Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

ESCHERICHIA COLI HAEMOLYTICA

Obsah

Escherichia coli u psů

Infekce E. coli je nejčastěji pozorována u štěňat v prvních týdnech života. První den po porodu feny produkují vodnaté mléko bohaté na protilátky. Toto mléko, nazývané kolostrum, hraje klíčovou roli v ochraně nevyvinutého imunitního systému novorozeného štěněte proti různým infekcím, protože pokrývá střevní trakt a chrání štěně před většinou infekcí. Při absenci těchto protilátek jsou štěňata zranitelnější vůči řadě infekcí, včetně infekce E. coli.

Přenos bakterie má několik možností. Pokud je březí fena infikována E. coli, mohou bakterie napadnout krevní zásobení štěněte, když je ještě v děloze, během porodu, nebo se štěně může infekcí nakazit krmením ze zanícených mléčných žláz své matky.

Kolibacilóza často vede ke stavu zvanému septikémie nebo otrava krve, což znamená, že v krvi je nebezpečně vysoká přítomnost bakterií. Ačkoli jde primárně o onemocnění mladých psů, může postihnout i starší psy. Infekce E. coli v kombinaci s jinými infekčními agens také zvyšuje závažnost parvovirové infekce u psů.

Zdroj: E coli u psa

Diskuze

V diskuzi E COLI U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.

Při vyšetření pejska byla zjištěna nízkå koncentrace escherichia coli,dále přeléčeni Tab clavaseptin 25O,na jiné veterině by to neřešil.
Kdo má větší pravdu?
Děkuji za odpověď.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze E coli u psa

Diagnóza

Vzhledem k akutnímu nástupu tohoto onemocnění může být při krevních testech zaznamenáno jen málo abnormalit. Aby bylo možné zjistit, zda je v krvi psa přítomna E. coli nebo jiné infekční agens, tak veterinář odebere vzorky krve, moči a pokud možno i stolice pro kultivaci.

Zdroj: E coli u psa

Příčiny

Kolibacilóza je způsobena infekcí E. coli. Mezi rizikové faktory tohoto typu infekce patří špatný zdravotní a nutriční stav březí feny, nedostatek mleziva (prvního mléka), nečisté prostředí při porodu, obtížný nebo prodloužený porod, přeplněné množící zařízení, souběžná infekce nebo jiná existující onemocnění a záněty mléčné žlázy u kojící feny.

Zdroj: E coli u psa

Přenos

Psi jsou běžně infikováni E. coli stejným způsobem jako lidé – požitím nebo pitím kontaminovaného jídla nebo vody. Obvykle je to proto, že jídlo nebo voda byly vystaveny fekálnímu materiálu a psi žijící v nehygienických prostředích mají mnohem větší pravděpodobnost, že to chytí. E. coli může být přítomna v syrové stravě, nicméně u většiny zvířat je nepravděpodobné, že by se z toho nakazila kolibacilózou, pokud jsou zdravá. Umývání misek s jídlem a udržování dobré hygieny snižuje šanci na přenos z krmiva pro psy.

Zdroj: E coli u psa

Prevence

Abyste předešli infekci E. coli, ujistěte se, že vaše chovná, březí nebo kojící fena je v dobrém zdravotním a nutričním stavu. Prostředí porodu by mělo být udržováno v čistotě a dezinfikováno a po porodu by měla být často vyměňována podestýlka. Prádlo použité k porodu by mělo být hygienicky zlikvidováno, protože je považováno za nebezpečný odpad.

Nejdůležitější pojistkou pro prevenci infekce E. coli u štěňat je umožnit jim plný přístup k mlezivu jejich matky (prvnímu mléku po narození). Kromě toho si musíte vždy umýt ruce a vyměnit si svrchní oblečení a boty, než budete jednat s novorozenými štěňaty s ohledem na jejich vyvíjející se imunitní systém. Toto je obecné pravidlo, ale je zvláště důležité po manipulaci s jinými psy nebo zvířaty.

