Téma: 

francouzský buldoček

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Výživa psa

Ve štěněčím věku je psovi nutné zajistit adekvátní přísun nezbytných živin, ideálně formou speciálního krmiva, druhově odstupňovaného podle věku štěněte.

V dospělosti je dobré pokračovat s podáváním kvalitního superprémiového krmiva pro dospělé psy této velikostní skupiny.

U francouzského buldočka je na místě přihlédnout k množství jeho fyzické aktivity a dispozicím k tloustnutí, řešením může být krmivo řady light.

Pro psy pokročilého věku se nabízí krmivo pro seniory, které obsahuje upravený poměr živin s ohledem na zpomalený metabolismus starého psa.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

Diskuze: francouzsky buldocek szenata

Zajimalo by me,kde za tyhle penize,co tu pisete psa koupit...???

Zdroj: diskuze Francouzsky buldocek szenata
Odesláno dne: 24.5.2017 uživatelem Zdena Kopencova
Počet odpovědí: 0

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Prodej

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka – její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda má pejsek obě varlata.

Francouzské buldočky je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte francouzského buldočka s průkazem původu se pohybuje od 8 000 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje kredit chovné stanice, původ rodičů. Tato plemena lze koupit i bez průkazu původu, kdy se cena pohybuje od 3 000 korun.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

UKÁZKOVÉ DRUHY VELKÝCH PLEMEN KRÁLÍKŮ

Francouzský beran (oficiální označení: FB)

Jak již název napovídá, jedná se o plemeno pocházející z Francie asi z 19. století. (v té době byl beran zkřížen s belgickým obrem).

Vzhled

Toto plemeno má také ideální váhu kolem 6 kilogramů. Zároveň jeho tělo působí dosti zavalitě a jeho ušní boltce jsou převislé (kolem hlavy tvoří podkovu) a měří zhruba 45 cm. U mláďat jsou uši na začátku vzpřímené, pak se postupně svěšují. Barva srsti u tohoto plemene je buď divoká, železitá, také se objevují bílý s červenýma očima, bílí s modrýma očima, černí, modří, strakáčci, žlutí, havanovití. Srst je dlouhá asi 4 cm.

Chov

U tohoto druhu je důležité dbát na dobrou hygienu v jeho kotci, aby se nepoškodila jeho kožešina. Toto plemeno bývá také líné, a proto se občas stává, že kvůli své lenosti často tloustnou. I francouzský beran bývá často účastníkem výstav.

Obrázky

Odkaz na fotografie francouzského berana na googlu: francouzský beran foto.

Zdroj: Ukázkové druhy velkých plemen králíků
Zveřejněno dne: 28.4.2017

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Výchova francouzského buldočka

To, jaké vlastnosti bude mít dospělý francouzský buldoček, záleží už na jeho výchově v raném věku. Socializační období trvá zhruba do věku patnácti týdnů, a v tomto čase se štěně učí reagovat na různé životní situace. Je proto vhodné předkládat štěněti maximum podnětů a vést ho k tomu, aby na neobvyklé zážitky reagovalo klidně: vyzkoušet jízdu výtahem, autem či jinými dopravními prostředky, vyjít si na procházku do odlišného prostředí, než je štěně zvyklé, zvykat ho na provoz na silnicích, seznamovat psa se zvířaty, s dětmi i dospělými, navštívit veterináře, vyzkoušet vodítko a obojek.

Chovatel musí mít na paměti, že sám musí i na nečekané situace reagovat klidně, aby psa nestresoval vlastními netypickými reakcemi – a nikdy nezvedat psa do náruče. Důslednost je nejdůležitější moment při výchově francouzského buldočka. V zásadě platí, že cokoliv je jednou povoleno, mělo by být povoleno vždy a naopak, a že cokoliv zakáže jeden člen domácnosti, musí zakazovat i ostatní. Toto plemeno dokáže dobře vycítit jakékoliv zaváhání a umí jej využít ve svůj prospěch.

Pes se nejlépe naučí poslouchat povely za odměnu – pochvalu, pohlazení i pamlsek. Od chvíle, kdy se štěně ocitne v nové domácnosti, je třeba využívat každého kladného momentu v chování psa a spolu s příslušným povelem jej pochválit. Francouzský buldoček se rád zavděčí a bude proto opakovat všechno, za co byl pochválen.

Francouzští buldočci milují pozornost a každé odloučení pokládají za trest. Štěně tak v době, kdy rodina není doma, může ničit věci, a to jednak proto, aby se zabavilo, jednak proto, aby si vynutilo pozornost.

