posléze projeví v jeho dospělých letech. Německý ovčák dokáže perfektně plnit pokyny svého pána a má vlohy se podřídit zcela i rozkazům a povelům, nicméně k těmto dovednostem se musí dovést postupem času a cestou učení. Chybné je použití násilí, protože pes se poté stane bázlivým a může být i nebezpečný pro svoje okolní prostředí. Cvičitel by měl pro psa z výcviku udělat spíše zábavu, pak bude určitě lépe reagovat na podněty. Cvičení by mělo probíhat v klidu a pohodě, nikam by se nemělo spěchat, ale každopádně se musíte vyvarovat nácvikových chyb. Výcvik základních povelů je založen na předchozí výchově psa. Jestliže by pes nebyl dobře vychovaný, nedá se od něj čekat ani potřebné plnění cviků. Celý výcvik je tedy postaven na výchově. Pro výcvik budete jednoznačně potřebovat trpělivost a pevné nervy. Hodit se bude i vodítko, náhubek či pamlsky. Cvičit německého ovčáka by měl vždycky pouze jeden člen domácnosti, protože každý by mohl mít na zvíře jiné nároky a pes by následně byl zmatený. Povely se musí dávat stále stejně, což znamená, že se nesmí měnit intonace hlasu či názvy povelů, aby si to pes mohl zapamatovat.
Před každým cvičením by se pes měl vydovádět a vyvenčit, aby následně nemyslel na něco jiného, než co je zapotřebí. Pro výcvik se hodí zvolit klidné místo, kde psa ani vás nebude nic vyrušovat. Pes by se v příliš rušném prostředí pořád díval jinam a všechno by ho přitahovalo více než samotný výcvik. Cvičit by se mělo nanejvýš pět minut v kuse a pak by měl pes dostat krátkou přestávku, během níž se odreaguje. Příliš zdlouhavé cvičení by nudilo psa i vás. Při vykonávání cviku by se pes měl slovně chválit a po správném dokončení by měl jako odměnu dostat pohlazení, hru nebo pamlsek. Odměna by měla přijít nejpozději pět vteřin po vykonání cviku. Velice důležitá je i důslednost, protože pokud byste netrvali na vykonání cviku, pes by si po čase mohl začít dělat, co by chtěl, a povely by mohl ignorovat.
Pes by měl zvládnout dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí mohl naučit další. Těmi povely jsou: „sedni“ a „lehni“. Ideální je začít povelem sedni. Pes by se povely měl učit jedině na vodítku, jinak by mohl zbytečně pobíhat všude po&n
Ve svém příspěvku WOBENZYM MUŽE BYT PODÁVÁN PSOVI ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka urbanova.
Dobrý den,Prosím o informaci jestli existuje nějaka podpurna léčba po opakovaných zánětech zubů a operacích ,jako je wobenzym, nebo i přímo Wobenzym,jestli.lze podávat pejskovi.Podotykam ze uzkostlive dbáme o ústní hygienu.Jedna se o pudlika.Nemuzu se dopátrat rozumného řeseni. Myslím že nejsou v pořádku ani opakování narkózy. Děkuji předem za odpověď. Urbanovs
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Verča.
Trávicí problémy patří mezi nejčastější problémy u psů. Řadíme sem nejen průjmové onemocnění, ale i opačný problém – zácpu. Oba zmiňované problémy jsou nejčastěji způsobeny dietní chybou, kterou ve většině případů zaviní sám chovatel svojí nepozorností, nevědomostí či nadměrnou láskou a neschopností něco odříci svému psu. Nezřídka se na tom podílejí i děti a příliš starostliví sousedé.
Problémy s trávením mohou způsobit i orgánové choroby, bakteriální či virová onemocnění, střevní paraziti či alergie na určité složky v potravě. Ojediněle může jít o otravu.
Pokud dojde k zácpě či průjmu, zamyslíme se v první řadě nad možnou příčinou vzniku těchto zažívacích problémů.
