Opakování
Pokud se ponechá hemangiom bez ošetření (sklerotizace nebo excize), hrozí jeho postupný nárůst. Když dojde k chirurgickému odstranění, tak se hemangiom na daném místě nevytvoří, může se ale vytvořit na jiném místě.
Zdroj: článek Hemangiom u psa
Příznaky
Hemangiom se projevuje malou nafialovělou nebo červenou skvrnkou, která se může zvětšovat. Faktory způsobující vznik hemangiomu většinou neznáme, ale někdy lze vysledovat určitý podíl dědičnosti.
Tento kožní novotvar má několik různých forem. Kapilární vypadá jako vypuklé červené ložisko. Může být také lokalizován v podkoží a projevuje se jako modravě prosvítající zduření – tomuto typu se říká kavernózní (existuje i smíšená forma těchto dvou). Hemangiomy mohou být lokalizovány i ve vnitřních orgánech, například v játrech nebo mozku. Tomuto typu onemocnění se říká hemangiomatóza, a aby se podezření na ni vyvrátilo, je nutné absolvovat vyšetření ultrazvukem. Trochu zvláštní jednotkou hemangiomu je pak naeuvus flammeus – lidově oheň. V tomto případě je cévní pleteň omezena jen na kůži a hemangiom je přítomen už při narození.
Zdroj: článek Hemangiom u psa
Příčiny
Hemangiomy vznikají u psů na kterékoliv části těla. Jedná se o vrozené nezhoubné nádory, i když nemusí být patrné hned po narození a klinicky se projevují až několik dnů po porodu. Stále se neví, co je vlastně příčinou jejich vzniku. Zpravidla se nejedná o nebezpečné nádory, ale je třeba jim věnovat pozornost a sledovat je.
Hemangiom vzniká atypickým propojením cév a následným zmnožením cévní pleteně. Dělí se do tří skupin, a to na kapilární, kavernózní a arteriovenózní.
Kapilární hemangiom se nejčastěji objevuje na kůži, je to malá červená skvrnka těsně v podkoží. Na první pohled vypadá jako malé jahodové znaménko. Obvykle nepředstavuje žádný problém.
Hemangiom kavernózní se vyskytuje na kůži, ale může se objevit i na vnitřních orgánech. Tento typ vypadá jako nafialovělý uzlík. Spontánně mizí do šesti let. Může se vyskytovat i v oku nebo hrtanu.
Arteriovenózní hemangiom vypadá jako rozšířená prasklá žilka shlukující se k dalším stejným kapilárám a postupně se spojující do rozšířených žil. Také tento hemangiom není nebezpečný.
Hemangiomy mohou být nebezpečné zvláště tehdy, pokud jsou příliš rozsáhlé, a také v případě, že jsou lokalizovány na krku, kdy může dojít k útlaku cév, nebo na očních víčkách – zde může dojít k omezení visu. Rizikovou oblastí, kde hrozí poranění a následná infekce, je i oblast genitálu. V každém případě by se mělo dbát na to, aby si pes hemangiom neporanil, protože potom kvůli zmnožení cév hrozí intenzivní krvácení.
Zdroj: článek Hemangiom u psa
Léčba
Po doporučení lékaře je možno léčit hemangiomy steroidy, laserovou nebo chirurgickou terapií a nově také kryoterapií. Až na výjimky tyto cévní nádory nepředstavují vážnější problém. Jedná se především o kosmetickou záležitost, která často časem sama úplně odezní.
V menší míře se vyskytují hemangiomy nekosmetického charakteru. Ty mohou omezovat funkci jiného orgánu, nebo dokonce způsobovat krvácení. I takové hemangiomy jsou ale operabilní, takže se není čeho obávat. Pokud však skvrnka neohrožuje funkci orgánů, neznamená těžký kosmetický defekt nebo není infikovaná, vůbec se neléčí.
K chirurgickému zákroku se přistupuje v případě rychlého růstu a obtíží, které plynou z lokalizace hemangiomu, a pak u kavernózních hemangiomů. Odstranit znaménko lze vyříznutím skalpelem nebo je možné jej odstranit laserem.
Někdy je nabízena i sklerotizace, což znamená zmenšení velikosti útvaru na základě aplikace léčiva a jeho následné vyříznutí, případně jeho úplné zmizení. Někteří psi na tento způsob léčby však nemusí reagovat, proto musí dojít k chirurgickému zákroku.