S tresty za podobně nevhodné chování je to složitější. Konkrétně za ničení věcí je lépe přivyknout jej na pokojovou boudu, avšak nikdy ne za trest. Pes by měl boudu chápat jako místo, kde je sám chráněný a kde by ho nikdo, tedy ani děti, neměl rušit. Štěně trestáme vždy těsně před tím, než má k nevhodnému chování dojít, například než se rozběhne za kočkou, a to tak, aby vůbec nepoznalo pocit uspokojení z dobře prohnané kočky. Pokud trest následuje až po činu, bude pes příště dávat přednost kladům požitku před zápory trestu.

Způsob trestání musí být umírněný. Není vhodné štěně uchopit za kůži na krku a zatřást s ním, protože to je způsob, kterým psi usmrcovali kořist. Trestat lze slovně, například výkřikem „Fuj!“, nejlépe tak, aby se leklo.

Výcvik k čistotnosti spočívá v prevenci, štěně musí od prvního dne u chovatele chodit často ven. Za každé vyprázdnění mimo domácnost následuje pochvala a opakování nějakého slova, které bude v budoucnu využíváno jako pokynu k vyprazdňování vždy, když dojde k časové tísni. Pokud bude štěně přes den pobývat ve své pokojové boudě, je velká pravděpodobnost, že se čistotě naučí velmi brzy.

Základní povely „Ke mně“, „Sedni“ a „Lehni“ jsou důležité také z hlediska bezpečnosti psa a pes by je měl zvládnout co nejdřív. Francouzský buldoček je inteligentní a poslušný pes, ale přesto se může stát, že jeho pozornost upoutá něco jiného a na povely nebude včas reagovat. Tím se znovu dostáváme k požadavku důslednosti ve výchově francouzského buldočka.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Nároky na chov

Buldočka lze doporučit především lidem žijícím ve městech v bytě, ale i na venkově v rodinném domě. Absolutně se však nehodí pro stálý pobyt venku v kotci, kde naopak mohou být jiná plemena docela spokojená. Vzhledem k jeho velké vázanosti na „lidskou smečku“ a velké potřebě sociálního kontaktu by osamělý buldoček někde v izolaci na zahradě velice trpěl. Také fyzicky není takovému ustájení uzpůsoben (krátká srst, holé bříško). Buldoček je ideální „městský pes“. Díky své přizpůsobivosti a skromnosti se spokojí i s malým prostorem ve vašem bytě, nebude sousedy obtěžovat zbytečným štěkotem, nehrozí od něj agresivní útok pro cizí příchozí. Není třeba, aby prošel náročným výcvikem, nácvik základních povelů s ním snadno zvládne i začátečník. V dnešní době je buldoček výborným společenským psem, nic víc, nic míň. Nemůžete od něho čekat pracovní nebo snad lovecké výkony.

Ani údržba jeho exteriéru není pro zaměstnaného a pracovně vytíženého člověka nijak náročná. Krátká srst vypadá stále dobře, jen výjimečně je třeba jednou za čas psa vykoupat. Srst francouzského buldočka není náročná na údržbu. Stačí jednou týdně vykartáčovat tvrdším kartáčem. V období línání odstraňujte vypadané chlupy gumovou masážní rukavicí.

Jelikož žádný pes není dokonalý, má i buldoček své slabiny. Jedná se o takzvané krátkolebé plemeno (stejně jako například německý boxer nebo doga). Jeho krátký čenich pak způsobuje, že je citlivý na přehřátí a v letních měsících při horkém počasí je mu nejlépe v chládku bytu nebo zahrady. V takovém počasí je nutno na delší procházky nebo túry zapomenout. Krátký čenich často způsobuje i problémy s dýcháním, psi takzvaně „chrochtají“, a tak téměř každý buldoček ve spánku chrápe.

Výchova není nijak složitá. Pes je to inteligentní a učí se rychle. Důslednost je však na místě. Plemeno velmi citlivě reaguje na změnu intonace hlasu. Francouzský buldoček si rád hraje a dovádí, není to ovšem vhodný společník na dlouhé procházky. Většina jedinců se spokojí s krátkými procházkami nebo dováděním na zahradě.