Prvním základním a osvědčeným úkonem je „nasadit“ psovi přísnou dietu. Průjmové onemocnění bývá většinou doprovázeno i zvracením, v první fázi obsahují zvratky natrávenou potravu, pak jen žaludeční šťávy. To už je nutné dodržovat přísnou dietu. Psovi nepodáváme nejlépe až 48 hodin žádnou potravu, velmi omezeně tekutiny. Z tekutin se doporučuje černý neslazený čaj, který psovi nechutná, a proto pozře jen množství pro utlumení žízně. Pokud delší dobu pes čaj nechce přijímat, dáme mu malé množství převařené vody pokojové teploty. Malé dávky a často.
Nepodáváme žádné piškoty, suchary a jinou dietní potravu, neboť sliznice trávicího ústrojí potřebuje až 48 hodin na uklidnění, tedy bez kontaktu s potravou. Po této „hladovce“ jako první podáme mírně osolenou polévku z ovesných vloček nebo uvařenou rýži. Pokud se následně nedostaví zažívací problémy, můžeme dát psovi uvařené bílé maso nebo malou dávku masa ze psí konzervy.
Jestliže se nedostaví další průjem nebo zvracení, denní – ale stále dietní – dávky pomalu zvyšujeme. Uvádí se, že za 7–10 dnů se pes může začít krmit běžným, pro něho zvyklým krmivem a již v obvyklých dávkách. Pokud jsme si vědomi, že průjem vznikl po podání jiného krmiva, než na jaké byl pes zvyklý, toto ihned vysadíme a krmíme již odzkoušeným.
Jestliže i přes tuto dietu a úpravu stravy dojde k opětovným zažívacím problémům, je třeba navštívit veterinárního lékaře, který provede vyšetření psa, včetně laboratorního vyšetření trusu. I přes finanční náročnost těchto vyšetření je výsledek velmi efektivní, neboť na základě zjištěných výsledků lékař stanoví přesnou diagnózu.
Náš trh s krmivy pro psy je hojně zásoben i dietními krmivy při zažívacích problémech, a pokud nemáme čas psovi vyvařovat dietní stravu, můžeme koupit již krmivo dietní s nízkým obsahem proteinů a tuků a vyšším obsahem hrubé vlákniny. Doporučuje se podrobně prostudovat návod na krmení (některé krmivo se doporučuje namáčet) a rovněž prostudovat dávkování. Kupujte krmivo osvědčených značek, nejlépe ve specializovaných prodejnách.
V naší poradně s názvem BRAVECTO PRO KOČKY A PRO PSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prosíková J..
Dobrý den, prosím o sdělení, zda je možné aplikovat psovi spot-on Bravecto, který je výrobcem určen pro kočky? Navíc psovi vážícím o 2 kg více než je dávkování Bravecto pro střední kočky... Je možné se řídit pouze obsahem látky fluralaner ve spot-onu? Děkuji velice za odpověď, zdraví Prosíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro psy i kočky je v Bravectu stejná účinná látka a zkřížená aplikace je možná. Kočičí Bravecto bude fungovat i pro psy a naopak.
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, z
V naší poradně s názvem LARVY VYŽRALY PSOVI KUS HLAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
Máme doma staršího bobtaila a zjistil jsem u něho nějaké larvy v kůži na hlavě, kde se mu vytvořila lysina a vypadá to, jako by mu ty larvy vyžraly kus hlavy. Co s tím mám dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Larvy obvykle pocházejí od much a na psa se nejčastěji přenesou z nějaké mršiny, ve které se vyválí. Někdy se ale také stává, že pes může mít pod srstí skryté kožní onemocnění, které vylučuje látky jenž vábí mouchy a ty pak kladou vajíčka přímo na tuto oblast. Nejlepší pomoc je ostříhat celou oblast na krátko, aby se odkryla postižená kůže a pomocí rozprašovače aplikovat roztok Neostomozanu podle přiloženého návodu (pozor na oči a čenich). Pokud je kůže hodně porušena a je vidět živá tkáň, tak bude nejspíše nutné použít speciální krytí a zahájit vhodnou léčbu. S tím vám již bude muset pomoci veterinář.
Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.
Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.
Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.
Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.
Ve svém příspěvku CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA, SRST HRUBNE A LÁME SE ALE NEMIZÍ, NEJSOU LYSINY, KRÁTKOSRSTÝ JEZEVČÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata Čtvrtečková.
