ESCHERICHIA COLI HAEMOLYTICA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Kolibacilóza je onemocnění způsobené bakterií Escherichia coli, běžně známou jako E. coli, která se normálně nachází ve spodní části střev většiny teplokrevných savců, včetně psů. Normálně je přítomnost E. coli benigní a dokonce prospěšná, ale v některých případech může způsobit chorobný stav, zejména u novorozených štěňat.
E. coli se někdy vyskytuje jako příčina infekce močových cest u dospělých psů. U štěňat je onemocnění způsobeno šířením E. coli buď požitím mateřského mléka, nebo infekcí in-utero (šíření bakterií z matky na štěně krví). Štěňata se špatným imunitním systémem nebo štěňata žijící ve špinavém prostředí jsou náchylnější k infekci.
Infekce močových cest u dospělých psů jsou obvykle méně naléhavé a způsobují infekce močových cest. Příznaky zahrnují častější močení, bolest při močení, vylučování malého množství moči nebo si můžete všimnout malých teček krve v moči vašeho psa.
Escherichiacoli u psů
Infekce E. coli je nejčastěji pozorována u štěňat v prvních týdnech života. První den po porodu feny produkují vodnaté mléko bohaté na protilátky. Toto mléko, nazývané kolostrum, hraje klíčovou roli v ochraně nevyvinutého imunitního systému novorozeného štěněte proti různým infekcím, protože pokrývá střevní trakt a chrání štěně před většinou infekcí. Při absenci těchto protilátek jsou štěňata zranitelnější vůči řadě infekcí, včetně infekce E. coli.
Přenos bakterie má několik možností. Pokud je březí fena infikována E. coli, mohou bakterie napadnout krevní zásobení štěněte, když je ještě v děloze, během porodu, nebo se štěně může infekcí nakazit krmením ze zanícených mléčných žláz své matky.
Kolibacilóza často vede ke stavu zvanému septikémie nebo otrava krve, což znamená, že v krvi je nebezpečně vysoká přítomnost bakterií. Ačkoli jde primárně o onemocnění mladých psů, může postihnout i starší psy. Infekce E. coli v kombinaci s jinými infekčními agens také zvyšuje závažnost parvovirové infekce u psů.
Abyste předešli infekci E. coli, ujistěte se, že vaše chovná, březí nebo kojící fena je v dobrém zdravotním a nutričním stavu. Prostředí porodu by mělo být udržováno v čistotě a dezinfikováno a po porodu by měla být často vyměňována podestýlka. Prádlo použité k porodu by mělo být hygienicky zlikvidováno, protože je považováno za nebezpečný odpad.
Nejdůležitější pojistkou pro prevenci infekce E. coli u štěňat je umožnit jim plný přístup k mlezivu jejich matky (prvnímu mléku po narození). Kromě toho si musíte vždy umýt ruce a vyměnit si svrchní oblečení a boty, než budete jednat s novorozenými štěňaty s ohledem na jejich vyvíjející se imunitní systém. Toto je obecné pravidlo, ale je zvláště důležité po manipulaci s jinými psy nebo zvířaty.
Psi jsou běžně infikováni E. coli stejným způsobem jako lidé – požitím nebo pitím kontaminovaného jídla nebo vody. Obvykle je to proto, že jídlo nebo voda byly vystaveny fekálnímu materiálu a psi žijící v nehygienických prostředích mají mnohem větší pravděpodobnost, že to chytí. E. coli může být přítomna v syrové stravě, nicméně u většiny zvířat je nepravděpodobné, že by se z toho nakazila kolibacilózou, pokud jsou zdravá. Umývání misek s jídlem a udržování dobré hygieny snižuje šanci na přenos z krmiva pro psy.
Nejčastější výskyt infekce E. coli u psů je u štěňat narozených nezdravým matkám. Když štěňata dostanou kontaminované mléko od psí matky, mohou se nakazit.
Také, pokud štěňata nedostávají dostatek mléka od svých matek, které přenášejí protilátky, které zabraňují infekci, mohou také zůstat s oslabeným imunitním systémem a zažít více infekcí.
Mezi faktory, které ovlivňují zdraví štěněte, patří špatná výživa matky, nehygienické prostředí při porodu, infekce mléčné žlázy a prodloužený porod.
Kontakt s jinými infikovanými zvířaty, včetně podestýlky, kterou používali infikovaní psi, také zvyšuje pravděpodobnost infekce E. coli a také je běžné, že se ve stejnou dobu objeví další infekce, jako je parvovirus.
I když je to méně časté, může dojít k infekci vystavením kontaminovanému jídlu nebo vodě. To je pravděpodobnější v chovatelských stanicích, které řádně neuklízejí společné prostory zařízení. Toto riziko může zvýšit i krmení psa syrovou stravou.
Je důležité důkladně umýt misky s jídlem a vodou, držet infikované psy odděleně a v karanténě a po manipulaci s jídlem nebo psy si umýt ruce.
Zákon v České republice neudává žádnou očkovací povinnost. Ovšem doporučuje se dvakrát ročně očkovat proti července prasat. Odčervení by mělo být provedeno alespoň jednou ročně.
Onemocnění prasat je celá řada. Velkou roli hraje hygiena chovu, zootechnické podmínky, stres a výživa.
Červenka – původcem je bakterie Erysipelotrix rhusiopathiae. Vyskytuje se i u zdravých prasat, která onemocní při oslabení. Zdrojem nemoci jsou nakažená zvířata, hlodavci i předměty. Výskyt je nejčastější v létě. Typickým příznakem jsou tmavočervené kopřivkové skvrny. U chronické formy dochází ke změnám na srdci, kloubech a kůži. Při bílé formě ke zčervenání kůže nedojde. Léčí se antibiotiky nebo sérem, prevencí je očkování a dezinfekce.