Zdroj: E coli u psa

Léčba

Vzhledem k tomu, že kolibacilóza je akutní stav, většina postižených štěňat musí být hospitalizována kvůli akutnímu ošetření. Nezbytná je dobrá ošetřovatelská péče s vyváženými tekutinami podávanými injekcí k obnovení tělních tekutin. K léčbě průjmu se ústy podává roztok glukózy. Antibiotika mohou být předepsána zpočátku na základě pozorovaných příznaků a mohou být v případě potřeby změněna podle výsledků bakteriální kultivace a testování citlivosti E. coli.

Bohužel kvůli nevyvinutému imunitnímu systému novorozeného štěněte není léčba často úspěšná a novorozenec může rychle zemřít. Pro záchranu života štěněte je proto nezbytná rychlá léčba a podpůrná péče.

Zdroj: E coli u psa

Rizikové faktory

Nejčastější výskyt infekce E. coli u psů je u štěňat narozených nezdravým matkám. Když štěňata dostanou kontaminované mléko od psí matky, mohou se nakazit.

Také, pokud štěňata nedostávají dostatek mléka od svých matek, které přenášejí protilátky, které zabraňují infekci, mohou také zůstat s oslabeným imunitním systémem a zažít více infekcí.

Mezi faktory, které ovlivňují zdraví štěněte, patří špatná výživa matky, nehygienické prostředí při porodu, infekce mléčné žlázy a prodloužený porod.

Kontakt s jinými infikovanými zvířaty, včetně podestýlky, kterou používali infikovaní psi, také zvyšuje pravděpodobnost infekce E. coli a také je běžné, že se ve stejnou dobu objeví další infekce, jako je parvovirus.

I když je to méně časté, může dojít k infekci vystavením kontaminovanému jídlu nebo vodě. To je pravděpodobnější v chovatelských stanicích, které řádně neuklízejí společné prostory zařízení. Toto riziko může zvýšit i krmení psa syrovou stravou.

Je důležité důkladně umýt misky s jídlem a vodou, držet infikované psy odděleně a v karanténě a po manipulaci s jídlem nebo psy si umýt ruce.

Zdroj: E coli u psa

Příznaky

Kolibacilóza je onemocnění náhlé (akutní) povahy a může u postiženého štěněte způsobit následující příznaky:

  • Deprese;
  • Dehydratace;
  • Nechuť k jídlu;
  • Zvracení;
  • Rychlý srdeční tep;
  • Slabost;
  • Letargie;
  • Vodnatý průjem;
  • Studená pokožka (kvůli nízké tělesné teplotě);
  • Namodrale zbarvené sliznice (tj. dásně, nosní dírky, rty, uši, řitní otvor) v důsledku nedostatku kyslíku v červených krvinkách.

Zdroj: E coli u psa

Péče o nemocné štěně

Během období zotavení by měla být zajištěna omezená aktivita, klid v kleci, monitorování a teplo. K udržení adekvátní nutriční úrovně může být doporučeno krmení z láhve nebo intravenózní podávání živin. To je nutné, pokud jsou infikovány mléčné žlázy nebo krev matky. V opačném případě je vhodnější, aby štěňata pila její vlastní mateřské mléko, aby mohla mít prospěch z mléka bohatého na protilátky.

Během období zotavení veterinář odebere vzorky krve, aby provedl testování bakteriální hemokultury, aby určil stav infekce. Domácí péče bude zahrnovat sledování tělesné teploty nemocného štěněte a sledování případných změn zdravotního stavu, abyste mohli okamžitě kontaktovat svého veterináře a požádat ho o radu. Jakmile se štěně stabilizuje a je mimo nebezpečí, bude další léčba záviset na tom, jak štěně bude dále prosperovat.

Zdroj: E coli u psa

Jak poznat zánět dělohy u feny

Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.

Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.

Zdroj: Zánět dělohy u psa

Nemoci

Zákon v České republice neudává žádnou očkovací povinnost. Ovšem doporučuje se dvakrát ročně očkovat proti července prasat. Odčervení by mělo být provedeno alespoň jednou ročně.

Onemocnění prasat je celá řada. Velkou roli hraje hygiena chovu, zootechnické podmínky, stres a výživa.

