Informace od profesionálů
 |
MENU
BETA BOJOVNICE
PES
KOČKA
KRÁLÍK
K dispozici je komerční vakcína firmy Merial, Eurican Herpes 205. První vakcinace se provádí v průběhu hárání nebo 7.–10. den po nakrytí feny. Druhá vakcinace by měla být provedena 1 až 2 týdny před předpokládaným porodem. Revakcinace (opakované očkování) by měla být provedena v průběhu každé další březosti dle stejného schématu.
Vakcinace březích fen nechrání před infekcí, jen u nich tlumí rozvoj klinických příznaků.
Zdroj: Herpes u psa
V naší poradně s názvem BORDER KOLIE ŠTĚŇATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
A ješte bych se chtela prosim zeptat v jakym tydnu haraní se nejlepe nechavaji připustit nekdo říká 3 tyden nekdo 11 den tak ted newim co je pravda děkuji :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Prvních 9 dní, kdy jsou vidět známky hárání na vulvě, fena nedovolí žádnému samci, aby se do ní dostal. Po těchto devíti dnech teprve přichází období, kdy to psovi dovolí. U každé fenky je tento začátek ovšem jiný a některé feny mají říji jen velmi krátkou, zvláště ty starší. Budete to tedy muset zkoušet hned od desátého dne hárání, dokud fena nepřestane být agresivní a odmitavá vůči samci.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Border kolie štěňata
Jedná se o velmi vážné onemocnění zejména starších fen.
Jako hlavní příčina vzniku se uvádí nadměrné cystózní bujení děložní sliznice vlivem samičího pohlavního hormonu. Dochází k němu například při opakovaných falešných březostech u fen a nepravidelností v hárání (prodloužené hárání). Hnisavý zánět může vzniknout i z katarálního zánětu dělohy při vniknutí infekce do dělohy. Častou příčinou vzniku hnisavého zánětu dělohy je také aplikace hormonálních preparátů sloužících k přerušení nežádoucího krytí.
Zánět se projevuje červenohnědým až čokoládovým výtokem z pochvy s vločkami hnisu různé intenzity. Výtok může být i čistě hnisavý (žlutavé barvy), silně zapáchající. Při uzavřené formě zánětu se sekret hromadí v děloze a dochází ke zvětšování objemu dutiny břišní. Objevuje se výrazná žíznivost, apatie a nechutenství. Při vstřebání děložního obsahu do krve dochází k celkové otravě organizmu, sepsi. Na probíhající zánět dělohy může kromě klinických příznaků upozornit i souvislost s nedávno proběhlým háráním feny či umělé přerušení březosti.
Prognóza záleží na průběhu onemocnění, může být příznivá až nejistá, v zanedbaných stavech nepříznivá.
Zdroj: Psí nemoci
Hárající fence odolá málokterý pes. Může se ale stát, že nám se fena jeví na vrcholu hárání, ale ve skutečnosti tomu tak není. Což ovšem pes – samec - na rozdíl od nás dobře pozná. Nám v takovém případě pomůže odběr krve feny ke stanovení hodnoty progesteronu, který pomáhá přesněji termínovat krytí - tedy den, kdy bude svolná k páření fena (a měl by být i pes). Další skupinou jsou pejsci, řídící se heslem: co je v domě, není pro mě. Tato malá skupina psů nemá zájem o feny ve společné domácnosti, o ostatní ale ano. Pokud pes nejeví zájem o feny obecně, je třeba pátrat po zdravotních potížích – zhodnotit kompletní reprodukční anamnézu, vyšetřit celkový zdravotní stav psa, atd.
Zdroj: Snížené libido u psa
V diskuzi VYSAZENI ANTIKONCEPCE U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bilkova.
Dobry den,chci se zeptat,jeden z veterinaru pichal antikonc. Nasi fence kazdy pul rok dva roky,ze vedlejsi ucinky to nema,po precteni vaseho clanku to asi tak neni,Jsme i jine Veterinarky a ta rika,ze je to spatne,ze ji tim ublizujem...tak jsme ji vysadily,Kdy?po kolika mesicich mame cekat harani?dekuji Dada
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Některé fenky nezačnou hárat již nikdy. U některých to bude trvat kolem třech až pěti měsíců, ale je to velmi individuální. Je zapotřebí, aby fenka vyloučila vpíchnuté hormony a začala produkovat svoje, které vyvolají hárání.