Edémová choroba prasat – jde o nakažlivé onemocnění selat po odstavu. Projevuje se otoky hlavy, krku, víček, otoky stěn vnitřních orgánů, pohybovými poruchami, průjmem, obrnou svalů. Původem jsou hemolytické kmeny bakterie Escherichiacoli. K propuknutí přispívají změny a stresy. Úhyn nastává do několika dní. Léčba probíhá pomocí hladovky, hyperimunního séra, antibiotik a sulfonamidů.
Mor prasat – u nás se příliš nevyskytuje. Jde o velmi infekční onemocnění virového původu, které se projevuje krvácením v trávicím a dýchacím aparátu. Šíří se přímo nakaženými prasaty, nebo nepřímo předměty a prostředím. K příznakům patří horečka, kašel, průjem s krví, krváceniny na kůži, zánět spojivek, výtok z nosu. Dochází k úhynu nebo přechodu do chronické formy.
Chřipka prasat – onemocnění způsobené viry a mykoplazmou, postihuje mladší kategorie prasat a vyvolávacím faktorem je i stres. Mezi příznaky patří vysoká teplota, výtok z očí a nosu, kašel, namáhavé a zrychlené dýchání. Selata, která přežijí, bývají oslabená a přenašeči. Chřipka může způsobit i narození mrtvých selat a poruchy plodnosti. Léčba probíhá antibiotiky.
Sípavka – chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje deformaci kostí rypáku. Postihuje zejména mladší zvířata, u starších se příznaky neprojeví, ale vylučují zárodky. Projevuje se krvácením z nosu a výtokem z nosu, ztíženým dýcháním. Později postihuje i horní čelist a obličejové kosti. Léčba se neprovádí. Řešením je vyřazování postižených zvířat.
Dyzentérie prasat – bakteriální onemocnění projevující se silným průjmem a nekrózami ve střevě. Terapie probíhá antibiotiky a je nutná dezinfekce.
Enzootická pneumonie – onemocnění dýchacího aparátu způsobené mykoplazmou s přispěním špatných podmínek chovu. Typický je chronický kašel a nižší přírůstky. Terapie probíhá antibiotiky a zlepšením podmínek chovu.
Vnitřní parazité – stejně jako u ostatních druhů zvířat i u prasat s
Vzhledem k akutnímu nástupu tohoto onemocnění může být při krevních testech zaznamenáno jen málo abnormalit. Aby bylo možné zjistit, zda je v krvi psa přítomna E. coli nebo jiné infekční agens, tak veterinář odebere vzorky krve, moči a pokud možno i stolice pro kultivaci.
Vzhledem k tomu, že kolibacilóza je akutní stav, většina postižených štěňat musí být hospitalizována kvůli akutnímu ošetření. Nezbytná je dobrá ošetřovatelská péče s vyváženými tekutinami podávanými injekcí k obnovení tělních tekutin. K léčbě průjmu se ústy podává roztok glukózy. Antibiotika mohou být předepsána zpočátku na základě pozorovaných příznaků a mohou být v případě potřeby změněna podle výsledků bakteriální kultivace a testování citlivosti E. coli.
Bohužel kvůli nevyvinutému imunitnímu systému novorozeného štěněte není léčba často úspěšná a novorozenec může rychle zemřít. Pro záchranu života štěněte je proto nezbytná rychlá léčba a podpůrná péče.
Kolibacilóza je způsobena infekcí E. coli. Mezi rizikové faktory tohoto typu infekce patří špatný zdravotní a nutriční stav březí feny, nedostatek mleziva (prvního mléka), nečisté prostředí při porodu, obtížný nebo prodloužený porod, přeplněné množící zařízení, souběžná infekce nebo jiná existující onemocnění a záněty mléčné žlázy u kojící feny.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
Pokud již mastitida nastane, je třeba přikládat chladivé (ne ledové!) obklady a srazit teplotu (osvědčený je tvaroh, podmáslí a zázračná jsou i povidla, která jednak účinkují a jednak štěňatům nedělá problém se poté přisát, což se nadá říct například o mentolově zapáchajícím Aphlegminu). Dále je velmi důležité zatvrdlý struk rozmasírovat a hnis postupně odstříkat, jinak se utvoří absces a hnis si prorazí cestu ven mimo mléčnou žlázu.
Léčba by měla být podpořena antibiotiky, při tomto onemocnění je vždy třeba navštívit veterinárního lékaře.
Důležitá je také péče o mléčnou žlázu, která spočívá v dostatečné hygieně (omývání vlažnou vodou, heřmánkem nebo slabou dezinfekcí, například Betadine), dále je možné aplikovat chladivé a hojivé masti (Aphlegmin, Calcium panthotenicum a jiné). Podle fáze zánětu můžeme přikládat i obklady, zpočátku studené, u chroničtějšího průběhu teplé. S ohledem na závažnost se používají antibiotika – potencované sulfonamidy, enrofloxacin a podobně (častými původci zánětů jsou: Pasteurella, Klebsiella, E. coli, Streptococcus) současně s probiotiky. Konečným řešením mastitid bývá i chirurgické odejmutí žlázy. Nejlepší prevencí je dodržování hygieny, časté vyměňování podestýlky ve výběhu a kontrola stavu žlázy.
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.
Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.
Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.
Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.
Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.
Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.
Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.
Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.
Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.
Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.
U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mo
