Biewer teriér si v posledních letech získává stále větší oblibu mezi milovníky malých společenských psů, a to nejen díky svému elegantnímu vzhledu, ale i přátelské a vyrovnané povaze. Na první pohled zaujme dlouhou hedvábnou srstí a typickým zbarvením, které jej odlišuje od klasického jorkšírského teriéra. Přestože působí jako křehký gaučový mazlíček, jedná se o aktivního, inteligentního a velmi oddaného psa, který se dobře přizpůsobí rodinnému životu. V článku se podrobně podíváme na původ a specifika plemene, jeho povahu, nároky na péči, výchovu štěněte i na to, kolik vás bude biewer teriér skutečně stát.
Biewer Yorkshire Terrier
Biewer Yorkshire Terrier vznikl v Německu v 80. letech 20. století jako barevná varianta jorkšírského teriéra. Plemeno se postupně vyvinulo do samostatné linie, která má dnes jasně daný standard a vlastní chovatelské kluby. Typickým znakem je tříbarevná srst – kombinace bílé, černé a zlaté – a kompaktní, elegantní stavba těla.
Původ a vývoj plemene
Plemeno vzniklo cíleným chovem, nikoli náhodnou mutací. Chovatelé kladli důraz na stabilní zbarvení, zdraví a vyrovnanou povahu. Právě proto je dnes velký důraz na výběr štěněte z ověřeného prostředí, jako je kvalitní biewer teriér chovná stanice.
Rozdíl oproti klasickému jorkšírovi
Na rozdíl od běžného jorkšíra je biewer klidnější, méně dominantní a často lépe zvládá soužití s dětmi i jinými zvířaty. Mnoho majitelů potvrzuje, že biewer působí vyrovnanějším dojmem, což ocení zejména rodiny.
Ve svém příspěvku BETA BOJOVNICE NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Gregorová.
dobrý den chtěla jsem se zeptat co mám dělat moje betta pestrá je sameček a už 3 den je letargický a furt leží v jednom rohu a je v tom rohu skroucený a hlavu strká nahoru navíc ztrácí modrou barvu z šupinek a místo ní má šedobílou co mám dělat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Raczko.
Ahoj. Ja som mal ten isty problem. Kupil som sirokospektralne kvapky esha2000, dodrzal som postup davkovania kvapiek aj teplotu a vymenu vody. No rybka 14 dni neprijala potravu a plavala trhane. Potom sa zacala naklanat na bok. Dnes zacala krvacat. Uz nereagovala na nic. V akvaristike nam poradili samca utratit aby sa netrapil. Mozno bol samec uz stary, mal asi 9cm.
Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Ve svém příspěvku TŘES U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anke.
Dobrý den.Mám maltézáka,6 roků.Poslední dobou se stal závislákem,přes den mě neustále pronásleduje,lehá si mi u nohou.Nejhorší v noci.Nad ránem nemůže spát,má záškuby těla,chvění,které mu neumožní usnout.Tiskne se ke mně,pokládá hlavu na rameno,na tvář,rychle dýchá,hrabe polštář,leze po mně.I když ho hladím,dýchá s vyplazeným jazykem,na chvíli usne a vše začne znovu.Po podání canidrylu se trochu zklidní nebo se s ním chvíli projdu,v domění,že chce venčit.Trochu se zklidní a vše začíná znovu.Usíná až za několik hodin,kdy jsem zcela vyčerpaná a nevyspalá. Ve dne kromě chození za mnou občas dostane amok a leze mi na klín,na stůl a většinou usíná,když sedím.Jakmile vstanu,chodí opět za mnou.Nikdy dřív to nedělal,nyní se to zhoršuje.Nejhorší je ten stav v noci.
Myslela jsem,že se zbláznil,ale nyní mám obavy,že ho něco bolí.-Podle veterináře je v pořádku,může prý to být reakce na hárání fen,které ho při venčení opravdu hodně vzrušují.-Prosím,poraďte,co mám dělat.Děkuji.Anke.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Agama kočinčinská, někdy také nazývaná vodní, obývá asijské pralesy v Indii, Vietnamu, Číně, Thajsku. Ve volné přírodě žije převážně na větvích nad vodními toky, do kterých se v nebezpečí vrhá. Umí výborně plavat. Dorůstá do délky až 100 cm, její hmotnost je kolem 500 g, živí se hmyzem, hlodavci a rybami. Samice klade 6 až 18 vajec s inkubační dobou 65 až 90 dnů. Agamy jsou společenská zvířata, a tak žijí ve větších skupinách.
