DROBNÉ KRVAVÉ RANKY NA KŮŽI je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Parazité způsobují v psí srsti různé kožní problémy a alergii. Psa zneklidňují jak svým pohybem v srsti, tak sáním krve.
Klíště u psa
Klíšťata jsou přenašeči závažných infekčních onemocnění a způsobují kožní obtíže. Je prokázána možnost přenosu až 150 různých infekcí z klíšťat na teplokrevné tvory.
Sezona klíšťat trvá od dubna do října. Klíště vyhledává teplokrevné živočichy, na nichž parazituje sáním jejich krve. Klíště je především v travním porostu a nízkých křovinách. Klíšťata jsou přenašeči a zároveň také hostitelé bakterií. Nákazu přenášejí šťávami, které vyloučí při zakousnutí do rány, aby v místě vpichu omezili srážlivost krve (podobně je tomu i u komárů). Sliny klíšťat obsahují také látky, které potlačují imunitu napadeného organismu. Na přenosu nákazy se muže podílet také střevní obsah klíštěte.
Onemocnění přenášená klíšťaty jsou způsobena bakteriemi, prvoky, viry a v jednom případě i toxinem. Nejčastějším a nejdůležitějším onemocněním přenášeným klíšťaty je v našich podmínkách lymská borelioza. Pomocí klíšťat rodu Ixodes je přenášena jak na člověka, tak i na psy. Původcem onemocnění je bakterie Borelia burgdorferi, kterou je infikováno 10–20 % klíšťat v Evropě.
Borelie ovlivňují imunitní systém tak, že nejprve vznikají v různých orgánech chronické záněty, poté dochází k jejich trvalému poškození. Příznaky této nemoci jsou: nespecifické zhoršení celkového zdravotního stavu, vysoké horečky, záněty kloubů (otoky, kulhání, odmítání pohybu), zvětšení mízních uzlin, zhoršení funkce ledvin nebo neurologické příznaky v pozdních stadiích nemoci (neurologické deficity nebo selhání ledvin).
Klíště před vyndáním nenatírejte krémem, olejem ani lihem, ztrácí pak svou pevnost a snadněji se přetrhne. Zbytek klíštěte se pak velmi špatně odstraňuje. Klíště uchopte speciální pinzetou tak, abyste je příliš nezmáčkli. Pokud se vám podaří klíště přetrhnou a hlavička zůstane zakousnuta v kůži psa, tak zajděte k veterináři, který zbytek klíštěte odstraní.
Klíště je také možné odstranit pouze vytočením pomocí vatové štětičky, což ale způsobuje, že klíště je mačkáno a tím vypouští nasátý obsah zpět do ranky.
Hyne-li klíště, vypouští do svého hostitele velké množství infikovaných slin, a tak dochází k dalšímu vstřebávání infekce kůží. K nákaze hostitele může tedy dojít jak při sání, kdy klíště vypouští sliny do rány, tak při odstraňování klíštěte, je-li zmáčknuto a do ranky je vtlačen jeho obsah. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo. Kývavým nebo točivým pohybem (je jedno v jakém směru) klíště vytáhnete.
Vždy je třeba zkontrolovat, zda je klíště celé. Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít dezinfekcí (líh, Jodisol, Betadine). Klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale spálíme ho nebo utopíme.
Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich
Ve svém příspěvku BRAVECTO PRO KOČKU CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Suchardová.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda je bravecto v tabletách také pro kočku, nebo mu můžu dát to pro psa.
Pipetkám již nevěřím. Máme kocoura,který je doma i venku/v noci/. Před týdnem dostál již třetí druh pipetky a klíšťata nosí pořád. Obojek nevezme,není to pokojový kocour a po hodině ho shodil. Jsem ochotna dát za pipetky peníze,i když to není levná láce, ale žádná nepomáhá. Děkuji za odpověď
Suchardová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Pončík.
Klíště po přisátí musí do ranky vstřiknout látku, která brání srážlivosti krve. Je údajně bílkovinné povahy a jak u lidí, tak u zvířat způsobuje imunobiologickou reakci - otok a svědění. Zaschlé mrtvé klíště neodpadne a dále svědí. Kočka reaguje tak, že se drápky zdroj svědění snaží odstranit. Přitom si místo poraní a to je novým lákadlem pro klíšťata (zaznamenal jsem na takovém místě 3 kusy). Při současné "úrodě" klíšťat (kocour si jich za 1 noc přinese i 20) je účinek přípravku nedostatečný a cena podle mého názoru neodpovídá účinkům přípravku, které by chovatel na svém zvířeti chtěl dosáhnout. Přisáté mrtvé klíště je pro zvíře stejný diskomfort, jako klíště živé.
Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Ve svém příspěvku CO NA MOKVAJÍCÍ RÁNY U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hamrlová.
