Téma: 

hypermangan a kvasinky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HYPERMANGAN PRO ZVÍŘATA

Jak hypermangan nabízí lékárna

Hypermangan je volně prodejný v lékárnách. Regenerační manganistan draselný 5kg je dodáván v plastových voděodolných pytlích.

Cena hypermanganu.

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno: 8.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Hypermangan pro zvirata

Dobri den. mne bol zverolekar dat kralikom Afimektin, pretoze maju koznu chorobu a povedal, mi , aby som kupil, v lekarne Hypermangan, do vody. No neviem , ci, sa vobec takto pouziva Hypermangan. Dava sa do vody, ak ano tak kolko Pozdravujem .

Zdroj: diskuze Hypermangan pro zvirata
Odesláno: 1.8.2016 uživatelem Palko
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HYPERMANGAN PRO ZVÍŘATA

Chemický vzorec hypermanganu

Hypermangan neboli manganistan draselný má chemický vzorec KMnO4.

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno: 8.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Hypermangan pro zvirata

Obraťte se ještě jednou na svého zvěrolékaře a doptejte se ho na správný postup použití hypermanganu. Hypermangan se rozpouští ve vodě a lázeň se pak používá ke koupeli. U králíků to bude zřejmě jen k potírání a nebo k desinfekci králíkárny.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Hypermangan pro zvirata
Odesláno: 1.8.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HYPERMANGAN PRO ZVÍŘATA

Co je hypermangan

Hypermangan je nebezpečný pro životní prostředí, ale patří mezi účinná antiseptika – látky, které se aplikují na kůži, aby snížily riziko vzniku infekce, sepse nebo hniloby. Hojně se tedy využívá v medicíně i při veterinární péči.

Nevýhodou použití hypermanganu je, že způsobuje růžové až fialové skvrny na oblečení. Skvrny od hypermanganu lze naštěstí chemicky odstranit, a to buď pomocí vinného či jablečného octa, nebo odbarvovacího přípravku, jako je například Duha. Hypermangan dále zanechává skvrny na kůži a nehtech, tyto skvrny mají hnědou barvu a obvykle do dvou dnů samovolně zmizí.

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno: 8.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: co je hypermangan

hypermangan-:
- dezinficiens, krystalky, které se rozpouští na VODNÝ slabě růžový roztok (fialový už je míc silný)

zelené barvivo-chirurgická zeleň=briliantová zeleň:
- dezinficiens (roztok vodný nebo s lihem)
- nebo to může být Novikův roztok, který obsahuje toto barvivo a zároveň kolodium, které zasychá v takový film+ další složky, často se tím potírá čerstvá řezná rána, odřenina, apod.

Zdroj: diskuze Co je hypermangan
Odesláno: 12.9.2017 uživatelem Monika
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HYPERMANGAN PRO ZVÍŘATA

Použití hypermanganu pro zvířata

Hypermangan je vysoce toxický pro vodní organismy a může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. K odstranění plísní ve vodních jezírkách se tak používá ve velmi zředěné formě, a to 1–2 gramy na 1 000 l vody.

Při léčbě zvířat se u hypermanganu využívá jeho oxidačních vlastností a používá se jako dezinfekce (max. 3% roztok), přičemž ničí bakterie a plísně. Využívá se ke koupelím, obkladům a kloktání. K aplikaci ke kloktání a koupeli se používá již připravený narůžovělý roztok (silně obarví vodu, přestože je velmi zředěný).

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno: 8.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: co je hypermangan

Dobrý den,chěla bych se zeptat,jaký je rozdíl mezi červeným a zelenomodrým hypermangánem? Já jsem totiž dostala v lékárně zelenomodrý.Děkuji a s pozdravem.Fojtová

Zdroj: diskuze Co je hypermangan
Odesláno: 25.5.2017 uživatelem Irena Fojtová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HYPERMANGAN PRO ZVÍŘATA

Ředění hypermanganu

Manganistan draselný se využívá u zvířat k léčbě mnoha kožních infekcí, včetně ekzémů, vředů, zánětů kůže. Naopak není určen k léčbě suchých kožních onemocnění, protože způsobuje podráždění. Vždy se aplikuje pouze malé množství zředěného roztoku. Na větší oblasti je účinná léčba v hypermanganové lázni. Tato léčba se využívá například při léčbě infekčních ekzémů, hnisání nebo mokvání ran. Musí být použit velmi zředěný roztok manganistanu draselného, aby se předešlo popáleninám. Dokonce i zředěné roztoky způsobují podráždění kůže a opakované použití vede k popáleninám. Neředěný hypermangan v podobě zrníček ránu vypálí, čímž okamžitě zastaví krvácení, a proto se tradičně aplikuje po zatrženém či zastřiženém drápku.

Hypermangan patří do rukou veterináře. Vždy dbejte na pokyny stanovené veterinářem dle rozsahu defektu, který budete u svého zvířete léčit.