Pokud je pes zdravý, nepotřebuje ani žádný zvláštní přístup a péči, ani zvláštní krmení – jen kvalitní granule nebo vařenou stravu. V horkých dnech je třeba, aby měl dostatek vody, popřípadě bazének s vodou na chlazení a chládek k odpočinku. Hlavně potřebuje lásku, trpělivost a přátelský přístup. Na buldočka neplatí dril, ale pouze trpělivost a důslednost. Buldoček nemá rád hrubé zacházení, stačí na něj zvýšit hlas, a on už ví, že něco udělal špatně. Dá se snadno vychovat, a to i přes svoji tvrdohlavost. Výchova však musí být láskyplná, citlivá, leč důsledná.

Dají se i dobře cvičit – vhodná je pro ně poslušnost, obedience, ale jsou schopni třeba i výcviku obran. Ze psích sportů zvládají bez problémů coursing a agility. Je možný i dogtrekking, ale jen v omezené formě a podle počasí. Vše hlavně záleží na majitelích a jejich přístupu. Jestli jsou tyto sporty pro buldočka vhodné, to musí posoudit majitel psa. Přece jen buldoček patří mezi malá molossoidní plemena psů (viz výše) a na své malé tělo je poměrně dost těžký. To má za následek velký nápor na klouby a páteř.

Francouzskému buldočkovi koluje v žilách krev buldoka a teriéra, což s sebou nese jistou dávku umíněnosti. Během výcviku je třeba s tím počítat a přistupovat k psovi jemně a zároveň důsledně. Při dodržení tohoto základního pravidla zvládne naučit stěžejní povely francouzského buldočka i chovatel bez velkých zkušeností.

Zástupci tohoto plemene se hodí pro život v městské zástavbě. Rozhodně nepatří do studeného kotce někde v zadním koutě zahrady. Při trvalém umístění venku by pes výrazně strádal na fyzické i psychické rovině. Francouzský buldoček si vystačí s malým životním prostorem. Zároveň ovšem velmi miluje pohodlí, a tak se může lehce stát, že se bude pokoušet osídlit vaši nejlepší pohovku v obýváku.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

UKÁZKOVÉ DRUHY STŘEDNÍCH PLEMEN KRÁLÍKŮ CHOVANÝCH NA MASO

Francouzský stříbřitý (oficiální označení: Fs)

Jak název napovídá, původ tohoto králíka je ve Francii zhruba v 18. století. V České republice se toto plemeno chová jen výjimečně.

Vzhled

Stejně jako u velkého světlého stříbřitého králíka je i u tohoto plemene typické to, že se mláďata rodí černá a až pak se jejich barva mění. Jak již název napovídá, barva srsti připomíná stříbro. Okolí uší, očí, končetin i ocasu bývá ale tmavší. Srst je dlouhá asi 3 cm. Uši jsou dlouhé asi 13 cm. Oči francouzského stříbřitého králíka jsou hnědé. Ideální váha je také kolem 5 kilogramů.

Chov

Tento králík je chován hlavně pro svou kožešinu a pro maso, případně i jako sportovní plemeno.

Obrázky

Odkaz na fotografie francouzského stříbřitého králíka na googlu: francouzský stříbřitý králík foto.

Zdroj: Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných na maso
Zveřejněno dne: 28.4.2017

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Barevné varianty

Zbarvení buldočků je plavé, žíhané s bílými skvrnami nebo bez nich.

Žíhané zbarvení – plavá srst s příčným tmavým žíháním, vytvářejícím efekt „tygrování“; silné žíhání nesmí zcela zakrývat základní plavou barvu. Může se vyskytovat černá maska. Přítomnost menších bílých skvrn je přípustná.

Plavé zbarvení – jednobarevná srst od světle plavé po tmavě plavou, někdy světlejší na skloněných partiích těla, s černou maskou nebo bez ní. Zbarvení s maskou se dává přednost. Přítomnost menších bílých skvrn je přípustná.

Žíhané se středními nebo velkými bílými skvrnami – takzvaný „strakoš“. Skvrny jsou pravidelně rozmístěny po celém těle psa. Několik skvrn na kůži je přípustných.

Plavé se středními nebo velkými bílými skvrnami – takzvaná „plavá s bílou“. Skvrny jsou pravidelně rozmístěny po celém těle psa. Několik skvrn na kůži je přípustných. Nosní houba je u všech zbarvení vždy černá, nikdy ne hnědá nebo modrá. Celobílí jedinci jsou za předpokladu, že mají okraje očních víček a nos černý, přípustní, ale pro chov nežádoucí z důvodu rizika hluchoty.

Zbarvení fawn – je základní barvou francouzského buldočka. Je to zbarvení od bílé kávy přes všechny odstíny až po červenou. Současně může být s tmavou maskou nebo bez ní.