Našemu krátkosrstému jezevčíku na hřbetu začala hrubnout srst, která se při vyčesávání lámala na jemné části. Zřejmě ho trápí svědění, sebe se, ale na hřbet nedosahne. Je mu 13 let, je v dobré kondici, ale to svědění ho trápí, neodpočine si. Krmíme stále stejně, žádné změny.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Slinivku břišní dělíme z funkčního hlediska na dvě části, tedy na takzvanou endokrinní (produkuje inzulin) a exokrinní (produkuje břišní šťávy).
Mezi nejčastější onemocnění slinivky břišní patří záněty a méně častá sekreční nedostatečnost slinivky břišní, označovaná zkratkou EPI (exokrinní pankreatická insuficience). V minulosti bylo toto onemocnění diagnostikováno prakticky jen u německých ovčáků a jejich kříženců a případně kolií, u nichž byl již v minulosti prokázán dědičný sklon k onemocnění slinivky břišní (autosomálně recesivní typ dědičnosti). V posledních deseti letech se paleta postižených plemen postupně rozšířila nejdříve na ostatní větší plemena. Dnes je tak obtížné označit některé plemeno za odolnější. Mezi pacienty jsou i „voříšci“, i když stále převažují němečtí ovčáci.
Slinivka břišní neboli pankreas je nevelká protáhlá žláza uložená za žaludkem podél prvního úseku tenkého střeva – dvanáctníku. Toto umístění je důležité proto, že žláza vyrábí „trávicí šťávu“, která vytéká do dvanáctníku a má nezastupitelnou úlohu při trávení bílkovin, tuků i škrobů. Pří jejím nedostatku nemůže tělo využít přijatou potravu, která tak vychází nestrávená se stolicí. Pes vlastně strádá hladem přesto, že přijímá většinou více potravy, než bývá obvyklé. Skutečnost, že pes neprospívá či hubne i při zvýšené žravosti a mívá i nekvalitní srst či nemocnou kůži, bývá také jedním z nejčastějších důvodů první návštěvy veterinární ordinace. V pokročilejších případech se přidávají kašovitá objemná šedožlutá stolice až přechodné vodnaté průjmy, plynatost, občasné zvracení, zvrácené chutě (požírání trusu) nebo stavy nechutenství, skleslosti až apatie a nechutí k pohybu. Takové problémy již obvykle signalizují zjitřené onemocnění slinivky břišní. Nejvážnější situace se vyznačuje záchvatovými stavy, nezřídka zaměňovanými s padoucnicí (epilepsií), nebo prudkou otravou. Pes často projevuje bolestivost při zvednutí pod bříškem za hrudní kostí nebo ulevuje bolesti v „prosebné“ pozici s předníma nohama nataženýma dopředu, hrudí na podlaze a zadníma nohama postavenýma. V nejtěžším záchvatu leží bezvládně na boku a nereaguje, poněvadž se nachází ve stavu šoku, který může skončit i celkovým selháním krevního oběhu a uhynutím. Naštěstí u psů, na rozdíl od lidí, bývají tyto stavy vzácnější a nekončí tak často smrtí.
Popsané příznaky jsou souhrnem pozorování mnoha případů s velmi variabilním výskytem a spíše při vleklém onemocnění slinivky břišní. Hlavní nepříjemnou vlastností je nevypočitatelnost jak dalšího průběhu, tak závažnosti onemocnění. Pro veterináře je proto odpověď na otázku o vyhlídkách nemocného psa do budoucna velmi obtížná. Velmi
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Kdo měl někdy staršího psa, tak ví, že s věkem se psovi více kazí zuby a zároveň se mu zhorší dech. Horší se mu také dásně, u nichž hrozí velké množství zánětů. Plak, který se usazuje psovi na zubech, je plný bakterií, které následně ovlivňují kvalitu psího chrupu. Bakterie se také šíří pod zuby, a tak mohou na dásních způsobit bolesti otoky. Vrcholem může být, když se dásně odtrhnou od zubů. Tento problém se dá poznat tím, že psovi krvácí dásně, nebo obsahují červené otoky. Pokud majitel psovi zuby nijak nečistí, může dojít také k tomu, že bakterie, které se v psí tlamě nachází, se dostanou do krve a způsobí poté srdeční nebo ledvinové problémy.