Hypermangan by neměl chybět v žádné lékárničce chovatelů zvířat. Je dobrým dezinfekčním prostředkem. Ten připravíme tak, že do vody přidáme několik zrnek krystalického hypermanganu, aby vznikl světle růžový roztok (postačí i jedno zrnko na 1 litr vody). Hypermangan je rovněž dobrým oxidačním činidlem, proto je vhodný při výplachu rány jako prevence proti tetanu. Není ale dobré ho používat dlouhodobě, protože brzdí hojení ran. Ve větších koncentracích leptá.

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno: 8.10.2015

PES SI VYKUSUJE CHLUPY U OCASU

Svědění

Svědění, které signalizuje, že má váš pes problém s nějakou kožní chorobou nebo alergií, se může mimo jiné projevovat i vykusováním srsti. Svědivost kůže může mít i doprovodné projevy v chování psa, například začne být nervózní, podrážděný, či dokonce agresivní. Proto je třeba navštívit veterinárního lékaře. Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně je možné diagnostikovat kvasinky či bakterie nebo objevit parazity. V případě, že kožní problémy vašeho psa souvisejí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po nichž následuje doporučení úpravy jídelníčku.

Zdroj: Pes si vykusuje chlupy u ocasu
Zveřejněno: 20.5.2017

PES SI KOUŠE NOHY

Hormony

Psi si ohryzávají a olizují tlapky také proto, že tato činnost vyvolává zvýšenou produkci endorfinů, které způsobují pocit slasti. Nicméně z olizování tlapek se může stát nezdravý začarovaný kruh. Váš mazlíček si začne tlapky ohryzávat proto, že ho svědí, jenže tím si způsobí podráždění kůže, což ho nutí k ještě intenzivnějšímu olizování, což následně vyvolá ještě větší podráždění. Vlhké meziprstí pak podporuje růst kvasinek, které po čase způsobí klinické příznaky. Jde o červenohnědý maz a zarudlé, případně rozmokvané meziprstí. Je nutné podotknout, že kvasinky se likvidují zdlouhavě a dost obtížně. Existuje řada veterinárních přípravků, které obsahují složku proti kvasinkám, jedná se většinou o přípravky do uší. Proto neváhejte navštívit veterináře, který naordinuje odpovídající léčbu.

Zdroj: Pes si kouše nohy
Zveřejněno: 12.5.2017

VÝTOK Z UCHA U PSA

Hnědý výtok z ucha

Zánět středního ucha se diagnostikuje otoskopem. Obvykle lze vidět změny i na vnějším uchu. Při včasném záchytu je postižen jen zvukovod. Někdy může jít i o parazitární zánět svrabový. Z ucha se uvolňují černorudé suché krusty podobné kávové sedlině. U koček je to velmi častý nález, u psů se vyskytuje jen zřídka. Diagnóza se potvrdí mikroskopicky. Na svrab je třeba použít Selamectin ve spot on přípravku nebo některé z ušních kapek. Imunitu proti svrabu je možné zvýšit homeopatikem Psorin, které snižuje i svědivost.

Naopak kvasinkový ušní zánět je velmi častý, kvasinky se množí ve vlhku, na tlapách, bradě, v kožních záhybech. Reakcí kůže je tvorba hnědofialového mazu, který ulpívá. Je potřeba použít ušní kapky proti kvasinkám a zvýšit imunitu například Monilií 15 ch. Elaps je homeopatikum doporučené při tvorbě červenohnědého mazu, Selenium upravuje mazotok.

Zdroj: Výtok z ucha u psa
Zveřejněno: 28.2.2016

BETADINE PRO PSA

Mokvající dermatitida u psa

Hot spot neboli pyotraumatická dermatitida (acute moist dermatitis) je rychle se vyvíjející kožní zánět, se kterým se setkáváme velmi často v létě a na podzim. Vzniká jako komplikace například po koupání psa, po kousnutí hmyzem nebo klíštětem, pokousání jiným psem nebo při zánětech zvukovodu.

V teplém a vlhkém počasí jsou ideální podmínky pro rychlé rozmnožení bakterií a kvasinek. Během velmi krátké doby začne poraněné místo hnisat, mokvat a svědit. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé. Majitel může před návštěvou veterináře dané místo ostříhat, ošetřit dezinfekcí (Betadine) a popřípadě aplikovat antibiotickou mast (Betadine).

Je vhodné zabránit psovi v dalším lízání či škrábání. Při léčbě používáme antiseptické a antibakteriální šampony, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů.

V důsledku až maniakální traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého, mokvavého ložiska bez srsti, které je silně svědivé. Takové „horké místo“ se nachází zpravidla v blízkosti prvotního problému. Predisponovaná jsou dlouhosrstá plemena s bohatým a hustým osrstěním, jako například svatobernardský pes, leonberger, novofundlanský pes, německý ovčák, čau-čau, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, ale i některá krátkosrstá (rotvajler).