Zbarvení strakoš žíhaný – srst je bílé barvy a plotny jsou tmavého až černého zbarvení. V tmavých plotnách musí být znatelná základní barva – fawn. Úplně bílí jedinci se přiřazují k barvě žíhaný strakoš.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Povaha

Francouzský buldoček, jak již název napovídá, pochází z Francie a byl vyšlechtěn v 19. století. Existují dvě teorie jeho vzniku. První říká, že francouzský buldoček má mezi svými předky psy z arén, kteří zápasili s býky. Druhá praví, že si v 60. letech 19. století dovezli francouzští chovatelé malé buldoky z Velké Británie a ty později křížili s francouzskými plemeny a také s teriéry. Původním posláním tohoto psa byl lov krys, ale velmi brzy se z něj stal společník rodin a dnes tomu není jinak.

Francouzský buldoček je extrovertní, veselý a inteligentní pes. Dokáže být i tvrdohlavý a umí si jít za svým, když si něco umíní. Přestože je to odvážný a tělesně tvrdý pes, duši má velmi citlivou a tvrdá slova a přístup ho dokážou hluboce zasáhnout. Velmi rád pobývá ve společnosti své rodiny, nerad zůstává sám doma. Vyžaduje jistou dávku pozornosti a může i značně žárlit, pokud se jeho pán nevěnuje právě jemu. Francouzský buldoček štěká velmi málo, proto jeho štěkot neberte na lehkou váhu, může totiž znamenat nějaké nebezpečí. Většina jedinců má kladný vztah jak k malým dětem, tak dokáže být veselým společníkem pro děti starší. Někteří psi se mohou chovat dominantně vůči jiným psům, ale rozhodně to není pravidlem. S ostatními zvířaty nemají žádný problém, pokud jsou na ně zvyklá. Francouzský buldoček má potlačený lovecký instinkt a nemá sklony vydávat se někam na vlastní pěst.

Francouzský buldoček je úžasné, milé, přítulné a osobité plemeno, které je velmi vhodné k dětem a potřebuje přímý kontakt s člověkem a jeho lásku. Je to takový „kašpárek“, který je přístupný k jakékoliv hře, která ho baví. I přes některé své dané handicapy, jako je krátký čumák, který je spojen s horším dýcháním zejména v horkém, ale i v mrazivém počasí, se buldočci krátkodobě mohou zúčastňovat některých psích sportů. Jsou schopni chodit delší procházky, ale je potřeba mít s sebou dostatek vody. Horké nebo hodně mrazivé počasí je pro ně nevhodné – postačí jen velmi krátké ranní a večerní procházky.

Povahu mají milou, hravou, ale přitom někdy hodně tvrdohlavou. Když si něco vezmou do hlavy, že to dělat nebudou, nikdo s nimi nehne. Snadno si dokážou získat lásku člověka svým chováním a klaunovstvím. Francouzský buldoček je společenský pes, který oplývá bystrostí, energičností, mazlivostí a hravostí. Pro tohoto psa veselé povahy je těsný kontakt s pánem a jeho rodinou nadmíru důležitý, citlivý francouzský buldoček vyžaduje dostatek pozornosti. Velmi miluje děti. Dobře obstojí také v roli ostražitého hlídače, ačkoliv není zbytečně uštěkaný.

Francouzský buldoček dorůstá do výšky okolo 30 cm v kohoutku a dosahuje váhy 14 kg. Výška psa v kohoutku je 27–35 cm, feny 24–32 cm. Váha psa je 9–14 kg, feny 8–13 kg. Průměrná délka života činí 10–13let. Buldoček má širokou hlavu čtvercového formátu. Široká lebka je téměř plochá, stop má silně vyjádřený. Krátký široký čenich je ohnutý vzhůru, silné pysky visí přes hranaté široké čelisti. Plemeno má předkus. Nosní houba je vždy černá. Středně velké netopýří uši jsou umístěny vysoko na hlavě a dost daleko od sebe. Oči jsou kulaté, nízko položené a poměrně daleko od sebe, barvu mají tmavou. Tělo francouzského buldočka je podsaditého vzhledu. Je to typický malý molossoidní pes. Přes svou malou velikost je silný, ve všech proporcích krátký, podsaditý, kompaktní, krátkosrstý, s krátkým čenichem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete kompaktní stavby těla a pevné kostry. Žádný znak nemá být ve srovnání s ostatními tak přehnaný, aby rušil celkovou harmonii psa ve vzhledu a pohybu. Krk je krátký a mírně klenutý. Linie svalnatého hřbetu stoupá směrem od kohoutku k širokým bedrům. Od beder k nasazení ocasu naopak klesá. Krátký sukovitý ocas je nošen nízko. Hruď je široká, hluboká a soudkovitého tvaru. Přední končetiny jsou daleko od sebe a jsou kratší než zadní. Srst francouzského buldočka je měkká, krátká, lesklá a těsně přiléhá k tělu. Základní zbarvení je plavé (od barvy bílé kávy po červenou), další barvou je barva žíhaná, což jsou tmavé chlupy v barvě plavé. Dále následuje strakoš, kde je základní barva bílá s žíhanými nebo plavými plotnami. Také mohou být jedinci čistě bílí.