V naší poradně s názvem PSOVI VYPADVAJÍ CHLUPY Z UŠÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pánský.
Dobrý den, mám pra Parson Russel teriér. Je mu necelých 5.let. Z vnější strany uší mu vypadává srst. Jaká je příčina a co s tím lze udělat.
Děkuji. JP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Příčin může být několik. Mechanicky si pes sám škrábáním tlapkou může způsobit vypadávání srsti na slechách. Pozorujete psa jestli se takto často drbe. Další příčinou může být roztoč buď dravčík a nebo svrab. To byste poznala pod mikroskopem prozkoumáním seškrábnutého vzorku kůže. Další příčiny mohou být plísně a bakterie. K tomu bude potřeba udělat povrchový stěr, nechat nakultivovat v petriho misce na živném roztoku a pak pod mikroskopem vyšetřit. Vidíte, že v domácím prostředí toho moc nemůžete a budete se muset vypravit k veterináři, aby učinil některý z uvedených postupů. Podle výsledků se pak stanoví léčba, která je zase ve většině případů na lékařský předpis.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u
V naší poradně s názvem JAKÁ KLOUBNÍ VÝŽIVA PRO ŠTĚNĚ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Rejholdová.
Chtěla jsem Vás poprosit o názor, je možné dát štěněti Výmarského ohaře Geloren Dog? co byste jiného doporučil od kolika měsíců a proč?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Geloren pro psy obsahuje kyselinu hyaluronovou, glukosamin, chondoitin a kolagen. Všechny tyto látky zvíře normálně přijímá stravou založenou na mase. Když budete takto mladému psovi podávat geloren pro psy, tak mu tím spestříte pamlskový plán, ale v tomto věku mu nijak zvlášť nepomůžete. Tedy v případě, že používáte kvalitní krmivo. Někdy chovatel koupí velmi levně v akci krmení pro psy, ale to většinou obsahuje především bobtnající směsi, které pejska nasytí, ale nevyživí. Známkou jsou pak objemné výkaly a nemocný pejsek. Geloren pro psy má smysl jako výrazné preventivní opatření od tří let.
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno spíše alergickou reak
V naší poradně s názvem BORDER KOLIE ŠTĚŇATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
A ješte bych se chtela prosim zeptat v jakym tydnu haraní se nejlepe nechavaji připustit nekdo říká 3 tyden nekdo 11 den tak ted newim co je pravda děkuji :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prvních 9 dní, kdy jsou vidět známky hárání na vulvě, fena nedovolí žádnému samci, aby se do ní dostal. Po těchto devíti dnech teprve přichází období, kdy to psovi dovolí. U každé fenky je tento začátek ovšem jiný a některé feny mají říji jen velmi krátkou, zvláště ty starší. Budete to tedy muset zkoušet hned od desátého dne hárání, dokud fena nepřestane být agresivní a odmitavá vůči samci.
Při hodnocení zkoušky ZOP lze celkem získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady. Známky: výborně – 90 až 100 bodů, velmi dobře – 80 až 89 bodů, dobře – 70 až 79 bodů, nesplnil – 0 až 69 bodů.
Kritéria pro zkoušku ZOP:
Stáří psa nejméně 10 měsíců.
Účast na zkoušce není podmíněná splněním jiného stupně zkoušky.
Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části „Připomínky a provádění a popis cviků“.
Obecně platí, že u cviků zkoušky ZOP může psovod užívat zvukové i posunkové povely, a to současně.
Přejímka psů bývá brzo ráno. Vyplatí se přijet co nejdříve, stihnete si pak možná ještě zatrénovat a seznámit psa s prostředím. Nejdříve se vyráží na stopy, takže počítejte s tím, že si nějaký čas počkáte. Když přijdete na místo zkoušky, nezapomeňte podat rozhodčímu hlášení. Po zkoušce se zase odhlásíte. Pak už jen počkáte na oficiální ukončení a obdržíte patřičné dokumenty.