Komplikujícím faktorem je špatně udržovaná zplstnatělá srst. Pokud není léčba rychle zahájena, proces se rychle šíří a onemocnění se může šířit i do chlupových folikulů, případně ještě hlouběji. Rychle se rozvíjející změny mají většinou kruhový tvar o průměru několika centimetrů. Jsou silně červeně zabarvené, tvoří se mokvavé eroze a dochází k lokální ztrátě srsti. Postižené místo na sebe upozorní přítomností chlupů, které jsou slepené raným sekretem a nutkavou snahou zvířete o další traumatizaci léze. Nacházíme zpravidla pouze jedno pyotraumatické ložisko s dominantní lokalizací v bederní a křížové krajině, na bocích stehen, v okolí ocasu, na krku a poblíž uší.

Pokud nebyl pes ošetřen antiparazitárním přípravkem, je nutné mu preventivně aplikovat přípravky proti blechám a klíšťatům. Postižené místo okamžitě po zjištění ostříháme. Je důležité ostříhat je nejen na mokvavém místě, ale v daleko větším rozsahu, protože se zánět velmi rychle rozšiřuje. Je nezbytné, aby se k postiženému místu a jeho okolí dostal vzduch. Dále je potřeba zamezit pejskovi v poraňování a infikování rány škrábáním nebo lízáním. Není v našich silách psa uhlídat, proto je nejvhodnější nasadit mu ochranný límec. Ránu je nutné pravidelně kontrolovat. Způsob léčby je závislý na závažnosti postižení. Okolí mokvavého procesu odmastíme a lézi vyčistíme jemným dezinfekčním roztokem (Betadine).

Pokud se zápar podchytí v úplném začátku, lze jej zkusit léčit vymýváním. Ránu je třeba pravidelně kontrolovat a třikrát až čtyřikrát denně vymývat například řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem. Lze také použít ředěný dezinfekční roztok betainu (alfadin, hypermangan) nebo šampony s obsahem chlorhexidinu. Z postiženého místa je nutné odstranit hnisavá ložiska a strupy, jelikož se pod nimi množí bakterie a kvasinky, které jsou běžně přítomné na kůži a brzdí hojení. Pokud se rána začíná dobře hojit, může se čistění omezit na jednou až dvakrát denně. Postižené místo je vhodné po vymytí vyfénovat vlažným vzduchem do sucha.

Zdroj: Betadine pro psa
Zveřejněno: 9.2.2017

PES SI VYKUSUJE SRST

Onemocnění kůže

Prvním druhem chorob jsou ty způsobené bakteriemi, přičemž se bakterie obvykle vyskytují přímo na kůži. Bakteriální kožní infekce mohou způsobit vznik vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Další příčinou, která vyvolává nadprůměrné svědění kůže u psů, jsou mazotokové ekzémy, které se projevují zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Mezi štěňaty je pak v současnosti poměrně dost rozšířená plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může následně vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.

Svědivost kůže může mít i doprovodné projevy v chování psa, například začne být nervózní, podrážděný, či dokonce agresivní. Proto je třeba navštívit veterinárního lékaře. Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně lze diagnostikovat kvasinky či bakterie, nebo jiné parazity. V případě, že kožní problémy psa souvisejí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po nichž následuje doporučení úpravy jídelníčku.

Zdroj: Pes si vykusuje srst
Zveřejněno: 7.9.2018

KOŽNÍ PROBLÉMY U PSŮ

Kožní problémy psů

Svědivost (pruritus) může být u psů vyvolána téměř kterýmkoli kožním onemocněním, pokud je komplikováno bakteriální infekcí kůže (sekundární pruritus). Mezi nejčastější příčiny kožních onemocnění, která způsobují primární pruritus, patří: vnější parazité (svrab, dravčíkovitost, zablešení, zavšivení), infekční agens (kvasinky, bakterie), hypersenzitivity (alergie na bleší kousnutí, atopická dermatitida, alergie na krmivo). Co se diagnostiky týče, je nezbytné zachovat určitý logický sled jednotlivých vyšetření.

Při určování kožního onemocnění se zohledňuje: věk, ve kterém se choroba vyskytla; místa na těle, jež nejvíce svědí; případná sezónnost příznaků; současné postižení trávicího traktu; charakter a rozložení kožních změn. Podstatné je důkladné celkové klinické vyšetření, po němž následuje zevrubnější dermatologické vyšetření. Po zjištění příčiny pruritu a stanovení diagnózy se přistupuje k terapii, která se liší dle choroby a reakce konkrétního jedince.

Svědění lze tlumit různými nespecifickými způsoby, například sprchováním nebo koupelí ve vlažné vodě, použitím šamponu s obsahem koloidních výtažků z ovsa a glycerinu. Tato opatření nemají nežádoucí účinky. V případě prokázané alergie na krmivo pak stačí podávat psovi takovou potravu, jež složku vyvolávající alergii neobsahuje. U atopické dermatitidy je terapie složitější: nejdříve se zkoušejí nespecifické metody tlumení svědivosti, ty však často nestačí. Pro pacienty s menším počtem alergenů je vhodná imunoterapie.

Vždy je potřeba se obrátit na veterinárního lékaře.