Vady, které může toto plemeno mít, jsou silně tečkovaná bílá srst u žíhaných strakošů, silně žlutě tečkovaná bílá srst u plavých s bílou, u plavého zbarvení výrazný černý „úhoří“ pruh podél páteře, bílé ponožky u žíhaného a plavého zbarvení, světlé drápy.

Těžké výstavní vady jsou: přehnaný typ, přehnané plemenné znaky; čenich příliš dlouhý nebo příliš krátký; jazyk viditelný při zavřené tlamě; světlé, dravčí oči; vodorovná horní linie od kohoutku po bedra; přílišná ztráta pigmentu pysků, nosní houby a očních víček, jejichž okraje by nikdy neměly být zcela nepigmentované; klešťový skus.

Vady vylučující z výstavy jsou: agresivita nebo bázlivost (každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikován); nedostatek charakteristických znaků, který má za následek, že pes celkově nevypadá jako ostatní jedinci téhož plemene; zcela uzavřené nosní dírky; zkřivení nebo boční vychýlení čelisti, což má za následek trvale viditelný jazyk; dolní řezáky postavené za horními řezáky; při zavřené tlamě trvale viditelné špičáky; různobarevné oči; nosní houba jiné barvy než černé; uši nejsou neseny vzpřímeně; bezocasost nebo ocas zanořený do zádi; paspárky na pánevních končetinách; obrácená hlezna; dlouhá, hrubá, nebo příliš měkká „vlněná“ srst; zbarvení srsti, které není v souladu s tím, co předepisuje standard, zvláště černé, černé se žlutými znaky a všechny zředěné (dilutované) odstíny černé, s nebo bez bílých skvrn; velikost a váha mimo rozmezí dané standardem; dýchací obtíže; hluchota.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Nemoci

Krátkolebost francouzského buldočka s sebou nese hned několik zdravotních rizik. Jedním z nich je možnost výskytu dědičného rozštěpu patra u narozených štěňat, stálé potencionální nebezpečí v životě francouzského buldočka představuje náchylnost k snadnému přehřátí organismu. Relativně často se zástupci tohoto plemene potýkají s kožními problémy, k nimž inklinují v důsledku četných kožních záhybů na těle. Mezi další zaznamenané potíže podmíněné fyziologickou stavbou těla patří oční onemocnění a choroby kloubů a páteře. U některých zástupců plemene byla diagnostikována von Willebrandova nemoc (dědičné onemocnění podobné lidské hemofilii), psi s prokázanou dispozicí k tomuto onemocnění jsou vyloučeni z chovné linie.

Také větší velikost hlavy ve spojení s nepříliš širokou pánví u francouzského buldočka představuje významnou komplikaci při porodu. Velkohlavá štěňata přicházejí na svět poměrně hojně císařským řezem, který je jinak u psů prováděn spíše vzácně.

Časté jsou i oční potíže (rohovkový vřed, zánět rohovky, zelený zákal a jiné), protože oční bulvy jsou méně zanořené do očnic než při klasickém tvaru lebky a oční rohovka je tedy značně vystavená vnějšímu prostředí. Nezřídka je přitom neustále drážděna chlupy z obličejových kožních záhybů, což je vážným důvodem pro chirurgickou nápravu.

Pro francouzského buldočka je rovněž příznačný dwarfismus (trpasličí vzrůst) či chondrodysplazie. Tato genetická porucha metabolismu a růstu chrupavek a následná charakteristická deformace kostí se projevuje mimo jiné vznikem patologických prohnutí a deformací páteře a s tím souvisejícím sklonem k pohybovým potížím. Krátký stočený ocásek buldočků je projevem, který je vidět pouhým okem. Je však jen špičkou ledovce, protože na jiném místě páteře pouhým okem nezjistitelná deformace pacientovi vadí mnohem více, a aby byla odhalena, je nutný rentgen.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

ANTIHISTAMINIKA PRO PSY

Atopická dermatitida u psů

V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, například na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.