Červenka – původcem je bakterie Erysipelotrix rhusiopathiae. Vyskytuje se i u zdravých prasat, která onemocní při oslabení. Zdrojem nemoci jsou nakažená zvířata, hlodavci i předměty. Výskyt je nejčastější v létě. Typickým příznakem jsou tmavočervené kopřivkové skvrny. U chronické formy dochází ke změnám na srdci, kloubech a kůži. Při bílé formě ke zčervenání kůže nedojde. Léčí se antibiotiky nebo sérem, prevencí je očkování a dezinfekce.

Edémová choroba prasat – jde o nakažlivé onemocnění selat po odstavu. Projevuje se otoky hlavy, krku, víček, otoky stěn vnitřních orgánů, pohybovými poruchami, průjmem, obrnou svalů. Původem jsou hemolytické kmeny bakterie Escherichia coli. K propuknutí přispívají změny a stresy. Úhyn nastává do několika dní. Léčba probíhá pomocí hladovky, hyperimunního séra, antibiotik a sulfonamidů.

Mor prasat – u nás se příliš nevyskytuje. Jde o velmi infekční onemocnění virového původu, které se projevuje krvácením v trávicím a dýchacím aparátu. Šíří se přímo nakaženými prasaty, nebo nepřímo předměty a prostředím. K příznakům patří horečka, kašel, průjem s krví, krváceniny na kůži, zánět spojivek, výtok z nosu. Dochází k úhynu nebo přechodu do chronické formy.

Chřipka prasat – onemocnění způsobené viry a mykoplazmou, postihuje mladší kategorie prasat a vyvolávacím faktorem je i stres. Mezi příznaky patří vysoká teplota, výtok z očí a nosu, kašel, namáhavé a zrychlené dýchání. Selata, která přežijí, bývají oslabená a přenašeči. Chřipka může způsobit i narození mrtvých selat a poruchy plodnosti. Léčba probíhá antibiotiky.

Sípavka – chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje deformaci kostí rypáku. Postihuje zejména mladší zvířata, u starších se příznaky neprojeví, ale vylučují zárodky. Projevuje se krvácením z nosu a výtokem z nosu, ztíženým dýcháním. Později postihuje i horní čelist a obličejové kosti. Léčba se neprovádí. Řešením je vyřazování postižených zvířat.

Dyzentérie prasat – bakteriální onemocnění projevující se silným průjmem a nekrózami ve střevě. Terapie probíhá antibiotiky a je nutná dezinfekce.

Enzootická pneumonie – onemocnění dýchacího aparátu způsobené mykoplazmou s přispěním špatných podmínek chovu. Typický je chronický kašel a nižší přírůstky. Terapie probíhá antibiotiky a zlepšením podmínek chovu.

Vnitřní parazité – stejně jako u ostatních druhů zvířat i u prasat se vyskytují vnitřní parazité. Může jít o škrkavky, plicní červy, tasemnice a další. Důležité je pravidelné odčervování.

Trichinelóza – svalovec stočený (Trichinella spiralis) je oblý červ, který se skrz střevo dostává krví a lymfou do orgánů a svalů. Ve svalech se larvy zapouzdří i na několik let. Výskyt je sporadický. Masem se může svalovcem nakazit i člověk, takže je nutné vyšetřovat vzorky svaloviny na tohoto parazita.

Svrab – vyskytuje se v chovech s nízkou úrovní hygieny. Vyvrtává v kůži prasete chodbičky, do kterých kladou samice vajíčka. Způsobuje svědění, na kůži jsou místa se strupy, přírůstky se snižují.

Syndrom MMA – onemocnění prasnic po porodu. Dochází k zánětu mléčné žlázy, dělohy a ke snížení produkce mléka. Příčinou bývá bakteriální infekce, přispívají i nesprávné podmínky ustájení a špatná výživa. Tímto onemocněním trpí také selata, která následně hynou. Terapií jsou především antibiotika a oxytocin ke zvýšení produkce mléka.

Anémie selat – anémie selat je způsobena nedostatkem železa, se kterým se selata rodí, a na které je mléko prasnic chudé. Prevencí je podání železa injekčně do svalů od 3. dne po narození a také přídavek vitamínů a minerálů do krmiva u starších selat.