Zdroj: Kožní problémy u psů
Zveřejněno: 5.1.2016

VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSA

Vykusování srsti u psa

Vykusování srsti může mít různé příčiny, ale je spojeno zejména se svěděním kůže, které mohou způsobovat bakterie, záněty, alergie či kousnutí hmyzem. Při svědění kůže a následném vykusování srsti je často nezbytná návštěva lékaře.

Ve většině případů se jedná o podráždění kůže vnějšími parazity, nejčastěji to bývají blechy. Nicméně blechy obvykle nezpůsobují přímo vykusování kůže, ale pouze častější drbání, olizování, krvácení a v nejhorším případě zánět. Příčinou škrábání vašeho psa a vykusování srsti mohou být i jiné vlivy než vnější parazité. Pokud si tedy váš pes vykusuje srst, měli byste neprodleně navštívit veterinárního lékaře.

Prvním druhem možných chorob jsou ty způsobené bakteriemi, protože bakterie se obyčejně vyskytují přímo na kůži. Bakteriální kožní infekce mohou způsobit vznik vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Další příčinou, která způsobuje nadprůměrné svědění kůže u psů, jsou mazotokové ekzémy, které se projevují zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Mezi štěňaty je v dnešní době poměrně dost rozšířena plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.

Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně se dají diagnostikovat kvasinky či bakterie nebo jiní parazité. V případě, že kožní problémy vašeho psa souvisí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po kterých následuje doporučení úpravy jídelníčku.

Léčbu vždy musí stanovit veterinář, který doporučí, co je potřeba.

Zdroj: Vypadávání srsti u psa
Zveřejněno: 24.2.2016

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Strupovka ušní

Strupovky ušní (Otodectes cynotis) patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytují se po celém světě a napadají především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobují, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina, a je velice snadno přenosné.

Strupovky ušní jsou roztoči, kteří žijí především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale mohou být nalezeni kdekoli na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Jejich vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, dvě stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci dosahují délky 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.

Samotná přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Ve zvukovodu je patrné velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu kávové sedliny, je suchý a drobí se. Parazit může být i příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji množí bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na střední ucho. Silné třepání hlavou nebo škrábání ucha může vyústit v prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a ke vzniku hematomu. Na vnitřní straně boltce se v tomto případě nachází velká měkká boule. Doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii.

Onemocnění je velmi snadno přenosné. Parazité mohou vyvolat dermatitidu i u člověka, ale ta spontánně vymizí s likvidací parazitů na napadeném zvířeti. Rozdíl mezi svrabem a strupovkou je především v tom, že u ušního svrabu se tvoří kávová sedlina v uchu.

Diagnostikovat strupovku ušní lze otoskopicky (přítomnost typického mazu a parazitů ve zvukovodu), případně mikroskopicky.

Léčba se provádí antiparazitiky ve spot-on formě (kapička aplikovaná na hřbet) nebo také lokálně ušními kapkami s antiparazitární složkou. Zároveň je vhodné provádět také toaletu zevního zvukovodu (vyplachování speciálními čisticími roztoky). Prognóza je při správné léčbě velmi dobrá.

Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

OTIPAX PRO PSA

Účinky

Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.

Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.

U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.

Zdroj: Otipax pro psa
Zveřejněno: 23.3.2016

MOTOLICE V AKVARISTICE

Prevence

Jak je známo, nejlepším způsobem léčení nemocí je vždy prevence. Vedle jiného i proto, že vlastní léčba nebývá často jednoduchá a v řadě případů bývá i neúčinná. Zdraví vašich rybek záleží v první řadě na podmínkách, které jim vytvoříte, a na několika málo zásadách, které se určitě vyplatí dodržovat.

1. Nakupujte rozvážně

Velké množství ryb v akváriu, takzvané přerybnění, je nejčastější začátečnickou chybou. Nepodlehněte tedy touze koupit si každou rybku, která se vám líbí. Další velkou chybou je, že koupíte rybu, aniž byste věděli, jak moc vyroste, nebo neznáte podmínky, které je potřeba pro její chov vytvořit. Může se pak stát, že se původně roztomilá rybička bude v padesátilitrovém akváriu dost tísnit. V přerybněném akváriu se také velmi snadno hromadí ve vysokých koncentracích škodlivé látky, hlavně sloučeniny dusíku. A v neposlední řadě rybky nemají potřebný klid, překážejí si, voda je takzvaně vydýchaná.

2. Karanténa

Velmi častým zdrojem nákazy bývají nové kusy nebo i rostliny vysazené přímo do akvária. Ryby je vhodné umístit na několik týdnů (minimálně 2, nejlépe 6) do karanténní nádrže, než se stanou součástí vašeho akvária. Rostliny je pak dobré před vysazením do akvária opláchnout v roztoku hypermanganu nebo v jiné dezinfekci. Pokud objevíte nemocné jedince, včas je ze společné nádrže odlovte a izolujte v karanténě.