První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří. Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshirský teriér, west highland white teriér a další teriéři.

Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době. Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek, je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.

Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami. Zpočátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.

Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a o speciální alergenodiagnostické testy.

Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující.

Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život.

Zdroj: Antihistaminika pro psy
Zveřejněno dne: 9.6.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař modrý

Jedná se o modrou variantu výmarského ohaře krátkosrstého.

První známý výskyt modrého výmarského ohaře se datuje již od roku 1940, kdy se ve vrhu stříbrošedých rodičů chovatele Roberta Pattayeho (tehdejšího prezidenta klubu výmarských ohařů v Rakousku) objevilo štěně modré barvy. Další výskyt byl zaznamenán v Německu, také ve vrhu, kde oba rodiče byli stříbrošedí, chovatele Ludwiga Gaula von Gailberga. Budeme-li se zajímat o to, kde se vlastně v liniích stříbrošedých vzaly geny nesoucí modrou barvu, dojdeme až k úvaze, jakou roli ve vývoji výmarského ohaře krátkosrstého sehrála různá křížení při vzniku tohoto plemene. Například německá modrá doga zde také figurovala. Nyní bychom se mohli dlouhou dobu zaobírat otázkami genetiky. Snad je nutná jen zmínka o míchání barev při křížení modrého a šedého jedince. Když se nakříží šedý s modrým, nikdy nevznikne mix barev, jelikož tyto dvě barvy jsou dvě odlišné entity a těmi také zůstávají. Není to tedy jako míchat šlehačku s kávou, ale jako byste míchali modré a šedé kuličky v misce. Když vylovíte hrst kuliček, vždy budete mít v dlani část modrých a část šedých. Bohužel – pro evropského chovatele – byli první jedinci s tímto krásným zbarvením odvezeni příslušníkem amerických ozbrojených sil do Spojených států amerických. Tam se stal tento pes velmi rychle populárním a velice oblíbeným, používaným buď k prvotnímu loveckému určení, nebo také jako pes záchranářský a služební. Zde byl také později uznán AKC (American Kennel Club) jako čistokrevný jedinec a získával mnoho nejvyšších výstavních ocenění. Některé z nejlepších linií v USA mají jeho geny. Doba uznání modrého „výmara“ do standardu AKC skončila bohužel rokem 1971, kdy klub chovatelů výmarských ohařů prohlásil modrou barvu srsti jako diskvalifikační. Stejně tak dopadli i „výmaři“ dlouhosrstí. Velkým překvapením byl pak fakt, kdy francouzský klub chovatelů výmarských ohařů uznal tuto modrou barvu za odstín šedé, a to z důvodu nespecifikovaného rozsahu odstínu šedé barvy.

Bez ohledu na barvu srsti je modrý ohař stejný jako stříbrošedý, jak vzhledem, tak vlohami, kterými disponují. Jejich hlavním využitím, jak jsme již zmínili výše, je lovecká činnost. Dále pak jsou v hojné míře využíváni na celnicích a jako psi záchranáři. Pro všechny tyto činnosti se výborně hodí díky svému vynikajícímu nosu. Jsou to psi velice vytrvalí, přátelští, temperamentní a velmi vychytralí. Tady je nutno upozornit nezkušené začínající chovatele na potřebu velké dávky opatrnosti a důrazu při výchově, jinak se může velmi rychle stát, že si pejsek vymění místo se svým páníčkem. Pokud se však při výchově výmarského ohaře nic nezanedbá, stane se tento čtyřnohý kamarád velmi rychle nepostradatelným členem rodiny, ať už jako domácí mazlíček, nebo lovecky či jinak vedený pes.

Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno dne: 2.2.2016

NEMOCI ROHOVKY U PSŮ A KOČEK

Získaná onemocnění rohovky

Zánět rohovky

(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.

Povrchový zánět rohovky s pigmentací

(latinsky keratitis superficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.

Obr. 8: Keratitis superficialis pigmentosa u mopse

Chronický povrchový zánět rohovky

(latinsky keratitis super ficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího množství cév a granulační tkání, pokud se však projevy dostaví ve vyšším věku (4. až 5. rok), postižení není tak razantní. U starších psů se diagnostikuje velké množství pigmentu v rohovce. Nástup a průběh nemoci je pomalejší, nebolestivý a není spojený s výtokem z oka. U greyhoundů je průběh onemocnění mírnější a je pozorováno již ve stáří 1 až 2 roky. Závažnost a prognóza onemocnění závisí i na nadmořské výšce, ve které jedinec žije, v souvislosti s intenzitou ultrafialového záření.