Je nutné, abyste byli členy nějakého kynologického klubu, jinak nebudete na zkoušku vůbec vpuštěni. Může to být nějaká základní kynologická organizace nebo třeba klub chovatelů určitého plemene, nebo také klubu agilit či obedience, ale pouze pod podmínkou, že si objednáte i známku ČKS na patřičný rok.
Na zkoušku si vezměte tedy nějaký průkaz dokazující členství, známku ČKS, doklad o zaplacení členství na určitý rok. Dále pak očkovací průkaz s platným očkováním, průkaz původu (pokud jej máte, pokud ne, vystaví vám rozhodčí výkonnostní průkaz), zkontrolujte, zda má pes čitelné tetování nebo čip. Dále potřebujete ke zkouškám ZOP látkový nebo kožený obojek, aport (pokud jej zkouška obsahuje). Vhodná je rovněž miska s vodou a nějaké pamlsky (pozor, při výkonu zkoušky je u sebe nesmíte mít).
Zkouška ZOP se skládá ze základní části (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, odložení), cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku ve skupině, sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině, odložení vleže ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Popis provádění cviků pro základní část:
Přivolání (varianta A) – povel „ke mně“ a upažení levé ruky s následným připažením „k noze“ a tlesknutím dlaní levé ruky na levé stehno. Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel „volno“ musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků, psovod se na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psovi, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povel
Psí oči se podobají lidským a mohou trpět obdobnými potížemi, které ovlivňují kvalitu zraku. Mezi taková onemocnění patří výtok z očí, otok, zánět spojivek a další.
Pokud vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, kdy je v ovzduší mnoho pylů).
Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.
Zánět spojivek
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku. V pozdějším stadiu je již bolest velká a oko zůstává polozavřené. Onemocnění se může vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme tehdy, když neustávají příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku nebo špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko. Pokud na svém psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.
Ektropium
Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené, anebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stadiu. Při tomto onemocnění může docházet k výtoku hnisu. Pomoci mohou oční kapky, ale jen v některých případech.
Vřídek na rohovce
Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky, nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé, proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stadiu nemoc je. Pokud je v rané fázi, veterinář jen předepíše kapky, pokud je v pozdější, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.
Uveitida
Uveitida je nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené, pes se vyhýbá světlu. Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné je léčit pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.
Psi se třesou a rychle dýchají, když si hrají, protahují se anebo když se chtějí zbavit něčeho na svém kožichu, například vody. Třes a zrychlené dýchání se často vyskytují u malých plemen, v těchto případech se obvykle nejedná o zdraví ohrožující stav. V tomto případě může být důvodem strach nebo okolní nízká teplota. Existují i další důvody, proč se pes třese a zároveň není fyzicky nemocný, viz níže.
Příčiny třesu a zrychleného dýchání a jejich možná řešení:
Radost
Psi mohou projevit svou radost rychlým dýcháním a třesem.
Co s tím dělat
Tento jev do pár minut sám vymizí.
Mokrá srst
Dalším důvodem třesu a rychlého dýchání u psů může být reflex oklepání se, kdy se pes jednoduše snaží uschnout rychleji. Tento reflex neprobíhá vědomě, pes nechce uschnout, ale tekoucí voda (nebo jiné předměty) ho na těle svědí/dráždí, a tak následuje oklepání a zrychlený dech psa.
Co s tím dělat
Tyto projevy psů jsou zcela běžné a nepřinášejí nutnost léčby. Zklidněte psa nebo jej osušte.
Hyperaktivita
Někdy jsou třes a zrychlené dýchání signálem projevu hyperaktivity.
Co s tím dělat
V těchto případech třesu psa je vhodné se zamyslet nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem, pohladit ho a podobně.
Stres
Dalším důvodem třesu u psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté patří: návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu ještě další příznaky. Mezi tyto projevy úzkosti, respektive strachu patří: těžké nebo naopak zrychlené dýchání, chvění se, žvýkání či kousání okolních věcí, pomatené pohyby, vrčení, kňučení, projevy agrese a podobně. Frustrace či deprivace mohou u psa vyvolat selhání kardiovaskulárního systému, respektive srdce.