3. Dezinfekce

Používané pomůcky (síťky, odchytové zvony, stěrky na řasy a podobně) pokud možno nepřenášejte mezi jednotlivými nádržemi bez předchozí dezinfekce. Vždy a důsledně dezinfikujte pomůcky, které přišly do styku s nemocnou rybou nebo jste je použili v karanténní nádrži. Nejdostupnějším a nejjednodušším způsobem, jak se zbavit velkého množství patogenů, je dezinfekce varem. Aby byla dezinfekce účinná, nechte nástroje vařit minimálně 30 minut. K dezinfekci je možné také použít manganistan draselný (KMnO4, hypermangan). Tuto fialovou krystalickou látku běžně koupíte v lékárně. Při koncentraci 0,2 % (to je 2 g KMnO4 ve 100 g vody) má antiseptické účinky. Můžete použít i vyšší koncentrace, ale jen velmi opatrně, při vyšších koncentracích má totiž hypermangan keratolytické účinky (leptá kůži). Další metodou je použití 3% roztoku peroxidu vodíku.

4. Omezování stresu

Stres a šok nesvědčí rybám úplně stejně, jako jsou nepříjemné pro člověka. Snažte se tedy vyvarovat náhlých změn v prostředí akvária. Máme na mysli například náhlou změnu intenzity osvětlení, skokovou změnu teploty či chemismu vody, klepání na sklo, nešetrné přelovení a celou řadu dalších nepříjemných zásahů, které mohou vést k propuknutí choroby.

5. Potrava

Pestrá a bohatá strava je zcela jistě základem dobrého zdravotního stavu vašich rybek. I když krmíte výhradně sušenou potravou, je vhodné pravidelně střídat různé značky. Nejenže se tak rybám strava takzvaně nepřejí, ale každé krmivo má trochu jiné složení, takže střídáním zajistíte rybám širší spektrum vitamínů, minerálů a podobně. Velmi důležitou zásadou je ryby nepřekrmovat. V praxi to znamená krmit raději vícekrát denně v menších dávkách. To je v takových, které jsou rybky ve vašem akváriu schopny pozřít v několika málo minutách. Nespotřebované krmivo pak raději odsajte, protože nahromaděné zbytky vedou ke zvýšení obsahu odpadních látek, nadměrnému růstu řas a samozřejmě ke znečištění akvária.

6. Parametry vody

Dlouhodobě nevhodné parametry vody vedou k postupnému oslabování obranyschopnosti rybího organismu a dříve či později k propuknutí nemocí. Dbejte proto na správné hodnoty teploty, pH, tvrdosti, na dostatečný obsah kyslíku a co nejnižší obsah škodlivých či jedovatých látek (amoniak, dusitany, dusičnany, měď). Rovněž je velmi důležité udržovat parametry vody v druhově odpovídajících mezích, laicky řečeno, to znamená, že máte v akváriu chovat společně ryby, které jsou zvyklé na shodné podmínky.

7. Harmonogram údržby

Denně je potřeba kontrolovat ryby, zda jsou všechny a v dobrém stavu (nejlépe při krmení), a také, zda se teplota v akváriu pohybuje v příslušném rozmezí. Jednou za týden pak provádějte odstranění odumřelých listů rostlin; probírku rychle rostoucích rostlin (takzvané omlazení porostu); odsávání kalů ze dna nádrže a doplnění nádrže čerstvou vodou a v neposlední řadě kontrolu chemismu vody, než se stabilizuje prostředí v akváriu. Jednou za čas vyčistěte, případně vyměňte filtrační náplně a vyčistěte vzduchovací kameny; zkontrolujte stav a funkci techniky (vzduchové čerpadlo, osvětlení, topné tělísko a podobně); vyměňte 20 až 30 % vody v akváriu; odstraňte řasy ze skel a techniky; prohrabte povrch dna do hloubky asi 1 cm; zkontrolujte chemismus vody (to u akvária fungujícího již delší dobu).

8. Choroby

I přes veškerou péči se občas stává, že se v akváriu objeví choroba. Pak je v první řadě důležitá správná diagnóza. Zde hraje velkou roli zkušenost akvaristy, přičemž mnohé z chorob se navzájem kombinují, takže je nejlépe nechat přesné určení na zvěrolékaři.

Zdroj: Motolice v akvaristice
Zveřejněno: 31.5.2015

CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA

Co dělat, když si pes kouše packy

Pokud si pes kouče packy, tak se chce zbavit svědění, které způsobuje například alergie, parazitární onemocnění nebo třeba zánět nehtového lůžka. Velmi často se však jedná o obsedantně-kompulzivní chování. Chronické olizování a kousání tlapek je projevem pruritu anebo plísňového onemocnění.