Zdroj: Prase duroc

Léčba

Pokud již mastitida nastane, je třeba přikládat chladivé (ne ledové!) obklady a srazit teplotu (osvědčený je tvaroh, podmáslí a zázračná jsou i povidla, která jednak účinkují a jednak štěňatům nedělá problém se poté přisát, což se nadá říct například o mentolově zapáchajícím Aphlegminu). Dále je velmi důležité zatvrdlý struk rozmasírovat a hnis postupně odstříkat, jinak se utvoří absces a hnis si prorazí cestu ven mimo mléčnou žlázu.

Léčba by měla být podpořena antibiotiky, při tomto onemocnění je vždy třeba navštívit veterinárního lékaře.

Důležitá je také péče o mléčnou žlázu, která spočívá v dostatečné hygieně (omývání vlažnou vodou, heřmánkem nebo slabou dezinfekcí, například Betadine), dále je možné aplikovat chladivé a hojivé masti (Aphlegmin, Calcium panthotenicum a jiné). Podle fáze zánětu můžeme přikládat i obklady, zpočátku studené, u chroničtějšího průběhu teplé. S ohledem na závažnost se používají antibiotika – potencované sulfonamidy, enrofloxacin a podobně (častými původci zánětů jsou: Pasteurella, Klebsiella, E. coli, Streptococcus) současně s probiotiky. Konečným řešením mastitid bývá i chirurgické odejmutí žlázy. Nejlepší prevencí je dodržování hygieny, časté vyměňování podestýlky ve výběhu a kontrola stavu žlázy.

Zdroj: Zánět po ukončení kojení u psů

Časté nemoci

Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.

Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.

Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.

Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.

Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.

Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.

Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.

Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.

Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.

Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.

U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mohou mléčné žlázy poškodit). Tyto záněty mohou při neléčení vyvolat další infekci.

U mláďat zakrslých králíků se také může objevit infekce bakterií E.coli, to obvykle způsobuje přechod z kojení na stravu.

Častým onemocněním králíčků bývají plísně, v takovém případě se na těle králíčka objeví lysé místo.

Pokud králíčka chcete i venčit venku, je třeba dát si pozor na onemocnění zvané cysticercosis, kdy se králíček nakazí tasemnicí, když se pase v místech, kde jsou venčeni psi. Ale i když králíčka neberete ven, může ho tato tasemnice zasáhnout, když mu donesete trávu právě z místa, kde se psi často venčí.

Zdroj: Zakrslý králík - nemoci

Získaná onemocnění rohovky

Zánět rohovky

(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.

Povrchový zánět rohovky s pigmentací

(latinsky keratitis superficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.

Obr. 8: Keratitis superficialis pigmentosa u mopse

Chronický povrchový zánět rohovky

(latinsky keratitis super ficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího množství cév a granulační tkání, pokud se však projevy dostaví ve vyšším věku (4. až 5. rok), postižení není tak razantní. U starších psů se diagnostikuje velké množství pigmentu v rohovce. Nástup a průběh nemoci je pomalejší, nebolestivý a není spojený s výtokem z oka. U greyhoundů je průběh onemocnění mírnější a je pozorováno již ve stáří 1 až 2 roky. Závažnost a prognóza onemocnění závisí i na nadmořské výšce, ve které jedinec žije, v souvislosti s intenzitou ultrafialového záření.

Obr. 9A: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka

Obr. 9B: Chronická superficiální keratitida u německého ovčáka

Hluboký zánět

(latinsky keratitis profunda) je zánětlivé postižení hlubších vrstev stromatu rohovky. Nejčastější příčinou jsou rohovková traumata. Prvním příznakem je lokální bolestivost a blefarospazmus, dále edematizace stromatu rohovky a v neposlední řadě se vyvíjí uveitida.

Nejznámější formou hluboké keratitidy je jeden z možných příznaků postvakcinační reakce na adenovirus 1 (CAV-l). Živé vakcíny s atenuovaným virem způsobují uveitidu s korneální opacitou, takzvané "modré oko".