Mláďata agam kočinčinských vypadají velmi bizarně. Mají velkou zakulacenou hlavu a tělíčko hubené, oproti malé hlavě. Ocas je dvakrát delší než tělo. Končetiny jsou dlouhé, s prsty uzpůsobenými k rychlému a obratnému lezení. Barva mláďat je tmavě zelená s příčnými světlejšími pruhy. Jak agama kočinčinská roste, její hlava se protahuje a začíná se rýsovat výrazný „čumák". Barva se mění v brčálově zelenou a světlé pruhy se ztrácejí. Na hřbetě a hlavě začíná růst hřeben. Nyní nastává čas, kdy již můžeme začít rozeznávat pohlaví. Samcům roste dále hřeben na hřbetě, kdežto u samic zůstávají jen mírné rohovité výrůstky. Samice málokdy přesáhnou 70 cm.
Je lepší chovat skupinu o jednom samci a dvou samicích. Můžete využít akvaterárium velikosti 150 x 100 x 100 cm (d x š x v) s velkou vodní plochou a stále čistou vodou – budete potřebovat výkonný vnější průtokový akvarijní filtr. Nezapomeňte také silné větve na šplhání, ještěři rádi leží na větvi nad vodou. Na tomto místě jim umožněte slunění. Je dobré, když má každé zvíře svůj tepelný zdroj. Prostor doplňte rostlinami se silnými listy z pralesů jihovýchodní Asie. Denní teplota by se měla pohybovat okolo 25–35 °C, v noci pak okolo 20–25 °C, vlhkost vzduchu kolem 80–90 %.
K potravě podávejte cvrčky, žížaly, sarančata, moučné červy, potemníky, šváby, sladkovodní ryby, mláďata potkanů, myší, mláďata křečků, hlemýždi, larvy zlatohlávků. Někteří ještěři přijímají listy, měkké ovoce, strouhanou mrkev a rýži.
Agama kočinčinská není příliš klidné zvíře. Snažte se zvířata navyknout na lidský dotek, naučte je postupně přijímat potravu z ruky (z pinzety) a taky je na ruce pochovejte. Později se vám to vyplatí. Ovšem nic se nemá přehánět, nezapomínejte, že ještěr není pes.
Pokud jde o výživu, kořist občas posypejte vitamínovým přípravkem. Dbejte na dostatečný přísun vápníku pro správný vývoj kostry a používejte žárovku (nebo zářivku) s plným spektrem denního světla, které zajišťuje záření UV-A (podporuje vyživovací procesy plazů). Ultrafialové záření se dělí do dvou typů UV-A a UV-B.
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Müller.
Můj Francouzský buldoček se léčí na sníženou funkci štítné žlázy a na epilepsii.Léčba má vedlejší účinky.Pes nemá dobrou stabilitu,hodně jí a pije i močí.S tím jsem počítal.Ale když usíná,co 20 vteřin zvedne hlavu,jakoby ho v krku něco tlačilo.Léčbu štítné žlázy má teprve týden,tak se domnívám,že léčba nějak zřejmě ovlivňuje štítnou žlázu v krku.Jakoby ho tam tlačila.Dech má občas i sípavý a chrápe víc než kdysi.Díky.Chystám se opět k veterináři.Máte nějaký názor na to zvedání hlavy při usínání ?Může to být od slabě fungující štítné žlázy ?Díky za názory.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V mnoha případech lze mastitidě u psů předejít pomocí několika jednoduchých hygienických tipů, mezi něž patří:
Udržování čistoty prostředí vašeho psa a porodního boxu.
Zajistěte, aby byly všechny struky používány ke kojení štěňat tím, že štěňata budete nasměrovávat, abyste zajistili, že nebudou sát z jednoho struku mnohem více než z druhého.
Udržujte drápky štěňat ostříhané, aby nedošlo k poškrábání matčiny kůže. Ujistěte se, že je nezkracujete příliš nakrátko, protože to může být bolestivé nebo způsobit krvácení – pokud si nejste jisti, jak štěněti ostříhat nehty, je nejlepší podívat se na návod, který je k dispozici zde: štěně jak ostříhat drápky.
Udržujte pokožku svého psa v čistotě tím, že vystříháte překážející srst a dvakrát denně opláchnete kůži v okolí cecíků teplým fyziologickým roztokem (voda se solí). Existují také některé antiseptické mycí prostředky, které jsou vhodné pro psy a bezpečné pro použití v případech mastitidy, ale vždy se před použitím poraďte se svým veterinářem.