Psi si ohryzávají a olizují tlapky také proto, že tato činnost vyvolává zvýšenou produkci endorfinů, které vyvolávají pocit slasti. Nicméně z olizování tlapek se může stát nezdravý začarovaný kruh. Váš mazlíček si začne tlapky ohryzávat proto, že ho svědí, jenže tím si způsobí podráždění kůže, což ho nutí k ještě intenzivnějšímu olizování, což vyvolá ještě větší podráždění... Vlhké meziprstí pak podporuje růst kvasinek, které po čase způsobí klinické příznaky. Jde o červenohnědý maz a zarudlé, případně rozmokvané meziprstí. Je nutné podotknout, že kvasinky se likvidují zdlouhavě a dost obtížně. Existuje řada veterinárních přípravků, které obsahují složku proti kvasinkám, jedná se většinou o přípravky do uší. Proto neváhejte navštívit veterináře, který naordinuje odpovídající léčbu.

Léčba

Jestliže si všimnete, že si pes delší dobu olizuje tlapky, v první řadě je prohlídněte, abyste zjistili, zda v nich nemá zapíchnuté bodláky, trny nebo jiné cizí předměty. Následně navštivte veterináře, který by měl vyloučit parazitární onemocnění. Provede vyšetření kožního seškrabu a případně přeléčí infekci, kterou si pes do kůže lízáním navíc zanesl. Psa budete muset vykoupat v dezinfekčním veterinárním šamponu (například Lactaderm, Vétoquinol), veterinář vám pravděpodobně doporučí také nějaký přípravek s dezinfekčním a protisvědivým účinkem, případně nasadí antibiotika.

Další možnou příčinou může být hormonální onemocnění (například snížená funkce štítné žlázy) nebo alergické onemocnění. Psovi můžete nechat udělat testy na alergeny. Alergenem může být nějaká součást stravy nebo také pyl. Někdy se stává, že stále olizování tlapek vzniká kvůli narušené psychice psa. Příčinou může být nuda nebo stres způsobený novým členem domácnosti a podobně. V tomto případě je nutné vyhledat pomoc odborníka – ideálně psího psychologa.

Intenzivní lokální léčba spočívá v potírání lézí nepálivou dezinfekcí (Betadine) a zabránění dalšímu sebepoškozování (automutilaci) ochranným límcem. Ochrana před dalším škrábáním je jedním z klíčových kroků pro úspěšné zvládnutí svědivých dermatóz.

Zdroj: Co na svědění kůže u psa
Zveřejněno: 11.9.2018

JAK VYBĚLIT ZUBY U PSA

Recept na bělení zubů u psa

Čištění kokosovým olejem představuje nejnovější recept na bělení zubů doma. Kokosový olej údajně obsahuje enzymy, které dokážou zastavit růst streptokoků a pomáhají i v boji proti kvasinkám. Redukovat populace streptokoků dokáže ale i obyčejné čištění zubů běžnou pastou, stejně tak obyčejné čištění působí na kvasinky. Nutno dodat, že ani jeden ze jmenovaných mikroorganismů nezpůsobuje zabarvení zubů. Samozřejmě za předpokladu, že zuby nejsou pokryty silnou vrstvou plaku (který zmíněné potvůrky obsahuje). Plak sám o sobě totiž zažloutlý je. Pokud se vrátíme ke kokosovému oleji – doporučuje se vyčistit psovi zuby kokosovým olejem dnes běžně dostupným v drogeriích nebo nanést silnější vrstvu na zuby na noc. Aplikace však není moc účinná, neobsahuje žádné abrazivní látky, naštěstí ani ty kyselé, takže ublížit nemůže. Jednoduše řečeno: nepomůže, ale ani neuškodí. Jediný efekt, který v této metodě je, je placebo efekt.

Nejrozšířenějším receptem na domácí bělení zubů je pravděpodobně použití jedlá sody s citronovou šťávou. Je velmi populární díky snadné dostupnosti, jednoduché přípravě i použití a údajně i díky výsledkům, které jsou znatelné již po několika použitích. V některých pramenech se lze dočíst o varování před častým používáním, jiné prameny uvádějí, že je metoda naprosto bezpečná. Návod na výrobu i použití je snadný. Z jedlé sody a citronové šťávy umíchejte směs konzistencí podobnou pastě a tou vyčistěte zuby. Některé návody také radí nechat směs několik minut působit na zubech a až poté zuby vyčistit, což je u psů velmi náročné. Princip působení je jasný. V tomto přírodním receptu se vlastně kombinují hned dva principy, sice působení silně abrazivní látky (jedlá soda), která pigment „odře“ ze zubu, a působení kyseliny (kyselina citronová obsažená v citronu), která pigment rozleptává. Směs sice dobře odstraňuje pigment, ale zároveň nenávratně a výrazně poškozuje sklovinu. Jedlá soda totiž „odře“ nejen pigment, ale i zub, který je pod nimi. A to jde díky působení kyseliny citronové poměrně snadno. Člověk tedy může po čase „oškrábat“ psovi podstatnou část skloviny ze zubu. Při čištění zubů jedlou sodou pigmenty skutečně mizí, bohužel se ve vzniklých rýhách opět rychle ukládá plak a proces se musí opakovat. Zuby jsou tak po několika použitích z důvodu ztráty části skloviny citlivé na termické podněty, po delším užívání se může zdát, že zuby žloutnou. To protože pod mizící sklovinou začíná prosvítat žlutavá zubovina (vrstva zubu pod sklovinou). Tento stav je pak už velmi vážný.