Obr. 9A: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka

Obr. 9B: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka

Hluboký zánět

(latinsky keratitis profunda) je zánětlivé postižení hlubších vrstev stromatu rohovky. Nejčastější příčinou jsou rohovková traumata. Prvním příznakem je lokální bolestivost a blefarospazmus, dále edematizace stromatu rohovky a v neposlední řadě se vyvíjí uveitida.

Nejznámější formou hluboké keratitidy je jeden z možných příznaků postvakcinační reakce na adenovirus 1 (CAV-l). Živé vakcíny s atenuovaným virem způsobují uveitidu s korneální opacitou, takzvané "modré oko".

Obr. 10: Keratitis profunda u psa

Obr. 11: Keratitis profunda u psa

Suché oko

(latinsky keratoconjunctivitis sicca - KCS) je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu, která může být způsobena intoxikací, autoimunitní odpovědí, aplikací některých léků, hypovitaminózou A, ale také po traumatu slzné žlázy způsobujícím poruchu inervace nebo po chirurgickém traumatu při odstranění žlázy třetího víčka při jejím výhřezu. Rohovka a spojivka ztrácejí normální opacitu, stávají se matnými. Na rohovce se objevují cévy a dochází k pigmentaci. Onemocnění se diagnostikuje pomoci takzvaného Schirmerova testu (test na měření tvorby slz, který při tomto onemocnění vykazuje nulové nebo velice nízké hodnoty). Terapie je konzervativní a spočívá v aplikování kapek do spojivkového vaku. Pokud terapie není účinná, je možné chirurgické řešení, a to zavedení vývodu slinné žlázy do spojivkového vaku. Nejčastěji toto onemocnění postihuje psy, zejména dlouhosrsté jezevčíky, West Higland White teriéry, anglické kokršpaněly nebo taky buldoky. U koček je toto onemocnění raritou.

Obr. 12: KCS u psa - nákres

Obr. 13: KCS u psa - Schirmerův test

Obr. 14: KCS u psa - Schirmerův test

Obr. 15: KCS u kočky - Schirmerův test

Vřed rohovky

(latinsky corneal ulcer) je jedno z nejčastějších očních onemocnění . Povrchová ulcerace se obvykle hojí s minimálními komplikacemi. U hlubokých vředů lze očekávat poškozené vidění, zejména pokud dojde až k perforaci. Rozlišujeme ulcerace povrchové, hluboké, perforující. Prvním klinickým příznakem je bolestivost a blefarospazmus. Dále pozorujeme purulentní výtok a fotofobii. Vředy mohou sekundárně vést k uveitidě. Nezbytným diagnostickým krokem k rozpoznání ulcerací je barvení fluoresceinem. Nezbytné je doplnit vyšetření kontrolou nitroočního tlaku, bakteriologickou kultivací s určením citlivosti a cytologií. V terapii ulcerací je vysoce důležité rozeznání příčiny a její odstranění. Nutností je antibiotická terapie, také chirurgická intervence je indikována u hlubokých změn a změn s obnaženou Descementovou membránou. Doporučit lze kontaktní měkké čočky, o kterých se můžete informovat u vašeho veterinárního lékaře.

Obr. 16: Corneal ulcer - schéma

Obr. 17: Corneal ulcer u psa

Obr. 18: Corneal ulcer u psa

Obr. 19: Corneal ulcer u kočky

Obr. 20: Corneal ulcer u psa - fluoresceinový test

Recidivující (opakující se) povrchové vředy (boxer ulcer)

Onemocnění se vyskytuje nejčastěji u zvířat ve středním a starším věku. Mezi predisponovaná plemena patří německý boxer či samojed, ale výskyt je možný u jakéhokoliv plemene. Onemocnění může postihnout jedno nebo obě oči. Časné stadium je charakterizováno bolestivostí, výtokem a přivíráním víček. Na rohovce je znatelný defekt o různé velikosti, překrytý uvolněným epitelem, který se dá v lokální anestezii snadno odstranit. Rohovka je edematická s přítomností cév. Terapie je zpočátku lokální, pokud však nedochází k hojení defektu, je nutné chirurgické ošetření rohovky.