Zdroj: diskuze Vysazeni antikoncepce u feny
Někteří chovatelé řeší ochranu fen pomocí hormonální antikoncepce pro feny. U nás jsou nejpoužívanější injekční preparáty jako Depo-Promone, Covinan, které se aplikují feně většinou v anestru, což je klidové období mezi říjemi. Přípravky na hormonální bázi oddálí hárání minimálně o tři měsíce, v praxi však může být fenka bez říje i rok. Jako alternativa injekčních preparátů jsou k dispozici i hormony v tabletách, například Pillkan. Užívání hormonální antikoncepce se neobejde bez rizika. Veterináři varují, že injekce mohou u některých jedinců způsobit vážné choroby, například zánět dělohy nebo rakovinu mléčné žlázy. Kromě toho hrozí také glukózová intolerance, která může vyústit až v diabetes nebo přibývání na váze díky zvýšené chuti k jídlu. Některé feny se změní i v chování, jsou odtažitější a méně hravé. Proto se o užívání hormonální antikoncepce vždy poraďte s veterinářem.
Zdroj: Antikoncepce pro feny
V naší poradně s názvem FONTANELA U ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám 6 měsíční fenecku a má otevřenou funtanelu. Ráda bych aby v dospělosti měla štěňata jen jednou, myslíte si že to může být rodové?
Děkuji za odpověď Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Otevřená fontanela je u všech čivav častá, takže se samozřejmě může objevit u některého ze štěňat v plánovaném vrhu.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Fontanela u čivavy
Vzhledem k velikosti tohoto plemene se odvíjí řada specifických zdravotních problémů a komplikací.
Chovatelé čivav se obvykle sami chlubí tím, že lehce poznají, kdy je jejich pejsek nemocný, protože v tom okamžiku ztrácí zájem o hry a nemají tu správnou „jiskru v oku“.
Zdroj: Čivava
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
Zdroj: Zánět dělohy u psa
V diskuzi TŘES U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anke.
Dobrý den.Mám maltézáka,6 roků.Poslední dobou se stal závislákem,přes den mě neustále pronásleduje,lehá si mi u nohou.Nejhorší v noci.Nad ránem nemůže spát,má záškuby těla,chvění,které mu neumožní usnout.Tiskne se ke mně,pokládá hlavu na rameno,na tvář,rychle dýchá,hrabe polštář,leze po mně.I když ho hladím,dýchá s vyplazeným jazykem,na chvíli usne a vše začne znovu.Po podání canidrylu se trochu zklidní nebo se s ním chvíli projdu,v domění,že chce venčit.Trochu se zklidní a vše začíná znovu.Usíná až za několik hodin,kdy jsem zcela vyčerpaná a nevyspalá. Ve dne kromě chození za mnou občas dostane amok a leze mi na klín,na stůl a většinou usíná,když sedím.Jakmile vstanu,chodí opět za mnou.Nikdy dřív to nedělal,nyní se to zhoršuje.Nejhorší je ten stav v noci.
Myslela jsem,že se zbláznil,ale nyní mám obavy,že ho něco bolí.-Podle veterináře je v pořádku,může prý to být reakce na hárání fen,které ho při venčení opravdu hodně vzrušují.-Prosím,poraďte,co mám dělat.Děkuji.Anke.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Třes u psa
Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti, zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu – je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Zdroj: Demodex u psů
V diskuzi USPÁNÍ STARÉHO PEJSKA.....? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filanová Kamila.
Dobrý den,
mám trpasličí hladkosrstou jezevčici nar. 23.4.2001.
Po prvním hárání byla provedena kastrace, na podzim roku 2010 podstoupila operaci výhřezu krční ploténky, na podzim 2014 bylo provedeno sono a byly zjištěny aktivované obě nadledvinky, změny na játrech, obraz patolog. cév na játrech, kameny v MM a žlučníku. Bylo doporučeno dovyšetření na cushinga, což se ale již neprovedlo.
V současné době sice stále chodí, ale velmi malé úseky jen přímo u domu, sem tam se jí podlamují zadní nožky, chuť k jídlu má a stolice je v pořádku, na venek působí čile. Bohužel se, i přes časté venčení, hodně počůrává a je to cca měsíc co je již na druhých antibiotikách z důvodu léčby infekce močového měchýře - objevila se v moči krev tekutá i kousky, ale dle sona a krevních testů to prý na nádor nevypadá.
Domnívám se, že má vnitřně asi bolesti, neboť začala na mne vrčet kdykoliv se k ní přiblížím, před tím toto nikdy nedělala.
Vzhledem ke stáří pejska (necelých 17 let) a výše uvedených zdravotních podkladů bych Vás chtěla poprosit o názor ohledně případného uspání.... ?