Zdroj: Jak vybělit zuby u psa
Zveřejněno: 23.5.2016

OTIPAX PRO PSA

Kdy je to vhodné

Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušního bubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).

Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.

Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psovi uši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.

Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.

Zdroj: Otipax pro psa
Zveřejněno: 23.3.2016

KOČKA SE ŠKRÁBE V UŠÍCH

Špinavé uši u koček

Onemocnění uší, které se projevuje „špínou“ v uších, je jednou z častých příčin, proč je majitel kočky nucen navštívit svého veterinárního lékaře.

Většinou se jedná o zánět zevního zvukovodu (otitis externa), ale postižen může být i samotný boltec. Postižení boltce je častěji vidět jako následek automutilace (sebepoškozování) při zánětu samotného zvukovodu. U koček mezi hlavní příčiny tohoto problému patří ušní svrab, jehož původcem je parazit Otodectes cynotis. Nemocná zvířata mají „špinavé ucho“, jakoby vyplněné tmavým mazem podobným kávové sedlině.

Méně časté jsou záněty bakteriálního původu. U některých zvířat je zánět ucha sekundárním projevem jiného onemocnění, jako je například alergie na krmivo, atopie nebo některá autoimunitní onemocnění. Zánět může být rovněž reakcí na přítomnost cizího tělesa v zevním zvukovodu – nejčastěji jde o zbytky travních osin. U koček se také setkáváme zánětem vyvolaným přítomností polypu, který jako překážka irituje okolní tkáně. Některé záněty jsou naopak způsobeny majiteli, například při neopatrném čištění uší vatovými tampony. U některých zvířat jsou záněty zvukovodu častější než u jiných. V kanálu zvukovodu se může hromadit vlhkost, která podporuje růst kvasinek, následně přemnožené kvasinky vyvolají zánět. Opakované záněty mohou způsobit zúžení zvukovodu a opět vytvořit vhodné podmínky pro vznik dalšího zánětu. Jakmile máte podezření, že vaše zvíře trpí zánětem ucha, je dobré vyhledat veterinárního lékaře.

Jak se to pozná

Prvním příznakem počínajícího ušního problému bývá časté poklepávání hlavou a kočka se škrábe za ušima, případně se tře o různé předměty. Někdy může být zvíře citlivé na dotek v oblasti ucha, někdy i hlavy celkově. Některá zvířata mohou být až agresivní. Pokud máte v domácnosti větší počet zvířat, můžete pozorovat, že ostatní zvířata budou očichávat nebo olizovat ucho nemocného zvířete. V případě, že si k boltci čichnete, ucítíte pravděpodobně pronikavý zápach. Často lze pozorovat přítomnost velkého množství mazu.

Léčba

Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění. Základem léčby je ale vždy prevence, a proto je třeba se o uši vašeho mazlíčka pečlivě starat. Aby si zvíře na čištění uší zvyklo, je třeba ho k tomu vést už od mladého věku. Uši by se v žádném případě neměly čistit na sucho, ale je potřeba použít speciální kapky do uší pro kočky (nejčastěji s obsahem chlorhexidin). Do ucha nakapeme několik kapek přípravku a promneme chrupavku ucha u jeho báze. Poté jen vytřeme maz, který zůstal na boltci. Na čištění uší určitě nepoužíváme vatové tampóny jako u lidí, pouze si dáme vatu na prst a čistíme ucho jen tam, kam dosáhneme. V opačném případě zatlačujeme maz hlouběji k bubínku a podporujeme tím vznik zánětu. Pravidelnou péčí o uši je možné rychleji odhalit počínající problém, proto je dobré nepodceňovat její význam.

Zdroj: Kočka se škrábe v uších
Zveřejněno: 29.3.2017

PSÍ ALERGIE

Psí alergie

Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.

Za alergii se považuje nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na různé látky, s nimiž se člověk i zvíře běžně setkává. Alergii způsobuje nesprávná aktivace protilátek ze skupiny imunoglobulinu vlivem daného alergenu. Projevy alergií mohou být u lidí i zvířat různé.

Alergie se nedá nijak léčit, ale existují léky, které zmírňují její projevy. Alergie se navíc může objevit u psa kdykoliv, v každém věku, to že ji pes nemá jako štěně, neznamená, že se u něj neobjeví například v jeho stáří. I přesto se ale nejčastěji u psů projevuje zhruba jeden až dva roky po jeho narození. Vznik alergie může být také ovlivněn pohlavím psů. U fen se některé alergie objevují v souvislosti s poruchami pohlavního cyklu, u obou pohlaví pak na vznik alergie může mít vliv kastrace (ta ale zase v některých případech dokáže alergii zmírnit, nebo dokonce i odstranit!). Alergie je navíc také dědičnou zátěží, a u psů je vysoké riziko přenosu na potomky.