Zdroj: článek Hemangiom u psa
Primární kožní novotvary
a) epiteliální
Cystické epidermální tumory
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Papilom
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Spinocelulární karcinom
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Aktinická keratóza
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliom
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují se ve formě hyperplazie, adenomů a vzácněji adenokarcinomů, u kterých je horší prognóza z důvodu rizika recidiv po chirurgickém odstranění.
Nádory perianálních žláz jsou nejčastější u starších nekastrovaných psů – samců, u kastrátů a fen se s nimi setkáváme velmi vzácně. Jedná se o modifikované mazové žlázy s výskytem okolo řitního otvoru. Hyperplazie a adenomy jsou benigní nádory s příznivou prognózou, adenokarcinomy jsou maligní, hůře ohraničené, po chirurgickém odstranění často recidivující. Terapie je chirurgická – excize útvaru a kastrace (velmi úspěšná léčba u adenomu a hyperplazií, neúspěšná u adenokarcinomu samic).
Málo časté nádory apokrinních žláz bývají na hlavě, krku, končetinách a hřbetě. Prognóza závisí na povaze nádoru - u benigních bývá po chirurgickém odstranění dobrá, u karcinomů vzhledem k malignitě a metastazujícím vlastnostem nepříznivá.
Velmi vzácně se vyskytují nádory ekrinních žláz, málo časté nádory paranálních váčků, z nichž nejčastější adenokarcinomy mají z důvodu častých metastáz a recidiv nepříznivou prognózu.
b) mezenchymální
Vřetenobuněčné nádory
Do této skupiny patří nádory benigní (např. fibrom, fibropapilom) nacházející se u starších zvířat na končetinách a ve slabinách. Po chirurgickém odstranění je jejich prognóza příznivá.
Maligní vřetenaté nádory představuje např. fibrosarkom, který je ovšem častější u koček, hemangiopericitom je naopak u koček vzácností a Schwannom. U vysokého procenta těchto maligních nádorů dochází po chirurgickém odstranění k recidivám.
Kulatobuněčné nádory
Heterogenní skupina nádorů, kam náleží mimo jiné dva nejčastější nádory psů – histiocytom a mastocytom.
Především u mladých psů čistokrevných plemen je běžný benigní histiocytom. Ohraničené útvary se nacházejí na nose, ušních boltcích a končetinách. Do půl roku dochází u většiny z nich ke spontánní regresi. Léčbou je chirurgická excize, prognóza příznivá. Plemeno šarpej je predisponováno k mnohočetnému histiocytomu, u bernského salašnického psa je dědičným onemocněním systémová histiocytóza.
Mastocytom je nejčastějším maligním kožním nádorem psů. Typický je ve věku okolo 8 let, přičemž predispozici k jeho výskytu má např. boxer, zlatý a labradorský retrívr a teriéři. Vzhled mastocytomu je různorodý – nejčastěji jde o jednotlivé útvary v kůži či podkoží, na povrchu s vypadanou srstí a vředovitým vzhledem. Vyskytuje se především na pánevních končetinách a v okolí genitálií. Paraneoplastickými syndromy mastocytomu mohou být žaludeční vředy, špatná srážlivost krve a nízký počet krevních destiček. Léčba a prognóza se odvíjí od velké nepředvídatelnosti nádoru, je závislá na zjištěních histologických i klinických.
Ostatní mezenchymální nádory
Nádory vycházející z podkožních tukových buněk (adipocytů) se označují lipomy. Jako jednotlivé nebo mnohočetné měkké útvary jsou běžné především u starších psů v oblasti končetin, hrudníku a břicha. Terapie je chirurgická, u obézních zvířat je vhodná před zákrokem dieta, díky které se lipom zmenší. Prognóza je příznivá, z důvodu recidiv ovšem nepříznivější u infiltrativního lipomu.
Liposarkom je maligní tumor s nepříznivou prognózou. U psů a koček se vyskytuje vzácně.
Hemangiom bývá naopak častým nádorem psů. Vzniká z buněk cév jako ohraničený podkožní benigní útvar.
Melanocytární nádory
Melanocytomy (benigní melanomy) jsou v této skupině nádorů zastoupeny u psů zhruba ze dvou třetin. Nacházejí se nejčastěji na hlavě, v meziprstí, na trupu. Klinicky jej nelze rozlišit od maligního melanomu. Vzhledově se projevuje jako pigmentované ohraničené útvary.
Maligní melanomy mají i po chirurgickém odstranění tendenci k recidivám a často metastazují, proto je jejich prognóza nepříznivá. Bývají tmavé barvy, velikosti do 10 cm a často ulcerují.
Zdroj: článek Kožní nádory u psů