Děkuji za Vaší odpověď.
S pozdravem
Filanová Kamila
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Břetislav.
Jesliže potíže pejska přetrvávají i nyní, vyčkejte prosím další tři roky a dotaz poté znovu zopakujte.
Zdroj: diskuze Uspání starého pejska.....?
Čivavy jsou plemeno, které vyžaduje odbornou veterinární péči v situacích, jako je porod a péče o zuby. Čivavy mohou mít genetické abnormality, obvykle neurologické, jako je epilepsie a mrtvice.
Čivavy, stejně jako ostatní miniaturní psi, jsou také náchylné k některým bolestivým stavům, jako jsou vykloubené nohy.
Další genetickou abnormalitou u čivav a dalších miniaturních plemen je hydrocefalus neboli voda na mozku. Tento stav se objevuje u mladých štěňat a obvykle má za následek smrt štěněte v době, kdy dosáhne věku šesti měsíců. Toto onemocnění je považováno za diagnostikované, protože mládě má abnormálně velkou hlavu během prvních několika měsíců života, ale jsou nutné i další příznaky, protože "velká hlava" je příliš vágní popis. Štěňata čivavy vykazující hydrocefalus mají lebky tvořené spíše pláty než pevnou kostí a jsou typicky letargická a nerostou stejnou rychlostí jako jejich sourozenci. Skutečný případ hydrocefalu může diagnostikovat veterinář a prognóza je špatná.
Některé čivavy však mohou mít to, čemu se říká fontanela na hlavě, což je pro toto plemeno naprosto přirozené a akceptované. Jde o oddělení lebečních kostí.
Čivavy jsou známé pro své fontanely, neškodné měkké místo na jejich lebkách. Čivava je jediné plemeno psa, které se rodí s neúplnou lebkou. Fontanela se s věkem vyplňuje, ale prvních šest měsíců vyžaduje velkou péči, dokud se lebka úplně nevytvaruje. Mnoho veterinářů nezná přesně vývoj čivavy a často zaměňují fontanelu s hydrocefalem.
Čivavy jsou náchylné k očním infekcím kvůli jejich velkým, kulatým, vypouklým očím a jejich relativní blízkosti k zemi.
Čivavy skvrnité, nebo potomci rodičů s takovým zbarvením, jsou náchylní k řadě dalších zdravotních komplikací. Skvrnité zbarvení je nositelem dalších možných závažných očních onemocnění a slepoty, hluchoty, hemofilie, sterility a dalších zdravotních stavů. Kupující, kteří vlastní nebo chtějí koupit kropenaté čivavy, by si měli udělat průzkum možných zdravotních podmínek pro toto zbarvení.
Zdroj: Co nesmí čivava
Čivavy patří v současnosti k takzvaným trendovým zvířatům. Trh si je žádá velmi často, neboť jsou to psi, kteří se díky své velikosti vejdou do tašky i do garsonky v paneláku. Bohužel toto plemeno bývá náchylné na některé choroby. Mezi nemoci, které jsou v souvislosti s čivavami často zmiňovány, patří luxace pately, epilepsie, hydrocefalie nebo srdeční nedostatečnost či hypoglykémie.
Některé nemoci mohou být genetického původu, takže je možné je eliminovat při páření. Toto malé plemeno například trpí na vnitřní luxaci čéšky, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, nejmírnější stupeň se projevuje po náročné zátěži, kdy pes poškozené noze začne odlehčovat.
V některých případech se u čivavy může projevit odontolitiáza, což je zánět dásní.
Zdroj: Nemoci u čivavy
Nádory mléčné žlázy fen (bulka u cecíku) patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy hrají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny anebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost. U fen je 50 % nádorů zhoubných (maligních), mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Nejčastěji se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.
Objevují se jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Nádor se může projevit jako bulka u struku. Může se vyskytnout i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.
Léčba je ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz. Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizace nádorů. V případě malých nádorů se odstraňuje pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů je lepší odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní. V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.
Prognóza je závislá na rozsahu nálezu. K určení prognózy je rozhodující typ nádoru, a tedy histologické vyšetření. Z dalších faktorů je to velikost tumoru. Tumory o průměru nad 2,5 cm mají horší prognózu než tumory menší. Čím je tumor větší, tím je větší riziko šíření do lymfatických uzlin, plic a jiných částí těla. Tumory menší než 3 cm mají četnost opětovného výskytu menší ve srovnání s tumory většími. Dalším faktorem je průkaz postižení mízních uzlin. Tumory pevně uchycené k tkáním v hloubce mají horší prognózu. Tumor s otevřeným, hnisajícím povrchem má horší prognózu. Velmi rychlý růst doprovází také horší prognóza. Jestliže histologie prokáže, že byl tumor vyjmut celý, je prognóza samozřejmě lepší. Pokud je v histologickém řezu tumor obklopen buňkami zvanými lymfocyty, je prognóza lepší.
Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Nádory mléčné žlázy jsou poměrně obvyklým nálezem u starších nekastrovaných fen (vyskytují se odhadem u 25 % nekastrovaných fen starších 4 let). Nádory mléčné žlázy se v tomto případě objevují od spodní strany hrudníku až po třísla po obou stranách střední linie břicha. Mohou to být malé, jednoduché uzlíky v podkoží, ale i velké, agresivně rostoucí a metastazující tumory. Při včasném záchytu a rychlé léčbě je však možné i některé závažnější nádory úspěšně léčit.
U fen se vyskytuje řada typů nádorů mléčné žlázy. Přibližně 50 % je benigních (nezhoubných) a 50 % maligních (zhoubných). Benigní tumory, které se běžně vyskytují, jsou komplexní adenom, fibroadenom, duktální papilom a jednoduchý adenom. Z maligních nádorů se setkáváme s tubulárním adenokarcinomem, papilárním adenokarcinomem, papilárním cystickým adenokarcinomem, solidním karcinomem, anaplastickým karcinomem, osteosarkomem, fibrosarkomem a maligními smíšenými tumory.
Nádory mléčné žlázy fen a koček patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Díky uložení mléčné žlázy v podkoží jsou však naštěstí poměrně snadno diagnostikované.
Jako u všech nádorů dochází i v těchto případech k poruše regulace dělení buněk, které se nekontrolovaně začnou množit a dochází k růstu nádorové masy. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy mají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny nebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost.
Maligní nádory mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Obvykle se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.
Diagnóza těchto nádorů je poměrně jednoduchá – spočívá v důkladném prohmatání (palpaci) celé mléčné žlázy, přičemž se zjišťují jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Patrná může být i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.
Terapie se volí ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz.
Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizaci nádorů. V případě malých nádorů lze odstranit pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů se doporučuje odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní.
V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.
Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.
Operace se provádí dle typu a velikosti nádoru, jeho lokalizace a celkového stavu. Rozsah operace pak může být od pouhého odstranění jednotlivého drobného nádoru až po radikální oboustrannou mastektomii (odstranění obou mléčných lišt při dvou operacích v rozmezí 2–3 týdnů).
Pooperační péče spočívá v domácí aplikaci antibiotik, zvíře také musí nosit ochranný límec, aby nedocházelo k olizování operační rány a poškození stehů. Ty jsou vytaženy 10. den po operaci.
Ke komplikacím v hojení po operaci většinou nedochází. U operací většího rozsahu se mohou v okolí operační rány vyskytnout hematomy a otoky. U operací prováděných na břiše může otok přecházet i na zadní končetiny. Hematomy a otoky obvykle spontánně mizí a nekomplikují vlastní hojení. Bolestivější mohou být operační rány lokalizované v podpaží a mezinoží (oblasti většího tahu na ránu). Při případném výskytu recidiv se volí opět chirurgické řešení.
Pokud dojde při vyšetření k nálezu bouličky, následuje kompletní vyšetření celkového zdravotního stavu zvířete (teplota, celková kondice). Vzhledem k mléčné žláze se lékař bude také zajímat o hárání a o možnost falešné březosti. Do základní prohlídky patří také důkladné palpační vyšetření mléčné žlázy. Zjišťuje se umístění bouličky, její tvar, velikost, pohyblivost v podkoží, bolestivost, povrchové eroze na kůži, případný sekret vytékající ze struků. Toto vyšetření pomůže odlišit nádory mléčné žlázy od dalších podobných procesů, mezi něž patří například zánět mléčné žlázy, falešná březost, absces, hematom, kýla či cysta. Pro definitivní potvrzení diagnózy a bližší zjištění typu nádoru je poté obvykle provedeno cytologické vyšetření (vzorek je odebírán bez sedace a je ihned po odběru vyhodnocen pod mikroskopem). Při výskytu větších a invazivních nádorů se také provádí rentgenologické vyšetření, kterým mohou být odhaleny případné metastázy (zejména v plicích).
Cena operace je individuální. Ceník veterinárních zákroků je v tomto případě pouze orientační. Počítejte s cenou od 3 000 Kč a výše.
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Pelíšek:
Štěně musí mít denně čerstvou vodu!
Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:
Zdroj: Výcvik čivavy
Semena, jádra a pecky některých druhů ovoce obsahují kyanid, který je pro psy vysoce toxický. Čivava nesmí sníst jádra jablek, semeno z pecky třešní, semeno z pecky broskví, semeno z pecky švestek, pecky z nektarinky a semeno z pecky meruněk. Dužina samotného ovoce je obvykle bezpečná. Jsou to semena a pecky, které musí majitelé držet dál od svých čivav.
Existuje mnoho forem kyanidu, které nesmějí jíst čivavy, včetně kyanovodíku (HCN), kyanogenchloridu (CNCl), kyanidu sodného (NaCN) a nebo kyanidu draselného (KCN). Všechny fungují tak, že brání buňkám v těle používat kyslík. A bez kyslíku jinak zdravé buňky umírají.
Příznaky otravy kyanidem zahrnují slabost, letargii, zvracení, průjem, třes, hyperventilaci, zarudnutí kůže, slintání a lapání po dechu. Při těžké zástavě srdce může nastat kóma a smrt. Příznaky se mohou objevit během několika minut nebo hodin po expozici.
Smrtelná dávka kyanidu se liší v závislosti na váze čivavy, typu a množství požitých plodů nebo semen, zda byla semena rozdrcená nebo celá a dalších faktorech. Pokud vaše čivava zkonzumovala jakékoli množství semen nebo pecek uvedených výše, kontaktujte svého veterináře.
Zdroj: Co nesmí čivava
Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.
Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.
Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.
Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).
Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.
Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.
Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.
Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i dražší. Následuje příprava operačního pole, což znamená vyholení a dezinfekci oblasti šourku a jeho okolí. Aplikují se analgetika a antibiotika. Vlastní zákrok spočívá v naříznutí kůže před šourkem (takzvaný preskrotální přístup), poté se tupou preparací uvolní podkoží a obě varlata se postupně vybaví přes tento řez do operační rány. Varlata se zajistí podvazem semenných provazců a přívodné cévy vstřebatelným materiálem a následně se odstraní. Poté se zašije podkoží a kůže. Ranka je velká dle plemene 1–4 cm. Šourek tak zůstává zachován a výsledný kosmetický efekt je dobrý. Celý zákrok i s přípravou většinou nepřekročí 30 minut. Pacienta je možno po probuzení propustit do domácí péče. Po kastraci není třeba žádná velká péče – vodu lze podat téměř ihned, krmení až za cca 6 hodin. Důležité je, aby si pes ránu nelízal, což se zajistí použitím ochranného límce.
Zdroj: Kastrace psa
Dokud je ve vývinu, měla by se čivava krmit asi 2x denně. V dospělosti někdo krmí jednou večer, někdo část dávky ráno a zbytek večer. Záleží, jak vám to bude vyhovovat a jak bude pejsek prospívat. Kdyby tloustl, bylo by potřeba dávky upravit, stejně tak v případě, že by byl moc hubený. Největší problém čivav spočívá v tom, že jsou extrémně vybíravé. Jakmile dostanou ochutnat něco „lepšího“, těžko si potom zvykají zpět na suché granule. Ale člověk se nesmí nechat obměkčit, na co si pejska naučíte, takové to budete mít.
Odpovídající krmivo vybíráme vždy podle velikosti a stáří psa. Denní dávka musí přitom obsahovat všechny důležité živiny a vitamíny v potřebném množství. Chovatel čivavy má velkou výhodu oproti chovatelům větších plemen, co se týče finanční náročnosti na pořízení dostatečného množství krmiva. Při vynaložení poměrně nízkých nákladů lze čivavě zajistit tu nejkvalitnější dostupnou stravu. Někteří chovatelé připravují stravu pro psa doma, při tomto postupu je ovšem velmi obtížné docílit každodenně optimální nutriční složení potravy. Přesto se k této alternativě uchyluje pozvolna stále více chovatelů, jejichž záměrem je poskytnout svému psovi co nejpřirozenější stravu. Celkově nejvyhledávanější možností je v současné době konzervované či superprémiové granulované krmivo, u kterého můžeme přesně odměřit adekvátní krmnou dávku. Některé typy granulí jsou speciálně tvarované tak, aby se psovi dobře zpracovávaly v miniaturních čelistích, příjemným bonusem je obsah složek napomáhajících prevenci proti zubnímu kameni. Některé čivavy mají sklony k mlsnosti, zároveň hrozí při nevhodné výživě tomuto plemeni nebezpečná obezita. K obojímu je potřeba při výběru stravy přihlédnout.
Zdroj: Krmení čivavy
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.