U některých psích plemen je riziko vzniku alergií vyšší než u jiných, patří sem američtí stafordští teriéři, dalmatini, francouzští buldočci, kokři, labradoři, němečtí ovčáci, pitbulové, retrívři, setři, šarpiové, teriéři. Některé teorie tvrdí, že k alergickým onemocněním jsou náchylnější ta plemena, která byla nešetrně vyšlechtěna člověkem.

U člověka se dá alergická reakce poznat pochopitelně snadněji, protože člověk dokáže říct, co ho trápí, s čím má problémy. U zvířete je to ale jiné, je třeba, aby jeho majitel odpozoroval, že se něco děje, a v případě nalezení zdravotních problémů navštívil veterináře, který by mu pomohl se zjištěním, jestli se opravdu jedná o alergickou reakci, jak vážná je, a co ji vyvolalo. Pro majitele psů bývá nejzřetelnějším příznakem alergie jeho neustálé škrábání, které je způsobené pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Pokud se pes často škrábe, tak jeho majitele obvykle jako první napadne, že ho trápí blechy. Jestliže ale zjistí, že pes blechy nemá, tak musí hledat další možné příčiny tohoto psího svědění.

Psa trpícího alergií nejčastěji svědí oblasti meziprstí, nadprstí, hlavy, tváří, spodní strany krku, hrudi a břicha. Mezi příznaky alergie u psa patří také zarudlá kůže boltců, nebo záněty kůže kolem řitních žlázek, záněty uší. Projevuje se tak olizováním a kousáním tlapek, třením si čenichu o okolí, drbáním. Stejně jako u lidí se u nich objevuje slzení a kýchání. Naopak rozdílem mezi člověkem a psem je v tom, že u psů není časté alergické astma, které ale často provází alergické onemocnění lidí.

Alergická reakce u psa není nijak výjimečná, dokonce některé statistiky říkají, že postihne každého sedmého psa. Nejčastějšími typy alergií u psa jsou potravinové alergie, alergie na prach, roztoče, plísňové spory, bakterie a kvasinky. Objevují se ale i kožní alergie na umělá vlákna a plasty, různé kosmetické přípravky, chemikálie, případně i alergie na vlastní hormony. Méně časté jsou u psů ale alergie na pyly.

Zdroj: Psí alergie
Zveřejněno: 29.9.2017

KOČKA SE ŠKRÁBE V UŠÍCH

Strupovka ušní

Strupovka ušní, latinským jménem Otodectes cynotis, patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytuje se po celém světě a napadá především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobuje, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina a je velice snadno přenosné. Strupovka ušní je roztoč, stejně jako například klíště. Žije především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale může se vyskytovat i kdekoli jinde na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, 2 stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.

Jak se to pozná

Přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Pokud se kočka škrábe za ušima anebo na jiném místě na těle až do krve, tak se může jednat právě o tohoto parazita. U koček se nachází ve zvukovodu velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu „kávové sedliny“, je suchý a drobí se. Parazit je příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji pomnožují bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na ucho střední. Silné třepání hlavou nebo škrábání může následně způsobit prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a vznik hematomu (othematom). Na vnitřní straně boltce je v tomto případě hmatatelná velká měkká boule. A doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii. Pokud se tedy vaše kočka intenzivně škrábe za ušima, nepodceňujte tuto situaci a zajděte k veterináři. Parazit se přenáší nejčastěji přímým kontaktem mezi zvířaty, která žijí spolu. Obecně se původce ušního svrabu vyskytuje častěji právě tam, kde je větší koncentrace zvířat. Jsou to například útulky nebo chovné stanice. Pokud má psí nebo kočičí máma ušní svrab, téměř zaručeně se nakazí i mláďata. Proto se doporučuje vždy, než si kotě nebo štěně donesete domů, prohlídka u veterinárního lékaře.

Léčba

Nejprve je nutné parazity usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-on (neboli pipety, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad, tedy na místo, ze kterého si léčivou látku zvíře neolíže). Často je nutné aplikaci zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamectin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate. Také veterinář vám může předepsat vhodné kapky do uší pro kočky.

Součástí léčby ušního svrabu je vyčištění zevního zvukovodu od parazitů, vajíček a trusu k tomuto účelu určenými výplachy.

V případě současného výskytu zánětu zevního zvukovodu je potřeba tento zánět také přeléčit ušními kapkami.

Nutná je léčba všech zvířat, která jsou spolu v kontaktu, onemocnění je totiž lehce přenosné. Parazité se mohou přenášet i chovatelskými pomůckami (hřebeny, kartáče a podobně). Tyto předměty je nutno řádně vyčistit.

Strupovky mohou přežívat několik dní i mimo svého hostitele, je potřeba tedy vysát, vyprat, vyčistit zvířecí pelíšky nebo místa, kde zvíře delší dobu pobývá.

U lidí, kteří přijdou do kontaktu s parazitem, se může přechodně objevit zánět kůže.

Zdroj: Kočka se škrábe v uších
Zveřejněno: 29.3.2017