Používejte teplé nebo studené obklady (vždy zabalené v látce, aby nebyly příliš studené a nepohodlné pro vašeho psa) a přikládejte je po dobu až 20 minut, abyste snížili případný zánět.
To je náš kompletní průvodce mastitidou u psů, příznaky, na které je třeba si dávat pozor, a nejběžnější metody léčby a prevence.
V naší poradně s názvem ZVĚTŠENÁ SLEZINA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
Dobrý den, mám dotaz.
Přišli jsme o fenku Yorkšírka 12 let. Byli jsem na chatě fenka s námi byla na procházce, pohybovala se na zahradě a byla čilá. V odpoledních hodinách
se hodně vykakala přímo na zahradě, což nikdy neudělala a začala si v pelíšku pokládat hlavu a pokud seděla, tak se kymácela a zavírala oči.
Vyrazili jsme na veterinu. Po cestě se pokakala, pozvracela pomočila. Ze zadečku jí začala vytékat narůžovělá tekutina. V ordinaci jí naměřili nízkou tělní teplotu a z výsledku sono nám oznámili, že se jedná o prasklý nádor a že má břicho plné tekutiny.
Nechali jsem ji uspat, paní doktorka nám řekla, že by to bylo jen na pár měsíců a že srdíčko by patrně operaci nezvládlo.
Můj dotaz zní: Fenka byla velmi dobře opečovávaná a zhruba 10 měsíců po rtg sono břicha a srdce. Vyhodnoceno jako zdravé. Je možné, že nádor vyroste tak rychle, nebo kde mohla být chyba ? Fenka normálně přijímala potravu a chodila na procházky, byla čilá. Jenom víc odcházela lehat do pelíšku.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše šlo o hemangiosarkom, což je vysoce maligní (rychlá) rakovina cév, která nejčastěji postihuje slezinu nebo srdce starších psů. Hemangiosarkom může mít v rané fázi jen malé nebo žádné příznaky. Mikroskopické metastatické onemocnění často není v době diagnózy viditelné ani na rentgenových snímcích hrudníku a ani na ultrazvuku břicha. Psi s hemangiosarkomem sleziny nebo srdce mají velké riziko prasknutí nádoru a krvácení uvnitř těla, což vede k náhlému kolapsu. Na tuto rakovinu u psů bohužel neexistuje žádný lék a méně než 10 procent psů přežije jeden rok po diagnóze. Operace samotná bez chemoterapie je považována pouze za oddálení smrti s průměrnou dobou přežití dva měsíce, protože rakovina se agresivně vrací a způsobuje krvácení do dalších orgánů v břiše a nebo se šíří do plic. Pokud je po operaci léčena chemoterapií, lze střední dobu přežití prodloužit na čtyři až šest měsíců a léčba může psům pomoci udržet si během této doby dobrou kvalitu života. Prognóza u psů s hemangiosarkomem srdce i sleziny je podobná. Léčba však může zahrnovat kombinaci radioterapie a chemoterapie, protože chirurgický zákrok je v této lokalizaci zřídkakdy možný. Rozhodnutí vašeho veterináře fenku uspat bylo nejlepší pro ni i pro vaši peněženku.
Rozela Pennantova (Platycercus elegans) svou velikostí zaujímá první místo ze všech druhů rozel a její výrazné červeno-modro-fialové zbarvení udělá skutečnou parádu v každé voliéře.
Ve středoevropském mírném klimatickém pásmu se jí daří velmi dobře a není velkým problémem dosáhnout odchovu. Jako většina druhů rozel nemá velké nároky na krmení ani chovné zařízení. Pro přezimování se spokojí s nevytápěnými prostorami. Z těchto důvodů se do chovu tohoto papouška může pustit i méně zkušený chovatel. V žádném případě to však neznamená, že bychom mohli rozely Pennantovy ve svém chovu nějak šidit nebo odbývat, právě naopak, aby tito papoušci mohli dobře přezimovat v tvrdších zimních podmínkách, musí být o ně dobře pečováno.
Dospělí jedinci jsou karmínově červení, tváře mají fialovomodré. Pera na zádech jsou černá s červenými lemy. Samec je robustnější postavy, má mohutnější hlavu a výrazné čelo. Kořen zobáku je široký a zobák je celkově větší. Samička má naopak tyto rysy jemnější a hlavu má při pohledu zezadu protáhlou. Tyto znaky se nejlépe posuzují při pohledu na celou skupinu ptáků.