Co s tím dělat
U psa eliminujte spouštěče stresu. Pokud to není možné, pomalu psa na dané jevy zvykejte. Jestliže dojde k nenadálé situaci a pes je vystresovaný, zachovejte klidnou hlavu, mluvte na něj klidným hlasem a dělejte, jako že se nic neděje.
Stáří
U starých psů se může objevovat třes a rychlé dýchání proto, že jsou celkově náchylnější vůči patogenům.
Co s tím dělat
V tomto případě nelze stav psa léčit, ale příznaky lze zlepšit vhodnou formou terapie či medikace. Konzultujte stav psa s veterinářem.
Addisonova nemoc
Addisonova nemoc je způsobena nedostatkem kortizolu (hydrokortizonu), což je ho
Ve svém příspěvku BOLEST PÁTEŘE U PSA,MÍCHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Dobrý den máme zlatého retrívra bude mu deset let, před týdnem nám začal pomalu chodit a při pohybu naříkat(knučet). pak nechtěl vstát vubec, potom zase jen na přední nohy pak zase jen na zadní a tak se to střídalo. mezi tím jsme navštívili veterináře udělal mu rtg páteře zadní části těla dal injekce a prášky na bolest. Stím že má artrosu. ted už nám leží 14 dní sem tam se občas snaží zvedat nohy, Za tu dobu jsme byli u lékaře opět a dělal mu rtg přední poloviny těla a řekl že to je od krční páteře , že mu tam dva obratle nějak tlačí na míchu a zřejmě došlo k otoku. Opět mu již třikrát dával injekce že to zmírní otok a že bi se měl celkově zlepšit. Doposud je stav stejný jednou muže hýbat předeníma nohama a pak zas jen zadníma. Hlavou hýbá normálně tělo také udrží v leže. Nevíme zda je takoví stav normální lékař nás ujištuje že to chce čas jediné co se změnilo je že už nknučí při pohybu ,. Nerozumím tomu . Jen nechceme a bi se náš pejsek trápil,,Je to stres pro něj i pro nás doma. Zkoušíme ho povzbuzovat k pohybu on bi psichycky chtěl ale fizicky mu to nejde. Tak nevíme zda je tento stav normálí a lékař volí správně, chtěl bich vás poprosit o váš názor. Za případou odpověd velice děkuji Sentivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel ---.
Co nejdřív vyhedejte jiného veterináře. A spíš -vererinární kliniku.
Popiště jinému lékaři vše co se Vám dějě, veme mu veškerou dokumentaci od vašeho původního veterináře. S tav co popisujte není vůvec dobrý, a to že by se mělo vašemu psovi po všech lécich ulevit, a nestalo se , tak to znamená že by jsme měli navšívit jiného veterináře, nejlíp někakou veterinární kliniku, tam bývá víc veterinářů na jednou, a více halv , více vyřeší.
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis) je původcem sarkaptového svrabu. Parazituje především u psů. Napadení se ale může vyskytnout i u lidí.
Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm, tedy viditelný pod mikroskopem. Má zavalité tělo, rychle se pohybuje, takže se snadno šíří mezi hostiteli. Je původcem svrabu, který se přenáší jak přímým stykem, tak i z dek a hřebenů. Zákožka psí nemusí cizopasit pouze na psovi, ale může přecházet i na jiné hostitele, například na člověka. Vývoj se děje na hostiteli (vajíčko – larva – dospělec). Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Chodbičky jsou viditelné okem a jsou tam, kde je kůže nejtenčí. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem a do ranky vylučují jedovaté látky, takže kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže dochází následně k zánětu. Nejčastěji se zákožka u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích. Pokud nedojde k zahájení léčby, příznaky se rozšíří na celé tělo.
Na psovi zákožku poznáte nejprve tam, kde je pes nejméně osrstěn, tedy na břiše či vnitřní ploše stehen. Odtud se pak šíří dále. Kůže je na těchto místech zanícená, odlupuje se v šupinách a postupně dochází k vypadávání srsti. Postižená místa silně svědí a pes se úporně škrábe, čímž si může způsobit i rozsáhlá poranění.