Obr. 10: Keratitis profunda u psa

Obr. 11: Keratitis profunda u psa

Suché oko

(latinsky keratoconjunctivitis sicca - KCS) je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu, která může být způsobena intoxikací, autoimunitní odpovědí, aplikací některých léků, hypovitaminózou A, ale také po traumatu slzné žlázy způsobujícím poruchu inervace nebo po chirurgickém traumatu při odstranění žlázy třetího víčka při jejím výhřezu. Rohovka a spojivka ztrácejí normální opacitu, stávají se matnými. Na rohovce se objevují cévy a dochází k pigmentaci. Onemocnění se diagnostikuje pomoci takzvaného Schirmerova testu (test na měření tvorby slz, který při tomto onemocnění vykazuje nulové nebo velice nízké hodnoty). Terapie je konzervativní a spočívá v aplikování kapek do spojivkového vaku. Pokud terapie není účinná, je možné chirurgické řešení, a to zavedení vývodu slinné žlázy do spojivkového vaku. Nejčastěji toto onemocnění postihuje psy, zejména dlouhosrsté jezevčíky, West Higland White teriéry, anglické kokršpaněly nebo taky buldoky. U koček je toto onemocnění raritou.

Obr. 12: KCS u psa - nákres

Obr. 13: KCS u psa - Schirmerův test

Obr. 14: KCS u psa - Schirmerův test

Obr. 15: KCS u kočky - Schirmerův test

Vřed rohovky

(latinsky corneal ulcer) je jedno z nejčastějších očních onemocnění . Povrchová ulcerace se obvykle hojí s minimálními komplikacemi. U hlubokých vředů lze očekávat poškozené vidění, zejména pokud dojde až k perforaci. Rozlišujeme ulcerace povrchové, hluboké, perforující. Prvním klinickým příznakem je bolestivost a blefarospazmus. Dále pozorujeme purulentní výtok a fotofobii. Vředy mohou sekundárně vést k uveitidě. Nezbytným diagnostickým krokem k rozpoznání ulcerací je barvení fluoresceinem. Nezbytné je doplnit vyšetření kontrolou nitroočního tlaku, bakteriologickou kultivací s určením citlivosti a cytologií. V terapii ulcerací je vysoce důležité rozeznání příčiny a její odstranění. Nutností je antibiotická terapie, také chirurgická intervence je indikována u hlubokých změn a změn s obnaženou Descementovou membránou. Doporučit lze kontaktní měkké čočky, o kterých se můžete informovat u vašeho veterinárního lékaře.

Obr. 16: Corneal ulcer - schéma

Obr. 17: Corneal ulcer u psa

Obr. 18: Corneal ulcer u psa

Obr. 19: Corneal ulcer u kočky

Obr. 20: Corneal ulcer u psa - fluoresceinový test

Recidivující (opakující se) povrchové vředy (boxer ulcer)

Onemocnění se vyskytuje nejčastěji u zvířat ve středním a starším věku. Mezi predisponovaná plemena patří německý boxer či samojed, ale výskyt je možný u jakéhokoliv plemene. Onemocnění může postihnout jedno nebo obě oči. Časné stadium je charakterizováno bolestivostí, výtokem a přivíráním víček. Na rohovce je znatelný defekt o různé velikosti, překrytý uvolněným epitelem, který se dá v lokální anestezii snadno odstranit. Rohovka je edematická s přítomností cév. Terapie je zpočátku lokální, pokud však nedochází k hojení defektu, je nutné chirurgické ošetření rohovky.

Obr. 21: Boxer ulcer u psa (boxer) - fluoresceinový test

Hluboká ulcerativní keratitida

(latinsky keratitis profunda ulcerativa)

Onemocnění je nejčastěji bakteriálního nebo mykotického původu. Mezi nejčastější původce patří stafylokok, streptokok, E. coli, proteus a často i pseudomonas. Onemocnění je velmi bolestivé, často spojené se zánětem duhovky. Výtok může být od serózního až k hlenohnisavému. Rohovka je edematózní s množstvím cév. Terapie je lokální i celková. Někdy je nutné rohovku ošetřit v celkové anestezii a provést překrytí rohovky 3. víčkem nebo spojivkovým flapem.