Mladí ptáci jsou převážně zelení s červeným hrdlem. Pohlavně dospělí jsou druhým rokem svého života, kdy už jsou přebarveni do šatu dospělých ptáků a vhodní k zařazení do chovu.
Všichni zástupci rodu Platycercus jsou vynikajícími letci a obratnými šplhavci. Pennanti nejsou výjimkou, proto jim poskytněte dostatečně dlouhou voliéru. Jen v takové můžete pozorovat jejich plachtivý let s dokonalou a rychlou změnou směru. Rozdíl je mezi oběma pohlavími dobře znatelný. Samec se pozná podle celkově mohutnější postavy a má hranatější tvar hlavy.
Domovinou rozely Pennantovy je Austrálie. Žije na území východní a jihovýchodní části tohoto kontinentu. Obývá hustě zalesněné lokality podél vodních toků, oblasti od pobřeží až po úbočí hor. Navštěvuje příměstské parky, pole, zahrady a ovocné sady. Velmi ráda se pase na listí stromů, keřů, na květech, bobulích a různých plodech.
Rozely Pennantovy nejsou chovateli považovány za těžce odchovatelné papoušky.
Cena mladých přírodně zbarvených ptáků se pohybuje okolo 600 korun, samice, páry a mutace mohou být dražší.
V naší poradně s názvem LARVY VYŽRALY PSOVI KUS HLAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor.
Máme doma staršího bobtaila a zjistil jsem u něho nějaké larvy v kůži na hlavě, kde se mu vytvořila lysina a vypadá to, jako by mu ty larvy vyžraly kus hlavy. Co s tím mám dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Larvy obvykle pocházejí od much a na psa se nejčastěji přenesou z nějaké mršiny, ve které se vyválí. Někdy se ale také stává, že pes může mít pod srstí skryté kožní onemocnění, které vylučuje látky jenž vábí mouchy a ty pak kladou vajíčka přímo na tuto oblast. Nejlepší pomoc je ostříhat celou oblast na krátko, aby se odkryla postižená kůže a pomocí rozprašovače aplikovat roztok Neostomozanu podle přiloženého návodu (pozor na oči a čenich). Pokud je kůže hodně porušena a je vidět živá tkáň, tak bude nejspíše nutné použít speciální krytí a zahájit vhodnou léčbu. S tím vám již bude muset pomoci veterinář.
Papoušek královský (Alisterus scapularis) bývá v domácnostech často chován jako zcela ochočený mazlíček. V přírodě bývá běžně k vidění v parcích a zahradách na předměstí Austrálie.
Samec má hlavu a spodní partie šarlatově červené, spodní krovky ocasní zelenočerné, široce lemované červeně. Záda a křídla jsou tmavě zelená se světlým pruhem na vnější straně křídel. Na zadní straně krku má úzký modrý pruh, který odděluje červené a tmavě zelené zbarvení. Horní čelist zobáku má červenou s černou špičkou, dolní černou. Samice má tmavě zelenou hlavu, hrdlo a prsa, břicho a dolní část prsou jsou šarlatově červené. Zobák je celý černý. Oko u obou pohlaví je žluté, běhák šedý. Dorůstá délky 40 cm a hmotnosti do 240 g.
Ve volné přírodě obývá celé východní pobřeží Austrálie od severního Queenslandu až po jihovýchodní Viktorii. Papoušek královský je zde běžným druh žijícím v lesích a není bezprostředně ohrožen. V některých lokalitách si ptáci zvykli na dokrmování od lidí a poměrně zkrotli. Existují dva poddruhy – papoušek královský velký a papoušek královský malý. Královští papoušci mají výrazný pohlavní dimorfismus.
Dává předost životu ve stromech, ale spatřen může být i na zemi při sběru potravy. Nejčastěji se vyskytuje v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Navštěvuje zahrady, zalesněné plochy, parky či deštné lesy. Páry hnízdí nejčastěji v dutinách eukalyptových stromů. Jako vystýlka jim slouží hobliny vznikající při úpravě kotliny.
Volně žijící papoušek královský je vcelku plachý, živí se ořechy, semeny, ovocem, bobulemi, nektarem a pupeny.
Dnes je jejich přírodní lokalita velkou měrou nahrazena zemědělskou půdou. Farmáři tento druh považují za škůdce, protože dokáže zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech. V minulosti docházelo ke křížení s papoušky horskými či nádhernými.
Mutací je známo pomálu – nejčastější a taky nejkrásnější je mutace žlutá (dilute), méně známá je modrá (parblue) a skořicová. Vyskytují se občas také papoušci královští straky a oranžoví ptáci, ale nejspíš ještě nebylo ověřeno, zda se jedná o mutaci, nebo pouze o modifikaci zbarvení.
Papoušci královští jsou poměrně klidní a také inteligentní ptáci. Jako společníci bývají velmi přítulní a zábavní. Mají však velké nároky na prostor a prostor bytu jim skutečně nepostačuje. Navíc vzhledem k poměrně velké velikosti mohou v bytě při svých leteckých pokusech napáchat škody. Nenaučí se mluvit.
Každý pták, kterého máme v úmyslu ochočit, musí být mladý. Pokud možno co nejmladší, takový, který se právě osamostatnil od rodičů. Nejideálnější je sehnat mládě ručně dokrmené.
Hot spot neboli pyotraumatická dermatitida (acute moist dermatitis) je rychle se vyvíjející kožní zánět, se kterým se setkáváme velmi často v létě a na podzim. Vzniká jako komplikace například po koupání psa, po kousnutí hmyzem nebo klíštětem, pokousání jiným psem nebo při zánětech zvukovodu.
V teplém a vlhkém počasí jsou ideální podmínky pro rychlé rozmnožení bakterií a kvasinek. Během velmi krátké doby začne poraněné místo hnisat, mokvat a svědit. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé. Majitel může před návštěvou veterináře dané místo ostříhat, ošetřit dezinfekcí (Betadine) a popřípadě aplikovat antibiotickou mast (Betadine).
Je vhodné zabránit psovi v dalším lízání či škrábání. Při léčbě používáme antiseptické a antibakteriální šampony, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů.
V důsledku až maniakální traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého, mokvavého ložiska bez srsti, které je silně svědivé. Takové „horké místo“ se nachází zpravidla v blízkosti prvotního problému. Predisponovaná jsou dlouhosrstá plemena s bohatým a hustým osrstěním, jako například svatobernardský pes, leonberger, novofundlanský pes, německý ovčák, čau-čau, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, ale i některá krátkosrstá (rotvajler).
Komplikujícím faktorem je špatně udržovaná zplstnatělá srst. Pokud není léčba rychle zahájena, proces se rychle šíří a onemocnění se může šířit i do chlupových folikulů, případně ještě hlouběji. Rychle se rozvíjející změny mají většinou kruhový tvar o průměru několika centimetrů. Jsou silně červeně zabarvené, tvoří se mokvavé eroze a dochází k lokální ztrátě srsti. Postižené místo na sebe upozorní přítomností chlupů, které jsou slepené raným sekretem a nutkavou snahou zvířete o další traumatizaci léze. Nacházíme zpravidla pouze jedno pyotraumatické ložisko s dominantní lokalizací v bederní a křížové krajině, na bocích stehen, v okolí ocasu, na krku a poblíž uší.
Pokud nebyl pes ošetřen antiparazitárním přípravkem, je nutné mu preventivně aplikovat přípravky proti blechám a klíšťatům. Postižené místo okamžitě po zjištění ostříháme. Je důležité ostříhat je nejen na mokvavém místě, ale v daleko větším rozsahu, protože se zánět velmi rychle rozšiřuje. Je nezbytné, aby se k postiženému místu a jeho okolí dostal vzduch. Dále je potřeba zamezit pejskovi v poraňování a infikování rány škrábáním nebo lízáním. Není v našich silách psa uhlídat, proto je nejvhodnější nasadit mu ochranný límec. Ránu je nutné pravidelně kontrolovat. Způsob léčby je závislý na závažnosti postižení.
Jedna z nejčastějších otázek majitelů je: kdy začít stříhat jorkšíra nebo jorksir stene kdy poprvé stříhat. Štěně jorkšíra mívá měkkou, štěněčí srst, která se kolem 6.–10. měsíce mění na srst dospělou.
Obecně se doporučuje:
první střih přibližně v 5.–6. měsíci,
pokud má štěně velmi hustou srst, je možné poprvé stříhat už kolem 4. měsíce,
u citlivých jedinců doporučují chovatelé vyčkat do 7. měsíce.
Někteří se také ptají na biewer kdy poprvé stříhat nebo kdy ostříhat štěně biewer. Biewer jorkšír teriér má podobnou strukturu srsti jako klasický jorkšír, proto se doporučení neliší.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám.