Léčba je dost komplikovaná. Nejprve se musí určit nemoc a poté veterinární lékař doporučí přípravky, které svrab vyléčí. Nejčastěji se používají různé koupelové kúry a poté i speciální léky. Důležitá je dezinfekce okolního prostředí. Postiženého psa je nutné ihned oddělit od ostatních zvířat a dezinfikovat i předměty, se kterými přišel do styku.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.
boulička na břiše psa- může to být také lipom- tzn. nezhoubný tukový nádorek, pokud je bulka pohyblivá pod kůží. Mám vlastní zkušenost, mám již 3.labradora a všichni to měli. Pokud se odoperuje, většinou narůstá pomalu znovu. Ale mám vyzkoušenou vynikající mast přímo na lipomy. Je to krušinová mast- můžete vyrobit snadno doma. Natírali jsme psovi velký lipom na zádech a po měsíci už úplně zmizel. Už je to rok a zatím nikde. chtělo by to ale trochu vyholit srst, aby se mastička dostala přímo na kůži a mazat 3x denně. Bylinky na mast koupíte buď v .bylinkářství nebo na internetu. Skládají se z: krušina, měsíček,třezalka a k tomu potřebujete dobré domácí sádlo. Návod k vaření vám zdarma pošlu na mail.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína Janečková.
Dobrý den pane Mikulec,
mohu Vás poprosit o zaslání návodu na výrobu masti. Mockrát děkuji.
S pozdrevam
Janečková
Zvracení vyvolávejte nejpozději dvě hodiny po pozření podezřelé látky. Nejvíce doporučovaným přípravkem k vyvolání zvracení je tříprocentní roztok peroxidu vodíku naředěný vodou, který psovi nalijete přímo do tlamy. Pokud nedochází ke zvracení, látku mu po deseti minutách znovu aplikujte. Stejné reakce byste měli dosáhnout, dáte-li psovi na jazyk jedlou sodu nebo hořčici, případně silně koncentrovaný slaný roztok.
Po podání roztoku přinuťte psa chodit, látka se tak rychleji rozšíří a urychlí se její účinek. Pokud se pes nevyzvrací ani po dvou podaných dávkách peroxidu, třetí mu už nepodávejte a urychleně hledejte veterinární pomoc.
Ne vždy je žádoucí nutit psa zvracet. Pokud pes již zvracel nebo zvrací, rozhodně mu nepodávejte prostředky na vyvolání zvracení, tímto úkonem mu jen přitížíte. Je-li pes v šoku, nebo se u něj projevuje malátnost, vyvolávání zvracení by ho mohlo udusit. Také nemá smysl nutit psa zvracet po déle než dvou hodinách od pozření toxické látky, v této době již zvracením ničeho nedocílíte. U bělidel či leptavých látek dochází při jejich zvrácení ke kompletnímu poleptání sliznice trávicího traktu. Tím psovi tedy rozhodně nepomůžete. Celou situaci naopak zhoršíte.
V naší poradně s názvem ODČERVENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Šebesta.
dobrý den,
chci se jen zeptat,zda tablety pro odčervení CANIVERM dávat psovi před jídlem nebo po jídle ,případně během jídla.
Děkuji za odpověď
Milan Šebesta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Přípravky je vhodné podat současně s pamlskem nebo krmivem, protože jídlo zlepšuje dostupnost léku v organismu. Před aplikací by měla být zjištěna přesná hmotnost psa nebo kočky. Štěňata a koťata by měla být odčervována pastou nebo tabletami Caniverm mite tak, aby nebylo třeba tablety dělit a mládě dostalo odpovídající dávku v celku. V případě nízké dávky léku nemusí být účinek dostatečný, štěně nebo kotě se tak parazitů nezbaví a ti naopak získají vůči přípravku tohoto složení odolnost. Při použití pasty je třeba nastavit správnou dávku na jedno štěně nebo kotě a před každou další aplikací nastavení aplikátoru zkontrolovat. Po aplikaci je třeba zkontrolovat, zda štěně nebo kotě pastu nebo tabletu spolklo. Oba přípravky, pastu i tablety, lze vmíchat do krmiva, ne však do mléka.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:
antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci;
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, neb