Moje známá má křížence psa bígla a nejdříve se mu udělal flek červený na břiše. Měl tam malý útvar a ten nechala odstranit, podle doktora by se mohlo jednat o rakovinu a tak dostal různé prášky a antibiotika i šampon, ale začala mu vypadávat srst po celém těle a nyní se mu na místech vypadané kůže dělají krvavé a mokvavé rány. Doktor si s tím neví rady a pejsek trpí. Je mě to moc líto a až k pláči. Pejsek je už starší a paní je z toho nešťastná. Jen prosím. kdyby někdo měl s podobnou nemocí zkušenost ať mi napíše na můj e-mail. Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, z
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.
boulička na břiše psa- může to být také lipom- tzn. nezhoubný tukový nádorek, pokud je bulka pohyblivá pod kůží. Mám vlastní zkušenost, mám již 3.labradora a všichni to měli. Pokud se odoperuje, většinou narůstá pomalu znovu. Ale mám vyzkoušenou vynikající mast přímo na lipomy. Je to krušinová mast- můžete vyrobit snadno doma. Natírali jsme psovi velký lipom na zádech a po měsíci už úplně zmizel. Už je to rok a zatím nikde. chtělo by to ale trochu vyholit srst, aby se mastička dostala přímo na kůži a mazat 3x denně. Bylinky na mast koupíte buď v .bylinkářství nebo na internetu. Skládají se z: krušina, měsíček,třezalka a k tomu potřebujete dobré domácí sádlo. Návod k vaření vám zdarma pošlu na mail.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína Janečková.
Dobrý den pane Mikulec,
mohu Vás poprosit o zaslání návodu na výrobu masti. Mockrát děkuji.
S pozdrevam
Janečková
Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.
Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).
Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.
Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.
Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobnéranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.
Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti. Další možností je vy
Ve svém příspěvku CERNE SKVRNY NA KŮŽI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa Czislinská.
Dobrý den, fence se na kůži objevil velký počet černých pigmentových skvrn. Nekouše se je neškrábe ale tec při koupání jsem zjistila, že je m jiz také na tlamicce. Bude ji deset let . Půjdu samozřejmě k veterináři ale nesetkali jste se s tím někdo? Děkuji za info
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Všenky jsou šedobílí paraziti velikosti 1–1,5 mm, živí se kožními šupinami a sekrety kožních žláz. Obvykle se vyskytují v oblasti hlavy, krku, zadních nohou a často ve vírcích srsti. Všenka naklade až 300 hnid. Dospělá všenka i její nymfa jsou velmi rychlé, chceme-li ji chytit, tak nejlépe do 5cm proužku izolepy, kterou několikrát za sebou rychle přitiskneme ke kůži do náhle odhrnuté srsti, například za hlavičkou na krku. Půlmilimetrové hnidy jsou nalepovány k rostoucímu chlupu zespod u kůže a pak zavíčkovány. Jak chlup roste, posunuje se nalepená hnida dále od kůže kočky. Hnida je zprvu bílá, pak tmavne (v bílé srsti můžete tmavou hnidu krásně vidět), hnidu lze velice obtížně odlepit, neboť velmi dobře na chlupu drží a je velice drobná. I mrtvé hnidy a jejich zbytky po vylíhnutí drží ještě dlouho na chlupu, odpadnou až po týdnech. Celkový vývoj všenky trvá 2–3 týdny. Mimo hostitele přežije 1–2 dny.
Ke svědění a neustálému olupování kožních buněk se často přidá plíseň a svrab a celou situaci tak zkomplikují. Kočka se všenkami nakazí od jiných koček, hřebeny či prostředím, kde žije infikované zvíře, ale také to může být kontakt s podložkou na výstavách, kam takový černý pasažér seskočil.
Jdou všenky na člověka
Všenky u lidí jsou druhově specifické, takže přenos všenky na člověka není možný.
Jak se zbavit všenek
Nejdříve zahubte parazita použitím minerálního spreje nebo prášku Insekt-Ex, poté kočku vykoupejte antiparazitním šamponem a následně jí ošetřete pokožku minerálním nebo avokádovým olejem. Ten kůži zklidní. Má-li zvíře na kůžiranky, ekzém, otlaky nebo jiné poškození, ulevíte mu například tea tree olejem nebo speciálním balzámem na kůži a tlapky.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis) je původcem sarkaptového svrabu. Parazituje především u psů. Napadení se ale může vyskytnout i u lidí.
Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm, tedy viditelný pod mikroskopem. Má zavalité tělo, rychle se pohybuje, takže se snadno šíří mezi hostiteli. Je původcem svrabu, který se přenáší jak přímým stykem, tak i z dek a hřebenů. Zákožka psí nemusí cizopasit pouze na psovi, ale může přecházet i na jiné hostitele, například na člověka. Vývoj se děje na hostiteli (vajíčko – larva – dospělec). Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Chodbičky jsou viditelné okem a jsou tam, kde je kůže nejtenčí. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem a do ranky vylučují jedovaté látky, takže kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže dochází následně k zánětu. Nejčastěji se zákožka u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích. Pokud nedojde k zahájení léčby, příznaky se rozšíří na celé tělo.
Na psovi zákožku poznáte nejprve tam, kde je pes nejméně osrstěn, tedy na břiše či vnitřní ploše stehen. Odtud se pak šíří dále. Kůže je na těchto místech zanícená, odlupuje se v šupinách a postupně dochází k vypadávání srsti. Postižená místa silně svědí a pes se úporně škrábe, čímž si může způsobit i rozsáhlá poranění.
Léčba je dost komplikovaná. Nejprve se musí určit nemoc a poté veterinární lékař doporučí přípravky, které svrab vyléčí. Nejčastěji se používají různé koupelové kúry a poté i speciální léky. Důležitá je dezinfekce okolního prostředí. Postiženého psa je nutné ihned oddělit od ostatních zvířat a dezinfikovat i předměty, se kterými přišel do styku.