Obr. 21: Boxer ulcer u psa (boxer) - fluoresceinový test

Hluboká ulcerativní keratitida

(latinsky keratitis profunda ulcerativa)

Onemocnění je nejčastěji bakteriálního nebo mykotického původu. Mezi nejčastější původce patří stafylokok, streptokok, E. coli, proteus a často i pseudomonas. Onemocnění je velmi bolestivé, často spojené se zánětem duhovky. Výtok může být od serózního až k hlenohnisavému. Rohovka je edematózní s množstvím cév. Terapie je lokální i celková. Někdy je nutné rohovku ošetřit v celkové anestezii a provést překrytí rohovky 3. víčkem nebo spojivkovým flapem.

Obr. 22: Keratitis profunda ulcerativa u psa

Melting vřed

Jedná se o komplikaci hlubokého vředu rohovky, kdy výrazná kolagenázová a proteázová aktivita způsobuje rychlé poškození rohovky. Ke vzniku vředu může dojít i za méně než 24 hodin. Proces často vede k obnažení Descementovy membrány, která se může vyklenout dopředu v podobě lesklého puchýřku do úrovně rohovky nebo i nad ní, popřípadě může dojít až k perforaci rohovky (protržení Descementovy membrány a odtok komorového moku). Melting vřed se vyskytuje často u brachycefalických plemen, jako je pekingský palácový psík, francouzský buldoček, mops a podobně. Při onemocnění je možné často izolovat bakterii Pseudomonas aeruginosa. Onemocnění je akutní a je nutný rychlý zásah. Terapie je u většiny případů chirurgická.

Obr. 23: Melting vřed u psa (shi-tzu)

Obr. 24: Melting vřed u kočky

Obr. 25: Melting vřed u kočky

Herpesvirová keratitida

(latinsky keratitis herpetica)

Herpesvirus felis je příčinou keratitid u koček ve spojení s infekcí respiratorního traktu a spojivky. Nejčastějším nálezem herpesvirové keratitidy je ulcerativní neboli vředová keratitida rezistentní k jakékoli terapii se sklonem k recidivám. Partikule viru mohou být nacházeny dlouhou dobu v klidových ložiscích rohovky a jsou aktivovány působením stresu. Klinické příznaky jsou závislé na věku zvířete: infekce koťat ve věku do 4 týdnů (Opthalmia neonatorum), na očích výrazný zánět spojivek a rohovky, přítomnost vředu s hnisavým výtokem. Také příznaky onemocnění horních dýchacích cest. Konjunktivitis u dospělých koček je typickým příznakem herpesviru. Častým důsledkem herpesvirózy je přítomnost vředů či suché oko. Terapie závisí na závažnosti klinických příznaků a celkové imunitě jedince. Lokální terapie je doplněna terapií celkovou.

Obr. 26: Herpesvirová keratitida u kočky

Obr. 27: Herpesvirová keratitida u kočky - porovnání

Obr. 28: Herpesvirová keratitida u kočky - schéma

Bulózní keratopatie

(latinsky keratitis bullosa) se projevuje formováním malých vezikul v epitelu rohovky až po vznik puchýřovitého ložiska s edémem a vaskularizaci stromatu. Postihuje nejčastěji kočky ve stáří 1,5 až 3 roky. Etiologie a terapie nejsou známy. Léčbu lze urychlit aplikací měkkých kontaktních čoček.

Chronická eosinofilní keratitida koček

(latinsky keratitis eosinophitica feline)

Etiologie onemocnění je neznámá, ale je popisován vztah k působení ultrafialového záření. Objevuje se hlavně u dospělých koček a postihuje jedno nebo obě oči. Jde o chronický granulomatózní zánět, nebolestivý, pomalu progredující jako červeně infiltrovaná masa, postupující směrem do středu. Zpočátku je jednostranný. Léze se primárně objevují na periferii rohovky a pomalu postupují napříč plochou rohovky. Spojivka je překrvená. Na rohovce je možné diagnostikovat cévy a otok. Charakteristický je krémově bílý sýrovitý výtok pokrývající nemocnou rohovku. Diagnosticky je nutné vyšetřit výtok, ve kterém je velké množství eosinofilů. Prognóza má být vyslovována opatrně, je totiž často nejasná vzhledem k dlouhodobé terapii, která je často bez odezvy. Nežádoucím účinkem terapie je zvýšení hmotnosti, u nekastrovaných koček hrozí riziko zánětu dělohy.

Obr. 29: Chronická eosinofilní keratitida u kočky

Zdroj: Nemoci rohovky u psů a koček
Zveřejněno dne: 11.12.2015