Obr. 22: Keratitis profunda ulcerativa u psa

Melting vřed

Jedná se o komplikaci hlubokého vředu rohovky, kdy výrazná kolagenázová a proteázová aktivita způsobuje rychlé poškození rohovky. Ke vzniku vředu může dojít i za méně než 24 hodin. Proces často vede k obnažení Descementovy membrány, která se může vyklenout dopředu v podobě lesklého puchýřku do úrovně rohovky nebo i nad ní, popřípadě může dojít až k perforaci rohovky (protržení Descementovy membrány a odtok komorového moku). Melting vřed se vyskytuje často u brachycefalických plemen, jako je pekingský palácový psík, francouzský buldoček, mops a podobně. Při onemocnění je možné často izolovat bakterii Pseudomonas aeruginosa. Onemocnění je akutní a je nutný rychlý zásah. Terapie je u většiny případů chirurgická.

Obr. 23: Melting vřed u psa (shi-tzu)

Obr. 24: Melting vřed u kočky

Obr. 25: Melting vřed u kočky

Herpesvirová keratitida

(latinsky keratitis herpetica)

Herpesvirus felis je příčinou keratitid u koček ve spojení s infekcí respiratorního traktu a spojivky. Nejčastějším nálezem herpesvirové keratitidy je ulcerativní neboli vředová keratitida rezistentní k jakékoli terapii se sklonem k recidivám. Partikule viru mohou být nacházeny dlouhou dobu v klidových ložiscích rohovky a jsou aktivovány působením stresu. Klinické příznaky jsou závislé na věku zvířete: infekce koťat ve věku do 4 týdnů (Opthalmia neonatorum), na očích výrazný zánět spojivek a rohovky, přítomnost vředu s hnisavým výtokem. Také příznaky onemocnění horních dýchacích cest. Konjunktivitis u dospělých koček je typickým příznakem herpesviru. Častým důsledkem herpesvirózy je přítomnost vředů či suché oko. Terapie závisí na závažnosti klinických příznaků a celkové imunitě jedince. Lokální terapie je doplněna terapií celkovou.

Obr. 26: Herpesvirová keratitida u kočky

Obr. 27: Herpesvirová keratitida u kočky - porovnání

Obr. 28: Herpesvirová keratitida u kočky - schéma

Bulózní keratopatie

(latinsky keratitis bullosa) se projevuje formováním malých vezikul v epitelu rohovky až po vznik puchýřovitého ložiska s edémem a vaskularizaci stromatu. Postihuje nejčastěji kočky ve stáří 1,5 až 3 roky. Etiologie a terapie nejsou známy. Léčbu lze urychlit aplikací měkkých kontaktních čoček.

Chronická eosinofilní keratitida koček

(latinsky keratitis eosinophitica feline)

Etiologie onemocnění je neznámá, ale je popisován vztah k působení ultrafialového záření. Objevuje se hlavně u dospělých koček a postihuje jedno nebo obě oči. Jde o chronický granulomatózní zánět, nebolestivý, pomalu progredující jako červeně infiltrovaná masa, postupující směrem do středu. Zpočátku je jednostranný. Léze se primárně objevují na periferii rohovky a pomalu postupují napříč plochou rohovky. Spojivka je překrvená. Na rohovce je možné diagnostikovat cévy a otok. Charakteristický je krémově bílý sýrovitý výtok pokrývající nemocnou rohovku. Diagnosticky je nutné vyšetřit výtok, ve kterém je velké množství eosinofilů. Prognóza má být vyslovována opatrně, je totiž často nejasná vzhledem k dlouhodobé terapii, která je často bez odezvy. Nežádoucím účinkem terapie je zvýšení hmotnosti, u nekastrovaných koček hrozí riziko zánětu dělohy.

Obr. 29: Chronická eosinofilní keratitida u kočky

Zdroj: Nemoci rohovky u psů a koček


Autoři obsahu

Mgr. Marie Svobodová

Mgr. Michal Vinš

MVDr. Karolína Macejková

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP