Standardní tělesná teplota u psa se pohybuje v rozmezí 37,5 až 39 °C. I proto je pes na dotek teplejší než vy. Mnoho nezkušených majitelů se pak děsí, že má teplotu, nebo dokonce horečku. Hledají potom další příznaky, které by mohly signalizovat nějaké onemocnění, a psa tak mohou i zbytečně vzít k veterináři.
Stejně jako horečka u lidí je horečka u psů průvodcem různých onemocnění. Sama o sobě většinou není nijak nebezpečná.
Veterináře byste měli navštívit tehdy, když tělesná teplota vašeho pejska překročí 39,5 °C nebo když naopak klesne pod 37 °C. K veterináři nemusíte běžet okamžitě. Pokud se ale teplota nesníží do 24 hodin, neměli byste déle otálet. To samé platí, když na pejskovi pozorujete i další příznaky některého onemocnění. Patří mezi ně například průjem, zvracení, nechutenství, přílišná únava nebo změny dechu.
Riziko poškození orgánů se zvyšuje s tělesnou teplotou až kolem 42 °C. Pokud takto vysokou teplotu naměříte, okamžitě kontaktujte veterináře. Hrozí zde selhání trávicí a dýchací soustavy, nervových a svalových buněk nebo může dojít až ke krvácivosti. Takto vysokou teplotu ztlumí jen léky.
Pokud máte podezření, že je váš pes nemocný, jistě budete chtít zjistit, jestli má zvýšenou teplotu. Pokud víte, jak teplotu změřit, máte napůl vyhráno. Normální rektální teplota psa (měřeno v konečníku) by měla být v rozmezí 37,5 až 39,0 °C. Vyšší teplota bude znamenat, že cesta k veterináři vás s největší pravděpodobností nemine, samozřejmě v závislosti na ostatních příznacích.
Pokoušet se zjistit teplotu pejska podle studených uší či čumáku opravdu není spolehlivá metoda. Je vždy zapotřebí zjistit „vnitřní teplotu“, abyste ji mohli objektivně posoudit. Tu můžete měřit buď v konečníku běžným teploměrem, nebo v uchu speciálním teploměrem (viz výše).
Protože se standardní tělesná teplota u psa pohybuje v rozmezí 37,5 až 39 °C, je pes na dotek teplejší než člověk. Mnoho nezkušených majitelů se pak děsí, že má jejich miláček teplotu, nebo dokonce horečku. Hledají potom další příznaky, které by mohly signalizovat nějaké onemocnění, a psa tak mohou i zbytečně vzít k veterináři.
Stejně jako horečka u lidí je i horečka u psů průvodcem různých onemocnění. Sama o sobě většinou není nijak nebezpečná.
Veterináře byste měli navštívit tehdy, když tělesná teplota vašeho pejska překročí 39,5 °C nebo když naopak klesne pod 37 °C. K veterináři nemusíte běžet okamžitě. Pokud se ale teplota nesníží do 24 hodin, neměli byste déle otálet. To samé platí, když na pejskovi pozorujete i další příznaky některého onemocnění. Patří mezi ně například průjem, zvracení, nechutenství, přílišná únava nebo změny dechu.
Riziko poškození orgánů se zvyšuje s tělesnou teplotou až kolem 42 °C. Pokud takto vysokou teplotu naměříte, okamžitě kontaktujte veterináře. Hrozí zde selhání trávicí a dýchací soustavy, nervových a svalových buněk nebo může dojít až ke krvácivosti. Takto vysokou teplotu ztlumí jen léky.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem, který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáte-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Horečku můžete u psa pozorovat například u úpalu a úžehu. Příčinou těchto problémů je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě je může způsobit i nadměrný pohyb psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K rozlišení mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se mohou projevit právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu.
Neužívejte tento lék, jestliže jste alergický (á) na ivermektin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku.
Obecně platí, že pokud máte neobvyklé příznaky, které se objeví náhle po užití jakéhokoli léku, jako je vyrážka, kopřivka nebo horečka, můžete mít podezření, že jste alergičtí na tento přípravek. Pokud si myslíte, že byste mohli být alergičtí nebo si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete přípravek Huvemex® užívat.
Myositida u psů může být potvrzena odběrem vzorku svalové tkáně k vyšetření. To ukáže zánětlivé buňky ve svalu. Myositida žvýkacího svalu může být diagnostikována jednoduchým krevním testem, který měří hladinu protilátek namířených proti žvýkacímu svalu (test titru 2M protilátek). K odstranění potenciální infekce (krevní testy) nebo k vyloučení přítomnosti rakoviny v těle mohou být nutné další testy (neurologické – rentgen hrudníku a břicha a ultrazvuk).
Doslova myositis znamená svalový (myo-) zánět (-sitis). Tento typ svalového onemocnění (myopatie) představuje skupinu různých onemocnění, které mají všechny společné rysy zánětlivých buněk ve svalu.
Myositida u psů může postihnout:
Jen jeden sval.
Skupiny svalů, např. svaly používané při žvýkání nacházející se na temeni a straně hlavy (žvýkací svalová myositida) nebo svaly pohybující oční bulvou (mimooční svalová myositida) nebo všechny svaly v těle (polymyozitida, dermatomyozitida a nekrotizující myopatie)
Vyhlídky pro psy s myositidou jsou obvykle dobré – i když zlepšení nemusí být vidět po dobu několika týdnů. Kortikosteroidy mohou způsobit úbytek svalů a to může vyvolat dojem, že se zvíře zhoršuje, i když je nemoc dobře kontrolována. Váš veterinář bude muset vašeho psa během léčby pečlivě sledovat, aby se ujistil, že se zlepšuje, a také aby zkontroloval, že léky nezpůsobují žádné závažné nežádoucí vedlejší účinky.
Pokud lze identifikovat a úspěšně léčit základní příčinu myositidy, může být možné zcela vysadit léky, aniž by došlo k relapsu onemocnění.
Máte-li obavy o zdraví svého mazlíčka, měli byste kontaktovat svého veterinárního lékaře.
Tak že zdravím byli jsme s mojí kočkou na vyšetření se stroupky na hřbetě a doktor zjistil že je to od blech takže jsme aplikovali injekci na zmírnění svědění a tabletu proti blechám ta již dnes začala účinkovat a kočička spinká v klidu jen jsem se zapomněl zeptat doktora jestli se ty boláky zhojí sami nebo bychom měli aplikovat nějaký lék ale nechtěl bych jí zase stresovat páč moje kočka je polodivoch ale asi počkám jak se to bude vyvíjet a samozřejmě asi i kontrolovat
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.